Atos 4
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH
1 Wɔ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ mà Yùwanɨ̀ nà rɨ̌ dhu ɔ̀vɔ ihé-yà tɔ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌ nɨ́ ndɨ pbàkùhánɨ́ mà, Kàgàwà bhà ɨdza-ngbɔ̀ ɔ̀dɔ arɨ́ sàndǐrì tɔ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ alɛ mà, Pbàsàdùkáyó mànà nʉ́ʉtɔ ɨ̀ ányɨ̀rɔ̌.
1 Pedro e João ainda estavam falando ao povo quando chegaram alguns sacerdotes, o chefe da guarda do Templo e alguns saduceus .
2 Nɨ́, abádhí-ɨdhɛ̀ nɨ́ɨka nzá ndɨ̀ wɔ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ mà Yùwanɨ̀ nà rɨ̌ dhu ùdhě ihé-yà tɔ̀ Yěsù ɨngbɛ̀ ndɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ dhu dɔ̌ rɔ̀. Ndɨ dhu rɨ̌tɛ̀na dhu nɨ́ ɨ̀kyɛ ʉ̀vʉ̌vɛ alɛ rǎdʉ̀ ɨ̀kyɛ dhu, ndɨrɔ̀ ʉ̀ngbɛ̌ ʉ̀vʉ̌vɛ kʉtdʉ̌ ɨ̀ alɛ rǎdʉ̀ ʉ̀ngbɛ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ dhu.
2 Eles ficaram muito aborrecidos porque os dois apóstolos estavam ensinando ao povo que Jesus havia ressuscitado e que isso provava que os mortos vão ressuscitar.
3 Nɨ́, abádhí adʉ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ mà Yùwanɨ̀ nà núso. Nɨ́ ɨnga rǎtɨ nɨ́dhunɨ̌, abádhí adʉ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ mà Yùwanɨ̀ nà nʉ́lɨ imbi ɔ̀, ràrà àhʉ tsútsǎ nɨ́nganɨ́ nga ɔ̀.
3 Então prenderam os dois e os puseram na cadeia para ficarem lá até o dia seguinte, pois já era muito tarde.
4 Pbɛ́tʉ̀, ihé-yà nzínzì ɔ̌ ábhɔ̌ alɛ nyʉ́, kɔ̌kɔ̀ ɔ́yɔ̌ ábhàlɨ̌ rǔdhěna ìndrǔ tɔ̀ dhu nɨ̀rɨ̀, náa’u Yěsù, ndɨ dhu ràdʉ̀ Yěsù ná’ù alɛ-bvʉ nábhʉ rìsě ndɨ̀, ràhʉ mbɛ̀mbɛ̀ imbò lʉfʉ̀ alɛ tɨ́.
4 Porém muitas pessoas que ouviram a mensagem creram, e os homens que creram foram mais ou menos cinco mil.
5 Tsútsǎ nɨ́nganɨ́, Pbàyàhúdí tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, pbàkʉ̀rʉ̌ mà, Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlímó mànà náandu ɨ̀ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌.
5 No dia seguinte reuniram-se em Jerusalém as autoridades dos judeus, os líderes do povo e os mestres da Lei.
6 Abádhí náandu ɨ̀ atdíkpá pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ kamà Anà mà, Kàyafà mà, Yùwanɨ̀ mà, Àlɨ̀sandʉrʉ̀ mà, ndɨrɔ̀ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ kámá-ɨdzà ɔ̌ bhà mànà.
6 Nessa reunião estavam também Anás, que era o Grande Sacerdote , Caifás, João, Alexandre e os outros que eram da família do Grande Sacerdote.
7 Nɨ́, kɔ̌kɔ̀ ɨ̀ nàndu alɛ náavì Pɛ́tɛrʉ̀ mà Yùwanɨ̀ nà kiwǔ nà nzínzìya ɔ̀, ’àdʉ̀ dhu ɔ̀pɛ̀ ’ɔ̀ngʉ̀ tsʉ̀yá. Abádhí atɨ: «Nyɨ̌ nyʉ́, nyɨ̌ nyɨ́gʉ̌ wɔ̀ òtsótsù alɛ àdhɨ bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ̌, ndɨrɔ̀ àdhɨ-ɔvɔ̀ rɔ̌?»
7 As autoridades puseram os apóstolos em frente deles e perguntaram: — Com que poder ou em nome de quem vocês fizeram isso?
8 Nɨ́, Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ́ɨrá Pɛ́tɛrʉ̀, ràdʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Nyɨ̌ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, pbàkʉ̀rʉ̌ mànà tɨ́rɔ̀,
8 Então Pedro, cheio do Espírito Santo, respondeu: — Autoridades e líderes do povo!
9 kɔ̀nɨ̌ indo nyɨ̌ nyɨ́ dhu ɔ̀ngʉ̀ tsʉ̀ká wɔ̀ òtsótsù alɛ rɔ̌ mǎ mɔ́nzɨ̀ ídzìnga mɨ̌gʉ̌ ka dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
9 Os senhores estão nos perguntando hoje sobre o bem que foi feito a este homem e como ele foi curado.
10 Nyɨ̌ nyàkǎ nyʉ̌nɨ, nyɨ̌ kɔ́rɔ́ Pbàìsràyélí tɔ́ pbìrì ɔ̌ bhà mànà dhu nɨ́, nyɨ̌ nyábhʉ Yěsù Krɨ́stɔ̀, Nàzàretì tɔ́ pbanga ɔ̌ alɛ, kʉtɔ̌ mʉ̀sàlabhà dɔ̌ dhu. Nɨ́, Kàgàwà ádʉ̀ wà kàbhʉ rɨ̀ngbɛ̀ ndɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀. Kɔ̌vɔ̀-okú dɔ̀ rɔ̀ nga nɨ́ ndɨ wɔ̀ alɛ ìdè ɔnzɨ̀kʉ́ ídzì rɔ̌ rɔ̀ nɨ̌.
10 Pois então os senhores e todo o povo de Israel fiquem sabendo que este homem está aqui completamente curado pelo poder do nome de Jesus Cristo, de Nazaré — aquele que os senhores crucificaram e que Deus ressuscitou.
11 Ndɨ Yěsù nɨ́ ndɨ Kàgàwà bhà Andítá nɔ́vɔ̀ dhu okúna dɔ̀ rɔ̀ ndàtɨ:
11 Jesus é aquele de quem as Escrituras Sagradas dizem: “A pedra que vocês, os construtores, rejeitaram veio a ser a mais importante de todas.”
12 Ɔ̀gʉ̀ rǎdʉ̀ ndàbà kǒtù ɔ̌ tɨ́ atdírɔ̀, ɨ̀mbǎ ngǎtsi alɛ-ɔvɔ̀ rɨ̌’ɨ̀ yà adzɨ ɔ̌ atdí màtɨ́, yà Kàgàwà íbhò ndɨ́nɨ̌ ìndrǔ ʉgʉ̀ tɨ́ otùna ɔ̌ nɨ́dhunɨ̌.»
12 A salvação só pode ser conseguida por meio dele. Pois não há no mundo inteiro nenhum outro que Deus tenha dado aos seres humanos, por meio do qual possamos ser salvos.
13 Nɨ́ wɔ̀ dhu bhěyi Pɛ́tɛrʉ̀ mà Yùwanɨ̀ nà àdu dhu fɨ̌yɔ̀ ɨ̀mbǎ ɔ̀yá ɔdɔ́ na dhu náadʉ̀ Pbàyàhúdí-bvʉ̌ ádrɔ̀drɔ̌ anya ɨ̀tdɨ̀ arɨ́ alɛ àbhʉ ɨdhɔ rʉ̀kɔ atdídɔ̌. Ndɨrɔ̀, abádhí asʉ̀ dhu Pɛ́tɛrʉ̀ mà Yùwanɨ̀ nà ràrɨ̌ ɨnzá ɨnga nʉ́nɨ ndɨrɔ̀ ɨnzá dhu nɔ́zʉ̀ alɛ. Ndɨrɔ̀ abádhí asʉ̀ dhu átɔ̀ Yěsù mànà arúbhi ùbhi rɔ̌ atdíkpá alɛ ràrɨ̌ ɨ.
13 Os membros do Conselho Superior ficaram admirados com a coragem de Pedro e de João, pois sabiam que eram homens simples e sem instrução. E reconheceram que eles tinham sido companheiros de Jesus.
14 Pbɛ́tʉ̀, wɔ̀ ɔ̀gɔ̀gʉ̀ òtsótsù alɛ nálǎ ɨ̀ ɨ́ nzínzìya ɔ̌ ìdè rɔ́ rɔ̀, abádhí rʉ̌nɔna dhu náadʉ̀ àwǐ àwǐ tɨ́.
14 Mas não podiam dizer nada contra os dois, pois o homem que havia sido curado estava ali de pé, junto com eles.
15 Nɨ́, abádhí adʉ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ mà Yùwanɨ̀ nà návi rùvò dhʉ̀wanɨ̌-dzà ɔ̀ rɔ̀, ’àdʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’àgò ɨ̀ nzínzìya ɔ̌.
15 Em seguida mandaram que Pedro e João saíssem da sala do Conselho e começaram a discutir o assunto.
16 Abádhí ambɛ́nà àtɨ̀nà dɔ̌ nzínzìya ɔ̌: «Àlɛ̌ kɨ́ kɔ̀rɨ́ alɛ ɔ̀nzɨ ɨ̀ngbà dhu bhěyi? Obhó tɨ́, Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ bhà kɔ́rɔ́ nʉ́nɨ wà wɔ̀ abádhí ɔ̀nzɨ̀ wɨwɨ̀ mběyi nyʉ́. Nɨ́, àlɛ̌ kɨ́ nzɨ̌ àdʉ̀ ndɨ dhu àgò.
16 Eles diziam: — O que vamos fazer com estes homens? Pois todos os moradores de Jerusalém sabem que eles fizeram um grande milagre, e nós não podemos negar isso.
17 Pbɛ́tʉ̀, dhu àkǎ nzá ndɨ dhu-ɔ̀yɨ̌ rʉ̀gà ndɨ̀ kɔ́rɔ́ alɛ nzínzì ɔ̌. Àlɛ̌ kàkǎ àlɛ̌ rɨ̀sɔ̌ abádhí ɨ̀nzɨ̌ Yěsù-ɔvɔ̀ natɨ tɨ́ tdɨ́tdɔ̌ atdí alɛ-bɨ̀ ɔ̌ màtɨ́.»
17 Mas, para não deixar que a notícia se espalhe ainda mais entre o povo, vamos ameaçá-los, a fim de que nunca mais falem com ninguém a respeito de Jesus.
18 Nɨ́ wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kɔ̌kɔ̀ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ adʉ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ mà návi rìtsù tdɨ́tdɔ̌ tɨya ɔ̀. Abádhí adʉ̀ dhu ɨ̀sɔ Pɛ́tɛrʉ̀ mà tɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ Yěsù-ɔvɔ̀ natɨ tɨ́ akɛkpá màtɨ́, ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ dhu nudhè tɨ́ tdɨ́tdɔ̌ ìndrǔ tɔ̀ Yěsù-ɔvɔ̀ rɔ̌.
18 Então os chamaram e ordenaram duramente que não falassem nem ensinassem nada a respeito de Jesus.
19 Pbɛ́tʉ̀, Pɛ́tɛrʉ̀ mà Yùwanɨ̀ nà náadʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ’àtɨ: «Nyɔ̀tdɨ̀ pɛ́ yà anya nyɨ̌ nyʉ́ tɨ́rɔ̀. Ádhu Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ nɔ̀fɔ̀: tɨ́ kɨrɨ̀ tsʉ̀kʉ́ dhu, ndɨrɔ̀, tɨ́ kɨrɨ̀ tsʉ̀ná dhu?
19 Mas Pedro e João responderam: — Os senhores mesmos julguem diante de Deus: devemos obedecer aos senhores ou a Deus?
20 Mǎ’ɨ́ na nɨ́ ndɨ, ɨ̀nzɨ̌ mǎ mádʉ̀ ɨwà mǎ màla dhu mà, ndɨrɔ̀ ɨwà mǎ mɨ̀rɨ̀ dhu mà nɔ́vɔ mǎ mɨ́ ìndrǔ tɔ̀ dhu nʉ́bhà.»
20 Pois não podemos deixar de falar daquilo que temos visto e ouvido.
21 Nɨ́, abádhí dɔ̌ ɨ̀ ɔ̀rʉ̀ tdɨ́tdɔ̌ dhu-dzidɔ̌, kɔ̌kɔ̀ Pbàyàhúdí tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌-anya ɨ̀tdɨ̀ arɨ́ alɛ náadʉ̀ abádhí ʉ̀kɔlɔ ròwù. Ɨ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ ala nzá abádhí dɔ̌ ɨ̀ ɨ́ anya ɔ̀tdɨ̀ okúna dɔ̀ rɔ̀ atdí dhu mà. Obhó tɨ́, kɔ́rɔ́ alɛ adʉ̀ òko ’àmbɛ Kàgàwà ìlè dɔ̌ wɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
21 Aí o Conselho Superior os ameaçou com mais dureza ainda e depois os mandou embora. O Conselho não pôde castigá-los porque todo o povo louvava a Deus por causa do que havia acontecido.
22 Wɔ̀ ndɨ Pɛ́tɛrʉ̀ mà Yùwanɨ̀ nà náanzɨ̀ wɨwɨ̀ rɔ̀ná ’ɨ̀gʉ̌ alɛ nɨ’ɨ̀ ɨwà pbɨ̀ndà atɔ ísě ndɨ̀ ròsè ɨ̀fɔ kumì atɔ dɔ̀nǎ alɛ.
22 O homem que foi curado por esse milagre tinha mais de quarenta anos.
23 Ɨ̀ ka kʉ̀kɔlɔ dhu-dzidɔ̌, Pɛ́tɛrʉ̀ mà Yùwanɨ̀ nà náadʉ̀ òwu ɔdhɨ́ya rɨ̌’ɨ̀ ɨ, ’àdʉ̀ yà pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, pbàkʉ̀rʉ̌ mànà nɔ́vɔ̀ fɨ̌yɔ̀ dhu náwɛ abádhí tɔ̀.
23 Quando Pedro e João foram soltos, voltaram para o seu grupo e contaram tudo o que os chefes dos sacerdotes e os líderes do povo haviam dito.
24 Nɨ́ wɔ̀ dhu ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀, kɔ̌kɔ̀ Yěsù ná’ù alɛ náadʉ̀ ’ɨ̀tsɔ̀ Kàgàwà rɔ̌, ’àtɨ: «Ɔ̀ɔ Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, nyɨ nyanzɨ ndɨ ɔ̀rʉ̀-akpà mà, yà adzɨ mà, ádrɔ̀drɔ̌ rɛ̀rʉ̀-abábá mànà ɔ̀yá arɨ́’ɨ̀ kɔ́rɔ́ dhu mànà.
24 Assim que eles ouviram isso, adoraram todos juntos a Deus, dizendo: — Senhor, tu és o Criador do céu, da terra, do mar e de tudo o que existe neles!
25 Pbʉ̀kʉ̀ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ̌ nyɨ nyabhʉ̀ pbʉ̀kʉ̀ ɨnɔ-akpà, abhukà, ádrʉ̀ngbǎ kamà Dàwudì rɔ̀vɔ̀ dhu ìndrǔ tɔ̀. Kǎtɨ:
25 Tu falaste por meio do Espírito Santo e do nosso antepassado Davi, teu servo , quando ele disse: “Por que as nações pagãs ficaram furiosas? Por que os povos fizeram planos tão tolos?
26 Yà adzɨ ɔ̌ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ nɔ́bhɔ̀lɔ̀ wà ɨ̀ ɨla t’úgyeta tɔ̀. Ndɨrɔ̀, kámá nádʉ̀ wà ’ɨ̀rɨ̀ atdíkpá, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ugye tɨ́ ɨ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà nà, pbɨ̀ndà Màsiyà mànà.›
26 Os seus reis se prepararam, e os seus governantes se ajuntaram contra o Senhor Deus e contra o
27 Obhó tɨ́, ádrʉ̀ngbǎ kamà Hɛ̀rɔdɛ̀ mà, lɨ̀walɨ̀ Pòtiyò Pìlatɔ̀ mà, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí mà, Ìsràyelì tɔ́ pbìrì ɔ̌ bhà mànà núndu wà ɨ̀ yàrɨ́ kɨgɔ̀ ɔ̌. Abádhí ùndu ɨ̀, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ugye tɨ́ Yěsù, pbʉ̀kʉ̀ Ɨ̀lɨ̌lǎ ɨnɔ-akpà, yà nyɨ nyʉ́ nyɨ nyútri alɛ.
27 — De fato, Herodes e Pôncio Pilatos se juntaram aqui nesta cidade, com os não judeus e com o povo de Israel, contra Jesus, o teu dedicado Servo que escolheste para ser o Messias.
28 Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ abádhí ɔ̀nzɨ̀ pbʉ̀kʉ̀ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ̌ yà nyɨ nyʉ́ nyɨ nyudhè ndɨrɔ̀ nyɨ nyazè rɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀ angyangyi dhu.
28 Eles se reuniram para fazer tudo o que, pelo teu poder e pela tua vontade, já havias resolvido que ia acontecer.
29 Nɨ́rɔ̀ kòmbí Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwǎ, ándà pɛ́ kɔ̌kɔ̀ alɛ rǎpàna ’ɔ̀nzɨ̀ rɔ̀ká dhu. Ábhʉ̌ pbʉ̀kʉ̀ ɨnɔ ròwù pbʉ̀kʉ̀ ɔtɛ ɔ̀vɔ̀ rɔ̌ ìndrǔ tɔ̀ ɨ̀mbǎ ɔ̀yá ɔdɔ́ na.
29 Agora, Senhor, olha para a ameaça deles. Dá aos teus servos confiança para anunciarem corajosamente a tua palavra.
30 Ɨ́gba ɔtsʉ́nʉ, ndɨ́nɨ̌ ìndrǔ nɨgʉ́ tɨ́, ràdʉ̀ wɨwɨ̀ mà, yà ɨnzá apɛ̀na ’ɔ̀nzɨ angyi ìndrǔ-nzínzì ɔ̌ dhu mànà nɔ́nzɨ̀ pbʉ̀kʉ̀ Ɨ̀lɨ̌lǎ ɨnɔ-akpà Yěsù-ɔvɔ̀ rɔ̌.»
30 Estende a mão para curar, a fim de que, por meio do poder do nome do teu dedicado Servo Jesus, milagres e maravilhas sejam feitos.
31 Nɨ́ Yěsù ná’ù kɔ̌kɔ̀ alɛ níitdègu ɨtsɔ̀ta nɨ́tɔ, nɨ́ yà abádhí ɨ̀’ɨ̀ ɨ̀ àndu ɨ̀ rɔ́ nga náadʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndìvi, Kàgàwà ràdʉ̀ abádhí ɨ̀ra pbɨ̀ndà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ̌. Nɨ́, abádhí adʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ʉ̀nɔ̀ Kàgàwà bhà Ɔtɛ ɨ̀mbǎ ɔ̀yá ɔdɔ́ na.
31 Quando terminaram de fazer essa oração, o lugar onde estavam reunidos tremeu. Então todos ficaram cheios do Espírito Santo e começaram a anunciar corajosamente a palavra de Deus.
32 Yěsù ná’ù alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ atdí alɛ bhěyi afíya mà, atdyúya mànà ɔ̀ rɔ̀. Atdí alɛ mà abádhí nzínzì ɔ̌ nóongónà nzɨ̌ fɔná dhu àtɨ̀ pbɨ̀ndà dhu nyʉ́ tɨ́. Pbɛ́tʉ̀, abádhí ongónà kɔ́rɔ́ fɔyá dhu nʉ́lɨ atdíkpá.
32 Todos os que creram pensavam e sentiam do mesmo modo. Ninguém dizia que as coisas que possuía eram somente suas, mas todos repartiam uns com os outros tudo o que tinham.
33 Abádhí ongónà àdʉ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù ɨngbɛ̀ ndɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ dhu tɔ́ màkʉ̌rʉ̀ nɔ́vɔ̀ ìndrǔ tɔ̀ ádrʉ̀ngbǎ ɔbɨ nyʉ́ nà. Ndɨrɔ̀ Kàgàwà ongónà àdʉ̀ abádhí àso kɔ́rɔ́ atdídɔ̌.
33 Com grande poder os apóstolos davam testemunho da ressurreição do Senhor Jesus, e Deus derramava muitas bênçãos sobre todos.
34 Dhu ɔ̀tdɨ̀ ndɨ̀ rɔ̀ná alɛ nɨ́ɨ’ɨ́nà mbǎ abádhí nzínzì ɔ̌ atdí màtɨ́. Obhó tɨ́, ɨnga nà alɛ mà kɔ́rɔ́, ɨdza nà alɛ mànà kɔ́rɔ́, nóongónà ɨ dhu-tsí núdzi, ’àdʉ̀ ìwu ɨ̀ òngyè fʉ̀rangà nà,
34 Não havia entre eles nenhum necessitado, pois todos os que tinham terras ou casas as vendiam, traziam o dinheiro
35 ’ùbho Yěsù bhà uvitatálɛ-fɔ́. Ɨ uvitatálɛ ongónà àdʉ̀ ndɨ fʉ̀rangà nʉ́ndɔ̀ kɔ́rɔ́ alɛ tɔ̀, ngǎtsi alɛ ràbà ka dzʉ̀nàna ɔ̀nzɨ̀ rádʉ̀ dhu-bvʉ̀tɨ́.
35 e o entregavam aos apóstolos. E cada pessoa recebia uma parte, de acordo com a sua necessidade.
36 Ndɨ dhu bhěyi tɨ́, Yɔ̀zɛfʉ̀ tɨ́ kátɨna atdí Mʉ̀lawì nɨ́ɨ’ɨ̀ ɨnga nà. Ka nɨ’ɨ̀ Kìpurɔ̀ tɨ́ kátɨna pbìrì ɔ̀ ka kʉgʉ alɛ. Yěsù bhà uvitatálɛ ongónà àdʉ̀ kànzì átɔ̀ Bàrnabà tɨ́. Bàrnabà-tɨ̀ nɨ́ ìndrǔ-afí òpè arɨ́ alɛ.
36 — ausente —
37 Nɨ́ kǎbhʉ̀ pbɨ̀ndà ɨnga kodzì, ndàdʉ̀ ɨ̀rà ndɨ fʉ̀rangà nà, ndɨ̀rà àbhʉ nà Yěsù bhà uvitatálɛ-fɔ́.
37 — ausente —
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.