Atos 20

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Wɔ̀ wɔ̀gɔ̀-ɨ́yà àrà ɨ̀nɛ̀ dhu-dzidɔ̌, Pɔlɔ̀ andu Yěsù ná’ù alɛ-tsʉ̀. Nɨ́, abádhí-afí ndɨ̀ ndàbhʉ ròtsì ɔbɨ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ abádhí nóvì, ndàdʉ̀ ndɨ̀và ndàrà Màkɛ̀dɔ̀nɨyà tɔ́ pbìrì ɔ̀.
1 Quando acabou a confusão, Paulo mandou chamar os irmãos e falou com eles para animá-los. Então se despediu deles e foi para a província da Macedônia.
2 Ndɨ pbìrì ɔ̀nǎ ndɨ̀ ndʉ́da rɔ̀, kǎránà Yěsù ná’ù alɛ-afí àbhʉ rɔ̌ ròtsì ɔbɨ yà abhɔ-gʉ̀na ndɨ̀ ndʉ́nɔna Kàgàwà bhà ɔtɛ nɨ̌. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kǎdʉ̀ àrà Pbàgìríkí tɔ́ pbìrì ɔ̀,
2 Atravessou aquelas regiões, animando muito com as suas mensagens os cristãos. Aí chegou à província da Acaia,
3 ndàdʉ̀ ɨ̀bhʉ àbǐ nɔ́dhɔ̀ ányɨ̀. Nɨ́ Sìriyà tɔ́ pbìrì ɔ̀ ndɨ̀ ndara tɨ́ ibhú ɔ̌ ndɨ̀ ndɨ́ dhu ɔ̀nzɨ rɔ́rɔ̀, kɨ̌rɨ dhu ɨwà Pbàyàhúdí rɨ̀rɨ̀ ɨ̀ dɔ̀ná. Nɨ́, kǎdʉ̀ ndàdu tdɨ́tdɔ̌ Màkɛ̀dɔ̀nɨyà, ndàrà àhʉ ndɨ pbìrì ɔ̌ kɨgɔ̀ Fìlipì tɨ́ kátɨna ɔ̀.
3 onde ficou três meses. Quando já estava pronto para ir à província da Síria, soube que os judeus estavam fazendo planos contra ele. Então resolveu voltar pela Macedônia.
4 Ndɨ abhi ɔ̌, ka nʉnda alɛ nɨ’ɨ̀ Sɔ̀pàtɛrɛ̀, Bɛ̀rɔyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ Pirò t’ídhùnà. Ngʉ̌kpà alɛ nɨ’ɨ̀ Tɛ̀sàlɔ̀nɨkà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ, Àsɨ̀tarɨkɔ̀ mà Sèkundò nà. Ngʉ̌kpà alɛ nɨ’ɨ̀ Gǎyò, Dɛ̌rbɛ̀ tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ mà, Tìmɔ̀tɛwʉ̀ nà. Ndɨrɔ̀ nɨ’ɨ̀ Àziyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ Dòkíkò mà Tròfǐmò nà.
4 Foram com ele as seguintes pessoas: Sópatro, filho de Pirro, da cidade de Bereia; Aristarco e Segundo, de Tessalônica; Gaio, de Derbe; Timóteo; e também Tíquico e Trófimo, que eram da província da Ásia.
5 Nɨ́ Fìlipì rɔ̀, kɔ̀rɨ́ alɛ adʉ̀ ʉ̀da angyi fǎkà, ’òwù mɔ̌dɔ̀ Trɔwà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀.
5 Eles foram na frente e nos esperaram na cidade de Trôade.
6 Pbɛ́tʉ̀ mǎ’ɨ́ na, yà ɨ̀mbǎ ɔ̀ná afi nà mʉ̀gatì tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀ dzidɔ̌, mǎ madʉ̀ mɨ̌và Fìlipì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ rɔ̀, mɔ̌pɛ̀ abhi ibhú ɔ̌. Nɨ́ imbò ɨdhɔ-dzidɔ̌, mǎ madʉ̀ òwu abádhí òtù Trɔwà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀. Ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌ nɨ́ ndɨ mǎ madʉ̀ atdí yɛngɛ̀ nyʉ́ nɔ́nzɨ̀.
6 Depois da Festa dos Pães sem Fermento , nós partimos da cidade de Filipos. Cinco dias depois nos encontramos com eles em Trôade e ficamos ali uma semana.
7 Sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌ pbɨ́tsɔ̀ngǎ, mǎ mundu mǎ ndɨ́nɨ̌ mǎ mʉkɔ tɨ́ Yěsù bhà ɔvɛ ɨ̀rɛ̀ mǎ mɨ́ nɨ̌ mʉ̀gatì-ɔ̌nga, mǎdʉ̀ ɔ̀nyʉ̀nà. Nɨ́, Pɔlɔ̀ adʉ̀ àdɨ ndàmbɛ dhu ɔ̀vɔ̀ dɔ̌ ìndrǔ tɔ̀. Kǎdʉ̀ ndɨ ɔtɛ àdhà ádzǐ nyʉ́, ràrà àhʉ azà adyifɔ̀-sɨsɨ̀ kúbhingá nga tɔ́ ɔ̀, tsútsǎ nɨ́nganɨ́ ndɨ̀ ndarana nɨ́dhunɨ̌.
7 No sábado à noite nós nos reunimos com os irmãos para partir o pão . Paulo falou nessa reunião e continuou falando até a meia-noite, pois ia viajar no dia seguinte.
8 Yà ndɨ mǎ mùndu mǎ ɔ̀ná ɔrʉ̀nǎ kàluga ɔ̌, ɨnga àwʉ̀ rɨ́ tarà nɨ́ɨ’ɨ̀ abhɔ nyʉ́.
8 Havia muitas lamparinas acesas na sala onde nós estávamos reunidos, a qual ficava no terceiro andar da casa.
9 Nɨ́, Ètikò tɨ́ kátɨna atdí kpatsìbhíngba adɨ̀ ndɨ kàluga tɔ́ atdí pɔ́lɔ́-bɨdɔ̌, ndàmbɛ ɔtɛ ɨ̀rɨ̀ dɔ̌. Nɨ́, ádzǐta nyʉ́ ɔtɛ rǎrà dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, Ètikò-nyɨ̀kpɔ́ adɨ̀ ndàmbɛ ɔ̀rɨ dɔ̌. Nɨ́ ɨdhɔ ɔ̀ rɔ̀ kɨ̌tsɨ obvò, wɔ̀ ɨ̀bhʉ ka kágbǎ dɔ̀yá ɨdza tɔ́ ɔrʉ̀nǎ ɨdza tɔ́ pɔ́lɔ́ ɔ̌ rɔ̀. Ka kadʉ̀ kɨ̀và ɨwà ɔ̀vɛ̀ rɔ́rɔ̀.
9 Um moço chamado Êutico estava sentado numa janela. E, como Paulo continuasse falando durante muito tempo, o sono do moço foi aumentando. De repente, ele dormiu e caiu da janela. Quando o levantaram, estava morto.
10 Nɨ́, ɔrʉ̀ rɔ̀ ndɨ̀ ndàwǔ rɔ̀, Pɔlɔ̀ itsi ndàgu kà dɔ̌, ndàdʉ̀ kɨ̀và ndàmbǒ fɔná, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà: «Ɨ̀nzɨ̌ nyìtǔ afíkʉ. Ìnè kà rɨ̌’ɨ̀ ípìrɔ̌nga nà.»
10 Então Paulo desceu, abaixou-se, abraçou o moço e disse: — Não se assustem, pois ele está vivo.
11 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Pɔlɔ̀ adʉ̀ ùpo tdɨ́tdɔ̌ wɔ̀ ɔrʉ́ kàluga ɔ̀, ndàdʉ̀ mʉ̀gatì-ɔ̌nga ʉ̀kɔ, ndàdʉ̀ ɔ̀nyʉ̀nà. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kǎdʉ̀ ɔ̀tɛ tdɨ́tdɔ̌ ràrà àhʉ ɨnga rǔbho dhu ɔ̀. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ ndɨ̀và ndàrà fɨ̀ndá dhu nɨ̌.
11 Em seguida Paulo subiu de novo, partiu o pão e comeu. Falou ainda muito tempo, até de manhã, e depois foi embora.
12 Nɨ́, ka kadʉ̀ wɔ̀ kpatsìbhíngba ʉ̀ndà fɨ̀rábvʉ̀ ípìrɔ̌rɔ̀, ndɨ dhu ràdʉ̀ ìndrǔ àbhʉ ròtù afíya atdídɔ̌.
12 Aí levaram o moço, vivo, para a casa dele, e isso os deixou muito animados.
13 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́, mǎ muvò, mɔ̌dɨ̀ dɔ̀ka mǒwù angyi Àsosì ibhú ɔ̌, Pɔlɔ̀ ràdʉ̀ ɨ̀rà pfɔ̌na dɔ̌ olù. Nɨ́, mǎ mudhè dhu mǐdyì Pɔlɔ̀ ibhú ɔ̌ Àsosì rɔ̀.
13 Nós fomos na frente e embarcamos no navio que nos levou até o porto de Assôs, onde devíamos esperar Paulo. Ele mandou que fizéssemos isso porque queria ir por terra até lá.
14 Nɨ́, kǐtdègu ɨ̀rà mǒtù Àsosì, kǔpò ibhú ɔ̀, mǎdʉ̀ òwu atdíkpá mǒwù ùvò Mìtìlɛnɨ̀.
14 Quando ele se encontrou conosco em Assôs, nós o recebemos no navio e seguimos viagem até a cidade de Mitilene.
15 Tsútsǎ nɨ́nganɨ́, mǎ madʉ̀ mɨ̌và ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀, mǒwù ùvò Kiyò tɨ́ kátɨna sɔ̀ngà-tɨ’ɔ̀. Ndɨrɔ̀ nɨ́ ndɨ mǎ madʉ̀ òwu ùvò Sàmɔsɨ̀ tɨ́ kátɨna sɔ̀ngà dɔ̀. Tsútsǎ nɨ́nganɨ́ tdɨ́tdɔ̌, mǎ madʉ̀ òwu ùvò Mìlɛtɔ̀ tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀ ɔ̀.
15 Então partimos dali e, no dia seguinte, passamos perto da ilha de Quios. No outro dia já estávamos na ilha de Samos e um dia depois chegamos ao porto de Mileto.
16 Pɔlɔ̀ azè ndɨ̀ ndùbhi ibhú ɔ̌ tɨ́, ɨ̀nzɨ̌ ndòtsù Ɛ̀fɛsɔ̀ tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, akyɛ ndɨ̀ ndadʉ̀na fɨ̀ndá kàsʉmɨ̀ ìwi Àziyà tɔ́ pbìrì ɔ̀ nɨ́dhunɨ̌. Obhó tɨ́, ka nɨ’ɨ̀ ɨwà dhu núdhě afína ɔ̀, ndɨ̀ ràmbɛ̀nà àrà àhʉ Yèrùsalɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ angyinǎ rɔ̀ Pɛ̀ndɛ̀kɔtɛ̀-ɨdhɔ̀ tɔ̀, ndɨ dhu rǎdʉ̀ àkǎ fɨ̌ndà nánɨ̌.
16 Paulo tinha resolvido não parar na cidade de Éfeso para não ficar muito tempo na província da Ásia. Ele estava com pressa, pois queria chegar a Jerusalém, se possível, antes do dia de Pentecostes .
17 Mìlɛtɔ̀ rɔ̀, Pɔlɔ̀ avì ìndrǔ ròwù Ɛ̀fɛsɔ̀ tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ kànɨsà ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ ùnzì.
17 Em Mileto Paulo mandou chamar os presbíteros da igreja de Éfeso para se encontrarem com ele.
18 Nɨ́, ɨ pbàkʉ̀rʉ̌ itdègu ìwu ùvò kà-tɨ́, nɨ́ kǎvɔ̀ dhu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Nyɨ̌ nyʉ̀nɨ wà ɨ̀ngbà dhu bhěyi màtɨ́ ma mádɨ nzínzìkʉ ɔ̌ dhu, rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ yà Àziyà tɔ́ fʉ̀kʉ́ pbìrì ɔ̌ ma mɨra àhʉ ɔ̀ná ɨdhɔ ɔ̀ rɔ̀.
18 Quando eles chegaram, Paulo disse: — Vocês sabem como foi que passei todo o tempo que estivemos juntos, desde o primeiro dia em que cheguei à
19 Ma mɔ́nzɨ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù bhà kasʉ yɔrɔwà nyʉ́ nà, nyɨdu-dha ɔ̌, ndɨrɔ̀ yà Pbàyàhúdí rɨ̌rɛ̀na ɨ̀ ɔnzɨ tɨ́ rùdú nzɛ́rɛ dhu tɔ́ àpbɛ̀ ɔ̌.
19 Fiz o meu trabalho como servo do Senhor, com toda a humildade e com lágrimas. E isso apesar dos tempos difíceis que tive, por causa dos judeus que se juntavam contra mim.
20 Nyɨ̌ nyʉ̀nɨ wà dhu átɔ̀ ɨnzá ma rórù atdí dhu mà, yà dzʉ̀nàkʉ ɔ̀nzɨ̀ rádʉ̀ dhu nzínzì ɔ̌. Ma márà kɔ́rɔ́ dhu ɔ̀vɔ̀ rɔ̌ fʉ̌kʉ̀, madʉ̀ ùdhenà fʉ̌kʉ̀ rʉ̀wʉgà dɔ̌ rɔ̀ màtɨ́, ndɨrɔ̀ fʉ̀kʉ́ ɨdzá rɔ̀ màtɨ́.
20 Vocês também sabem que fiz tudo para ajudar vocês, anunciando o evangelho e ensinando publicamente e nas casas.
21 Ma márà dhu ɔ̀vɔ̀ rɔ̌ kpangba Pbàyàhúdí tɔ̀, ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ nʉgɛ̀rɛ̀ tɨ́ Kàgàwà tɔ̀, ’àdʉ̀ àlɛ̌ tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù Krɨ́stɔ̀ ná’ù.
21 Eu disse com firmeza aos judeus e aos não judeus que eles deviam se arrepender dos seus pecados, voltar para Deus e crer no nosso Senhor Jesus.
22 Nɨ́rɔ̀, kànɨ̌ ma márà kòmbí Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, àdhàdhɨ̀ yà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nʉ́tʉ ɨma ndɨ́nɨ̌ ma mɔnzɨ tɨ́ ka dhu bhěyi. Ma mʉ̀nɨ nzá àdhu mà rɨ̌ mabà ányɨ̀ dhu.
22 Agora eu vou para Jerusalém, obedecendo ao Espírito Santo, sem saber o que vai me acontecer lá.
23 Pbɛ́tʉ̀ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí àbhʉ mʉnɨ yà ma múbhi ɔ̀yanǎ kɔ́rɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ dhu nɨ́, ɨma ɔ̀dɔ rɨ́ dhu ràrɨ̌ usótá mà àpbɛ̀ mànà.
23 Sei somente que em todas as cidades o Espírito Santo tem me avisado que prisões e sofrimentos estão me esperando.
24 Ma mɔ̀zʉ̀ nzá pbàkà ípìrɔ̌nga rɨ̀’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ dhu tɨ́ idù. Atdí ma mòzè dhu nɨ́, mɔnzɨ̀ pbàkà kasʉ yà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù ibho fudú, marà ʉ̀tsànà. Ndɨ kasʉ nɨ́ mʉnɔ̀ Kàgàwà bhà ɨzʉ tɔ́ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ ìndrǔ tɔ̀.
24 Mas eu não dou valor à minha própria vida. O importante é que eu complete a minha missão e termine o trabalho que o Senhor Jesus me deu para fazer. E a missão é esta: anunciar a boa notícia da graça de Deus.
25 Kòmbí, ma mʉ̀nɨ wà dhu nyɨ̌ ràrɨ̌ nzɨ̌ nyɨ̀du-kpa àlǎ tdɨ́tdɔ̌, nyɨ̌ yà ma múbhi nzínzìkʉ ɔ̌, mambɛ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà Idzi tɔ́ Màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ̀ dɔ̌ fʉ̌kʉ̀ rɔ̀.
25 — Eu tenho estado entre vocês, anunciando o Reino de Deus , e agora sei que vocês não vão me ver mais.
26 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ indo ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌, nzínzìkʉ ɔ̌ rɨ́ ndàbhʉ̌ ndàwǐ alɛ-azù nɨ́ɨ’ɨya ndɨ alɛ-dɔ̀-tsírɔ́ nyʉ́.
26 Por isso, com toda a certeza eu afirmo hoje que, se algum de vocês se perder, eu não sou o responsável.
27 Obhó tɨ́, ma mʉ́bhà nzá atdí dhu mà ɨnzá ma mɔ̀vɔ̀ fʉ̌kʉ̀ rɔ́rɔ̀, yà Kàgàwà ózè kɔnzɨ̀ dhu nzínzì ɔ̌.
27 Pois não deixei de lhes anunciar todo o plano de Deus.
28 Nɨ́rɔ̀, nyòngò nyɔ̌dɔ̀ mběyi nyɨ̌-tɨ́rɔ̀, nyǎdʉ̀ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí ʉ́lɨ nyɨ̌ nyǒngò ʉ̀ndànà Kàgàwà bhà Kànɨsà ʉ̀ndà mběyi. Ndɨ Kànɨsà nɨ́ yà Idhùnà-azù nyʉ́ rɔ̌ Kàgàwà adzì fɨ̌ndà Kànɨsà.
28 Cuidem de vocês mesmos e de todo o rebanho que o Espírito Santo entregou aos seus cuidados, como pastores da Igreja de Deus, que ele comprou por meio do sangue do seu próprio Filho.
29 Ma mʉ̀nɨ wà dhu yà nzínzìkʉ ɔ̌ rɔ̀ ma mɨ́ mɨvà marà dhu-dzidɔ̌, tsamangɛ̀rɛ̌ bhěyi ɔ́rʉ̀ atdídɔ̌ alɛ ràrɨ̌ ìtsù nzínzìkʉ ɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ ’àdʉ̀ òwu Kàgàwà bhà tàmà-ɨzʉ̀ ɔ̀nzɨ̀ rɔ̌.
29 Pois eu sei que, depois que eu for, aparecerão lobos ferozes no meio de vocês e eles não terão pena do rebanho.
30 Ndɨrɔ̀, nzínzìkʉ ɔ̌ rɔ̀ màtɨ́, atdídhená alɛ rǔvò ùvò, ’àmbɛ tɨ̀tɔ̀ ʉ̀nɔ̀ dɔ̌ ìndrǔ tɔ̀, ndɨ tɨ̀tɔ̀ ràdʉ̀ àrà ìndrǔ àbhʉ rɔ̌ rʉ̀gɛ̀rɛ̀ ɨ̀, ’òngò fɨ̀yɔ́ ábhàlɨ̌ tɨ́.
30 E chegará o tempo em que alguns de vocês contarão mentiras, procurando levar os irmãos para o seu lado.
31 Nɨ́rɔ̀, nyàndà nga mběyi, nyǎdʉ̀ àmbɛ yà ɨ̀bhʉ atɔ ɔ̌ ma múdhe nyɨ̀du-dha nyʉ́ nà nzínzìkʉ ɔ̌ kɔ́rɔ́ alɛ tɔ̀, adyíbhengá nga mà kúbhingá nga mànà ɔ̌ dhu ɨ̀rɛ̀ dɔ̌.
31 Portanto, fiquem vigiando e lembrem que durante três anos, de dia e de noite, eu, chorando, não parei de ensinar cada um de vocês.
32 Nɨ́, kòmbí ma mʉ̀bhà nyɨ̌ Kàgàwà-fɔ́. Ndɨrɔ̀, ma mʉ̀bhà nyɨ̌ yà Kàgàwà ózè àlɛ̌ dhu dɔ̌ rɔ́tɛ ɔtɛ ongó tɨ́ nyɔ̌dɔ̀. Ndɨ ɔtɛ rɨ̌ nyɔ̌sɨ̀, ndàdʉ̀ nyǎbhʉ nyǎbà yà pbɨ̀ndà dhu tɨ́ rɨ́’ɨ̀ alɛ kɔ́rɔ́ tɔ̀ Kàgàwà akɔ̀ fɨ̀ndá làká asota.
32 — E agora eu os entrego aos cuidados de Deus e da palavra da sua graça. Pois ele pode ajudá-los a progredir espiritualmente e pode dar-lhes as bênçãos que guarda para todo o seu povo.
33 Yà àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ atdíkpá nyɨ̌ mànà ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ma móhò nzá atdí alɛ bhà fʉ̀rangà-atdyú mà, ɔrɔ̀-atdyú mà, ndɨrɔ̀ mbɛrʉ̀-atdyú mà.
33 Não cobicei nem a prata, nem o ouro, nem as roupas de ninguém.
34 Nyɨ̌ nyʉ́ mà, nyɨ̌ nyʉ́nɨ wà dhu yà dzʉ̀nàdu nɔ́nzɨ̀ dhu mà, mǎ marɨ́ òko mànà atdíkpá alɛ dzʉ̀nà nɔ́nzɨ̀ dhu mànà ma rɔ́nzɨ̀ kǎkà ɔtsʉ́du nyʉ́ nɨ̌.
34 Pelo contrário, vocês sabem que eu trabalhei com as minhas próprias mãos e consegui tudo o que eu e os meus companheiros de trabalho precisávamos.
35 Ma marɨ́ dhu ɨ̀tɛ̀ bìlǐnganà fʉ̌kʉ̀, dhu ràkǎnà nyɔ̌nzɨ̀ kasʉ ndɨ dhu bhěyi, ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nyadʉ̀ tɨ́ òwu ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ ɔbɨ nà alɛ dzʉ̀nà ɔ̀nzɨ̀ rɔ̌ nɨ̌. Dhu àkǎ nyɨ̌rɛ̀ yà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù ʉnɔ dhu, ndàtɨ: dhu nàbhʉ ìndrǔ tɔ̀ alɛ rɔ̀nzɨ̀ wà hirò, ròsè yà ndɨ dhu ndɨ̀ ndàbhʉ fɨ̌ndà alɛ dɔ̀nǎ.»
35 Em tudo tenho mostrado a vocês que é trabalhando assim que podemos ajudar os necessitados. Lembrem das palavras do Senhor Jesus: “É mais feliz quem dá do que quem recebe.”
36 Wɔ̀ dhu ndɨ̀ ndʉ̀nɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Pɔlɔ̀ mà pbàkʉ̀rʉ̌ mànà nʉ́ʉkɔ ɨ̀ ɔtdyʉ̀ya dɔ̌, Pɔlɔ̀ ràdʉ̀ ndɨ̀tsɔ̀.
36 Quando Paulo acabou de falar, ajoelhou-se com os irmãos e orou.
37 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kɔ́rɔ́ alɛ adʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’àmbɛ ɔ̀dzɨ dɔ̌, ’àdʉ̀ Pɔlɔ̀ àmbo, ɨ̀ ròvì ka nɨ̌.
37 Então todos choraram muito e abraçaram e beijaram Paulo.
38 Abádhí nabhʉ̀ ɨzʉ rʉ̀ka atdídɔ̌ dhu nɨ’ɨ̀ Pɔlɔ̀ àtɨnà abádhí ràrɨ̌ nzɨ̌ nyɨ̀na-kpa àlǎ tdɨ́tdɔ̌ dhu. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌ nɨ́ ndɨ pbàkʉ̀rʉ̌ adʉ̀ Pɔlɔ̀ ʉ̀ndà, ràrà òtsù bàtɔ́ ɔ̀.
38 Estavam tristes, especialmente porque ele lhes tinha dito que nunca mais iam vê-lo. Então eles o acompanharam até o navio.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.