Atos 22

Ka̱bas Qae-xg'ae sa (NHR) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 “Tíí kíí ga xao, àbo ga xaoè, ncẽeska xao tiris tééa mááse sa komsana, ncẽer ko ncẽeska gaxao cookg'ai koe nxàe sa,” témé.
1 “Irmãos e pais”, disse Paulo. “Ouçam-me enquanto apresento minha defesa.”
2 Eẽ xu ko kóḿ me ko Hebera dis kg'ui sa kg'ui cgoa xu ka xu kò kaisase nqoo.
2 Quando o ouviram falar em aramaico, o silêncio foi ainda maior.
3 “Tíí ra Juta ra a, Tareso Kilikia di koe ábàèa ra, a ra a ncẽem x'áé-dxoom koe kaikaguèa, a ra a kò x'áèan àbo ga xu di ka Gamalielem di nqàrè-kg'aman koe qarika xgaa-xgaaè, a kò Nqari ba qarika tsééa máá, gaxao wèé xao ncẽe cáḿ ka ii khama.
3 Então Paulo disse: “Sou judeu, nascido em Tarso, cidade da Cilícia. Fui criado aqui em Jerusalém e educado por Gamaliel. Como aluno dele, fui instruído rigorosamente em nossas leis e nos costumes judaicos. Tornei-me muito zeloso de honrar a Deus em tudo que fazia, como vocês são hoje.
4 Xùri-kg'ao ne ncẽem dàòm Jesom di ner kò x'ooan koe xgàra, kg'áò-khoean hẽé naka dxàe-khoean hẽéthẽér kòo qáé, a ra a kòo qáé-nquuan koe tcãà a,
4 E fui ao encalço dos seguidores do Caminho, perseguindo alguns até a morte, prendendo homens e mulheres e lançando-os na prisão.
5 ncẽem ga ma kaiam peresiti ba hẽé naka kaia xu dis xg'ae sa hẽéthẽé ma nxàea tseegukagua máá tea hãa khama ma. Tcgãya zi Damaseko di xu Juta xu góá mááèa hãa zir kò séè, a ra a Damaseko koe úú, a ra a gaa koe síí khóè ne qáé, a séè a Jerusalema koe óá ne, nxãasega ne gha xgàraè ka.
5 O sumo sacerdote e todo o conselho dos líderes do povo podem confirmar isso. Recebi deles cartas para nossos irmãos judeus em Damasco que me autorizavam a trazer os seguidores do Caminho de lá para Jerusalém, em cadeias, para serem castigados.
6 “Eẽr ko koaba di x'aè ka Damaseko qàe koe hàà, kam ko kúúga kaisase tca̱àkom x'áà ba nqarikg'ai koe guu a x'áà-x'aa te,
6 “Quando me aproximava de Damasco, por volta do meio-dia, de repente uma luz muito intensa brilhou ao meu redor.
7 kar ko góḿankg'ai koe cg'áé, a ra a kg'ui ba kóḿ me ko bìrí te a máá: ‘Sauloè! Sauloè! Dùús domka tsi ko xgàra Te?’ témé.
7 Caí no chão e ouvi uma voz que me disse: ‘Saulo, Saulo, por que você me persegue?’.
8 Ra tẽè Me a máá: ‘Dìí Tsia X'aigaè?’ témé. Me xo̱a te a máá: ‘Tíí Ra Jeso Ra a, Nasareta di Ra, ncẽe tsi ko tsáá xgàra Ra,’ témé.
8 “‘Quem és tu, Senhor?’, perguntei. “E a voz respondeu: ‘Sou Jesus, o nazareno,
9 Xu kò tíí cgoa kò hãa xu khóè xu x'áà ba bóò, igaba xu ko táá Gaam ẽe kò tíí cgoa kg'uim di kg'ui-q'ooan kóḿ.
9 Os que me acompanhavam viram a luz, mas não entenderam a voz daquele que falava comigo.
10 Ra tẽè Me a máá: ‘X'aigaè, dùú ra gha kúrú?’ témé. Me X'aigam Nqari ba bìrí te a máá: ‘Tẽe, naka tsia Damaseko koe qõò, gaa koe tsi gha síí bìríè wèé zi gúù zi Tíí x'áè tsia hãa zi, kúrú tsi gha zi,’ témé.
10 “Então perguntei: ‘Que devo fazer, Senhor?’. “E o Senhor me disse: ‘Levante-se e entre em Damasco, onde lhe dirão tudo que você deve fazer’.
11 Xu tíí cgoa kò hãa xu khóè xu qgóó hìi a Damaseko koe úú te, x'áàm di tca̱à-q'ooa nea ko cg'õo tcgáí tea hãa khama.
11 “A luz intensa havia me deixado cego, e meus companheiros tiveram de levar-me pela mão a Damasco.
12 “Me kò Ananiase ta ko ma tciièm khóè ba hàà bóò te. Nqari-tcáóam khóèm x'áèan ko komsana me e kò ii, a ba a kò wèé ne Juta ne gaa koe x'ãèa ne ka kaisase tcommèa.
12 Vivia ali Ananias, um homem devoto, dedicado à lei e muito respeitado por todos os judeus da cidade.
13 Me dxùukg'aia te koe téé a ba a máá: ‘Tíí qõe tsi Saulo tseè, bóò gaicara!’ témé. Ra kò gaam x'aèm ẽem kaga bóò me.
13 Ele veio, colocou-se ao meu lado e disse: ‘Irmão Saulo, volte a enxergar’. E, naquele mesmo instante, pude vê-lo.
14 Kam ko nxãaska máá: ‘Nqarim gatá ka xõò ga xu di ba nxárá tcg'òó tsia hãa, x'áèa ba tsi gha q'ãa ka, a tsi a tchànom Khóèm Jeso ba bóò ka, a Gam kg'áḿ koe guuam kg'ui ba kóḿ ka.
14 “Então ele disse: ‘O Deus de nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele e para ver o Justo e ouvi-lo falar.
15 Eẽ tsi bóò a kóḿa hãa zi koe tsi gha Gam dim nxàea tseegukagu-kg'ao ba ii ka, wèé khóèan koe.
15 Você será testemunha dele, dizendo a todos o que viu e ouviu.
16 Ka ncẽeska tsi ko dùú sa qãà? Tẽe naka tsia tcguù-tcguuè naka i chìbia tsi xg'aàra tcg'òóè, tcii cg'õè Me kose,’ témé.
16 O que está esperando? Levante-se e seja batizado! Fique limpo de seus pecados invocando o nome do Senhor’.
17 “Eẽr ko Jerusalema koe ka̱bise, a ra a ko tempelem koe còrè, kar ko c'ẽes sõokuris ka tcãàè.
17 “Depois que voltei a Jerusalém, estava orando no templo e tive uma visão,
18 A ra a X'aigam Nqari ba bóò Me ko tíí cgoa kg'ui a ko máá: ‘Qháé, naka ncẽeskaga Jerusalema koe tcg'oa, cuiskaga ne Tíí ka nxàea tseegukaguan tsari dtcòm̀a hãa tite ke,’ témé.
18 na qual o Senhor me dizia: ‘Depressa! Saia de Jerusalém, pois o povo daqui não aceitará seu testemunho a meu respeito’.
19 Ra kò xo̱a a máá: ‘X'aigaè, ncẽe xu khóè xua q'ana, wèém còrè-nquum koer kò ko tcãà a ko ẽe ko Tsáá koe dtcòm̀a ne qáé, a ra a ko xg'áḿ ne sa.
19 “E eu respondi: ‘Senhor, sem dúvida eles sabem que em cada sinagoga eu prendia e açoitava aqueles que criam em ti.
20 Eẽ i ko Tsarim nxàea tseegukagu-kg'aom Stefanem di c'áòan ntcã̱aguè, kar ko tíí ga ra gaa koe tééa-tẽe a ra a ko gaxu cgoa dtcòm̀ku, a kò ẽe ko cg'õo me xu di qgáían kòre,’ témé.
20 E quando Estêvão, tua testemunha, foi morto, eu estava inteiramente de acordo. Fiquei ali e guardei os mantos que eles tiraram quando foram apedrejá-lo’.
21 Me nxãaska X'aiga ba bìrí te a máá: ‘Qõò, nqúù kar gha tsééa úú tsi, tãá zi qhàò zi di ne koe ke,’ témé,” tam Paulo méé.
21 “Mas o Senhor me disse: ‘Vá, pois eu o enviarei para longe, para os gentios’”.
22 Xu kò khóè xu Paulo ba komsana, me nxãakg'aiga qõò a síí ncẽeta méé. Xu kaisase q'au a máá: “Ncẽeta iim khóè ba méém nqõómkg'ai koe tcg'òóè, qãè tama ia, kg'õèm gha sa ke,” témé.
22 A multidão ouviu Paulo até ele dizer essa palavra. Então começaram a gritar: “Fora com esse sujeito! Ele não merece viver!”.
23 Eẽ xu ko q'au, a ko qgáía xu xaoa q'aa, a ko góḿan dõea kã̱é tc'amaka,
23 Gritavam, arrancavam seus mantos e jogavam poeira para o alto.
24 kam ko tc'amaka hànas téé-q'oos dim tc'ãà-cookg'aim ncõo-kg'ao xu di ba x'áè, me Paulo síí ncõo-kg'ao xu dim x'áém koe tcãàè, a ba a xg'áḿmèkose tẽèè. Tc'amaka hànas téé-q'oos dim tc'ãà-cookg'ai ba kò q'ãa kg'oana, dùús domka xu ko khóè xu ẽeta ma q'au cgae me sa khama.
24 O comandante trouxe Paulo para dentro e ordenou que ele fosse açoitado e interrogado a fim de descobrir por que a multidão tinha ficado tão furiosa.
25 Eẽ xu ko qáéa xòó me, síí xu gha xg'áḿ me ka, kam kò Paulo ncõo-kg'ao xu dim tc'ãà-cookg'aim ẽe kò qàea ba koe tẽem ncẽe nqãaka hànas téé-q'oos dim ka máá: “A x'áèa ne kgoara hãa, Roma dim khóèm gha xg'áḿmè sa, ncẽe kg'ui zi cgoa kò táá tẽèè a nxãata ma chìbi-chibiè ba?” témé.
25 Quando amarravam Paulo para açoitá-lo, ele disse ao oficial que estava ali: “A lei permite açoitar um cidadão romano sem que ele tenha sido julgado?”.
26 Nqãaka hànas téé-q'oos dim tc'ãà-cookg'aim ko ncẽes gúù sa kóḿ kam ko tc'amaka hànas téé-q'oos dim tc'ãà-cookg'aim koe síí xàà si, a máá: “Nta tsi gha hẽé? Ncẽem khóè ba Roma dim khóè me e ka,” témé.
26 Ao ouvir isso, o oficial foi ao comandante e perguntou: “O que o senhor está fazendo? Este homem é cidadão romano!”.
27 Me tc'amaka hànas téé-q'oos dim tc'ãà-cookg'ai ba Paulom koe síí, a tẽè me a máá: “Bìrí te, Roma di tsi khóè tsi ii sa?” témé. Me máá: “Eè, gaar ga ra a,” tam ma xo̱a.
27 O comandante perguntou a Paulo: “Diga-me, você é cidadão romano?”. Ele respondeu: “Sim, eu sou”.
28 Me nxãaska tc'amaka hànas téé-q'oos dim tc'ãà-cookg'ai ba máá: “Tíí ra kaisa surutan surutaa, nxãasegar gha Roma dim x'ãè-kg'ao ba kúrú ka,” témé. Me Paulo ba xo̱a a máá: “Igabar tíí nqõóm dir x'ãè-kg'aor iise ábàèa,” témé.
28 “Eu também”, disse o comandante. “E paguei caro por minha cidadania!” Paulo respondeu: “Mas eu sou cidadão de nascimento”.
29 Xu ẽe kò tẽè me kg'oana hãa xu qháése guu me. Me tc'amaka hànas téé-q'oos dim tc'ãà-cookg'ai ba q'ae, ẽem ko bóòa q'ãa, Paulo ba Roma dim khóèm me e, igabam táùan cgoa qáé mea sa ka.
29 Quando os soldados que estavam prestes a interrogar Paulo ouviram que ele era cidadão romano, retiraram-se de imediato. Até mesmo o comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano, pois tinha mandado amarrá-lo.
30 Ncõo-kg'ao xu dim kaia ba kò qãèse q'ãa kg'oana, dùús kam ko Paulo ba Juta ne ka chìbi-chibiè sa, khamam kò q'uu dim cáḿ ka kgoara me, a ba a x'áèan tcg'òó, kaia xu peresiti xu hẽé naka kaia xu dis xg'ae sa hẽéthẽé xu méé xu xg'ae sa. Me kò nxãaska Paulo ba cookg'aia xu koe óága.
30 No dia seguinte, o comandante ordenou que os principais sacerdotes se reunissem com o conselho dos líderes do povo. Queria descobrir exatamente qual era o problema, por isso soltou Paulo e mandou que o trouxessem diante deles.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.