Hebreus 4
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs VC
1 Kàgàwà akɔ̀ wà ndɨ asota tɔ́ ngari ɔ̀ àlɛ̌ kótsù nɨ̌ dhu tɔ́ làká àlɛ̌ tɔ̀. Nɨ́ dhu àkǎ nyǎndà nga mběyi, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀mbǎ ɨ̀nzɨ̌ rǒtsù ányɨ̀ atdí alɛ mà nɨ́ɨ’ɨ tɨ́ nzínzìkʉ ɔ̌.
1 Enquanto, pois, subsiste a promessa de entrar no seu descanso, tenhamos cuidado em que ninguém de nós corra o risco de ser excluído.
2 Obhó tɨ́, ka kʉ́nɔ̀ Kàgàwà bhà Ɔtɛ àlɛ̌ tɔ̀ àdhàdhɨ̀ àlɛ̌ t’ábhúna tɔ̀ ka kʉnɔ ka dhu bhěyi. Abádhí ɨrɨ ndɨ Ɔtɛ, pbɛ́tʉ̀ ɨ̀nzɨ̌ ràdʉ̀ atdí dhu mà nɔ́nzɨ̀ fɨ̌yɔ̀. Obhó tɨ́, ka ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀, abádhí adʉ̀ nzá kà’ù.
2 A boa nova nos foi trazida a nós, como o foi a eles. Mas a eles de nada aproveitou, porque caíram na descrença.
3 Pbɛ́tʉ̀ kòmbí àlɛ̌, yà àlɛ̌ ká’ù ka rɔ̀, àlɛ̌ kótsù òtsù ndɨ asota tɔ́ ngari ɔ̀. Ndɨ asota tɔ́ ngari nàndà dhu nɨ̌, Kàgàwà avɔ̀ dhu àlɛ̌ t’ábhúna tɔ̀, ndàtɨ: ndɨ̀ rɔ̀tsɔ̀ wà dhu nàwí-okú dɔ̀ rɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ abádhí rotsúya akɛkpá màtɨ́ yà fɨ̌yɔ̀ ndɨ̀ ndabhɔ̀lɔ̀ asota tɔ̀ ngari ɔ̀.
3 Nós, porém, se tivermos fé, haveremos de entrar no descanso. Ele disse: Eu jurei na minha ira: não entrarão no lugar do meu descanso. Ora, as obras de Deus estão concluídas desde a criação do mundo;
4 Obhó tɨ́, Ɨ̀lɨ̌lǎ Andítá rɨ̌ dhu ɔ̀vɔ atdɨ́ ngari ɔ̌ àrʉ̀bhʉ̀ rɨ̌ ɨdhɔ ìsě ɨdhɔ nàndà dhu nɨ̌, ndàtɨ: «Àrʉ̀bhʉ̀ rɨ́ ɨdhɔ ìsě ɨdhɔ ɔ̌, Kàgàwà náaso ndɨ̀, ɨwà ndɨ̀ ndɨ̀tɔ̀ pbɨ̀ndà kasʉ kɔ́rɔ́ rɔ́rɔ̀.»
4 pois, em certa passagem, falou do sétimo dia o seguinte: E, terminado o seu trabalho, descansou Deus no sétimo dia {Gn 2,2}.
5 Ndɨrɔ̀, Kàgàwà rǎtɨna átɔ̀ ndɨ Andítá ɔ̀: «Abádhí rɨ̌ nzɨ̌ òtsù akɛkpá màtɨ́ fɨ̌yɔ̀ ma mabhɔ̀lɔ̀ asota tɔ̀ ngari ɔ̀.»
5 Se, pois, ele repete: Não entrarão no lugar do meu descanso,
6 Angyinǎ rɔ̀ ka kʉnɔ Kàgàwà bhà Ɔtɛ fɨ̌yɔ̀ alɛ náatsù nzá ndɨ asota tɔ́ ngari ɔ̀, abádhí uvó ɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ ’ɨ̀rɨ̀ Kàgàwà-tsʉ̌ dhu dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Ìnè màtɨ́ kà rɨ̌’ɨ̀ ndɨ dhu bhěyi rɔ́rɔ̀, ngʉ̌kpà alɛ rɨ̌’ɨ̀ ìnè ’òtsù ndɨ asota tɔ́ ngari ɔ̀.
6 é sinal de que outros são chamados a entrar nele. E como aqueles a quem primeiro foi anunciada a promessa não entraram por não ter tido a fé,
7 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, Kàgàwà ɨ́lɨ «Indonga» tɨ́ kátɨna ngǎtsi ɨdhɔ tdɨ́tdɔ̌. Àbadhi náavɔ̀ dhu ndɨ ɨdhɔ nàndà dhu nɨ̌ angyinǎ rɔ̀, ádrʉ̀ngbǎ kamà Dàwudì-otù ɔ̌, yà ɨwà ka kɔ̀vɔ̀ angyinǎ rɔ̀ dhu bhěyi. Kǎtɨ:
7 Deus, após muitos anos, por meio de Davi, estabelece um novo dia, um hoje, ao pronunciar as palavras mencionadas: Hoje, se ouvirdes a sua voz, não endureçais os vossos corações.
8 Obhó tɨ́, dhu ɨ́’ɨ̀yana gukyè ɨwà Yɛ̀sʉwà arà àhʉ ìndrǔ nà asota tɔ́ ngari ɔ̀ dhu tɨ́, nɨ́ Kàgàwà ɔ́vɔ̀yana nzɨ̌ dhu tdɨ́tdɔ̌ ndɨ dhu-dzidɔ̌ asota tɔ́ ngǎtsi ɨdhɔ dɔ̌.
8 Se Josué lhes houvesse dado repouso, não teria depois disso falado dum outro dia.
9 Nɨ́rɔ̀, Kàgàwà arɔ́dɔna pbɨ̀ndà alɛ tɔ̀ sàbatʉ̀ nyʉ́ rɨ̌’ɨ̀ ìnè. Ndɨ ɨdhɔ rɨ̌’ɨ̀ àdhàdhɨ̀ yà kǎso ndɨ̀ ɔ̀ná àrʉ̀bhʉ̀ rɨ́ ɨdhɔ ìsě ɨdhɔ bhěyi.
9 Por isso, resta um repouso sabático para o povo de Deus.
10 Obhó tɨ́, wɔ̀ Kàgàwà ɔ́bhɔ̀lɔ̀ asota tɔ́ ngari ɔ̀ òtsù alɛ, náso wà ndɨ̀ pbɨ̀ndà kasʉ ɔ̌ rɔ̀, àdhàdhɨ̀ Kàgàwà náaso ndɨ̀ pbɨ̀ndà kasʉ ndɨ̀ ndɨ̀tɔ̀ dhu-dzidɔ̌ dhu bhěyi.
10 E quem entrar nesse repouso descansará das suas obras, assim como descansou Deus das suas.
11 Nɨ́rɔ̀, dhu àkǎ àlɛ̌ rɔ̀nzɨ̀ ɔbɨ, àlɛ̌ ròtsù ndɨ asota tɔ́ ngari ɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ àlɛ̌ nzínzì ɔ̌ atdí alɛ mà rɔ̀nzɨ̀ dhu àlɛ̌ t’ábhúna náanzɨ̀ dhu bhěyi.
11 Assim, apressemo-nos a entrar neste descanso para não cairmos por nossa vez na mesma incredulidade.
12 Obhó tɨ́, Kàgàwà bhà Ɔtɛ nɨ́ ípìrɔ̌nga ìbho arɨ́ ìndrǔ tɔ̀ ɔtɛ. Ndɨrɔ̀ kà rɨ̌’ɨ̀ ɔbɨ nà, ndàdʉ̀ ndàkà ròsè yà ɔyɔyɔ kunàdɔ nɨ̌ rɨ́ dhu ʉ̀’à ɨla tɔ́ obhi-akpà dɔ̀nǎ. Kǎrótsù bhélébhélé alɛ-nyʉtsì, ndàrà òtsi alɛ-afí nyʉ́ rɔ̌. Ndɨrɔ̀, kǎrɨ́ alɛ-kpa únzǐ ɨ̀ rɔ́ nga mà ɔ̌nga nʉ́ndɔ, ndàdʉ̀ àrà òtsi alɛ-kpa ɔ̀ tɛ̀tɛ̀ mà rɔ̌. Kǎrɨ́ ìndrǔ rɨ̌rɛ̀na afína ɔ̀ ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndɔnzɨ tɨ́ dhu nábhʉ̌ rʉ̀nɨ ndɨ̀ kpangba.
12 Porque a palavra de Deus é viva, eficaz, mais penetrante do que uma espada de dois gumes e atinge até a divisão da alma e do corpo, das juntas e medulas, e discerne os pensamentos e intenções do coração.
13 Ɨ̀mbǎ Kàgàwà rɔ̌ rɔ̀ arɨ́ ndòru atdí dhu mà rɨ̌’ɨ̀. Kɔ́rɔ́ dhu arɨ́’ɨ̀ kpangba kà tɔ̀. Kà-nyɨ̀kpɔ́ arɨ́ kɔ́rɔ́ dhu àlǎ. Ndɨrɔ̀ Àbadhi nɨ́ ndɨ àlɛ̌ kɔvɔya àlɛ̌ kanzɨ̀ kɔ́rɔ́ dhu ɔnzɨ̀ná alɛ.
13 Nenhuma criatura lhe é invisível. Tudo é nu e descoberto aos olhos daquele a quem havemos de prestar contas.
14 Àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ ìnè atdídɔ̌ ósè pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ kamà, yà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ atsù ndàrà àhʉ Kàgàwà-tɨ’ɔ̀ nà. Ndɨ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ Kamà nɨ́ Yěsù, Kàgàwà t’ídhùnà. Nɨ́, dhu àkǎ àlɛ̌ rìkò pɔ́tsɔ́ yà ka àlɛ̌ ká’ù nɨ̌ àlɛ̌ tɔ́ a’uta ɔ̌.
14 Temos, portanto, um grande Sumo Sacerdote que penetrou nos céus, Jesus, Filho de Deus. Conservemos firme a nossa fé.
15 Obhó tɨ́, ndɨ àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ nà pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ Kamà nɨ́ yà ànɔ̀ rádʉ̀ àlɛ̌ tɔ́ ivívínga nánɔ̀ átɔ̀ alɛ. Pfɔ̀mvɔ Sìtanɨ̀ umvú àbadhi-afí kɔ́rɔ́ otu ɔ̌, àdhàdhɨ̀ ndɨ̀ ndarɨ́ àlɛ̌-afí ùmvǔ dhu bhěyi. Pbɛ́tʉ̀ kǎnzɨ̀ nzá nzɛ́rɛnga.
15 Porque não temos nele um pontífice incapaz de compadecer-se das nossas fraquezas. Ao contrário, passou pelas mesmas provações que nós, com exceção do pecado.
16 Nɨ́, dhu àkǎ àlɛ̌ ròndrì a’uta nyʉ́ nà Kàgàwà bhà Ádrʉ̀ngbǎ kamà tɔ́ tombi-tɨ’ɔ̀. Ka nɨ́ ndɨ ídzìnga ɔ̀nzɨ arɨ́ ìndrǔ tɔ̀ alɛ. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, kà rǎdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɨzʉ tɔ́ afína nà àlɛ̌ dɔ̌, ndàdʉ̀ àrà ídzìnga ɔ̀nzɨ̀ rɔ̌ àlɛ̌ tɔ̀ àkǎkǎ kàsʉmɨ̀ ɔ̌.
16 Aproximemo-nos, pois, confiadamente do trono da graça, a fim de alcançar misericórdia e achar a graça de um auxílio oportuno.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.