Apocalipse 11
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARA
1 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, ka kibho dhu ùdhě ka karɨ́ nɨ̌ itsukpó bhěyi ndɨ̀ nɨ̀lɨ ízò fudú, kadʉ̀ àtɨ̀nà ɨma nɨ̌: «Ɨ́và nyɨ, nyudhe Kàgàwà bhà ɨdza mà màzàbahʉ̀ mànà, nyadʉ̀ ányɨ̀-dzá rɔ̀ arɨ́ Kàgàwà ʉ̀lɛ̌ alɛ-bvʉ nɔ́zʉ̀.
1 Foi-me dado um caniço semelhante a uma vara, e também me foi dito: Dispõe-te e mede o santuário de Deus, o seu altar e os que naquele adoram;
2 Pbɛ́tʉ̀, wɔ̀ irinǎ rɔ̀ rɨ́’ɨ̀ kà tɔ̀ odhó nákǎ nyʉbhà ɨ̀nzɨ̌ nyudhe. Obhó tɨ́, wɔ̀ ndɨ-tsí ka kàbhʉ wà yà ɨnzá àpɛ̀ Kàgàwà ʉ̀nɨ̌ alɛ, kǎkà ɨ̀fɔ kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà àbǐ tɨ́ rɨ́ ɨ̀lɨ̌lǎ kɨgɔ̀-tsidɔ̀ ɔ̀bɛ̀ alɛ tɔ̀.
2 mas deixa de parte o átrio exterior do santuário e não o meças, porque foi ele dado aos gentios; estes, por quarenta e dois meses, calcarão aos pés a cidade santa.
3 Ndɨrɔ̀, ma mɨ́ ɔ́yɔ̌ pbàkà ngàmbì òvì ròwù dhu ɔ̀vɔ̀ ìndrǔ tɔ̀, gɔ̀nɨ́yà ɨ̀ ʉ̀fɔ̌ rɔ̀yá ɨnyɨ tɔ́ mbɛrʉ̀ tɨ́ rɔ́rɔ̀. Nɨ́, abádhí rɨ̌ dhu ɔ̀vɔ ìndrǔ tɔ̀ pbànábí bhěyi ràrà àhʉ atdí lʉfʉ̀, dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ mɨyà, dɔ̀ná azà kumì nà ɨdhɔ tɨ́.»
3 Darei às minhas duas testemunhas que profetizem por mil duzentos e sessenta dias, vestidas de pano de saco.
4 Kɔ̌kɔ̀ ɨ ɔ́yɔ̌ ngàmbì nɨ́ ɨ kɔ̌kɔ̀ ɔ́yɔ̌ mìzèyìtunì-tsǔ-kpa, ndɨrɔ̀ abádhí nɨ́ ɨ tarà ʉ̀lɨ̌ ka karɨ́ dɔ̀yá mʉ̀narà, kǎkà yà adzɨ ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎlɛ-ɔ̀nzɨ̌ aríko alɛ.
4 São estas as duas oliveiras e os dois candeeiros que se acham em pé diante do Senhor da terra.
5 Ndɨrɔ̀, ndɨ alɛ apɛ́ ndòzè ndɔ̀nzɨ̀ abádhí nzɛ́rɛ, nɨ́ kàzʉ rǎdʉ̀ àhʉ abádhí-li’ɔ̀ rɔ̀, ràdʉ̀ ɨ abádhí tɔ́ òmvǔ nʉ́bɨ̀. Ndɨ dhu bhěyi tɨ́ nɨ́ ndɨ, ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ́lɨ ndɨ̀ alɛ mà yà abádhí nòzè ndɔ̀nzɨ̀ nzɛ́rɛ nɨ́ rǎdʉ̀ ɔ̀vɛ̀.
5 Se alguém pretende causar-lhes dano, sai fogo da sua boca e devora os inimigos; sim, se alguém pretender causar-lhes dano, certamente, deve morrer.
6 Ndɨrɔ̀, abádhí rɨ̌’ɨ̀ ìnè ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nà, ’ʉ̀tsɨ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà-tsʉ̀, ɨ̀nzɨ̌ igye nɨ́ɨkɔ́ tɨ́ yà ìndrǔ tɔ̀ abádhí rɨ̌ dhu ɔ̀vɔ pbànábí bhěyi ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌. Abádhí rɨ̌’ɨ̀ ìnè ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nà átɔ̀, ’ʉ̀gɛ̀rɛ̀ ɨdha ròngò azu tɨ́, ’àdʉ̀ ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ̀lɨ ndɨ̀ àpbɛ̀-tɨdɔ̀ mà nábhʉ yà adzɨ ɔ̌ alɛ ràbà, ɨ̀ òzè ka dhu bhěyi.
6 Elas têm autoridade para fechar o céu, para que não chova durante os dias em que profetizarem. Têm autoridade também sobre as águas, para convertê-las em sangue, bem como para ferir a terra com toda sorte de flagelos, tantas vezes quantas quiserem.
7 Abádhí rɨ̌ wɔ̀ ìndrǔ tɔ̀ ɨ̀ arɔ́vɔna pbànábí bhěyi dhu t’ɔ́vɔta ɨ̀tɔ rɔ̀, òyǐ ɔ̀ rɔ̀ ráhʉ ɨ̀zǎ núugyeya ɨla abádhí nà. Kɔ̌nzɨya abádhí-lɛ̀mà, ndàdʉ̀ abádhí ɔ̀kyɛ̀.
7 Quando tiverem, então, concluído o testemunho que devem dar, a besta que surge do abismo pelejará contra elas, e as vencerá, e matará,
8 Nɨ́, abádhí-abvò nóokoya ádrʉ̀ngbǎ kɨgɔ̀, yà abádhí tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ ka kʉtɔ́ mʉ̀sàlabhà dɔ̌ ɔ̀ná kɨgɔ̀ tɔ́ ngʉdhà ɔ̌. Ndɨ kɨgɔ̀ nɨ́ ndɨ ka karɨ́ ɨ̀pbɛ̌na kanzì Sɔ̀dɔmɔ̀ tɨ́, ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌ Mísrì tɨ́.
8 e o seu cadáver ficará estirado na praça da grande cidade que, espiritualmente, se chama Sodoma e Egito, onde também o seu Senhor foi crucificado.
9 Nɨ́, ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ́lɨ ndɨ̀ alɛ-tɨdɔ̀ nzínzì ɔ̌ alɛ mà, ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ̀lɨ ndɨ̀ rʉ̀gànda-tɨdɔ̀ nzínzì ɔ̌ alɛ mà, ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ̀lɨ ndɨ̀ alávà-tɨdɔ̀ t’álɛ nzínzì ɔ̌ alɛ mà, ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ̀lɨ ndɨ̀ pbìrì ɔ̌ alɛ nzínzì ɔ̌ alɛ mànà náandáya kɔ̀rɨ́ abvo ɨ̀bhʉ ɨdhɔ dɔ̀ná gòna nà tɨ́, ndɨrɔ̀ abádhí a’uya nzɨ̌ kʉtdʉ̌ ɨ abvo.
9 Então, muitos dentre os povos, tribos, línguas e nações contemplam os cadáveres das duas testemunhas, por três dias e meio, e não permitem que esses cadáveres sejam sepultados.
10 Kɔ̌kɔ̀ ɨ yà adzɨ óvò alɛ-ɨdhɛ̀ nɨ́ɨkaya ndɨ̀ ɨ̀kǎ tɨ́ abádhí ʉ̀vɛ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Ɨ alɛ-ɨdhɛ̀ nɨ́ɨkaya ndɨ̀, ’àdʉ̀ àmbɛ pɛrɛ̀ mà núbho dɔ̌ fɨ̌yɔ̀ nzínzìya ɔ̌, atdídɔ̌ nyʉ́ kɔ̀rɨ́ ɔ́yɔ̌ pbànábí náabhʉ̀ ɨ̀ ’àbà àpbɛ̀ nɨ́dhunɨ̌.
10 Os que habitam sobre a terra se alegram por causa deles, realizarão festas e enviarão presentes uns aos outros, porquanto esses dois profetas atormentaram os que moram sobre a terra.
11 Kɔ̀rɨ́ ɨ̀bhʉ ɨdhɔ dɔ̀ná gòna nà dzidɔ̌, Kàgàwà bhà rɔ̀ ɨ̀rà ípìrɔ̌nga tɔ́ alɛ-ɨhɛ̀ náatsù abádhí-abvò ɔ̀, abádhí ràdʉ̀ ’ɨ̀và, ’ìkò pfɔ̌ya dɔ̌. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ádrʉ̀ngbǎ ɔdɔ nɨ́ɨsɨ́ abádhí àndà rɔ̌ rúbhi alɛ ɔ̀.
11 Mas, depois dos três dias e meio, um espírito de vida, vindo da parte de Deus, neles penetrou, e eles se ergueram sobre os pés, e àqueles que os viram sobreveio grande medo;
12 Ndɨrɔ̀, kɔ̌kɔ̀ ɨ ɔ́yɔ̌ pbànábí nɨ́ɨrɨ ɔrʉ́-tǔna nà rɨ́ dhu ɔ̀vɔ fɨ̌yɔ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ alɛ-tù, ndàtɨ: «Nyùpò àzú!» Nɨ́ abádhí upò ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ àpbù ɔ̌, àzèmbè kɔ̌kɔ̀ ɨ abádhí tɔ́ òmvǔ rǎndàna rɔ́rɔ̀.
12 e as duas testemunhas ouviram grande voz vinda do céu, dizendo-lhes: Subi para aqui. E subiram ao céu numa nuvem, e os seus inimigos as contemplaram.
13 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́, ádrʉ̀ngbǎ mùtìtì nɨ́ɨsɨ́, kɨgɔ̀ tɔ́ atdínga ɨdrɛ̀ dɔ̌ ràdʉ̀ ndùgòlò. Àrʉ̀bhʉ̀ lʉfʉ̀ alɛ náadʉ̀ ʉ̀vɛ wɔ̀ ndɨ mùtìtì ɔ̌. Nɨ́ ádrʉ̀ngbǎ ɔdɔ nyʉ́ nɨ́ɨsɨ́ ɔ̀dɔ̀dɨ̀ alɛ-go ɔ̀, ràdʉ̀ Kàgàwà, yà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ arɨ́’ɨ̀ alɛ nílè.
13 Naquela hora, houve grande terremoto, e ruiu a décima parte da cidade, e morreram, nesse terremoto, sete mil pessoas, ao passo que as outras ficaram sobremodo aterrorizadas e deram glória ao Deus do céu.
14 Dhu ɨ̀nzǎ rɨ́ ɔyɔ rɨ́ kìsě dhu nʉ́dà wà, ndɨrɔ̀ ɨ̀bhʉ rɨ́ kìsě rɨ̌ nzɨ̌ àpɛrɛ, ɨnzá ndɨ̀ ndɨ̀tɔ̀ ndɨ̀ rɔ́rɔ̀!
14 Passou o segundo ai. Eis que, sem demora, vem o terceiro ai.
15 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, àrʉ̀bhʉ̀ rɨ́ kìsě màlàyikà náamɨ̀ pbɨ̀ndà wàndà. Nɨ́ ábhɔ̌ alɛ náavɔ̀ dhu ɔrʉ́ tǔya nyʉ́ nà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀, ’àtɨ:
15 O sétimo anjo tocou a trombeta, e houve no céu grandes vozes, dizendo: O reino do mundo se tornou de nosso Senhor e do seu Cristo, e ele reinará pelos séculos dos séculos.
16 Ndɨrɔ̀ ɔ́yɔ̌ kumì dɔ̀ná ɨ̀fɔ nà pbàkʉ̀rʉ̌, yà fɨ̀yɔ́ kámá tɔ́ tombi dɔ̌ aróko Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌, núugú ɨ̀, nyɨ̀ya ràpbǎ adzɨkpa-ngbɔ̀ nyʉ́, ’ʉ̀lɛ̌ Kàgàwà.
16 E os vinte e quatro anciãos que se encontram sentados no seu trono, diante de Deus, prostraram-se sobre o seu rosto e adoraram a Deus,
17 Abádhí ambɛ́nà àtɨ̀nà dɔ̌:
17 dizendo: Graças te damos, Senhor Deus, Todo-Poderoso, que és e que eras, porque assumiste o teu grande poder e passaste a reinar.
18 Ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ nyɨfʉ̌ alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ nàwí nà rʉ̀nʉ́,
18 Na verdade, as nações se enfureceram; chegou, porém, a tua ira, e o tempo determinado para serem julgados os mortos, para se dar o galardão aos teus servos, os profetas, aos santos e aos que temem o teu nome, tanto aos pequenos como aos grandes, e para destruíres os que destroem a terra.
19 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, yà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ arɨ́’ɨ̀ Kàgàwà bhà ɨdza-li’ɔ̀ náapfo ndɨ̀, Kàgàwà mànà ìndrǔ ùngbò ɨ̀ dhu ɨ̀tɛ̀ rɨ́ Sàndukù ràdʉ̀ ndàla ɔ̀nà. Nɨ́ ɨnga nʉ́ʉmbɨ̀lɨ̀, alɛ-tù mà, ɔvɔ rʉ̌tǎ dhu mànà ràdʉ̀ ’ɨ̀rɨ̀. Ndɨrɔ̀, yà adzɨ níivì, ɨfɔ ràdʉ̀ ɨ̀kɔ̌ atdídɔ̌.
19 Abriu-se, então, o santuário de Deus, que se acha no céu, e foi vista a arca da Aliança no seu santuário, e sobrevieram relâmpagos, vozes, trovões, terremoto e grande saraivada.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Apocalipse 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.