1 Coríntios 3
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARA
1 Pbàkà ɔ̌ àbanɨ̌nzó, nzínzìkʉ ɔ̌ ma mɨ́’ɨ̀ nɨ́nganɨ́, ma mábà nzá fangà mɔ̌tɛ̀ nyɨ̌ mànà àdhàdhɨ̀ Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nà rɨ́’ɨ̀ alɛ bhěyi. Pbɛ́tʉ̀ ma mɔ́tɛ̀ nyɨ̌ mànà àdhàdhɨ̀ yà adzɨ ɔ̌ dhu átdǔ afíya alɛ bhěyi, ndɨrɔ̀ òko òko ɨrɛ tɨ́ fɨ̀yɔ́ a’uta ɔ̌ Krɨ́stɔ̀-nyʉtsì alɛ bhěyi.
1 Eu, porém, irmãos, não vos pude falar como a espirituais, e sim como a carnais, como a crianças em Cristo.
2 Ma mábhʉ nyɨ̌ nyɔ̌mvʉ̀ dhu nɨ́’ɨ̀ màkyǐ. Ma mábhʉ nzá odú rɔ́’ɔ ɔ̀nyʉ̀ nyɔ̌nyʉ̀, ɨ̀nzɨ̌ nyɨ̌ nyádʉ̀ kà-lɛ̀mà ɔ̀nzɨ alɛ tɨ́ nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Ndɨrɔ̀ kòmbí màtɨ́ nyɨ̌ nyɨ́ nzɨ̌ àdʉ̀ kà-lɛ̀mà ɔ̀nzɨ̀,
2 Leite vos dei a beber, não vos dei alimento sólido; porque ainda não podíeis suportá-lo. Nem ainda agora podeis, porque ainda sois carnais.
3 òko nyɨ̌ nyòko yà adzɨ ɔ̌ dhu átdǔ afíkʉ rɔ́ nɨ́dhunɨ̌. Obhó tɨ́, yà òko adha mà anya mànà nóko nzínzìkʉ ɔ̌ dhu, nɨ́tɛ̀ tɨ́ nzá dhu, yà adzɨ ɔ̌ dhu rátdǔ afíkʉ, ndɨrɔ̀ nyɨ̌ raróko yà ɨnzá Kàgàwà nʉ́nɨ alɛ náaróko ɔ̀ná ɔ́fɔ̀ ɔ̌?
3 Porquanto, havendo entre vós ciúmes e contendas, não é assim que sois carnais e andais segundo o homem?
4 Wɔ̀ nzínzìkʉ ɔ̌ atdí alɛ rǎtɨna: Ɨma, ɨma nɨ́ Pɔlɔ̀ bhà alɛ, ngǎtsi alɛ ràdʉ̀ àtɨ̀nà: Ɨma, ɨma nɨ́ Apɔlɔ̀ bhà alɛ rɔ̀, nɨ́ wɔ̀ nyɨ̌ nyɔ́nzɨna dhu tɨ́ nzɨ̌ ɨnzá Kàgàwà nʉ́nɨ alɛ tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌ dhu?
4 Quando, pois, alguém diz: Eu sou de Paulo, e outro: Eu, de Apolo, não é evidente que andais segundo os homens?
5 Nɨ́rɔ̀, Apɔlɔ̀ nɨ́ àdhɨ? Ndɨrɔ̀, Pɔlɔ̀ nɨ́ àdhɨ? Mǎ’ɨ nɨ́ Kàgàwà bhà kasʉtálɛ, yà nyɨ̌ nyá’ù Krɨ́stɔ̀ otùya ɔ̌ alɛ. Mǎ mɔ́nzɨ̀ ndɨ kasʉ, ngǎtsi alɛ rɔ̀nzɨ̀ ka yà Ádrʉ̀ngbǎlɛ abhʉ̀ fɨ̌ndà pɛrɛ̀-bvʉ rɔ̌.
5 Quem é Apolo? E quem é Paulo? Servos por meio de quem crestes, e isto conforme o Senhor concedeu a cada um.
6 Mǎ mɨ́’ɨ̀ àdhàdhɨ̀ yà ɨnga ɔ̌ kasʉ nanzɨ̀ alɛ bhěyi: Ɨma, ma mazò itse, ndɨrɔ̀ Apɔlɔ̀ adʉ̀ ɨdha ʉ̀dhɔ kà dɔ̌. Pbɛ́tʉ̀, Kàgàwà nɨ́ ndɨ adʉ̀ kàbhʉ ròvì.
6 Eu plantei, Apolo regou; mas o crescimento veio de Deus.
7 Nɨ́, wɔ̀ ndɨ itse nòzò alɛ mà, kà-dɔ̌ ɨdha nʉ̀dhɔ alɛ mànà, kɔ́rɔ́ nɨ́ nzɨ̌ dhu. Kàgàwà nɨ́ ndɨ rɨ́’ɨ̀ ngari nà, kàbhʉ ndɨ ndɨ itse ròvì dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
7 De modo que nem o que planta é alguma coisa, nem o que rega, mas Deus, que dá o crescimento.
8 Itse nòzò alɛ mà, kà-dɔ̌ ɨdha nʉ̀dhɔ alɛ mànà kɔ́rɔ́ rɨ̌’ɨ̀ àdhàdhɨ̀: ndɨrɔ̀, Kàgàwà núubhòya ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ̀lɨ ndɨ̀ alɛ bhà mʉ̀kɨ̀mbà mà, àdhàdhɨ̀ ndɨ alɛ anzɨ̀ kasʉ-bvʉ rɔ̌.
8 Ora, o que planta e o que rega são um; e cada um receberá o seu galardão, segundo o seu próprio trabalho.
9 Obhó tɨ́, mǎ, mǎ’ɨ nɨ́ atdíkpá arɨ́ Kàgàwà bhà kasʉ ɔ̀nzɨ alɛ. Nyɨ̌, nyɨ̌ nɨ́ Kàgàwà bhà ɔnzɨbvʉ.
9 Porque de Deus somos cooperadores; lavoura de Deus, edifício de Deus sois vós.
10 Nɨ́, yà idù Kàgàwà íbhò ídzìnga-bvʉ rɔ̌, ndɨrɔ̀ àdhàdhɨ̀ yà ɨdza ɔ̀sɨ̀ arɨ́ nyɨ̀kpɔ́na ótdyù alɛ bhěyi, ma mɔ́pɛ̀ ndɨ mɔrʉ̀ ɨdza-pfɔ̀ [Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ t’ʉ́nɔta-otù ɔ̌.] Ndɨrɔ̀ kòmbí, ngǎtsi alɛ nádʉ̀ ndɨ ndɨ ɨdza ɔ̀sɨ̀ kà-dɔ̌. Pbɛ́tʉ̀ dhu àkǎ ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ̀lɨ ndɨ̀ alɛ mà ràndà nga mběyi, ɨ̀ngbà dhu bhěyi màtɨ́ ndɨ̀ ndɔ́sɨ̀ kà-dɔ̌ dhu nà.
10 Segundo a graça de Deus que me foi dada, lancei o fundamento como prudente construtor; e outro edifica sobre ele. Porém cada um veja como edifica.
11 Obhó tɨ́, ɨ̀mbǎ ngǎtsi ɨdza-pfɔ̀ ɔ̀pɛ̀ rádʉ̀ ndɔ̀rʉ̀, yà ɨwà ka kɔ́rʉ̀-tsí tɔ́ ngari ɔ̌ alɛ rɨ̌’ɨ̀. Ndɨ ɨdza-pfɔ̀ nɨ́ Yěsù Krɨ́stɔ̀.
11 Porque ninguém pode lançar outro fundamento, além do que foi posto, o qual é Jesus Cristo.
12 Ìndrǔ rɨ̌’ɨ̀ ìnè ndɔ̀sɨ̀ wɔ̀ ndɨ ɔ̀rʉ ka kɔ́rʉ̀ ɨdza-pfɔ̀ dɔ̌ abhɔ rádʉ̀ ɔ̀dhɔ̀ dhu-tɨdɔ̀ nɨ̌: ɔrɔ̀, tsʉmà, ndɨrɔ̀ ɔrʉ́ odzìna nà odu-tɨdɔ̀ mà. Ngǎtsi alɛ rɨ̌’ɨ̀ ìnè ndɔ̀sɨ̀ kà-dɔ̌ ɨ̀nzɨ̌ rádʉ̀ ɔ̀dhɔ̀ abhɔ dhu-tɨdɔ̀ nɨ̌: itsu, tsɨ̌tsɔ̀, ayi mà.
12 Contudo, se o que alguém edifica sobre o fundamento é ouro, prata, pedras preciosas, madeira, feno, palha,
13 Kàgàwà rɨ̌ ìndrǔ-ànyǎ ɨ̀tdɨ̀ nɨ́nganɨ́ rɨ́ ndɔ̀nzɨ dhu nɨ́ɨtɛ̀ya ɨ̀ngbà tɨ́ ɨ́lɨ ndɨ̀ alɛ bhà kasʉ tɔ́ ɔ́fɔ̀ kpangba. Obhó tɨ́ ndɨ nɨ́nganɨ́, Kàgàwà núudhèya ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ́lɨ ndɨ̀ alɛ bhà kasʉ mà kàzʉ nɨ̌, kàzʉ ràdʉ̀ ndɨ ndɨ alɛ bhà kasʉ tɔ́ ɔ́fɔ̀ nɨ́tɛ̀.
13 manifesta se tornará a obra de cada um; pois o Dia a demonstrará, porque está sendo revelada pelo fogo; e qual seja a obra de cada um o próprio fogo o provará.
14 Nɨ́, dhu ɨ’ɨya gukyè ɨnzá yà ndɨ alɛ asɨ̀ wɔ̀ ndɨ ɨdza-pfɔ̀ dɔ̌ dhu nógbè kàzʉ ɔ̀ dhu tɨ́, nɨ́ ndɨ alɛ náabáya mʉ̀kɨ̀mbà.
14 Se permanecer a obra de alguém que sobre o fundamento edificou, esse receberá galardão;
15 Pbɛ́tʉ̀ yà ndɨ alɛ asɨ̀ dhu nóogbeya gukyè, nɨ́ ndɨ alɛ náabáya nzɨ̌ mʉ̀kɨ̀mbà. Àbadhi nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ nɔ́ɔgʉ́ya ɔ̀gʉ̀, pbɛ́tʉ̀ ndɨ dhu nɨ’ɨya àdhàdhɨ̀ kàzʉ ɔ̀nǎ ndɨ̀ nɔ̀tɔ̀ ndàdʉ̀ ɔ̀gʉ̀ alɛ bhěyi.
15 se a obra de alguém se queimar, sofrerá ele dano; mas esse mesmo será salvo, todavia, como que através do fogo.
16 Nyɨ̌ nyʉ́nɨ tɨ́ obhó dhu nyɨ̌ ràrɨ̌ Kàgàwà bhà ɨdza, ndɨrɔ̀ kàbhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí rarádɨ nyʉkʉtsì?
16 Não sabeis que sois santuário de Deus e que o Espírito de Deus habita em vós?
17 Obhó tɨ́ Kàgàwà bhà ɨdza nɨ́ ɨ̀lɨ̌lǎ ɨdza, nɨ́ nyɨ̌ nɨ́ ndɨ kàbhà ɨdza. Nɨ́rɔ̀, ndɨ alɛ apɛ́ Kàgàwà bhà ɨdza ùgòlǒ, nɨ́ Kàgàwà adʉ̀ya ndɨ alɛ ùgolo átɔ̀.
17 Se alguém destruir o santuário de Deus, Deus o destruirá; porque o santuário de Deus, que sois vós, é sagrado.
18 Atdí alɛ mà àkǎ nzá ndʉ̀trǎ ndɨ̀ ndɨ̀tɨ́rɔ̀. Nzínzìkʉ ɔ̌ atdí alɛ mà náapɛ́ ndɔ̀zʉ̀ ɨwà ndɨ̀ ndʉ́nɨ dhu-ɔ̌nga t’óvòta yà adzɨ ɔ̌ alɛ tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌ dhu tɨ́, nɨ́ ndɨ alɛ àkǎ ndʉ̀bhà ndɨ dhu-ɔ̌nga t’óvòta-tɨdɔ̀. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, kà rǎdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ obhóná dhu-ɔ̌nga t’óvòta nʉ́nɨ alɛ tɨ́.
18 Ninguém se engane a si mesmo: se alguém dentre vós se tem por sábio neste século, faça-se estulto para se tornar sábio.
19 Obhó tɨ́, yà adzɨ ɔ̌ dhu-ɔ̌nga t’óvòta tɔ́ ɨrɛ̀ta-tɨdɔ̀ nɨ́ ɨ̀mbǎ tɨ̌na nà ɨrɛ̀ta Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌. Ɨ̀lɨ̌lǎ Andítá náarátɨna: «Kàgàwà arɨ́ dhu-ɔ̌nga t’óvòta ɨ̀ ʉ́nɨ dhu tɨ́ arɨ́ ’àtɨ alɛ nɔ́tsɨ yà ɨ̀tɨ́rɔ̀ abádhí ùpe fɨ̀yɔ́ àdà ɔ̌.»
19 Porque a sabedoria deste mundo é loucura diante de Deus; porquanto está escrito: Ele apanha os sábios na própria astúcia deles.
20 Ndɨrɔ̀ Andítá rǎtɨna átɔ̀: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà nʉ́nɨ wà dhu-ɔ̌nga t’óvòta tɔ́ ɨrɛ̀ta nà alɛ tɨ́ rɨ́ ’ɔ̀zʉ̀ alɛ tɔ́ ɨrɛ̀ta. Kʉ̌nɨ wà dhu, ndɨ ɨrɛ̀ta ràrɨ̌ mbǎ tɨ̌na nà dhu.»
20 E outra vez: O Senhor conhece os pensamentos dos sábios, que são pensamentos vãos.
21 Nɨ́rɔ̀, atdí alɛ mà àkǎ nzá ndɔ̀yɔ̀ ndɨ̀ ngǎtsi alɛ-okú dɔ̀ rɔ̀. Obhó tɨ́, kɔ́rɔ́ dhu rɨ̌’ɨ̀ fʉ̀kʉ́ ídzìnga tɔ̀.
21 Portanto, ninguém se glorie nos homens; porque tudo é vosso:
22 Ɨma Pɔlɔ̀, Apɔlɔ̀, Pɛ́tɛrʉ̀, Kàgàwà íbhò mǎ fʉ̌kʉ̀ fʉ̀kʉ́ ídzìnga tɔ̀. Ndɨrɔ̀ yà adzɨ, ípìrɔ̌nga, ɔvɛ, yà kòmbí rɨ́’ɨ̀ dhu, olù ríwu dhu mànà kɔ́rɔ́ Kàgàwà íbhò fʉ̌kʉ̀ fʉ̀kʉ́ ídzìnga tɔ̀.
22 seja Paulo, seja Apolo, seja Cefas, seja o mundo, seja a vida, seja a morte, sejam as coisas presentes, sejam as futuras, tudo é vosso,
23 Ndɨrɔ̀ nyɨ̌’ɨ́na, nyɨ̌ nɨ́ Krɨ́stɔ̀ bhà alɛ, ndɨrɔ̀ Krɨ́stɔ̀ nɨ́ Kàgàwà bhà alɛ.
23 e vós, de Cristo, e Cristo, de Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Coríntios 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.