Atos 13

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Àtìyòkiyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ kànɨsà ɔ̌ alɛ nzínzì ɔ̌, Kàgàwà bhà pbànábí mà, ìndrǔ tɔ̀ arɨ́ dhu ùdhě alɛ mànà nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè. Ɨ alɛ nɨ’ɨ̀ Bàrnabà, Nìgerì tɨ́ kátɨna Sìmìyonì, Lùkiyò, Kùrenì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ, Mànàyenì, yà atdíkpá avì ádrʉ̀ngbǎ kamà Hɛ̀rɔdɛ̀ mànà alɛ, ndɨrɔ̀ Sáwúlò.
1 Entre os profetas e mestres da igreja de Antioquia da Síria estavam Barnabé e Simeão, chamado Negro, Lúcio de Cirene, Manaém, que tinha sido criado com o rei Herodes Antipas, e Saulo.
2 Nɨ́ atdíku, yà abádhí rɨ̌ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà ʉ̀lɛ̌, ’àdʉ̀ ɔ̀nyʉ̀ t’ɔ́nyʉta-tsʉ̀ nʉ́tsɨ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí atɨ abádhí nɨ̌: «Nyɔ̀pɨ̀ Bàrnabà mà Sáwúlò nà idù, nyʉ̌lɨ igi, ndɨ́nɨ̌ yà ma munzi ɨ̀ fɨ̌yɔ̀ kasʉ nɔnzɨ tɨ́.»
2 Certo dia, enquanto adoravam o Senhor e jejuavam, o Espírito Santo disse: “Separem Barnabé e Saulo para realizarem o trabalho para o qual os chamei”.
3 Nɨ́, ɔ̀nyʉ̀ t’ɔ́nyʉta-tsʉ̀ ɨ̀ ʉ̀tsɨ̀, ’àdʉ̀ àmbɛ ’ɨ̀tsɔ̀ dɔ̌ átɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí adʉ̀ ɔtsʉ́ya nʉ́lɨ Bàrnabà mà dɔ̌ Sáwúlò nà, ’àdʉ̀ ʉ̀bhànà ròwù.
3 Então, depois de mais jejuns e orações, impuseram as mãos sobre eles e os enviaram em sua missão.
4 Wɔ̀ Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nóvì ɨ̀ ɨ ɨ̀ ówu rɔ̀, Bàrnabà mà Sáwúlò nà náawù ùvò Sèlèkiyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀. Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀, abádhí adʉ̀ òtsù ádrʉ̀ngbǎ ibhú ɔ̀, ’òwù Kìpurɔ̀ tɨ́ kátɨna sɔ̀ngà dɔ̀.
4 Enviados pelo Espírito Santo, eles desceram ao porto de Selêucia, de onde navegaram para a ilha de Chipre.
5 Nɨ́, Sàlàminò tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀ ɔ̀ ɨ̀ òwù ùvò rɔ̀, abádhí apɛ̀ ’ʉ̀nɔ̀ Kàgàwà bhà Ɔtɛ ìndrǔ tɔ̀ Pbàyàhúdí tɔ́ unduta-dzà ɔ̌ rɔ̀. Yùwanɨ̀ nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè átɔ̀ atdíkpá abádhí mànà, ndàdʉ̀ arà abádhí dzʉ̀nà ɔ̀nzɨ rɔ̌.
5 Ali, na cidade de Salamina, foram às sinagogas judaicas e pregaram a palavra de Deus. João Marcos os acompanhava como assistente.
6 Nɨ́ ɨwà ɨ̀ ʉ̀dà Kìpurɔ̀ tɔ́ sɔ̀ngà ɔ̀nǎ kɔ́rɔ́ rɔ́rɔ̀, abádhí awù ùvò ndɨ sɔ̀ngà ɔ̌ kɨgɔ̀, Pafɔ̀ tɨ́ kátɨna ɔ̀. Nɨ́, ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌, abádhí atù Bǎrà-Yěsù tɨ́ kátɨna màzǐtálɛ. Àbadhi nɨ’ɨ̀ átɔ̀ Pbàyàhúdí nzínzì ɔ̌ tɨ̀tɔ̀ tɔ́ nabì.
6 Viajaram por toda a ilha até que, por fim, chegaram a Pafos, onde encontraram um feiticeiro judeu, um falso profeta chamado Barjesus.
7 Abádhí ongónà òko atdíkpá Kìpurɔ̀ tɔ́ sɔ̀ngà ɔ̌ lɨ̀walɨ̀, Sɛ̀rgiyò Pɔlɔ̀ tɨ́ kátɨna alɛ, yà atdídɔ̌ ɨnga nʉ́nɨ mànà. Nɨ́, ndɨ lɨ̀walɨ̀ avì Bàrnabà mà Sáwúlò nà kunzì, rìwǔ tɨna ɔ̀, Kàgàwà bhà Ɔtɛ ndɨ̀ ndòzè atdídɔ̌ ndɨ̀rɨ̀ nɨ́dhunɨ̌.
7 Ele acompanhava o governador Sérgio Paulo, um homem inteligente que convidou Barnabé e Saulo para visitá-lo, pois desejava ouvir a palavra de Deus.
8 Pbɛ́tʉ̀ wɔ̀ màzǐtálɛ, Ɛ̀lɛmà, wɔ̀rɨ́ nɨ́ ndɨ kɔ̌vɔ̀-tɨ̀ Pbàgìríkí t’ávàna ɔ̌, náadʉ̀ àdɨ, ndàmbɛ ndàgò dɔ̌ abádhí mànà. Kǎdʉ̀ dhu ɔ̀nzɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ndʉgɛ́rɛ́ tɨ́ lɨ̀walɨ̀-afí, ɨ̀nzɨ̌ dhu na’u tɨ́.
8 Mas Elimas, o feiticeiro (esse é o significado de seu nome), opôs-se a eles, na tentativa de impedir que o governador viesse a crer.
9 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí ɨ̀rǎ ndɨ̀ rɔ̀, Sáwúlò, yà Pɔlɔ̀ tɨ́ kátɨna átɔ̀ nʉ́ʉdɨ́ nyɨ̀kpɔ́na wɔ̀ màzǐtálɛ Ɛ̀lɛmà rɔ̌,
9 Cheio do Espírito Santo, Saulo, também conhecido como Paulo, encarou Elimas nos olhos
10 ndàdʉ̀ àtɨ̀nà nɨ̌: «Nyɨ nyarɨ́’ɨ̀ nzɛ́rɛ màgězì nà abhɔ. Ndɨrɔ̀ nyɨ nyarɨ́ ìndrǔ ʉ̀trǎ abhɔ. Ɨnyɨ nɨ́ Pfɔ̀mvɔ t’ídhùnà nyʉ́, ndɨrɔ̀ ɨnyɨ nɨ́ obhónánga rɔ̌ òmvǔ. Nyɨ nyʉbhàya tɨ́ obhó Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà tʉ́rʉ́tʉ́rʉ́ ídè otu t’ʉ́tdyata?
10 e disse: “Filho do diabo, cheio de toda espécie de engano e maldade e inimigo de tudo que é certo! Quando deixará de distorcer os caminhos retos do Senhor?
11 Nɨ́ Kòmbí, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà-ɔtsʉ́ ɨ̀sɨ̌ wà dʉ̀nʉ́. Nyɨ nyóngo ndùmùndúmú tɨ́, ɨ̀nzɨ̌ nyala adyifɔ̀-nyɨ̀kpɔ́ atdɨ́ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ màtɨ́.» Nɨ́ ʉrɔ́ rɔ̀ tɨ́, Ɛ̀lɛmà-nyɨ̌nga nʉ́ʉtɨ̀ mbìì, ɨ́nɔ̌-yà rìbvǔ ndɨ̀ dɔ̀ná. Nɨ́, kǎdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndòrì ndɨ̀, ndàmbɛ ndʉ̀nda rɨ́ alɛ ɔ̀nɛ̀ dɔ̌.
11 Preste atenção, pois o Senhor colocou a mão sobre você para castigá-lo, e você ficará cego, sem conseguir ver a luz do sol por algum tempo”. No mesmo instante, neblina e escuridão cobriram-lhe os olhos e ele começou a tatear, suplicando que alguém o tomasse pela mão e o guiasse.
12 Nɨ́, lɨ̀walɨ̀ itdègu wɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu àlǎ, náadʉ̀ Yěsù à’ù, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ ùdhě ka kɨ́ dhu ɔ̀sʉ̀ ndɨ̀ atdídɔ̌ nɨ́dhunɨ̌.
12 Quando o governador viu o que havia acontecido, creu, muito admirado com o ensino a respeito do Senhor.
13 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Pɔlɔ̀ mà ɔdhɨ́na mànà núupò ibhú ɔ̀ Pafɔ̀ rɔ̀, ’òwù, ’òwù ùvò Pɛrgà tɨ́ kátɨna Pàfùliyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ atdí pbanga ɔ̀. Ányɨ̀rɔ̌ nɨ́ ndɨ, Yùwanɨ̀ náadʉ̀ abádhí nʉ́bhà, ndàdʉ̀ ndàdu, ndàrà Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀.
13 Paulo e seus companheiros saíram de Pafos num navio e foram à Panfília, onde aportaram em Perge. Ali, João Marcos os deixou e voltou para Jerusalém.
14 Nɨ́, abádhí adʉ̀ abhi ɔ̀pɛ̀ Pɛrgà rɔ̀, ’òwù, ’òwù ùvò Pìsìdiyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ atdí pbanga, Àtìyòkiyà tɨ́ kátɨna ɔ̀. Nɨ́ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌, Pɔlɔ̀ mà ɔdhɨ́na mànà náatsù unduta-dzà ɔ̀, ’àdʉ̀ òko obvò.
14 Paulo e Barnabé prosseguiram para o interior, até Antioquia da Pisídia. No sábado, foram à sinagoga.
15 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ka kazʉ̀ Músà bhà Ʉyátá tɔ́ bhǔkù ɔ̀ ka kandí dhu mà, Kàgàwà bhà pbànábí náandí dhu mànà. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, unduta-dzà ɔ̌ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ náadʉ̀ ìndrǔ òvì, ròwù dhu ʉ̀nɔ̀ abádhí tɔ̀, ’àtɨ: «Àbanɨ̌nzó, nyɨ̌ nyapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ìndrǔ tɔ̀ nyɨ̌ nyɔ́vɔna abádhí-afí nyɨ̌ nyopé tɨ́ nɨ̌ ɔtɛ nà, nɨ́ nyɔ̀vɔ ka kòmbí.»
15 Depois da leitura dos livros da lei e dos profetas, os chefes da sinagoga lhes mandaram um recado: “Irmãos, se vocês têm uma palavra de encorajamento para o povo, podem falar”.
16 Nɨ́, Pɔlɔ̀ ɨvà ndɨ̀ ndìdè, ndàdʉ̀ ìndrǔ àpe ɔtsʉ́na nɨ̌, rɨ̀nɛ̀. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kǎpɛ̀ ɔtɛ ndàtɨ: «Ìsràyelì tɔ́ pbìrì ɔ̌ bhǎ, ndɨrɔ̀ nyɨ̌ yà Kàgàwà-ɔdɔ̀ ɔ̀nzɨ nyɨ̌ nyarɨ́ rɔ̀, nyɨ̀rɨ yà ma mʉ́nɔna dhu.
16 Então Paulo ficou em pé, levantou a mão para pedir silêncio e começou a falar: “Homens de Israel e gentios tementes a Deus, ouçam-me!
17 Àlɛ̌, Pbàìsràyélí tɨ́rɔ̀, àlɛ̌ tɔ́ Kàgàwà náavò ndɨ àlɛ̌ t’ábhúna. Nɨ́, Mísrì tɔ́ pbìrì ɔ̀ abádhí aróko ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, kǎdʉ̀ abádhí àbhʉ rɔ̀trɔ̀, ròngò ábhɔ̌ alɛ́-yà nyʉ́ tɨ́. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ abádhí ìpfo, rùvò ányɨ̀rɔ̀ pbɨ̀ndà ɔbɨ nyʉ́ nɨ̌.
17 “O Deus desta nação de Israel escolheu nossos antepassados e fez que se multiplicassem e se fortalecessem durante o tempo em que ficaram no Egito. Então, com braço poderoso, ele os tirou da escravidão.
18 Kǎdʉ̀ abádhí-ngbɔ̀ nɔ́dɔ̀ rʉ̀ngʉ̀ ɔ̌, ràrà àhʉ mbɛ̀mbɛ̀ ɨ̀fɔ kumì atɔ tɨ́.
18 Ele suportou seu comportamento durante os quarenta anos em que andaram sem rumo pelo deserto.
19 Ndɨrɔ̀, kǎdʉ̀ àrʉ̀bhʉ̀ dhèdhèrɔ̀ alɛ-tɨdɔ̀-tsʉ̀ tɔ́ rʉ̀gànda-tsè nɔ́tdɨ̀ Kànanà tɔ́ pbìrì ɔ̌ rɔ̀, ndàdʉ̀ ndɨ pbìrì àbhʉ àlɛ̌ t’ábhúna tɔ̀.
19 Destruiu sete nações em Canaã e deu seu território a Israel como herança.
20 Kɔ́rɔ́ kɔ̌kɔ̀ dhu anzɨ̀ ɨ̀, ràrà àhʉ mbɛ̀mbɛ̀ ɨ̀fɔ mɨyà dɔ̀ná imbò kumì nà atɔ tɨ́. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Kàgàwà adʉ̀ àlɛ̌ t’ábhúna-ànyǎ nɨ́tdɨ̀ róngo alɛ nʉ́lɨ abádhí nzínzì ɔ̌, ràrà àhʉ pbɨ̀ndà nabì Sàmɔlɛ̀ nɨ́dɨ̀ ndɨ̀ ndaraya abádhí nzínzì ɔ̌ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̀.
20 Tudo isso levou cerca de quatrocentos e cinquenta anos. “Depois, Deus lhes deu juízes para governá-los até o tempo do profeta Samuel.
21 Ndɨrɔ̀, rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ ʉrɔ́ rɔ̀, àlɛ̌ t’ábhúna náadʉ̀ kamà ònzì Kàgàwà-fɔ́. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Kàgàwà adʉ̀ Sàwulò nɨ́dɨ̀ abádhí dɔ̌ kamà tɨ́, rɔ̀nyʉ̀ idzi abádhí dɔ̌, ràrà àhʉ ɨ̀fɔ kumì atɔ tɨ́. Ndɨ Sàwulò nɨ’ɨ̀ Kisì t’ídhùnà. Ndɨrɔ̀ Kisì nɨ’ɨ̀ Bɛ̀nyàmɨnɨ̀-dhú-bvʉ̌ alɛ.
21 Então o povo pediu um rei, e ele lhes deu Saul, filho de Quis, homem da tribo de Benjamim, e ele reinou por quarenta anos.
22 Kàgàwà níitdègu Sàwulò nífǒ ádrʉ̀ngbǎ kamà tɔ́ tombi dɔ̌ rɔ̀, nɨ́ kǎdʉ̀ Dàwudì nɨ́dɨ̀ tdɨ́tdɔ̌ abádhí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà tɨ́. Kǎdʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ átɔ̀ Dàwudì-okú dɔ̀ rɔ̀, ndàtɨ: ‹Ma màbà wà Dàwudì, Yɛ̌sɛ̀ t’ídhùnà, atdídɔ̌ afídu ózè alɛ. Ka nɨ́ ndɨ ma mòzè dhu ɔ̀nzɨ̀ róngo kɔ́rɔ́ alɛ.›
22 Mas Deus removeu Saul e colocou em seu lugar Davi, a respeito de quem Deus disse: ‘Davi, filho de Jessé, é um homem segundo o meu coração; fará tudo que for da minha vontade’.
23 Dàwudì bhà pbàdzʉkʉrʉ nzínzì ɔ̌ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, Kàgàwà ipfo Yěsù, ndɨ̀dɨ̀ Pbàìsràyélí tɔ́ Ɔ̀gʉ̀ba tɨ́, àdhàdhɨ̀ yà angyangyi ndɨ̀ ndakɔ̀ fɨ̀ndá làká dhu bhěyi.
23 “E Jesus, um dos descendentes de Davi, é o salvador que Deus concedeu a Israel, conforme sua promessa!
24 Tdʉ̌ Yěsù ɨra rɔ̀, bàtizò nubhónà Yùwanɨ̀ náavɔ̀ dhu Ìsràyelì tɔ́ pbìrì ɔ̌ bhà tɔ̀ kɔ́rɔ́, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ nʉgɛ̀rɛ̀ tɨ́, ’ʉ̀bhà fɨ̀yɔ́ nzɛ́rɛnga, ’àdʉ̀ bàtizò àlʉ.
24 Antes da vinda de Jesus, João Batista anunciou que todo o povo de Israel precisava se arrepender e ser batizado.
25 Nɨ́, pbɨ̀ndà kasʉ-tsʉ̀ àmbɛ̀nà àrà ndɔ̀dɨ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌ nɨ́ ndɨ, Yùwanɨ̀ ivú dhu Pbàìsràyélí-tsʉ̌, ndàtɨ: ‹Nyɨ̌ nyárɨ́ ɨnga ɨ̀rɛ̀ ɨma ràrɨ̌ àdhɨ? Ɨma nɨ́ nzɨ̌ wɔ̀ nyɨ̌ nyarɔ́dɔna ndɨ́nɨ̌ ɨra tɨ́ alɛ. Pbɛ́tʉ̀, kànɨ̌ dzidu dɔ̌ rɨ́rà alɛ nɨ́ ɨnzá ma màkǎ mʉnga pfɔ̌na rɔ̌ kàyìtò-mbǐ mà alɛ.›
25 Quando João estava concluindo seu trabalho, perguntou: ‘Vocês pensam que eu sou o Cristo? Não sou! Mas ele vem em breve, e não sou digno sequer de desamarrar as correias de suas sandálias’.
26 Nɨ́rɔ̀ nyɨ̌ adɔ́dǔ, yà Àbràhamʉ̀ bhà pbàdzʉkʉrʉ tɨ́ nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ rɔ̀, ndɨrɔ̀ nyɨ̌, yà Kàgàwà-ɔdɔ̀ ɔ̀nzɨ nyɨ̌ nyarɨ́ rɔ̀, àlɛ̌ tɔ̀ nga nɨ́ ndɨ Kàgàwà íbhò yàrɨ́ ɔ̀gʉ̀ tɔ́ ɔtɛ nɨ̌.
26 “Irmãos, vocês que são filhos de Abraão e também vocês gentios tementes a Deus, esta mensagem de salvação foi enviada a nós.
27 Obhó tɨ́, Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ bhà mà fɨ̀yɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mànà nʉ́ʉnɨ nzá dhu Yěsù ràrɨ̌ àdhɨ. Ndɨrɔ̀, yà bìlǐ ka karɔ́zʉ̀na sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌, yà Kàgàwà bhà pbànábí ʉnɔ dhu mà náadʉ̀ nzá abádhí-dɔ nálʉ. Pbɛ́tʉ̀, abádhí adʉ̀ ɨ dhu àbhʉ ràkǎ, yà Yěsù-dɔ̌ ɨ̀ abhʉ̀ kɔtdɨ̀ anya ndɨ́nɨ̌ ka koho tɨ́ dhu-otù ɔ̌.
27 O povo de Jerusalém e seus líderes não reconheceram que Jesus era aquele a respeito de quem os profetas haviam falado. Em vez disso, eles o condenaram e, ao fazê-lo, cumpriram as palavras dos profetas, que são lidas todos os sábados.
28 Nɨ́, ɨnzá ɨ̀ àbà atdí dhu mà, yà Yěsù-ànyǎ ɔ̀tdɨ̀ ka kádʉ̀ okúna dɔ̀ rɔ̀ rɔ́rɔ̀, abádhí anzì ka Pìlatɔ̀-fɔ́, ndɨ́nɨ̌ ka nabhʉ̀ tɨ́ kohò.
28 Não encontraram motivo legal para executá-lo, mas, ainda assim, pediram a Pilatos que o matasse.
29 Nɨ́ kǒkú dɔ̀ rɔ̀ ka kandí kɔ́rɔ́ dhu ɨ̀ àbhʉ rɔ̀nzɨ̀ ɨ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí náabhʉ̀ kǎ-bvò kifo mʉ̀sàlabhà dɔ̌ rɔ̀, ’àdʉ̀ ɔ̀tdʉ̀nà.
29 “Depois de cumprirem tudo que as profecias diziam a respeito dele, eles o tiraram da cruz e o colocaram num túmulo,
30 Pbɛ́tʉ̀, Kàgàwà adʉ̀ àbadhi àbhʉ rɨ̀ngbɛ̀ ndɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀.
30 mas Deus o ressuscitou dos mortos.
31 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ ndàvi ibí ɨdhɔ̀ nyʉ́ ɔ̌ yà Gàlìlayà rɔ̀ ɨ̀ iwú mànà atdíkpá, ’ìwǔ ùvò Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ alɛ tɔ̀. Kòmbí ɨ alɛ nɨ́ ɨ kàbhà ngàmbì Pbàìsràyélí-ɔ̀nzɨ̌.
31 E, por muitos dias, ele apareceu àqueles que o tinham acompanhado da Galileia para Jerusalém. Agora eles são suas testemunhas diante do povo.
32 Mǎ nyʉ́ mà, mǎ mɔ́vɔna dhu nɨ́ ndɨ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀, yà àlɛ̌ t’ábhúna tɔ̀ Kàgàwà náakɔ̀ fɨ̀ndá làká.
32 “Estamos aqui para trazer a vocês esta boa-nova. A promessa foi feita a nossos antepassados,
33 Nɨ́, Kàgàwà náabhʉ̀ wà ndɨ làká ràkǎ àlɛ̌ tɔ̀, abádhí tɔ́ pbàdzʉkʉrʉ tɨ́rɔ̀. Kǎbhʉ̀ Yěsù rɨ̀ngbɛ̀ ndɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀, àdhàdhɨ̀ yà Zàburì tɔ́ bhǔkù ɔ̀ ka kandí ɔyɔ rɨ́ kìsě kà tɔ́ ngari ɔ̌ dhu bhěyi. Ndɨ andítá rǎtɨna:
33 e agora Deus a cumpriu para nós, os descendentes deles, ao ressuscitar Jesus. É isto que o segundo salmo diz a respeito dele: ‘Você é meu Filho; hoje eu o gerei’.
34 Ndɨrɔ̀, Yěsù nábhʉ̌ ndɨ̀ ndɨ́ rɨ̀ngbɛ̀ ndɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ abvòna rɔ̀mɔ̀ dhu kǎvɔ̀ angyangyi. Kǎtɨ:
34 Pois Deus havia prometido ressuscitá-lo dos mortos, para que jamais apodrecesse no túmulo. Ele disse: ‘Eu lhes darei as bênçãos sagradas que prometi a Davi’.
35 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ kà rǎtɨna átɔ̀ Zàburì tɔ́ ngǎtsi ngari ɔ̌:
35 Em outro salmo, ele explicou de modo mais direto: ‘Não permitirás que o teu Santo apodreça no túmulo’.
36 Obhó tɨ́, pbɨ̀ndà idzi ɔ̌, ádrʉ̀ngbǎ kamà Dàwudì náanzɨ̀ Kàgàwà ózè dhu. Nɨ́, kǎvɛ̀, kadʉ̀ ndɔ̀tdʉ̀ abhúna ka kʉtdʉ́ rɔ́, abvòna ràdʉ̀ ɔ̀mɔ̀.
36 Não se trata de uma referência a Davi, porque, depois que Davi fez a vontade de Deus em sua geração, morreu e foi sepultado com seus antepassados, e seu corpo apodreceu.
37 Pbɛ́tʉ̀, yà Kàgàwà àbhʉ rɨ̀ngbɛ̀ ndɨ̀ ibhu ɔ̀ rɔ̀ Yěsù-abvò nɔ́mɔ̀ nzá.
37 É uma referência a outra pessoa, a alguém a quem Deus ressuscitou e cujo corpo não apodreceu.
38 Nɨ́rɔ̀ adɔ́dǔ, nyʉ̀nɨ dhu kǒtù ɔ̌ nga ràrɨ̌ ndɨ ìndrǔ tɔ́ nzɛ́rɛnga rɨ̌ ndʉ̀ba dhu rɨ̌ ndɔ̀vɔ fʉ̌kʉ̀ nɨ̌. Ndɨrɔ̀, Músà bhà Ʉyátá mà náabhʉ̀ nzá nyɨ̌ kɔzʉ̀ nyɨ̌ obhónángatálɛ tɨ́.
38 “Ouçam, irmãos! Estamos aqui para proclamar que, por meio de Jesus, há perdão para os pecados.
39 Yěsù-otù ɔ̌ nga nɨ́ ndɨ ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ́lɨ ndɨ̀ alɛ mà yà ka nà’ù, nɔ́zʉ̀ ka kádʉ̀ obhónángatálɛ tɨ́ nɨ̌.
39 Todo o que nele crê é declarado justo diante de Deus, algo que a lei de Moisés jamais pôde fazer.
40 Nɨ́rɔ̀, nyàndà nga mběyi adɔ́dǔ, akyɛ yà Kàgàwà bhà pbànábí ʉnɔ dhu nɔ́ɔnzɨna ndɨ̀ rʉ̀kʉ́ nɨ̌. Abádhí atɨ:
40 Por isso, tomem cuidado para que não se apliquem a vocês as palavras dos profetas:
41 ‹Nyàndà dhu, nyɨ̌, ìndrǔ-tsɨ̀ ɔ̀nzɨ nyɨ̌ nyarɨ́ rɔ̀.
41 ‘Olhem, zombadores; fiquem admirados e morram! Pois faço algo em seus dias, algo em que vocês não acreditariam mesmo que lhes contassem’”.
42 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà mànà níitdègu ùvò unduta-dzà ɔ̀ rɔ̀, nɨ́ iyé-yà náadʉ̀ abádhí ònzì ndɨ́nɨ̌ iwúya tɨ́ tdɨ́tdɔ̌ rɨ́’ɨ̀ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌, ’ìwǔ wɔ̀ ɔtɛ kɛ̀lɛ̌ nádu ’àwɛ tdɨ́tdɔ̌ fɨ̌yɔ̀.
42 Quando Paulo e Barnabé estavam saindo da sinagoga, o povo pediu que voltassem a falar dessas coisas na semana seguinte.
43 Wɔ̀ unduta-dzidɔ̌, ábhɔ̌ Pbàyàhúdí mà ábhɔ̌ ngʉ̌kpà alɛ yà Pbàyàhúdí tɔ́ dǐnì ɔ̀ ɨ̀ nʉ́gɛ̀rɛ̀ ’òngò Kàgàwà ʉ̀lɛ mànà, náadʉ̀ ùvò, ’òwù Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà mànà-owù ɔ̌. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kɔ̌kɔ̀ ɔ́yɔ̌ alɛ adʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ abádhí tɔ̀ ’òpè abádhí-afí nɨ̌, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ napbá tɨ́ ’òngò òko pɔ́tsɔ́ Kàgàwà bhà ídzìnga tɔ́ otu ɔ̌ tɨ́.
43 Muitos judeus e gentios devotos convertidos ao judaísmo seguiram Paulo e Barnabé, que insistiam com eles para que continuassem a confiar na graça de Deus.
44 Tdɨ́tdɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌, mbɛ̀mbɛ̀ Àtìyòkiyà tɔ́ pbanga ɔ̌ kɔ́rɔ́ alɛ núundu ɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ɨrɨ tɨ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà Ɔtɛ.
44 No sábado seguinte, quase toda a cidade compareceu para ouvir a palavra do Senhor.
45 Nɨ́ Pbàyàhúdí níitdègu wɔ̀ ihé-yà àlǎ, nɨ́ adha tɔ́ alɛ-afí mà agòta mànà náadʉ̀ abádhí ɨ̀ra, ràdʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’àgò Pɔlɔ̀ rʉ̌nɔna fɨ̌yɔ̀ dhu, ndɨrɔ̀ ’àmbɛ dhu ʉ̀nɔ̀ dɔ̌ nzɛ́rɛ kà nɨ̌.
45 Quando alguns dos judeus viram as multidões, ficaram com inveja, de modo que difamaram Paulo e contestavam tudo que ele dizia.
46 Nɨ́ Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà mànà náadʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ abádhí tɔ̀ ɨ̀mbǎ ɔ̀yá ɔdɔ́ na, ’àtɨ: «Fʉ̌kʉ̀ nga nɨ́ ndɨ Kàgàwà bhà yàrɨ́ Ɔtɛ nákǎ kʉnɔ̀ wɛmbɛrɛ̀ tɨ́ nɨ̌. Pbɛ́tʉ̀, nyɨ̌ nyɔ̀dhɔ̀ ka, nyǎdʉ̀ nyɔ̌zʉ̀ nyɨ̌-tɨ́rɔ̀ ɨnzá àkǎ ’àbà dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga alɛ tɨ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, mǎ mɨ́ mʉ̌gɛ̀rɛ̀ kòmbí mǒwù kʉ̀nɔ̀ rɔ̌ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ̀.
46 Então Paulo e Barnabé se pronunciaram corajosamente, dizendo: “Era necessário que pregássemos a palavra de Deus primeiro a vocês, judeus. Mas, uma vez que vocês a rejeitaram e não se consideraram dignos da vida eterna, agora vamos oferecê-la aos gentios.
47 Obhó tɨ́, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà ʉyá wà ka ndɨ dhu bhěyi tɨ́ fǎkà. Kǎtɨ:
47 Pois foi isso que o Senhor nos ordenou quando disse: ‘Fiz de você uma luz para os gentios, para levar a salvação até os lugares mais distantes da terra’”.
48 Nɨ́, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí níitdègu wɔ̀ ɔtɛ ɨ̀rɨ̀, nɨ́ abádhí-ɨdhɛ̀ náadʉ̀ ndɨ̀ka atdídɔ̌, ’àdʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ìlè Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà Ɔtɛ. Ndɨrɔ̀ kɔ́rɔ́ alɛ, yà Kàgàwà apɨ̀ dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga nabáya tɨ́, náadʉ̀ Kàgàwà à’ù.
48 Quando ouviram isso, os gentios se alegraram e agradeceram ao Senhor por essa mensagem, e todos que haviam sido escolhidos para a vida eterna creram.
49 Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà Ɔtɛ adʉ̀ ndʉ̀ndɔ̀ kɔ́rɔ́ ndɨ Pìsìdiyà tɔ́ pbìrì ɔ̌.
49 Assim, a palavra do Senhor se espalhou por toda aquela região.
50 Pbɛ́tʉ̀, Pbàyàhúdí adʉ̀ dhu ìtsu Kàgàwà ʉ̀lɛ̌ arɨ́ ɨ̀ návi vèbhálɛ mà, kɨgɔ̀ ɔ̌ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mànà dɔ ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ dhu nɨvà tɨ́ Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà mànà rɔ̌. Nɨ́, abádhí adʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’àvu Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà mànà rɔ̌, ’àdʉ̀ ìpfonà ’òdì fɨ̀yɔ́ pbìrì ɔ̌ rɔ̀.
50 Então os judeus, instigando as mulheres religiosas influentes e as autoridades da cidade, provocaram uma multidão contra Paulo e Barnabé e os expulsaram dali.
51 Pbɛ́tʉ̀, kɔ̌kɔ̀ ɔ́yɔ̌ ábhàlɨ̌ náadʉ̀ pfɔ̌ya-tsítsírɔ́ àhʉ̀ nɔ́’ɔ̀ abádhí-okú dɔ̀ rɔ̀. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí adʉ̀ ’ɨ̀và, ’òwù Ìkòniyò tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀.
51 Eles, porém, sacudiram o pó dos pés em sinal de reprovação e foram à cidade de Icônio.
52 Ndɨrɔ̀ Yěsù-owù nʉ́ngʉ alɛ-ɨdhɛ̀ náadʉ̀ ndɨ̀ka atdídɔ̌, Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí ràdʉ̀ ’ɨ̀ra.
52 E os discípulos estavam cheios de alegria e do Espírito Santo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.