2 Coríntios 10
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARA
1 Ɨma Pɔlɔ̀, ma mɨ́ atdí dhu ònzi ɨma nyʉ́ tɨ́rɔ̀ fʉkʉ́. Ìndrǔ arátɨna ma rarɨ́ àdɨ ɨ̀yɔ̀ nzínzìkʉ ɔ̌ ma mɨ́’ɨ̀ rɔ̀, pbɛ́tʉ̀ ɨtsɛ ma mɨ́’ɨ̀ rʉ̀kʉ́ rɔ̀ rɔ̀, ma rarádʉ̀ ngbɔ̌du ɨ̀dzɨdzɔ tɨ́! Nɨ́, Krɨ́stɔ̀ bhà ɨ̀yɔ̀nga mà kàbhà ídzìnga mànà-otù ɔ̌,
1 E eu mesmo, Paulo, vos rogo, pela mansidão e benignidade de Cristo, eu que, na verdade, quando presente entre vós, sou humilde; mas, quando ausente, ousado para convosco,
2 ma mɨ̀tdɛ̀ nyɨ̌ ɨ̀tdɛ̀ tɨ́ matɨ: nyɨ̌ ràkǎ nzá nyʉ̌tʉ ma mɨdzɔ̀ ngbɔ̌du ɨ̀dzɔ tɨ́ bvʉ̀kʉ̀ ma márà àhʉ rɔ̀. Obhó tɨ́, ma mùdhe dhu mɔnzɨ̀ dhu ndɨ dhu bhěyi yà ɨnga ɨ̀rɛ̀ arɨ́ ’àtɨ, mǎ rarɨ́ dhu ɔ̀nzɨ alɛ-ngbɔ̀ tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌ atdídhená alɛ tɔ̀.
2 sim, eu vos rogo que não tenha de ser ousado, quando presente, servindo-me daquela firmeza com que penso devo tratar alguns que nos julgam como se andássemos em disposições de mundano proceder.
3 Mǎ’ɨ nɨ́ yà adzɨ ɔ̌ alɛ, pbɛ́tʉ̀ mǎ mɨ́ nzɨ̌ ɨla ùgye yà adzɨ ɔ̌ alɛ tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌.
3 Porque, embora andando na carne, não militamos segundo a carne.
4 Mǎ mɨ́ ɨla ùgye nɨ̌ màtsǔmù nɨ́ nzɨ̌ yà adzɨ ɔ̌ alɛ náarɨ́ ɨla ùgye nɨ̌ màtsǔmù-tɨdɔ̀, pbɛ́tʉ̀ Kàgàwà arɨ́ ndɨ ɔbɨ àbhʉ̌ ɨ màtsǔmù tɔ̀ rùgolo rɔ̀ná òmvǔ arɨ́ ’ùru ɔ̀yà ngari. Ndɨrɔ̀, ɨ màtsǔmù nɨ̌ mǎ mɨ́’ɨ̀ ìnè mǔgolo abádhí rǔdhěna tɨ̀tɔ̀ tɔ́ dhu,
4 Porque as armas da nossa milícia não são carnais, e sim poderosas em Deus, para destruir fortalezas, anulando nós sofismas
5 ndɨrɔ̀ mǔgolo abádhí rɨ̌’ɨ̀ nà ɨdzɨ́tá tɔ́ ɨrɛ̀ta, yà ìndrǔ-tsʉ̀ ʉ̀tɔ̀ arɨ́ ɨ̀nzɨ̌ rʉ̀nɨ Kàgàwà. Mǎ mòzè mʉ̌gɛ̀rɛ̀ kɔ́rɔ́ alɛ tɔ́ ɨrɛ̀ta, ndɨ́nɨ̌ Krɨ́stɔ̀-tsʉ̌ dhu nɨfʉ tɨ́.
5 e toda altivez que se levante contra o conhecimento de Deus, e levando cativo todo pensamento à obediência de Cristo,
6 Àkǎkǎ dhu bhěyi nyɨ̌ nyɨ́ kɨ̀fʉ̌ dhu mǎ màla rɔ̀, mǎ mùdhe wà dhu mǎ ràrǎdʉ̀ màlɨpɔ̀ àbhʉ ɨ̀nzɨ̌ rɨ́ kɨ̀fʉ̌ alɛ tɔ̀.
6 e estando prontos para punir toda desobediência, uma vez completa a vossa submissão.
7 Nyɨ̌ nyarɨ́ atdí dhu àndà yà ndɨ dhu rɨ̌ ndàlǎ ɔ̀ná ɔ́fɔ̀ ɔ̌! Ìndrǔ apɛ́ dhu à’u ndɨ̀ ràrɨ̌ Krɨ́stɔ̀ bhà alɛ, nɨ́ ndɨ alɛ àkǎ ndʉ̀nɨ dhu, mǎ mà átɔ̀, mǎ ràrɨ̌ Krɨ́stɔ̀ bhà alɛ ndɨ̀ bhěyi.
7 Observai o que está evidente. Se alguém confia em si que é de Cristo, pense outra vez consigo mesmo que, assim como ele é de Cristo, também nós o somos.
8 Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù Krɨ́stɔ̀ íbhò ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ fǎkà, ndɨ́nɨ̌ mǎ mɨdɨ̀ tɨ́ nyɨ̌ nɨ̌, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ ndɨ́nɨ̌ mǎ mɨnza tɨ́ nyɨ̌ ɨ̀nzǎ tɨ́ nɨ̌. Nɨ́, nyɨ̌ nyɨ́ mbǎ mɔzʉ̀ atdídɔ̌ ma mɨ́dzɨ̌ ma ndɨ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ-okú dɔ̀ rɔ̀ dhu tɨ́, nɨ́ nyɨ̀du rɨ̌ nzɨ̌ ɨ̀wʉ ndɨ kà nɨ̌ ma mɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ rɔ̀.
8 Porque, se eu me gloriar um pouco mais a respeito da nossa autoridade, a qual o Senhor nos conferiu para edificação e não para destruição vossa, não me envergonharei,
9 Ma mòzè nzá nyɨ̌rɛ̀ dhu ma ròzè mɨdɔ̀ ɔdɔ ʉ̀kʉ̀ ma múndǐna bhàrʉwà nɨ̌.
9 para que não pareça ser meu intuito intimidar-vos por meio de cartas.
10 Obhó tɨ́, atdídhená alɛ arátɨna: ɨma Pɔlɔ̀, ma mùndǐ ɨtsɛ rɔ̀ bhàrʉwà rarɔ́rʉ̀, ’àdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɔbɨ nà. Pbɛ́tʉ̀, nzínzìya ɔ̌ ma mɨ́’ɨ̀ rɔ̀, ngbɔ̌du rarɨ́’ɨ̀ ivíví, ndɨrɔ̀ ɔ̀tɛ̌du ɔ̀ rɔ̀ kadʉ̀ gàyàdu ɔ̀nzɨ̀ ɔ̀nzɨ tɨ́.
10 As cartas, com efeito, dizem, são graves e fortes; mas a presença pessoal dele é fraca, e a palavra, desprezível.
11 Wɔ̀ dhu bhěyi rɔ̌tɛ alɛ àkǎ ’ʉ̀nɨ dhu: yà ɨtsɛ rɔ̀ mǎ mùndǐ bhàrʉwà fʉ̌kʉ̀ ɔ̀ná ɔ́fɔ̀ mà rɨ’ɨya àdhàdhɨ̀ nzínzìkʉ ɔ̌ mǎ mówu ùvò rɔ̀ mǎ mɨ́ dhu ɔ̀nzɨ ɔ̀ná ɔ́fɔ̀ mànà.
11 Considere o tal isto: que o que somos na palavra por cartas, estando ausentes, tal seremos em atos, quando presentes.
12 Obhó tɨ́, ɨ alɛ arɨ́ ’ɨ̀tɛ̀ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ tɨ́ ɨ̀tɨ́rɔ̀. Nɨ́ mǎ mɨ́ nzɨ̌ mǒmvù mǎkǎ àdhàdhɨ̀ abádhí nà, ndɨrɔ̀ mǎ mɨ́ nzɨ̌ mǔdhě abádhí rɔ̌. Abádhí arɨ́ ’ɔ̀zʉ̀ ɨ̀tɨ́rɔ̀ ’ùdhe ɨ̀ ádʉ̀ ɨ̀tɨ́rɔ̀ nɨ̌ udheta tɔ́ dhu tɨ́. Ndɨrɔ̀ abádhí arɨ́ ’ùdhě nà nɨ́ ɨ̀ kɛ̀lɛ̌. Nɨ́, abádhí nɨ́ pbàdhɔ́má.
12 Porque não ousamos classificar-nos ou comparar-nos com alguns que se louvam a si mesmos; mas eles, medindo-se consigo mesmos e comparando-se consigo mesmos, revelam insensatez.
13 Mǎ’ɨ́ na, mǎ mɨ́ nzɨ̌ mɨ̌dzɨ̌ ròsè atdídɔ̌. Pbɛ́tʉ̀ mǎ mɨ́ mɨ̌dzɨ̌ okúna dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ yà Kàgàwà íbhò fɔká kasʉ kɛ̀lɛ̌. Yà Kàgàwà ábhʉ mǎ mǒwù ùvò wɛmbɛrɛ̀ tɨ́ fʉ̌rábvʉ̀ rɔ̀, kɨ̌lɨ wà kàsʉ̌ka nʉ́tsà mǎ mówu rɔ̀yá ifo. Nɨ́, ɨ ifo nɨ́ ɨ mǎ mɨ́fʉ̌na.
13 Nós, porém, não nos gloriaremos sem medida, mas respeitamos o limite da esfera de ação que Deus nos demarcou e que se estende até vós.
14 Mǎ mádà nzá ɨ ifo, mǎ nyʉ́ nɨ́ ndɨ wɛmbɛrɛ̀ tɨ́ mǎ mówù ùvò Yěsù Krɨ́stɔ̀ bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nà fʉ̌rábvʉ̀ nɨ́dhunɨ̌.
14 Porque não ultrapassamos os nossos limites como se não devêssemos chegar até vós, posto que já chegamos até vós com o evangelho de Cristo;
15 Nɨ́rɔ̀, mǎ mɨ́ nzɨ̌ mɨ̌dzɨ̌ ròsè atdídɔ̌ ngʉ̌kpà alɛ ɔ̀nzɨ̀ kasʉ-okú dɔ̀ rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, mǎ mɨ́ mɔ̌dɔ fɨ̌ndà dhu nɨ́, fʉ̀kʉ́ a’uta rɨ̌ ndìsě rɔ̀, nzínzìkʉ ɔ̌ mǎ mɔ́nzɨna kasʉ-bvʉ ràrɨ̌ ndìsě ìsě, ràrà àhʉ yà fǎkà Kàgàwà ɨ́tɛ̀ ifo ɔ̀.
15 não nos gloriando fora de medida nos trabalhos alheios e tendo esperança de que, crescendo a vossa fé, seremos sobremaneira engrandecidos entre vós, dentro da nossa esfera de ação,
16 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, mǎ mɨ’ɨya ìnè mǒwù Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ ʉ̀nɔ̀ fʉ̀kʉ́ mʉ̀lɛngʉ̀-dɔ̀tsírɔ́ rɨ́’ɨ̀ mʉ̀lɛngʉ̀ ɔ̀. Mǎ mòzè nzá mɔ̌nzɨ̀ kasʉ yà ɨwà ngʉ̌kpà alɛ ɔ́nzɨ̀ kasʉ ɔ̀yá mʉ̀lɛngʉ̀ ɔ̌, mǎdʉ̀ mɨ̌dzɨ abádhí ɔ́nzɨ̀ angyangyɨ kasʉ-okú dɔ̀ rɔ̀.
16 a fim de anunciar o evangelho para além das vossas fronteiras, sem com isto nos gloriarmos de coisas já realizadas em campo alheio.
17 Ɨ̀lɨ̌lǎ Andítá rǎtɨna: «Ndɨ̀ nòzè ndɨ̀dzɨ̌ ndɨ̀ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ alɛ nákǎ ndɨ̀dzɨ̌ ndɨ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà-okú dɔ̀ rɔ̀ tɨ́.»
17 Aquele, porém, que se gloria, glorie-se no Senhor.
18 Obhó tɨ́, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà rǎdʉ̀ à’ùnà àkǎkǎ alɛ tɨ́ alɛ nɨ́ nzɨ̌ yà ndɨ̀tɨ́rɔ̀ rɨ́ ndɨ̀tɛ̀ alɛ, pbɛ́tʉ̀ yà ndɨ̀tɨ́rɔ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà ɨ̀tɛ̀ alɛ.
18 Porque não é aprovado quem a si mesmo se louva, e sim aquele a quem o Senhor louva.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.