Gálatas 2
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT
1 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, atdí kumì dɔ̀ná ɨ̀fɔ nà atɔ níitdègu ʉ̀da, nɨ́ mǎ madʉ̀ mǎdu tdɨ́tdɔ̌ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ atdíkpá Bàrnabà mànà. Mǎ madʉ̀ Titò nídyì átɔ̀ mǒwù mànà atdíkpá.
1 Catorze anos depois, voltei a Jerusalém, dessa vez com Barnabé, e Tito também nos acompanhou.
2 Ma marà ányɨ̀ yà Kàgàwà návi ka mɔnzɨ̀ dhu bhěyi. Nɨ́, ma mawɛ yà ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ̀ ma mʉ́nɔ̀ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ pbàkrɨ́stɔ̀ tɔ̀. Ndɨrɔ̀, Kànɨsà ʉ̀nda arɨ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mànà mǎ màndu mǎ ɔ̀ká rɔ̀, ma madʉ̀ kàwɛ átɔ̀ abádhí tɔ̀, akyɛ yà angyi ma mɔ́nzɨ̀ pbàkà kasʉ mà, yà kòmbí ma mɔ́nzɨna mànà nɨ́ɨ’ɨna kɔkɔ́rɔ̀ dhu tɨ́ nɨ̌.
2 Fui para lá por causa de uma revelação. Reuni-me em particular com os líderes e compartilhei com eles as boas-novas que tenho anunciado aos gentios. Queria me certificar de que estávamos de acordo, pois temia que meus esforços, anteriores e presentes, fossem considerados inúteis.
3 Ndɨrɔ̀, yà atdíkpá mǎ mòwù mànà Titò ka kʉtʉ nzá ràbhʉ ɔnzɨ̀ná nga kɔbhɔ̀lɔ̀, àzèmbè ìnè kà rɨ̌’ɨ̀ Mùgìrikì tɨ́ rɔ́rɔ̀.
3 Mas eles me apoiaram e nem sequer exigiram que Tito, que me acompanhava, fosse circuncidado, embora fosse gentio.
4 Pbɛ́tʉ̀, tɨ̀tɔ̀ tɔ́ atdídhená ɔdhɨ́ka náazè ’ɔ̀bhɔ̀lɔ̀ kɔ̀nzɨ̌nga. Ɨ alɛ nɨ’ɨ̀ ɔ̀dhʉ̌ ɔ̀ ɨ̀ núngbò mǎ mànà alɛ. Abádhí níitsu abhábhɔ bhěyi nzínzìka ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ʉnɨ tɨ́ mǎ maróko tɨ́, mɨ̌’ɨ̀ dɔ̀ká mǎ-tɨ́rɔ̀ Yěsù Krɨ́stɔ̀-nyʉtsì dhu. Abádhí azè ’ʉ̀lɨ mǎ Músà bhà Ʉyátá tɔ́ ɨnɔ tɨ́.
4 Essa questão foi levantada apenas por causa de alguns falsos irmãos que se infiltraram em nosso meio para nos espionar e nos tirar a liberdade que temos em Cristo Jesus. Sua intenção era nos escravizar,
5 Pbɛ́tʉ̀, mǎ ma’u nzá mɨ̌fʉ abádhí rʉ̌nɔna dhu akɛkpá màtɨ́, ndɨ́nɨ̌ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ tɔ́ obhónga náadɨ̀ tɨ́ fʉ̌kʉ̀.
5 mas não cedemos a eles nem por um momento, a fim de preservar a verdade das boas-novas para vocês.
6 Pbɛ́tʉ̀, Kànɨsà ʉ̀nda arɨ́ alɛ tɨ́ ka kɔ́zʉ̀na alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè átɔ̀. Abádhí ɨ’ɨ̀ nà ádrʉ̀ngbǎnga náandà nzá nga ma nà, Kàgàwà arɨ́ nzɨ̌ ìndrǔ-ɔ̌nga òvò nɨ́dhunɨ̌. Kɔ̌kɔ̀ ɨ alɛ nʉ́ʉtʉ nzá ma mɔnzɨ̀ dhu-ɔwʉ́tá.
6 Quanto aos líderes — cuja reputação, a propósito, não fez diferença alguma para mim, pois Deus não age com favoritismo —, nada tiveram a acrescentar àquilo que eu pregava.
7 Pbɛ́tʉ̀, abádhí náala dhu, Kàgàwà ríbhò wà ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ̀ ma mɨ́ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ dhu tɔ́ kasʉ fudú, àdhàdhɨ̀ yà ndɨ̀ ndabhʉ̀ Pbàyàhúdí tɔ̀ ka kɨ́ ndɨ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ dhu-kàsʉ̌ Pɛ́tɛrʉ̀-fɔ́ dhu bhěyi.
7 Ao contrário, viram que me havia sido confiada a responsabilidade de anunciar as boas-novas aos gentios, assim como a Pedro tinha sido confiada a responsabilidade de anunciar as boas-novas aos judeus.
8 Obhó tɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀-nyʉtsì nǎ rɔ̀ kasʉ nanzɨ̀ rɨ̀’ɨ̀ uvitatálɛ tɨ́ Pbàyàhúdí tɔ̀ Kàgàwà nɨ́ ndɨ nyʉdutsì nǎ rɔ̀ kasʉ nanzɨ̀ átɔ̀, mɨ’ɨ̀ uvitatálɛ tɨ́ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ̀.
8 Pois o mesmo Deus que atuou por meio de Pedro como apóstolo aos judeus também atuou por meu intermédio como apóstolo aos gentios.
9 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yàkɔbhɔ̀, Pɛ́tɛrʉ̀ ndɨrɔ̀ Yùwanɨ̀, yà kànɨsà ɔ̌ ingu tɨ́ ka kazʉ̀ mà, náala Kàgàwà nɨ́tɛ̀ pbɨ̀ndà ídzìnga idù dhu, ’àdʉ̀ ɔtsʉ́ka nʉ́lʉ Bàrnabà mànà, ɨ̀ mànà mǎ mùngbò mǎ dhu nɨtɛ̀ tɨ́, ndɨ́nɨ̌ mǎ mowu tɨ́ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ ʉ̀nɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ̀, abádhí ràdʉ̀ òwu kʉ̀nɔ̀ Pbàyàhúdí tɔ̀.
9 De fato, Tiago, Pedro e João, tidos como colunas, reconheceram a graça que me foi dada e aceitaram Barnabé e a mim como seus colaboradores. Eles nos incentivaram a dar continuidade à pregação aos gentios, enquanto eles prosseguiriam no trabalho com os judeus.
10 Pbɛ́tʉ̀, abádhí adʉ̀ ònzìnà fɔká atdí dhu nɨ́, Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ arɨ́’ɨ̀ pbàkrɨ́stɔ̀ nzínzì ɔ̌ nǎkʉ̀tálɛ ɨ̀rɛ̀ mǎ mɨ́ dhu kɛ̀lɛ̌. Nɨ́ ma madʉ̀ ndɨ dhu ɔ̀nzɨ̀ atdí afídu nyʉ́ nà.
10 Sua única sugestão foi que continuássemos a ajudar os pobres, o que sempre fiz com dedicação.
11 Pɛ́tɛrʉ̀ itdègu àrà àhʉ Àtìyòkiyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, nɨ́ ma marʉ̀ àbadhi-dɔ̌ ábhɔ̌ alɛ-ɔ̀nzɨ̌ rɔ̀, kǎnzɨ̀ dhu nɨ’ɨ̀ nzɨ̌ ídzì dhu dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
11 Mas, quando Pedro veio a Antioquia, tive de opor-me a ele abertamente, pois o que ele fez foi muito errado.
12 Obhó tɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ mà náavù ’òngò dhu ɔ̀nyʉ̀ atdíkpá ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí mànà. Nɨ́ Yàkɔbhɔ̀ avì atdídhená alɛ ròwù ùvò Àtìyòkiyà. Pbɛ́tʉ̀, ɨ alɛ níitdègu òwu ùvò ányɨ̀, nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ ndɨ̀ndà, ndàdʉ̀ atdíkpá ɨ̀ óngo ɔ̀nyʉ̀ ɔ̀nyʉ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí mànà dhu ʉ̀bhà, alɛ-ɔ̀nzɨ̌nga ɔ̀bhɔlɔ ka kɨ́ dhu ʉ̀tʉ̌ arɨ́ alɛ-ɔdɔ̀ ɔ̀nzɨ ndɨ̀ ndɨ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
12 No começo, quando chegou, ele comia com os gentios. Mais tarde, porém, quando vieram alguns amigos de Tiago, começou a se afastar, com medo daqueles que insistiam na necessidade de circuncisão.
13 Ndɨrɔ̀, Yěsù ná’ù ngʉ̌kpà Pbàyàhúdí náapɛ̀ ’ɔ̀nzɨ̀ dhu ɔyɔyɔ ɨdàya nà Pɛ́tɛrʉ̀ bhěyi. Ndɨrɔ̀, Bàrnabà mà náangbò ndɨ̀ abádhí mànà ndɨ abádhí tɔ́ ɔyɔyɔ alɛ-ɨdà tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌.
13 Como resultado, outros judeus imitaram a hipocrisia de Pedro, e até mesmo Barnabé se deixou levar por ela.
14 Pbɛ́tʉ̀, ma mala dhu abádhí ràrɨ̌ nzɨ̌ ùbhi yà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ tɔ́ obhónga ózè kubhi dhu bhěyi. Nɨ́ ma madʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ tɔ̀ kɔ́rɔ́ alɛ-ɔ̀nzɨ̌ rɔ̀, matɨ: «Dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ɨnyɨ Mʉ̀yàhudì tɨ́rɔ̀, nyɨ nyarɨ́ nyɔnzɨ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Mʉ̀yàhudì bhěyi, ɨ̀nzɨ̌ nyɨfʉ Pbàyàhúdí tɔ́ màndʉ dhu tɨ́, nɨ́ ɨ́ngbà dhu bhěyi dhu nyɨ nyádʉ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí ʉ̀tʉ, rɨ̀fʉ Pbàyàhúdí tɔ́ màndʉ nɨ̌?»
14 Quando vi que não estavam seguindo a verdade das boas-novas, disse a Pedro diante de todos: “Se você, que é judeu de nascimento, vive como gentio, e não como judeu, por que agora obriga esses gentios a viverem como judeus?
15 Mǎ, mǎ’ɨ nɨ́ ʉ̀gʉ tɨ́ ka kʉ́gʉ̀ mǎ’ɨ Pbàyàhúdí tɨ́ alɛ. Mǎ’ɨ nɨ́ nzɨ̌ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí, kɔ̌kɔ̀ ɨnzá Kàgàwà bhà Ʉyátá nʉ́nɨ nzɛ́rɛngatálɛ.
15 Você e eu somos judeus de nascimento, e não pecadores, como os judeus consideram os gentios.
16 Pbɛ́tʉ̀ mǎ mʉ̀nɨ dhu nɨ́, ìndrǔ ɔ̀zʉ̀ ka kɨ́ nzɨ̌ àdʉ̀ obhónángatálɛ tɨ́ Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌ Ʉyátá t’ɨ́fʉta-otù ɔ̌, pbɛ́tʉ̀ Yěsù Krɨ́stɔ̀ ka kà’ù dhu-otù ɔ̌ tɨ́. Mǎ’ɨ átɔ̀ mǎ má’ù Yěsù Krɨ́stɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ka kɔzʉ́ tɨ́ mǎ obhónángatálɛ tɨ́ Àbadhi mǎ mà’ù dhu-otù ɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Ʉyátá t’ɨ́fʉta-otù ɔ̌. Obhó tɨ́, obhónángatálɛ tɨ́ ka kɔ́zʉ̀na Ʉyátá t’ɨ́fʉta-otù ɔ̌ atdí alɛ ma rɨ̌’ɨ̀ mbǎ.
16 E, no entanto, sabemos que uma pessoa é declarada justa diante de Deus pela fé em Jesus Cristo, e não pela obediência à lei. E cremos em Cristo Jesus, para que fôssemos declarados justos pela fé em Cristo, e não porque obedecemos à lei. Pois ninguém é declarado justo diante de Deus pela obediência à lei”.
17 Pbɛ́tʉ̀, àlɛ̌ kɨ́ dhu ɔ̀nɛ ndɨ́nɨ̌ ka kɔzʉ́ tɨ́ àlɛ̌ obhónángatálɛ tɨ́ Krɨ́stɔ̀-nyʉtsì. Nɨ́ dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ka kàla àlɛ̌’ɨ nzɛ́rɛngatálɛ tɨ́ dhu tɨ́, nɨ́ wɔ̀ dhu ɨ̀tɛ̀ tɨ́ dhu Krɨ́stɔ̀ ràrɨ̌ àlɛ̌ nʉ́nda nzɛ́rɛnga t’ɔ́nzɨta ɔ̀? Ɨ̀nzɨ̌, akɛkpá màtɨ́!
17 Mas, se a busca da justiça por meio de Cristo nos torna culpados de abandonar a lei, isso torna Cristo responsável por nosso pecado? De maneira nenhuma!
18 Obhó tɨ́, dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ma mɔ́sɨ̀na tdɨ́tdɔ̌ dhu rɨ̌’ɨ̀ yà ɨwà ma múgolo dhu tɨ́, nɨ́ ma mòngò wà ma-tɨ́rɔ̀ Ʉyátá nʉ̀kɔ̀ alɛ tɨ́.
18 Se, pois, reconstruo o antigo sistema da lei que já destruí, então faço de mim mesmo transgressor da lei.
19 Obhó tɨ́, Ʉyátá nàndà dhu nɨ̌, ɨma, ma mɔ̀vɛ̀ nɨ̌ ɔvɛ nɨ́ ndɨ Ʉyátá kɛ̀lɛ̌ ìbhò idù, ndɨ́nɨ̌ ma mɨ’ɨ tɨ́ ípìrɔ̌nga nà Kàgàwà tɔ̀. Mǎ ka kʉtɔ́ wà mʉ̀sàlabhà dɔ̌ atdíkpá Krɨ́stɔ̀ mànà.
19 Pois, quando procurei viver por meio da lei, ela me condenou. Portanto, morri para a lei a fim de viver para Deus.
20 Ndɨrɔ̀ kòmbí, ma mɨ́’ɨ̀ ípìrɔ̌nga nà, pbɛ́tʉ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ ɨma ndɨ ípìrɔ̌nga nà ma mɨ́’ɨ̀, Krɨ́stɔ̀ nɨ́ ndɨ nyʉdutsì rɨ̌’ɨ̀ ípìrɔ̌nga nà. Obhó tɨ́, yà kòmbí ma mɨ́’ɨ̀ nà alɛ-ngbɔ̀ tɔ́ ípìrɔ̌nga nà ma mɨ́’ɨ̀ Kàgàwà t’Ídhùnà ma má’ù dhu-otù ɔ̌. Kǎzè ma, ndàdʉ̀ pbɨ̀ndà ípìrɔ̌nga àdzi okúdu dɔ̀ rɔ̀.
20 Fui crucificado com Cristo; assim, já não sou eu quem vive, mas Cristo vive em mim. Portanto, vivo neste corpo terreno pela fé no Filho de Deus, que me amou e se entregou por mim.
21 Ɨma, ma màsà wà Kàgàwà bhà ídzìnga ɔ̀dhɔ ma mɨ́ dhu. Pbɛ́tʉ̀, dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ìnè abádhí rɨ̌’ɨ̀ kɔzʉ̀ ɨ̀ obhónángatálɛ tɨ́ Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌ Ʉyátá t’ɨ́fʉta-otù ɔ̌ dhu tɨ́, nɨ́rɔ̀ Krɨ́stɔ̀ avɛ̀ kɔkɔ́rɔ̀ nga dɔ̌.
21 Não considero a graça de Deus algo sem sentido. Pois, se a obediência à lei nos tornasse justos diante de Deus, não haveria necessidade alguma de Cristo morrer.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.