João 20
Ja øgyajpxy ja ømyadya̱ʼa̱ky midi xukpa̱a̱jtɨmp ja nɨtsoʼokʼajtɨn (MXPNT) vs NAA
1 Xjats ku mɨdukxøøw choꞌonda̱ꞌa̱kñɨm ja yjaduꞌukpɨ sama̱a̱n, wɨnets ja María Magdalena ojts jøpyɨ ñijkxy jam ma̱ ja ooꞌkpɨ jut jam wyɨnaty, kaꞌanɨm yikxon yja̱jta̱ꞌa̱ky; jøts ja ojts tꞌixy jøts ku ja ooꞌkpɨ jut jam tkaꞌukꞌagøꞌa̱jtnɨ ja tsa̱a̱ midi ja wyɨnaty tø yiktaꞌagɨꞌɨy.
1 No primeiro dia da semana, de madrugada, quando ainda estava escuro, Maria Madalena foi ao túmulo e viu que a pedra da entrada tinha sido removida.
2 Wɨnets ja ojts putyɨ ñijkxy ma̱ ja Simón Pedro jam wyɨnaty møøt øts midi yø nøky tjaapy, midi ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm Jesús jantyimyɨnamya̱a̱jyɨp, jøts øøts xnɨma̱a̱y:
2 Então correu e foi até onde estavam Simão Pedro e o outro discípulo, a quem Jesus amava, e disse-lhes: — Tiraram o Senhor do túmulo, e não sabemos onde o colocaram.
3 Xjats øts møøt ja Pedro nnijkxy ma̱ ja ooꞌkpɨ jut jam.
3 Com isso, Pedro e o outro discípulo saíram e foram até o túmulo.
4 Jøts øøts namajtsk janch putyɨ nnijkxy; jøts øts jawaanɨ møk njantyimbyujt jøts ja Pedro nnɨkejky, jawyeen øts jam nja̱ꞌjty ma̱ ja ooꞌkpɨ jut.
4 Ambos corriam juntos, mas o outro discípulo correu mais depressa do que Pedro e chegou primeiro ao túmulo.
5 Jøts øts jap nguꞌejxɨyɨɨꞌñ, ja wetyɨ jap nꞌejxpa̱a̱jt midi ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm wyɨnaty tø yiktaꞌabity jøts ku ja jap wyøjnɨ, jøts nɨkaꞌap ndøjkɨyɨɨꞌñ.
5 E, abaixando-se, viu os lençóis de linho, mas não entrou.
6 Jøtsnɨm ja Simón Pedro ɨxꞌoojknɨm yja̱ꞌjty, jøts ja tyøjkɨyɨɨꞌñ jap ooꞌkpɨ jutjøtpy. Jøts ja nayɨdeꞌen jap ojts tꞌixy jøts ku ja abet jap wyøjnɨ;
6 Simão Pedro, seguindo-o, chegou e entrou no túmulo. Ele também viu os lençóis
7 jøts ja tja̱a̱ktyimyꞌejxpa̱a̱jty ja wet midi ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm Jesús wyɨnaty tø yiktagupity, jøts nɨgɨdi ja jam møøt ja wet midi ja amuum yiktaꞌabejt, axa̱a̱ch ja jam abiky tø yikpɨkta̱ꞌa̱ky.
7 e o lenço que tinha estado sobre a cabeça de Jesus, e que não estava com os lençóis, mas enrolado num lugar à parte.
8 Wɨnets øts ndøjkyɨmya̱a̱ ma̱ døꞌøn ja ooꞌkpɨ jut jam, jøts nꞌijxy jøts kudam ja wyɨnaty jadeꞌen tø yjaty, xjats ja njanchja̱ꞌwɨyɨɨꞌñ.
8 Então o outro discípulo, que havia chegado primeiro ao túmulo, também entrou. Ele viu e creu.
9 Jøts kaꞌanɨmts ɨdøꞌøn øøts wyɨnaty nja̱ꞌgyukɨ midi jap nøkyijxpy jaabyety wya̱ꞌa̱ñ, jøts ku ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm Jesús yjujkpyøkt jadɨgojk jap ooꞌkpɨ yꞌagujkp.
9 Pois ainda não tinham compreendido a Escritura, que era necessário que ele ressuscitasse dentre os mortos.
10 Jøts øøts jadeꞌen namajtsk nwɨmbejtna̱a̱ jøts nnøjkxna̱a̱ jam ndøjkwɨndump.
10 E os discípulos voltaram outra vez para casa.
11 Jøts ja María jamyɨ jutꞌagøꞌøm tya̱a̱ñ, ñɨya̱xnɨ ja jam kyuꞌejxɨyɨɨꞌñ ma̱ ja jut,
11 Maria, no entanto, permanecia junto à entrada do túmulo, chorando. Enquanto chorava, abaixou-se e olhou para dentro do túmulo.
12 wɨnets ja ojts tꞌixy namajtsk ja a̱nkɨlɨs, tum amuum poop ja xyøxyɨdɨ, jøts ja jam chøønɨdɨ ma̱ ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm Jesús wyɨnaty tø yꞌukyikpɨkta̱ꞌa̱ky ja ñɨneꞌkx; tuꞌuk jam chøønɨ aguba̱jkp, jøts jaduꞌuk tekyꞌokꞌa̱m.
12 Ela viu dois anjos vestidos de branco, sentados onde o corpo de Jesus tinha sido colocado, um à cabeceira e outro aos pés.
13 Jøts ja a̱nkɨlɨs ja ñɨma̱a̱jyøø, ja tøꞌøxyøjk yiknɨmaapy:
13 Então eles perguntaram: — Mulher, por que você está chorando? Ela respondeu: — Porque levaram o meu Senhor, e não sei onde o puseram.
14 Jaꞌayɨ ja jadeꞌen wya̱a̱ñ, jøts ku ja yꞌejxjɨmbijty wɨnets ja tꞌejxpa̱a̱jty jøts kudam ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm Jesús jam tyanɨ; jøts kaꞌap ja tyimwya̱ꞌa̱ñ jøts ku ja yjaꞌajɨ.
14 Depois de dizer isso, ela se virou para trás e viu Jesus em pé, mas não reconheceu que era Jesus.
15 Wɨnets ja ojts køꞌøm ñɨɨꞌmxyɨ, jøts ja tøꞌøxyøjk yiktɨɨbyiky:
15 Jesus lhe perguntou: Ela, supondo que ele fosse o jardineiro, respondeu: — Se o senhor o tirou daqui, diga-me onde o colocou, e eu o levarei.
16 Wɨnets ja ñɨma̱a̱jyøø ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm Jesús:
16 Jesus disse: Ela, voltando-se, lhe disse, em hebraico: — Raboni! (“Raboni” quer dizer “Mestre”.)
17 Jøts ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm Jesús ja ñɨma̱a̱jyøø:
17 Jesus continuou:
18 Wɨnets ja María Magdalena ojts ñijkxy, jøts ja ojts tꞌatstukmadojɨ ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm Jesús pyabøjkpɨtøjk jøts ku ja wyɨnaty tø tꞌixy ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm, jøts ku ja wyɨnaty jadeꞌen tø ñɨɨꞌmxyɨyɨ.
18 Então Maria Madalena foi e anunciou aos discípulos: — Eu vi o Senhor! E contava que Jesus lhe tinha dito essas coisas.
19 Jøts nay jaꞌabɨ xøøw ku mɨdukxøøw choꞌonda̱ꞌa̱kñɨm ja yjaduꞌukpɨ sama̱a̱n, nay jaꞌabɨ ux ku ja pabøjkpɨtøjk jam wyɨnaty tø ñamyukyɨdɨ jøts ja wyɨnaty tø ñañɨꞌagɨɨbyetyɨdɨ, ja israelɨt ja̱a̱ꞌy ja chøꞌjkɨdɨp. Wɨnets ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm Jesús tyøjkɨyɨɨꞌñ jøts ja jam yꞌagujkꞌa̱m wya̱ꞌkꞌøyɨyɨɨꞌñ, jøts ja ojts yɨdeꞌen kya̱jpxpøøꞌkxyɨdɨ:
19 Ao cair da tarde daquele dia, o primeiro da semana, estando trancadas as portas da casa onde estavam os discípulos, com medo dos judeus, Jesus veio e se pôs no meio deles, dizendo:
20 Xjats ku ja jadeꞌen yꞌukwa̱a̱ñ, jøts ja ojts tyukꞌijxyɨdɨ ja kyøꞌ jøts nayɨdeꞌen ja kyachpukɨꞌjyɨt tsaachɨ. Jøts ja pabøjkpɨtøjk yjantyimxyonda̱ktøø ku ja tꞌejxtøø ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm.
20 E, dizendo isso, lhes mostrou as mãos e o lado. Então os discípulos se alegraram ao ver o Senhor.
21 Jøts ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm Jesús ja jadɨgojk ñɨma̱a̱jyɨdøø:
21 E Jesus lhes disse outra vez:
22 Xjats ja tnɨbɨxujɨyɨɨꞌñ ja pyabøjkpɨtøjk jøts ja tnɨma̱a̱y:
22 E, havendo dito isso, soprou sobre eles e disse-lhes:
23 Jøts pønɨ mga̱jpxwa̱ꞌkxtɨp jøts ku ja yikpojkpɨmeeꞌkxy pøn nabyøkyja̱ꞌwɨyɨdɨp, jøts øts njaꞌ ja xpabøjkɨyɨdɨt; uk pønɨ kaꞌats, mdukmadoꞌopts meets ja nayɨdeꞌen jøts ku ja pyøky ja kaꞌap mɨba̱a̱t yikmeeꞌkxy, pønɨ kaꞌap ja ñabyøkyja̱wɨyɨdɨ nɨwɨneꞌen.
23 Se de alguns vocês perdoarem os pecados, são-lhes perdoados; mas, se os retiverem, são retidos.
24 Jøts tuꞌuk ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm pyabøjkpɨ midi Tomásꞌa̱jtp, midi yiktejp xeeñuꞌnk, jaꞌ wyɨnaty kaꞌejtp ma̱ ja jamdɨ ku ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm Jesús wyɨnaty tø ña̱nkyꞌijxyɨ.
24 Tomé, um dos doze, chamado Dídimo, não estava com eles quando Jesus veio.
25 Xjats ja oojknɨm ttukmadowdɨ ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm Jesús pyabøjkpɨtøjk, jøts ja tnɨmaadyɨ:
25 Então os outros discípulos disseram a Tomé: — Vimos o Senhor. Mas ele respondeu: — Se eu não vir o sinal dos pregos nas mãos dele, ali não puser o dedo e não puser a minha mão no lado dele, de modo nenhum acreditarei.
26 Xjats ku kyɨduktujkxøøwꞌa̱jty, wɨnets ja pabøjkpɨtøjk ñamyujkɨdøø jadɨgojk jam tøjkjotp, jøts ja Tomás ɨxjam ja wyɨnaty tmøødɨdɨ. Wɨnets jadyimjaꞌaduky ja tøjk wyɨnaty yikxon ku ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm Jesús tyøjkɨyɨɨꞌñ, jøts ja jam agujkꞌa̱m tyanayꞌøyɨyɨɨꞌñ. Jamts ja ojts kya̱jpxpøøꞌkxyɨdɨ, yɨdeꞌen ja ñɨɨꞌmxyɨdɨ:
26 Passados oito dias, os discípulos de Jesus estavam outra vez reunidos, e Tomé estava com eles. Estando as portas trancadas, Jesus veio, pôs-se no meio deles e disse:
27 Jøts ja Tomás nay jatyɨ yiknɨma̱a̱y:
27 E logo disse a Tomé:
28 Xjats ja Tomás yꞌadsøøy jøts ja wya̱a̱ñ:
28 Ao que Tomé lhe respondeu: — Senhor meu e Deus meu!
29 Jøts nwɨndsønꞌa̱jtɨm Jesús ñɨma̱a̱jyøø:
29 Jesus lhe disse:
30 Jøts may ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm Jesús ojts tpɨkta̱ꞌa̱ky ja ejxpajt, ku ja ojts ttuñ ja mɨla̱grɨ jam pyabøjkpɨtøjk wyɨngujkp midi kaꞌ kyøxja̱ꞌa̱yɨ ya̱ꞌa̱t nøkyjøtpy.
30 Na verdade, Jesus fez diante dos seus discípulos muitos outros sinais que não estão escritos neste livro.
31 Jaꞌagøjxp ya̱ꞌa̱t jap jadeꞌen tø yikujayɨ, jøts xɨyja̱wɨdɨt xjanchja̱wɨdɨt jøts ku jaꞌ yiknɨtsøꞌøky, jøts ku jaꞌ Cristo ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm Jesús, ja Dios Uꞌnk. Jøts ku ja xjanchja̱wɨdɨt, mba̱a̱tpts meets ja jujkyꞌa̱jtɨn xemɨkøjxp sa̱m pya̱a̱tꞌatyɨdɨ pøn tjanchja̱ꞌwɨyɨdɨp.
31 Estes, porém, foram registrados para que vocês creiam que Jesus é o Cristo, o Filho de Deus, e para que, crendo, tenham vida em seu nome.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.