Apocalipse 9
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH
1 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, imbo rɨ́ kìsě màlàyikà náamɨ̀ pbɨ̀ndà wàndà. Nɨ́ ma mala ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ ɨ̀tsɨ̀ atdí alalɨ yà adzɨ dɔ̌. Kà-fɔ́ ka kabhʉ̀ òyǐ tɨ́ kátɨna ádzǐ ibhu-akpà-tsʉ̀ t’ápfota tɔ́ fʉ̀ngʉlà.
1 Depois o quinto anjo tocou a sua trombeta, e eu vi uma estrela que tinha caído do céu na terra, e ela recebeu a chave do abismo .
2 Nɨ́, ndɨ alalɨ náapfo ndɨ ibhu-akpà-tsʉ̀, ádrʉ̀ngbǎ furù ɔ̀ rɔ̀ ráhʉ ɨkɔ bhěyi ndɨ̀ nɨ̀lɨ ɨkɔ ràdʉ̀ ùpo ndɨ ibhu ɔ̀ rɔ̀. Ndɨ ɨkɔ náabhʉ̀ adyifɔ̀-nyɨ̀kpɔ́ dɔ̌ nga mà ɔ̀rʉ̀-akpà-nyɨ̀ rɔ̌ nga mànà rʉ̀tɨ̀.
2 A estrela abriu o poço do abismo, e dele saiu fumaça, como se fosse de uma grande fornalha. E o sol e o ar escureceram com a fumaça que saía do abismo.
3 Nɨ́ ɨ́fɛ̀ núuvò ndɨ ɨkɔ ɔ̀ rɔ̀, ’àdʉ̀ ’ɨ̀fàlà yà adzɨ dɔ̌. Nɨ́ ka kabhʉ̀ yà áwɨ̀na nɨ̌ arɨ́ ìndrǔ ʉ̀bɨ̌ àwǔ-tɨdɔ̀ bhà ɔbɨ-tɨdɔ̀ abádhí tɔ̀. Áwɨ̀na nɨ̌ arɨ́ ìndrǔ ʉ̀bɨ̌ àwǔ-tɨdɔ̀|src="bk00058c.tif" size="col" copy="Horace Knowles revised by Louise Bass" ref="9.3"
3 De dentro da fumaça saíram gafanhotos, que desceram sobre a terra e receberam o mesmo poder que os escorpiões têm.
4 Ka kadʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ abádhí tɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ abádhí rɨ̀nza ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ̀lɨ ndɨ̀ ɨrɨ́-bɨ̌-tɨdɔ̀ mà, itsu-tɨdɔ̀ mà, ndɨrɔ̀ ɨ̀nga tɨ́ arɨ́ ɨ̀nga dhu-tɨdɔ̀ mànà, pbɛ́tʉ̀ abádhí ràvu ɨ̀mbǎ rɨ́ Kàgàwà bhà kàsɛ́ nà nyɨ̀ya-ndrìnǎ alɛ rɔ̌ tɨ́.
4 Foi dito aos gafanhotos que não fizessem estragos nas ervas, nem nas árvores, nem em qualquer outra planta; somente podiam ferir as pessoas que não tivessem a marca do sinete de Deus na testa.
5 Ɨ ɨ́fɛ̀ tɔ̀ ka kʉyá dhu nɨ́, àpɛ́ abádhí rɔ̀kyɛ ɨ alɛ ɔ̀kyɛ tɨ́, pbɛ́tʉ̀ abádhí ràkǎ ’àvu àvǔ tɨ́ ɨ alɛ rɔ̌, ràrà àhʉ imbò àbǐ tɨ́. Ndɨrɔ̀, abádhí rǎbhʉ̌na ìndrǔ rìnè rɔ̀yá rándɨ dhu, náaraya ɨ̀’ɨ̀ rɔ̌ àdhàdhɨ̀ áwɨ̀na nɨ̌ arɨ́ ìndrǔ ʉ̀bɨ̌ àwǔ-tɨdɔ̀ nɔ́bɨ̀ alɛ arɨ́ ìnèna rɔ̀ná rándɨ rɔ́ dhu bhěyi.
5 Os gafanhotos não tiveram permissão para matar essas pessoas; eles podiam apenas torturá-las durante cinco meses. A dor que causavam nessa tortura era como a dor da picada de um escorpião.
6 Ndɨrɔ̀ ndɨ ɨdhɔ ɔ̌, ìndrǔ owuya ɔvɛ ɔ̀nɛ̀ rɔ̌ fɨ̌yɔ̀, pbɛ́tʉ̀ ɨ̀nzɨ̌ ’àdʉ̀ àbànà. Abádhí owuya ’òzè rɔ̌ ’ʉ̀vɛ, pbɛ́tʉ̀ ɔvɛ ràdʉ̀ ɔ̀kʉ tɨ́ ɔ̀kʉ tsʉ̀yá rɔ̀.
6 Naqueles cinco meses as pessoas procurarão a morte, mas não a encontrarão; vão querer morrer, mas a morte fugirá delas.
7 Ɨ ɨ́fɛ̀ tɔ́ ɔ́fɔ̀ nɨ́ɨ’ɨ̀ àdhàdhɨ̀ ɨla t’úgyeta tɔ̀ ka kɔ̀nzɨ̀ tɔrɔ̀na mʉ̀hàgʉ̀ bhěyi. Abádhí dɔ̀-tsírɔ́ ɨ’ɨ̀ dhu nɨ́ ɔrɔ̀ tɔ́ mʉ̀kàkʉ́ nà ndɨ̀ nɔ̀fɔ̀ dhu, ndɨrɔ̀ abádhí-nyɨ̀ afɔ̀ ndɨ̀ ìndrǔ-nyɨ̀ nà.
7 Os gafanhotos pareciam cavalos prontos para a batalha. Na cabeça tinham uma coisa parecida com uma coroa de ouro, e a cara deles era como o rosto de um ser humano.
8 Abádhí-dɔ̀ká ɨ’ɨ̀ vèbhálɛ-dɔ̀ká bhěyi, kǔya ràdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ àrì-kù bhěyi.
8 Os seus cabelos eram como cabelos de mulher, e os dentes eram como dentes de leão.
9 Ndɨrɔ̀, abádhí-odrùdɔ dɔ̌ ɨ’ɨ̀ làtú nɨ́ sʉma tɔ́ làtú. Ndɨrɔ̀, abádhí-pékélé rɔ̌nzɨna wɔ̀gɔ̀ nɨ́ɨ’ɨ̀ àdhàdhɨ̀ ɨla ùgyè ka kótse nà ábhɔ̌ mʉ̀hàgʉ̀ rǎdhana gɛ̀rɛ̀gɛ̀rɛ̀-tɨdɔ̀ tɔ́ wɔ̀gɔ̀ bhěyi.
9 As suas couraças eram parecidas com couraças de ferro, e o barulho das suas asas era como o barulho de carros puxados por muitos cavalos quando correm para a batalha.
10 Abádhí-áwɨ̀ nɨ́ɨ’ɨ̀ àdhàdhɨ̀ yà áwɨ̀na nɨ̌ arɨ́ ìndrǔ ʉ̀bɨ̌ àwǔ-tɨdɔ̀-áwɨ̀ bhěyi. Abádhí tɔ́ ɔbɨ, yà abádhí rǎvu nɨ̌ ìndrǔ-rɔ̌ imbò àbǐ tɨ́, nɨ́ɨ’ɨ̀ ɨ abádhí-áwɨ̀ ɔ̀.
10 Os gafanhotos tinham rabos e ferrões como os de escorpiões, e era com os rabos que tinham o poder de ferir as pessoas por cinco meses.
11 Ndɨrɔ̀, abádhí tɔ́ ádrʉ̀ngbǎ kamà nɨ’ɨ̀ òyǐ ɔ̌ màlàyikà. Pbàɛ̀brànɨyà t’ávàna ɔ̌, kɔ̌vɔ̀ nɨ’ɨ̀ Àbàdonì. Ndɨrɔ̀ Pbàgìríkí t’ávàna ɔ̌, ka nɨ’ɨ̀ Àpòlìyonì.
11 Eles tinham um rei que os governava, que era o anjo que toma conta do abismo. O seu nome em hebraico é Abadom e em grego é Apolião (isso quer dizer “O Destruidor”).
12 Wɔ̀ wɛmbɛrɛ̀ tɔ́ àpbɛ̀ ʉ̀dà wà. Ndɨrɔ̀ olù rɨ́ ’ɨ̀pɛ tdɨ́tdɔ̌ nɨ́ ɔ́yɔ̌ ngʉ̌kpà àpbɛ̀.
12 O primeiro “ai” já passou. Depois disso dois outros “ais” devem vir ainda.
13 Nɨ́, aza rɨ́ kìsě màlàyikà náamɨ̀ pbɨ̀ndà wàndà, madʉ̀ atdí alɛ-tù ɨ̀rɨ̀, rɨ̀tɔ̀ ndɨ̀ yà Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌ rɨ́’ɨ̀ ɔrɔ̀ tɔ́ màzàbahʉ̀ tɔ́ ɨ̀fɔ pbɨnàdɔ ɔ̀nǎ rɔ̀.
13 Então o sexto anjo tocou a sua trombeta, e eu ouvi uma voz que vinha dos quatro cantos do altar de ouro que está diante de Deus.
14 Ndɨ alɛ-tù avɔ̀ dhu wɔ̀ aza rɨ́ kìsě màlàyikà, ndàdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ wàndà nà fɔná tɔ̀, ndàtɨ: «Ʉ́kɔ̀lɔ̌ Fùratì tɔ́ ɨdha-akpà-bɨdɔ̌ ka kúsǒ ɨ̀fɔ màlàyíká.»
14 E ao sexto anjo, que tinha nas mãos a trombeta, a voz disse: — Solte os quatro anjos que estão amarrados perto do grande rio Eufrates !
15 Nɨ́ kǎdʉ̀ ɨ màlàyíká ʉ̀kɔlɔ, ndɨ́nɨ̌ yà adzɨ óvò alɛ tɔ́ atdí nga ɨ̀bhʉ dɔ̌ nɔkyɛ tɨ́. Kàgàwà ʉlɨ abádhí angyangyɨ ndɨ ɔkyɛta tɔ́ adyifɔ̀-sɨsɨ̀ tɔ̀, ɨdhɔ tɔ̀, àbǐ tɔ̀ ndɨrɔ̀ atɔ tɔ̀.
15 Os quatro anjos foram soltos. Eles estavam preparados para essa hora, dia, mês e ano a fim de matar a terça parte da humanidade.
16 Ma mɨrɨ mʉ̀hàgʉ̀ dɔ̌ arúbhi abádhí tɔ́ pbànówí tɔ́ mʉ̀tʉ̀-bvʉ. Abádhí-bvʉ nɨ’ɨ̀ ɔ́yɔ̌ mɨyà mìlìyonì alɛ.
16 E me foi dito que os soldados a cavalo eram duzentos milhões.
17 Ndɨrɔ̀, wɔ̀ ɔnyʉ bhěyi rɔ́dzɨ̀ dùdù dhu ɔ̀, ma mala ɨ mʉ̀hàgʉ̀ mà dɔ̀yá ùpò ’òkò pbànówí mànà. Ɨ pbànówí tɔ́ làtú nɨ’ɨ̀ kàzʉ bhěyi ílù làtú. Ndɨrɔ̀, ngʉ̌kpà tɔ́ làtú nɨ’ɨ̀ kɛnɛkɛ̀ tɔ́ ndɨrɔ̀ áwùse tɔ́. Ɨ mʉ̀hàgʉ̀-dɔ nʉ́ʉlɨ ɨ̀ àrì-dɔ bhěyi. Ndɨrɔ̀, abádhí-li’ɔ̀ rɔ̀ ambɛ́nà àhʉ dɔ̌ dhu nɨ́ kàzʉ mà, ɨkɔ mà, atdídɔ̌ arʉ́la ògbe ndógbe rɔ̀ áwùse tɔ́ dhu-ra mànà.
17 Na minha visão vi os cavalos e os seus cavaleiros. Os cavaleiros tinham no peito couraças vermelhas como fogo, azuis como safira e amarelas como enxofre. A cabeça dos cavalos era como cabeça de leão, e da boca deles saía fogo, fumaça e enxofre.
18 Ndɨrɔ̀, kɔ̌kɔ̀ ɨ̀bhʉ àpbɛ̀, kɔ̌kɔ̀ mʉ̀hàgʉ̀-li’ɔ̀ rɔ̀ rúvò kàzʉ mà, ɨkɔ mà, atdídɔ̌ arʉ́la ògbe ndógbe rɔ̀ áwùse tɔ́ dhu-ra mànà náakyɛ̀ yà adzɨ óvò alɛ tɔ́ atdí nga ɨ̀bhʉ dɔ̌.
18 A terça parte da humanidade foi morta por estas três pragas: o fogo, a fumaça e o enxofre que saíam da boca dos cavalos.
19 Obhó tɨ́, kɔ̌kɔ̀ ɨ mʉ̀hàgʉ̀ tɔ́ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ́ɨ’ɨ̀ abádhí-li’ɔ̀ ndɨrɔ̀ abádhí-áwɨ̀ ɔ̀. Abádhí-áwɨ̀ nɨ́ɨ’ɨ̀ àdhàdhɨ̀ osu-dɔ bhěyi, ’àdʉ̀ òwu nzɛ́rɛ dhu ɔ̀nzɨ̀ rɔ̌ ìndrǔ rɔ̌ ɨ áwɨ̀ya nɨ̌.
19 Pois o poder dos cavalos está na boca deles e também no rabo. O rabo parecia uma cobra com a cabeça na ponta dele, e com ele os cavalos feriam o povo.
20 Ɨ̀ nʉbhà ɨ̀nzɨ̌ ’ʉ̀vɛ kɔ̌kɔ̀ àpbɛ̀ nɨ̌ alɛ nʉ́ʉgɛ̀rɛ̀ nzá ɨ̀ ’ʉ̀bhà yà ɔtsʉ́ya nyʉ́ nɨ̌ ɨ̀ ɔ́bhɔ̀lɔ̀ sànamʉ̀ t’ʉ́lɛ́tá. Abádhí akò ’òngò àmbɛ nzɛ́rɛ-alafí mà ɨ sànamʉ̀ mànà ʉ̀lɛ dɔ̌. Ɨ sànamʉ̀ abádhí abhɔ̀lɔ̀ ɔrɔ̀ mà, fʉ̀rangà tɨ́ kátɨna sʉma-tɨdɔ̀ mà, mʉ̀lɨngà mà, odu mà, ndɨrɔ̀ itsu mà nɨ̌. Ɨ dhu-tsí nɨ’ɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ rɨ́ ɨnga mà àlǎ, ɨ̀nzɨ̌ rɨ́ ɨnga mà ɨ̀rɨ, ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ rɨ́ ùbhǐ tɨ́ màtɨ́ ùbhi dhu.
20 O resto da humanidade, isto é, todos os que não tinham sido mortos por essas pragas, não abandonou aquilo que eles haviam feito com as suas próprias mãos : eles não pararam de adorar os demônios e os ídolos de ouro, de prata, de bronze, de pedra e de madeira, que não podem ver, nem ouvir, nem andar.
21 Ndɨrɔ̀, abádhí ʉgɛ̀rɛ̀ nzá ɨ̀ ’ʉ̀bhà ìndrǔ t’ɔ́kyɛta mà, òndrù t’óndrùta mà, mʉ̀nyɔ̀nɨ̀ t’ɔ́nzɨta mà, ogbo t’ɔ́nzɨta mànà tɔ́ fɨ̀yɔ́ nzɛ́rɛ mʉ̀tsɔ.
21 Também não se arrependeram dos seus crimes de morte, nem das suas feitiçarias, nem da sua imoralidade sexual, nem dos seus roubos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Apocalipse 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.