Romanos 7
Ja øgyajpxy ja ømyadya̱ʼa̱ky midi xukpa̱a̱jtɨmp ja nɨtsoʼokʼajtɨn (MXPNT) vs NAA
1 Mee mɨguꞌuktøjktɨ, meets mnɨja̱ꞌwɨp sa̱ ja kutujk wya̱ꞌa̱ñ, jøts mnɨja̱ꞌwɨp jøts ku ja ya̱ ja kutujk tmøøtꞌaty ja møkꞌa̱jtɨn ku ja̱a̱ꞌy ja̱a̱gya̱ yjujkyꞌa̱ttɨnɨm.
1 Ou vocês não sabem, irmãos — pois falo aos que conhecem a lei —, que a lei tem domínio sobre uma pessoa apenas enquanto ela está viva?
2 Ku nꞌukpɨkta̱a̱jkɨnt, ku tuꞌuk ja tøꞌøxyøjk yꞌamajtskꞌaty, kutujkøjxpts ja tmøøtꞌamajtskꞌaty ja ñɨya̱a̱ꞌy pønɨ ja̱a̱kjujkyꞌa̱jtpnɨm jaꞌ; kuts ja yꞌøøky ja ñɨya̱a̱ꞌy jøts ja nayɨdeꞌen ja kutujk ñɨwa̱ꞌa̱chɨ, ku yꞌøøky pøn ja yꞌity møøt yꞌamajtskꞌaty.
2 Por exemplo, a mulher casada está ligada pela lei a seu marido, enquanto ele vive; mas, se o marido morrer, ela ficará livre da lei conjugal.
3 Kuts ja tøꞌøxy jaduꞌuk ya̱a̱ꞌdyøjk tꞌadsøy jam ja ñɨya̱a̱ꞌy yjajujkyꞌatynɨm, pøkyts ja tyumpy; kuts ja kyuꞌøøgyɨ, nɨwa̱a̱jtsɨp ja kutujk jaꞌ, øy ja møøt jaduꞌuk ja ya̱a̱ꞌdyøjk yꞌamajtskɨt, jøts kaꞌap ja pyøkyɨ.
3 De modo que será considerada adúltera se, enquanto o marido estiver vivo, ela se unir com outro homem. Mas, se o marido morrer, ela estará livre da lei e não será adúltera se casar com outro homem.
4 Jadeꞌents mee mɨguꞌuktøjk ɨdøꞌønmɨdɨ pønɨ nɨwɨneꞌen ja Cristo mjaꞌatyɨdɨ, myiknɨwa̱ꞌa̱tsꞌa̱jtnɨyɨp meets ja Moisés kyutujk, tøxɨ mee ñamyayɨ kuꞌøøky mdañ ku ja pøky tø wyɨndɨgøy jøts ja wenkpɨ xpadøkɨdɨ. Ja Cristo meets ɨxya̱m mjaꞌa̱jtnɨyɨdɨp pøn jujkpyøjk xemɨkøjxp, jaꞌagøjxp ja yja̱jty jøts jadeꞌenꞌampy nmɨduꞌunɨndɨt ja Dios.
4 Assim, meus irmãos, também vocês morreram para a lei, por meio do corpo de Cristo, para que pertençam a outro, a saber, àquele que ressuscitou dentre os mortos, a fim de que frutifiquemos para Deus.
5 Ku adøm yꞌijty pøky yꞌagujkp ndsɨna̱a̱ꞌyɨmnɨmdɨ, jøts ja kutujk jaꞌ ja wya̱ꞌa̱ñ jøts ja tyikjɨnaxy adøm ja ngaꞌøwyɨnma̱a̱ꞌñ, ku ja ngabaduꞌuñɨndɨ jøts ja nɨti nɨtsoꞌokꞌa̱jtɨn xkadukjøpꞌijxyɨndɨ.
5 Porque, quando vivíamos segundo a carne, as paixões pecaminosas despertadas pela lei operavam em nossos membros, a fim de frutificarem para a morte.
6 Ɨxya̱mts tø xnɨwa̱a̱jchɨm jaꞌabɨ kutujk, tø ja ñamyayɨ nguꞌøꞌjkyɨm jøts ja tø xukꞌɨxma̱jchɨm ja myøkꞌa̱jtɨn; jøts adøm tø nꞌawa̱ꞌa̱tspɨdsøꞌømyɨndɨ, tuꞌugyɨts nmɨduꞌunɨnt ja Dios jøts ja yꞌEspíritu Santo ja jemy jujkyꞌa̱jtɨn xukmɨꞌejtɨnt midi xemɨkøjxp, jøts kaꞌap jaꞌabɨ møja̱a̱ꞌgyutujkɨn xꞌukꞌanaꞌamnandɨt midi yꞌijty nbaduꞌuñɨndɨp.
6 Agora, porém, estamos livres da lei, pois morremos para aquilo a que estávamos sujeitos, para que sirvamos da maneira nova, segundo o Espírito, e não da maneira antiga, segundo a letra.
7 ¿Wa̱ꞌa̱nɨm jøts ku ja kutujk pyøkyɨ? ¡Kaꞌap! Ku jeexyɨp ja kutujk kyaꞌity, kaꞌ øts jeexyɨp nnɨja̱wɨ ti pøkyꞌa̱jtp, ku ja jeexyɨp tkanɨgajpxy kudam ja pyøkyɨ ku ja nmɨguꞌuk pyɨkta̱ꞌa̱ky njanchpøkwa̱ꞌa̱nxant.
7 Que diremos, então? Que a lei é pecado? De modo nenhum! Mas eu não teria conhecido o pecado, a não ser por meio da lei. Porque eu não teria conhecido a cobiça, se a lei não tivesse dito: “Não cobice.”
8 Jaꞌagøjxpts ja pøky tø myøjtøkɨ jøts ja myøjꞌaty. Pønɨ sa̱ ja kutujk yjaꞌaneꞌemy jadeꞌents øts ja nnɨja̱wɨ midiꞌibɨ kaꞌøy, jøts øts ja jɨnaxy nduñ sa̱m øts yꞌijty ngaꞌadɨꞌɨch ku øts ja kutujk nganɨja̱wɨnɨm. Ku ja kutujk kyaꞌity, kaꞌats ø nnɨja̱wɨ midi pøky.
8 Mas o pecado, aproveitando a ocasião dada pelo mandamento, despertou em mim todo tipo de cobiça. Porque, sem lei, o pecado está morto.
9 Tø øts jadeꞌen njaty ku ja kutujk kaꞌ nnɨja̱wɨnɨm, tøøp ø nja̱wɨ nꞌadɨꞌɨch, kaꞌ nja̱wɨ ja pøky. Kuts ø tø nnɨja̱wɨ sa̱ kutujk yꞌaneꞌemy, jøts øts ja nbøky nja̱wɨ yja̱a̱ktyimyajada̱kꞌadɨꞌɨch, jøts øts ja kawɨndem pa̱a̱dyɨm xukꞌijxy ja øyꞌa̱jtɨn ja kunuuꞌkxɨn.
9 Houve um tempo em que, sem a lei, eu vivia. Mas, quando veio o mandamento, o pecado reviveu, e eu morri.
10 Wɨmbet øts ja nduñ sa̱ ja yjaꞌaneꞌemy, midiꞌibɨk øts ɨdøꞌøn xukpa̱a̱tp ja øyꞌa̱jtɨn, tø øts ja neꞌegɨ xyikpøkpyety.
10 E verifiquei que o mandamento que me havia sido dado para vida, esse se tornou mandamento para morte.
11 Ja pøky neꞌegɨ na̱nkmyøjtøjkɨyɨp pønɨ sa̱ ja kutujk yꞌaneꞌemy jøts øts ja wɨnꞌøøꞌnɨn tø xmøꞌøy. Nay ja kutujk øts jadɨgojk xanɨka̱jpxp ja oꞌjkɨn tɨgøꞌøyɨn.
11 Porque o pecado, aproveitando a ocasião dada pelo mandamento, me enganou e, por meio do mandamento, me matou.
12 Ja kutujk, øy jaꞌ, jøts øy wa̱ꞌa̱ts yikutuky nayɨdeꞌen, øyꞌa̱jtɨngøjxp tɨyꞌa̱jtɨngøjxp yikutuky.
12 Assim, a lei é santa e o mandamento é santo, justo e bom.
13 Jøts pønɨ øy tam ja kutujk, ¿sudsots øts ja xpayøꞌøy, jøts øts ja ñamyayɨ xukꞌejxnɨ ja oꞌjkɨn tɨgøꞌøyɨn? Jøts øy ja kutujk, ja pøky øts jadeꞌen xyikꞌejtnɨp øøky tɨgøy, kaꞌ ti jøpꞌejxɨn, jøts øts ja jadeꞌen xuknɨja̱wɨ jøts ku jaꞌ pyøkyɨ; tamɨbøkɨ midi øy, jøts øts ja kutujk jadeꞌen xuknɨja̱wɨ jøts ku ja pøky nɨ sudsoꞌampy kyaꞌøyɨ.
13 Então, aquilo que é bom se tornou morte para mim? De modo nenhum! Pelo contrário, o pecado, para mostrar-se como pecado, por meio de uma coisa boa causou-me a morte, a fim de que, pelo mandamento, o pecado mostrasse toda a sua força de pecado.
14 Jøts nnɨja̱ꞌwɨndɨp adøm jøts ku ja kutujk Dios tjaꞌajɨ. Jøts pojkpɨtumbɨja̱a̱ꞌyꞌa̱jtp øts, jadeꞌenꞌampy øts ja pøky xmɨmajada̱ꞌa̱ky.
14 Porque bem sabemos que a lei é espiritual. Eu, porém, sou carnal, vendido à escravidão do pecado.
15 Kaꞌ øts nja̱ꞌgyukɨ pø ti ø xja̱jtp, tum jɨwɨmbejts ø nduñ, kuts ja njatunwa̱ꞌa̱ñ midi øy, ja kyaꞌøybɨ øts neꞌegɨ xmɨmajada̱kp midi njagatunwampy.
15 Porque nem mesmo compreendo o meu próprio modo de agir, pois não faço o que prefiro, e sim o que detesto.
16 Kuts øts ja nduñ ja kaꞌøybɨ midi njagawampy, jadeꞌengøjxp nnɨja̱wɨ ku ja kutujk yꞌøyɨ, jaꞌabɨ kutujk kaꞌaxɨ tyikutuky jøts jaꞌabɨ nduꞌunɨnt.
16 Ora, se faço o que não quero, concordo com a lei, que é boa.
17 Kidi øtsɨp ja køꞌøm ñamyayɨ jadeꞌen ndyimyjatumpy, ja pøky jadeꞌen adøtsp midi ø nnɨkøjxpꞌajtpy.
17 Neste caso, quem faz isso já não sou eu, mas o pecado que habita em mim.
18 Nnɨja̱ꞌwɨp øts sa̱ ja̱a̱ꞌyꞌa̱jtɨn yikjagyepy, nɨwɨneꞌen ja kaꞌøyꞌa̱jtɨn kyayikmøødɨ; njatsøkyꞌajtpy øts jøts ja øybɨ nduꞌunt, nɨ kaꞌapts øts ja nduñ.
18 Porque eu sei que em mim, isto é, na minha carne, não habita bem nenhum, pois o querer o bem está em mim, mas não o realizá-lo.
19 Kaꞌ øts ja øybɨ tsujpɨ nduñ midi njatsøjkpy, tum ja kaꞌøybɨ ø ndunꞌadɨchpy midi njagatunwampy.
19 Porque não faço o bem que eu quero, mas o mal que não quero, esse faço.
20 Kuts øts ɨdøꞌøn ja nduñ jadeꞌen midi ø ngatsøjkpy, kaꞌap øts ja køꞌøm ndsøkyøjxp nduñ, pø ja pøkxyɨ øts ja jadeꞌen xuktump midi ø nnɨkøjxpꞌajtpy.
20 Mas, se eu faço o que não quero, já não sou eu quem o faz, e sim o pecado que habita em mim.
21 Jadeꞌen njaty ngubety, ku øts ja njatunwa̱ꞌa̱ñ midi øy midi tsuj jøts tum ja kaꞌøybɨ ø ndumpy.
21 Assim, encontro esta lei: quando quero fazer o bem, o mal reside em mim.
22 Wa̱mp øts nꞌa̱m njotp jøts ku øts ndsojkɨ ja Dios kyutujk;
22 Porque, segundo o homem interior, tenho prazer na lei de Deus.
23 kuts ø køꞌøm nnayꞌijxyɨ, jøts ø nja̱wɨ jøts ku ja ja̱a̱ꞌyꞌa̱jtɨn kaꞌap jadeꞌen ttsøky sa̱m ø njawɨnmay, ja pøkyts ɨdøꞌøn xuktump midi ø nnɨkøjxpꞌajtpy, jøts jaꞌ ø xkamajtstutp jøts ja øybɨ nduꞌunt.
23 Mas vejo nos meus membros outra lei que, guerreando contra a lei da minha mente, me faz prisioneiro da lei do pecado que está nos meus membros.
24 — ausente —
24 Miserável homem que sou! Quem me livrará do corpo desta morte?
25 — ausente —
25 Graças a Deus por Jesus Cristo, nosso Senhor! De maneira que eu, de mim mesmo, com a mente, sou escravo da lei de Deus, mas, segundo a carne, sou escravo da lei do pecado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.