Atos 25
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT
1 Lɨ̀walɨ̀ Fɛ́stɔ̀ ɨ̀rà àhʉ Kàyìsàriyà tɨ́ kátɨna Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀, kɨ̌và ndɨ̀ ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌ rɔ̀ ɨ̀bhʉ ɨdhɔ-dzidɔ̌, ndàrà Yèrùsàlɛmà.
1 Três dias depois que Festo chegou a Cesareia para assumir suas novas responsabilidades no governo da província, partiu para Jerusalém,
2 Nɨ́ ányɨ̀ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Pbàyàhúdí ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà níiwú Pɔlɔ̀ ɔ̀bhʉ̀ kà-fɔ́. Nɨ́ abádhí akò ’àmbɛ ’ɨ̀tsɔ̀ dɔ̌ Fɛ́stɔ̀ rɔ̌,
2 onde os principais sacerdotes e outros líderes judeus se reuniram com ele e lhe apresentaram as acusações contra Paulo.
3 ndɨ́nɨ̌ Pɔlɔ̀ navì tɨ́ kiwǔ nà Yèrùsàlɛmà yà ɨ̀ nyʉ́ ɨ̀ òzè ka dhu bhěyi. Obhó tɨ́, abádhí núuyí Pɔlɔ̀ ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ adʉ̀ tɨ́ òhònà òho tɨ́ otu ɔ̌ rɔ̀.
3 Pediram a Festo, como favor, que transferisse Paulo para Jerusalém, pois planejavam armar uma emboscada para matá-lo no caminho.
4 Pbɛ́tʉ̀, Fɛ́stɔ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà kɔ̌kɔ̀ alɛ nɨ̌: «Pɔlɔ̀ rɨ̌’ɨ̀ ìnè imbi-dzà ɔ̌ ka kɨ́ ngbɔ̌na ɔ̀dɔ Kàyìsàriyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ́. Ndɨrɔ̀ ɨma nyʉ́ ma-tɨ́rɔ̀, ma mɨ́ madǔ kòmbí tɨ́ ányɨ̀.»
4 Festo respondeu que Paulo estava em Cesareia e que ele próprio voltaria para lá em breve.
5 Tdɨ́tdɔ̌ kǎdʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ kɔ̌kɔ̀ Pbàyàhúdí tɔ̀, ndàtɨ: «Nzínzìkʉ ɔ̌ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ àkǎ ’ìwǔ owùdu ɔ̌. Ndɨrɔ̀ dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ndɨ Pɔlɔ̀ rɨ̌’ɨ̀ afátá nà dhu tɨ́, nɨ́ ɨ alɛ àkǎ ìtsì kɔ̀bhʉ̀ dòtsí.»
5 “Alguns de vocês que têm autoridade voltem comigo”, disse ele. “Se Paulo tiver feito algo de errado, vocês poderão apresentar suas acusações.”
6 Fɛ́stɔ̀ anzɨ̀ nzá àrʉ̀ ɨdhɔ mà, ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌ ɨdrɛ dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà ɨdhɔ mà Pbàyàhúdí nzínzì ɔ̌ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, ndàdʉ̀ ndàdu Kàyìsàriyà. Nɨ́ ányɨ̀ ndɨ̀ ndàrà àhʉ rɔ̀, tsútsǎ nɨ́nganɨ́ kǎdɨ̀ anya t’ʉ́nɔta tɔ́ pbɨ̀ndà tombi dɔ̌, ndàdʉ̀ Pɔlɔ̀ àvi kiwǔ nà ɔnzɨ̀ná.
6 Oito ou dez dias depois, Festo voltou a Cesareia e, no dia seguinte, convocou o tribunal e mandou que trouxessem Paulo.
7 Pɔlɔ̀ ɨ̀rà àhʉ rɔ̀, kɔ̌kɔ̀ Yèrùsàlɛmà rɔ̀ ìwǔ Pbàyàhúdí adʉ̀ Pɔlɔ̀-ngbɔ̀ nákpɔ̀rɔ̀, ’ɨ̀lɨ átsǐ. Abádhí adʉ̀ Pɔlɔ̀ ɔ̀bhʉ̀, ’àwɛ ìtǔ rɔ́’ɔ ábhɔ̌ afátá nyʉ́ dɔ̀ná. Ndɨrɔ̀, abádhí rɨ̌ kɔ̌kɔ̀ ɨ afátá tɔ́ obhónga ɨ̀tɛ̀ kpangba dhu nɨ́ɨ’ɨ̀ odú nyʉ́.
7 Quando Paulo chegou, os líderes judeus vindos de Jerusalém se juntaram ao seu redor e fizeram várias acusações graves que não podiam provar.
8 Nɨ́, Pɔlɔ̀ adʉ̀ mʉ̀sambà ɔ̀nzɨ̀, ndàtɨ: «Ma màfǎ nzá atdí dhu mà Pbàyàhúdí tɔ́ Ʉyátá nɨ̌ màtɨ́, Kàgàwà bhà ɨdza nɨ̌ màtɨ́, ndɨrɔ̀ Pbàrɔ́má tɔ́ kamà dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà nɨ̌ màtɨ́.»
8 Paulo se defendeu: “Não sou culpado de nenhum crime contra as leis judaicas, nem contra o templo, nem contra o governo romano”.
9 Lɨ̀walɨ̀ Fɛ́stɔ̀ azè ndɔ̀nzɨ̀ Pbàyàhúdí-ɨdhɛ̀ ɨ̀kǎ rɨ́ dhu. Nɨ́ kǎdʉ̀ dhu ìvu Pɔlɔ̀-tsʉ̌, ndàtɨ: «Nyɨ nyòzè tɨ́ wà nyarà Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ka kʉnɔ tɨ́ ànyǎnʉ ɔnzɨ̀dú nyʉ́ rɔ̀, wɔ̀ ɨnyɨ ka kɔ̀bhʉ̀ dɔ̀yá dhu-okú dɔ̀ rɔ̀?»
9 Então Festo, querendo agradar aos judeus, perguntou: “Você está disposto a ir a Jerusalém e ali ser julgado diante de mim?”.
10 Nɨ́ Pɔlɔ̀ adʉ̀ dhu àdu Fɛ́stɔ̀ tɔ̀, ndàtɨ: «Yà ma nyʉ́ ma mìdè ɔnzɨ̀ná nɨ́, kámá dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà bhà ngari ɔ̌ rɨ́’ɨ̀ alɛ bhà anya t’ɨ́tdɨ̀ta tɔ́ tombi. Nɨ́ dhu àkǎ kʉnɔ̀ ànyǎdu ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀. Pbàyàhúdí nɨ̌ ma màfǎ nzá atdí dhu mà, yà nyɨ nyʉ̀nɨ ka mběyi nyʉ́ átɔ̀ dhu bhěyi.
10 Paulo respondeu: “Este é um tribunal oficial romano, portanto devo ser julgado aqui mesmo. O senhor sabe muito bem que não fiz nenhum mal aos judeus.
11 Dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ma màfǎ dhu dhu tɨ́, ndɨrɔ̀ ma màfǎ dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ɔvɛ nà àkǎ dhu tɨ́, nɨ́ ma mɔ̀dhɔ̀ nzá ɨma nóho ka kɨ́ dhu. Pbɛ́tʉ̀, ɨ̀mbǎ obhónga náapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ kɔ̌kɔ̀ alɛ ɔ̀bhʉ̀ ma dɔ̀yá dhu ɔ̀, nɨ́ atdí alɛ mà rɨ̌ mbǎ ndìpfo ma, ndàbhʉ ma abádhí-fɔ́. Ma mònzì kámá dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà kɛ̀lɛ̌ rʉ̀nɔ̀ ànyǎdu.»
11 Se fiz algo para merecer a pena de morte, não me recuso a morrer. Mas, se sou inocente, ninguém tem o direito de me entregar a estes homens. Eu apelo para César”.
12 Anya ʉ̀nɔ ɨ̀ arɨ́ mànà atdíkpá alɛ nà ɨ̀ ɔ̀tɛ̀ dhu-dzidɔ̌, Fɛ́stɔ̀ adʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ Pɔlɔ̀ tɔ̀, ndàtɨ: «Nyɨ nyònzì kámá dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà rʉ̀nɔ̀ ànyǎnʉ. Nɨ́ ma mɨ́ nyovì nyarà kà-tɨ’ɔ̀.»
12 Festo consultou seus conselheiros e, por fim, respondeu: “Muito bem, você apelou para César, então irá para César”.
13 Ngúfe ɨdhɔ-dzidɔ̌, ádrʉ̀ngbǎ kamà Àgìripà mà awɛ̀nà Bèrènǐkè mànà níiwú Kàyìsàriyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, ìwǔ lɨ̀walɨ̀ Fɛ́stɔ̀ àtsɛ̀.
13 Alguns dias depois, o rei Agripa chegou com sua irmã, Berenice, para visitar Festo.
14 Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ abádhí rɨ̌ ábhɔ̌ ɨdhɔ nyʉ́ nɔ́nzɨ̀ rɔ̀, nɨ́ ndɨ Fɛ́stɔ̀ awɛ Pɔlɔ̀ bhà dhu ndɨ ádrʉ̀ngbǎ kamà tɔ̀. Kǎtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎ kamǎ, àrà ndárà rɔ̀, lɨ̀walɨ̀ Fèlisì ʉ́bhà atdí alɛ imbi-dzà ɔ̌ ɨrɔ́.
14 Durante a estada deles, que durou vários dias, Festo discutiu o caso de Paulo com o rei. “Tenho aqui um prisioneiro que Félix deixou para mim”, disse ele.
15 Nɨ́ Yèrùsàlɛmà ma mɨ́’ɨ̀ nɨ́nganɨ́, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Pbàyàhúdí ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà nɔ́bhʉ̀ ka fudú, ’àdʉ̀ ma nónzì, ndɨ́nɨ̌ ma mɔtdɨ́ tɨ́ anya kà-dɔ̌.»
15 “Quando estive em Jerusalém, os principais sacerdotes e líderes judeus apresentaram acusações contra ele e pediram que eu o condenasse.
16 Nɨ́ ma mádʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, matɨ: «Pbàrɔ́má tɔ́ màndʉ ná’ù nzá kɔtdɨ̀ ìndrǔ-ànyǎ, ndɨ́nɨ̌ ka koho tɨ́ ɨnzá ka kàsò dɔ̀ya ndɨ̀ nɔ̀bhʉ̀ alɛ mànà rɔ́rɔ̀, ndɨrɔ̀ ɨnzá mʉ̀sambà nɔ̀nzɨ̀ rɔ́rɔ̀.»
16 Eu lhes disse que a lei romana não condena ninguém sem julgamento. O acusado deve ter a oportunidade de confrontar seus acusadores e se defender.
17 Nɨ́ mǎ mádʉ̀ ìwu atdíkpá ɨ alɛ mànà, mǐwǔ ùvò ɨrɔ́. Nɨ́ ɨnzá kàsʉmɨ̀ mà nʉ́dà rɔ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ tsútsǎ nɨ́nganɨ́ ma mádɨ anya t’ʉ́nɔta tɔ́ pbàkà tombi dɔ̌, madʉ̀ ndɨ alɛ Pɔlɔ̀ tɨ́ kátɨna ònzì kiwǔ nà.
17 “Quando eles vieram aqui para o julgamento, não me demorei. Convoquei o tribunal logo no dia seguinte e mandei chamar Paulo.
18 Nɨ́ yà ka nɔ̀bhʉ̀ alɛ ìwǔ ùvò rɔ̀, ɨ alɛ ádʉ̀ nzá yà ma múbhi ɨ̀rɛ̀nà rɔ̌ kǎfǎ dhu tɨ́ ádrʉ̀ngbǎ afátá mà náwɛ.
18 Os judeus, porém, não o acusaram de nenhum dos crimes que eu esperava.
19 Pbɛ́tʉ̀, abádhí ádʉ̀ òko ’àmbɛ ’àgò dɔ̌ kà mànà dɔ̀ná dhu nɨ́ fɨ̀yɔ́ sɔmà Pbàyàhúdí tɨ́rɔ̀ tɔ́ dhu kɛ̀lɛ̌. Ndɨrɔ̀, abádhí ádʉ̀ òko àmbɛ ’àgò dɔ̌ dɔ̀ná ngǎtsi dhu nɨ́, Yěsù tɨ́ kátɨna atdí alɛ, yà ɨwà avɛ̀ kɔtdʉ̀ ndɨ̀ rɔ́rɔ̀ ndɨ Pɔlɔ̀ arɨ́ àdʉ̀ àtɨ̀nà ìnè rɨ́’ɨ̀ nyɨ̀kpɔ́na nà dhu tɨ́.
19 Ao contrário, era algo relacionado à sua religião e a um morto chamado Jesus, que Paulo insiste que está vivo.
20 Nɨ́ ma mʉ́nɨ nzá wɔ̀ dhu bhěyi agòta dɔ̌ ma mádʉ̀ ɔ̀nzɨ̀nà dhu. Nɨ́ ma mádʉ̀ dhu ìvu Pɔlɔ̀-tsʉ̌, matɨ kà ràmbɛ̀nà tɨ́ nzɨ̌ ndòzè, ndàrà Yèrùsàlɛmà rɔ̀ ka kadʉ̀ tɨ́ ànyǎna ʉ̀nɔ̀.
20 Sem saber como investigar essas questões, perguntei a Paulo se estava disposto a ir a Jerusalém e ali ser julgado por essas acusações,
21 Pbɛ́tʉ̀, kǎdʉ̀ ndònzì kɔdɔ̀ ndɨ̀ imbi-dzà ɔ̌ tɨ́, ràrà àhʉ kámá dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà araya ànyǎna ʉ̀nɔ̀ dhu ɔ̀. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ma mádʉ̀ kàvi kongò ɔ̀dɔ̀nà imbi-dzà ɔ̌, ràrà àhʉ ma maraya kòvì, kowù nà kámá dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà-fɔ ɔ̀ ɔ̀ná ɨdhɔ ɔ̀.
21 mas ele apelou ao imperador para que julgue seu caso. Por isso, ordenei que fosse mantido sob custódia até eu tomar as providências necessárias para enviá-lo a César.”
22 Àgìripà adʉ̀ àtɨ̀nà: «Ma mòzè mɨrɨ̀ wɔ̀ alɛ rʉ̌nɔna dhu ɨma nyʉ́ tɨ́rɔ̀.» Nɨ́ Fɛ́stɔ̀ adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Tsútsǎ tɨ́ nyɨ nyɨ́ kà rʉ̌nɔna dhu ɨ̀rɨ̀.»
22 Então Agripa disse a Festo: “Gostaria de ouvir esse homem pessoalmente”. E Festo respondeu: “Amanhã poderá ouvi-lo!”.
23 Nɨ́ tsútsǎ nɨ́nganɨ́, ádrʉ̀ngbǎ kamà Àgìripà mà awɛ̀nà Bèrènǐkè mànà níiwú ùvò ìndrǔ àkɔ̌ ka karɨ́ ɔ̀ná rɔ̀ ádrʉ̀ngbǎ kàluga-lí, atdídɔ̌ nyʉ́ ɨ̀ ʉ̀fɔ̌ ɨ̀ rɔ́rɔ̀. Nɨ́, abádhí atsù ányɨ̀-dza, owùya ɔ̌ Pbàrɔ́má tɔ́ pbìrì ɔ̌ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Kàyìsàriyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mànà. Kɔ̌kɔ̀ alɛ òtsù ɨdza dhu-dzidɔ̌, lɨ̀walɨ̀ Fɛ́stɔ̀ adʉ̀ Pɔlɔ̀ àvi kiwǔ nà.
23 No dia seguinte, Agripa e Berenice chegaram à sala de audiência com grande pompa, acompanhados de oficiais militares e homens importantes da cidade. Festo mandou trazer Paulo e,
24 Nɨ́ Pɔlɔ̀ ɨ̀rà àhʉ rɔ̀, Fɛ́stɔ̀ apɛ̀ ɔtɛ, ndàtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎ kamà Àgìripǎ, ndɨrɔ̀ nyɨ̌ kɔ́rɔ́ àzú-dzá àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ nyɨ̌ mànà rɔ̀, nyɨ̌ nyàla tɨ́ wà yà alɛ? Àbadhi nɨ́ ndɨ yà Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ ma mɨ́’ɨ̀ rɔ̀, ndɨrɔ̀ yàrɨ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ màtɨ́ Pbàyàhúdí tɔ́ ihé-yà íwǔ tɨdu ɔ̀ okúna dɔ̀ rɔ̀, ’àmbɛ ùkǔ dɔ̌, ’àtɨ kà ràkǎ nzá kʉbhà ràdɨ nyɨ̀kpɔ́na nà.
24 em seguida, disse: “Rei Agripa e demais presentes, este é o homem cuja morte é exigida pelos judeus tanto daqui como de Jerusalém.
25 Nɨ́ pbàkà ɔ̌, ma mála dhu nɨ́ ɨnzá kà ràfǎ atdí dhu mà, yà kàkǎ kohò okúna dɔ̀ rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, yà angyangyi kǒnzì ndɨ̀ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ ndɨ́nɨ̌ kámá dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà ɔtdɨ́ tɨ́ ànyǎna dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, ma mádʉ̀ kàvi ndɨ́nɨ̌ ka kowu tɨ́ nà ndɨ kámá dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà-fɔ ɔ̀.
25 Em minha opinião, ele não fez coisa alguma para merecer a morte. Contudo, uma vez que apelou ao imperador para que julgue seu caso, decidi enviá-lo a Roma.
26 Pbɛ́tʉ̀, ma mɨ́’ɨ̀ ɨ̀mbǎ kàbhà afátá nyʉ́ tɨ́ ma mándǐna mabhʉ kámá dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà tɔ̀ atdí dhu nà màtɨ́. Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, ma mìbhò ka kiwǔ nà ɔnzɨ̀kʉ ɔ̌, ròsè dòtsí ɔnzɨ̀nʉ ɔ̌ nyʉ́ ádrʉ̀ngbǎ kamà Àgìripǎ. Nɨ́, ɔ́ngʉ̀ dhu kà-tsʉ̌, ndɨ́nɨ̌ ma mabá tɨ́ kà-dɔ̌ ma mádʉ̀ àndinà dhu.
26 “Não sei, porém, o que escrever ao imperador, pois não há nenhuma acusação clara contra ele. Por isso eu o trouxe hoje diante dos senhores, especialmente do rei Agripa, para que, depois de o interrogarmos, eu tenha algo para escrever.
27 Obhó tɨ́, òsò ka kòsò alɛ òvì ka kɨ́ kámá dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà-fɔ ɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ kadʉ̀ pbɨ̀ndà afátá ɨ̀tɛ̀ dhu-tɨ̀ rɨ̌’ɨ̀ mbǎ!»
27 Pois não faz sentido enviar um prisioneiro ao imperador sem especificar as acusações contra ele”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.