João 13
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH
1 Tsútsǎ nɨ́nganɨ́ Pbàyàhúdí tɔ́ Pásɨ̀ka tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀ nɨ́ɨ’ɨna rɔ́rɔ̀, Yěsù ʉnɨ dhu, yà adzɨ ɔ̌ rɔ̀ ndɨ̀ ndɨ́ ndɨ̀và, ndàrà Àbanà Kàgàwà bhà ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ràkǎ wà. Nɨ́ Yěsù, yà atdídɔ̌ yà adzɨ ɔ̌ arɨ́’ɨ̀ pbɨ̀ndà alɛ nazè, náadʉ̀ abádhí òzè tdɨ́tdɔ̌ ɨ̀nzɨ̌ rádʉ̀ ìku àzè nɨ̌.
1 Faltava somente um dia para a Festa da Páscoa . Jesus sabia que tinha chegado a hora de deixar este mundo e ir para o Pai. Ele sempre havia amado os seus que estavam neste mundo e os amou até o fim.
2 Nɨ́ pbɨ́tsɔ̀ngǎnǎ, Yěsù mà nɨ́ɨ’ɨ̀ ɔ̀nyʉ̀-tsʉ̀nǎ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pfɔ̀mvɔ níitsu dhu Yudhà, Sìmonì Ìskàrìyɔtà t’ídhùnà-afí ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ Yěsù nipfo tɨ́ ndàbhʉ òmvǔ-fɔ́.
2 Jesus e os seus discípulos estavam jantando. O Diabo já havia posto na cabeça de Judas, filho de Simão Iscariotes, a ideia de trair Jesus.
3 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù nyʉ́ nʉ́ʉnɨ dhu, ɨwà Àbanà Kàgàwà ribho kɔ́rɔ́ dhu dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ fɔná. Ndɨrɔ̀, kʉ̌nɨ wà dhu, ndɨ̀ nyʉ́ ndɨ̀ rɨ́rà Àbanà Kàgàwà-tɨ’ɔ̀ rɔ̀, nɨ́ ndɨ̀ ràrɨ̌ ndàdǔ Àbanà-tɨ’ɔ̀.
3 Jesus sabia que o Pai lhe tinha dado todo o poder. E sabia também que tinha vindo de Deus e ia para Deus.
4 Nɨ́, Yěsù ɨvà ndɨ̀ ɔ̀nyʉ̀-tsʉ̀nǎ rɔ̀, ndɨ̀wà rɔ̀ná ɔrʉ́ mʉ̀dzarʉ̀, ndɨ̀lɨ igi. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ bɛ̌rɛ̀sɛ nídyì ndìsǒ mvʉna ’ɔ̀ nɨ̌.
4 Então se levantou, tirou a sua capa , pegou uma toalha e amarrou na cintura.
5 Tdɨ́tdɔ̌, kǎdʉ̀ ɨdha ìdyì ndɔ̀dhɔ̀ ádrʉ̀ngbǎ sǎnɨ̀ ɔ̌, ndàdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndù’o pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌-pfɔ̀ nɨ̌, ndàdʉ̀ àrà ùndonà rɔ̌ yà mvʉna ’ɔ̀ ndɨ̀ ndìsǒnà nɨ̌ bɛ̌rɛ̀sɛ nɨ̌.Yěsù rɨ̌ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌-pfɔ̀ nú’ǒ ndàdʉ̀ ùndonà dhu|src="WA03912b.tif" size="col" copy="Graham Wade" ref="13.5"
5 Em seguida pôs água numa bacia e começou a lavar os pés dos discípulos e a enxugá-los com a toalha.
6 Nɨ́, Yěsù níitdègu àrà àhʉ Sìmonì Pɛ́tɛrʉ̀ tɨ́, nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ dhu ìvu kà-tsʉ̌, ndàtɨ: «Ɨnyɨ nyʉ́ pbàkà Ádrʉ̀ngbǎlɛ́ tɨ́rɔ̀, nyɨ nyòzè tɨ́ nyu’o pfɔ̌du?»
6 Quando chegou perto de Simão Pedro, este lhe perguntou: — Vai lavar os meus pés, Senhor?
7 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu àdu kàtɔ̀, ndàtɨ: «Yà ma mɔ́nzɨna dhu nʉ́nɨ̌ nyɨ nyɨ́ nzɨ̌ kòmbí, pbɛ́tʉ̀, nyɨ nyaraya kʉ̀nɨ olù.»
7 Jesus respondeu:
8 Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Nyɨ nyɨ́ nzɨ̌ pfɔ̌du ù’ǒ akɛkpá màtɨ́.» Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu àdu kàtɔ̀, ndàtɨ: «Ɨ̀nzɨ̌ ma mapɛ́ pfɔ̌nʉ nú’ǒ, nɨ́ àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ ɨ̀mbǎ ɨrɨta nà ɨnyɨ mànà.»
8 — O senhor nunca lavará os meus pés! — disse Pedro.
9 Nɨ́, Sìmonì Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ dhu àdu Yěsù tɔ̀, ndàtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, wɔ̀ dhu bhěyi kà rɨ̌’ɨ̀ rɔ̀, nyɨ nyɨ́ nzɨ̌ pfɔ̌du kɛ̀lɛ̌ nú’ǒ, pbɛ́tʉ̀, nyɨ nyɨ́ ɔtsʉ́du mà, dùdu mànà nú’ǒ átɔ̀!»
9 — Então, Senhor, não lave somente os meus pés; lave também as minhas mãos e a minha cabeça! — pediu Simão Pedro.
10 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kànɨ̌: «Ɨwà ndɨ̀ nù’o alɛ rɨ̌’ɨ̀ mbǎ ndɨ̀ ndɨ́ ndù’ǒ tdɨ́tdɔ̌ dhu-atdyú nà. Pbɛ́tʉ̀ kà rǎdʉ̀ àkǎ ndù’o pfɔ̌na kɛ̀lɛ̌, ɨwà ndɨ̀ ndɨ̀lǎ kɔ́rɔ́ otu ɔ̌ nɨ́dhunɨ̌. Nyɨ̌ nyʉ́, nyɨ̌ nyɨ̀lǎ wà Kàgàwà-nyɨkpɔ́ ɔ̌. Pbɛ́tʉ̀, nyɨ̌ kɔ́rɔ́ nyɨ̌ nyɨ̀lǎ nzá kà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌.»
10 Aí Jesus disse:
11 Obhó tɨ́, Yěsù nʉ́ʉnɨ ndìpfǒ rɨ́ ndàbhʉ ndɨ̀ òmvǔ-fɔ́ alɛ angyangyɨ. Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ kǎtɨ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Nyɨ̌ kɔ́rɔ́, nyɨ̌ nyɨ̀lǎ nzá Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌.»
11 Jesus sabia quem era o traidor. Foi por isso que disse: “Todos menos um.”
12 Pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌-pfɔ̀ ndɨ̀ ndù’o dhu lutɨ̀nǎ, Yěsù adʉ̀ yà rɔ̀ná rɔ̀ ndɨ̀ ndɨ̀wànà mʉ̀dzarʉ̀ nídyì ndàfɔ̌ rɔ̀ná, ndàdʉ̀ ndàdu ɔ̀nyʉ̀-tsʉ̀. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kǐvú dhu pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌-tsʉ̌, ndàtɨ: «Nyɨ̌ nyʉ̀nɨ tɨ́ ʉ̀nɨ̌ yà ma mɔ̀nzɨ̀ rʉ̀kʉ́ dhu-tɨ̀?
12 Depois de lavar os pés dos seus discípulos, Jesus vestiu de novo a capa, sentou-se outra vez à mesa e perguntou:
13 Nyɨ̌ nyárɨ́ ɨma nánzi Màlimò tɨ́, ndɨrɔ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ tɨ́. Nɨ́ ndɨ dhu nɨ́ obhó dhu. Obhó tɨ́, ɨma nɨ́ ndɨ Màlimò. Ndɨrɔ̀, ɨma nɨ́ ndɨ Ádrʉ̀ngbǎlɛ.
13 Vocês me chamam de “Mestre” e de “Senhor” e têm razão, pois eu sou mesmo.
14 Nɨ́rɔ̀ ɨma, fʉ̀kʉ́ Màlimò tɨ́rɔ̀ nyʉ́, ndɨrɔ̀ fʉ̀kʉ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ tɨ́rɔ̀ nyʉ́, ma mù’o pfɔ̌kʉ rɔ̀, dhu àkǎ nyǒngò pfɔ̌kʉ ù’o nzínzìkʉ ɔ̌ átɔ̀.
14 Se eu, o Senhor e o Mestre, lavei os pés de vocês, então vocês devem lavar os pés uns dos outros.
15 Obhó tɨ́, yà fʉ̌kʉ̀ ma mɨ̀tɛ̀ dhu nɨ́ ɔ́fɔ̀, ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nyongó tɨ́ dhu ɔ̀nzɨ̀ átɔ̀ ɔdhɨ́kʉ rɔ̌ yà rʉ̀kʉ́ ma mɔ̀nzɨ̀ dhu bhěyi.
15 Pois eu dei o exemplo para que vocês façam o que eu fiz.
16 Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: Kasʉtálɛ bhà ádrʉ̀ngbǎnga nósè nzá pbɨ̀ndà kasʉ tɔ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ bhà ádrʉ̀ngbǎnga dɔ̀nǎ. Ndɨrɔ̀, òvì ka kòvì alɛ bhà ádrʉ̀ngbǎnga nósè nzá yà ndɨ̀ nòvì alɛ bhà ádrʉ̀ngbǎnga dɔ̀nǎ.
16 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: o empregado não é mais importante do que o patrão, e o mensageiro não é mais importante do que aquele que o enviou.
17 Kɔ̀nɨ̌, kòmbí nyɨ̌ nyʉ̀nɨ wà kɔ̌kɔ̀ dhu. Nɨ́, nyɨ̌ nyádʉ̀ hirò ɔ̀nzɨ̀ ɨ dhu nyɨ̌ nyɔ̀nzɨ̀ nɨ̌.»
17 Já que vocês conhecem esta verdade, serão felizes se a praticarem.
18 Tdɨ́tdɔ̌ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Ma mʉ̀nɔ̀ nzá wɔ̀ dhu okúkʉ dɔ̀ rɔ̀ kɔ́rɔ́. Ma mʉ̀nɨ wà ɨma nyʉ́ ma móvò nzínzìkʉ ɔ̌ alɛ. Pbɛ́tʉ̀, Kàgàwà bhà Andítá arʉ́nɔna dhu nákǎ rɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀. Ndɨ Andítá arátɨna: ‹Yà atdíkpá mǎ marɨ́ dhu ɔ̀nyʉ mànà alɛ, nóngò wà rùdú òmvǔ tɨ́.›
18 — Não estou falando de vocês todos; eu conheço aqueles que escolhi. Pois tem de se cumprir o que as
19 Ma mɔ̀vɔ̀ wɔ̀ dhu angyangyɨ fʉ̌kʉ̀, ɨnzá ndɨ dhu àpɛ̀ ndɔ̀nzɨ rɔ́rɔ̀. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, ndɨ dhu rǐtsi ndɔ̀nzɨ̀ nɨ́nganɨ́, nyɨ̌ nya’uya dhu, ɨma ràrɨ̌ ‹Ɨ̀’ɨ̀ arɨ́’ɨ̀ alɛ.›
19 Digo isso a vocês agora, antes que aconteça, para que, quando acontecer, vocês creiam que “
20 Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: ma mòvì alɛ nàkɔ alɛ, nákɔ wà ɨma átɔ̀. Ndɨrɔ̀, ɨma nàkɔ alɛ nákɔ wà yà ɨma nivi mɨrà yà adzɨ ɔ̌ alɛ átɔ̀.»
20 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quem receber aquele que eu enviar estará também me recebendo; e quem me recebe recebe aquele que me enviou.
21 Wɔ̀ dhu bhěyi ndɨ̀ ndɔ̀tɛ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù-afí náadʉ̀ àdɨ ndàmbɛ ɨnga nɨ́rɛ̀ dɔ̌ atdídɔ̌. Nɨ́, kǎdʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ kpangba pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ tɔ̀, ndàtɨ: «Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀. Nzínzìkʉ ɔ̌ atdí alɛ rɨ̌ ndɨ mipfǒ, ndàbhʉ ma òmvǔ-fɔ́.»
21 Depois de dizer isso, Jesus ficou muito aflito e declarou abertamente aos discípulos:
22 Nɨ́, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ adʉ̀ òko, ’àmbɛ ’àndà dɔ̌ nzínzìya ɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ ’àdʉ̀ àdhɨ dɔ̌ màtɨ́ kà rɔ̌tɛ dhu nʉ́nɨ.
22 Então eles olharam uns para os outros, sem saber de quem ele estava falando.
23 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, yà atdídɔ̌ Yěsù ózè pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nzínzì ɔ̌ atdí ábhàlɨ̌ nɨ́ɨ’ɨ̀ Yěsù-tɨ́ ndɨ̀ ndàdɨ ɔ̀nyʉ̀-tsʉ̀nǎ rɔ́.
23 Ao lado de Jesus estava sentado um deles, a quem Jesus amava.
24 Nɨ́, Sìmonì Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ kàvi ìwǐna ɔ̌ rìvǔ dhu Yěsù-tsʉ̌, ràrɨ̌ àdhɨ ndɨ kà rǔbhi ɔ̀tɛ rɔ̌ dɔ̀ná.
24 Simão Pedro fez um sinal para ele e disse: — Pergunte de quem o Mestre está falando.
25 Nɨ́, wɔ̀ ábhàlɨ̌ adʉ̀ ndìlò Yěsù dɔ̀, ndàdʉ̀ dhu ìvu kà-tsʉ̌, ndàtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ádhɨ ndɨ?»
25 Então aquele discípulo chegou mais perto de Jesus e perguntou: — Senhor, quem é ele?
26 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Ndɨ alɛ nɨ́ yà ma mɨ́ mʉ̀gatì-afà nídyì modù supù ɔ̀, madʉ̀ àbhʉnà fɨ̌ndà alɛ.» Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù adʉ̀ mʉ̀gatì-afà nídyì, ndòdù supù ɔ̀, ndàdʉ̀ àbhʉnà Yudhà, Sìmonì Ìskàrìyɔtà t’ídhùnà tɔ̀.
26 — É aquele a quem vou dar um pedaço de pão passado no molho! — respondeu Jesus. Em seguida pegou um pedaço de pão, passou no molho e deu a Judas, filho de Simão Iscariotes.
27 Yudhà níitdègu wɔ̀ mʉ̀gatì-afà àkɔ̌, nɨ́ Sìtanɨ̀ adʉ̀ òtsù kà-afí ɔ̀. Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà Yudhà nɨ̌: «Wɔ̀ nyɨ nyòzè nyɔnzɨ̀ dhu, nákǎ nyɔnzɨ̀ tsàkàtsàkà.»
27 E assim que Judas recebeu o pão, Satanás entrou nele. Então Jesus disse a Judas:
28 Kɔ̌kɔ̀ ʉrɔ́ ɨ̀’ɨ̀ alɛ nzínzì ɔ̌, atdí alɛ mà nʉ́ʉnɨ nzá àdhu-okú dɔ̀ rɔ̀ màtɨ́ Yěsù rɨ̌ wɔ̀ dhu nʉ́nɔ kà tɔ̀ dhu.
28 Nenhum dos que estavam à mesa entendeu por que Jesus disse isso.
29 Yà fʉ̀rangà tɔ́ ɨ́sɔ̀wʉ̌ nɔ́dɔ Yudhà arɨ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, abádhí nzínzì ɔ̌ atdídhená alɛ náadʉ̀ dhu àtɨ̀, Yěsù àvi ka rùdzǐ mʉ̀hɛndʉ̀ tɔ̀ àkǎ kudzǐ dhu dhu tɨ́. Ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌, abádhí adʉ̀ dhu àtɨ̀ Yěsù àvi ka rʉ̀ndɔ̀ fʉ̀rangà nǎkʉ̀tálɛ tɔ̀ dhu tɨ́.
29 Como era Judas que tomava conta da bolsa do dinheiro, alguns pensaram que Jesus tinha mandado que ele comprasse alguma coisa para a festa ou desse alguma ajuda aos pobres.
30 Pbɛ́tʉ̀, mʉ̀gatì-afà ndɨ̀ ndàkɔ Yěsù-fɔ́ rɔ̀, ndàdʉ̀ ɔ̀nyʉ̀nà dhu-dzidɔ̌, Yudhà náadʉ̀ àhʉ dòtsí ndàrà. Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ɨnga náadʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɨwà ndɨ̀ ndàtɨ rɔ́.
30 Judas recebeu o pão e saiu logo. E era noite.
31 Yudhà àhʉ ɨdza rɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Kòmbí nga nɨ́ ndɨ Ìndrǔ t’ídhùnà-ɔvɔ̀ ìlè ndɨ̀ nɨ̌. Ndɨrɔ̀, kòmbí nga nɨ́ ndɨ Kàgàwà-ɔvɔ̀ ìlè ndɨ̀ kà-nyʉtsì nɨ̌.
31 Quando Judas saiu, Jesus disse:
32 Kàgàwà-ɔvɔ̀ náapɛ́ ndìlè kà-nyʉtsì, nɨ́ Kàgàwà adʉ̀ya kɔ̌vɔ̀ àbhʉ rìlè ndɨ̀ átɔ̀ nyʉnatsì, ndɨrɔ̀ kàrɨ̌ ndɨ kɔ̌vɔ̀ àbhʉ̌ rìlè ndɨ̀ kòmbí tɨ́.
32 E, se por meio dele a natureza gloriosa de Deus for revelada, então Deus revelará em si mesmo a natureza divina do Filho do Homem. E Deus fará isso agora mesmo.
33 Pbànɨ̌nzó, àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ atdíkpá nyɨ̌ mànà ákɛ̌ kàsʉmɨ̀ kɛ̀lɛ̌ tɨ́. Nyɨ̌ nyɨ́ mɔnɛ ɔ̀nɛ. Nɨ́ àdhàdhɨ̀ yà ma mʉ̀nɔ̀ Pbàyàhúdí tɔ̀ dhu bhěyi tɨ́, ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌ átɔ̀, yà ma márà ɨ nyɨ̌ ràrɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ òwu ùvò.
33 Meus filhos, não vou ficar com vocês por muito tempo. Vocês vão me procurar, mas eu digo agora o que já disse aos líderes judeus: vocês não podem ir para onde eu vou.
34 Nɨ́, kànɨ̌ fʉ̌kʉ̀ ma mʉ̀bhà ʉyátá ɔwʉ́tá: nyòzè nyɨ̌ nzínzìkʉ ɔ̌. Àdhàdhɨ̀ yà ɨma nyʉ́ ma mózè nyɨ̌ dhu bhěyi, dhu àkǎ nyǒzè nyɨ̌ átɔ̀ nzínzìkʉ ɔ̌.
34 Eu lhes dou este novo mandamento: amem uns aos outros. Assim como eu os amei, amem também uns aos outros.
35 Nyɨ̌ nyapɛ́ nyǒzè nzínzìkʉ ɔ̌, nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kɔ́rɔ́ alɛ rǎdʉ̀ dhu ʉ̀nɨ, nyɨ̌ ràrɨ̌ pbàkà ábhàlɨ̌ nyʉ́.»
35 Se tiverem amor uns pelos outros, todos saberão que vocês são meus discípulos.
36 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Sìmonì Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ dhu ìvu Yěsù-tsʉ̌, ndàtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, nyɨ nyárà àdhà?» Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu àdu kàtɔ̀, ndàtɨ: «Nyɨ nyɨ́ nzɨ̌ ɨ̀rà owùdu ɔ̌ kòmbí, yà ma márà ɨ. Pbɛ́tʉ̀, nyɨ nyaraya ɨ̀rà owùdu ɔ̌ olù.»
36 Simão Pedro perguntou a Jesus: — Senhor, para onde é que o senhor vai? Jesus respondeu:
37 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ dhu ìvu tdɨ́tdɔ̌ kà-tsʉ̌, ndàtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ádhu ɨ̀nzɨ̌ ma márà kòmbí owùnʉ ɔ̌ okúna dɔ̀ rɔ̀? Ma mòzè wà miwǐ pbàkà ípìrɔ̌nga okúnʉ dɔ̀ rɔ̀.»
37 Pedro tornou a perguntar: — Senhor, por que eu não posso segui-lo agora? Eu estou pronto para morrer pelo senhor!
38 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu ìvu kà-tsʉ̌, ndàtɨ: «Ɨnyɨ nyʉ́ nyɨ nyòzè tɨ́ wà nyiwǐ pbʉ̀kʉ̀ ípìrɔ̌nga okúdu dɔ̀ rɔ̀? Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ ɨndʉ̀, ɨnzá à’ʉ̌-akpà nápɛ̀ ɔ̀ngɔ̀ rɔ́rɔ̀, nyɨ nyɨ’ɨna ɨwà nyɨ nyɔ̀dhɔ̀ ma ɨ̀bhʉ-gʉ̀na, nyàtɨ ɨnzá nyɨ rʉ́nɨ ma rɔ́.»
38 — Está mesmo? — perguntou Jesus. — Pois eu afirmo a você que isto é verdade: antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.