Atos 12
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH
1 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ádrʉ̀ngbǎ kamà Hɛ̀rɔdɛ̀ apɛ̀ ndàvu Kànɨsà ɔ̌ bhà nzínzì ɔ̌ atdídhená alɛ rɔ̌.
1 Por essa época o rei Herodes começou a perseguir algumas pessoas da igreja.
2 Nɨ́, kǎbhʉ̀ Yàkɔbhɔ̀, Yùwanɨ̀ t’ádɔ̀nà kɔkɛ̀rɛ̀ dɔ̀na ɨla tɔ́ obhi-akpà nɨ̌, rɔ̀vɛ̀.
2 Ele mandou matar à espada Tiago, o irmão de João.
3 Kǐtdègu wɔ̀ ndɨ̀ ndàbhʉ kɔnzɨ̀ dhu àlǎ Pbàyàhúdí-nyɨ̀kpɔ́ nɔ̀fɔ̀ rɔ́, nɨ́ kǎdʉ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ àvi kosò. Wɔ̀ ndɨ dhu anzɨ̀ ndɨ̀ yà ɨ̀mbǎ ɔ̀nà afi nà mʉ̀gatì tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀ tɔ́ kàsʉmɨ̀ ɔ̌.
3 Quando viu que isso agradou os judeus, mandou também prender Pedro. Isso aconteceu durante a Festa dos Pães sem Fermento .
4 Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ ka kòsò dhu-dzidɔ̌, Hɛ̀rɔdɛ̀ adʉ̀ kàbhʉ kɨdɔ̀ imbi-dzà ɔ̀. Kǎdʉ̀ ɨfɨ̀fɔ́ pbànówí tɔ́ ɨ̀fɔ mʉ̀tʉ̀ nʉ́lɨ, rɔ̀dɔ̀ kà-ngbɔ̀ ányɨ̀-dzá. Kǔdhè dhu nɨ́, Pásɨ̀ka tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀-ɨdhɔ̀ rʉ̌da rɔ̀ ndɨ̀ ndɨ́ kàbhʉ̌ kɔtdɨ̀ ànyǎna ibí alɛ nzínzì ɔ̌ rɔ̀ dhu.
4 Depois que prendeu Pedro, Herodes o colocou na cadeia e pôs quatro grupos de soldados, com quatro em cada grupo, para guardá-lo. É que Herodes queria apresentá-lo ao povo depois do dia da Páscoa .
5 Nɨ́, ka kambɛ́nà Pɛ́tɛrʉ̀-ngbɔ̀ ɔ̀dɔ̀ dɔ̌ imbi-dzà ɔ̀, pbɛ́tʉ̀ Kànɨsà ɔ̌ bhà adʉ̀ òko, ’àmbɛ ’ɨ̀tsɔ̀ dɔ̌ Kàgàwà rɔ̌ kǒkú dɔ̀ rɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ ɨ̀ ɨ́ ɔ̀ná nga ɔ̀tdɨ̀ rɔ́rɔ̀.
5 E assim Pedro estava preso e era vigiado pelos guardas; mas a igreja continuava a orar com fervor por ele.
6 Yà tsútsǎ nɨ́nganɨ́ Hɛ̀rɔdɛ̀ rɨ̌ dhu ɔ̀nzɨ ndɨ̀ ndabhʉ̀ tɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ kɔtdɨ̀ ànyǎna ɔ̀ná ɨdhɔ tɔ́ iku ɔ̌, Pɛ́tɛrʉ̀ ɨ’ɨ̀ ɔ́yɔ̌ pbànówí nzínzì ɔ̌ ndɨ̀ ndàyi rɔ́, ɔtsʉ́na ràdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɔ́yɔ̌ àdrà-mbǐ nɨ̌ ka kʉ̀tsɨ̀ rɔ́. Ndɨrɔ̀, sàndǐrì adʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ tsǎtsʉ̀-ngbɔ̀ ɔ̀dɔ ɨ̀ ɨ́ rɔ́.
6 Na noite antes do dia em que Herodes ia apresentá-lo ao povo, Pedro estava dormindo, preso com duas correntes, entre dois soldados; e havia guardas de vigia no portão da cadeia.
7 Nɨ́ kòmbómbí tɨ́, ɨnzá kɔ̌kɔ̀ alɛ ʉ̀nɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà màlàyikà nɨ́ɨtɔ ndɨ̀, awáwʉ̀ ràdʉ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ mà rɨ̌’ɨ̀ ɔ̀nà kàlugá-ngba ɔ̌ nga àtdyi, ràwʉ̀ hwé. Nɨ́, wɔ̀ màlàyikà náaya Pɛ́tɛrʉ̀-ngbɔ̀ ɔngɔ̀na rɔ̌ rɔ̀, ndɨ̀nga ɨdhɔ ɔ̀ rɔ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà nɨ̌: «Ɨ́và nyɨ tsàkàtsàkà.» Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀-ɔtsʉ́ rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ àdrà-mbǐ náadʉ̀ ’ɨ̀tdɨ̀ ɨ̀tɨ́rɔ̀, ’àwà ɨ̀ obvò.
7 De repente, apareceu um anjo do Senhor, e uma luz brilhou dentro da cela. O anjo tocou no ombro de Pedro, acordou-o e disse: — Levante-se depressa! Então as correntes caíram das mãos dele.
8 Wɔ̀ màlàyikà adʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌ kà nɨ̌: «Ísǒ mvʉnʉ ɔ̀, nyadʉ̀ pfɔ̌nʉ rɔ̌ kàyìtò-mbǐ ìso mběyi.» Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ wɔ̀ màlàyikà àvi fɨ̌ndà dhu ɔ̀nzɨ̀. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, màlàyikà adʉ̀ atɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌ kà nɨ̌: «Áfɔ̌ rʉ̀nʉ́ ɔrʉ́ mʉ̀dzarʉ̀, nyadʉ̀ ɨ̀rà owùdu ɔ̌.»
8 — Aperte o cinto e amarre as sandálias! — disse o anjo. E Pedro fez o que o anjo mandou. — Ponha a
9 Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àhʉ, ndàrà kǒwù ɔ̌. Kʉ̌nɨ nzá dhu, wɔ̀ màlàyikà rɔ̌nzɨna dhu ràrɨ̌ obhó dhu. Pbɛ́tʉ̀, kǎmbɛ́nà dhu àtɨ̀ dɔ̌ ɔnyʉ rɨ̌ ndɔ̀nyʉ dhu tɨ́.
9 Pedro saiu da cadeia e foi seguindo o anjo. Porém não sabia se, de fato, o anjo o estava libertando. Ele pensava que aquilo era uma visão.
10 Nɨ́, abádhí ʉdà wɛmbɛrɛ̀ tɔ́ sàndǐrì tɔ́ mʉ̀tʉ̀ tɨ́. Tdɨ́tdɔ̌ abádhí ʉdà ɔyɔ rɨ́ kìsě sàndǐrì tɔ́ mʉ̀tʉ̀ tɨ́. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌ nɨ́ ndɨ, abádhí awù ùvò yà dòtsí ka kúvò nɨ̌ kɨgɔ̀ ɔ̀ tsʉmà tɔ́ tsǎtsʉ̀-tɨ́. Nɨ́ ndɨ tsǎtsʉ̀ adʉ̀ ndàpfò ndɨ̀tɨ́rɔ̀ abádhí tɔ̀, abádhí ràdʉ̀ ùvò iri, ’àdʉ̀ òko àmbɛ òwu dɔ̌ ngʉdhà ɔ̌. Nɨ́ kòmbómbí tɨ́, wɔ̀ màlàyikà adʉ̀ àwǐ Pɛ́tɛrʉ̀-tɨ́ rɔ̀.
10 Eles passaram pelo primeiro e pelo segundo posto da guarda e chegaram ao portão de ferro que dava para a rua. O portão se abriu sozinho, e eles saíram. Andaram por uma rua, e, de repente, o anjo foi embora.
11 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ wɔ̀ rɔ̀ná ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu arà Pɛ́tɛrʉ̀-dɔ àlʉ. Nɨ́ kǎtɨ: «Kòmbí, ma mʉ̀nɨ wà dhu Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà nyʉ́ nɨ́ yà pbɨ̀ndà màlàyikà nìbhò rɨ̀rà mɨkɔ̀lɔ̀ Hɛ̀rɔdɛ̀-fɔ́ rɔ̀, ràdʉ̀ mabhʉ mɔgʉ̀ yà Pbàyàhúdí rǔbhi àpànà rɔ̌ rùdú ɨ̀ ɔnzɨ tɨ́ kɔ́rɔ́ dhu ɔ̌ rɔ̀.»
11 Então Pedro compreendeu o que estava acontecendo e disse: — Agora sei que, de fato, o Senhor mandou o seu anjo e me livrou do poder de Herodes e de tudo o que os judeus tinham a intenção de me fazer.
12 Wɔ̀ dhu àlʉ̌ dɔ̀na rɔ̀ nɨ́ ndɨ, kǎdʉ̀ àrà Màrɨyà, Yùwanɨ̀-tsánà bhà. Ngǎtsi ndɨ Yùwanɨ̀-ɔvɔ̀ nɨ’ɨ̀ Mǎrkɔ̀. Nɨ́ ndɨ Màrɨyà bhà ɨdzá, ibí alɛ nyʉ́ nɨ́ɨ’ɨ̀ ɨ̀ àndu ɨ̀, ’àmbɛ ’ɨ̀tsɔ̀ dɔ̌ rɔ́.
12 Quando Pedro entendeu o que havia acontecido, foi para a casa de Maria, a mãe de João Marcos. Muitas pessoas estavam reunidas ali, orando.
13 Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ itsi tsǎtsʉ̀ ɨ̀tdɔ irinǎ rɔ̀, Rɔdhà, kasʉ tɔ́ atdí tsìbhíngba ràdʉ̀ òndri ɨ́kyɛ̀rɔ̌ tsǎtsʉ̀ tɨ́.
13 Ele bateu na porta da frente, e a empregada, que se chamava Rode, foi ver quem era.
14 Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ ndɨ̀ ndʉ̀nɨ tǔna rɔ̌ rɔ̀, kɨ̌dhɛ̀ ɨka ndɨ̀ atdídɔ̌. Nɨ́, ɨnzá ndɨ̀ ndàpfò tsǎtsʉ̀ mà kà tɔ̀ rɔ́rɔ̀, kǎdʉ̀ ndàngbo, ndɔ̀kʉ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ rɨ̌’ɨ̀ tsǎtsʉ̀nǎ dhu ɔ̀vɔ̀ ɨdza rɨ́’ɨ̀ alɛ tɔ̀.
14 Quando reconheceu a voz de Pedro, ficou tão contente, que, em vez de abrir a porta, voltou correndo para contar que Pedro estava lá fora.
15 Nɨ́ ɨ alɛ adʉ̀ dhu àdu Rɔdhà tɔ̀, ’àtɨ: «Tɨ́ àrǐ dʉ̀nʉ́ rɨ́’ɨ̀ dhé?» Pbɛ́tʉ̀, Rɔdhà adʉ̀ àdɨ ndàmbɛ ìnè Pɛ́tɛrʉ̀ rɨ̌’ɨ̀ obhó tɨ́ tsǎtsʉ̀nǎ dhu kɛ̀lɛ̌ nɔ́vɔ̀ dɔ̌ abádhí tɔ̀. Nɨ́ abádhí adʉ̀ àtɨ̀nà wɔ̀ tsìbhíngba nɨ̌: «Pɛ́tɛrʉ̀-mùlǐ nɨ́ wɔ̀.»
15 Então eles disseram: — Você está maluca! Porém ela insistiu que era verdade. Aí eles disseram: — É o anjo dele!
16 Pbɛ́tʉ̀, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àdɨ, ndàmbɛ tsǎtsʉ̀ kɛ̀lɛ̌ nɔ́tdɔ̀ dɔ̌. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ka kawù tsǎtsʉ̀ àpfò, kà ràdʉ̀ òtsù ɨdza. Nɨ́, ka ɨ̀ àla rɔ̀, ɨdhɔ adʉ̀ ɨdza ɨ̀’ɨ̀ alɛ ʉ̀kɔ atdídɔ̌.
16 Enquanto isso, Pedro continuava batendo. Finalmente eles abriram a porta e, quando viram que era Pedro mesmo, ficaram muito assustados.
17 Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ abádhí nágo ɔtsʉ́na nɨ̌ ɨ̀nzɨ̌ ɔtɛ tɨ́. Kǎdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndàwɛ ɨ̀ngbà dhu bhěyi màtɨ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà àbhʉ ndɨ̀ ndàhʉ imbi ɔ̀ rɔ̀ dhu abádhí tɔ̀. Tdɨ́tdɔ̌, kǎdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyòwu nyàwɛ wɔ̀ rùdú ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu Yàkɔbhɔ̀ mà tɔ̀, ngʉ̌kpà àlɛ̌ t’ɔ́dhɨ́na mànà.» Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ àhʉ ɨdza rɔ̀, ndàdʉ̀ àrà ngǎtsi ngari ɔ̀.
17 Ele fez um sinal com a mão para que ficassem quietos e contou como o Senhor o tinha tirado da prisão. — Contem isso a Tiago e aos outros irmãos! — disse ele. Em seguida saiu dali e foi para outro lugar.
18 Nɨ́ ɨnga ùbho rɔ̀, pbànówí-tsì ava ndɨ̀ atdídɔ̌, ’àmbɛ dhu ɔ̀ngʉ̀ dɔ̌ tsʉ̀yá nzínzìya ɔ̌, ’àtɨ: «Pɛ́tɛrʉ̀ nyʉ́ àrà àdhà?»
18 Quando amanheceu, houve uma grande confusão entre os soldados, pois eles não sabiam o que tinha acontecido com Pedro.
19 Ádrʉ̀ngbǎ kamà Hɛ̀rɔdɛ̀ adʉ̀ kàvi kɔmɛ̀ kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ, pbɛ́tʉ̀ ka kadʉ̀ nzá kàbà. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kǎdʉ̀ dhu àvi kɔngʉ̀ Pɛ́tɛrʉ̀-ngbɔ̀ ɔ̀dɔ̀ rɔ̌ rúbhi sàndǐrì-tsʉ̌, ndàdʉ̀ àbhʉnà kɔkyɛ̀ kɔ́rɔ́. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Hɛ̀rɔdɛ̀ adʉ̀ ndɨ̀và Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀, ndàrà Kàyìsàriyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, ndàrà àdɨ ányɨ̀ ákɛ̌ kàsʉmɨ̀ tɨ́.
19 Herodes mandou que o procurassem, mas não o acharam. Então, depois de fazer perguntas aos guardas, mandou matá-los. Depois disso, Herodes saiu da região da Judeia e ficou algum tempo na cidade de Cesareia.
20 Ádrʉ̀ngbǎ kamà Hɛ̀rɔdɛ̀ náakó atdídɔ̌ Tirò mà Sìdɔnà mànà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ bhà rɔ̌. Nɨ́, atdíku, abádhí ɨrɨ ɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ oví tɨ́ ìndrǔ ɔvɔ̀ya rɔ̌ Kàyìsàriyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, ròwù ɔ̀tɛ Hɛ̀rɔdɛ̀ nà. Nɨ́, ndɨ́nɨ̌ ndɨ dhu aká tɨ́ fɨ̌yɔ̀, abádhí adʉ̀ ’ɨ̀rɨ̀ Blǎstɔ̀ tɨ́ kátɨna alɛ nà. Ndɨ alɛ nɨ’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ kamà bhà ɨdhɔ tɔ́ kàluga ɔ̌ dhu dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ. Nɨ́ abádhí awù ’ònzì ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ oko tɨ́ màrʉ̀ngà ɔ̌ Hɛ̀rɔdɛ̀ mànà, abádhí tɔ́ pbìrì ɔ̌ bhà òngù rɨ́ ɔ̀nyʉ̀ ongónà ɨ̀rà ádrʉ̀ngbǎ kamà Hɛ̀rɔdɛ̀ bhà pbìrì ɔ̀ rɔ̀ nɨ́dhunɨ̌.
20 O rei Herodes estava com muita raiva dos moradores das cidades de Tiro e de Sidom. Então eles formaram um grupo e foram falar com Herodes. Primeiro conseguiram o apoio de Blasto, que era um alto funcionário do palácio. Aí pediram ao rei Herodes que fizesse as pazes com eles, pois os alimentos que a região deles recebia vinham do país do rei.
21 Nɨ́, yà abádhí ɨ̀rɨ̀ ɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ɔtɛ tɨ́ ádrʉ̀ngbǎ kamà mànà ɔ̀ná ɨdhɔ ɔ̌, ndɨ kamà nʉ́ʉfɔ́ ndɨ̀ pbɨ̀ndà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ mʉ̀dzarʉ̀ nɨ̌, ndàdʉ̀ àdɨ pbɨ̀ndà ádrʉ̀ngbǎ kamà tɔ́ tombi dɔ̌. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ ɔtɛ ɔ̀pɛ̀, ndàmbɛ dhu ɔ̀vɔ̀ dɔ̌ ihé-yà tɔ̀.
21 Herodes marcou um dia com eles e nesse dia vestiu a sua roupa de rei, sentou-se no trono e começou a fazer um discurso.
22 Nɨ́ wɔ̀ kà rɔ̌tɛ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ihé-yà adʉ̀ ɨ̀dʉ̀ ’àtɨ: «Ìgyò! Ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ ìndrǔ nyʉ́ yà rɔ́tɛ dhemǎ! Mʉ̌ngʉ̌-ngba nyʉ́ nɨ́ yà rɔ́tɛ!»
22 E o povo gritava: — É um deus e não um homem que está falando!
23 Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà màlàyikà náapbɨ̀ Hɛ̀rɔdɛ̀, ɨnzá kàbhʉ ɨfʉta Kàgàwà tɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, asa ràdʉ̀ àkanà, rɔ̀vɛ̀ dòtsí.
23 No mesmo instante um anjo do Senhor feriu Herodes, pois ele aceitou a honra que só Deus merece. E ele morreu, comido por vermes.
24 Pbɛ́tʉ̀ wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Kàgàwà bhà Ɔtɛ adʉ̀ àdɨ ndàmbɛ ndànga dɔ̌, ndàdʉ̀ àmbɛ ndʉ̀ndɔ̀ dɔ̌ kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ.
24 Porém a palavra de Deus era anunciada em toda parte e ia se espalhando.
25 Bàrnabà mà Sáwúlò mànà níitdègu fɨ̌yɔ̀ ka kavì ’òwù ɔ̀nzɨ̀nà Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ kasʉ nɨ́tɔ, nɨ́ abádhí adʉ̀ ’ɨ̀và, ’àdu ɨ̀ Àtìyòkiyà. Ányɨ̀ abádhí adʉ̀ òwu atdíkpá Yùwanɨ̀ tɨ́ kátɨna atdí alɛ mànà. Ngǎtsi ndɨ Yùwanɨ̀-ɔvɔ̀ nɨ’ɨ̀ Mǎrkɔ̀.
25 Barnabé e Saulo terminaram o seu trabalho e voltaram de Jerusalém, trazendo João Marcos consigo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.