Atos 14
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT
1 Ìkòniyò tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ ɨ̀ òwù ùvò rɔ̀, Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà nà náatsù átɔ̀ Pbàyàhúdí tɔ́ unduta-dzà ɔ̀. Nɨ́ ányɨ̀dzá, abádhí ʉnɔ Kàgàwà bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀, ndɨ dhu ràdʉ̀ Pbàyàhúdí mà Pbàgìríkí mànà tɔ́ ábhɔ̌ ihé-yà nyʉ́ nábhʉ rà’ù Yěsù.
1 Em Icônio, Paulo e Barnabé também foram à sinagoga judaica e falaram de tal modo que muitos creram, tanto judeus como gentios.
2 Pbɛ́tʉ̀, yà ɨ̀ nùvǒ ɨ̀nzɨ̌ ’à’ù Yěsù Pbàyàhúdí náadʉ̀ dhu ìtsu ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí-dɔ ɔ̀, ’àbhʉ afíya rɨ̀nza ɨ̀ ndɨ́nɨ̌ dhu nɨvà tɨ́ kɔ̌kɔ̀ Yěsù ná’ù adɔ́ya rɔ̌.
2 Alguns dos judeus que não creram, porém, incitaram os gentios e envenenaram a mente deles contra Paulo e Barnabé.
3 Nɨ́, àzèmbè wɔ̀ dhu rɨ̌ ndɔ̀nzɨ rɔ́rɔ̀ tɨ́, Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà nà náadʉ̀ òko ábhɔ̌ ɨdhɔ nyʉ́ tɨ́ Ìkòniyò tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌. Abádhí adʉ́nà òwu Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ̀ rɔ̌ kpangba, ɨ̀mbǎ ɔ̀yá ɔdɔ́ na, kà-rɔ̌ ɨ̀ ɨ̀pbɨ̀ ɨ̀ nɨ́dhunɨ̌. Ndɨrɔ̀, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà adʉ́nà àrà yà abádhí rʉ̌nɔna pbɨ̀ndà ídzìnga dɔ̌ dhu tɔ́ obhónga nábhʉ rɔ̌ ràvi ndɨ̀ kpangba, yà abádhí rɔ̌nzɨna wɨwɨ̀ mà yà ɨnzá apɛ̀na ’ɔ̀nzɨ angyi ìndrǔ-nzínzì ɔ̌ dhu mànà dhu-otù ɔ̌.
3 Ainda assim, os apóstolos passaram bastante tempo ali, falando corajosamente da graça do Senhor, que confirmava a mensagem deles concedendo-lhes poder para realizar sinais e maravilhas.
4 Nɨ́ wɔ̀rɨ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ-ɔ̌nga nʉ́ʉndɔ ndɨ̀ ɔyɔ, atdídhena alɛ ròlè ɨ̀ Pbàyàhúdí-tɨ’ɔ̀nǎ rɔ̀, ngʉ̌kpà alɛ ràdʉ̀ ’òlè Yěsù bhà uvitatálɛ-tɨ’ɔ̀nǎ rɔ̀.
4 Com isso, o povo da cidade ficou dividido: alguns tomaram partido dos judeus, e outros, dos apóstolos.
5 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Pbàyàhúdí mà ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí mànà, ɔ̀yá ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mànà náadʉ̀ ’ɨ̀rɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ɔpɛ́ tɨ́ ’àvu Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà mànà rɔ̌, ’àdʉ̀ abádhí àbhʉ kubvǔ odu nɨ̌ rʉ̀vɛ.
5 Então um grupo de gentios, judeus e seus líderes resolveu atacá-los e apedrejá-los.
6 Nɨ́, Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà mànà níitdègu wɔ̀ dhu ɔ̀sʉ̀, nɨ́ abádhí uvò Ìkòniyò ɔ̌ rɔ̀, ’òtsè Lìkàòniyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ pbanga, Lístrà mà Dɛ̌rbɛ̀ mànà, tɨyá arɨ́’ɨ̀ kyɛ̀rɔ̀kyɛ̀rɔ̀ pbìrì mànà ɔ̀.
6 Quando os apóstolos souberam disso, fugiram para a região da Licaônia, para as cidades de Listra e Derbe e seus arredores.
7 Ányɨ̀ abádhí adʉ̀ òko ’òwù Kàgàwà bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ̀ rɔ̌ ìndrǔ tɔ̀.
7 E ali anunciaram as boas-novas.
8 Lístrà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ aríde pfɔ̌na dɔ̌ atdí alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè. Ndɨ alɛ nɨ’ɨ̀ ɔ̀dhɨ tɨ́ ka kadhɨ̀ òtsótsù rɔ́rɔ̀ alɛ. Ndɨrɔ̀ ka nɨ’ɨ̀ ɨnzá apɛ̀na ùbhi yà ka kadhɨ̀na ndɨ̀ rɔ̀ alɛ.
8 Enquanto estavam em Listra, Paulo e Barnabé encontraram um homem com os pés aleijados. Sofria desse problema desde o nascimento e, portanto, nunca tinha andado. Estava sentado
9 Nɨ́, atdíku kǎdɨ̀ ndàmbɛ Pɔlɔ̀ rʉ̌nɔna dhu ɨ̀rɨ̀ dɔ̌. Nɨ́ Pɔlɔ̀ ʉdɨ́ nyɨ̀kpɔ́na kà-rɔ̌, kà’ù dhu ɔ̀gʉ̀ ndɨ̀ ràmbɛ̀nà ɔ̀gʉ̀ dhu ndɨ̀ ndàla rɔ̀.
9 e ouvia Paulo pregar. Paulo olhou diretamente para ele e, vendo que ele tinha fé para ser curado,
10 Nɨ́, Pɔlɔ̀ adʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ kà tɔ̀ ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà, ndàtɨ: «Ɨ́và nyɨ, nyidè tʉ́rʉ́tʉ́rʉ́ pfɔ̌nʉ dɔ̌.» Nɨ́ wɔ̀ alɛ nɨ́ɨbɛ ndɨ̀ ndìdè, ndàdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndùbhi.
10 disse em alta voz: “Levante-se!”. O homem se levantou de um salto e começou a andar.
11 Nɨ́ wɔ̀ Pɔlɔ̀ ɔ̀nzɨ̀ dhu ɨ̀ àla rɔ̀, ihé-yà náapɛ̀ ’ɔ̀tɛ̀ ɔrʉ́ tǔya nyʉ́ nà Lìkàòniyà ɔ̌ bhà t’ávàna ɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Mʉ̌ngʉ̌-nzo ʉ̀gɛ̀rɛ̀ wà ɨ̀ ’òngò ìndrǔ tɨ́, ’ìtsù àlɛ̌ nzínzì ɔ̀.»
11 A multidão, vendo o que Paulo havia feito, gritou no dialeto local: “Os deuses vieram até nós em forma de homens!”.
12 Abádhí adʉ̀ Bàrnabà nátɨ̀ Zěwù tɨ́, ’àdʉ̀ Pɔlɔ̀ nátɨ̀ Hɛ́rmɛ̀ tɨ́. Obhó tɨ́, Pɔlɔ̀ nɨ́ ndɨ aránà ɔtɛ ʉ̀dà rɔ̌ ìndrǔ tɔ̀. Ndɨrɔ̀, yà Lístrà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ ka kótsù rɔ́ nɨ’ɨ̀ ndɨ Zěwù tɨ́ kátɨna Pbàgìríkí tɔ́ mʉ̌ngʉ̌-ngba bhà sɔmǎ-dzà.
12 Concluíram que Barnabé era o deus grego Zeus, e Paulo, o deus Hermes, pois era ele quem proclamava a mensagem.
13 Nɨ́ wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Zěwù bhà atdí kùhanɨ̀ náadʉ̀ ɨ̀rà ìkyì-akpá nà, ɨwà ndɨ̀ ndʉ̀kpɔ̀rɔ̀ itsu-opfò tɔ́ mʉ̀kàkʉ́ ndʉ̀fɔ̌ dɔ̀ya rɔ̌ rɔ́rɔ̀, ndɨ̀rà àhʉ nà kɨgɔ̀ ɔ̀ ka kótsù ɔ̀yá tsǎtsʉ̀ tɨ́. Abádhí nɨ’ɨ̀ ɨwà ɨ̀ nɨ̀rɨ̀ ihé-yà mànà ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ubhò tɨ́ ɨ ìkyì-akpá pɛrɛ̀ tɨ́ kɔ̌kɔ̀ ɔ́yɔ̌ uvitatálɛ tɔ̀.
13 O sacerdote do templo de Zeus, que ficava na entrada da cidade, trouxe touros e coroas de flores até as portas da cidade, pois ele e a multidão queriam oferecer sacrifícios aos apóstolos.
14 Nɨ́, Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà nà níitdègu kɔ̌kɔ̀ alɛ rǎpàna ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ɔnzɨ tɨ́ dhu ɨ̀rɨ, nʉ́ʉfa rɔ̀yá ɔrʉ́ mʉ̀dzarʉ̀-ɔ̌nga, ’àdʉ̀ òtse ihé-yà nzínzì ɔ̀, ’àmbɛ ùkǔ dɔ̌, ’àtɨ:
14 Quando Barnabé e Paulo ouviram o que estava acontecendo, rasgaram as roupas e correram para o meio do povo, gritando:
15 «Hɔ̀kɔ̀! Ádhu wɔ̀ nyɨ̌ nyápàna nyɔ̌nzɨ̀ dhemǎ? Mǎ’ɨ nyʉ́, mǎ nɨ́ ìndrǔ àdhàdhɨ̀ nyɨ̌ nɨ́ ìndrǔ dhu bhěyi. Ndɨrɔ̀, yà fʉ̌kʉ̀ mǎ mɔ̀vɔ̀ dhu nɨ́ Kàgàwà bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀, ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nyʉbhà tɨ́ nyɨ̌ nyarɔ́nzɨna ɨ̀mbǎ tɨ̌ya nà dhu, nyǎdʉ̀ nyʉ̌gɛ̀rɛ̀ nyǒngò yà ɨ̀nzɨ̌ arɔ́vɛ̀ Kàgàwà bhà alɛ tɨ́. Ndɨ Kàgàwà nɨ́ ndɨ yà adzɨ mà ɔ̀rʉ̀-akpà mà ndɨrɔ̀ rɛ̀rʉ̀-abábá mà, ɔ̀yá arɨ́’ɨ̀ kɔ́rɔ́ dhu mànà nanzɨ̀ alɛ.
15 “Amigos, por que vocês estão fazendo isso? Somos homens como vocês! Viemos lhes anunciar as boas-novas, para que abandonem estas coisas sem valor e se voltem para o Deus vivo, que fez os céus e a terra, o mar e tudo que neles há.
16 Angyíta nyʉ́ Kàgàwà ʉbhà pɛ́ kɔ́rɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ ròngò ùbhi afíya ozè otu ɔ̌.
16 No passado, ele permitiu que as nações seguissem seus próprios caminhos,
17 Pbɛ́tʉ̀, kʉ̌bhà nzá ndɨ̀ ndɨ́ ndɨ̀tɛ̀ abádhí tɔ̀ yà ndɨ̀ ndɔ́nzɨna ídzìnga-otù ɔ̌ dhu. Obhó tɨ́, kǎrɨ́ igye àbhʉ̌ rɨ̀kɔ̌ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ fʉ̌kʉ̀, ndàdʉ̀ ɨnga ɔ̌ dhu àbhʉ rɔ̀’ɔ̀ fɨ̌yɔ́ kàsʉmɨ̀ ɔ̌. Ndɨrɔ̀ indo màtɨ́, kǎrádʉ̀ nyǒngù, ndàdʉ̀ afíkʉ nɨ́ra pbɨ̀ndà ídzìnga tɔ́ dhɛ̀dhɛ nɨ̌.»
17 mas nunca as deixou sem evidências de sua existência e de sua bondade. Ele lhes concede chuvas e boas colheitas, e também alimento e um coração alegre”.
18 Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà nà náatɛ̀ mbǎ wɔ̀ dhu bhěyi màtɨ́, nɨ́ abádhí rɨ̌ ihé-yà nɨ́sɔ̌ ɨ̀nzɨ̌ ɨ̀zǎ tɔ́ pɛrɛ̀ nubhò tɨ́ fɨ̌yɔ̀ dhu nɨ́ɨ’ɨ̀ ɔbɨ tɨ́.
18 Apesar dessas palavras, Paulo e Barnabé tiveram dificuldade para impedir que o povo lhes oferecesse sacrifícios.
19 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Pbàyàhúdí níiwú Àtìyòkiyà tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀, ndɨrɔ̀ Ìkòniyò tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀ màtɨ́, ’ìwǔ ùvò Lístrà. Nɨ́ abádhí níitsu dhu ihé-yà-dɔ ɔ̀, rɔ̀pɛ̀ ’ùbvǔ Pɔlɔ̀ mà odu nɨ̌, ndɨ́nɨ̌ ʉvɛ̀ tɨ́. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí adʉ̀ Pɔlɔ̀ àdhà ’ìpfo iri kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀, ɨwà ɔ̀vɛ̀ dhu tɨ́ ɨ̀ ɨ́ kàtɨ nɨ́dhunɨ̌.
19 Então alguns judeus chegaram de Antioquia e Icônio e instigaram a multidão. Apedrejaram Paulo e o arrastaram para fora da cidade, pensando que ele estivesse morto.
20 Pbɛ́tʉ̀ Yěsù ná’ù alɛ níitdègu ’àndǔ ’àkpɔ̀rɔ̀ Pɔlɔ̀-ngbɔ̀, nɨ́ àbadhi adʉ̀ ndɨ̀và, ndìdè, ndàdʉ̀ ndàdu ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̀. Nɨ́ tsútsǎ nɨ́nganɨ́, abádhí adʉ̀ òwu Bàrnabà nà Dɛ̌rbɛ̀ tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀ ɔ̀.
20 No entanto, quando os discípulos o rodearam, ele se levantou e entrou novamente na cidade. No dia seguinte, partiu com Barnabé para Derbe.
21 Dɛ̌rbɛ̀ tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ ɨ̀ òwù ùvò rɔ̀, Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà nà náapɛ̀ ’ʉ̀nɔ̀ Kàgàwà bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ ìndrǔ tɔ̀. Nɨ́, ábhɔ̌ alɛ nyʉ́ nʉ́ʉgɛ̀rɛ̀ ɨ̀, ’à’ù Yěsù. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí náadʉ̀ ’àdu Dɛ̌rbɛ̀ rɔ̀, ’òwù Lístrà. Lístrà rɔ̀, abádhí adʉ̀ ’ɨ̀và, ’òwù Ìkòniyò ndɨrɔ̀ Àtìyòkiyà, Pìsìdiyà tɔ́ pbìrì ɔ̀.
21 Depois de terem anunciado as boas-novas em Derbe e feito muitos discípulos, Paulo e Barnabé voltaram a Listra, Icônio e Antioquia da Pisídia,
22 Kɔ́rɔ́ kɔ̌kɔ̀ kɨgɔ̀ ɔ̀nǎ, abádhí owúnà Yěsù ná’ù alɛ-afí nópè rɔ̌, ’àdʉ̀ òwu ɨ alɛ àvi rɔ̌ rìkò pɔ́tsɔ́ fɨ̀yɔ́ a’uta ɔ̌. Abádhí adʉ́nà òwu dhu ɔ̀vɔ̀ rɔ̌ ɨ alɛ tɔ̀, ’àtɨ: «Dhu àkǎ àlɛ̌ rʉ̀dà ádrʉ̀ngbǎ àpbɛ̀ nyʉ́ ɔ̀na nǎ, ndɨ́nɨ̌ àlɛ̌ kotsú tɨ́ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi ɔ̀.»
22 onde fortaleceram os discípulos. Eles os encorajaram a permanecer na fé, lembrando-os de que é necessário passar por muitos sofrimentos até entrar no reino de Deus.
23 Kɔ́rɔ́ kànɨ́sá ɔ̀na nǎ, Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà nà náadʉ́nà òwu ìndrǔ òvò rɔ̌, ’ʉ̀lɨ ndɨ kànɨsà ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ tɨ́. Ɔ̀nyʉ̀ t’ɔ́nyʉta-tsʉ̀ ɨ̀ ʉ̀tsɨ̀, ’àdʉ̀ àmbɛ ’ɨ̀tsɔ̀ dɔ̌ dhu-dzidɔ̌, abádhí adʉ́nà òwu yà ɨ̀ óvò alɛ ʉ̀lɨ rɔ̌ yà ɨ̀ á’ù Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù-fɔ́.
23 Paulo e Barnabé também escolheram presbíteros em cada igreja e, com orações e jejuns, os entregaram aos cuidados do Senhor, em quem haviam crido.
24 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí nʉ́ʉdà Pìsìdiyà tɔ́ pbìrì ɔ̀nǎ, ’àdʉ̀ òwu ùvò Pàfùliyà tɔ́ pbìrì ɔ̀.
24 Então viajaram de volta pela Pisídia até a Panfília.
25 Nɨ́, Pɛrgà tɨ́ kátɨna ndɨ pbìrì ɔ̌ kɨgɔ̀ ɔ̌ bhà tɔ̀ ɨ̀ ʉ̀nɔ̀ Kàgàwà bhà Ɔtɛ dhu-dzidɔ̌, abádhí adʉ̀ ’àsɔ̀lɔ̀, ’òwù Àtàliyà tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀ ɔ̀.
25 Pregaram a palavra em Perge e desceram para Atália.
26 Ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌ rɔ̀, abádhí adʉ̀ ’ɨ̀và ’òwù ibhú ɔ̌, ’òwù ùvò Àtìyòkiyà, Sìriyà tɔ́ pbìrì ɔ̀, yà abhi ɨ̀ apɛ̀ ɔ̀ná rɔ̀ kɨgɔ̀ ɔ̀. Wɔ̀ ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌ rɔ̀ nga nɨ́ ndɨ, ka kabhʉ abádhí Kàgàwà ràso wɔ̀ abádhí òwù ʉ̀tsànà pbɨ̀ndà kasʉ-okú dɔ̀ rɔ̀.
26 Por fim, voltaram de navio para Antioquia, onde sua viagem tinha começado e onde haviam sido entregues à graça de Deus para realizar o trabalho que agora completavam.
27 Nɨ́, Àtìyòkiyà ɨ̀ òwù ùvò rɔ̀, abádhí andu Yěsù ná’ù alɛ-tsʉ̀, ’àdʉ̀ Kàgàwà àbhʉ ɨ̀ ’ɔ̀nzɨ̀ kɔ́rɔ́ dhu náwɛ fɨ̌yɔ̀. Ndɨrɔ̀, abádhí adʉ̀ ɨ̀ngbà dhu bhěyi màtɨ́ ɨ̀ àpfò a’uta tɔ́ tsǎtsʉ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ̀ dhu náwɛ átɔ̀ abádhí tɔ̀.
27 Quando chegaram a Antioquia, reuniram a igreja e relataram tudo que Deus tinha feito por meio deles e como tinha aberto a porta da fé também para os gentios.
28 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà nà náadʉ̀ òko ábhɔ̌ ɨdhɔ nyʉ́ tɨ́ Yěsù ná’ù alɛ mànà Àtìyòkiyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌.
28 E permaneceram ali com os discípulos por muito tempo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.