Atos 16

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Pɔlɔ̀ arà àhʉ Dɛ̌rbɛ̀. Ányɨ̀rɔ̀, kǎdʉ̀ ʉ̀da Lístrà tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀ ɔ̀. Nɨ́ ányɨ̀, kǎtù Tìmɔ̀tɛwʉ̀ tɨ́ kátɨna atdí alɛ. Ndɨ alɛ nɨ’ɨ̀ ɨwà Yěsù ná’ù alɛ. Kà-tsánà nɨ’ɨ̀ ɨwà Yěsù ná’ù Mʉ̀yàhudì-àyi, ndɨrɔ̀ kà t’ábanà nɨ’ɨ̀ Mʉ̀gìrikì.
1 Paulo chegou também a Derbe e a Listra. Havia ali um discípulo chamado Timóteo, filho de uma judia crente, mas de pai grego.
2 Nɨ́, Lístrà mà Ìkòniyò mànà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌, Yěsù ná’ù alɛ owúnà ídzì dhu nyʉ́ náwɛ rɔ̌ Tìmɔ̀tɛwʉ̀ dɔ̌.
2 Os irmãos em Listra e Icônio davam bom testemunho dele.
3 Nɨ́, Pɔlɔ̀-afí adʉ̀ ndɔ̀tdɨ̀, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ongó tɨ́ ùbhi atdíkpá kà mànà. Nɨ́, Pɔlɔ̀ adʉ̀ kɔ̀nzɨ̌nga àbhʉ kɔbhɔ̀lɔ̀, wɔ̀ ndɨ mʉ̀lɛngʉ̀ ɔ̌ arɨ́ ɨ̀’ɨ̀ Pbàyàhúdí-okú dɔ̀ rɔ̀, ɨ alɛ nɨ’ɨ̀ kɔ́rɔ́ ɨwà dhu nʉ́nɨ Tìmɔ̀tɛwʉ̀ t’ábanà rɨ’ɨ̀ Mʉ̀gìrikì nɨ́dhunɨ̌.
3 Paulo queria que Timóteo fosse em sua companhia e, por isso, circuncidou-o por causa dos judeus daqueles lugares; pois todos sabiam que o pai dele era grego.
4 Kɔ́rɔ́ kɨgɔ̀, yà ɨ̀ úbhi ɔ̀ná ɔ̌, Pɔlɔ̀ mà Sílà nà nóowúnà Yěsù bhà uvitatálɛ mà, Kànɨsà ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà nʉ́tsɨ̀ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ ɨ̀ ùndu ɨ̀ rɔ̀ ʉyátá ɔ̀vɔ̀ rɔ̌ Yěsù ná’ù alɛ tɔ̀, ’àdʉ̀ òwu abádhí àvi rɔ̌ rɨ̀fʉ ndɨ dhu.
4 Ao passar pelas cidades, entregavam aos irmãos as decisões tomadas pelos apóstolos e presbíteros de Jerusalém, para que as observassem.
5 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kànɨsà apɛ̀ ’àmbɛ ɨ̀dzɔ dɔ̌ fɨ̀yɔ́ a’uta ɔ̌, bvʉ̀ya ràdʉ̀ àmbɛ ndìse dɔ̌ bìlǐnganà.
5 Assim, as igrejas eram fortalecidas na fé e, dia a dia, aumentavam em número.
6 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí náagó Pɔlɔ̀ mà Sílà nà, ɨ̀nzɨ̌ owu tɨ́ Kàgàwà bhà Ɔtɛ ʉ̀nɔ̀ Àziyà tɔ́ pbìrì ɔ̀. Nɨ́, abádhí ʉdà Fùrùgiyà mà Gàlàtiyà mànà tɔ́ pbìrì ɔ̀nǎ.
6 E percorreram a região frígio-gálata, tendo sido impedidos pelo Espírito Santo de pregar a palavra na província da Ásia.
7 Nɨ́, Mìsiyà tɔ́ pbìrì ɔ̀ ɨ̀ ótsù nɨ̌ ifo ɔ̌ ɨ̀ òwù ùvò rɔ̀, abádhí azè ’òwù Bìtìniyà tɔ́ pbìrì ɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, Yěsù bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí adʉ̀ abádhí àgo ɨ̀nzɨ̌ owu tɨ́ ányɨ̀.
7 Chegando perto de Mísia, tentaram ir para Bitínia, mas o Espírito de Jesus não o permitiu.
8 Nɨ́, abádhí ʉdà Mìsiyà tɔ́ pbìrì ɔ̀nǎ, ’àdʉ̀ ’àsɔ̀lɔ̀, ’òwù ùvò Trɔwà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀.
8 E, tendo contornado Mísia, foram a Trôade.
9 Nɨ́ atdíku kúbhingá, dhu adzɨ̀ Pɔlɔ̀ dɔ̀ ɔnyʉ bhěyi. Ndɨ ɔnyʉ-bvʉ̀, Màkɛ̀dɔ̀nɨyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ atdí alɛ níidè kɔ̀nzɨ̌, ndàmbɛ ndɨ̀tsɔ̀ dɔ̌ kà-rɔ̌, ndàtɨ: «Áda Màkɛ̀dɔ̀nɨyà tɔ́ pbìrì ɔ̀ nyarà dzʉ̀nàka ɔ̀nzɨ̀.»
9 À noite, Paulo teve uma visão na qual um homem da Macedônia estava em pé e lhe rogava, dizendo: — Passe à Macedônia e ajude-nos.
10 Nɨ́, wɔ̀ dhu Pɔlɔ̀ àla dhu-dzidɔ̌, mǎ madʉ̀ mɔ̌pɛ̀ mɔ̌bhɔ̀lɔ̀ mǎ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, ndɨ́nɨ̌ mǎ mowu tɨ́ Màkɛ̀dɔ̀nɨyà. Obhó tɨ́, mǎ mʉnɨ dhu Kàgàwà rànzì wà mǎ ndɨ́nɨ̌ mǎ mowu tɨ́ pbɨ̀ndà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ̀ ndɨ pbìrì ɔ̌ bhà tɔ̀.
10 Assim que Paulo teve a visão, imediatamente procuramos partir para aquele destino, concluindo que Deus nos havia chamado para lhes anunciar o evangelho.
11 Nɨ́ mǎ muvò Trɔwà rɔ̀, mǔpò ibhú ɔ̌, mǒwù tʉ́rʉ́tʉ́rʉ́ Sàmɔ̀tìrakì tɨ́ kátɨna sɔ̀ngà dɔ̀. Òbhǒ nɨ́nganɨ́, mǎ madʉ̀ ùvò ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀, mǒwù ùvò Nɛ̀yàpolì tɔ́ kìfukù ɔ̀.
11 Tendo, pois, navegado de Trôade, fomos diretamente para Samotrácia e, no dia seguinte, a Neápolis.
12 Ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀, mǎ madʉ̀ òwu Fìlipì. Ndɨ Fìlipì nɨ’ɨ̀ Màkɛ̀dɔ̀nɨyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ kɨgɔ̀ nzínzì ɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kɨgɔ̀ nyʉ́, ndɨrɔ̀ ka nɨ’ɨ̀ Pbàrɔ́má ɔ́nyʉ̀ idzi dɔ̀ná kɨgɔ̀. Nɨ́, mǎ manzɨ̀ ngúfe ɨdhɔ ányɨ̀.
12 Dali fomos a Filipos, cidade da Macedônia, primeira do distrito e colônia romana. Nesta cidade, permanecemos alguns dias.
13 Sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌, mǎ muvò kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀, mǒwù atdí ɨdha-akpà-bɨdɔ̀. Mǎ mɨrɛ̀ nga ányɨ̀rɔ̌ nga ràrɨ̌ ndɨ ɨtsɔ̀ta tɔ́ ngari. Nɨ́ ányɨ̀ mǎ mòwù ùvò rɔ̀, mǎ makò obvò, mǎdʉ̀ àmbɛ ɔ̀tɛ dɔ̌ ányɨ̀rɔ̌ ɨ̀ nàndu vèbhálɛ mànà.
13 No sábado, saímos da cidade para a beira do rio, onde nos pareceu haver um lugar de oração; e, assentando-nos, falamos às mulheres que haviam se reunido ali.
14 Abádhí nzínzì ɔ̌, Lùdiyà tɨ́ kátɨna tsìbhálɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè. Ka nɨ’ɨ̀ Tùwàtɛrà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ tsìbhíngba. Nɨ́, kǒngónà ùbhi òlǒlù mʉ̀dzarʉ̀ nà ndàmbɛ ùdzinà dɔ̌, ndɨrɔ̀ kǒngónà Kàgàwà ɔdɔ̀ ɔ̀nzɨ̀. Nɨ́, kǎdɨ̀ ndàmbɛ mǎ mʉ́nɔna dhu ɨ̀rɨ̀ dɔ̌, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà ràdʉ̀ afína àngbɛ, ndɨ́nɨ̌ kǎdʉ̀ tɨ́ ndàpba Pɔlɔ̀ mà rʉ̌nɔna dhu rɔ̌.
14 Certa mulher, chamada Lídia, da cidade de Tiatira, vendedora de púrpura, temente a Deus, nos escutava; o Senhor lhe abriu o coração para que estivesse atenta ao que Paulo dizia.
15 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, ɨ́yàdhíyà mà, pbɨ̀ndà ɨdzá-bhà mànà níitdègu bàtizò àlʉ̌, nɨ́ kǎdʉ̀ mǎnzì, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà: «Nyɨ nyapɛ́ dhu ʉ̀nɨ̌ ɨwà ma rà’ù Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù, nɨ́ nyìwǔ nyǒngò òko pbàkà ɨdzá.» Obhó tɨ́, kǎdʉ̀ mʉ̌tʉ mǒwù pbɨ̀ndà.
15 Depois de ser batizada, ela e toda a sua casa, nos fez este pedido: — Se julgam que eu sou fiel ao Senhor, venham ficar na minha casa. E nos constrangeu a isso.
16 Atdíku, mǎ makò mǎmbɛ òwu dɔ̌ ɨtsɔ̀ta-bhǔdɔ̀. Nɨ́ kasʉ tɔ́ atdí tsìbhíngba nɨ́ɨra, mǎdʉ̀ mǎsò ndɨ̀ mànà otu ɔ̌. Ndɨ tsìbhíngba ɔ̀ ɨ’ɨ̀ nzɛ́rɛ-alafí nɨ’ɨ̀ ndɔ̀nzɨ̀ araya dhu ɨ̀tɛ̀ arɨ́ angyangyi ìndrǔ tɔ̀ alafí. Nɨ́, kà rɔ̌nzɨna dhu-otù ɔ̌, kàbhà kasʉ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ ongónà dhu òngyè abhɔ nyʉ́.
16 Aconteceu que, indo nós para o lugar de oração, veio ao nosso encontro uma jovem possuída de espírito adivinhador, a qual, adivinhando, dava grande lucro aos seus donos.
17 Nɨ́, kǎdɨ̀ ndàmbɛ ɨ̀rà dɔ̌ owùka ɔ̌ Pɔlɔ̀ nà, ndàdʉ̀ àmbɛ ùkǔ dɔ̌, ndàrà àtɨ̀nà rɔ̌: «Kǎkà alɛ nɨ́ yà kɔ́rɔ́ dhu dɔ̌ arɨ́’ɨ̀ ɔrʉ́ Kàgàwà bhà ɨnɔ-akpá. Ndɨrɔ̀, abádhí rɨ̌ nyɨ̌ nyʉ́gʉ ɔ̀ná otu ɔ̀vɔ fʉ̌kʉ̀.»
17 Seguindo a Paulo e a nós, gritava, dizendo: — Estes homens são servos do Deus Altíssimo e anunciam a vocês o caminho da salvação.
18 Kǎnzɨ̀ wɔ̀ dhu ibí ɨdhɔ nyʉ́ tɨ́. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ atdíku, wɔ̀ dhu àrà ndɨ̀ngyɛ rɔ̀, Pɔlɔ̀ agɛ́rɛ́ ndɨ̀, ndàtɨ wɔ̀ tsìbhíngba ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ nzɛ́rɛ-alafí nɨ̌: «Ma mɨ́ dhu ʉ̀yǎ ɨndʉ̀ Yěsù Krɨ́stɔ̀-ɔ̀vɔ̀ rɔ̌, áhʉ̌ wɔ̀ tsìbhíngba ɔ̀ rɔ̀.»
18 Isto se repetiu por muitos dias. Então Paulo, já indignado, voltando-se, disse ao espírito: — Em nome de Jesus Cristo, eu ordeno que você saia dela. E, na mesma hora, o espírito saiu.
19 Nɨ́ kàbhà kasʉ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ níitdègu fɨ̀yɔ́ ongyéngá-otù rɨ̌ ndɔ̀tdɨ̀ dhu ɔ̀sʉ̀, nɨ́ abádhí adʉ̀ Pɔlɔ̀ mà Sílà nà nʉ́lʉ, ’àdʉ̀ òwu nà pbanga-tsidɔ̌ rʉ̀wʉgà dɔ̀, Pbàrɔ́má tɔ́ pbìrì ɔ̌ anya t’ɨ́tdɨ̀ta tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ-ɔ̀nzɨ̌. Nɨ́ kɔ̌kɔ̀ anya t’ɨ́tdɨ̀ta tɔ́ kɔ̀ngɔ̀-ɔ̀nzɨ̌ ɨ̀ òwù ùvò rɔ̀,
19 Quando os donos da jovem viram que se havia desfeito a esperança do lucro, agarraram Paulo e Silas e os arrastaram para a praça, à presença das autoridades.
20 abádhí ɨtɛ̀ Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà nà ɨ alɛ tɔ̀, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà: «Kàrɨ́ alɛ nífǐ wɔ̀gɔ̀ àlɛ̌ tɔ́ pbanga ɔ̌. Abádhí nɨ́ Pbàyàhúdí,
20 E, levando-os aos magistrados, disseram: — Estes homens, sendo judeus, perturbam a nossa cidade,
21 nɨ́ abádhí arɨ́ yà àlɛ̌ tɔ̀ ka kɨ́sɔ̌ ɨ̀nzɨ̌ àlɛ̌ ka’u tɨ́, ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ àlɛ̌ kongó tɨ́ ɔ̀nzɨ̀nà màndʉ núdhě àlɛ̌ tɔ̀ Pbàrɔ́má tɨ́rɔ̀.»
21 propagando costumes que não podemos aceitar, nem praticar, porque somos romanos.
22 Nɨ́, ányɨ̀rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ ihé-yà náadʉ̀ dhu ɨ̀và átɔ̀ Pɔlɔ̀ mà rɔ̌ Sílà nà. Nɨ́ kɔ̌kɔ̀ anya t’ɨ́tdɨ̀ta t’álɛ adʉ̀ Pɔlɔ̀ mà Sílà nà rɔ̌ mbɛrʉ̀ àbhʉ kʉwà, ’àdʉ̀ àvinà kʉvɨ bhɛ́lɛ́bhɛ́lɛ́ asé nɨ̌.
22 Então a multidão se levantou unida contra eles, e os magistrados, rasgando-lhes as roupas, mandaram açoitá-los com varas.
23 Abádhí ɨ̀ àbhʉ kʉvɨ atdídɔ̌ asé nɨ̌ dhu-dzidɔ̌, kɔ̌kɔ̀ anya t’ɨ́tdɨ̀ta t’álɛ náadʉ̀ abádhí àbhʉ kusǒ imbi ɔ̀. Ányɨ̀ abádhí adʉ̀ dhu ʉ̀ya Sàndǐrì tɔ̀, ndɨ́nɨ̌ Pɔlɔ̀ mà Sílà nà-ngbɔ̀ nɔdɔ tɨ́ mběyi nyʉ́.
23 E, depois de lhes darem muitos açoites, os lançaram na prisão, ordenando ao carcereiro que os guardasse com toda a segurança.
24 Nɨ́ wɔ̀ ʉyátá ndɨ̀ ndɨ̀rɨ̀ rɔ̀, Sàndǐrì níitsu Pɔlɔ̀ mà Sílà nà átsǐ rɨ́’ɨ̀ kàluga nyʉ́ ɔ̀, ndàdʉ̀ pfɔ̌ya nʉ́bɛ kɔ̀mɔ̀ ɔ̀.Pɔlɔ̀ mà Sílà nà-pfɔ̀ ka kʉbɛ́ ɔ̀nà kɔ̀mɔ̀|src="WA03976b.tif" size="col" copy="Graham Wade" ref="16.24"
24 Este, recebendo tal ordem, levou-os para o cárcere interior e prendeu os pés deles no tronco.
25 Nɨ́ mbɛ̀mbɛ̀ iku-alìkpa ɔ̌, Pɔlɔ̀ mà Sílà nà náakò ’àmbɛ ’ɨ̀tsɔ̀ dɔ̌, ’àdʉ̀ àmbɛ adyi nʉ́yʉ̀ dɔ̌, ’ɨ̀fʉ Kàgàwà ɔ̀ná. Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ùsǒ ka kùsǒ ngʉ̌kpà alɛ adʉ̀ òko ’àmbɛ abádhí rɔ̌nzɨna dhu kɛ̀lɛ̌ nɨ́rɨ̀ dɔ̌.
25 Por volta da meia-noite, Paulo e Silas oravam e cantavam louvores a Deus, e os demais companheiros de prisão escutavam.
26 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ádrʉ̀ngbǎ mùtìtì nɨ́ɨsɨ́, imbi-dzà-pfɔ̀ rɔ̀pɛ̀ ndìvi. Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́ tsǎtsʉ̀ núupfo ɨ̀ kɔ́rɔ́, ùsǒ ka kùsǒ alɛ-pfɔ̀ rɔ̌ àdrà-mbǐ ràdʉ̀ ’ɨ̀tdɨ̀ kɔ́rɔ́.
26 De repente, sobreveio tamanho terremoto, que sacudiu os alicerces da prisão; todas as portas se abriram e as correntes de todos os presos se soltaram.
27 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ wɔ̀ Sàndǐrì atdà ɨdhɔ ɔ̀ rɔ̀, ndàdʉ̀ imbi-dzà-tsʉ̀ nótù ɨwà ɨ̀ nùpfò rɔ́. Nɨ́ kɨ̌dhá pbɨ̀ndà ɨla tɔ́ obhi-akpà, ndàdʉ̀ dhu ɔ̀nzɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndodú tɨ́ ndɨ̀ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ nɨ̌, ndɔ̀vɛ̀, ɨwà òtsè dhu tɨ́ ndɨ̀ ndɨ́ ùsǒ ka kúsǒ alɛ nátɨ rɔ̀.
27 O carcereiro despertou do sono e, vendo abertas as portas da prisão, puxando da espada, ia suicidar-se, pois pensou que os presos tinham fugido.
28 Pbɛ́tʉ̀, Pɔlɔ̀ adʉ̀ òkù ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà, ndàtɨ: «Pɔ̌rà, nzɔ̌nzɨ nzɛ́rɛ dhu rʉ̀nʉ́ nyɨ-tɨ́rɔ̀. Ìnè mǎ mɨ́’ɨ̀ kɔ́rɔ́ ɨrɔ́.»
28 Mas Paulo gritou bem alto: — Não faça nenhum mal a si mesmo! Estamos todos aqui.
29 Nɨ́ wɔ̀ Sàndǐrì anzì awáwʉ̀ kitsě nà fɨ̌ndà. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kǎlɨ̀ ndɨ̀ ɨdza ìvǐ tɨ́ ndɨ̀ ndívi ɔdɔ nɨ̌ rɔ́rɔ̀, ndìtsì ndìbvu Pɔlɔ̀ mà Sílà nà-ɔ̀nzɨ̌.
29 Então o carcereiro, tendo pedido uma luz, entrou correndo e, trêmulo, prostrou-se diante de Paulo e Silas.
30 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌ kǎdʉ̀ Pɔlɔ̀ mà Sílà nà návi rùvò iri. Kǎdʉ̀ dhu ìvu abádhí-tsʉ̌, ndàtɨ: «Pbàkà ádrɔ̀drɔ̌ alɛ́, ma mɨ́ dhu ɔ̀nzɨ ɨ̀ngbà dhu bhěyi ndɨ́nɨ̌ ma mɔgʉ́ tɨ́?»
30 Depois, trazendo-os para fora, disse: — Senhores, que devo fazer para que seja salvo?
31 Nɨ́, abádhí adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ’àtɨ: «Dhu àkǎ nya’ù Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù, ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nyadʉ̀ tɨ́ ʉ̀gʉ kɔ́rɔ́ pbʉ̀kʉ̀ ɨdzá-bhà mànà.»
31 Eles responderam: — Creia no Senhor Jesus e você será salvo — você e toda a sua casa.
32 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Pɔlɔ̀ mà Sílà nà náadʉ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù bhà Ɔtɛ nɔ́vɔ̀ kà tɔ̀, kɔ́rɔ́ kàbhà ɨdzá ɨ̀’ɨ̀ alɛ mànà.
32 E pregaram a palavra de Deus ao carcereiro e a todos os que faziam parte da casa dele.
33 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́ kúbhingánǎ, Sàndǐrì adʉ̀ Pɔlɔ̀ mà Sílà nà ùgù, ndù’o rɔ̀yá otú. Kɔ̌kɔ̀ alɛ-rɔ̌ otú ndɨ̀ ndù’o rɔ́rɔ̀ tɨ́, àbadhi mà kɔ́rɔ́ pbɨ̀ndà ɨdzá-bhà mànà náadʉ̀ bàtizò àlʉ.
33 Naquela mesma hora da noite, cuidando deles, lavou-lhes as feridas dos açoites. Logo a seguir, ele e todos os membros da casa dele foram batizados.
34 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kǎdʉ̀ Pɔlɔ̀ mà Sílà nà ùgù ndàrà nà pbɨ̀ndà ɨdza, ndàdʉ̀ ɔ̀nyʉ̀ àbhʉ fɨ̌yɔ̀. Nɨ́ wɔ̀ alɛ mà, kɔ́rɔ́ pbɨ̀ndà ɨdzá-bhà mànà-ɨdhɛ̀ náadʉ̀ ndɨ̀ka atdídɔ̌ Kàgàwà ɨ̀ à’ù dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
34 Então, levando-os para a sua própria casa, deu-lhes de comer; e, com todos os seus, manifestava grande alegria por ter crido em Deus.
35 Ɨnga níitdègu ùbho, nɨ́ anya t’ɨ́tdɨ̀ta t’álɛ avì ìndrǔ ròwù dhu ɔ̀vɔ̀ Sàndǐrì tɔ̀, ’àtɨ: «Ʉ́kɔ̀lɔ̌ kɔ̌kɔ̀ alɛ ròwù.»
35 Quando amanheceu, os magistrados enviaram oficiais de justiça, com a seguinte ordem para o carcereiro: — Ponha aqueles homens em liberdade.
36 Nɨ́ Sàndǐrì adʉ̀ wɔ̀ màkʉ̌rʉ̀ ɔ̀vɔ̀ Pɔlɔ̀ tɔ̀, ndàtɨ: «Ádrɔ̀drɔ̌ alɛ àvi wà ɨma, ndɨ́nɨ̌ ma mʉkɔlɔ tɨ́ nyɨ̌. Nɨ́rɔ̀, kòmbí dhu àkǎ nyǔvò, nyǎdʉ̀ òwu màrʉ̀ngà ɔ̌.»
36 Então o carcereiro comunicou isso a Paulo, dizendo: — Os magistrados ordenaram que vocês fossem postos em liberdade. Portanto, vocês podem sair. Vão em paz.
37 Pbɛ́tʉ̀ Pɔlɔ̀ adʉ̀ dhu àdu kɔ̌kɔ̀ ka kìvì alɛ tɔ̀, ndàtɨ: «Kɔ̌kɔ̀ anya t’ɨ́tdɨ̀ta t’álɛ àbhʉ kʉvɨ mǎ asé nɨ̌ ibí alɛ nzínzì ɔ̌ rɔ̀, ɨnzá ɨ̀ ʉ̀nɔ̀ ànyǎka mà rɔ́rɔ̀, ’àdʉ̀ mǔso imbi ɔ̀ àzèmbè mǎ mongó ɨ̀’ɨ̀ Pbàrɔ́má tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ nyʉ́. Nɨ́ kòmbí abádhí òzè tɨ́ ’ʉ̀kɔlɔ mǎ ɨnzá kɔ́rɔ́ alɛ ʉ̀nɨ rɔ́rɔ̀? Ɨ̀nzɨ̌ rákǎ akɛkpá màtɨ́! Abádhí àkǎ ’ìwǔ mʉ̌kɔlɔ ɨ̀ nyʉ́ tɨ́rɔ̀.»
37 Paulo, porém, lhes disse: — Sem ter havido processo formal contra nós, nos açoitaram publicamente e nos jogaram na cadeia, sendo nós cidadãos romanos. Querem agora nos mandar embora sem maior alarde? Nada disso! Pelo contrário, que eles venham e, pessoalmente, nos ponham em liberdade.
38 Nɨ́ kɔ̌kɔ̀ ìvì ka kìvìnà alɛ náadʉ̀ ’àdu ’òwù wɔ̀ Pɔlɔ̀ ʉ̀nɔ̀ dhu náwɛ anya t’ɨ́tdɨ̀ta t’álɛ tɔ̀. Nɨ́ ndɨ dhu ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀, ɔdɔ nɨ́ɨsɨ́ abádhí ɔ̀ atdídɔ̌, Pɔlɔ̀ mà Sílà nà nɨ́ Pbàrɔ́má tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ nyʉ́ dhu ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
38 Os oficiais de justiça comunicaram isso aos magistrados. Quando estes souberam que Paulo e Silas eram cidadãos romanos, ficaram com medo.
39 Nɨ́ kɔ̌kɔ̀ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ adʉ̀ ìwu, ’àdʉ̀ ʉbàta ònzì Pɔlɔ̀ mà Sílà nà-fɔ́. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kɔ̌kɔ̀ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ náadʉ̀ abádhí ʉ̀kɔlɔ imbi ɔ̀ rɔ̀, ’àdʉ̀ àvinà rùvò ’òwù kɨgɔ̀ ɔ̌ rɔ̀.
39 Então foram até eles e lhes pediram desculpas; e, relaxando-lhes a prisão, pediram que se retirassem da cidade.
40 Nɨ́ Pɔlɔ̀ mà Sílà nà níitdègu ùvò imbi ɔ̀ rɔ̀, nɨ́ abádhí adʉ̀ òwu Lùdiyà bhà. Ányɨ̀ abádhí ala ɨ̀ Yěsù ná’ù alɛ mànà. Ɨ alɛ-afí ɨ̀ òpè dhu-dzidɔ̌, abádhí adʉ̀ ’ɨ̀và, ’òwù ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀.
40 Tendo saído da prisão, Paulo e Silas dirigiram-se para a casa de Lídia e, vendo os irmãos, os animaram. Depois partiram.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.