Atos 27
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARC
1 Lɨ̀walɨ̀ Fɛ́stɔ̀ níitdègu dhu ùdhě mǎ ràkǎ mǒwù bàtɔ́ ɔ̌ Ìtàliyà tɔ́ pbìrì ɔ̀, nɨ́ ka kadʉ̀ Pɔlɔ̀ mà, ùsǒ ka kúsǒ ngʉ̌kpà alɛ mànà núbho Zǔlíyò tɨ́ kátɨna atdí alɛ-fɔ́. Ndɨ Zǔlíyò nɨ’ɨ̀ kámá dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà tɔ̀ arɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ pbànówí dɔ̌ atdí ádrʉ̀ngbǎlɛ.
1 Como se determinou que havíamos de navegar para a Itália, entregaram Paulo e alguns outros presos a um centurião por nome Júlio, da Coorte Augusta.
2 Nɨ́ mǎ mupò Àdràmitì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ atdí bàtɔ́ ɔ̀, mǒwù atdíkpá Àstarɨkɔ̀ tɨ́ kátɨna atdí alɛ mànà. Ndɨ alɛ nɨ’ɨ̀ Màkɛ̀dɔ̀nɨyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ atdí kɨgɔ̀, Tɛ̀sàlɔ̀nɨkà tɨ́ kátɨna ɔ̌ alɛ. Ndɨ bàtɔ́ nɨ’ɨ̀ Àziyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ ibí kìfukù ɔ̀nǎ rʉ́da.
2 E, embarcando nós em um navio adramitino, partimos navegando pelos lugares da costa da Ásia, estando conosco Aristarco, macedônio de Tessalônica.
3 Nɨ́ tsútsǎ nɨ́nganɨ́, mǎ mawù ùvò Sìdɔnà tɔ́ kìfukù ɔ̀. Nɨ́ ányɨ̀, Zǔlíyò anzɨ̀ ídzì dhu nyʉ́ Pɔlɔ̀ tɔ̀, ndʉ̀bhà ka ràrà ɔdhɨ́na àndà, ndɨ́nɨ̌ ɨ kà t’ɔ́dhɨ́na náadʉ̀ tɨ́ kà dzʉ̀nà nɔ́nzɨ̀ kà rɨ̌’ɨ̀ atdyúya nà dhu-tsí nɨ̌.
3 E chegamos no dia seguinte a Sidom, e Júlio, tratando Paulo humanamente, lhe permitiu ir ver os amigos, para que cuidassem dele.
4 Sìdɔnà rɔ̀ mǎ mùvò rɔ̀, mǎ marì Kìpurɔ̀ tɔ́ sɔ̀ngà-igì dɔ̀nǎ, awɛ rǒpili tʉ̀mbà tɨ́ nyɨ̀ka-kpa rɔ̌, ràdʉ̀ àmbɛ bàtɔ́-tsʉ̀ àtɔ̀ dɔ̌ nɨ́dhunɨ̌.
4 E, partindo dali, fomos navegando abaixo de Chipre, porque os ventos eram contrários.
5 Nɨ́ mǎ mawù ádrʉ̀ngbǎ rɛ̀rʉ̀ dɔ̌ Kìlìkiyà tɔ́ pbìrì mà, Pàfùliyà mànà igì dɔ̀nǎ, mǒwù ùvò Mirà tɨ́ kátɨna kìfukù ɔ̀, Lìkiyà tɔ́ pbìrì ɔ̀.
5 E, tendo atravessado o mar ao longo da Cilícia e Panfília, chegamos a Mirra, na Lícia.
6 Ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌ nɨ́ ndɨ, yà Pɔlɔ̀ mà ka kùbhonà fɔná Zǔlíyò, pbànówí tɔ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ, náatù Ìtàliyà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rárà Àlɛ̀sàndùriyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ atdɨ́ bàtɔ́. Nɨ́ wɔ̀ ádrʉ̀ngbǎlɛ adʉ̀ mǎvi mǔpò kà ɔ̀.
6 Achando ali o centurião um navio de Alexandria, que navegava para a Itália, nos fez embarcar nele.
7 Nɨ́ mǎ mawù rɛ̀rʉ̀ dɔ̌, mǔbhi ibí ɨdhɔ nyʉ́ tɨ́, ɨ̀nzɨ̌ mǎ móndri rɔ́rɔ̀. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ɨwà mǎ màbà ábhɔ̌ àpbɛ̀ nyʉ́ rɔ́rɔ̀, mǎ mawù mʉ̌tɔ̀ Kìnidɔ̀ tɔ́ kɨgɔ̀-nyɨ̀kpa rɔ̌. Nɨ́, ɨ̀nzɨ̌ awɛ rɨ̌ mǎbhʉ̌ mǎmbɛ òndri dɔ̌ ányɨ̀nǎ rɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, mǎ madʉ̀ mʉ̌nyɨ̀ mǒwù Krɛ̌tɛ̀ tɔ́ sɔ̀ngà tɔ́ mùsùngú dɔ̀nǎ rɔ̀, yà ɨ̀nzɨ̌ awɛ rǒpili ɔbɨ nà ɨ nǎ rɔ̀, mʉ̌dà ndɨ sɔ̀ngà tɔ́ adzɨ-rɔrɔ̀, Sàlmɔnà tɨ́ kátɨna tɨ́.
7 E, como por muitos dias navegássemos vagarosamente, havendo chegado apenas defronte de Cnido, não nos permitindo o vento ir mais adiante, navegamos abaixo de Creta, junto de Salmona.
8 Nɨ́ mǎ marì ɔbɨ nyʉ́ tɨ́ ndɨ pbìrì-kutì rɔ̌, mǎdʉ̀ òwu ùvò Ídzì kìfukù tɨ́ kátɨna atdí kìfukù ɔ̀. Wɔ̀ ndɨ kìfukù ɨ’ɨ̀ kyɛ̀rɔ̀kyɛ̀rɔ̀ Làsɛyà tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀-tɨ́.
8 E, costeando-a dificilmente, chegamos a um lugar chamado Bons Portos, perto do qual estava a cidade de Laseia.
9 Mǎ miwí ábhɔ̌ kàsʉmɨ̀ nyʉ́, mǎ mówu abhi nà tɨ́ dhu ràdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ odú nyʉ́. Ròsè dòtsí, ɔ̀nyʉ̀ t’ɔ́nyʉta-tsʉ̀ nʉ́tsɨ ka kɨ́ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ náadʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɨwà ndɨ̀ ndʉ̀dà rɔ́, ndɨ dhu ràdʉ̀ dhu ɨ̀tɛ̀ awɛ arópili atdídɔ̌ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ràkǎ wà. Nɨ́ Pɔlɔ̀ avɔ̀ dhu ɔdhɨ́na tɔ̀, ndàtɨ:
9 Passado muito tempo, e sendo já perigosa a navegação, pois também o jejum já tinha passado, Paulo os admoestava,
10 «Àbanɨ̌nzó, yàrɨ́ àlɛ̌ tɔ́ abhi ɔ̌ àlɛ̌ kɨ́ àpbɛ̀ àbà àbà abhɔ nyʉ́. Ndɨrɔ̀, àlɛ̌ kíwǐna dhu nɨ́ nzɨ̌ nɨ́ yàrɨ́ bàtɔ́ kɛ̀lɛ̌ ɔ̀ná anɔ̀ mànà, àlɛ̌ kɨ́ àlɛ̌ tɔ́ ípìrɔ̌nga nyʉ́ mà nápà àlɛ̌ rìwǐ átɔ̀.»
10 dizendo-lhes: Varões, vejo que a navegação há de ser incômoda e com muito dano, não só para o navio e a carga, mas também para a nossa vida.
11 Pbɛ́tʉ̀, pbànówí tɔ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ adʉ̀ wɔ̀ bàtɔ́ òdì rɨ́ alɛ mà, ndɨ bàtɔ́ tɔ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ mànà-tsʉ̌ dhu kɛ̀lɛ̌ nɨ́rɨ̀, Pɔlɔ̀ ʉ̀nɔ̀ dhu ɨ̀rɨ ndɨ̀ ndàmbɛ̀nà rɔ̀.
11 Mas o centurião cria mais no piloto e no mestre do que no que dizia Paulo.
12 Kìfukù ɔ̌ ka kóko ádrʉ̀ngbǎ gìrì tɔ́ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ dhu nɨ́ɨ’ɨ̀ mbǎ mběyi. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, ábhɔ̌ alɛ nyʉ́ adʉ̀ dhu à’ù ìndrǔ rɔ̀pɛ̀ abhi ’òwù ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀. Abádhí azè dhu nɨ́, àkǎkǎ fɨ̌yɔ̀ nɨ̌, ’òwù ùvò Fòyìnikè tɔ́ kìfukù ɔ̀, ’àdʉ̀ ádrʉ̀ngbǎ gìrì tɔ́ kàsʉmɨ̀ ʉ̀dà ányɨ̀rɔ̌. Wɔ̀ ndɨ Fòyìnikè nɨ’ɨ̀ Krɛ̌tɛ̀ tɔ́ sɔ̀ngà ɔ̌ atdí kìfukù, yà ɨ̀nzɨ̌ mùsùngú mà, ngɔ̀mà nà ndɨrɔ̀ mʉ́layí mà ngɔ̀mà nà tɨ́ kátɨna awɛ nóongónà òpili tʉ̀mbà tɨ́ nyɨ̀na-kpa rɔ̌.
12 E, como aquele porto não era cômodo para invernar, os mais deles foram de parecer que se partisse dali para ver se podiam chegar a Fenice, que é um porto de Creta que olha para a banda do vento da África e do Coro, e invernar ali.
13 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, ɨsɔ́ tɨ́ rɔ́’ɔ awɛ náapɛ̀ ndìvǒ nga mùsùngú dɔ̀nǎ rɔ̀. Nɨ́, bàtɔ́ ɔ̀ ɨ̀’ɨ̀ alɛ náadʉ̀ dhu àtɨ̀ àkǎ fɨ̀yɔ́ abhi àmbɛ̀nà àkǎ dhu tɨ́. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ abádhí ɨvà nàngà, bàtɔ́ ràdʉ̀ abhi ɔ̀pɛ̀ ndàmbɛ òrì dɔ̌ Krɛ̌tɛ̀ tɔ́ sɔ̀ngà-bɨdɔ̌.
13 E, soprando o vento sul brandamente, lhes pareceu terem já o que desejavam, e, fazendo-se de vela, foram de muito perto costeando Creta.
14 Pbɛ́tʉ̀ kòmbómbí tɨ́, Hɛ̀ràkulò tɨ́ ka kɨ́ ɔvɔ̀na ànzi àpùpú náapɛ̀ ndòpìlì ɔbɨ nyʉ́ nà Krɛ̌tɛ̀ tɔ́ sɔ̀ngà dɔ̀nǎ rɔ̀.
14 Mas, não muito depois, deu nela um pé de vento, chamado Euroaquilão.
15 Nɨ́ ndɨ àpùpú náapbɨ̀ bàtɔ́, ndàmbɛ àrà dɔ̌ nà, ndɨ bàtɔ́ ʉ̀lɛ̀ ka kɨ́ ràrà otùna ɔ̌ dhu ràdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ odú nyʉ́. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ mǎ madʉ̀ bàtɔ́ ʉ̀bhà ʉ̀bhà tɨ́ ndɨ awɛ ràmbɛ àrà dɔ̌ nà.
15 E, sendo o navio arrebatado e não podendo navegar contra o vento, dando de mão a tudo, nos deixamos ir à toa.
16 Kàwʉdà tɨ́ kátɨna sɔ̀ngǎ-ngba-tɨ́ mǎ mʉ̀dà rɔ̀, mǎ mabà ɔbɨ ádrʉ̀ngbǎ àpbɛ̀ dzidɔ̌, mǎlʉ̌ yà olùnǎ rɔ̀ ka kósò bàtɔ́ rɔ̌ ìndrǔ t’ɨ́gʉ́tá tɔ̀ ibhú, mɨ̌dzɨ̌ bàtɔ́ ɔ̀.
16 E, correndo abaixo de uma pequena ilha chamada Cauda, apenas pudemos ganhar o batel.
17 Nɨ́ ka mǎ mɨ̀dzɨ̌ bàtɔ́ ɔ̀ dhu-dzidɔ̌, bàtɔ́ ɔ̌ arɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ alɛ náadʉ̀ dhu dzʉ̀nà ɔ̀nzɨ̀ rádʉ̀ imbi nídyì, ’àdʉ̀ ʉ̀kpɔ̀rɔ̀nà bàtɔ́ rɔ̌, ’ìsǒ ndɨ bàtɔ́ nɨ̌ rɨ̀dzɔ̀. Abádhí anzɨ̀ Lìbiyà tɔ́ pbìrì ɔ̀nǎ rɔ̀ bàtɔ́ rǎtsɨ Sírtì tɨ́ kátɨna ɔsɔkpɔ́-gʉ̀gʉ̀ dɔ̌ dhu-ɔdɔ̀ átɔ̀. Nɨ́ abádhí adʉ̀ itsu tɔ́ nàngà nɨ́dɔ̀ ɨdha dɔ̌, ndɨ́nɨ̌ bàtɔ́ nabhʉ̀ tɨ́ ràmbɛ àrà dɔ̌ awɛ rǎrà dhu bhěyi. Wɔ̀ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ abádhí ʉbhà bàtɔ́ awɛ ràmbɛ àrà dɔ̌ nà ɨ̀yɔ̀.
17 E, levado este para cima, usaram de todos os meios, cingindo o navio; e, temendo darem à costa na Sirte, amainadas as velas, assim foram à toa.
18 Tsútsǎ nɨ́nganɨ́, awɛ ambɛ́nà ɔ̀ká nga nʉ́tdya dɔ̌ atdídɔ̌. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, bàtɔ́ ɔ̌ arɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ alɛ náadʉ̀ ànɔ̀ ɔ̀pɛ̀ ’àwà ɨdha ɔ̀.
18 Andando nós agitados por uma veemente tempestade, no dia seguinte, aliviaram o navio.
19 Nɨ́ ɨ̀bhʉ ráhʉ ɨdhɔ ɔ̌, kɔ̀rɨ́ alɛ náapɛ̀ ’àwà ɨ̀ arɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ nɨ̌ dhu ɨ̀ nyʉ́ tɨ́rɔ̀ ɨdha ɔ̀.
19 E, ao terceiro dia, nós mesmos, com as próprias mãos, lançamos ao mar a armação do navio.
20 Ibí ɨdhɔ nyʉ́ nʉ́ʉdà ɨ̀nzɨ̌ mǎ ràla adyifɔ̀-nyɨ̀kpɔ́-mbì mà, ndɨrɔ̀ alalɨ nyʉ́ mà. Ndɨ àpùpú adɨ̀ ndàmbɛ òpili dɔ̌ atdídɔ̌ nyʉ́. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, mǎ ma’u nzá dhu ʉ̀gʉ̌ mǎ ràrɨ̌ àdʉ̀ ʉ̀gʉ.
20 E, não aparecendo, havia já muitos dias, nem sol nem estrelas, e caindo sobre nós uma não pequena tempestade, fugiu-nos toda a esperança de nos salvarmos.
21 Mǎ nɨ’ɨ̀ ɨnzá mǎ màpɛ̀ atdí dhu mà náfɔ̌ lika ɔ̀, ràrà àhʉ ábhɔ̌ ɨdhɔ nyʉ́ tɨ́ rɔ́. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pɔlɔ̀ ɨvà ndɨ̀ ndìdè nzínzìka ɔ̌, ndàtɨ: «Àbanɨ̌nzó, nyɨ̌ nyɨ́rɨ̌yana gukyè ma mʉ́nɔna fʉ̌kʉ̀ dhu ɨ̀nzɨ̌ alɛ rɨ̀và àlɛ̌ Krɛ̌tɛ̀ tɔ́ sɔ̀ngà ɔ̌ rɔ̀, nɨ́ kɔ̌kɔ̀ ɨ̀ nɨ̀nza dhu námbɛ̀nà nzɨ̌ ’ɨ̀nzǎ. Ndɨrɔ̀ kɔ̌kɔ̀ àlɛ̌ kìwǐ dhu-tsí námbɛ̀nà nzɨ̌ ùwǐ.
21 Havendo já muito que se não comia, então, Paulo, pondo-se em pé no meio deles, disse: Fora, na verdade, razoável, ó varões, ter-me ouvido a mim e não partir de Creta, e assim evitariam este incômodo e esta perdição.
22 Pbɛ́tʉ̀, ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌, nyɨ̌ ròtù afíkʉ. Obhó tɨ́, atdí alɛ mà nzínzìkʉ ɔ̌ nɨ́ rɨ̌ nzɨ̌ pbɨ̀ndà ípìrɔ̌nga níwǐ. Àlɛ̌ kɨ́ bàtɔ́ kɛ̀lɛ̌ níwǐ.
22 Mas, agora, vos admoesto a que tenhais bom ânimo, porque não se perderá a vida de nenhum de vós, mas somente o navio.
23 Obhó tɨ́, indo kúbhingá, yà pbɨ̀ndà alɛ tɨ́ ma marɨ́’ɨ̀, ndɨrɔ̀ yà ma marʉ́lɛ̌na Kàgàwà bhà màlàyikà nɨ́rà àhʉ tɨdú.
23 Porque, esta mesma noite, o anjo de Deus, de quem eu sou e a quem sirvo, esteve comigo,
24 Nɨ́ kàtɨ ma nɨ̌: ‹Pɔlɔ̌, nzɔ̌nzɨ ɔdɔ! Dhu àkǎ wà nyarà àhʉ Rɔmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ka kʉnɔ tɨ́ ànyǎnʉ kámá dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà-ɔ̀nzɨ̌ rɔ̀. Ndɨrɔ̀, kɔ̀nɨ̌ pbɨ̀ndà ídzìnga ɔ̌ Kàgàwà ʉ̀bhà wà wɔ̀ nyɨ̌ nyʉ́bhi mànà alɛ kɔ́rɔ́, ròkò nyɨ̀kpɔ́ya nà.›
24 dizendo: Paulo, não temas! Importa que sejas apresentado a César, e eis que Deus te deu todos quantos navegam contigo.
25 Nɨ́ ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌, nyɨ̌ ròtù afíku! Obhó tɨ́, ma mà’ù wà dhu Kàgàwà ràrɨ̌ yà idù ndɨ̀ ndɔ̀vɔ̀ dhu nɔ́nzɨ ɔ̀nzɨ.
25 Portanto, ó varões, tende bom ânimo! Porque creio em Deus que há de acontecer assim como a mim me foi dito.
26 Ndɨrɔ̀, ɨdha rǎrà àlɛ̌ ɨ̀vɨ̀vɔ̀ atdí sɔ̀ngà-igì dɔ̀.»
26 É, contudo, necessário irmos dar numa ilha.
27 Atdí kumì dɔ̀ná ɨ̀fɔ nà rɨ́ iku nísě iku ɔ̌, àpùpú ɨ’ɨ̀ ìnè ɔ̀ká nga ʉ̀tdyǎ ndɨ̀ ndɨ́ Àdìriyà tɨ́ kátɨna ádrʉ̀ngbǎ rɛ̀rʉ̀ dɔ̌ rɔ́. Nɨ́ mbɛ̀mbɛ̀ ndɨ iku-alìkpa ɔ̌, wɔ̀ bàtɔ́ ɔ̌ arɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ alɛ náadʉ̀ dhu àtɨ̀ ɨwà mǎ mìndù ɨdha-igì-dɔ dhu tɨ́.
27 Quando chegou a décima quarta noite, sendo impelidos de uma e outra banda no mar Adriático, lá pela meia-noite, suspeitaram os marinheiros que estavam próximos de alguma terra.
28 Nɨ́ abádhí udhè ɨdha tɔ́ ádzǐnga, ’àdʉ̀ kòtù ɨ̀bhʉ kumì dɔ̀ná àrʉ̀bhʉ̀ nà mɛ̌tɛ̀rɛ̀ tɨ́. Bàtɔ́ itdègu òndri tdɨ́tdɔ̌ ɨtsɛta, nɨ́ abádhí udhè ka tdɨ́tdɔ̌, ràdʉ̀ àhʉ ɔ́yɔ̌ kumì dɔ̀ná àrʉ̀ nà mɛ̌tɛ̀rɛ̀ tɨ́.
28 E, lançando o prumo, acharam vinte braças; passando um pouco mais adiante, tornando a lançar o prumo, acharam quinze braças.
29 Wɔ̀ dhu ɨ̀ àla rɔ̀, abádhí adʉ̀ bàtɔ́ rǎrà ndɔ̀pbɨ̀ bhalabhala rɔ̌ dhu-ɔdɔ̀ ɔ̀nzɨ̀. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, abádhí adʉ̀ ɨ̀fɔ nàngà nʉ́dɔ ɨdha ɔ̀ olùnǎ rɔ̀ bàtɔ́ tɔ̀, ’àdʉ̀ àmbɛ ɨnga rǔbho dhu ɔ̀dɔ̀ dɔ̌ atdyúya nyʉ́ nà.
29 E, temendo ir dar em alguns rochedos, lançaram da popa quatro âncoras, desejando que viesse o dia.
30 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, bàtɔ́ ɔ̌ arɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ alɛ náanzɨ̀ dhu ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ uwé tɨ́ ɨ̀, ’òtsè. Nɨ́ abádhí ifo ɨgʉ́tá tɔ́ ibhú bàtɔ́ ɔ̀ rɔ̀ rɛ̀rʉ̀ ɔ̀, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà: «Mǎ mówu nàngà ʉ̀dɔ ɨdha ɔ̀ angyinǎ rɔ̀ bàtɔ́ tɔ̀.»
30 Procurando, porém, os marinheiros fugir do navio e tendo já deitado o batel ao mar, como que querendo lançar as âncoras pela proa,
31 Pbɛ́tʉ̀, Pɔlɔ̀ adʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ pbànówí tɔ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ mà, pbɨ̀ndà pbànówí mànà tɔ̀, ndàtɨ: «Ɨ̀nzɨ̌ kɔ̌kɔ̀ alɛ apɛ́ òko bàtɔ́ ɔ̀, nɨ́ nyɨ̌ nyɨ́ nzɨ̌ ʉ̀gʉ.»
31 disse Paulo ao centurião e aos soldados: Se estes não ficarem no navio, não podereis salvar-vos.
32 Nɨ́ ɨ pbànówí adʉ̀ ɨgʉ́tá tɔ́ ibhú-mbǐ ɨ̀tdɨ̀, ràdʉ̀ ndʉ̀bhà rɛ̀rʉ̀ dɔ̌.
32 Então, os soldados cortaram os cabos do batel e o deixaram cair.
33 Ɨnga ɔ̀dɔ ɨ̀ ɨ́ rùbho dhu ɔ̀nanǎ, Pɔlɔ̀ avì kɔ̌kɔ̀ ɨ̀ ɨ́’ɨ̀ mànà alɛ kɔ́rɔ́ rɔ̀nyʉ̀ dhu. Kǎvɔ̀ dhu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Indo, ɨdhɔ àhʉ wà atdí kumì dɔ̀ná ɨ̀fɔ nà ɨdhɔ tɨ́, yà nyɨ̌ nyúbhì òko rɔ̌ ɨ̀nzɨ̌ nyǎfɔ̌ atdí dhu mà likʉ ɔ̀ nɨ̌.
33 E, enquanto o dia vinha, Paulo exortava a todos a que comessem alguma coisa, dizendo: É já hoje o décimo quarto dia que esperais e permaneceis sem comer, não havendo provado nada.
34 Nɨ́rɔ̀, ma mɨ̀tdɛ̀ nyɨ̌ ɨ̀tdɛ̀ tɨ́ matɨ, nyɨ̌ rɔ̀nyʉ dhu. Obhó tɨ́, ɔ̀nyʉ̀ àkǎnà wà nyɔ̌nyʉ̀, ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nyotsi tɨ́ ɔbɨ nɨ̌, nyʉ̌gʉ. Ndɨrɔ̀ nzínzìkʉ ɔ̌, atdí alɛ mà rɨ̌ nzɨ̌ dɔ̀na rɔ̌ atdí àyɨ̌-vɛ́-ngba mà níwǐ.»
34 Portanto, exorto-vos a que comais alguma coisa, pois é para a vossa saúde; porque nem um cabelo cairá da cabeça de qualquer de vós.
35 Wɔ̀ dhu ndɨ̀ ndɔ̀vɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Pɔlɔ̀ adʉ̀ mʉ̀gatì ìdyì, ndàdʉ̀ ndɨ̀tsɔ̀ Kàgàwà-rɔ̌ kɔ́rɔ́ ɔdhɨ́na-ɔ̀nzɨ̌ rɔ̀. Kǎdʉ̀ ndɨ mʉ̀gatì-ɔ̌nga ʉ̀kɔ̀, ndàdʉ̀ ɔ̀pɛ̀nà ndɔ̀nyʉ̀.
35 E, havendo dito isto, tomando o pão, deu graças a Deus na presença de todos e, partindo- o, começou a comer.
36 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kɔ́rɔ́ ngʉ̌kpà alɛ adʉ̀ ɔbɨ òtsì Pɔlɔ̀ rɔ̌, ’àdʉ̀ ɔ̀nyʉ̀ ɔ̀nyʉ̀ átɔ̀.
36 E, tendo já todos bom ânimo, puseram-se também a comer.
37 Wɔ̀ ndɨ bàtɔ́ ɔ̌ mǎ mɨ’ɨ̀ kɔ́rɔ́ ɔ́yɔ̌ mɨyà àrʉ̀bhʉ̀ kumì dɔ̀ná azà nà alɛ tɨ́ rɔ̀.
37 E éramos ao todo no navio duzentas e setenta e seis almas.
38 Nɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ ɔ̀nyʉ̀ dhu ’ùlè nɨ̌ àkǎkǎ dhu bhěyi rɔ̀, abádhí adʉ̀ nganʉ̀ ùgù bàtɔ́ ɔ̀ rɔ̀, ’àwà ɨdha ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ bàtɔ́ nabhʉ̀ tɨ́ rɔ̀’ɔ̀ ɨsɔ́.
38 Refeitos com a comida, aliviaram o navio, lançando o trigo ao mar.
39 Ɨnga níitdègu ùbho, nɨ́ bàtɔ́ ɔ̌ arɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ alɛ ʉnɨ nzá wɔ̀ ɨ̀ óndri tɨna ɔ̀ pbìrì. Pbɛ́tʉ̀, abádhí ala dhu nɨ́ yà rɛ̀rʉ̀ óbì ndɨ̀ adzɨ-kpa nzínzì ɔ̌ rɔ́nga, ɔsɔkpɔ́-gʉ̀gʉ̀ ràdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ányɨ̀rɔ̌. Nɨ́ abádhí adʉ̀ òzènà dhu nɨ́, àkǎkǎ fɨ̌yɔ̀ nɨ̌, ’àbhʉ bàtɔ́ ròtsù ányɨ̀.
39 E, sendo já dia, não reconheceram a terra; enxergaram, porém, uma enseada que tinha praia e consultaram-se sobre se deveriam encalhar nela o navio.
40 Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, abádhí ʉnga nàngà-mbǐ bàtɔ́ rɔ̌rɔ̀, ’àdʉ̀ ɨ nàngà ʉ̀bhà ròsù ɨdha ɔ̀. Ndɨrɔ̀ wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́, abádhí ʉnga ngayì-mbǐ, ’ìsǒ dɔ̀lɔ̀dɔ̀lɔ̀. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí usò awɛ àtɔ̀ arɨ́ íhǔ mbɛrʉ̀-ba, ndɨ́nɨ̌ awɛ adʉ̀ tɨ́ bàtɔ́ ɔ̀pbɨ̀ rɔ̀ná, ndàrà nà ɔsɔkpɔ́-gʉ̀gʉ̀ dɔ̀.
40 Levantando as âncoras, deixaram-no ir ao mar, largando também as amarras do leme; e, alçando a vela maior ao vento, dirigiram-se para a praia.
41 Pbɛ́tʉ̀, bàtɔ́ adʉ̀ àrà àtsɨ ɔsɔkpɔ́-gʉ̀gʉ̀ dɔ̌. Nɨ́ abádhí adʉ̀ bàtɔ́ ʉ̀bhà ányɨ̀rɔ̌ àtsɨ, ɔndɨ̀na-kpa ràfɔ̌ ndɨ̀, ròtsù ɔsɔkpɔ́ ɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ ngbɔ̌na ràmbɛ ndʉ̀ya dɔ̌ rɔ́. Ndɨrɔ̀, mʉ̀kʉrà-ɔbɨ̀ náadʉ̀ ndɨ bàtɔ́ rɔ̌ olùnǎ nga ùgòlò rɨ̀nza ndɨ̀.
41 Dando, porém, num lugar de dois mares, encalharam ali o navio; e, fixa a proa, ficou imóvel, mas a popa abria-se com a força das ondas.
42 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, pbànówí anzɨ̀ dhu ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ɔkyɛ tɨ́ ùsǒ ka kúsǒ alɛ, akyɛ yarà nɔnzɨna ’àdʉ̀ òtse nɨ̌.
42 Então, a ideia dos soldados foi que matassem os presos para que nenhum fugisse, escapando a nado.
43 Pbɛ́tʉ̀, ɨ pbànówí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ azè dhu nɨ́ ndɨ̀gʉ̌ Pɔlɔ̀. Nɨ́ kǎdʉ̀ ɨ pbànówí ɨ̀sɔ ɨ̀nzɨ̌ wɔ̀ ɨ̀ ɨ́rɛ̀na dhu nɔnzɨ tɨ́. Ndɨrɔ̀, kǎdʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ bàtɔ́ ɔ̌ rɨ́’ɨ̀ alɛ tɔ̀, ndɨ́nɨ̌ yarà t’ɔ́nzɨta nʉ́nɨ abádhí nzínzì ɔ̌ alɛ nʉ́ʉbɛ́ tɨ́ ɨ̀ angyi ɨdha ɔ̀, ’àdʉ̀ yarà ɔ̀nzɨ̀ ’ùvò ndɨ ɨdha ɔ̀ rɔ̀.
43 Mas o centurião, querendo salvar a Paulo, lhes estorvou este intento; e mandou que os que pudessem nadar se lançassem primeiro ao mar e se salvassem em terra;
44 Ndɨrɔ̀, kǎdʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ yà ɨnzá yarà t’ɔ́nzɨta nʉ́nɨ alɛ-tsí tɔ̀ rɔ̀nzɨ̀ yarà bhǎwʉ̀ dɔ̌, ndɨrɔ̀ yà ɨ̀ nùgolo bàtɔ́ rɔ̌ rɔ̀ dhu àpàkálá dɔ̌, ’ùvò átɔ̀ ɨdha ɔ̀ rɔ̀. Wɔ̀ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ mǎ muvò kɔ́rɔ́ ádrʉ̀ngbǎ rɛ̀rʉ̀ ɔ̀ rɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ mʉ̌vɛ.
44 e os demais, uns em tábuas e outros em coisas do navio. E assim aconteceu que todos chegaram à terra, a salvo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 27, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.