João 2
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT
1 Ɨ̀bhʉ ráhʉ ɨdhɔ ɔ̌, ka kanzɨ̀ àdhɨ̀ngbǎ ka kʉ̀ndà nɨ̌ mʉ̀hɛndʉ̀ Kanà tɨ́ kátɨna pbanga ɔ̌, Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀. Yěsù tsánà, Màrɨyà, nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè ndɨ mʉ̀hɛndʉ̀ ɔ̌.
1 Três dias depois, houve uma festa de casamento no povoado de Caná da Galileia. A mãe de Jesus estava ali,
2 Ndɨrɔ̀ ka kadʉ̀ Yěsù mà, pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà núnzì átɔ̀ rìwǔ ndɨ mʉ̀hɛndʉ̀ ɔ̀.
2 e Jesus e seus discípulos também foram convidados para a celebração.
3 Nɨ́, yà ɔ̀mvʉ̀na ka kɨ́ dɨ̀vayì níku rɔ̀, Yěsù tsánà náatɨ Yěsù nɨ̌: «Kàrɨ́ alɛ rɔ̌mvʉ̀na dɨ̀vayì rɨ̌’ɨ̀ mbǎ.»
3 Durante a festa, o vinho acabou, e a mãe de Jesus lhe disse: “Eles não têm mais vinho”.
4 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kàtɔ̀, ndàtɨ: «Iyá, ádhu ndɨ nyɨ nyòzè mɔnzɨ̀? Ɨnzá pbàkà kàsʉmɨ̀ nápɛ̀ àkǎ.»
4 “Mulher, isso não me diz respeito”, respondeu Jesus. “Minha hora ainda não chegou.”
5 Nɨ́ kà-tsánà adʉ̀ àtɨ̀nà kasʉtálɛ nɨ̌: «Ɔ̀nzɨ nyɔ̀nzɨ kà rǎvǐna nyɔ̌nzɨ̀ kɔ́rɔ́ dhu.»
5 Sua mãe, porém, disse aos empregados: “Façam tudo que ele mandar”.
6 Ányɨ̀rɔ̌, yà odu nɨ̌ ka kɔ́bhɔ̀lɔ̀ andu-abábá nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè aza. Ɨ andu nɨ’ɨ̀ yà Pbàyàhúdí náarɨ́ ’ù’ǒ ’ɨ̀lǎ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ nɨ̌ ɨdha nʉ́dhɔ̌ ka karɨ́ ɔ̀yà andu. Ndɨrɔ̀, ɨ andu nɨ’ɨ̀ mbɛ̀mbɛ̀ atdí mɨyà lítrè mà rǎdʉ̀ òtsù atdí ɔ̀ nɨ̌ dhu bvʉ̀tɨ́ andu.Pbàyàhúdí náarɨ́ ’ù’ǒ ’ɨ̀lǎ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ nɨ̌ ɨdha nʉ́dhɔ̌ ka karɨ́ ɔ̀yà andu|src="CN01667B.TIF" size="col" copy="David C. Cook" ref="2.6"
6 Havia ali perto seis potes de pedra usados na purificação cerimonial judaica. Cada um tinha capacidade entre 80 e 120 litros.
7 Nɨ́ Yěsù atɨ kɔ̌kɔ̀ kasʉtálɛ nɨ̌: «Nyùtdyǒ ɨdha, nyɨ̌rǎ kɔ̀rɨ́ andu nɨ̌ kɔ́rɔ́.» Nɨ́ abádhí adʉ̀ ɨ andu nɨ́ra ɨdha nɨ̌ rùlè liyá.
7 Jesus disse aos empregados: “Encham os potes com água”. Quando os potes estavam cheios,
8 Tdɨ́tdɔ̌, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyìtdyo pɛ́ ka akɛ, nyǒwù nà mʉ̀hɛndʉ̀ tɔ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ rìnè.» Nɨ́ abádhí adʉ̀ òwu kà nà ndɨ ádrʉ̀ngbǎlɛ rìnè.
8 disse: “Agora tirem um pouco e levem ao mestre de cerimônias”. Os empregados seguiram suas instruções.
9 Wɔ̀ mʉ̀hɛndʉ̀ tɔ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ níinè yà dɨ̀vayì tɨ́ Yěsù ʉ̀gɛ̀rɛ̀ ròngò ɨdha, ɨ̀nzɨ̌ ndàdʉ̀ àdhà rɔ̀ màtɨ́ ka kìwǔ ndɨ dɨ̀vayì nà dhu nʉ́nɨ. Pbɛ́tʉ̀ yà ndɨ ɨdha nùtdyǒnà kasʉtálɛ kɛ̀lɛ̌ nɨ́ ɨ ɨwà ka nʉnɨ. Nɨ́ wɔ̀ mʉ̀hɛndʉ̀ tɔ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ náanzi akpatsi, ndàdʉ̀ dhu ìvu tsʉ̀ná, ndàtɨ:
9 O mestre de cerimônias provou a água transformada em vinho, sem conhecer sua procedência (embora os empregados obviamente soubessem). Então chamou o noivo.
10 «Ìgyò! Kɔ́rɔ́ alɛ náarɨ́ atdídɔ̌ òvù dɨ̀vayì nábhʉ̌ kɔpɛ̀ ɔmvʉ́ rɔ̀ná rɔ̀ angyi, kadʉ̀ yà ɨnzá òvù mběyi-tsí níbhò olù, ɨwà ìndrǔ ɔ̀mvʉ̀ ɨ̀ ’òrì rɔ́rɔ̀. Nɨ́, nyɨ nyàdʉ̀ tɨ́ atdídɔ̌ òvù dɨ̀vayì nyʉ́ nɔ́dɔ̀ rɨ̀rà àhʉ kòmbínga ɔ̀ màtɨ́?»
10 “O anfitrião sempre serve o melhor vinho primeiro”, disse ele. “Depois, quando todos já beberam bastante, serve o vinho de menor qualidade. Mas você guardou o melhor vinho até agora!”
11 Wɔ̀rɨ́ nɨ́ ndɨ Yěsù anzɨ̀ pbɨ̀ndà wɛmbɛrɛ̀ tɔ́ wɨwɨ̀. Kǎnzɨ̀ ka Kanà tɨ́ kátɨna Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̌ atdí pbanga ɔ̀. Ndɨ dhu adʉ̀ kàbhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ awáwʉ̀ nɨ́tɛ̀, kàbhà ábhàlɨ̌ ràdʉ̀ kà’ù.
11 Esse sinal em Caná da Galileia foi o primeiro milagre que Jesus fez. Com isso ele manifestou sua glória, e seus discípulos creram nele.
12 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù mà náadʉ̀ òwu Kàpɛ̀rnàwumù tɨ́ kátɨna pbanga ɔ̀ atdíkpá, ɨ́yànà mà, adɔ́na mà, ndɨrɔ̀ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà. Abádhí náadʉ̀ òko ányɨ̀ ngúfe ɨdhɔ kɛ̀lɛ̌ tɨ́.
12 Depois do casamento, foi a Cafarnaum, onde passou alguns dias com sua mãe, seus irmãos e seus discípulos.
13 Atdíku, Pbàyàhúdí tɔ́ Pásɨ̀ka tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀-ɨdhɔ̀ nɨ́ɨ’ɨ̀ ɨwà ndɨ̀ ndìndù ndɨ̀ rɔ́. Nɨ́ Yěsù ɨvà ndɨ̀, ndàrà Yèrùsalɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀.
13 Era quase época da festa da Páscoa judaica, de modo que Jesus subiu a Jerusalém.
14 Nɨ́ ányɨ̀, kǎtsù Kàgàwà bhà ɨdza, ndàdʉ̀ ìkyì-akpá mà, tàmà mà, àmbò mànà nábhʉ̌ rɨ́ kudzǐ alɛ mà nótù obvò òkò rɔ́. Ndɨrɔ̀ ányɨ̀-dza kǎtù ngʉ̌kpà alɛ nɨ’ɨ̀ fʉ̀rangà ɔ̌ nga nábhʉ̌ rɨ́ kʉwʉ alɛ.
14 No pátio do templo, viu comerciantes que vendiam bois, ovelhas e pombas para os sacrifícios; também viu negociantes, em mesas, trocando dinheiro estrangeiro.
15 Nɨ́, Yěsù akyɛ̀ imbi asé bhěyi, ndàdʉ̀ kɔ̀rɨ́ alɛ nódì nɨ̌ kɔ́rɔ́, ndìpfo Kàgàwà bhà ɨdza rɔ̀, fɨ̀yɔ́ tàmà mà, ndɨrɔ̀ fɨ̀yɔ́ ìkyì-akpá mànà. Kǎdʉ̀ yà fʉ̀rangà-ɔ̌nga nábhʉ rɔ̌ rúbhi kʉwʉ alɛ tɔ́ fʉ̀rangà-ɔ̌nga nʉ́vɔ obvò, ndàdʉ̀ abádhí tɔ́ mɨzà nátdi ràwà ɨ̀ adzíya dɔ̌.
15 Jesus fez um chicote de cordas e os expulsou a todos do templo. Pôs para fora as ovelhas e os bois, espalhou as moedas dos negociantes no chão e virou as mesas.
16 Ndɨrɔ̀, kǎdʉ̀ àtɨ̀nà àmbò nábhʉ rɔ̌ rúbhi kudzǐ alɛ nɨ̌: «Nyìpfo kɔ̌kɔ̀ dhu ɨrɔ́ rɔ̀. Ɨ̀nzɨ̌ nyɨ̌ nyádʉ̀ Àbadu bhà ɨdza nʉ́gɛ̀rɛ̀ ròngò dhu t’údzítá-ɨdzà tɨ́.»
16 Depois, foi até aqueles que vendiam pombas e lhes disse: “Tirem essas coisas daqui! Parem de fazer da casa de meu Pai um mercado!”.
17 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ yà Kàgàwà bhà Andítá ɔ̀ ka kandí dhu nɨ́rɛ̀. Ndɨ andítá rǎtɨna: «Pbʉ̀kʉ̀ ɨdza ma mózè nɨ̌ àzè náarɨ́ mɔbɨ àdzò bhěyi.»
17 Então os discípulos se lembraram desta profecia das Escrituras: “O zelo pela casa de Deus me consumirá”.
18 Nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ náadʉ̀ dhu ìvu Yěsù-tsʉ̌, ’àtɨ: «Ɨ́ngbǎgà wɨwɨ̀ nyɨ nyávǐna fǎkà wɔ̀ nyɨ nyɔ̀nzɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀?»
18 “O que você está fazendo?”, questionaram os líderes judeus. “Que sinal você nos mostra para comprovar que tem autoridade para isso?”
19 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Nyùgolo pɛ́ wɔ̀rɨ́ Kàgàwà bhà ɨdza, nɨ́ ma mɨ́ kɔ̀sɨ̀ rìdè ɨ̀bhʉ ɨdhɔ ɔ̌.»
19 “Pois bem”, respondeu Jesus. “Destruam este templo, e em três dias eu o levantarei.”
20 Nɨ́, kɔ̀rɨ́ Pbàyàhúdí tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ náadʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Hɔ̀kɔ̀! Wɔ̀rɨ́ ɨdza ka kasɨ̀ ràrà àhʉ ɨ̀fɔ kumì dɔ̀ná azà nà atɔ nyʉ́ tɨ́, nɨ́ nyɨ tɨ́ àdʉ̀ kɔ̀sɨ̀ ɔ̀sɨ̀ ɨ̀bhʉ ɨdhɔ ɔ̌?»
20 Eles disseram: “Foram necessários 46 anos para construir este templo, e você o reconstruirá em três dias?”.
21 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù ɨpbɛ́ ndàmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌ ɨdza tɨ́ dhu nɨ’ɨ̀ ngbɔ̌na nyʉ́ ndɨ̀ ndɨ̀tɨ́rɔ̀.
21 Mas quando Jesus disse “este templo”, estava se referindo a seu próprio corpo.
22 Nɨ́, yà ndɨ̀ ndɔ́vɛ̀, kɔtdʉ̀ ndɨ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù níitdègu ndɨ̀ngbɛ̀ ibhu ɔ̀ rɔ̀, nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kàbhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ yà kʉ̌nɔ dhu nɨ́rɛ̀. Nɨ́ abádhí adʉ̀ yà Kàgàwà bhà Andítá mà, Yěsù ʉnɔ fɨ̌yɔ̀ ɔtɛ mànà dhu ná’ù.
22 Depois que ele ressuscitou dos mortos, seus discípulos se lembraram do que ele tinha dito e creram nas Escrituras e em suas palavras.
23 Pbàyàhúdí tɔ́ Pásɨ̀ka tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀ níitdègu Yěsù òtù Yèrùsalɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, nɨ́ ábhɔ̌ alɛ nyʉ́ náa’u ka yà kà rǎrà ɔ̀nzɨ̀nà rɔ̌ wɨwɨ̀-okú dɔ̀ rɔ̀.
23 Por causa dos sinais que Jesus realizou em Jerusalém durante a festa da Páscoa, muitos creram nele.
24 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ náa’u nzá ɨwà abádhí ná’ù ndɨ dhu, kʉ̌nɨ abádhí kɔ́rɔ́ nɨ́dhùnɨ̌.
24 Jesus, porém, não confiava neles, pois conhecia a todos.
25 Ndɨrɔ̀, kǎránà mbǎ ɨ̀’ɨ̀ rɔ̌ ngàmbì-atdyú nà ìndrǔ bhà dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, ɨ̀wà ndɨ̀ ndʉ̀nɨ ndɨ alɛ-afí ɔ̀ dhu kɔ́rɔ́ angyangyɨ nɨ́dhunɨ̌.
25 Ninguém precisava lhe dizer como o ser humano é de fato, pois ele conhecia a natureza humana.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.