Atos 11
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH
1 Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ ɨ̀ nòtù uvitatálɛ mà, Yěsù ná’ù ngʉ̌kpà alɛ mànà nɨ́ɨrɨ dhu yà ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí mà nɨ́ rɨ̀rɨ̀ wà Kàgàwà bhà Ɔtɛ átɔ̀.
1 Os apóstolos e os outros seguidores de Jesus em toda a região da Judeia souberam que os não judeus também haviam recebido a palavra de Deus.
2 Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ itdègu ndàdǔ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, nɨ́ Yěsù ná’ù ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌ Pbàyàhúdí náadʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’àmbɛ ɔ̀rʉ̀ dɔ̌ kà-dɔ̌, ’àtɨ:
2 Quando Pedro voltou para Jerusalém, aqueles que queriam que os não judeus fossem circuncidados o criticaram,
3 «Nyɨ nyárà òtsù ɨ̀ngbà dhu bhěyi ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí nzínzì ɔ̀, nyǎdʉ̀ dhu ɔ̀nyʉ̀ atdíkpá abádhí mànà?»
3 dizendo: — Você ficou hospedado na casa de homens que não são circuncidados e até tomou refeições com eles!
4 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ ndɨ̀ nɔ́nzɨ̀ dhu ɔ̀pɛ̀ ndàwɛ tsʉ̀nàrɔ̌ abádhí tɔ̀. Kǎtɨ:
4 Então Pedro deu um relatório completo de tudo o que havia acontecido, desde o começo. Ele disse:
5 «Ma mɨ́’ɨ̀ Yɔpà, nɨ́ ma mádɨ mambɛ mɨtsɔ̀ dɔ̌ adyídɔ̌, dhu ràdʉ̀ ɔ̀dzɨ̀ dùdù ɔnyʉ bhěyi. Nɨ́, ma mála ádrʉ̀ngbǎ mbɛrʉ̀ bhěyi ndɨ̀ nɨ̀lɨ atdí dhu ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ rífo, ndàmbɛ àwǔ dɔ̌ dùdù ɨ̀fɔ pbɨnàdɔ rɔ̌ ka kʉ̀lʉ̌ ndɨ̀ rɔ́rɔ̀.
5 — Eu estava na cidade de Jope e lá, enquanto estava orando, tive uma visão. Vi uma coisa parecida com um grande lençol, que baixou do céu, amarrado pelas quatro pontas, e parou perto de mim.
6 Nɨ́, yà ma mʉ̀dɨ̌ nyɨ̀kpɔ́du mambɛ wɔ̀ dhu àndà dɔ̌ rɔ̀, ma mála yà adzɨ dɔ̌ arúbhi ɨ̀fɔ pfɔ̌ya dɔ̌ ɨ̀zǎ mà, ɨrɨ́ ɔ̌ ɨ̀zǎ mà, ɔ̀ya dɔ̌ arɨ́ ’àdha ɨ̀zǎ mà, ɔrʉ́ arángɨlɨ àrɛ̀ mànà.
6 Eu olhei para dentro daquilo com atenção e vi animais domésticos, animais selvagens, animais que se arrastam pelo chão e aves.
7 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, ma mɨ́rɨ̀ atdí alɛ-tù dhu ɔ̀vɔ rɨ́ idù rɔ́, ndàtɨ: ‹Pɛ́tɛrʉ̌, ɨ́và nyɨ nyazè kɔ̀rɨ́ ɨ̀zǎ, nyadʉ̀ à’ànà.›
7 Depois ouvi uma voz, que me dizia: “Pedro, levante-se! Mate e coma!”
8 Nɨ́, ma mádʉ̀ dhu àdu, matɨ: ‹Ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ wɔ̀ dhu bhěyi Ádrʉ̀ngbǎlɛ́! Ɨnzá ma mapɛ̀na yà Kàgàwà ɨsɔ́ ɨ̀nzɨ̌ ka kongó tɨ́ à’ànà ɨ̀zǎ-tɨdɔ̀ à’a. Ndɨrɔ̀ ma màpɛ̀ nzá Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ ɔ̀tɨ̀ ɨ̀zǎ-tɨdɔ̀ ná’a.›
8 Eu respondi: “Isso não, Senhor! Eu nunca comi nenhuma coisa que a lei considera suja ou impura !”
9 Ɔyɔ rɨ́ kìsě nɨ̌, ma mɨ́rɨ̀ wɔ̀ alɛ-tù ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ rɔ́tɛ rɔ́, ndàtɨ: ‹Pɛ́tɛrʉ̌, ɨwà Kàgàwà ú’o rɨ̀lǎ nyɨ̀kpɔ́na ɔ̌ dhu nákǎ nzá nyatɨ̀ ɔ̀tɔ̀tɨ̀ dhu tɨ́.›
9 Então a voz falou de novo do céu: “Não chame de impuro aquilo que Deus purificou.”
10 Wɔ̀ dhu nádù ndɨ̀ ndɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀ ɨ̀bhʉ-gʉ̀na. Ɨ̀bhʉ ka nìsě dhu-dzidɔ̌, ka kádʉ̀ wɔ̀rɨ́ ádrʉ̀ngbǎ mbɛrʉ̀ ɨ̀dha ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́ rɔ̀dzɨ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀.
10 Isso aconteceu três vezes, e depois tudo aquilo voltou para o céu.
11 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́ nɨ́ ndɨ, rùdú ka kìvì Kàyìsàriyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀ ɨ̀bhʉ alɛ nádʉ̀ ’ʉ̀tɔ̀ yà ma mɨ́’ɨ̀ ɔ̀ná ɨdza-lí.
11 Justamente naquela hora três homens que tinham sido mandados de Cesareia para me buscar chegaram à casa onde eu estava hospedado.
12 Nɨ́, Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí ádʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ idù ndàtɨ, mǎ ròwu atdíkpá abádhí mànà ɨ̀nzɨ̌ afídu rǔguru rɔ́rɔ̀. Kǎkà nyɨ̌ nyálǎna ɨrɔ́ azà ɔdhɨ́du nádʉ̀ mʉndà ányɨ̀ Kàyìsàriyà, mǎdʉ̀ ìtsi òtsù yà ɨma nànzì Kòrnòliyò bhà ɨdza.
12 E o Espírito de Deus me disse que fosse com eles, sem duvidar. Estes seis irmãos da cidade de Jope também foram comigo, e todos nós entramos na casa de Cornélio.
13 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Kòrnòliyò ádʉ̀ ɨ̀ngbà dhu bhěyi màtɨ́ Kàgàwà bhà màlàyikà àvi ndɨ̀ fɨ̌ndà pbɨ̀ndà ɨdzá dhu náwɛ fǎkà. Màlàyikà átɨ kà nɨ̌: ‹Óvì ìndrǔ ròwù Yɔpà, ròwù Sìmonì tɨ́ kátɨna alɛ nánzì. Ngǎtsi ndɨ Sìmonì-ɔvɔ̀ nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀.
13 Então ele nos contou como viu na casa dele um anjo, em pé, que lhe disse: “Mande alguém a Jope para buscar Simão, que também é chamado de Pedro.
14 Ndɨ alɛ rɨ̌ ndɨ ɨnyɨ mà, kɔ́rɔ́ pbʉ̀kʉ̀ ɨdzá-bhà mànà rʉ̌gʉ nɨ̌ ɔtɛ náwɛ̌ ɨndʉ̀.›
14 Ele vai dizer como você e toda a sua família podem ser salvos.”
15 Nɨ́, ɔtɛ ma mɔ̀pɛ̀ mawɛ ndɨ Kòrnòliyò bhà ɨdzá-bhà tɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nádʉ̀ ìfo abádhí dɔ̌, àdhàdhɨ̀ yà wɛmbɛrɛ̀ tɨ́ ndɨ̀ ndɨfo àlɛ̌ dɔ̌ dhu bhěyi.
15 E Pedro continuou: — Quando comecei a falar, o Espírito Santo veio sobre eles, como tinha vindo sobre nós no princípio.
16 Nɨ́, ndɨ dhu ádʉ̀ mabhʉ mɨrɛ̀ yà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù ʉnɔ àlɛ̌ tɔ̀ dhu. Kǎtɨ: ‹Bàtizò nubhónà Yùwanɨ̀ núubhò bàtizò ìndrǔ tɔ̀ ɨdha nɨ̌. Pbɛ́tʉ̀ nyɨ̌, nyɨ̌ nyɨ́ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí tɔ́ bàtizò àlʉ̌.›
16 Aí eu lembrei que o Senhor Jesus tinha dito: “É verdade que João batizou com água, mas vocês serão batizados com o Espírito Santo.”
17 Kàgàwà úbho yà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù Krɨ́stɔ̀ àlɛ̌ ka’u nɨ́nganɨ́ ndɨ̀ ndubhò àlɛ̌ tɔ̀ pɛrɛ̀ átɔ̀ abádhí tɔ̀. Nɨ́, ɨma nɨ́’ɨ̀yana àdhɨ ndɨ́nɨ̌ ma muvó tɨ́ ma Kàgàwà rɔ̌ ɨ̀nzɨ̌ rɔ̀nzɨ̀ pbɨ̀ndà kasʉ?»
17 De fato, os não judeus receberam de Deus o mesmo dom que nós recebemos quando cremos no Senhor Jesus Cristo. E quem era eu para ir contra Deus?
18 Wɔ̀ ɔtɛ ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀, kɔ̌kɔ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ mà rǔbhi ’àgò rɔ̌ mànà alɛ náadʉ̀ afíya òtù, ’àdʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ìlè Kàgàwà, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Hàkà! Kàgàwà pbánɨ́ àbhʉ̌ rádʉ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí mà nábhʉ rʉ̀gɛ̀rɛ̀ fɨ̀yɔ́ mʉ̀tsɔ, ràdʉ̀ obhóná ípìrɔ̌nga nábà átɔ̀!»
18 Quando ouviram isso, eles ficaram sem ter o que dizer e louvaram a Deus, dizendo: — Então Deus deu também aos não judeus a oportunidade de se arrependerem e ganharem a vida eterna!
19 Stɨ̀fanʉ̀ ka kòhò dhu-dzidɔ̌, ndɨ̀ nɔ̀pɛ̀ Yěsù ná’ù alɛ rɔ̌ avuta náabhʉ̀ ɨ alɛ rɨ̀fàlà ɨ̀ dhèdhèrɔ̀ kɨgɔ̀ ɔ̀nǎ. Atdídhená alɛ náatsè Fòyìnikè, ngʉ̌kpà alɛ náatsè Kìpurɔ̀, ndɨrɔ̀ ngʉ̌kpà-tsí náadʉ̀ òtse Àtìyòkiyà. Abádhí owúnà Kàgàwà bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ̀ rɔ̌ Pbàyàhúdí tɔ̀ tɨ́.
19 Os seguidores de Jesus foram espalhados pela perseguição que havia começado com a morte de Estêvão. Alguns foram até a região da Fenícia, a ilha de Chipre e a cidade de Antioquia e anunciavam a palavra de Deus somente aos judeus.
20 Pbɛ́tʉ̀, yà abádhí nzínzì ɔ̌ ɨ̀ nòtù Kùrenì ɔ̌ ngúfe alɛ mà, Kìpurɔ̀ ɔ̌ ngúfe alɛ mànà náawù ùvò Àtìyòkiyà, ’àdʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ʉ̀nɔ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù dɔ̌ rɔ́tɛ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ̀.
20 Mas outros, que eram de Chipre e da cidade de Cirene, foram até Antioquia e falaram também aos não judeus, anunciando a eles a boa notícia a respeito do Senhor Jesus.
21 Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà náabhʉ̀ ɔbɨ atdídɔ̌ abádhí tɔ̀, ndɨ dhu ràdʉ̀ àrà yà abádhí rɨ̌ dhu ɔ̀vɔ fɨ̌yɔ̀ ábhɔ̌ alɛ nyʉ́ nábhʉ rɔ̌ rʉ̀gɛ̀rɛ̀ ɨ̀, ’àdʉ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù ná’ù.
21 O poder do Senhor estava com eles, e muitas pessoas creram e se converteram ao Senhor.
22 Wɔ̀ abádhí rɔ̌nzɨna dhu-ɔ̀yɨ̌ níitdègu àrà òtsi Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ kànɨsà ɔ̌ bhà-bɨ̀ ɔ̀, nɨ́ ɨ alɛ adʉ̀ Bàrnabà nóvì ràrà Àtìyòkiyà.
22 Essas notícias chegaram à igreja de Jerusalém, que resolveu mandar Barnabé para Antioquia.
23 Bàrnabà níitdègu àrà àhʉ ányɨ̀, ndàdʉ̀ Kàgàwà àso Yěsù ná’ù alɛ dhu nótù, nɨ́ kɨ̌dhɛ̀ adʉ̀ ndɨ̀ka atdídɔ̌. Kǎdʉ̀ ɨ alɛ-afí àbhʉ ròtsì ɔbɨ ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ napbá tɨ́ atdídɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù rɔ̌ tɨ́.
23 Quando chegou lá e viu como Deus tinha abençoado aquela gente, Barnabé ficou muito alegre. E animou todos a continuarem fiéis ao Senhor, de todo o coração.
24 Ndɨ Bàrnabà nɨ’ɨ̀ ídzì alɛ, atdídɔ̌ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí ɨ́rǎ alɛ, ndɨrɔ̀ ádrʉ̀ngbǎ a’uta nà alɛ. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, ábhɔ̌ ihé-yà nyʉ́ náadʉ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù ná’ù.
24 Barnabé era um homem bom, cheio do Espírito Santo e de fé. E muitos se converteram ao Senhor.
25 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Bàrnabà adʉ̀ àrà Sáwúlò nɔ́mɛ̀ Társɔ̀ tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀ ɔ̀.
25 Depois Barnabé foi até a cidade de Tarso a fim de buscar Saulo.
26 Nɨ́ ka ndɨ̀ ndàla rɔ̀, kǎdʉ̀ kìdyì ìwǔ mànà atdíkpá, ìwǔ ùvò nà Àtìyòkiyà. Ndɨ Àtìyòkiyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ kànɨsà ɔ̌, abádhí anzɨ̀ atdí atɔ nyʉ́. Ndɨrɔ̀ ndɨ kànɨsà ɔ̌, abádhí udhè dhu ábhɔ̌ alɛ nyʉ́ tɔ̀. Wɔ̀ ndɨ Àtìyòkiyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ nga nɨ́ ndɨ wɛmbɛrɛ̀ tɨ́ ka kapɛ̀ kunzì Yěsù bhà ábhàlɨ̌ pbàkrɨ́stɔ̀ tɨ́ nɨ̌.
26 Quando o encontrou, ele o levou para Antioquia. Eles se reuniram durante um ano com a gente daquela igreja e ensinaram muitas pessoas. Foi em Antioquia que, pela primeira vez, os seguidores de Jesus foram chamados de cristãos.
27 Ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Kàgàwà bhà pbànábí núuvò Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀, ’òwù Àtìyòkiyà.
27 Naquele tempo alguns profetas foram de Jerusalém para Antioquia.
28 Abádhí nzínzì ɔ̌ atdí alɛ-ɔvɔ̀ nɨ’ɨ̀ Àgabʉ̀. Nɨ́, Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí ʉnda ka rɔ̀vɔ̀ dhu ndàtɨ, ádrʉ̀ngbǎ àgǎyì ràrɨ̌ ɨ̀sɨ̌ yà adzɨ dɔ̌ kɔ́rɔ́ pbìrì ɔ̌. Obhó tɨ́, ndɨ àgǎyì adʉ̀ ɨ̀sɨ̌ yà Klòdiyò nɨ́ɨ’ɨ̀ kámá dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà tɨ́ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌.
28 Um deles, chamado Ágabo, levantou-se e, pelo poder do Espírito Santo, anunciou: — Haverá uma grande falta de alimentos no mundo inteiro. Isso aconteceu quando Cláudio era o Imperador romano.
29 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́ nɨ́ ndɨ, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ adʉ̀ ’ɨ̀rɨ̀, ’ɨ̀tsà fɔyá dhu, ngǎtsi alɛ ràrà kìbhò rɔ̌ fɔná ndɨ̀ nàbà dhu-bvʉ rɔ̌, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ɔnzɨ tɨ́ ɔdhɨ́ya dzʉ̀nà nɨ̌ Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̀.
29 Então os cristãos resolveram mandar ajuda aos irmãos que moravam na região da Judeia, e cada um deu de acordo com o que tinha.
30 Pɛrɛ̀ ɨ̀ ɨ̀tsà dhu-dzidɔ̌, abádhí adʉ̀ kàbhʉ Bàrnabà mà, Sáwúlò mànà ròwù àbhʉnà Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ kànɨsà ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌-fɔ́ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀.
30 E mandaram o dinheiro por meio de Barnabé e Saulo, para que eles o entregassem aos presbíteros da igreja.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.