Atos 3

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Atdíku, Pɛ́tɛrʉ̀ mà Yùwanɨ̀ nà náava ɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ owu tɨ́ ’ɨ̀tsɔ̀ Kàgàwà bhà ɨdza ɔ̌ rɔ̀, arʉ̀gyètdí adyifɔ̀-sɨsɨ̀ adyídɔ̌ nga tɔ́ ɔ̌.
1 Certo dia de tarde, Pedro e João estavam indo ao Templo para a oração das três horas.
2 Nɨ́, Kàgàwà bhà ɨdza ka kótsù ɔ̀ná tsǎtsʉ̀-tɨ́, abádhí atù òtsótsù rɔ́rɔ̀ ka kʉgʉ atdí alɛ. Wɔ̀ ndɨ tsǎtsʉ̀-ɔvɔ̀ nɨ’ɨ̀ «Àyǎya Tsǎtsʉ̀.» Bìlǐnganà ka kongónà ndɨ alɛ nítdù, kiwǔ ɨ̀lɨnà ràdɨ ndɨ tsǎtsʉ̀-tɨ́, ràmbɛ mʉ̀dzʉ̀nà núnzi dɔ̌ ányɨ̀ dza rótsù alɛ-fɔ́.
2 Estava ali um homem que tinha nascido coxo. Todos os dias ele era levado para um dos portões do Templo, chamado “Portão Formoso”, a fim de pedir esmolas às pessoas que entravam no pátio do Templo.
3 Nɨ́, wɔ̀ alɛ itdègu Pɛ́tɛrʉ̀ mà Yùwanɨ̀ nà nálǎ Kàgàwà bhà ɨdza rótsù rɔ́, nɨ́ kǎdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndàmbɛ dhu ùnzi dɔ̌ abádhí-fɔ́.
3 Quando o coxo viu Pedro e João entrando, pediu uma esmola.
4 Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ mà Yùwanɨ̀ nà nʉ́ʉdɨ́ nyɨ̀kpɔ́ya wɔ̀ alɛ rɔ̌, Pɛ́tɛrʉ̀ ràdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ándà pɛ́ dɔ̀kà nga.»
4 Eles olharam firmemente para ele, e Pedro disse: — Olhe para nós!
5 Nɨ́ wɔ̀ alɛ adʉ̀ abádhí dɔ̀ nga nándà atdyúna nyʉ́ nà, dhu ɔ̀dɔ ndɨ̀ ndɨ́ ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndabá tɨ́ abádhí-fɔ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
5 O homem olhou para eles, esperando receber alguma coisa.
6 Pbɛ́tʉ̀, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ma mɨ́’ɨ̀ ɨ̀mbǎ ɔrɔ̀ mà, ndɨrɔ̀ fʉ̀rangà tɨ́ kátɨna sʉma mà nà màtɨ́. Ɨndʉ̀ ma mábhʉ̌na nɨ́ fudú rɨ́’ɨ̀ dhu kɛ̀lɛ̌. Nɨ́ ma mátɨna ɨnyɨ nɨ̌: ‹Nàzàretì ɔ̌ alɛ Yěsù Krɨ́stɔ̀-ɔvɔ̀ rɔ̌, ɨ́và nyɨ nyidè, nyadʉ̀ ùbhi.›»Pɛ́tɛrʉ̀ mà Yùwanɨ̀ nà rɨ̌ òtsótsù rɔ́rɔ̀ ka kʉgʉ alɛ nɨ́gʉ̌ dhu|src="WA03941b.tif" size="col" copy="Graham Wade" ref="3.6"
6 Então Pedro disse: — Não tenho nenhum dinheiro, mas o que tenho eu lhe dou: pelo poder do nome de Jesus Cristo, de Nazaré, levante-se e ande.
7 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ wɔ̀ alɛ àlʉ fangà tɔ́ ɔtsʉ́na rɔ̌, ndɨ̀và ɔrʉ̀. Nɨ́ ʉrɔ́ rɔ̀ tɨ́, kà-pfɔ̀ mà kà-pfɔ̀-kɨ̀lɨ̀tà mànà náadʉ̀ ɔbɨ nábà.
7 Em seguida Pedro pegou a mão direita do homem e o ajudou a se levantar. No mesmo instante os pés e os tornozelos dele ficaram firmes.
8 Nɨ́ wɔ̀ alɛ ɨbɛ ndɨ̀ ndìdè pfɔ̌na dɔ̌, ndàdʉ̀ abhi ɔ̀pɛ̀. Àbadhi mà náadʉ̀ òtsù atdíkpá Kàgàwà bhà ɨdza, Pɛ́tɛrʉ̀ mà Yùwanɨ̀ mànà nà. Nɨ́ àrà ndɨ̀ ndárà rɔ́rɔ̀, wɔ̀ alɛ ambɛ́nà ndɔ̀bhɛ̀ dɔ̌ ɔ̀bhɛ̀ tɨ́, Kàgàwà nílè ndɨ̀ ndɨ́ rɔ́rɔ̀.
8 Então ele deu um pulo, ficou de pé e começou a andar. Depois entrou no pátio do Templo com eles, andando, pulando e agradecendo a Deus.
9 Kàgàwà bhà ɨdzá ɨ̀’ɨ̀ kɔ́rɔ́ alɛ náala ka ùbhǐ rúbhi ndàdʉ̀ àmbɛ Kàgàwà ìlè dɔ̌ rɔ́.
9 Toda a multidão viu o homem pulando e louvando a Deus.
10 Nɨ́, abádhí itdègu kʉ̀nɨ̌ yà Kàgàwà bhà ɨdza tɔ́ «Àyǎya Tsǎtsʉ̀» tɨ́ kátɨna tsǎtsʉ̀-tɨ́ arádɨ ndàmbɛ mʉ̀dzʉ̀nà ùnzi dɔ̌ ìndrǔ-fɔ́ alɛ tɨ́, nɨ́ ɔdɔ nɨ́ɨsɨ́ abádhí ɔ̀, ɨdhɔ ràdʉ̀ abádhí ʉ̀kɔ atdídɔ̌ wɔ̀ alɛ rɔ̌ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
10 Quando perceberam que aquele era o mendigo que ficava sentado perto do Portão Formoso do Templo, ficaram admirados e espantados com o que havia acontecido.
11 Wɔ̀ alɛ náapbá ndɨ̀ atdídɔ̌ Pɛ́tɛrʉ̀ mà Yùwanɨ̀ mànà rɔ̌. Nɨ́ abádhí adʉ̀ òwu atdíkpá, ’òwù òko Kàgàwà bhà ɨdza tɔ́ mbàrazà-tsìnǎ. Ndɨ mbàrazà-ɔvɔ̀ nɨ’ɨ̀ «Ádrʉ̀ngbǎ kamà Sɔ̀lɔ̀mɔnɨ̀ bhà mbàrazà.» Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ìndrǔ náadʉ̀ ìtse, ɨ̀ ràndu ɨ̀ abádhí-tɨ́, ɨdhɔ ʉ̀kɔ ɨ̀ atdídɔ̌ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
11 O homem que havia sido curado acompanhou Pedro e João. Todas as pessoas estavam admiradas e correram para a parte do pátio do Templo chamada “ Alpendre de Salomão ”, onde eles estavam.
12 Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ itdègu wɔ̀ dhu àlǎ, náadʉ̀ dhu ìvu abádhí-tsʉ̌ ndàtɨ: «Nyɨ̌, Pbàìsràyélí tɔ́ pbìrì ɔ̌ bhà tɨ́rɔ̀, ádhu nyɨ̌ nyàbhʉ nyɨ̌ ɨdhɔ rʉ̀kɔ nyɨ̌ wɔ̀ alɛ ɔ̀gʉ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ̌? Ndɨrɔ̀, ádhu nyɨ̌ nyʉ̀dɨ̌ nyɨ̀kpɔ́kʉ rɔ̀ká, nyǎmbɛ mǎndà dɔ̌ fàká ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ̌ mǎ màbhʉ ka rɔ̀gʉ̀ dhu bhěyi nɨ̌? Ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌, Kàgàwà ózè dhu ɔ̀nzɨ mǎ marɨ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ mǎ màbhʉ ka rɔ̀pɛ̀ ndùbhi dhu bhěyi nɨ̌?
12 Quando Pedro viu isso, disse ao povo: — Israelitas, por que vocês estão admirados? Por que estão olhando firmemente para nós como se tivéssemos feito este homem andar por causa do nosso próprio poder ou por causa da nossa dedicação a Deus?
13 Àlɛ̌ t’ábhúna Àbràhamʉ̀, Ìsakà, Yàkɔbhɔ̀ mà tɔ́ Kàgàwà nɨ́ ndɨ pbɨ̀ndà ɨnɔ-akpà Yěsù Krɨ́stɔ̀, yà nyɨ̌ nyípfo nyǎbhʉ òmvǔ-fɔ́ alɛ nɔ́ɔvɔ̀ nàbhʉ rìlè ndɨ̀. Nyɨ̌ nyuvó nyɨ̌ lɨ̀walɨ̀ Pìlatɔ̀ rɔ̌ ɨ̀nzɨ̌ ka nɨkɔ̀lɔ̀ tɨ́ imbi ɔ̀ rɔ̀, àzèmbè ɨwà àbadhi ɔ̀tdɨ̀ kà-ànyǎ ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndɨkɔ̀lɔ̀ tɨ́ rɔ́rɔ̀.
13 O Deus dos nossos antepassados, o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó, foi quem deu glória ao seu Servo Jesus. Mas vocês o entregaram às autoridades e o rejeitaram diante de Pilatos; e, quando ele resolveu soltá-lo, vocês não quiseram.
14 Nyɨ̌ nyadhɔ̀ yà Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ ɨ́lǎ alɛ nyʉ́, ndɨrɔ̀ obhónángatálɛ nyʉ́, nyǎdʉ̀ abvo ɔ̀kyɛ arɨ́ alɛ nyʉ́ nábhʉ kɨkɔ̀lɔ̀ imbi ɔ̀ rɔ̀.
14 Jesus era bom e dedicado a Deus, mas vocês o rejeitaram. Em vez de pedirem a liberdade para ele, pediram que Pilatos soltasse um criminoso.
15 Nɨ́ ndɨ dhu-otù ɔ̌, nyɨ̌ nyábhʉ kohò alɛ nɨ́ yà ípìrɔ̌nga nábhʉ̌ arɨ́ ìndrǔ tɔ̀ alɛ nyʉ́. Pbɛ́tʉ̀, Kàgàwà ábhʉ wà ka rɨ̀ngbɛ̀ ndɨ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀. Nɨ́ mǎ nɨ́ ndɨ dhu tɔ́ ngàmbì.
15 Assim vocês mataram o Autor da vida; mas Deus o ressuscitou, e nós somos testemunhas disso.
16 Wɔ̀ nyɨ̌ nyálǎna alɛ nyɨ̌ nyʉ́nɨ wà mběyi nyʉ́. Nɨ́ ka nàbhʉ ràbà ɔbɨ dhu nɨ́ yà mǎ má’ù Yěsù-ɔvɔ̀ bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ. Yěsù ná’u ka kɨ́ dhu nábhʉ ndɨ ka rɔ̀gʉ̀ atdídɔ̌ wɔ̀ nyɨ̌ nyálǎna dhu bhěyi.
16 Foi o poder do nome de Jesus que deu forças a este homem. O que vocês estão vendo e sabendo foi feito pela fé no seu nome, pois foi a fé em Jesus que curou este homem em frente de todos vocês.
17 Nɨ́ àbanɨ̌nzó, kòmbí mǎ mʉ̀nɨ wà dhu wɔ̀ nyɨ̌ nyɔ́nzɨ̀ fʉ̀kʉ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mànà Yěsù rɔ̌ dhu, nɨ́ nyɨ̌ rɔ́nzɨ̀ ɨnzá nyɨ̌ nyʉ̀nɨ nga dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
17 — Agora, meus irmãos, eu sei que o que vocês e os seus líderes fizeram com Jesus foi sem saber o que estavam fazendo.
18 Pbɛ́tʉ̀, wɔ̀ Kàgàwà ádʉ̀ ɔ̀nzɨ̀nà kà-rɔ̌ dhu nɨ́ yà angyangyɨ ndɨ̀ ndavɔ̀ kɔ́rɔ́ pbɨ̀ndà pbànábí-otù ɔ̌ dhu. Kǎtɨ pbɨ̀ndà Màsiyà rabáya àpbɛ̀.
18 Mas Deus cumpriu assim o que havia anunciado há muito tempo pelos profetas , isto é, que o Messias , que ele escolheu, tinha de sofrer.
19 Nɨ́rɔ̀, nyʉ̀gɛ̀rɛ̀ nyɨ̌ nyʉ̌bhà fʉ̀kʉ́ nzɛ́rɛnga, nyǎdʉ̀ ìngo Kàgàwà-tɨ’ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ kǎdʉ̀ tɨ́ fʉ̀kʉ́ nzɛ́rɛnga níndò.
19 Portanto, arrependam-se e voltem para Deus, a fim de que ele perdoe os pecados de vocês.
20 Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà rɨ̌ nyɨ̌ nyɨ́ nyǎsǒ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ nábhʉ̌ ràkǎ, ndàdʉ̀ Yěsù, yà angyangyɨ ndɨ̀ ndapɨ̀ Màsiyà nívì rɨ̀rà fʉ̌kʉ̀.
20 E também para que tempos de nova força espiritual venham do Senhor, e ele mande Jesus, que ele já tinha escolhido para ser o Messias de vocês.
21 Kòmbí dhu àkǎ kà ràdɨ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀, ràrà àhʉ Kàgàwà rɨ̌ kɔ́rɔ́ dhu-tsí nʉ́gɛ̀rɛ̀ ròngò ɔwʉ́tána tɨ́ ɔ̀ná ɨdhɔ ɔ̀. Kàgàwà avɔ̀ wà ndɨ dhu angyangyɨ nyʉ́ pbɨ̀ndà ɨ̀lɨ̌lǎ pbànábí-otù ɔ̌.
21 Jesus precisa ficar no céu até chegar o tempo em que todas as coisas serão renovadas, como Deus anunciou há muito tempo pelos seus fiéis mensageiros, os profetas.
22 Obhó tɨ́, Músà atɨ: ‹Ádrʉ̀ngbǎlɛ fʉ̀kʉ́ Kàgàwà níipfoya ɨma bhěyi atdí pbɨ̀ndà nabì fʉ̌kʉ̀ nzínzìkʉ ɔ̌ rɔ̀. Nɨ́ dhu akáya nyǒngò kà rʉ̌nɔna fʉ̌kʉ̀ kɔ́rɔ́ dhu nɨ́rɨ̀.
22 Pois Moisés disse: “Do meio de vocês o Senhor Deus escolherá e enviará para vocês um profeta, assim como ele me enviou. Obedeçam a tudo o que ele lhes disser.
23 Ɨ̀nzɨ̌ róngo ndɨ nabì rʉ̌nɔna dhu ɨ̀rɨ̀ alɛ-tsè nɔ́tdɨ̀ Kàgàwà rǒngo àdʉ̀ kɔ́rɔ́ pbɨ̀ndà alɛ nzínzì ɔ̌ rɔ̀.›»
23 Aquele que não obedecer será separado do povo de Deus e destruído.”
24 Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ dhu ìse átɔ̀ ihé-yà tɔ̀, ndàtɨ: «Kàgàwà bhà pbànábí kɔ́rɔ́, rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ Sàmɔlɛ̀ rɔ̌ rɔ̀, ràrà àhʉ dzina dɔ̌ uvò kɔ́rɔ́ ngʉ̌kpà pbànábí ɔ̀, náavɔ̀ dhu átɔ̀ ɨ ɨdhɔ ɔ̌ ɨ̀ nɔnzɨya dhu dɔ̌.
24 Samuel e todos os profetas que vieram depois dele falaram a respeito destes dias.
25 Nyɨ̌ nɨ́ pbànábí tɔ́ inzo. Nɨ́ kɔ̌kɔ̀ pbɨ̀ndà pbànábí-otù ɔ̌ Kàgàwà anzɨ̀ làká nɨ́ kǎnzɨ̀ fʉ̌kʉ̀. Ndɨrɔ̀ nyɨ̌ nyùngbò wà nyɨ̌ Kàgàwà nà yà abhúkʉ mànà Kàgàwà mà núungbò ɨ̀ dhu-otù ɔ̌. Obhó tɨ́, Kàgàwà atɨ Àbràhamʉ̀ nɨ̌: ‹Pbʉ̀kʉ̀ pbàdzʉkʉrʉ-otù ɔ̌, ma masoya yà adzɨ ɔ̌ rʉ̀gànda-tsʉ̀ kɔ́rɔ́.›
25 As promessas que Deus fez por meio dos seus profetas são para vocês. E vocês fazem parte da aliança que Deus fez com os seus antepassados, quando disse para Abraão: “Por meio dos seus descendentes, eu abençoarei todas as nações do mundo.”
26 Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ Kàgàwà ívì pbɨ̀ndà ɨnɔ-akpà Yěsù Krɨ́stɔ̀ fʉ̌kʉ̀ wɛmbɛrɛ̀ tɨ́, ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ naso tɨ́ ndàbhʉ nyɨ̌ nyʉ̌gɛ̀rɛ̀ nyɨ̌ nyʉ̌bhà fʉ̀kʉ́ nzɛ́rɛnga.»
26 — Assim Deus escolheu o seu Servo e o mandou primeiro a vocês, para abençoá-los, e para que cada um de vocês abandone os seus pecados.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.