2 Coríntios 2
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH
1 Nɨ́rɔ̀, ma múdhě dhu ɨ̀nzɨ̌ madu ma tdɨ́tdɔ̌ bvʉ̀kʉ̀, akyɛ ma mabhʉ̀na ɨzʉ rʉ̀ka nyɨ̌ tdɨ́tdɔ̌ nɨ̌.
1 Portanto, para não entristecê-los de novo, eu resolvi não ir ver vocês.
2 Obhó tɨ́, ma mapɛ́ nyǎbhʉ̌ ɨzʉ rʉ̀ka nyɨ̌, nɨ́ ádhɨ ndɨ ɨdhɛ̀du àbhʉ rádʉ̀ rɨ̀ka ndɨ̀ tdɨ́tdɔ̌? Tɨ́ nzɨ̌ yà ma mábhʉ ɨzʉ rʉ̀ka alɛ kɛ̀lɛ̌?
2 Pois, se eu entristeço vocês, então quem vai me alegrar? Somente vocês, a quem tenho entristecido!
3 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ ma mándǐ dhu fʉ̌kʉ̀ wɔ̀ ma mɔ́nzɨ̀ ka dhu bhěyi: bvʉ̀kʉ̀ ma márà àhʉ rɔ̀, ma mózè nzá yà ɨdhɛ̀du àbhʉ̌ àmbɛ̀nà rɨ̀ka ndɨ̀ alɛ rɨ̌ ɨzʉ àbhʉ̌ rʉ̀ka ma dhu. Obhó tɨ́, ma mʉ̀nɨ wà dhu, ɨdhɛ̀du ɨ̀ka ndɨ̀ rɔ̀, nyɨ̌ kɔ́rɔ́ ɨdhɛ̀kʉ ràrǎdʉ̀ ndɨ̀ka átɔ̀.
3 Foi por isso que escrevi aquela carta . O motivo foi que eu não queria ir e ser entristecido pelas próprias pessoas que deveriam me alegrar. Pois eu tenho a certeza de que, quando estou feliz, vocês todos também estão.
4 Ma mándǐ dhu fʉ̌kʉ̀ atdídɔ̌ ma mɨ́’ɨ̀ ɨzʉ nà ndɨrɔ̀ atdídɔ̌ afídu rɨ̌ ɨnga ɨ̀rɛ̀ rɔ́rɔ̀. Ma mándǐ ka ábhɔ̌ nyɨ̀du-dha nyʉ́ nà, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ ɨzʉ nabhʉ̀ tɨ́ fʉ̌kʉ̀, pbɛ́tʉ̀ ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nyʉnɨ tɨ́ ma mózè nyɨ̌ atdídɔ̌ tɨ́ dhu.
4 Eu escrevi aquela carta muito preocupado e triste e derramando muitas lágrimas. Porém não escrevi para fazer com que vocês ficassem tristes, mas para que soubessem do grande amor que tenho por todos vocês.
5 Atdí alɛ apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ìndrǔ nábhʉ ɨzʉ rʉ̀ka dhu tɨ́, nɨ́ kǎbhʉ nzá ka rʉ̀ka ɨma kɛ̀lɛ̌, pbɛ́tʉ̀ ròsè dùdunǎ, kǎbhʉ ɨzʉ rʉ̀ka nyɨ̌ mbɛ̀mbɛ̀ kɔ́rɔ́. Pbɛ́tʉ̀, dhu àkǎ nzá kɨzɨ̀ ndɨ dhu ɨ̀zɨ tɨ́.
5 Mas, se alguém fez com que alguma pessoa ficasse triste, não fez isso a mim, mas sim a vocês ou, pelo menos, a alguns de vocês. Escrevo assim para não ser muito duro com esse homem.
6 Ndɨ dhu bhěyi dhu nɔ́nzɨ̀ alɛ tɔ̀, nzínzìkʉ ɔ̌ ábhɔ̌ alɛ ábhʉ màlɨpɔ̀ dhu nákǎ wà.
6 Basta o castigo que a maioria já deu a ele.
7 Nɨ́rɔ̀ kòmbí, dhu ɔ̀fɔ̀ nga nyʉ̌bà dhu kà tɔ̀, nyǎdʉ̀ kà-afí àbhʉ ròtsì ɔbɨ, akyɛ ádrʉ̀ngbǎ ɨzʉ ʉkana ka afína ràdʉ̀ ndɔ̀bɛ̀ nɨ̌.
7 Agora vocês devem perdoá-lo e animá-lo para que ele não fique tão triste, que acabe caindo no desespero.
8 Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, ma mɨ̀tdɛ̀ nyɨ̌ ɨ̀tdɛ̀ tɨ́ nyɨ̌tɛ̀ fʉ̀kʉ́ àzè tɔ́ obhónánga ndɨ alɛ tɔ̀.
8 Por isso peço que façam com que ele tenha a certeza de que vocês o amam.
9 Obhó tɨ́, ma mándǐ ngǎtsi bhàrʉwà fʉ̌kʉ̀ okúna dɔ̀ rɔ̀ dhu nɨ́, ma mózè mudhe nyɨ̌, ndɨ́nɨ̌ ma mʉnɨ tɨ́ dhu, nyɨ̌ ràtɨ́’ɨ̀ ìnè nyɨ̌rɨ̀ tsʉ̀dú dhu kɔ́rɔ́ dhu ɔ̌.
9 E foi por isso também que escrevi aquela carta . Eu queria pôr vocês à prova e saber se estão sempre prontos a obedecer aos meus ensinos.
10 Nyɨ̌ nyʉ̀bà dhu fɨ̌ndà alɛ tɔ̀, ma mádʉ̀ dhu ʉ̀bà átɔ̀. Obhó tɨ́, ma mʉ́bà wà dhu ndɨ alɛ tɔ̀, yà nɨ́ ndɨ alɛ tɔ̀ ma mʉ́bana dhu ɨ̀’ɨ̀ nɨ̌. Ndɨ dhu ma mɔ́nzɨ̀ okúkʉ dɔ̀ rɔ̀ Krɨ́stɔ̀-ɔ̀nzɨ̌.
10 Quando vocês perdoam alguém, eu também perdoo. Porque, quando eu perdoo, se é que, de fato, tenho alguma coisa a perdoar, faço isso por causa de vocês, na presença de Cristo,
11 Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, pfɔ̀mvɔ Sìtanɨ̀ rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ àlɛ̌ lɛ̀mà ɔ̀nzɨ ndɨ̀ ndɨ́ ɔ̀ná otu nábà. Obhó tɨ́, àlɛ̌ kàdzo nzá kàbhà nzɛ́rɛ ɨrɛ̀ta rɔ̌ rɔ̀.
11 a fim de que Satanás não se aproveite de nós; pois conhecemos bem os planos dele.
12 Ma mɨ́và ma marà Trɔwà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ Yěsù Krɨ́stɔ̀ bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ ma mʉnɔ tɨ́. Nɨ́ ányɨ̀ ma màrà àhʉ rɔ̀, ma mótù dhu nɨ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù rɔ́bhɔ̀lɔ̀ wà otu idù ka ma mʉnɔ tɨ́.
12 Quando cheguei à cidade de Trôade para anunciar o evangelho de Cristo, vi que o Senhor me havia aberto o caminho para o trabalho ali.
13 Ìnè màtɨ́ kà rɨ̌’ɨ̀ ndɨ dhu bhěyi rɔ́rɔ̀, afídu ɨ́rɛ̀ nga atdídɔ̌ ɨnzá ma mòtù adɔ̀du Titò ányɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Nɨ́ ma mádʉ̀ ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ òvì, madʉ̀ àrà Màkɛ̀dɔ̀nɨyà tɔ́ pbìrì ɔ̀.
13 Mas eu estava muito preocupado porque não tinha conseguido encontrar o nosso irmão Tito. Por isso me despedi dos irmãos dali e fui para a província da Macedônia.
14 Kàgàwà àkǎ kabhʉ ɔ̀tsɔ̀ fɨ̌ndà! Krɨ́stɔ̀-otù ɔ̌, kǎrúbhi mǎ mànà ndɨ Krɨ́stɔ̀ ɔ̀nzɨ̀ dhu lɛ̀mà nɨ̌ gàràsǐsì tɔ́ ɔbɛ́ ɔ̌. Kǎrɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ nyʉkatsì, ndàbhʉ Krɨ́stɔ̀ kʉnɨ kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ àdhàdhɨ̀ kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ dzìna ɔ̀tɔ̀ ndɨ̀ ndrùù rɔ́ngʉ akyɛ bhěyi.
14 Mas dou graças a Deus porque, unidos com Cristo, somos sempre conduzidos por Deus como prisioneiros no desfile de vitória de Cristo. Como um perfume que se espalha por todos os lugares, somos usados por Deus para que Cristo seja conhecido por todas as pessoas.
15 Obhó tɨ́, mǎ mɨ́’ɨ̀ àdhàdhɨ̀ Kàgàwà tɔ̀ Krɨ́stɔ̀ àbhʉ ndrùù dzìna rɔ̌ngʉ akyɛ bhěyi. Ndɨ akyɛ-dzi rǎrà òtsi yà Kàgàwà òzè ndɨ̀gʉ̌ alɛ-ɔndɨ̀ ɔ̀, ndɨrɔ̀ ùwǐ rúwǐ ɨtsɛ Kàgàwà rɔ̌ rɔ̀ alɛ-ɔndɨ̀ ɔ̀ átɔ̀.
15 Porque somos como o cheiro suave do sacrifício que Cristo oferece a Deus , cheiro que se espalha entre os que estão sendo salvos e os que estão se perdendo.
16 Ùwǐ rúwǐ alɛ tɔ̀, ka nɨ́ ɔvɛ-dzi, yà ɔvɛ ìbhò rádʉ̀ ìndrǔ tɔ̀. Ndɨrɔ̀ yà Kàgàwà òzè ndɨ̀gʉ̌ alɛ tɔ̀, ka nɨ́ ípìrɔ̌nga-dzi, yà ípìrɔ̌nga ìbhò rádʉ̀ ìndrǔ tɔ̀. Nɨ́, ádhɨ pbá alɛ ndɨ ɔbɨ nà rɨ́’ɨ̀ ndɔ̀nzɨ̀ wɔ̀ dhu bhěyi kasʉ-tɨdɔ̀ ràkǎ?
16 Para os que estão se perdendo, é um mau cheiro que mata; mas, para os que estão sendo salvos, é um perfume muito agradável que dá vida. Então, quem é capaz de realizar um trabalho como esse?
17 Nɨ́rɔ̀, mǎ mɨ́’ɨ̀ mbǎ àdhàdhɨ̀ ábhɔ̌ ngʉ̌kpà alɛ, yà Kàgàwà bhà Ɔtɛ ʉ̀nɔ arɨ́ ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ onzí tɨ́ otùna ɔ̌ bhěyi. Pbɛ́tʉ̀ Kàgàwà ívì ndɨ mǎ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, mǎ marɨ́ obhó dhu ʉ̀nɔ Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌ Krɨ́stɔ̀-nyʉtsì.
17 Nós não somos como muitas pessoas que entregam a mensagem de Deus como se estivessem fazendo um negócio qualquer. Pelo contrário, foi Deus quem nos enviou, e por isso anunciamos a sua mensagem com sinceridade na presença dele, como mensageiros de Cristo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.