Atos 7
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NAA
1 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ kamà níivú dhu Stɨ̀fanʉ̀-tsʉ̌, ndàtɨ: «Wɔ̀ dʉ̀nʉ́ ka kʉ̀nɔ̀ dhu tɨ́ obhó dhu?»
1 Então o sumo sacerdote perguntou a Estêvão: — Isso de fato é assim?
2 Nɨ́ Stɨ̀fanʉ̀ adʉ̀ ɔtɛ ɔ̀pɛ̀, ndàtɨ: «Abádǔ ndɨrɔ̀ adɔ́dǔ, nyɨ̀rɨ yà ma mʉ́nɔna fʉ̌kʉ̀ dhu. Ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ awáwʉ̀ nà arɨ́’ɨ̀ Kàgàwà náavì ndɨ̀ àlɛ̌ t’ábhunà Àbràhamʉ̀ tɔ̀ Mɛ̀zɔ̀pɔ̀tàmiyà tɔ́ pbìrì ɔ̀ kà rɨ̌’ɨ̀ rɔ́rɔ̀, tdʉ̌ kǎra àdɨ Hàranɨ̀ tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀.
2 Estêvão respondeu: — Irmãos e pais, escutem. O Deus da glória apareceu a Abraão, nosso pai, quando este estava na Mesopotâmia, antes de morar em Harã,
3 Nɨ́, kǎtɨ Àbràhamʉ̀ nɨ̌: ‹Ɨ́và nyɨ fʉ̀kʉ́ pbìrì ɔ̌ rɔ̀, ndɨrɔ̀ fʉ̌-dzá-bhà nzínzì ɔ̌ rɔ̀, nyarà yà ɨndʉ̀ ma mɨ́tɛ̀na pbìrì ɔ̀.›
3 e lhe disse: “Saia da sua terra e do meio da sua parentela e vá para a terra que eu lhe mostrarei.”
4 Nɨ́ Àbràhamʉ̀ ɨvà ndɨ̀ Kàlɨ̀dɛyà tɨ́ kátɨna pbìrì ɔ̌ rɔ̀, ndàrà àdɨ Hàranɨ̀. Àbràhamʉ̀ t’ábanà ɔ́vɛ̀ dhu-dzidɔ̌, Kàgàwà adʉ̀ Àbràhamʉ̀ àbhʉ rɨ̀và ndɨ̀ Hàranɨ̀ rɔ̀, ràrà àdɨ yà kòmbí nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ ɔ̀ná pbìrì ɔ̌.
4 Então Abraão saiu da terra dos caldeus e foi morar em Harã. E dali, com a morte de seu pai, Deus o trouxe para esta terra em que vocês agora estão morando.
5 Nɨ́ ndɨ pbìrì ɔ̌, kǎbhʉ̀ nzá atdí adzɨ mà, ndɨrɔ̀ pfɔ̌na-owù kɨ̀lɨ rɔ́nga bvʉ̀tɨ́ ngarí-ngba mà kà tɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, kǎkɔ̀ wà làká Àbràhamʉ̀ tɔ̀ ndàtɨ, àbhʉ̌ ndɨ̀ rabhʉ̀ya ndɨ pbìrì kà tɔ̀ pbɨ̀ndà pbàdzʉkʉrʉ mànà. Kʉ̌nɔ wɔ̀ dhu ɨ̀mbǎ Àbràhamʉ̀ arɨ́’ɨ̀ atdí ngbángba nà màtɨ́ rɔ́rɔ̀.
5 Nela, não lhe deu herança, nem sequer o espaço de um pé; mas prometeu dar-lhe a posse dela e, depois dele, à sua descendência, embora Abraão ainda não tivesse filhos.
6 Kàgàwà atɨ yà dhu bhěyi: ‹Pbʉ̀kʉ̀ pbàdzʉkʉrʉ nóowuya òko ngʉ̌kpà alɛ tɔ́ pbìrì ɔ̀. Ányɨ̀, ka kabhʉ̀ya abádhí ròngò ɨnɔ tɨ́, kadʉ̀ àvu rɔ̀yá, ràrà àhʉ ɨ̀fɔ mɨyà atɔ tɨ́.›
6 E Deus falou que a descendência dele seria peregrina em terra estrangeira, onde seriam escravizados e maltratados durante quatrocentos anos.
7 Kàgàwà atɨ átɔ̀: ‹Ma mɨtdɨ̀ya ndɨ anya nyǎbhʉ̌ ɔ̀yá alɛ rɨ̌ nyǒngò ɨnɔ tɨ́ pbìrì ɔ̌ alɛ-dɔ̌. Ndɨ dhu-dzidɔ̌ nɨ́ ndɨ, ma mabhʉ̀ya abádhí rùvò ndɨ pbìrì ɔ̌ rɔ̀, rìwǔ òko, ’òngò ɨma nʉ́lɛ yàrɨ́ ngari ɔ̌ rɔ̀.›
7 — Deus disse ainda: “Castigarei a nação da qual forem escravos; e, depois disso, sairão daí e me servirão neste lugar.”
8 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Kàgàwà adʉ̀ kpabhínzo-ɔ̀nzɨ̌nga ɔ̀bhɔlɔ ka kɨ́ dhu nɨ́dɨ̀ ize tɨ́ ndɨ́nɨ̌ Àbràhamʉ̀ mànà ɨ̀ ùngbò ɨ̀ dhu nɨtɛ̀ tɨ́. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, Ìsakà ka kʉ̀gʉ̀ rɔ̀, Àbràhamʉ̀ abhʉ̀ kɔ̀nzɨ̌nga kɔbhɔ̀lɔ̀ àrʉ̀ rɨ́ ɨdhɔ ìsě ɨdhɔ ɔ̌. Ìsakà anzɨ̀ dhu ndɨ dhu bhěyi tɨ́ idhùnà Yàkɔbhɔ̀-rɔ̌, Yàkɔbhɔ̀ ràdʉ̀ kɔ̀nzɨ̀ ndɨ dhu bhěyi tɨ́ atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà idhúna, àlɛ̌ t’ábhúna-nzɨ̀nzɨ̀ rɔ̌.
8 Então lhe deu a aliança da circuncisão. Assim, Abraão gerou Isaque e o circuncidou no oitavo dia; e Isaque gerou Jacó, e Jacó gerou os doze patriarcas.
9 Adɔ̀yà Yɔ̀zɛfʉ̀-adhà ɔ̀nzɨ ɨ̀ arɨ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, ɨ àlɛ̌ t’ábhúna-nzɨ̀nzɨ̀ náabhʉ̀ ka Mísrì tɔ́ pbìrì ɔ̌ bhà ròdzì. Pbɛ́tʉ̀, Kàgàwà ɨ’ɨ̀ ìnè atdíkpá kà nà.
9 — Os patriarcas, invejosos de José, venderam-no para ser levado para o Egito. Mas Deus estava com ele
10 Nɨ́, kǎdʉ̀ kàbhʉ ràrà ʉ̀da rɔ̌ ndɨ̀ ndábàna kɔ́rɔ́ àpbɛ̀ ɔ̀nǎ. Ndɨrɔ̀, Kàgàwà abhʉ̀ ka ràbà ídzìnga Mísrì tɔ́ pbìrì ɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà Fàrawʉ̀-ɔ̀nzɨ̌, ndàdʉ̀ dhu-ɔ̌nga t’óvòta tɔ́ màgězì àbhʉ kà tɔ̀. Nɨ́, Fàrawʉ̀ adʉ̀ Yɔ̀zɛfʉ̀ ɨ̀lɨ Mísrì tɔ́ pbìrì ɔ̌ lɨ̀walɨ̀ tɨ́. Ndɨrɔ̀, kǎdʉ̀ kɨ̀lɨ ádrʉ̀ngbǎlɛ tɨ́ pbɨ̀ndà ɨdzá kɔ́rɔ́ dhu-dɔ̌.
10 e o livrou de todas as suas aflições, concedendo-lhe também graça e sabedoria diante de Faraó, rei do Egito, que o constituiu governador daquela nação e de toda a casa real.
11 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, àgǎyì nɨ́ɨsɨ́ Mísrì tɔ́ pbìrì ɔ̌ ndɨrɔ̀ Kànanà tɔ́ pbìrì ɔ̌ màtɨ́. Ndɨ dhu nɨ’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ àpbɛ̀ nyʉ́. Ndɨrɔ̀, àlɛ̌ t’ábhúna rɨ̌ ɨ̀ ɔ́nyʉna dhu mà àbà rɔ́ nga mà nɨ́ɨ’ɨ̀ ɨ̀mbǎ.
11 Depois houve fome e grande sofrimento em todo o Egito e em Canaã, e nossos pais não achavam o que comer.
12 Nɨ́, Yàkɔbhɔ̀ itdègu ìnè ɔ̀nyʉ̀ rɨ̌’ɨ̀ Mísrì dhu ɨ̀rɨ, náadʉ̀ àlɛ̌ t’ábhúna nóvì, ròwù wɛmbɛrɛ̀ tɔ́ abhi nɨ̌ ányɨ̀.
12 Mas, quando Jacó ouviu que no Egito havia trigo, mandou, pela primeira vez, os nossos pais até lá.
13 Ɔyɔ rɨ́ abádhí tɔ́ abhi nísě ányɨ̀ abhi ɔ̌, Yɔ̀zɛfʉ̀ adʉ̀ ndɨ̀tɛ̀ abádhí tɔ̀ abádhí t’ádɔ̀nà nyʉ́ tɨ́. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ádrʉ̀ngbǎ kamà Fàrawʉ̀ adʉ̀ Yɔ̀zɛfʉ̀ mǎ-dzá-bhà nʉ́nɨ átɔ̀.
13 Na segunda vez, José se fez reconhecer pelos seus irmãos, e o Faraó veio a conhecer a família de José.
14 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yɔ̀zɛfʉ̀ adʉ̀ àbanà Yàkɔbhɔ̀ mà, kɔ́rɔ́ fɨ̌-dzá-bhà mànà návi rìwǔ òko Mísrì tɔ́ pbìrì ɔ̀. Ɨ alɛ-bvʉ kɔ́rɔ́ nɨ’ɨ̀ àrʉ̀bhʉ̀ kumì dɔ̀ná imbò nà alɛ.
14 Então José mandou chamar Jacó, seu pai, e toda a sua parentela, isto é, setenta e cinco pessoas.
15 Nɨ́, Yàkɔbhɔ̀ adʉ̀ òtse Mísrì. Àbadhi mà, pbɨ̀ inzo àlɛ̌ t’ábhúna mànà náawù ʉvɛ̀ ányɨ̀.
15 Jacó foi para o Egito, e ali morreu ele e também os nossos pais.
16 Ka kadʉ́nà òwu abádhí-abvò nʉ́mbà rɔ̌, kiwǔ ʉ̀tdʉnà Sìkemù tɔ́ pbìrì ɔ̀, yà àlɛ̌ t’ábhunà Àbràhamʉ̀ náadzì fʉ̀rangà rɔ̌ Hɛ̀mɔrà bhà inzo-fɔ́ ibhu ɔ̀.
16 Depois eles foram transportados para Siquém e postos no túmulo que Abraão tinha comprado dos filhos de Hamor, em Siquém, pagando um certo preço.
17 Nɨ́, yà Àbràhamʉ̀ tɔ̀ Kàgàwà akɔ̀ làká rǎkǎ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ níitdègu ndìndù, nɨ́ àlɛ̌ tɔ́ alɛ-bvʉ níisé ndɨ̀ ndɔ̀trɔ̀ atdídɔ̌ Mísrì tɔ́ pbìrì ɔ̌.
17 — E, quando já estava próximo o tempo em que Deus cumpriria a promessa feita a Abraão, o povo cresceu e se multiplicou no Egito,
18 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ yà ɨnzá Yɔ̀zɛfʉ̀ nʉ́nɨ ádrʉ̀ngbǎ kamà náanyʉ̀ idzi Mísrì tɔ́ pbìrì dɔ̌.
18 até que se levantou ali outro rei, que não conhecia José.
19 Nɨ́ ndɨ ádrʉ̀ngbǎ kamà nʉ́ʉtrá àlɛ̌ tɔ́ alɛ, ndàdʉ̀ àvu àlɛ̌ t’ábhúna rɔ̌. Kǎdʉ̀ abádhí ʉ̀tʉ átɔ̀ rʉ̀bhǎ fɔyá nzónzo ndɨ́nɨ̌ ʉvɛ̀ tɨ́.
19 Este outro rei tratou com astúcia a nossa gente e torturou os nossos pais, a ponto de forçá-los a abandonar seus meninos recém-nascidos, para que não sobrevivessem.
20 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ nɨ́ ndɨ, ka kʉgʉ Músà. Músà nɨ’ɨ̀ atdídɔ̌ áya, ndàdʉ̀ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̀fɔ̀ ngbángba. Nɨ́ ka kadɔ̀ ndɨ Músà tɔ́ ngbángba ɨ̀bhʉ àbǐ tɨ́ àbanà bhà ɨdzá.
20 Por esse tempo nasceu Moisés, que era formoso aos olhos de Deus. Durante três meses ele foi mantido na casa de seu pai.
21 Ɨ́yànà itdègu Músà tɔ́ ngbángba ʉ̀bha, nɨ́ ádrʉ̀ngbǎ kamà Fàrawʉ̀ t’ɨ́vànà adʉ̀ kìdyì, ndàrà ìvinà pbɨ̀ndà ngbángba nyʉ́ bhěyi.
21 Quando tiveram de abandoná-lo, a filha de Faraó o recolheu e criou como seu próprio filho.
22 Nɨ́ ányɨ̀-dzá, ka kudhè Mísrì ɔ̌ bhà tɔ̀ ka karúdhěna dhu-tsí-tɨdɔ̀ kɔ́rɔ́ Músà tɔ̀, àbadhi ràdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nyʉ́ nà ɔ̀tɛ̌na ɔ̌, ndɨrɔ̀ kàsʉ̌na ɔ̌ màtɨ́.
22 E Moisés foi educado em toda a ciência dos egípcios e era poderoso em palavras e obras.
23 Nɨ́ atdiku, ɨ̀fɔ kumì atɔ nà ndɨ̀ ndɨ́’ɨ̀ rɔ́rɔ̀, Músà núudhé dhu ndɨ̀ ràkǎ ndàrà adɔ́na Pbàìsràyélí nándà.
23 — Quando completou quarenta anos, Moisés teve a ideia de visitar os seus irmãos, os filhos de Israel.
24 Nɨ́, kǎtù abádhí nzínzì ɔ̌ atdí alɛ rɔ̀ná Mísrì ɔ̌ atdí alɛ rǎvu rɔ́. Nɨ́, kǎzè ndɨ̀sɔ̌ kà-rɔ̌ dhu. Nɨ́, adɔ̀nà-rɔ̌ dhu ndɨ̀ ndʉtsɛ̀ tɨ́, kǎdʉ̀ wɔ̀ Mísrì ɔ̌ alɛ nóhò òho tɨ́.
24 Vendo um homem ser maltratado, saiu em defesa dele e vingou o oprimido, matando o egípcio.
25 Kǎtɨ dhu ʉ̀nɨ̌ adɔ́na Pbàìsràyélí rɨ̌ dhu ʉ̀nɨ̌, Kàgàwà rívì ndɨ ndɨ̀, ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndʉwʉ̀ tɨ́ ɨ̀ ɨnɔ-kàsʉ̌ ɔ̌ rɔ̀ dhu tɨ́. Pbɛ́tʉ̀ abádhí adʉ̀ nzá ndɨ dhu ʉ̀nɨ.
25 Ora, Moisés pensava que seus irmãos entenderiam que Deus queria salvá-los por meio dele; eles, porém, não entenderam.
26 Tsútsǎ nɨ́nganɨ́, Músà atù ɔ́yɔ̌ Pbàìsràyélí ’ɔ̀ngbʉ rɨ́ rɔ́. Nɨ́ kǎzè ndʉ̀kɔlɔ abádhí-ɔ̌nga ròkò màrʉ̀ngà ɔ̌. Nɨ́, kǎtɨ abádhí nɨ̌: ‹Àbanɨ̌nzó, nyɨ̌ nɨ́ atdí ɔdhɨ! Nɨ́ ádhu nyɨ̌ nyávu rʉ̀kʉ́ nyɨ̌-tɨ́rɔ̀ nɨ̌?›
26 No dia seguinte, Moisés aproximou-se de uns que brigavam e procurou reconduzi-los à paz, dizendo: “Homens, vocês são irmãos; por que estão maltratando um ao outro?”
27 Pbɛ́tʉ̀, yà ɔdhɨ̀nà rɔ̌ rúbhi àvu rɔ̌ alɛ níidzì Músà, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà nɨ̌: ‹Ádhɨ ndɨ ɨnyɨ nɨ́lɨ dɔ̀ká kamà tɨ́? Ndɨrɔ̀ ádhɨ ndɨ nyɨ nɨ́lɨ ndɨ́nɨ̌ nyɨ nyongó tɨ́ ànyǎka ʉ̀nɔ̀?
27 Mas o que agredia o seu próximo repeliu Moisés, dizendo: “Quem colocou você como chefe e juiz sobre nós?
28 Nyɨ nyòzè tɨ́ nyohò ma yà inzì nyɨ nyóhòná Mísrì tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ dhu bhěyi?›
28 Será que quer me matar, assim como ontem matou o egípcio?”
29 Nɨ́, wɔ̀ dhu ndɨ̀ ndɨ̀rɨ̀ rɔ̀, Músà akʉ̀ dòtsí, ndàrà àdɨ Pbàmìdìyanì tɔ́ pbìrì ɔ̀. Ányɨ̀ kǎdhɨ̀ kpabhá nzónzo ɔyɔ.
29 Ao ouvir isto, Moisés fugiu e se tornou peregrino na terra de Midiã, onde lhe nasceram dois filhos.
30 Ɨ̀fɔ kumì atɔ dzidɔ̌, Kàgàwà bhà màlàyikà náavì ndɨ̀ kà tɔ̀ Sìnayì tɨ́ kátɨna pbìrì-akpà tɨ́ arɨ́’ɨ̀ rʉ̀ngʉ̀ ɔ̌, kàzʉ rɔ̌rʉ̀ rɔ̀ná ɨ̀nzɨ̌ rógbe rɔ́rɔ̀ kɨ̀dzʉ̀mbà ɔ̌.
30 — Passados quarenta anos, apareceu-lhe, no deserto do monte Sinai, um anjo, por entre as chamas de uma sarça que estava queimando.
31 Nɨ́ ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ Músà atdídɔ̌ wɔ̀ dhu ndɨ̀ ndàla rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, yà ndɨ̀ ndóndri ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndandá tɨ́ dhu mběyi rɔ̀, Músà ɨrɨ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà-tù wɔ̀ kàzʉ ɔ̀ rɔ̀ rɔ́tɛ rɔ́.
31 Moisés ficou maravilhado diante daquela visão e, aproximando-se para contemplá-la, ouviu-se a voz do Senhor, que disse:
32 Kǎtɨ: ‹Ɨma nɨ́ abhúnʉ tɔ́ Kàgàwà. Ɨma nɨ́ Àbràhamʉ̀ mà, Ìsakà mà, Yàkɔbhɔ̀ mànà tɔ́ Kàgàwà.› Nɨ́, ɔdɔ nɨ̌ ndɨ̀ ndívi dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, Músà adʉ̀ nzá ndòmvù ndàndà ndɨ kàzʉ-dɔ̀nga mà tdɨ́tdɔ̌.
32 “Eu sou o Deus dos seus pais, o Deus de Abraão, de Isaque e de Jacó.” Moisés, tremendo de medo, não ousava contemplar a sarça.
33 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà adʉ̀ àtɨ̀nà kànɨ̌: ‹Ʉ́wa pfɔ̌nʉ rɔ̌ kàyìtò, wɔ̀ nyɨ nyìdè rɔ́ nga nɨ́ ɨ̀lɨ̌lǎ ngari nɨ́dhunɨ̌.
33 Então o Senhor disse: “Tire as sandálias dos pés, porque o lugar em que você está é terra santa.
34 Obhó tɨ́, ma màla wà pbàkà alɛ rǎbàna Mísrì tɔ́ pbìrì ɔ̌ bhà fɔ́ àpbɛ̀! Ndɨrɔ̀, ma mɨ̀rɨ̀ wà abádhí rɨ̌ ’ʉ̀hʉ̌ tɨ́ dhu. Nɨ́, ma mìfò wà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ma mipfo tɨ́ abádhí ndɨ àpbɛ̀ ɔ̌ rɔ̀. Nɨ́, ɨ́rà! Kòmbí ma mɨ́ nyovì Mísrì.›»
34 Certamente vi o sofrimento do meu povo no Egito, ouvi o seu gemido e desci para libertá-lo. Venha, agora; vou mandar você para o Egito.”
35 Stɨ̀fanʉ̀ adʉ̀ dhu ɔ̀vɔ tdɨ́tdɔ̌, ndàtɨ: «Wɔ̀ ndɨ Músà Pbàìsràyélí adhɔ̀ angyɨnǎ rɔ̀. Abádhí atɨ kànɨ̌: ‹Ádhɨ ndɨ ɨnyɨ nɨ́lɨ dɔ̀ká kamà tɨ́? Ndɨrɔ̀ ádhɨ ndɨ nyɨ nɨ́lɨ ndɨ́nɨ̌ nyɨ nyongó tɨ́ ànyǎka ʉ̀nɔ̀?› Ndɨ Músà kɛ̀lɛ̌ nɨ́ ndɨ Kàgàwà adʉ̀ òvìnà ràrà kamà tɨ́, ndɨrɔ̀ Pbàìsràyélí ʉ̀kɔ̀lɔ̌ rɨ́ ɨnɔ-kàsʉ̌ ɔ̌ rɔ̀ alɛ tɨ́. Kɨ̌tɛ̀ ndɨ̀ kà tɔ̀ pbɨ̀ndà màlàyikà-otù ɔ̌, yà ɨ̀nzɨ̌ rógbe rɔ́rɔ̀ kàzʉ rɔ̌rʉ̀ rɔ̀ná kɨ̀dzʉ̀mbà ɔ̌.
35 — A este Moisés, a quem tinham rejeitado, dizendo: “Quem colocou você como chefe e juiz?”, Deus enviou como chefe e libertador, com a assistência do anjo que lhe apareceu na sarça.
36 Ndɨ Músà nɨ́ ndɨ, Pbàìsràyélí nipfo Mísrì rɔ̀, yà ɨnzá apɛ̀na ’ɔ̀nzɨ angyi ìndrǔ-nzínzì ɔ̌ dhu mà, ize mànà nɔ́nzɨ ndɨ̀ ndɨ́ dhu-otù ɔ̌. Kǎnzɨ̀ ɨ dhu Mísrì tɔ́ pbìrì ɔ̌ ‹Òlǒlù ádrʉ̀ngbǎ rɛ̀rʉ̀› tɨ́ kátɨna ádrʉ̀ngbǎ rɛ̀rʉ̀ ɔ̌, ndɨrɔ̀ rʉ̀ngʉ̀ ɔ̌ ɨ̀fɔ kumì atɔ ɔ̌.
36 Foi Moisés quem os tirou de lá, fazendo prodígios e sinais na terra do Egito, no mar Vermelho e no deserto, durante quarenta anos.
37 Ndɨ Músà kɛ̀lɛ̌ nɨ́ ndɨ dhu navɔ̀ Pbàìsràyélí tɔ̀ ndàtɨ: ‹Kàgàwà níipfoya ɨma bhěyi atdí pbɨ̀ndà nabì fʉ̌kʉ̀ nzínzìkʉ ɔ̌ rɔ̀.›
37 Foi ainda Moisés quem disse aos filhos de Israel: “Deus fará com que, do meio dos irmãos de vocês, se levante um profeta semelhante a mim.”
38 Pbàìsràyélí àndu tsʉ̀ya rʉ̀ngʉ̀ ɔ̌ rɔ̀, kǒngónà ndɨ ìde àlɛ̌ t’ábhúna mà nzínzì ɔ̌ yà Sìnayì tɔ́ pbìrì dɔ̀ rɔ̀ rɨ́ dhu ɔ̀vɔ fɨ̌ndà Kàgàwà bhà màlàyikà mànà. Kǎkɔ̀ ndɨ ípìrɔ̌nga tɔ́ ɔtɛ, ndàdʉ̀ ʉ̀dànà àlɛ̌ tɔ̀.
38 É este Moisés quem esteve na congregação no deserto, com o anjo que lhe falava no monte Sinai e com os nossos pais. Foi ele quem recebeu palavras vivas para nos transmitir.
39 Pbɛ́tʉ̀, àlɛ̌ t’ábhúna náazè nzá ’ɨ̀fʉ Músà rʉ̌nɔna dhu. Abádhí ongónà kà-tsʉ̌ dhu àsà àsa tɨ́, atdyúya ràdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ adù tɨ́ ɨ̀ Mísrì tɔ́ pbìrì ɔ̀.
39 — Nossos pais não quiseram obedecer a Moisés, mas o rejeitaram e, no seu coração, voltaram para o Egito,
40 Nɨ́ atdíku, abádhí atɨ Àrɔ̌nɨ̀ nɨ̌: ‹Mǎ mʉ̀nɨ nzá yà Mísrì rɔ̀ mǎ nábhʉ mǔvò Músà rɔ̌ ndɨ̀ nɨ̀pɛ̀ yà kǎrà ɨ dhu. Nɨ́, ɔ́bhɔlɔ mʉ̌ngʉ̌-nzo-wɔ̀yɔ̌ fǎkà, ndɨ́nɨ̌ ka kongó tɨ́ ànɔ̀nà kambɛ òwu dɔ̌ nà angyɨ fǎkà.›
40 dizendo a Arão: “Faça para nós deuses que vão adiante de nós; porque, quanto a este Moisés, que nos tirou da terra do Egito, não sabemos o que lhe aconteceu.”
41 Nɨ́ abádhí abhɔ̀lɔ̀ ìkyǐ-ngba-wɔ̀yɔ̌, ’àdʉ̀ ɨ̀zǎ tɔ́ pɛrɛ̀ ʉ̀bɨ̀ ndɨ sànamʉ̌-ngba-ɔ̀nzɨ̌. Ndɨrɔ̀ abádhí anzɨ̀ mʉ̀hɛndʉ̀ dhɛ̀dhɛ nyʉ́ nà ndɨ ɨ̀tɨ́rɔ̀ ɨ̀ ɔ́bhɔ̀lɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
41 Naqueles dias, fizeram um bezerro e ofereceram sacrifício ao ídolo, alegrando-se com as obras das suas mãos.
42 Nɨ́, Kàgàwà ʉgɛ̀rɛ̀ dzinà-dɔ abádhí tɔ̀, ndʉ̀bhà ròngò àmbɛ ɔ̀rʉ̀-akpà-nyɨ̀ rɔ̌ dhu nʉ́lɛ dɔ̌, Kàgàwà bhà pbànábí tɔ́ bhǔkù ɔ̀ ka kandí dhu bhěyi. Ndɨ andítá átɨ:
42 Mas Deus se afastou e os entregou à adoração das estrelas do céu, como está escrito no Livro dos Profetas: “Ó casa de Israel, será que foi para mim que vocês ofereceram vítimas e sacrifícios no deserto, durante quarenta anos?
43 Ɨnzá akɛkpá màtɨ́! Pbɛ́tʉ̀ nyɨ̌ nyúbhì Mòlokì bhà hɛmɛ̀ nánɔ̀ rɔ̌,
43 Não é verdade que vocês levantaram o tabernáculo de Moloque e a estrela de Renfã, o deus de vocês, imagens que vocês fizeram para as adorar? Por isso, vou mandar vocês ao exílio para além da Babilônia.”
44 Rʉ̀ngʉ̀ ɔ̌ ɨ̀ ɨ’ɨ̀ nɨ́nganɨ́, àlɛ̌ t’ábhúna nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè Kàgàwà rɨ̌’ɨ̀ nzínzìya ɔ̌ dhu ɨ̀tɛ̀ rɨ́ hɛmɛ̌-dzà nà. Ndɨ ɨdza ka kupe àdhàdhɨ̀ yà Kàgàwà nyʉ́ nɨ́ɨtɛ̀ ka Músà tɔ̀ ɔ̀ná ɔ́fɔ̀ ɔ̌.
44 — O tabernáculo do testemunho estava entre nossos pais no deserto, como havia ordenado aquele que disse a Moisés que o fizesse segundo o modelo que tinha visto.
45 Olùnǎ rɔ̀, abáya adʉ̀ ndɨ hɛmɛ̌-dzà ʉ̀dà àlɛ̌ t’ábhúna-fɔ’ɔ̀. Ndɨrɔ̀, Yɛ̀sʉwà arɨ́ ’ʉ̀nda ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, àlɛ̌ t’ábhúna náadʉ̀ kìdyì ’ìwǔ nà yà ɔ̀yá alɛ Kàgàwà ábhʉ ’òdì pbìrì ɔ̀. Ndɨ hɛmɛ̌-dzà náadɨ̀ abádhí nzínzì ɔ̌, ràrà àhʉ ádrʉ̀ngbǎ kamà Dàwudì bhà kàsʉmɨ̀ ɔ̀.
45 Também nossos pais, com Josué, tendo recebido o tabernáculo, o levaram, quando tomaram posse das nações que Deus expulsou da presença deles. Foi assim até os dias de Davi,
46 Dàwudì tɔ̀ Kàgàwà ɨtɛ̀ pbɨ̀ndà ídzìnga atdídɔ̌. Nɨ́ Dàwudì adʉ̀ rʉsà ònzì ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndɔbhɔlɔ tɨ́ adɨta tɔ́ ngari àlɛ̌ t’ábhunà Yàkɔbhɔ̀ bhà Kàgàwà tɔ̀.
46 que obteve o favor de Deus e pediu autorização para construir uma casa para o Deus de Jacó.
47 Pbɛ́tʉ̀, ɨdza ɔ̀sɨ̀ adʉ̀ Kàgàwà tɔ̀ alɛ nɨ́ Sɔ̀lɔ̀mɔnɨ̀.
47 Mas foi Salomão quem lhe edificou a casa.
48 Pbɛ́tʉ̀ngàtɨ́, yà kɔ́rɔ́ dhu dɔ̌ arɨ́’ɨ̀ Kàgàwà náarɨ́ nzɨ̌ àdɨ ìndrǔ-ɔtsʉ́ asɨ̀ ɨdza ɔ̌. Wɔ̀rɨ́ nɨ́ ndɨ Kàgàwà bhà nabì nʉ́ʉnɔ dhu, ndàtɨ:
48 Entretanto, o Altíssimo não habita em casas feitas por mãos humanas. Como diz o profeta:
49 ‹Ɔ̀rʉ̀-akpà nɨ́ pbàkà tombi,
49 “O céu é o meu trono, e a terra é o estrado dos meus pés. Que casa vocês edificarão para mim, diz o Senhor, ou qual é o lugar do meu repouso?
50 Tɨ́ obhó ɔtsʉ́du ndɨ ɨ dhu nabhɔ̀lɔ̀ kɔ́rɔ́?›»
50 Não é fato que a minha mão fez todas estas coisas?”
51 Stɨ̀fanʉ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌: «Nyɨ̌ atdídɔ̌ dɔ̀ya ɨ́dzɔ̀ alɛ́, ndɨrɔ̀ afíya mà bɨ̌ya mànà nʉ́tsɨ̀ Kàgàwà rɔ̌ alɛ́, bìlǐnganà nyɨ̌ nyarɨ́ nzɨ̌ Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí rɔ̌vɔna fʉ̌kʉ̀ dhu ɨ̀rɨ. Nyɨ̌ nyɨ́ dhu ɔ̀nzɨ abhúkʉ bhěyi!
51 — Homens teimosos e incircuncisos de coração e de ouvidos, vocês sempre resistem ao Espírito Santo. Vocês fazem exatamente o mesmo que fizeram os seus pais.
52 Ádhɨ pbá alɛ ndɨ Kàgàwà bhà pbànábí nzínzì ɔ̌ ɨnzá abhúkʉ ávu rɔ̀ná? Abádhí akyɛ̀ yà angyangyɨ dhu navɔ̀ Obhónángatálɛ rɨ̌rà dhu dɔ̌ alɛ. Nyɨ̌ nɨ́ ndɨ nyɨ̌ nyípfo ndɨ Obhónángatálɛ nyǎbhʉ òmvǔ-fɔ́. Nɨ́ kòmbí, nyɨ̌ nyòngò wà ka nahò alɛ tɨ́.
52 Qual dos profetas os pais de vocês não perseguiram? Eles mataram os que anteriormente anunciavam a vinda do Justo, do qual vocês agora se tornaram traidores e assassinos,
53 Ndɨrɔ̀, nyɨ̌ nyábà Kàgàwà bhà Ʉyátá kàbhà màlàyíká-otù ɔ̌, pbɛ́tʉ̀, nyɨ̌ nyádʉ̀ nzá ndɨ Ʉyátá nɨ́fʉ.»
53 vocês que receberam a lei por ministério de anjos e não a guardaram.
54 Anya t’ɨ́tdɨ̀ta-ɨdzà ɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ alɛ níitdègu wɔ̀ Stɨ̀fanʉ̀ ʉ̀nɔ̀ dhu ɨ̀rɨ, nɨ́ abádhí akó atdídɔ̌, ’àdʉ̀ kǔya àtri Stɨ̀fanʉ̀-okú dɔ̀ rɔ̀, nàwí rɨ̌ ’òri nɨ́dhunɨ̌.
54 Ao ouvirem isto, ficaram com o coração cheio de raiva e rangiam os dentes contra ele.
55 Pbɛ́tʉ̀, Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí ɨ̀rǎ ndɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, Stɨ̀fanʉ̀ adʉ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ nga àndà. Nɨ́ ányɨ̀, kǎla Kàgàwà bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ awáwʉ̀, ndàdʉ̀ Yěsù àla Kàgàwà bhà fangà dɔ̀nǎ rɔ̀ ìdè rɔ́.
55 Mas Estêvão, cheio do Espírito Santo, fitou os olhos no céu e viu a glória de Deus e Jesus, que estava à direita de Deus.
56 Nɨ́, Stɨ̀fanʉ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà: «Ma mɨ́ ɔ̀rʉ̀-akpà-li’ɔ̀ àlǎ ndɨ̀ nàngbɛ rɔ́. Ndɨrɔ̀, ma mɨ́ Ìndrǔ t’ídhùnà nálǎ Kàgàwà bhà fangà dɔ̀nǎ rɔ̀ ìdè rɔ́.»
56 Então disse: — Eis que vejo os céus abertos e o Filho do Homem, em pé à direita de Deus.
57 Nɨ́, wɔ̀ dhu nɨ̀rɨ̀ alɛ nɨ́ɨdʉ̀ ìkǔ nà kɔ́rɔ́, ’àdʉ̀ ɔtsʉ́ya-kpɔ̀ nʉ́fɔ bɨ̌ya-bhu ɔ̀ akyɛ ɨ̀ ɨrɨna kà rʉ̌nɔna dhu tdɨ́tdɔ̌ nɨ̌. Abádhí náalà ɨ̀ atdíkpá kàdɔ̀, ’ɔ̀dɨ̀ ɨ̀ kà-dɔ̌,
57 Eles, porém, gritando bem alto, taparam os ouvidos e, unânimes, avançaram contra ele.
58 ’àdhà ka ’ìpfo iri kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀, ’àdʉ̀ kɔ̀pɛ̀ ’ùbvǔ odu nɨ̌ ndɨ́nɨ̌ ɔvɛ́ tɨ́. Wɔ̀ dhu tɔ́ ngàmbì tɨ́ ɨ̀’ɨ̀ alɛ, nʉ́ʉwa rɔ̀yá mʉ̀dzarʉ̀ ’ʉ̀lɨ Sáwúlò tɨ́ kátɨna kpatsìbhíngba-pfɔ̀ tɨ́.
58 E, expulsando-o da cidade, o apedrejaram. As testemunhas deixaram as capas deles aos pés de um jovem chamado Saulo.
59 Yà odu nɨ̌ ka kɨ́ ndùbvǔ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Stɨ̀fanʉ̀ ambɛ́nà ndɨ̀tsɔ̀ dɔ̌, ndàtɨ yà dhu bhěyi: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsǔ, ákɔ̌ afídu!»
59 E enquanto o apedrejavam, Estêvão orava, dizendo: — Senhor Jesus, recebe o meu espírito!
60 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ ndɔ̀kɔ̀ ɔtdyʉ̀na dɔ̌, ndàdʉ̀ òkù ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà ndàtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, àpɛ́ nyɔzʉ́ wɔ̀rɨ́ nzɛ́rɛnga abádhí dɔ̌.»
60 Então, ajoelhando-se, gritou bem alto: — Senhor, não os condenes por causa deste pecado! E, depois que ele disse isso, morreu.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.