Lucas 11
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT
1 Atdíku Yěsù náadɨ̀ ndàmbɛ ndɨ̀tsɔ̀ dɔ̌ atdí ngari ɔ̌ rɔ̀. Nɨ́ kǐtdègu ɨtsɔ̀ta nɨ́tɔ, nɨ́ kàbhà ábhàlɨ̌ nzínzì ɔ̌ atdí alɛ náatɨ kà nɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, údhě mǎ màkǎ mǒngò mɨ̌tsɔ̀ tɨ́ dhu fǎkà, àdhàdhɨ̀ Bàtizò nubhónà Yùwanɨ̀ núudhè ka pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ tɔ̀ dhu bhěyi.»
1 Certo dia, Jesus estava orando em determinado lugar. Quando terminou, um de seus discípulos lhe disse: “Senhor, ensine-nos a orar, como João ensinou aos discípulos dele”.
2 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Nyɨ̌tsɔ̀ nyɨ̌ nyɨ́ rɔ̀, nyòngò àtɨ̀nà:
2 Jesus disse: “Orem da seguinte forma: “Pai, Venha o teu reino.
3 Óngò mǎ’ɨ nà rákǎ ɔ̀nyʉ̀ níbhò fǎkà bìlǐnganà.
3 Dá-nos hoje o pão para este dia,
4 Ʉ́bà fàká nzɛ́rɛnga fǎkà,
4 e perdoa nossos pecados, assim como perdoamos aqueles que pecam contra nós. E não nos deixes cair em tentação”.
5 Tdɨ́tdɔ̌, kǎdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Atdí nzínzìkʉ ɔ̌ alɛ rɨ̀’ɨ̀ ɔdhɨ̀nà nà, ndàdʉ̀ ndɨ̀và ndàrà iku-alìkpa ɔ̌ ndɨ ɔdhɨ̀nà bhà, ndìtsì àtɨ̀nà kà nɨ̌: ‹Ɔdhɨ́, íbhò pɛ́ ɨ̀bhʉ mʉ̀gatì mʉwʉ fʉnʉ́,
5 E ele prosseguiu: “Suponha que você fosse à casa de um amigo à meia-noite para pedir três pães, dizendo:
6 atdí ɔdhɨ̀du nɨ́rà àhʉ pbàkà, abhi ɔ̀nǎ rɔ̀, nɨ́ ma mábhʉ̌na kà rɔ̀nyʉ̀ dhʉ rɨ̌’ɨ̀ ɨ̀mbǎ akɛkpá màtɨ́ fudú.›
6 ‘Um amigo meu acaba de chegar para me visitar e não tenho nada para lhe oferecer’,
7 Nɨ́, ɨdza nǎ rɔ̀ wɔ̀ alɛ náapɛ́ àdʉ̀ dhu àdu ndàtɨ: ‹Ɨ̀nzɨ̌ ávǎ tsìdu. Tsǎtsʉ̀ ka kàpbǐ wà. Mǎ mòyì wà pbàkà inzo mànà. Nɨ́, ma mɨ́ nzɨ̌ mɨvà marà mʉ̀gatì àbhʉ ɨndʉ̀.›
7 e ele respondesse lá de dentro: ‘Não me perturbe. A porta já está trancada, e minha família e eu já estamos deitados. Não posso ajudá-lo’.
8 Nɨ́ ma mɨ́ dhu ɔ̀vɔ kpangba fʉ̌kʉ̀: wɔ̀ alɛ rɨ̌ mbǎ àdʉ̀ àdɨ ɨ̀nzɨ̌ ndɨ̀và ndɨ̀, ndɨ̀rà mʉ̀gatì àbhʉ kà tɔ̀ ɔdhɨ̀nà tɨ́ kà rɨ̌ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, pbɛ́tʉ̀ kà rǎdʉ̀ ndɨ̀và, ndàdʉ̀ kɔ́rɔ́ dhu yà kà rɨ̌ atdyúna òho nábhʉ kà tɔ̀ dhu nɨ́, ɨ̀nzɨ̌ ndɨ̀ ndɨ́ ndɨ̀ngyɛ̌ rɔ́rɔ̀ kà rǔbhi kònzì rɔ̌ dhu.
8 Eu lhes digo que, embora ele não o faça por amizade, se você continuar a bater à porta, ele se levantará e lhe dará o que precisa por causa da sua insistência.
9 Nɨ́rɔ̀, ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌: dhu àkǎ nyǒnzì dhu, ndɨrɔ̀ nɨ́ ndɨ ka kádʉ̀ kàbhʉ fʉ̌kʉ̀. Dhu àkǎ nyɔ̌nɛ̀ dhu, nɨ́ ndɨ nyɨ̌ nyádʉ̀ kàbà. Ndɨrɔ̀ dhu àkǎ nyɨ̌tdɔ̌ tsǎtsʉ̀, nɨ́ ka kádʉ̀ kàpfò fʉ̌kʉ̀.
9 “Portanto eu lhes digo: peçam, e receberão. Procurem, e encontrarão. Batam, e a porta lhes será aberta.
10 Obhó tɨ́, dhu nònzì alɛ tɔ̀ ka kádʉ̀ dhu àbhʉ. Dhu nɔ̀nɛ̀ alɛ, rǎdʉ̀ dhu àbà. Ndɨrɔ̀, tsǎtsʉ̀ nɨ̀tdɔ̌ alɛ nɨ́ tɔ̀ ka kádʉ̀ tsǎtsʉ̀ àpfò.
10 Pois todos que pedem, recebem. Todos que procuram, encontram. E, para todos que batem, a porta é aberta.
11 Ádhɨ pbá alɛ t’ábanà ndɨ idhùnà nónzì ɨ̀bhɛ̀ fɔná rɔ̀ rádʉ̀ osu nábhʉ kà tɔ̀?
11 “Vocês que são pais, respondam: Se seu filho lhe pedir um peixe, você lhe dará uma cobra?
12 Ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌, idhùnà nónzì à’ʉ̌-bhǐ fɔná rɔ̀, kà t’ádʉ̀ áwɨ̀na nɨ̌ arɨ́ ìndrǔ ʉ̀bɨ̌ àwǔ-tɨdɔ̀ nábhʉ àbhʉ̌ kà tɔ̀?
12 Ou, se lhe pedir um ovo, você lhe dará um escorpião?
13 Nɨ́rɔ̀ nyɨ̌ nyʉ́ ngà, nzɛ́rɛ alɛ tɨ́rɔ̀ nyɨ̌ nyárɨ́ ídzì dhu núbhǒ fʉ̀kʉ́ nzónzo tɔ̀ rɔ̀, ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ arɨ́’ɨ̀ Àbakʉ rǎdʉ̀ àdɨ ɨ̀ngbà dhu bhěyi ɨ̀nzɨ̌ ndàbhʉ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí ka nònzì fɔná alɛ tɔ̀?»
13 Portanto, se vocês que são pecadores sabem como dar bons presentes a seus filhos, quanto mais seu Pai no céu dará o Espírito Santo aos que lhe pedirem!”.
14 Atdíku Yěsù adɨ̀ ndàmbɛ atdí alɛ nábhʉ ròngò ìwǐ tɨ́ nzɛ́rɛ-alafí nípfo dɔ̌ ndɨ alɛ ɔ̀ rɔ̀. Nɨ́ nzɛ́rɛ-alafí níitdègu àhʉ, nɨ́ ndɨ alɛ adʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndɔ̀tɛ̀, ɨdhɔ ràdʉ̀ ihé-yà nʉ́kɔ atdídɔ̌.
14 Certo dia, Jesus expulsou um demônio que deixava um homem mudo e, quando o demônio saiu, o homem começou a falar. A multidão ficou admirada,
15 Pbɛ́tʉ̀, ngúfe alɛ adʉ̀ àtɨ̀nà: «Kàrɨ̌ nzɛ́rɛ-alafí nódì Bɛ̀lìzèbulì tɨ́ kátɨna nzɛ́rɛ-alafí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ bhà ɔbɨ nɨ̌.»
15 mas alguns disseram: “É pelo poder de Belzebu, o príncipe dos demônios, que ele expulsa os demônios”.
16 Ngʉ̌kpǎkà-tsí náazè ’òmvù Yěsù-afí. Nɨ́, abádhí náavì ka rɔ̀nzɨ̀ atdí wɨwɨ̀, ndɨ́nɨ̌ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ kàbhà ɔbɨ ɨ́rà dhu navì tɨ́.
16 Outros exigiram que Jesus lhes desse um sinal do céu para provar sua autoridade.
17 Pbɛ́tʉ̀ Yěsù nʉ́ʉnɨ abádhí rɨ̌rɛ̀na dhu angyangyɨ. Nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Atdí ádrʉ̀ngbǎ kamà bhà pbìrì ɔ̌ alɛ-ɔ̌nga náapɛ́ àdʉ̀ ndʉ̀ndɔ̀, nɨ́ ndɨ ádrʉ̀ngbǎ kamà bhà idzi-tsʉ̀ rǎdʉ̀ ndɔ̀dɨ̀ ɔ̀dɨ̀ tɨ́, ɔ̀ná ɨdza ràdʉ̀ ’ùgolo, atdídhená ɨdza ràdrù ɨ̀ ngʉ̌kpà ɨdza dɔ̌.
17 Jesus, conhecendo seus pensamentos, disse: “Todo reino dividido internamente está condenado à ruína. Uma família dividida contra si mesma se desintegrará.
18 Nɨ́ Pfɔ̀mvɔ náapɛ́ àmbɛ ndùgyè dɔ̌ ndɨ̀tɨ́rɔ̀, nɨ́ kàbhà idzi rǎdʉ̀ àdɨ ɨ̀ngbà dhu bhěyi ɨ̀nzɨ̌ tsʉ̀na rɔ̀dɨ̀ ndɨ̀, wɔ̀ nyɨ̌ nyátɨna Bɛ̀lìzèbulì bhà ɔbɨ nɨ̌ ma rarɨ́ nzɛ́rɛ-alafí nódì rɔ̀?
18 Vocês dizem que eu expulso demônios pelo poder de Belzebu. Mas, se Satanás está dividido e luta contra si mesmo, como o seu reino sobreviverá?
19 Ndɨrɔ̀, dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ Bɛ̀lìzèbulì bhà ɔbɨ nɨ̌ ma marɨ́ nzɛ́rɛ-alafí nódì dhu tɨ́, nɨ́ fʉ̀kʉ́ alɛ náarádʉ̀ kòdì àdhɨ bhà ɔbɨ nɨ̌? Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, ɨ fʉ̀kʉ́ alɛ nʉ́ʉnɔya ndɨ ànyǎkʉ.
19 E, se meu poder vem de Belzebu, o que dizer de seus discípulos? Eles também expulsam demônios, de modo que condenarão vocês pelo que acabaram de dizer.
20 Pbɛ́tʉ̀, dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ma marɨ́ nzɛ́rɛ-alafí nípfǒ modì ìndrǔ ɔ̀ rɔ̀ Kàgàwà bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ̌ dhu tɨ́, nɨ́ nyʉ̀nɨ dhu Kàgàwà rɨ̌ idzi ɔ̀nyʉ dʉ̀kʉ́ ɔ̀ná ɨdhɔ nákǎ wà.
20 Se, contudo, expulso demônios pelo poder de Deus, então o reino de Deus já chegou a vocês.
21 Ɔbɨ nà atdí alɛ, ndàdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ kɔ́rɔ́ fɨ̀ndá màtsǔmù nà, náapɛ́ àmbɛ pbɨ̀ndà pbanga-ngbɔ̀ nɔ́dɔ̀ dɔ̌, nɨ́ kàbhà dhu-tsí rǎdʉ̀ òko mběyi, ɨ̀nzɨ̌ kɨnza.
21 Pois, quando um homem forte está bem armado e guarda seu palácio, seus bens estão seguros,
22 Pbɛ́tʉ̀ ngǎtsi alɛ yà ɨ̀dzɨ̌dzɔ̀ ròsè kà dɔ̀nǎ náapɛ́ àdʉ̀ ɨ̀rà àhʉ, ndàdʉ̀ kà lɛ̀mà nɔ́nzɨ̀, ndʉ̀dhǎ yà kǎrɨ́ ndɔ̀yɔ̀ rɔ̀yá kɔ́rɔ́ kà-fɔ́ màtsǔmù, nɨ́ ndɨ alɛ rǎdʉ̀ kà-fɔ́ rɔ̀ ndɨ̀ ndʉ̀dhǎ dhu nʉ́ndɔ̀ ɔdhɨ́na tɔ̀.
22 até que alguém ainda mais forte o ataque e o vença, tire dele suas armas e leve embora seus pertences.
23 Ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ tɨdu ɔ̀nǎ rɔ̀ alɛ nɨ́ pbàkà òmvǔ, ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ rɨ́ dhu-tsʉ̀ ùndǔ atdíkpá ɨma mànà alɛ nɨ́ rɨ̌ dhu ɨ̀nda ɨ̀nda tɨ́.»
23 “Quem não está comigo opõe-se a mim, e quem não trabalha comigo trabalha contra mim.
24 Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌: «Nzɛ́rɛ-alafí náapɛ́ àhʉ atdí alɛ ɔ̀ rɔ̀, nɨ́ ndɨ nzɛ́rɛ-alafí náarɨ́ àrà, ndùbhi rʉ̀ngʉ̀ ɔ̀nǎ màtɨ́ ndàmbɛ ndɨ̀ ndárà ndàso rɔ́nga nɔ́mɛ̀ dɔ̌. Nɨ́ ɨnzá ndɨ̀ ndàbà ka rɔ̀, kà rǎdʉ̀ àtɨ̀nà: ‹Ma mɨ́ madǔ yà ma mahʉ̀ ɔ̀nà rɔ̀ pbà ɨdza ɔ̀.›
24 “Quando um espírito impuro sai de uma pessoa, anda por lugares secos à procura de descanso. Mas, não o encontrando, diz: ‘Voltarei à casa da qual saí’.
25 Ányɨ̀ ndɨ̀ ndàrà àhʉ rɔ̀, kà rɨ̌ ányɨ̀-dzá nga nótù ɨwà ka kàtsù, kadʉ̀ nyɨ̀natɨ̀ òhù mběyi nyʉ́ rɔ́.
25 Ele volta para sua antiga casa e a encontra vazia, varrida e arrumada.
26 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kà rǎdʉ̀ àrà àrʉ̀bhʉ̀ ngʉ̌kpà nzɛ́rɛ-alafí, atdídɔ̌ fɨ̀yɔ́ nzɛ́rɛnga-ɔbɨ̀ ósè pbɨ̀ndà ɔbɨ dɔ̀na nǎ núnzì, ’ìwǔ òko mànà atdíkpá ndɨ alɛ ɔ̀. Nɨ́ wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, ndɨ alɛ bhà ɔ́fɔ̀ rǎdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ nzɛ́rɛ nyʉ́ ròsè yà angyi ɨ̀’ɨ̀ kàbhà ɔ́fɔ̀ dɔ̀nǎ màtɨ́.»
26 Então o espírito busca outros sete espíritos, piores que ele, e todos entram na pessoa e passam a morar nela, e a pessoa fica pior que antes”.
27 Wɔ̀ dhu bhěyi Yěsù rɔ̌tɛ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, atdí tsìbhálɛ náatɨ kà nɨ̌ ihé-yà nzínzì ɔ̀ rɔ̀: «Ɨndʉ́ ari ayɔ̀ finatsʉ̀ ɔ̀, nyadʉ̀ ɨbàna òndò tsìbhálɛ nɔ́nzɨ̀ wà hirò.»
27 Enquanto ele falava, uma mulher na multidão gritou: “Feliz é sua mãe, que o deu à luz e o amamentou!”.
28 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ dhu àdu ndàtɨ: «Hirò nyʉ́ nɔ́nzɨ̀ alɛ nɨ́ yà Kàgàwà bhà Ɔtɛ nɨ́rɨ arɨ́, ’àdʉ̀ ndɨ Ɔtɛ rʉ̌nɔna dhu nɔ́nzɨ̀ alɛ.»
28 Jesus, porém, respondeu: “Ainda mais felizes são os que ouvem a palavra de Deus e a praticam”.
29 Ihé-yà níitdègu ’ɔ̀pɛ̀ ’àndu ɨ̀ Yěsù tɨ́, nɨ́ Yěsù adʉ̀ ɔtɛ ɔ̀pɛ̀ ndàtɨ: «Indo arɨ́’ɨ̀ alɛ narɨ́’ɨ̀ nzɛ́rɛ alɛ nyʉ́. Abádhí nózè kɔnzɨ̀ wɨwɨ̀ kɛ̀lɛ̌ fɨ̌yɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, ka kɨ́ nzɨ̌ atdí ngǎtsi wɨwɨ̀ mà nɨ́tɛ̀ abádhí tɔ̀, ɨnzá nɨ́ Yɔ̌nà rɔ̌ ndɨ̀ nanzɨ̀ dhu kɛ̀lɛ̌ nádɨ wɨwɨ̀ tɨ́ abádhí tɔ̀ rɔ̀.
29 Enquanto a multidão se apertava contra Jesus, ele disse: “Esta geração perversa insiste que eu lhe mostre um sinal, mas o único sinal que lhes darei será o de Jonas.
30 Àdhàdhɨ̀ yà nabì Yɔ̌nà rɔ̌ ndɨ̀ nanzɨ̀ dhu nɨ́ɨ’ɨ̀ wɨwɨ̀ tɨ́ Nìnawè ɔ̌ bhà tɔ̀ dhu bhěyi, Ìndrǔ t’ídhùnà rɔ̌ rɨ́ ndɔ̀nzɨ dhu nɨ́ɨ’ɨya wɨwɨ̀ tɨ́ kǎkà indo arɨ́’ɨ̀ alɛ tɔ̀.
30 O que aconteceu com ele foi um sinal para o povo de Nínive. O que acontecer com o Filho do Homem será um sinal para esta geração.
31 Ndɨrɔ̀ ìndrǔ-ànyǎ nɨ́tdɨ̀ ka kɨ́ nɨ́nganɨ́, Sabà tɔ́ pbìrì ɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ tsìbhá kamà nɨ́ɨvàya ndɨ̀, ndìdè indo arɨ́ alɛ-nyɨ̀kpa rɔ̌, ndàdʉ̀ abádhí-ànyǎ nɨ́tdɨ̀. Obhó tɨ́, kɨ̌ra yà adzɨ-tsʉ̀ adɨ̀ ndɨ̀ ɨ rɔ̀, ndɨ̀rà dhu-ɔ̌nga t’óvòta nʉnɨ ádrʉ̀ngbǎ kamà Sɔ̀lɔ̀mɔnɨ̀ rʉ̌nɔna dhu nɨ́rɨ̀. Ndɨrɔ̀ nyʉ̀nɨ dhu, yà ɔnzɨ̀kʉ́ ìdè alɛ nósè wà Sɔ̀lɔ̀mɔnɨ̀ dɔ̀nǎ màtɨ́.
31 “A rainha de Sabá se levantará contra esta geração no dia do juízo e a condenará, pois veio de uma terra distante para ouvir a sabedoria de Salomão; e vocês têm à sua frente alguém maior que Salomão!
32 Ndɨrɔ̀, ìndrǔ-ànyǎ nɨ́tdɨ̀ ka kɨ́ nɨ́nganɨ́, Nìnawè ɔ̌ bhà nɨ́ɨvàya ɨ̀, ’ìkò kǎkà indo arɨ́ alɛ-nyɨ̀kpa rɔ̌, ’àdʉ̀ abádhí-ànyǎ nɨ́tdɨ̀. Obhó tɨ́, Nìnawè ɔ̌ bhà nʉ́ʉgɛ̀rɛ̀ ɨ̀, ’ʉ̀bhà fɨ̀yɔ́ nzɛ́rɛ mʉ̀tsɔ Yɔ̌nà rʉ̌nɔna dhu ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀. Ndɨrɔ̀ nyʉ̀nɨ dhu ɨrɔ́ rɨ́’ɨ̀ alɛ rʉ̀dà wà Yɔ̌nà dɔ̀nǎ màtɨ́.»
32 Os habitantes de Nínive também se levantarão contra esta geração no dia do juízo e a condenarão, pois eles se arrependeram de seus pecados quando ouviram a mensagem anunciada por Jonas; e vocês têm à sua frente alguém maior que Jonas!”
33 Tdɨ́tdɔ̌ Yěsù adʉ̀ ɔtɛ ìse ndàtɨ: «Atdí alɛ mà rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ tarà nɔ́bɨ̀, ndàdʉ̀ ɨ̀lɨnà ndɨ̀ nórù ngari ɔ̌, ngǎtsi nɨ̌ ndàdʉ̀ àtsìnà ɨ̀tǎ-tsì. Pbɛ́tʉ̀ kà rǎdʉ̀ kɔ̀bɨ̀, ndàdʉ̀ àgʉ̀rʉ̀nà ɔrʉ́, ndɨ́nɨ̌ ɨdza rítsù alɛ-nyɨ̌nga nawʉ̀ tɨ́.
33 “Não faz sentido acender uma lâmpada e depois escondê-la ou colocá-la sob um cesto. Pelo contrário, ela é colocada num pedestal, de onde sua luz é vista por todos que entram na casa.
34 Nyɨ̀kpɔ́nʉ rɨ̌’ɨ̀ àdhàdhɨ̀ ngbɔ̌nʉ náwʉ̀ rɨ́ tarà bhěyi. Nyɨ̀kpɔ́nʉ náapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ídzì rɔ̌ rɔ̀, nɨ́ kɔ́rɔ́ ngbɔ̌nʉ rǎdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ awáwʉ̀ ɔ̌. Pbɛ́tʉ̀ nyɨ̀kpɔ́nʉ náapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ mbǎ ídzì rɔ̌ rɔ̀, nɨ́ kɔ́rɔ́ ngbɔ̌nʉ rǎdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɨ́nɔ̀ ɔ̌.
34 “Seus olhos são como uma lâmpada que ilumina todo o corpo. Quando os olhos são bons, todo o corpo se enche de luz. Mas, quando são maus, o corpo se enche de escuridão.
35 Nɨ́ dhu ɔ̀fɔ̀ nga nyɔdɔ̀ afínʉ ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ awáwʉ̀ mběyi, ɨ̀nzɨ̌ ongo tɨ́ ɨ́nɔ̀ tɨ́.
35 Portanto, tomem cuidado para que sua luz não seja, na verdade, escuridão.
36 Ndɨrɔ̀ kɔ́rɔ́ ngbɔ̌nʉ náapɛ́ àwʉ̀, ɨ̀mbǎ rʉ̀nʉ́ atdí ngari mà rɨ̀’ɨ̀ ɨ́nɔ̀ ɔ̌, nɨ́ kɔ́rɔ́ ngbɔ̌nʉ rǎdʉ̀ àwʉ̀, àdhàdhɨ̀ yà atdídɔ̌ ráwʉ̀ tarà nátdyi ngbɔ̌nʉ dhu bhěyi.»
36 Se estiverem cheios de luz, sem nenhum canto escuro, sua vida inteira será radiante, como se uma lamparina os estivesse iluminando”.
37 Wɔ̀ Yěsù rɔ̌tɛ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌ nɨ́ ndɨ, atdí Mʉ̀fàrɨ̀sayò náanzi ka ràrà ɔ̀nyʉ̀ nɔ́nyʉ̀ pbɨ̀ndà. Nɨ́, Yěsù atsù kàbhà ɨdza, ndàdɨ ɔ̀nyʉ̀-tsʉ̀nǎ.
37 Quando Jesus terminou de falar, um dos fariseus o convidou para comer em sua casa. Ele foi e tomou lugar à mesa.
38 Nɨ́, ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ wɔ̀ Mʉ̀fàrɨ̀sayò atdídɔ̌ nyʉ́ yà Yěsù rɨ̌ ɔ̀nyʉ̀ nɔ́pɛ̀ ndɔ̀nyʉ̀ ɨnzá ndɨ̀ ndù’o ɔtsʉ́na rɔ́rɔ̀ dhu ndɨ̀ ndàla rɔ̀.
38 Seu anfitrião ficou surpreso por ele não realizar primeiro a cerimônia de lavar as mãos, como era costume entre os judeus.
39 Pbɛ́tʉ̀, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kànɨ̌: «Nyɨ̌, Pbàfàrìsáyó tɨ́rɔ̀, Nyɨ̌ nyárɨ́ kɔ́pà mà sǎnɨ̀ mànà ngbɔ̀ kɛ̀lɛ̌ nú’ǒ, pbɛ́tʉ̀ afíkʉ ɔ̀nǎ rɔ̀ nyǎdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ùlè tɨ́ nyɨ̌ nyùlè ogbo t’ɔ́nzɨta mà, nzɛ́rɛnga t’ɔ́nzɨta mànà-atdyú nɨ̌ rɔ́.
39 Então o Senhor lhe disse: “Vocês, fariseus, têm o cuidado de limpar o exterior do copo e do prato, mas estão sujos por dentro, cheios de ganância e perversidade.
40 Nyɨ̌ nɨ́ ɨ̀mbǎ dɔ̀ya nà alɛ. Kàgàwà, yà alɛ-ngbɔ̀ nanzɨ̀, náanzɨ̀ tɨ́ obhó alɛ-afí átɔ̀?
40 Tolos! Acaso Deus não fez tanto o interior como o exterior?
41 Nɨ́ dhu àkǎ nyǔbho afíkʉ nyʉ́ ɔ̀ rɔ̀ àhʉ dhu pɛrɛ̀ tɨ́ Kàgàwà tɔ̀. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ nyɨ̌ nyádʉ̀ ɨ̀lǎ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌.
41 Portanto, limpem o interior dando ofertas aos necessitados e ficarão limpos por completo.
42 Nyɨ̌ Pbàfàrìsáyó tɨ́rɔ̀, nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ àpbɛ̀ ɔ̌! Nyɨ̌ nyárɨ́ ɔ̀nyʉ̀ nábhʉ̌ arɨ́ ròvù ɨrɨ́-bɨ̌-tɨdɔ̀ mà, kɔ́rɔ́ ìtò-tɨdɔ̀ mànà tɔ́ atdínga ɨdrɛ dɔ̌ núbhǒ pɛrɛ̀ tɨ́ Kàgàwà tɔ̀, nyǎdʉ̀ àdzo obhónánga ɔ̀nzɨ nyɨ̌ nyɨ́ dhu mà, Kàgàwà òzè nyɨ̌ nyɨ́ dhu mànà dhu rɔ̌ rɔ̀. Kɔ̌kɔ̀ nɨ́ ɨ àkǎkǎnà nyɔ̌nzɨ̀ dhu, ɨnzá nyɨ̌ nyàdzo kɔ̌kɔ̀ angyangyɨ nyɨ̌ nyarɔ́nzɨna ngʉ̌kpà dhu rɔ̌ rɔ̀ rɔ́rɔ̀.
42 “Que aflição os espera, fariseus! Vocês têm o cuidado de dar o dízimo da hortelã, da arruda e de todas as ervas, mas negligenciam a justiça e o amor de Deus. Sim, vocês deviam fazer essas coisas, mas sem descuidar das mais importantes.
43 Nyɨ̌ Pbàfàrìsáyó tɨ́rɔ̀, nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ àpbɛ̀ ɔ̌! Pbàyàhúdí tɔ́ unduta-dzà ɔ̌, nyɨ̌ nyárɨ́ nyǒzè nyǒkò angyinǎ rɔ̀ rɨ́’ɨ̀ tombi dɔ̌, ndɨrɔ̀ ìndrǔ arɨ́ ’ùndǔ ɔ̀yá ngari ɔ̌, nyɨ̌ nyárɨ́ nyǒzè kowù nyǎtsɛ̀ rɔ̌ ɨfʉta nyʉ́ nà!
43 “Que aflição os espera, fariseus! Pois gostam de sentar-se nos lugares de honra nas sinagogas e de receber saudações respeitosas enquanto andam pelas praças.
44 Nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ àpbɛ̀ ɔ̌! Nyɨ̌ nyʉ́lɨ nyɨ̌ ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ ’àlǎ adzɨdɔ, yà ìndrǔ arúbhi dɔ̀yá ɨnzá ɨ̀ ʉ̀nɨ rɔ́rɔ̀ bhěyi.»
44 Sim, que aflição os espera! Pois são como túmulos escondidos: as pessoas passam por cima deles sem saber onde estão pisando”.
45 Tdɨ́tdɔ̌, Ʉyátá tɔ́ atdí màlimò náatɨ Yěsù nɨ̌: «Màlimǒ, wɔ̀ nyɨ nyɔ́tɛna ɔtɛ ɔ̌, nyɨ nyʉ̀nɔ̀ wà dhu mǎ nɨ̌ átɔ̀.»
45 Então um especialista da lei disse: “Mestre, o senhor insultou também a nós com o que acabou de dizer”.
46 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: «Nyɨ̌, Ʉyátá tɔ́ màlímó tɨ́rɔ̀, nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ àpbɛ̀ ɔ̌ átɔ̀! Obhó tɨ́, nyɨ̌ nyárɨ́ odú rɔ́’ɔ ànɔ̀na ka kɨ́ rɔ̀ ànɔ̀ nʉ́gbǎ ìndrǔ dɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ nyǎdʉ̀ nyǒzè nyǎpbàlǎ ɨ ànɔ̀-ngbɔ̀ ɔtsʉ́kʉ-dɔ nɨ̌ màtɨ́.
46 Jesus respondeu: “Sim, que aflição também os espera, especialistas da lei! Pois oprimem as pessoas com exigências insuportáveis e não movem um dedo sequer para aliviar seus fardos.
47 Nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ àpbɛ̀ ɔ̌! Nyɨ̌ nyárɨ́ Kàgàwà bhà pbànábí-adzɨ̀dɔ nɔ́rʉ, àzèmbè pbánɨ́ abákʉ kɛ̀lɛ̌ náakyɛ̀ abádhí rɔ́rɔ̀!
47 Que aflição os espera! Pois constroem monumentos para os profetas que seus próprios antepassados assassinaram.
48 Wɔ̀ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ nyɨ̌ nyɨ̀tɛ̀ dhu kpangba ɨwà nyɨ̌ rà’ù abákʉ anzɨ̀ dhu. Obhó tɨ́, abádhí náakyɛ̀ Kàgàwà bhà pbànábí, ndɨrɔ̀ nyɨ̌ nyarádʉ̀ ɨ pbànábí-adzɨ̀dɔ nɔ́rʉ̀.
48 Com isso, porém, testemunham que concordam com o que seus antepassados fizeram. Eles mataram os profetas, e vocês cooperam com eles construindo os monumentos!
49 Wɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, Kàgàwà náavɔ̀ dhu kpangba dhu-ɔ̌nga t’óvòta tɔ́ pbɨ̀ndà ɨrɛ̀ta nɨ̌ ndàtɨ: ‹Ma mɨ́ pbàkà pbànábí mà, pbàkà uvitatálɛ mànà núvǐ abádhí nzínzì ɔ̀. Nɨ́ abádhí nɔ́ɔkyɛya kɔ̌kɔ̀ ma mòvì alɛ nzínzì ɔ̌ atdídhená alɛ, ’àdʉ̀ àvu ngʉ̌kpà-tsí rɔ̌.›
49 Foi a isto que Deus, em sua sabedoria, se referiu: ‘Eu lhes enviarei profetas e apóstolos, mas eles matarão alguns e perseguirão outros’.
50 Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, Kàgàwà nɨ́ɨtdɨ̀ya yà indo arɨ́’ɨ̀ alɛ-ànyǎ, yà yà adzɨ Kàgàwà anzɨ̀na rɔ̀ ndɨ̀ nʉfʉ Kàgàwà bhà pbànábí-azù-okú dɔ̀ rɔ̀,
50 “Portanto, esta geração será responsabilizada pelo assassinato de todos os profetas de Deus desde a criação do mundo,
51 rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ Àbělì-azù rɔ̌ rɔ̀, ràrà àhʉ Zàkàrɨyà-azù ɔ̀. Ndɨ Zàkàrɨyà ka kahò Kàgàwà bhà ɨdzá màzàbahʉ̀ mà atdídɔ̌ ɨ́lǎ ngari mànà nzínzì ɔ̌ rɔ̀. Obhó tɨ́, ma mɨ́ kʉ̀nɔ kpangba fʉ̌kʉ̀, Kàgàwà nɨ́ɨtdɨ̀ya yà àkyɛ ka kakyɛ̀ alɛ-abvò-ànyǎ yà indo arɨ́’ɨ̀ alɛ dɔ̌.
51 desde o assassinato do justo Abel até o de Zacarias, morto entre o altar e o santuário. Sim, certamente esta geração será considerada responsável.
52 Nyɨ̌, Ʉyátá tɔ́ màlímó tɨ́rɔ̀, nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ àpbɛ̀ ɔ̌! Nyɨ̌ nyɨ́wà ɨnga t’ʉ́nɨta tɔ́ tsǎtsʉ̀ tɔ́ fʉ̀ngʉlà, ɨ̀nzɨ̌ nyǎdʉ̀ nyǒzè nyǒtsù nyɨ̌-tɨ́rɔ̀ ndɨ tsǎtsʉ̀ ɔ̌, ndɨrɔ̀ nyǎdʉ̀ nyǔvo ɨ̀ nòzè ’òtsù kà ɔ̌ alɛ rɔ̌ ɨ̀nzɨ̌ ròtsù!»
52 “Que aflição os espera, especialistas da lei! Vocês se apossaram da chave do conhecimento e, além de não entrarem no reino, impedem que outros entrem”.
53 Yěsù níitdègu ndɨ̀và ʉrɔ́ rɔ̀, nɨ́ Ʉyátá tɔ́ màlímó mà, Pbàfàrìsáyó mànà náakó atdídɔ̌ kà rɔ̌, ’àdʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ɔ̀ngʉ̀ ábhɔ̌ dhu nyʉ́ kà-tsʉ̌.
53 Quando Jesus se retirou dali, os mestres da lei e os fariseus ficaram extremamente irados e tentaram provocá-lo com muitas perguntas.
54 Abádhí nóowúnà kà-afí nómvù rɔ̌ ɔtɛ nɨ̌ ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ idyi tɨ́ kà-ɨdà-dɔ ’àdʉ̀ kɔ̀bhʉ̀ dɔ̀ná.
54 Queriam apanhá-lo numa armadilha, levando-o a dizer algo que pudessem usar contra ele.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.