1 Coríntios 2
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT
1 Àbanɨ̌nzó, ɨma nyʉ́ mà, yà fʉ̌rábvʉ̀ ma márà àhʉ, madʉ̀ àrà órù ɔ̀ aróko dhu yà Kàgàwà ɨ́tɛ̀ àlɛ̌ tɔ̀ nɔ́vɔ̀ rɔ̌ fʉ̌kʉ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ma márà nzá ɨ dhu ɔ̀vɔ̀ rɔ̌ fʉ̌kʉ̀ ɨ̀dzɨdzɔ̀ ɔtɛ-tɨdɔ̀ ɔ̌, ndɨrɔ̀ ma márà nzá kɔ̀vɔ̀ rɔ̌ yà adzɨ ɔ̌ dhu-ɔ̌nga t’óvòta tɔ́ ɨrɛ̀ta-tɨdɔ̀ ɔ̌.
1 Irmãos, na primeira vez que estive com vocês, não usei palavras eloquentes nem sabedoria humana para lhes apresentar o plano secreto de Deus.
2 Obhó tɨ́, yà atdíkpá àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ nyɨ̌ mànà ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ma mudhé ndɨ́nɨ̌ ma mara tɨ́ ɔ̀tɛ rɔ̌ dɔ̀ná nɨ́ atdí dhu kɛ̀lɛ̌. Ndɨ dhu nɨ́ Yěsù Krɨ́stɔ̀, yà mʉ̀sàlabhà dɔ̌ kʉtɔ́ dɔ̌ màkʉ̌rʉ̀.
2 Pois decidi que, enquanto estivesse com vocês, me esqueceria de tudo exceto de Jesus Cristo, aquele que foi crucificado.
3 Ndɨrɔ̀, fʉ̌rábvʉ̀ ma mɨ́’ɨ̀ nɨ́nganɨ́, ma mɨ́’ɨ̀ ivívínga nà, ma mɨ́’ɨ̀ ɔdɔ nà, madʉ̀ àmbɛ ìvi dɔ̌.
3 Fui até vocês em fraqueza, atemorizado e trêmulo.
4 Ma márà dhu ùdhe rɔ̌, madʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ fʉ̌kʉ̀ rɔ̀, ma mɔ́nzɨ̀ nzá ɨ dhu ndɨ́nɨ̌ ma mɨdha tɨ́ afíkʉ nyǎ’ù dhu yà dhu-ɔ̌nga t’óvòta tɔ́ ɨrɛ̀ta náaríbhona ìndrǔ tɔ̀ òvǒvù ɔtɛ nɨ̌. Pbɛ́tʉ̀ ma mɔ́nzɨ̀ ɨ dhu Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ̌,
4 Minha mensagem e minha pregação foram muito simples. Em vez de usar argumentos persuasivos e astutos, me firmei no poder do Espírito.
5 ɨ̀nzɨ̌ fʉ̀kʉ́ a’uta níidè tɨ́ ìndrǔ arɨ́ dhu-ɔ̌nga òvò nɨ̌ ɨrɛ̀ta dɔ̌, pbɛ́tʉ̀ ndɨ́nɨ̌ kǐdè tɨ́ Kàgàwà bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ dɔ̌.
5 Agi desse modo para que vocês não se apoiassem em sabedoria humana, mas no poder de Deus.
6 Ìnè màtɨ́ kà rɨ̌’ɨ̀ ndɨ dhu bhěyi rɔ̀, mǎ márɨ́ dhu-ɔ̌nga t’óvòta tɔ́ ɨrɛ̀ta tɔ́ dhu nɔ́vɔ kǎkà ɨwà ɔ́’ɔ̀ afíya ɔ̀nǎ rɔ̀ alɛ tɔ̀. Ɨ dhu nɨ́ nzɨ̌ yà adzɨ ɔ̌ dhu-ɔ̌nga t’óvòta tɔ́ ɨrɛ̀ta-tɨdɔ̀, ndɨrɔ̀ ka nɨ́ nzɨ̌ yà adzɨ dɔ̌ idzi nɔ́nyʉ̀, yà nzɨ̌ fɨ̀yɔ́ idzi rǎdʉ̀ àpɛrɛ alɛ tɔ́ ɨrɛ̀ta-tɨdɔ̀.
6 No entanto, quando estamos entre pessoas maduras, falamos com palavras de sabedoria, mas não com o tipo de sabedoria desta era ou de seus governantes, que logo caem no esquecimento.
7 Mǎ marɔ́vɔna nɨ́ Kàgàwà bhà dhu-ɔ̌nga t’óvòta tɔ́ ɨrɛ̀ta yà órù ɔ̀ okónà. Ɨnzá ndɨ̀ ndàpɛ̀ yà adzɨ ɔ̀bhɔlɔ rɔ́rɔ̀, kǎvò wɔ̀ ndɨ dhu-ɔ̌nga t’óvòta tɔ́ ɨrɛ̀ta ndɨ́nɨ̌ àlɛ̌ kotsúya tɨ́ pbɨ̀ndà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ awáwʉ̀ ɔ̀ otùna ɔ̌.
7 Pelo contrário, a sabedoria a que nos referimos é o mistério de Deus, seu plano antes secreto e oculto, embora ele o tenha elaborado para nossa glória antes do começo do mundo.
8 Yà adzɨ dɔ̌ idzi nɔ́nyʉ̀ alɛ nzínzì ɔ̌, wɔ̀ ndɨ dhu-ɔ̌nga t’óvòta tɔ́ ɨrɛ̀ta dɔ̌ dhu nʉ́nɨ atdí alɛ mà nɨ́ɨ’ɨ̀ mbǎ. Dhu ɨ’ɨ̀na gukyè abádhí ʉnɨ ka dhu tɨ́, nɨ́ abádhí ʉtɔ́na nzɨ̌ wɔ̀ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ awáwʉ̀ nà Ádrʉ̀ngbǎlɛ mʉ̀sàlabhà dɔ̌.
8 Os governantes desta era, por sua vez, não a entenderam, pois se a houvessem entendido não teriam crucificado o Senhor da glória.
9 Kàgàwà anzɨ̀ dhu rɨ̌’ɨ̀ àdhàdhɨ̀ yà Ɨ̀lɨ̌lǎ Andítá náarʉ́nɔna dhu bhěyi:
9 É a isso que as Escrituras se referem quando dizem: “Olho nenhum viu, ouvido nenhum ouviu, e mente nenhuma imaginou o que Deus preparou para aqueles que o amam”.
10 Àlɛ̌ tɔ̀ nɨ́ ndɨ Kàgàwà ɨtɛ̀ yà órù ɔ̀ ndɨ̀ ndɨlɨ pbɨ̀ndà dhu pbɨ̀ndà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí-otù ɔ̌. Obhó tɨ́, Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí arɨ́ kɔ́rɔ́ dhu àndà, ɨ̀mbǎ rɨ̀’ɨ̀ Kàgàwà údhě ndɨ̀ ndɔnzɨ tɨ́ dhu, yà atdídɔ̌ kǎdʉ̀ òrùnà màtɨ́.
10 Mas foi a nós que Deus revelou estas coisas por seu Espírito. Pois o Espírito sonda todas as coisas, até os segredos mais profundos de Deus.
11 Ádhɨ pbá alɛ ndɨ ìndrǔ nzínzì ɔ̌, ngǎtsi alɛ-afí rɨ̌rɛ̀na dhu ʉ̀nɨ rádʉ̀, ɨnzá nɨ́ ndɨ alɛ-afí yà kà’ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ kɛ̀lɛ̌ nʉ́nɨ ka rɔ̀? Ndɨrɔ̀, Kàgàwà bhà ɨrɛ̀ta nʉ́nɨ rádʉ̀ atdí alɛ mà rɨ̌’ɨ̀ ɨ̀mbǎ, ɨnzá nɨ́ kàbhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí kɛ̀lɛ̌ nʉ́nɨ ka rɔ̀.
11 Pois quem conhece os pensamentos de uma pessoa, senão o próprio espírito dela? Da mesma forma, ninguém conhece os pensamentos de Deus, senão o Espírito de Deus.
12 Ndɨrɔ̀ àlɛ̌, àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ nà nɨ́ nzɨ̌ yà adzɨ ɔ̌ alɛ arɨ́’ɨ̀ nà alɛ-afí-tɨdɔ̀, pbɛ́tʉ̀ àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ nà nɨ́ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí yà Kàgàwà bhà rɔ̀ ɨ́rà, ndɨ́nɨ̌ àlɛ̌ kʉnɨ tɨ́ àlɛ̌ tɔ̀ Kàgàwà íbhò kɔ́rɔ́ dhu.
12 E nós recebemos o Espírito de Deus, e não o espírito deste mundo, para que conheçamos as coisas maravilhosas que Deus nos tem dado gratuitamente.
13 Ndɨrɔ̀, yà mǎ mɨ́ Kàgàwà bhà màkʉ̌rʉ̀ ɔ̀vɔ ìndrǔ tɔ̀ rɔ̀, mǎ marɨ́ nzɨ̌ kɔ̀vɔ ìndrǔ tɔ́ dhu-ɔ̌nga t’óvòta tɔ́ ɨrɛ̀ta ɔ̀ rɔ̀ àhʉ ɔtɛ-tɨdɔ̀ ɔ̌, pbɛ́tʉ̀ mǎ marɨ́ kɔ̀vɔ Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí níbhò fǎkà obhóná ɔtɛ-tɨdɔ̀ ɔ̌. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, mǎ marɨ́ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nàndà dhu àwɛ̌ ìndrǔ tɔ̀ ndɨ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí íbhò fǎkà ɔtɛ-tɨdɔ̀ ɔ̌.
13 Quando lhes dizemos isso, não empregamos palavras vindas da sabedoria humana, mas palavras que nos foram ensinadas pelo Espírito, explicando verdades espirituais a pessoas espirituais.
14 Pbɛ́tʉ̀, yà adzɨ dɔ̌ pbɨ̀ndà ɔ́fɔ̀ ɔ̌ tɨ́ arúbhi alɛ, nɨ́ rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ ndɨ Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí ɔ̀ rɔ̀ ráhʉ ɔtɛ à’ù. Obhó tɨ́ kà rǎdʉ̀ kàla rɨ̀’ɨ̀ ɨ̀mbǎ tɨ̌na nà dhu tɨ́ fɨ̌ndà, ɨ̀nzɨ̌ ndɨ dhu ràdʉ̀ dɔ̀na àlʉ, ndɨrɔ̀ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí-otù ɔ̌ tɨ́ ndɨ dhu rǎdʉ̀ alɛ-dɔ àlʉ nɨ́dhunɨ̌.
14 Mas o homem natural não aceita as verdades do Espírito de Deus. Elas lhe parecem loucura, e ele não consegue entendê-las, pois apenas quem é espiritual consegue avaliar corretamente o que diz o Espírito.
15 Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nà rɨ́’ɨ̀ alɛ rɨ̌’ɨ̀ ìnè ìndrǔ-nyʉtsì rɨ́’ɨ̀ kɔ́rɔ́ dhu ràlʉ̌ dɔ̀na, pbɛ́tʉ̀ ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nà alɛ-dɔ nálʉ̌ ndɨ Alafí nà rɨ́’ɨ̀ alɛ-nyʉtsì rɨ́’ɨ̀ dhu rɨ̌ nzɨ̌.
15 Quem é espiritual pode avaliar todas as coisas, mas ele próprio não pode ser avaliado por outros.
16 Ɨ̀lɨ̌lǎ Andítá rǎtɨna:
16 Pois, “Quem conhece os pensamentos do Senhor? Quem sabe o suficiente para instruí-lo?”. Mas nós temos a mente de Cristo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Coríntios 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.