2 Coríntios 7
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs BKJ
1 Nɨ́ yà atdídɔ̌ ma mózè nyɨ̌ rɔ̀, nyʉ̀nɨ dhu, Kàgàwà rɔ́kɔ̀ kɔ́rɔ́ kɔ̌kɔ̀ dhu tɔ́ làká àlɛ̌ tɔ̀. Dhu àkǎ àlɛ̌ rù’o àlɛ̌, àlɛ̌ rɨ̀lǎ yà àlɛ̌-ngbɔ̀ mà àlɛ̌-afí mànà nábhʉ rɔ̀tɨ̀ kà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ kɔ́rɔ́ dhu ɔ̌ rɔ̀. Ndɨrɔ̀ dhu àkǎ àlɛ̌ rɔ̀nzɨ̀ ɔbɨ, àlɛ̌ rɨ̀’ɨ̀ kà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ ɨ́lǎ atdídɔ̌ alɛ tɨ́, kɔ̌dɔ̀ ɔ̀nzɨ àlɛ̌ kɨ́ rɔ́rɔ̀.
1 Tendo, portanto, amados, essas promessas, purifiquemo-nos de toda a imundícia da carne e do espírito, aperfeiçoando a santidade no temor de Deus.
2 Nyʉ̀bhà mǎ mǎbà ngari afíkʉ ɔ̀, nyǒzè mǎ! Mǎ máfǎ nzá dhu atdí alɛ nɨ̌ màtɨ́, mǎ mábhʉ nzá atdí alɛ mà ràwǐ pbɨ̀ndà a’uta ɔ̌, ndɨrɔ̀ mǎ mʉ́trǎ nzá atdí alɛ mà fɔná ongyéngá mǎ mabá tɨ́.
2 Recebei-nos; a nenhum homem injustiçamos, a nenhum homem corrompemos, a nenhum homem defraudamos.
3 Ma mʉ̀nɔ̀ nzá wɔ̀ dhu ànyǎkʉ ma mɔtdɨ́ tɨ́. Obhó tɨ́, àdhàdhɨ̀ yà ma mʉ́nɔ̀ fʉ̌kʉ̀ dhu bhěyi tɨ́, nyɨ̌ nɨ́ atdídɔ̌ mǎ mózè nyɨ̌ alɛ, ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ ípìrɔ̌nga ɔ̌ màtɨ́ ndɨrɔ̀ ɔvɛ ɔ̌ màtɨ́.
3 Eu não falo isto para vossa condenação; porque eu havia dito antes que estais em nossos corações para morrer e viver convosco.
4 Ma mɨ́’ɨ̀ a’uta nà atdídɔ̌ nyʉkʉtsì, ɨdhɛ̀du ràdʉ̀ ndɨ̀ka atdídɔ̌ okúkʉ dɔ̀ rɔ̀. Kɔ́rɔ́ fàká àpbɛ̀ ɔ̌, ma marádɨ ɨwà afídu òpè ndɨ̀ rɔ́rɔ̀, ndɨrɔ̀ ɨwà ɨdhɛ̀du ɨ̀ka ndɨ̀ atdídɔ̌ rɔ́rɔ̀.
4 Grande é a minha ousadia no falar convosco; grande é a minha alegria em vós; estou cheio de conforto; transbordo de alegria em todas as nossas tribulações.
5 Màkɛ̀dɔ̀nɨyà mǎ mítdègu òwu ùvò, nɨ́ mǎ máso nzá ngbɔ̌ka akɛkpá màtɨ́. Mǎ mábà àpbɛ̀ kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ rɔ̀, ìndrǔ úgyè ɨ̀ mǎ mànà, ndɨrɔ̀ mǎ mɨ́’ɨ̀ ɔdɔ nà afíka ɔ̀.
5 Porque, quando chegamos à Macedônia, a nossa carne não teve descanso; mas fomos atribulados por todo lado: por fora lutas, por dentro temores.
6 Nɨ́, Kàgàwà yà afíya ɨ̀ngyɛ̌ ɨ̀ alɛ-afí òpè arɨ́, nópè ndɨ afíka Titò ɨ̀rà àhʉ tɨka ɔ̀ dhu-otù ɔ̌.
6 Mas Deus, que consola aqueles que estão abatidos, nos confortou com a vinda de Tito;
7 Kǒpè nzá afíka ndɨ dhu-otù ɔ̌ tɨ́, pbɛ́tʉ̀ kǒpè ka Titò ɨ̀rà ɔ̀vɔ̀nà fǎkà dhu-otù ɔ̌. Titò áwɛ ɨ̀ngbà dhu bhěyi màtɨ́ nyɨ̌ nyópè afína dhu fǎkà. Ndɨrɔ̀ kǎwɛ ɨ̀ngbà dhu bhěyi màtɨ́ nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ dhu-atdyú nà atdídɔ̌ nyǎla ngbɔ̌du dhu. Kǎwɛ ɨ̀ngbà dhu bhěyi màtɨ́ nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ ɨzʉ nà ndɨ̀ nɔ́nzɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ dhu, ndɨrɔ̀ ɨ̀ngbà dhu bhěyi màtɨ́ nyɨ̌ nyádzi nyɨ̌ okúdu dɔ̀ rɔ̀ dhu. Nɨ́ ndɨ dhu ádʉ̀ ɨdhɛ̀du àbhʉ rɨ̀ka ndɨ̀ atdídɔ̌.
7 e não somente por sua vinda, mas também pela consolação com que foi confortado por vós, contando-nos os vossos desejos sinceros, o vosso pranto, a vossa mente fervorosa por mim, de maneira que me regozijei muito.
8 Ma mʉ̀nɨ wà dhu yà angyi ma mándǐ fʉ̌kʉ̀ bhàrʉwà rábhʉ wà ɨzʉ rʉ̀ka nyɨ̌, pbɛ́tʉ̀ ma mòzù nzá ndɨ dhu. Ma mózǔyana dhu ɨzʉ ma màbhʉ rʉ̀ka nyɨ̌ ákɛ̌ kàsʉmɨ̀ tɨ́ rɔ̀.
8 Porque embora vos tenha entristecido com a minha carta, eu não me arrependo, mesmo se me arrependesse, por perceber que a mesma carta vos entristeceu, ainda que por pouco tempo.
9 Nɨ́ kòmbí ɨdhɛ̀du ɨ̀ka wà ndɨ̀. Kɨ̀ka ndɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ yà fʉ̌kʉ̀ ma mándǐ bhàrʉwà ábhʉ ɨzʉ rʉ̀ka nyɨ̌ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, pbɛ́tʉ̀ ndɨ ɨzʉ ábhʉ nyɨ̌ nyʉ̌gɛ̀rɛ̀ nyɨ̌, nyʉ̌bhà fʉ̀kʉ́ nzɛ́rɛnga dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Obhó tɨ́, ɨzʉ ʉ́ka nyɨ̌ àdhàdhɨ̀ Kàgàwà ózè ka dhu bhěyi. Nɨ́rɔ̀, mǎ mɔ́nzɨ̀ nzá atdí nzɛ́rɛ dhu mà rʉ̀kʉ́ wɔ̀ fʉ̌kʉ̀ ma mándǐ bhàrʉwà nɨ̌.
9 Agora me regozijo, não de que fostes entristecidos, mas de que fostes entristecidos para o arrependimento; porque fostes entristecidos segundo a maneira de Deus; para que em nada recebêsseis dano por causa de nós.
10 Obhó tɨ́, Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ nɔ̀fɔ̀ dhu bhěyi rɨ́ ìndrǔ ʉ̀kǎ ɨzʉ, rǎdʉ̀ ìndrǔ àbhʉ̌ rʉ̀gɛ̀rɛ̀ ndɨ̀ ndʉ̀bhà pbɨ̀ndà nzɛ́rɛnga, ndɨ dhu ràdʉ̀ Kàgàwà àbhʉ rɨ̀gʉ̌ ndɨ alɛ. Nɨ́ ndɨ dhu rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ ìndrǔ àbhʉ ròzù dhu. Pbɛ́tʉ̀, yà adzɨ àbhʉ rʉ̀ka ìndrǔ ɨzʉ náarɨ́ ìndrǔ ʉ̀nda ɔvɛ ɔ̀ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌.
10 Porque a tristeza segundo Deus opera arrependimento para a salvação, da qual ninguém se arrepende; mas a tristeza do mundo opera a morte.
11 Nyàndà pɛ́, yà nyɨ̌ nʉ́ka ɨzʉ-otù ɔ̌ Kàgàwà ɔ́nzɨ̀ ídzìnga: kòmbí, kǎbhʉ nyɨ̌ nyǒzè atdídɔ̌ ɨnzá nyɨ̌ nyàfǎ dhu yà ndɨ̀ nɔ́nzɨ̀ dhu ɔ̌ dhu ɨ̀tɛ̀ rɨ́ alɛ tɨ́. Kǎbhʉ nyɨ̌ nyɨ̌’ɨ̀ nzɛ́rɛ ka kɔ́nzɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ ɔ̀yánga rɨ̌ ɨ̀wa alɛ tɨ́, ndɨrɔ̀ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ rádʉ̀ ndɨ̀pɛ̀ dhu ɔdɔ̀ ɔ̀nzɨ rɨ́ alɛ tɨ́. Kǎbhʉ nyɨ̌ nyɨ̌’ɨ̀ abhɔ atdyúya rɨ̌’ɨ̀ ’àla ngbɔ̌du alɛ tɨ́, ma màbhʉ fɨ̌yɔ̀ sedzà nɨ́fʉ alɛ tɨ́, ndɨrɔ̀ nzɛ́rɛ ka kɔ́nzɨ̀ dhu nɨ́sɔ̌ màlɨpɔ̀ nɨ̌ alɛ tɨ́. Nyɨ̌ nyɨ́tɛ̀ dhu kɔ́rɔ́ otu ɔ̌ nyɨ̌ ràrɨ̌ mbǎ afátá nà nzɛ́rɛ ka kɔ́nzɨ̀ dhu ɔ̌.
11 Porque isto mesmo que, segundo Deus, vos entristeceu, quanto cuidado vos produziu; sim, que apologia, sim, que indignação, sim, que temor, sim, que desejo veemente, sim, que zelo, sim, que vingança! Em todas as coisas provastes ser inocentes nesta questão.
12 Nɨ́rɔ̀, ma mándǐ nzá dhu fʉ̌kʉ̀ ndɨ dhu náfǎ alɛ-okú dɔ̀ rɔ̀, ndɨrɔ̀ ma mándǐ nzá ka ndɨ dhu ka káfǎ nɨ̌ alɛ-okú dɔ̀ rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, ma mándǐ ka ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ngbà dhu bhěyi màtɨ́ nyɨ̌ nyózè mǎ’ɨ atdídɔ̌ dhu nɨtɛ̀ tɨ́ kpangba Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌.
12 Portanto, embora eu tenha escrito a vós, o fiz não por causa do que errou, nem por causa do que foi tratado injustamente, mas para que o nosso cuidado por vós pudesse ser manifesto diante de Deus.
13 Wɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nga nɨ́ ndɨ, afíka ótsì ɔbɨ nɨ̌.
13 Portanto, fomos confortados pelo vosso conforto. Sim, e muito mais nos alegramos pela alegria de Tito, porque o seu espírito foi renovado por vós todos.
14 Angyinǎ rɔ̀ ma mɔ́vɔ̀ dhu kà tɔ̀ matɨ, ma ràrɨ̌ dhɛ̀dhɛ nà okúkʉ dɔ̀ rɔ̀. Nɨ́ ma mɔ́yɔ̀ nzá ma kɔkɔ́rɔ̀. Mǎ mʉ́nɔ̀ kɔ́rɔ́ dhu nɨ́’ɨ̀ obhó dhu. Ndɨrɔ̀, nyɨ̌’ɨ mǎ mílè nɨ̌ Titò-ɔ̀nzɨ̌ ilèta nɨ́’ɨ̀ obhó ilèta átɔ̀. Ndɨ dhu ɔ́nzɨ̀ ndɨ̀ yà mǎ mʉ́nɔ̀ ka dhu bhěyi.
14 Porque, se nalguma coisa me gloriei de vós para com ele, não me envergonho; mas, como todas as coisas que eu falei de vós foram verdadeiras, assim também se confirmou como verdadeiro aquilo de que nos gloriamos de vós diante de Tito.
15 Kàbhà àzè arɨ́ ndìsě atdídɔ̌ okúkʉ dɔ̀ rɔ̀, nyɨ̌ nyɨ́fʉ ndɨ̀ kɔ́rɔ́ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́ dhu mà, nyɨ̌ nyákɔ ndɨ̀ ɨfʉta nyʉ́ nà ìvǐ ngbɔ̌kʉ rǐvi rɔ́rɔ̀ tɨ́ dhu mànà dhu ndɨ̀ ndɨ̀rɛ̀ rɔ̀.
15 E o seu íntimo afeto é mais abundante para convosco, ao lembrar-se da obediência de todos vós, e de como o recebestes com temor e tremor.
16 Ma mɨ́’ɨ̀ dhɛ̀dhɛ nà a’uta nà ma mɨ́’ɨ̀ ʉ̀kʉ̀ kɔ́rɔ́ dhu-tsí ɔ̌ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
16 Regozijo-me, portanto, de ter confiança em vós em todas as coisas.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.