Mateus 22
Ya̱ʼa̱ tseʼe je̱ nam ko̱jtstán juuʼ veʼe je̱ Nteʼyamˍ xyaktaajnjimdu je̱ nMa̱j Vintsá̱namda Jesucristo ka̱jx (MTONT) vs NTLH
1 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús kyo̱jtsꞌukvaannuva je̱ tukmuꞌaꞌixmojkin ma̱a̱t. Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe vyaajñ:
1 De novo Jesus usou parábolas para falar ao povo. Ele disse:
2 ―Je̱ Nteꞌyam xa veꞌe du̱vo̱o̱p je̱ jayu je̱tseꞌe yꞌijttinit je̱m yꞌam kya̱ꞌm. Veꞌem xa je̱ꞌe̱ veꞌe ax joꞌn toꞌk je̱ yakkutojkpa juuꞌ veꞌe je̱ myajntk du̱nu̱xa̱a̱jtoꞌni ku veꞌe tya̱ꞌa̱xpu̱jk,
2 — O
3 je̱tseꞌe je̱ tyoompata̱jk du̱kejx je̱tseꞌe je̱ javya̱a̱ꞌkx na̱jkx du̱vo̱vda; ax kaꞌa tseꞌe je̱ javya̱a̱ꞌkx jye̱ꞌydi.
3 Depois mandou os empregados chamarem os convidados, mas eles não quiseram vir.
4 Vanꞌit tseꞌe du̱ke̱jxnuva je̱ viijnk toompada, je̱tseꞌe du̱nu̱u̱jmidi: “Na̱a̱jmada je̱ javya̱a̱ꞌkxta je̱ts apa̱a̱mdu̱kani a̱tseꞌe njayep je̱ kaaky je̱ na̱a̱j, tá̱vani a̱tseꞌe nyakjayꞌa̱a̱ꞌkju̱ a̱ts je̱ ntsapkaaj je̱ts je̱ tá̱nu̱k juuꞌ a̱tseꞌe tu̱nyakyeeꞌk, avaadani veꞌe nu̱jom. Vaꞌan du̱minda xa̱a̱jiva.”
4 Então mandou outros empregados com o seguinte recado: “Digam aos convidados que tudo está preparado para a festa. Já matei os bezerros e os bois gordos, e tudo está pronto. Que venham à festa!”
5 Ax kaꞌa tseꞌe je̱ javya̱a̱ꞌkx mya̱ja̱pa̱a̱jmjidi. Je̱meꞌe kyam jo̱o̱tm toꞌk ñu̱jkx, jadoꞌk tseꞌe ajooyva ato̱o̱ꞌkpa ñu̱jkx,
5 — Mas os convidados não se importaram com o convite e foram tratar dos seus negócios: um foi para a sua fazenda, e outro, para o seu armazém.
6 juuꞌ tseꞌe viijnkta, myajtstu tseꞌe je̱ yakkutojkpa je̱ tyoompada je̱tseꞌe du̱jomtoondi du̱titoondi, je̱tseꞌe du̱yakꞌo̱o̱ꞌkti.
6 Outros agarraram os empregados, bateram neles e os mataram.
7 Vanꞌit tseꞌe je̱ yakkutojkpa o̱o̱y tyunjo̱tmaꞌty, je̱tseꞌe je̱ tyojpata̱jk du̱kejx je̱tseꞌe na̱jkx du̱yakꞌo̱o̱ꞌkká̱xta je̱ꞌe̱ juuꞌ veꞌe du̱yakꞌo̱o̱ꞌktu je̱ tyoompada, je̱tseꞌe je̱ kyajpu̱n du̱yaktó̱ydat.
7 O rei ficou com tanta raiva, que mandou matar aqueles assassinos e queimar a cidade deles.
8 Vanꞌit tseꞌe je̱ tyoompata̱jk du̱nu̱u̱jmi: “Apa̱a̱mdu̱kani xa veꞌe nu̱jom je̱ xa̱a̱j, ax kaꞌa tseꞌe du̱vinmátsjada je̱ꞌe̱ juuꞌ veꞌe o̱jts yakvo̱vda je̱tseꞌe myíndat.
8 Depois chamou os seus empregados e disse: “A minha festa de casamento está pronta, mas os convidados não a mereciam.
9 Je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe, na̱jkxu̱ xvo̱mokta je̱ja tooꞌ aajy je̱tseꞌe xyakmíndat xa̱a̱jiva nu̱jom pa̱n pa̱n jatyeꞌe mpaattup.”
9 Agora vão pelas ruas e convidem todas as pessoas que vocês encontrarem.”
10 Vanꞌit tseꞌe je̱ toompa ta̱jk je̱ja tooꞌ aajy pyítsumdi je̱tseꞌe du̱vo̱mojkka̱jxti nu̱jom pa̱n pa̱n jatyeꞌe pyaattu, juuꞌ veꞌe o̱y jáyuda je̱ts juuꞌ veꞌe ko̱ꞌo̱y jáyuda. Veꞌem tseꞌe je̱ ta̱jk yꞌujts.
10 — Então os empregados saíram pelas ruas e reuniram todos os que puderam encontrar, tanto bons como maus. E o salão de festas ficou cheio de gente.
11 ’Ax ku tseꞌe je̱ yakkutojkpa tya̱jki je̱tseꞌe du̱ꞌix je̱ javya̱a̱ꞌkxta, vanꞌit tseꞌe du̱tukꞌixpejt toꞌk je̱ yaaꞌtya̱jk juuꞌ veꞌe je̱p veꞌnip, kaꞌa tseꞌe du̱tukta̱jki je̱ xo̱x juuꞌ veꞌe yakmo̱o̱y je̱ xa̱a̱j ka̱jx.
11 Quando o rei entrou para ver os convidados, notou um homem que não estava usando roupas de festa
12 Vanꞌit tseꞌe je̱ yakkutojkpa ña̱ꞌmu̱xji: “Mex, ¿vintso̱ tseꞌe yaja tu̱mta̱ka ka je̱ xo̱x ma̱a̱tap juuꞌ veꞌe ya̱ xa̱a̱j ka̱jx toomp?” Ama̱ꞌa̱t tseꞌe tyaajñ.
12 e perguntou: “Amigo, como é que você entrou aqui sem roupas de festa?”
13 Vanꞌit tseꞌe je̱ yakkutojkpa du̱nu̱u̱jmi je̱ tyoompata̱jk: “Ka̱tsomda paktsomda je̱ts yakpítsumda je̱tseꞌe xpá̱mdat je̱m ako̱o̱ꞌts ítum. Je̱m tseꞌe nu̱may yaaxtinit je̱m tseꞌe nu̱may ñatya̱tskaaꞌtjidinit.” Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe vyaajñ je̱ yakkutojkpa.
13 Então o rei disse aos empregados: “Amarrem os pés e as mãos deste homem e o joguem fora, na escuridão. Ali ele vai chorar e ranger os dentes de desespero.”
14 Ax veꞌem tseꞌe, nu̱may xa veꞌe juuꞌ veꞌe yakyaaxjidup; nu̱ꞌeejyjidats je̱ꞌe̱ veꞌe pa̱n pa̱n jatyeꞌe yakvinko̱o̱ndup.
14 E Jesus terminou, dizendo:
15 Vanꞌit tseꞌe je̱ fariseota̱jk du̱ꞌukko̱jtsmojkti pa̱n vintso̱ veꞌe je̱ Jesús ku̱du̱yakko̱jtstó̱kidi.
15 Os fariseus saíram e fizeram um plano para conseguir alguma prova contra Jesus.
16 Je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe je̱ Jesús du̱tuknu̱ke̱jxti pa̱n pa̱n jatyeꞌe pana̱jkxju̱dup je̱ts je̱ Herodes je̱ jyáyuda. Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe je̱ Jesús du̱nu̱u̱jmidi:
16 Então mandaram que alguns dos seus seguidores e alguns membros do partido de Herodes fossem dizer a Jesus: — Mestre, sabemos que o senhor é honesto, ensina a verdade sobre a maneira de viver que Deus exige e não se importa com a opinião dos outros, nem julga pela aparência.
17 Vaajnjikts a̱a̱ts toꞌk aaj pa̱n vintso̱ mitseꞌe mvaampa, ¿yakjajtypeꞌe u̱u̱ꞌm je̱ mpavaꞌnu̱namda je̱tseꞌe je̱ kupa̱ꞌmu̱n yakmo̱ꞌo̱t je̱ yakkutojkpa César, ukpu̱ kaꞌa veꞌe?
17 Então o que o senhor acha: é ou não é contra a nossa Lei pagar impostos ao Imperador romano?
18 Ax ñu̱jaꞌvi tseꞌe je̱ Jesús vintso̱ veꞌe je̱ kyo̱ꞌo̱y vinmaꞌyu̱nda, je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe yꞌatsa̱a̱jv:
18 Mas Jesus percebeu a malícia deles e respondeu:
19 Tukꞌixta a̱ts toꞌk je̱ meen juuꞌ veꞌe mpa̱a̱mdup je̱ kupa̱ꞌmu̱n.
19 Tragam a moeda com que se paga o imposto! Trouxeram a moeda,
20 Ku veꞌe je̱ Jesús du̱ꞌix, vanꞌit tseꞌe yꞌatso̱o̱jvjidi:
20 e ele perguntou:
21 Je̱tseꞌe yꞌatso̱o̱jvjidi:
21 Eles responderam: — São do Imperador. Então Jesus disse:
22 Ku veꞌe du̱ꞌamo̱tunajxti, ama̱ꞌa̱t tseꞌe tyaandi. Vanꞌit tseꞌe ña̱jkxtini.
22 Eles ficaram admirados quando ouviram isso. Então deixaram Jesus e foram embora.
23 Je̱ xa̱a̱j tseꞌe je̱ saduceota̱jk je̱ Jesús du̱vinkutá̱midi. (Je̱ saduceota̱jk tseꞌe vaandup je̱ts kaꞌa veꞌe je̱ o̱o̱ꞌkpata̱jk yꞌukjoojntykpa̱jktinuvat.) Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús du̱ꞌamo̱tutú̱vidi:
23 Naquele mesmo dia chegaram perto de Jesus alguns saduceus , afirmando que ninguém ressuscita.
24 ―Yakꞌixpa̱jkpa, veꞌemeꞌe je̱ Moisés du̱jatyaajñ je̱ts pa̱n o̱o̱ꞌkpeꞌe toꞌk je̱ yaaꞌtya̱jk je̱tseꞌe je̱ ñu̱da̱ꞌa̱x du̱masa̱ꞌa̱k je̱tseꞌe kaꞌa pa̱n yꞌónu̱k, je̱ o̱o̱ꞌkpa je̱ yꞌuts tseꞌe du̱pá̱kup je̱ kuꞌa̱a̱ꞌk ta̱ꞌa̱xta̱jk je̱tseꞌe je̱ yꞌónu̱k jyé̱jat. Ax je̱ myutoꞌk mix ónu̱k tseꞌe taannup ax joꞌn je̱ yꞌajch je̱ yꞌónu̱k ku̱yꞌijt.
24 Eles disseram a Jesus: — Mestre, Moisés ensinou assim: “Se um homem morrer e deixar a esposa sem filhos, o irmão dele deve casar com a viúva, para terem filhos, que serão considerados filhos do irmão que morreu.”
25 Ax nu̱vuxtojtu̱k tseꞌe yꞌijtti je̱ uts je̱ ajch. Ta̱ꞌa̱xpa̱jk tseꞌe je̱ ko̱o̱p ónu̱k, vanꞌit tseꞌe yꞌo̱o̱ꞌkni. Kaꞌa tseꞌe je̱ ñu̱da̱ꞌa̱x je̱ yꞌónu̱k du̱yakje̱ji. Vanꞌit tseꞌe je̱ myutoꞌk uts du̱pu̱jk je̱ kuꞌa̱a̱ꞌk ta̱ꞌa̱xta̱jk.
25 Acontece que havia entre nós sete irmãos. O mais velho casou e morreu sem deixar filhos. Assim, ele deixou a viúva para o segundo irmão.
26 Nay vanxú̱pjyam tseꞌe jyajtpa je̱ myutoꞌk uts. Vanꞌit tseꞌe je̱ myume̱jtsk uts nay veꞌem jyajtpa. Veꞌemeꞌe jyajtti toꞌk jadoꞌk je̱ myutojtu̱k uts paat.
26 A mesma coisa aconteceu com este, e também com o terceiro, e, finalmente, com todos os sete.
27 Tá̱vani tseꞌe yꞌo̱o̱ꞌkka̱jxtini vyeꞌna, vanꞌit tseꞌe yꞌo̱o̱ꞌknuva je̱ ta̱ꞌa̱xta̱jk.
27 Depois de todos eles, a mulher também morreu.
28 Ax kuuk tseꞌe je̱ o̱o̱ꞌkpata̱jk jyoojntykpa̱jktinuvat jadoꞌk nax, ¿pá̱nu̱kts vineꞌe tyu̱va du̱nu̱da̱ꞌa̱xap je̱ ta̱ꞌa̱xta̱jk?, ku̱x vaꞌan nu̱vuxtojtu̱keꞌe du̱pa̱jkti.
28 Portanto, no dia da ressurreição, de qual dos sete a mulher vai ser esposa? Pois todos eles casaram com ela!
29 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús yꞌatso̱o̱jvjidi:
29 Jesus respondeu:
30 Ku xa veꞌe je̱ o̱o̱ꞌkpa jyoojntykpa̱jktinuvat jadoꞌk nax, kaꞌa tseꞌe je̱ jayu yꞌukyaaꞌvya̱jktinit kaꞌa tseꞌe je̱ jayu yꞌukta̱ꞌa̱xpa̱jktinit, veꞌem xa je̱ꞌe̱ veꞌe yꞌijttinit ax joꞌn je̱ ángeles juuꞌ veꞌe je̱m tsapjo̱o̱tm.
30 Pois, quando os mortos ressuscitarem, serão como os anjos do céu, e ninguém casará.
31 Ax je̱ꞌe̱ tseꞌe ku veꞌe je̱ o̱o̱ꞌkpa jyoojntykpa̱jktinuvat jadoꞌk nax, ta̱ tseꞌe xko̱tsta juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam mtukna̱ꞌmu̱xju̱dup je̱p Kunuuꞌkx Jatyán ku̱jxp. Jidu̱ꞌu̱m je̱ꞌe̱ veꞌe vyaꞌañ:
31 E, quanto à ressurreição dos mortos, será que vocês nunca leram o que Deus disse? Ele afirmou:
32 “XNteꞌyamidup a̱tseꞌe je̱ Abraham, je̱ Isaac, ma̱a̱t je̱ Jacob.” Je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe, Ntyeꞌyamivapts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ jayu je̱ Nteꞌyam pa̱n pa̱n jatyeꞌe jaanchjaꞌvijidu ku veꞌe yꞌo̱o̱ꞌktini, kaꞌa tseꞌe je̱ jyo̱o̱tta je̱ jyaꞌvinda yꞌa̱a̱ꞌka, joojntykidup je̱ꞌe̱ veꞌe.
32 “Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó.” E Deus não é Deus dos mortos e sim dos vivos.
33 Ku veꞌe du̱ꞌamo̱tunajxti, atu̱va ato̱ki tseꞌe je̱ nu̱may jayu tyaandi ya̱ ixpa̱jku̱n ka̱jx.
33 Quando a multidão ouviu isso, ficou admirada com o ensinamento dele.
34 Ku veꞌe je̱ fariseota̱jk du̱mó̱tudi je̱ts yakꞌamo̱ꞌteꞌe je̱ Jesús je̱ saduceota̱jk, vanꞌit tseꞌe ñayꞌamojkijidi.
34 Os fariseus se reuniram quando souberam que Jesus tinha feito os saduceus calarem a boca.
35 Vanꞌit tseꞌe nu̱toꞌk je̱ tsaptu̱jkpit yakꞌixpa̱jkpa du̱ka̱tsa̱vu̱u̱ꞌn je̱ Jesús. Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe du̱nu̱u̱jmi:
35 E um deles, que era mestre da Lei , querendo conseguir alguma prova contra Jesus, perguntou:
36 ―Yakꞌixpa̱jkpa, ¿juuꞌs je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ pavaꞌnu̱n juuꞌ veꞌe du̱nu̱ma̱jika̱jxp?
36 — Mestre, qual é o mais importante de todos os mandamentos da Lei ?
37 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús yꞌatso̱o̱jvji:
37 Jesus respondeu:
38 Ya̱ꞌa̱ts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ pavaꞌnu̱n juuꞌ veꞌe du̱nu̱ma̱jika̱jxp.
38 Este é o maior mandamento e o mais importante.
39 Je̱ mume̱jtsk pavaꞌnu̱n, veꞌem játypats je̱ꞌe̱ veꞌe. Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe vyaꞌañ: “Tso̱kta je̱ mmuja̱nta̱mda je̱ mmuta̱kta̱mda veꞌem ax joꞌn viinm mnachó̱kjada.”
39 E o segundo mais importante é parecido com o primeiro: “Ame os outros como você ama a você mesmo.”
40 Ya̱ me̱jtsk pavaꞌnu̱nts je̱ꞌe̱ veꞌe du̱nu̱ma̱jika̱jxp nu̱jom je̱ Moisés je̱ pyavaꞌnu̱n je̱ts juuꞌ veꞌe jyatyaandu je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌayook ko̱jtsnajxpata̱jkta. Ñu̱ma̱jiku̱jxp xa veꞌe ku̱x nu̱jomeꞌe je̱ viijnk pavaꞌnu̱n juuꞌ veꞌe yakjatyaan je̱p Kunuuꞌkx Jatyán ku̱jxp, je̱ꞌe̱ tseꞌe je̱ jayu tyukꞌixp vintso̱ veꞌe du̱tsa̱k je̱tseꞌe je̱ jayu du̱tóndat pa̱n cho̱jktupeꞌe je̱ Nteꞌyam je̱ts je̱ myuja̱nta̱m je̱ myuta̱kta̱m.
40 Toda a Lei de Moisés e os ensinamentos dos
41 Je̱mna tseꞌe vye̱ꞌnada je̱ fariseota̱jk,
41 Quando os fariseus estavam reunidos, Jesus perguntou a eles:
42 vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús yꞌamo̱tutú̱vijidi:
42 — O que vocês pensam sobre o — De Davi! — responderam eles.
43 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús vyaajñ:
43 Jesus tornou a perguntar:
44 Je̱ Nteꞌyam xa veꞌe du̱nu̱u̱jmi a̱ts je̱ nMa̱ja̱ Vintsá̱n:
44 “O Senhor Deus disse ao meu Senhor:
45 ’Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe je̱ David vyaajñ je̱ts je̱ Mya̱ja̱ Vintsá̱n je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Cristo. Ax veꞌem tseꞌe, vaꞌajts tseꞌe yaknu̱java je̱ts ka je̱ chaan je̱ kyo̱o̱jjyap je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Cristo, je̱ Mya̱ju̱ Vintsa̱mpa je̱ꞌe̱ veꞌe.
45 Portanto, se Davi chama o Messias de Senhor, como é que o Messias pode ser descendente de Davi?
46 Ax je̱ꞌe̱ juuꞌ veꞌe tsoꞌoxpa̱jkju̱dup, ni pa̱na tseꞌe kyaꞌo̱ꞌyixji vintso̱ veꞌe ku̱jyaaꞌkꞌatsa̱a̱jv, ni pa̱na tseꞌe kyo̱o̱ꞌknayjaꞌvijini je̱tseꞌe juuꞌ du̱jaaꞌkꞌamo̱tutú̱vat.
46 Ninguém podia responder mais nada, e daquele dia em diante não tiveram coragem de lhe fazer mais perguntas.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.