2 Coríntios 8
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARA
1 Àbanɨ̌nzó, mǎ mòzè nyʉ̌nɨ Màkɛ̀dɔ̀nɨyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ kànɨ́sá tɔ̀ Kàgàwà ɔ́nzɨ̀ ídzìnga.
1 Também, irmãos, vos fazemos conhecer a graça de Deus concedida às igrejas da Macedônia;
2 Abádhí ábà àpbɛ̀ abhɔ, pbɛ́tʉ̀ ’àdʉ̀ òko dhɛ̀dhɛ ɔ̌ tɨ́ atdídɔ̌. Ìnè màtɨ́ ɨ̀ ɨ́’ɨ̀ nǎkʉ̀ nyʉ́ tɨ́ atdídɔ̌ rɔ́rɔ̀, abádhí rɨ̌’ɨ̀ nà ìndrǔ dzʉ̀nà t’ɔ́nzɨta tɔ́ alɛ-afí náadʉ̀ òse tɨ́ òse.
2 porque, no meio de muita prova de tribulação, manifestaram abundância de alegria, e a profunda pobreza deles superabundou em grande riqueza da sua generosidade.
3 Abádhí úbho pɛrɛ̀ yà ɨ̀ nyʉ́ ɨ̀ ɨ́’ɨ̀ nà dhu-bvʉ rɔ̌, ndɨrɔ̀ ròsè òse tɨ́ màtɨ́ yà ɨ̀ nyʉ́ ɨ̀ àmbɛ̀nà ɔ̀nzɨna dhu dɔ̀nǎ. Ɨma nɨ́ ndɨ dhu tɔ́ ngàmbì. Abádhí ɔ́nzɨ̀ ka ɨnzá atdí alɛ mà àvi ’ɔ̀nzɨ̀ rɔ́rɔ̀.
3 Porque eles, testemunho eu, na medida de suas posses e mesmo acima delas, se mostraram voluntários,
4 Abádhí ɨ́tdɛ̀ mǎ mǎ’ù dhu fɨ̌yɔ̀ ’ùngbò ɨ̀ ngʉ̌kpà alɛ mànà ’ɔ̀nzɨ̀ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ Kàgàwà bhà alɛ dzʉ̀nà.
4 pedindo-nos, com muitos rogos, a graça de participarem da assistência aos santos.
5 Abádhí ɔ́nzɨ̀ dhu ósè òse tɨ́ yà fɔyá mǎ múbhi ɔ̀dɔ̀nà rɔ̌ mǎ mabá tɨ́ dhu dɔ̀nǎ. Wɛmbɛrɛ̀ tɨ́, abádhí ádzi ɨ̀ ɨ̀ nyʉ́ tɨ́rɔ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù tɔ̀, ndɨ dhu-dzidɔ̌, ’àdʉ̀ ’àdzi ɨ̀ nyʉ́ tɨ́rɔ̀ fǎkà átɔ̀ àdhàdhɨ̀ Kàgàwà ózè ka dhu bhěyi.
5 E não somente fizeram como nós esperávamos, mas também deram-se a si mesmos primeiro ao Senhor, depois a nós, pela vontade de Deus;
6 Nyɨ̌ nàndà dhu nɨ̌, Titò ɔ́pɛ̀ wà ndɔ̀tɛ̀ ìndrǔ nà ndɨ́nɨ̌ mʉ̀dzʉ̀nà ɔ̀nzɨ ka kɨ́ nɨ̌ dhu nɨtsà tɨ́. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, mǎ mɨ̀tdɛ̀ ka ɨ̀tdɛ̀ tɨ́ átɔ̀ ràdu ndɨ̀ bvʉ̀kʉ̀, ndɨ́nɨ̌ wɔ̀ ʉ̀kʉ̀ rɨ́’ɨ̀ ìndrǔ dzʉ̀nà t’ɔ́nzɨta tɔ́ alɛ-afí tɔ́ kasʉ nʉnda tɨ́ ndàrà ʉ̀tsànà mběyi.
6 o que nos levou a recomendar a Tito que, como começou, assim também complete esta graça entre vós.
7 Obhó tɨ́, nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ kɔ́rɔ́ dhu-tsí nà abhàbhɔ́. Ɨ dhu nɨ́: Yěsù Krɨ́stɔ̀ nyɨ̌ nyá’ù ɔbɨ nyʉ́ nà dhu, alɛ-dɔ àlʉ̌ rɨ́ ɔtɛ ʉ̀nɔ nyɨ̌ nyárɨ́ dhu, Kàgàwà ábhʉ ɨnga nyʉ̌nɨ dhu, nyɨ̌ nyábhʉ ɔbɨ̀kʉ kɔ́rɔ́ Kàgàwà bhà kasʉ t’ɔ́nzɨta tɔ̀ dhu, ndɨrɔ̀ àzè mǎ mángbɛ atdídɔ̌ nyʉkʉtsì dhu. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, nyɨ̌ nyàkǎ nyɨ̌’ɨ̀ ìndrǔ dzʉ̀nà ɔ̀nzɨ nyɨ̌ nyɨ́ dhu tɔ́ alɛ-afí nà atdídɔ̌ nyʉ́ átɔ̀.
7 Como, porém, em tudo, manifestais superabundância, tanto na fé e na palavra como no saber, e em todo cuidado, e em nosso amor para convosco, assim também abundeis nesta graça.
8 Ma mʉ̀nɔ̀ nzá wɔ̀ dhu fʉ̌kʉ̀ ʉyátá tɨ́. Pbɛ́tʉ̀ ma màwɛ fʉ̌kʉ̀ dhu nɨ́, ngʉ̌kpà alɛ ábhʉ ɔbɨ̀ya kɔ́rɔ́ Kàgàwà bhà kasʉ t’ɔ́nzɨta tɔ̀ dhu kɛ̀lɛ̌, ndɨ́nɨ̌ fʉ̀kʉ́ àzè tɔ́ obhónga nɨtɛ̀ tɨ́.
8 Não vos falo na forma de mandamento, mas para provar, pela diligência de outros, a sinceridade do vosso amor;
9 Nyɨ̌ nyʉ́nɨ wà àlɛ̌ tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù Krɨ́stɔ̀ bhà ídzìnga. Àbadhi nɨ’ɨ̀ ònzìtálɛ, pbɛ́tʉ̀ kǎdʉ̀ ndɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀’ɨ̀ nǎkʉ̀tálɛ tɨ́ okúkʉ dɔ̀ rɔ̀, ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nyadʉ̀ tɨ́’ɨ̀ ònzìtálɛ tɨ́ pbɨ̀ndà nǎkʉ̀-otù ɔ̌.
9 pois conheceis a graça de nosso Senhor Jesus Cristo, que, sendo rico, se fez pobre por amor de vós, para que, pela sua pobreza, vos tornásseis ricos.
10 Wɔ̀ nyɨ̌ nyɨ́tsàna dhu nàndà dhu nɨ̌, yà ma mɔ́vɔna fʉ̌kʉ̀ dhu nɨ́ pbàkà ɨrɛ̀ta. Ndɨ ɨrɛ̀ta nɨ́ àkǎkǎ fʉ̌kʉ̀ ɨrɛ̀ta. Yà inzì ɨ́’ɨ̀ná atɔ ɔ̌, nyɨ̌ nɨ́’ɨ̀ná ndɨ wɛmbɛrɛ̀ t’álɛ yà ndɨ dhu nòzè ’ɨ̀tsà, ndɨrɔ̀ nyɨ̌ nɨ́’ɨ̀ná ndɨ wɛmbɛrɛ̀ t’álɛ átɔ̀ yà ndɨ dhu nɔ́pɛ̀ná ’ɨ̀tsà.
10 E nisto dou minha opinião; pois a vós outros, que, desde o ano passado, principiastes não só a prática, mas também o querer, convém isto.
11 Nɨ́ kòmbí, nyɨ̌ nyàkǎ nyǒwù kà nà nyǒwù ʉ̀tsànà. Àdhàdhɨ̀ nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ ídzì afíkʉ nà nyǔdhe ka nyɔ̌nzɨ̀ dhu bhěyi, nyɨ̌ nyàkǎ nyɨ̌’ɨ̀ ídzì afíkʉ nà, nyɔ̌nzɨ̀ ka àdhàdhɨ̀ yà nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ nà ongyéngá-bvʉ rɔ̌.
11 Completai, agora, a obra começada, para que, assim como revelastes prontidão no querer, assim a leveis a termo, segundo as vossas posses.
12 Obhó tɨ́, ìndrǔ apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ídzì afína nà Kàgàwà tɔ̀ ndɨ̀ ndɨ́ dhu àbhʉ̌ rɔ̀, nɨ́ Kàgàwà rɨ̌ kàbhʉ dhu à’u àdhàdhɨ̀ yà kà rɨ̌’ɨ̀ nà dhu-bvʉ rɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ yà ɨ̀mbǎ kà rɨ̌’ɨ̀ nà dhu-bvʉ rɔ̌.
12 Porque, se há boa vontade, será aceita conforme o que o homem tem e não segundo o que ele não tem.
13 Wɔ̀ dhu rɨ̌ nzɨ̌ àtɨna nyɨ̌ ràkǎ nyǒkò àpbɛ̀ ɔ̌ ngʉ̌kpà alɛ dzʉ̀nà t’ɔ́nzɨta-okú dɔ̀ rɔ̀, pbɛ́tʉ̀ dhu àkǎ kɔ́rɔ́ alɛ rɨ̀’ɨ̀ dhu-tsí nà àdhàdhɨ̀.
13 Porque não é para que os outros tenham alívio, e vós, sobrecarga; mas para que haja igualdade,
14 Ndɨrɔ̀ kòmbí, yà nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ nà abhɔ ròsè dhu-tsí nɨ̌, nyɨ̌ nyínè nyɔ̌nzɨ̀ ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ dhu nà alɛ dzʉ̀nà. Ndɨrɔ̀ atdíku, yà abádhí rɨ̌’ɨ̀ dhu-tsí nà abhɔ ròsè ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, abádhí ɨ’ɨya ìnè ’ɔ̀nzɨ̀ dzʉ̀nàkʉ átɔ̀ rʉ̀kʉ́ dhu ɔ̀tdɨ̀ ndɨ̀ rɔ̀. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, kɔ́rɔ́ alɛ rǎdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ àdhàdhɨ̀.
14 suprindo a vossa abundância, no presente, a falta daqueles, de modo que a abundância daqueles venha a suprir a vossa falta, e, assim, haja igualdade,
15 Àdhàdhɨ̀ yà Ɨ̀lɨ̌lǎ Andítá rʉ̌nɔna dhu bhěyi:
15 como está escrito: O que muito colheu não teve demais; e o que pouco, não teve falta.
16 Titò ózè ndɔ̀nzɨ̀ dzʉ̀nàkʉ abhɔ, àdhàdhɨ̀ mǎ mózè mɔ̌nzɨ̀ dzʉ̀nàkʉ átɔ̀ dhu bhěyi. Kàgàwà nɨ́ ndɨ kà-afí nábhʉ rɨ̀’ɨ̀ ndɨ dhu bhěyi. Nɨ́ mǎ mɨ́ ɔ̀tsɔ̀ àbhʉ̌ Kàgàwà tɔ̀ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
16 Mas graças a Deus, que pôs no coração de Tito a mesma solicitude por amor de vós;
17 Kǎ’ù mǎ mànzì ndɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ndara tɨ́ fʉ̌rábvʉ̀ Kòritò tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ dhu. Ndɨrɔ̀ ròsè dòtsí, kɨ̌’ɨ̀ ɨwà ndɨ̀ ndùdhe dhu ndɨ̀tɨ́rɔ̀ afína ɔ̀ fʉ̌rábvʉ̀ ndɨ̀ ndara tɨ́ rɔ́.
17 porque atendeu ao nosso apelo e, mostrando-se mais cuidadoso, partiu voluntariamente para vós outros.
18 Mǎ mòvì atdíkpá kà mànà nɨ́, yà atdídɔ̌ kɔ́rɔ́ kànɨ́sá arɨ́fʉ̌na Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ dzʉ̀nà t’ɔ́nzɨta ɔ̌ àlɛ̌ t’ádɔ̀nà.
18 E, com ele, enviamos o irmão cujo louvor no evangelho está espalhado por todas as igrejas.
19 Wɔ̀ dhu-ɔ̀gʉ̌ dɔ̌, kànɨ́sá óvò ka, ndɨ́nɨ̌ mǎ nʉnda tɨ́ mǒwù yà ùbhǒ ka kúbho mʉ̀dzʉ̀nà ʉ̀ndɔ̀ mànà. Wɔ̀ ndɨ ídzì kasʉ rɨ̌ Ádrʉ̀ngbǎlɛ-ɔvɔ̀ ìlè, ndàdʉ̀ ngʉ̌kpà alɛ dzʉ̀nà mǎ mózè mɔ̌nzɨ̀ dhu ɨ̀tɛ̀ átɔ̀.
19 E não só isto, mas foi também eleito pelas igrejas para ser nosso companheiro no desempenho desta graça ministrada por nós, para a glória do próprio Senhor e para mostrar a nossa boa vontade;
20 Mǎ mòzè mɔ̌dɔ̀ mǎ rɔ̀ná rɔ̀ dhu nɨ́, ìndrǔ rɨ̌ ngbɔ̌ka ʉ̀nɔ wɔ̀ ndɨ ábhɔ̌ fʉ̀rangà-tsʉ̀kǎ ɔ̀dɔ mǎ mɨ́ tɨ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ dhu.
20 evitando, assim, que alguém nos acuse em face desta generosa dádiva administrada por nós;
21 Obhó tɨ́, mǎ mòzè mɔ̌nzɨ̀ ídzì dhu, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ rɔ̀fɔ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ-nyɨ̀kpɔ́ kɛ̀lɛ̌, pbɛ́tʉ̀ rɔ̀fɔ̀ ìndrǔ-nyɨ̀kpɔ́ átɔ̀.
21 pois o que nos preocupa é procedermos honestamente, não só perante o Senhor, como também diante dos homens.
22 Mǎ mòvì ngǎtsi àlɛ̌ t’ádɔ̀nà atdíkpá abádhí mànà. Mǎ múdhe wà kà kàsʉ̌ ibí-gʉ̀na nyʉ́, mǎdʉ̀ kòtù ngʉ̌kpà alɛ dzʉ̀nà nózè ndɔ̀nzɨ̀ kɔ́rɔ́ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ alɛ tɨ́. Nɨ́, kòmbí kàbhʉ ndɨ̀ atdídɔ̌ ndɨ kasʉ tɔ̀, ndàdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ a’uta nà atdídɔ̌ nyʉkʉtsì átɔ̀.
22 Com eles, enviamos nosso irmão cujo zelo, em muitas ocasiões e de muitos modos, temos experimentado; agora, porém, se mostra ainda mais zeloso pela muita confiança em vós.
23 Titò nàndà dhu nɨ̌, ma mátɨna kà ràrɨ̌ ɔdhɨ̀du, ndɨrɔ̀ mǎ marɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ atdíkpá kà mànà fʉ̀kʉ́ ídzìnga tɔ̀. Ndɨrɔ̀ kɔ̌kɔ̀ àbadhi nʉ̀ndà ngʉ̌kpà àlɛ̌ t’ádɔ́na nɨ́ kànɨ́sá úvǐ alɛ. Abádhí rɔ̌nzɨna kasʉ arɨ́ Krɨ́stɔ̀-ɔvɔ̀ àbhʉ̌ ìndrǔ rìlè.
23 Quanto a Tito, é meu companheiro e cooperador convosco; quanto a nossos irmãos, são mensageiros das igrejas e glória de Cristo.
24 Nɨ́rɔ̀, nyɨ̌ nyàkǎ nyɨ̌tɛ̀ dhu, ɨwà nyɨ̌ rózè abádhí obhó tɨ́, ndɨ́nɨ̌ yà abádhí núvǐ kànɨ́sá a’u tɨ́ dhu, ’àdʉ̀ dhu ʉ̀nɨ yà okúkʉ dɔ̀ rɔ̀ mǎ mɨ́ ídzì dhu àwɛ̌ rɔ̀, mǎ ràwɛ wà obhó dhu.
24 Manifestai, pois, perante as igrejas, a prova do vosso amor e da nossa exultação a vosso respeito na presença destes homens.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.