Apocalipse 6
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT
1 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, ma mala dhu nɨ́: Tàmǎ-ngba angbɛ wɛmbɛrɛ̀ tɔ́ andɔ yà kàràtasɨ̌-yà-ba-tsʉ̀ rɔ̌ ka kʉ̀pbǎ àrʉ̀bhʉ̀ andɔ nzínzì ɔ̌ dhu. Nɨ́, ma mɨrɨ kɔ̌kɔ̀ ípìrɔ̌nga nà ɨ̀fɔ dhu-tsí nzínzì ɔ̌ atdí dhu, dhu ɔ̀vɔ rɨ́ àdhàdhɨ̀ ɔvɔ àtà dhu bhěyi rɨ́ ndɨ̀rɨ tǔna nɨ̌, ndàtɨ: «Áhʉ̌!»
1 Enquanto eu observava, o Cordeiro abriu o primeiro dos sete selos do livro. Então ouvi um dos quatro seres vivos dizer com voz de trovão: “Venha!”.
2 Nɨ́ ma mandà nga, madʉ̀ ɔ̀wɔ̌wʉ̀ atdí mʉ̀hàgʉ̀ àla ndɨ̀ nɨ̀tɔ̀ rɔ́. Ndɨrɔ̀, ndɨ mʉ̀hàgʉ̀ dɔ̌ ùpò ndàdɨ alɛ ɨ’ɨ̀ ɔsʉ nà fɔná, kadʉ̀ mʉ̀kàkʉ́ àbhʉ fɨ̌ndà. Kǎdʉ̀ àhʉ mʉ̀lɛ̀màtálɛ tɨ́rɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndara tɨ́ dhu lɛ̀mà ɔ̀nzɨ̀ tdɨ́tdɔ̌.
2 Quando olhei, vi um cavalo branco. Seu cavaleiro carregava um arco, e sobre sua cabeça foi colocada uma coroa. Ele saiu batalhando para conquistar vitórias.
3 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Tàmǎ-ngba angbɛ ɔyɔ rɨ́ kìsě andɔ. Nɨ́ ma mɨrɨ ípìrɔ̌nga nà ɔyɔ rɨ́ kìsě dhu, ràtɨ: «Áhʉ̌!»
3 Quando o Cordeiro abriu o segundo selo, ouvi o segundo ser vivo dizer: “Venha!”.
4 Nɨ́ kàzʉ bhěyi ngbɔ̌na ìlù ngǎtsi mʉ̀hàgʉ̀ nɨ́ɨtɔ ndɨ̀. Nɨ́ kà-dɔ̌ ndɨ̀ ndùpò ndàdɨ rɔ́ ɨ̀’ɨ̀ alɛ-fɔ́ ka kabhʉ̀ ádzǐ obhi-akpà. Ka kadʉ̀ yà adzɨ ɔ̌ rɔ̀ kà rɨ̌ màrʉ̀ngà ɨ̀tɔ nɨ̌ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ àbhʉ kà tɔ̀ átɔ̀. Kà-tɨ̀ nɨ́, kà rabhʉ̀ya ìndrǔ rɔ̀kyɛ̀ ɨ̀ nzínzìya ɔ̌.
4 Então surgiu um cavalo vermelho. Seu cavaleiro recebeu uma grande espada e autoridade para tirar a paz da terra. E houve guerra e matança em toda parte.
5 Tàmǎ-ngba itdègu ɨ̀bhʉ rɨ́ kìsě andɔ nángbɛ̌, nɨ́ ma mɨrɨ ípìrɔ̌nga nà ɨ̀bhʉ rɨ́ kìsě dhu, ràtɨ: «Áhʉ̌!» Nɨ́ ma mʉ̀bɛ̀ nga mandà rɔ̀, ma mala ɔ̀tɔ̌tɨ̀ mʉ̀hàgʉ̀ rɨ̀tɔ̀ ndɨ̀. Ndɨ mʉ̀hàgʉ̀ dɔ̌ ndɨ̀ ndùpò ndàdɨ rɔ́ ɨ’ɨ̀ alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ kìlo nà fɔná.
5 Quando o Cordeiro abriu o terceiro selo, ouvi o terceiro ser vivo dizer: “Venha!”. Quando olhei, vi um cavalo preto. Seu cavaleiro tinha na mão uma balança.
6 Nɨ́ ma mɨrɨ alɛ-tù bhěyi rɨ́ ndɨ̀rɨ dhu ípìrɔ̌nga nà ɨ̀fɔ dhu-tsí nzínzì ɔ̌ rɔ̀ rɨ́ dhu ɔ̀vɔ rɔ́, ndàtɨ: «Nganʉ̀-ra tɔ́ atdí kìlo-odzì nɨ́ atdíku ɨdhɔ tɔ́ kasʉ tɔ́ mʉ̀kɨ̀mbà nyʉ́, ndɨrɔ̀ sàyirì-ra tɔ́ ɨ̀bhʉ kìlo-odzì nɨ́ atdíku ɨdhɔ tɔ́ kasʉ tɔ́ mʉ̀kɨ̀mbà nyʉ́ átɔ̀! Pbɛ́tʉ̀, akyɛ mà dɨ̀vayì mànà nàndà dhu nɨ̌, nyɨ nyàkǎ nzá nyɨdzɨ̌ ɨ-tsí-odzì.»
6 E ouvi uma voz dentre os quatro seres vivos dizer: “Uma medida de trigo ou três medidas de cevada custarão o salário de um dia, mas não desperdice o azeite nem o vinho”.
7 Tàmǎ-ngba nɨ́itdègu ɨ̀fɔ rɨ́ kìsě andɔ nángbɛ̌, nɨ́ ma mɨrɨ ípìrɔ̌nga nà ɨ̀fɔ rɨ́ kìsě dhu, ràtɨ: «Áhʉ̌!»
7 Quando o Cordeiro abriu o quarto selo, ouvi o quarto ser vivo dizer: “Venha!”.
8 Nɨ́, ma mandà nga, madʉ̀ ɨrɨ́bɨ̀ta tɔ́ ɨkána nà mʉ̀hàgʉ̀ àla rɨ̀tɔ̀ ndɨ̀. Kà-dɔ̌ ndɨ̀ ndùpò ndàdɨ rɔ́ ɨ’ɨ̀ alɛ-ɔvɔ̀ nɨ’ɨ̀ Ɔvɛ. Ndɨrɔ̀, kǒwù ɔ̌ ɨ’ɨ̀ nɨ́ Òyǐ ɔ̀ nga tɨ́ kátɨna alɛ. Abádhí tɔ̀ ka kabhʉ̀ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ, ndɨ́nɨ̌ yà adzɨ tɔ́ atdí nga ɨ̀fɔ dɔ̌ ɔ̌ alɛ nɔkyɛ tɨ́ obhi-akpà nɨ̌, àwù nɨ̌, kɔ́rɔ́ andɨ-tɨdɔ̀ nɨ̌, ndɨrɔ̀ ɨrɨ́ ɔ̌ ɨ̀zǎ nɨ̌.
8 Quando olhei, vi um cavalo amarelo. Seu cavaleiro se chamava Morte, e o mundo dos mortos o seguia. Eles receberam autoridade sobre um quarto da terra para matar pela espada, pela fome e pela doença e por meio de animais selvagens.
9 Tàmǎ-ngba itdègu imbo rɨ́ kìsě andɔ nángbɛ̌, nɨ́ màzàbahʉ̀-tsìnǎ, ma mala Kàgàwà bhà Ɔtɛ t’ʉ́nɔta-okú dɔ̀ rɔ̀, ndɨrɔ̀ ndɨ Ɔtɛ tɔ́ ídzì ngàmbì tɨ́ ɨ̀ ɨ́’ɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ ka kɔ́kyɛ̀ alɛ.
9 Quando o Cordeiro abriu o quinto selo, vi sob o altar as almas de todos que haviam sido mortos por causa da palavra de Deus e por seu testemunho fiel.
10 Nɨ́, ɨ alɛ ambɛ́nà ùkǔ dɔ̌ ɔrʉ́ tǔya nyʉ́ nà, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwǎ, nyɨ nɨ́ Ɨ̀lɨ̌lǎ alɛ ndɨrɔ̀ Obhóngatálɛ. Nyɨ nyádɨ, nyambɛ ɨnga ɔ̀dɔ̀ dɔ̌ ràrà àhʉ ɨ̀ngbà kàsʉmɨ̀ ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ nyɨ nyɨtdɨ̀ tɨ́ anya yà adzɨ ɔ̌ alɛ dɔ̌, nyʉtsɛ̀ rɔ̀ká dhu, yà azùka nʉ́fʉ̀ abádhí nzínzì ɔ̌ alɛ-okú dɔ̀ rɔ̀?»
10 Clamavam ao Senhor em alta voz e diziam: “Ó Soberano Senhor, santo e verdadeiro, quanto tempo passará até que julgues os habitantes da terra e vingues nosso sangue?”.
11 Ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ̀lɨ ndɨ̀ alɛ mà kɔ̌kɔ̀ ka kɔ́kyɛ̀ alɛ nzínzì ɔ̌ tɔ̀, ka kabhʉ̀ ɔ̀wɔ̌wʉ̀ kanzʉ̀. Ndɨrɔ̀ ka katɨ abádhí nɨ̌: «Nyɨ̌ nyàkǎ nyɔ̌dɔ̀ adɔ́kʉ, yà Kàgàwà-owù ʉ̀ngʉ̌ arɨ́ alɛ. Ka kɨ́ abádhí nzínzì ɔ̌ atdídhená alɛ ɔ̀kyɛ yà nyɨ̌ ka kɔ́kyɛ̀ dhu bhěyi. Ɨ ɔ̀kyɛ ka kɔ́kyɛna alɛ-bvʉ rǎkǎ rɔ̀ nga nɨ́ ndɨ Kàgàwà adʉ̀ya rʉ̀kʉ́ dhu ʉ̀tsɛ̀ nɨ̌.»
11 Então a cada um deles foi dada uma veste branca, e lhes foi dito que descansassem mais um pouco até que se completasse o número de seus irmãos, seus companheiros no serviço, que se juntariam a eles depois de serem mortos.
12 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌ ma mala dhu nɨ́, Tàmǎ-ngba rɨ̌ aza rɨ́ kìsě andɔ nángbɛ̌ dhu. Nɨ́, yà adzɨ níivì atdídɔ̌, adyifɔ̀ ʉgɛ̀rɛ̀ ndɨ̀ ndɔ̀tɨ̀ ɨnyɨ tɔ́ mbɛrʉ̀ bhěyi, àbǐ ràdʉ̀ ndʉ̀gɛ̀rɛ̀ ndòlù azu bhěyi.
12 Enquanto eu observava, o Cordeiro abriu o sexto selo, e houve um grande terremoto. O sol ficou escuro como pano negro, e a lua inteira se tornou vermelha como sangue.
13 Ɔ̀rʉ̀-akpà-nyɨ̀ rɔ̌ alalɨ náawà ɨ̀ yà adzɨkpa dɔ̌, àdhàdhɨ̀ itsu-kpɔ̌ náarɨ́ ’àwà kázùrɔ̌ rɔ̀, ɔbɨ nà rópili àpùpú rɨ̌ kpàna-ɔ̌nga ʉ̀yǎ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌ dhu bhěyi.
13 Então as estrelas caíram do céu como figos verdes de uma figueira sacudida por um forte vento.
14 Ɔ̀rʉ̀-akpà nɨ́ɨdhá ndɨ̀, ndàmbɛ ndàduru dɔ̌, àkpɔrɔ ka kákpɔrɔna kàràtasɨ̌-yà-ba náarɨ́ ndàdùrǔ dhu bhěyi. Kɔ́rɔ́ pbìrì mà, kɔ́rɔ́ sɔ̀ngà mànà nʉ́ʉngbɛ ɨ̀ fɨ̀yɔ́ ngari ɔ̌ rɔ̀, ’òwù.
14 O céu foi enrolado como pergaminho, e todas as montanhas e ilhas foram movidas de seu lugar.
15 Yà adzɨ ɔ̌ ádrɔ̀drɔ̌ kámá mà, ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, pbànówí tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, ònzìtálɛ mà, ɔbɨtálɛ mà, ndɨrɔ̀ kɔ́rɔ́ ngʉ̌kpà alɛ mà, yà ɨnɔ tɨ́ arɨ́’ɨ̀ mà, dɔ̀yá arɨ́’ɨ̀ ɨ̀tɨ́rɔ̀ alɛ mànà náatsè, ’òwù ’ùrù odu-tsì arɨ́’ɨ̀ ibhu ɔ̀nǎ màtɨ́, ndɨrɔ̀ pbìrì-rɔ̌ arɨ́’ɨ̀ odu nzínzì ɔ̌ màtɨ́.
15 Então os reis da terra, os governantes, os generais, os ricos, os poderosos, os escravos e os livres, todos se esconderam em cavernas e entre as rochas das montanhas.
16 Abádhí ambɛ́nà dhu ɔ̀vɔ̀ dɔ̌ pbìrì mà odu mànà tɔ̀, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Nyàwà nyɨ̌ dɔ̀ká, nyǎdʉ̀ mǔrù ɨtsɛ wɔ̀ ádrʉ̀ngbǎ kamà tɔ́ tombi dɔ̌ àdɨ alɛ-rɔ̌ rɔ̀, ndɨrɔ̀ Tàmǎ-ngba bhà nàwí rɔ̌ rɔ̀.
16 E gritavam às montanhas e às rochas: “Caiam sobre nós e escondam-nos da face daquele que está sentado no trono e da ira do Cordeiro!
17 Obhó tɨ́, abádhí tɔ́ nàwí tɔ́ ádrʉ̀ngbǎ ɨdhɔ ɨ̀rà wà. Nɨ́ ádhɨ pbá alɛ ndɨ ìnè rɨ́’ɨ̀ ndàdɨ pbɨ̀ndà ípìrɔ̌nga nà tdɨ́tdɔ̌?»
17 Pois chegou o grande dia de sua ira, e quem poderá sobreviver?”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Apocalipse 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.