Mateus 18
Ya̱ʼa̱ tseʼe je̱ nam ko̱jtstán juuʼ veʼe je̱ Nteʼyamˍ xyaktaajnjimdu je̱ nMa̱j Vintsá̱namda Jesucristo ka̱jx (MTONT) vs NTLH
1 Veꞌem tseꞌe jyajty vanꞌit, je̱tseꞌe je̱ Jesús je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk vyinkutá̱mijidi. Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús du̱ꞌamo̱tutú̱vidi:
1 Naquele momento os discípulos chegaram perto de Jesus e perguntaram: — Quem é o mais importante no
2 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús du̱yaaxji toꞌk je̱ piꞌk ónu̱k je̱tseꞌe je̱ja je̱ꞌe̱ yꞌitu̱kujkta du̱pu̱u̱jm,
2 Jesus chamou uma criança, colocou-a na frente deles
3 je̱tseꞌe vyaajñ:
3 e disse:
4 Ax veꞌem tseꞌe, pa̱n pa̱n tseꞌe napya̱a̱jmjup nu̱u̱ꞌk aaj nu̱u̱ꞌk jo̱o̱t ax joꞌn ya̱ piꞌk ónu̱k, je̱ꞌe̱ tseꞌe du̱nu̱ma̱jika̱jxp juuꞌ veꞌe ijttup je̱m je̱ Nteꞌyam yꞌam kya̱ꞌm.
4 A pessoa mais importante no Reino do Céu é aquela que se humilha e fica igual a esta criança.
5 ’Je̱ jayu pa̱n pa̱neꞌe a̱ts ka̱jx o̱y jayu napya̱a̱jmjup ma̱a̱t toꞌk je̱ piꞌk ónu̱k ax joꞌn ya̱ꞌa̱, veꞌemts je̱ꞌe̱ veꞌe ax joꞌn o̱y jayu ku̱ñapya̱a̱jmji a̱ts ma̱a̱t.
5 E aquele que, por ser meu seguidor, receber uma criança como esta estará recebendo a mim.
6 Ax o̱pya̱na pa̱n pa̱neꞌe du̱tukmaso̱o̱kp je̱ Nteꞌyam je̱ tyooꞌ toꞌk je̱ piꞌk ónu̱k juuꞌ a̱tseꞌe xjaanchjaꞌvip, nu̱yojk o̱y tseꞌe ku̱yꞌijtu̱xju̱ je̱ jayu je̱tseꞌe toꞌk je̱ paan taak yaktukyuktsum je̱tseꞌe yakmaaxyna̱víppini joma veꞌe ka̱a̱k.
6 — Quanto a estes pequeninos que creem em mim , se alguém for culpado de um deles me abandonar, seria melhor para essa pessoa que ela fosse jogada no lugar mais fundo do mar, com uma pedra grande amarrada no pescoço.
7 ’¡Ayo̱o̱v xa je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ jyo̱o̱tta je̱ jayu juuꞌ veꞌe tsu̱u̱nidup yaja naxviijn, ku̱x may viijn je̱ꞌe̱ veꞌe juuꞌ veꞌe je̱ jayu du̱yakto̱kintoomp! Kaꞌa xa veꞌe yaja ñu̱nkaꞌítu̱t je̱ yakto̱kintoompa. ¡Ax ayo̱o̱ts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ jyo̱o̱t je̱ jayu juuꞌ veꞌe je̱ myujayu du̱tukmaso̱o̱kp je̱ Nteꞌyam je̱ tyooꞌ!
7 Ai do mundo por causa das coisas que fazem com que as pessoas me abandonem! Essas coisas têm de acontecer, mas ai do culpado!
8 ’Je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe, pa̱n toꞌk xa veꞌe je̱ mka̱ꞌa̱j ukpu̱ je̱ mtek myakto̱kintónjada, tunku̱spóxtats je̱ts u̱xvívupta, ku̱x nu̱yojk o̱yeꞌe ka̱no̱o̱n uk pakno̱o̱n mꞌíttat je̱tseꞌe xjaye̱jptinit je̱ joojntykin juuꞌ veꞌe xa̱ꞌma ka̱jx ijtp je̱ts kaꞌa veꞌe ku veꞌe me̱jtsk ka̱ꞌa̱jax uk me̱jtsk tékax myakja̱nvíppidinit joma veꞌe xa̱ꞌma ka̱jx je̱ ja̱a̱jn tyo̱y.
8 — Se uma das suas mãos ou um dos seus pés faz com que você peque, corte-o e jogue fora! Pois é melhor você entrar na vida eterna sem uma das mãos ou sem um dos pés do que ter as duas mãos e os dois pés e ser jogado no fogo eterno.
9 Ax pa̱n toꞌk tseꞌe je̱ mviijn myakto̱kintónjada, tunyakpítsumdats je̱ts u̱xkojta, ku̱x nu̱yojk o̱yeꞌe toꞌk adoꞌom viijnax mꞌíttat je̱tseꞌe xjaye̱jptinit je̱ joojntykin juuꞌ veꞌe xa̱ꞌma ka̱jx ijtp je̱ts kaꞌa veꞌe ku veꞌe me̱jtsk adoꞌom viijnax myakja̱nvíppidinit joma veꞌe xa̱ꞌma ka̱jx je̱ ja̱a̱jn tyo̱y.
9 Se um dos seus olhos faz com que você peque, arranque-o e jogue fora! Pois é melhor você entrar na vida eterna com um olho só do que ter os dois e ser jogado no fogo do inferno.
10 ’Yakkó̱pkada o̱o̱y je̱ts ni pa̱na veꞌe xkaviijnkꞌíxtat ya̱ piꞌk ónu̱kta, ku̱x vaamp a̱tseꞌe je̱ts je̱meꞌe tsapjo̱o̱tm je̱ yꞌaangeles du̱vinꞌixta xa̱ꞌma ka̱jx a̱ts je̱ nTeeꞌ, juuꞌ veꞌe je̱m tsapjo̱o̱tm.
10 — Cuidado, não desprezem nenhum destes pequeninos! Eu afirmo a vocês que os anjos deles estão sempre na presença do meu Pai, que está no céu.
11 Ku̱x je̱ꞌe̱ xa a̱tseꞌe nnu̱miimp je̱ts a̱tseꞌe nyaktso̱ꞌo̱ku̱t pa̱n pa̱n jatyeꞌe to̱kihꞌijttup, a̱ts, je̱ Jayu Juuꞌ veꞌe Nu̱pa̱a̱mdu̱ka Ijtp.
11 [Porque o
12 ’¿Vintso̱seꞌe xnasjávada? Pa̱n je̱m xa veꞌe je̱ jayu juuꞌ veꞌe nu̱mó̱kupx je̱ carnero du̱jaye̱jpp je̱tseꞌe toꞌk yo̱ꞌtyó̱ki, myasa̱a̱kpts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ nu̱majktupxu̱k maktaaxtojt carnero je̱tseꞌe na̱jkx je̱m tonu̱n viinm tonu̱n ka̱jxm du̱ꞌixta juuꞌ veꞌe tu̱yo̱ꞌtyó̱ki, ¿veꞌem xaja?
12 — O que é que vocês acham que faz um homem que tem cem ovelhas, e uma delas se perde? Será que não deixa as noventa e nove pastando no monte e vai procurar a ovelha perdida?
13 Pa̱n pyaatyp tseꞌe, nu̱yojk tseꞌe du̱tukxo̱o̱ndu̱ku̱t je̱ carnero juuꞌ veꞌe tu̱ꞌukyo̱ꞌtyó̱kini je̱ts kaꞌa veꞌe je̱ nu̱majktupxu̱k maktaaxtojt juuꞌ veꞌe kayo̱ꞌtyó̱kidup.
13 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quando ele a encontrar, ficará muito mais contente por causa dessa ovelha do que pelas noventa e nove que não se perderam.
14 Nay veꞌempa tseꞌe je̱ nTeeꞌamda, juuꞌ veꞌe je̱m tsapjo̱o̱tm, cha̱jkpts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱tseꞌe ni toꞌka ya̱ piꞌk ónu̱k ku̱kyavinto̱ki.
14 Assim também o Pai de vocês, que está no céu, não quer que nenhum destes pequeninos se perca.
15 ’Pa̱n mmuto̱kintoojnjup xa veꞌe nu̱toꞌk je̱ mꞌuts je̱ mꞌajch ukpu̱ nu̱toꞌk je̱ mꞌuts je̱ mtsa̱ꞌa̱, ma̱a̱tnakyó̱tsju̱ts akume̱jtskji je̱tseꞌe xtukna̱a̱jmat. Pa̱n mka̱tsꞌamo̱tunajxjup tseꞌe, mnayjaꞌvijidinuvap tseꞌe uts ajch ukpu̱ uts tsa̱ꞌa̱.
15 — Se o seu irmão pecar contra você, vá e mostre-lhe o seu erro. Mas faça isso em particular, só entre vocês dois. Se essa pessoa ouvir o seu conselho, então você ganhou de volta o seu irmão.
16 Ax pa̱n kaꞌa tseꞌe mka̱tsꞌamo̱tunaxyju̱, vó̱vu̱ts nu̱toꞌk ukpu̱ nu̱me̱jtsk je̱ jayu, veꞌem tseꞌe nu̱me̱jtsk ukpu̱ nu̱toojk du̱ꞌamo̱tunáxtat.
16 Mas, se não ouvir, leve com você uma ou duas pessoas, para fazer o que mandam as
17 Ax pa̱n kaꞌats je̱ꞌe̱ veꞌe yakꞌamo̱tunajxtuva, vaajnjats je̱ jaanchjaꞌvivata̱jk joma veꞌe ñayꞌamókajada. Pa̱n kaꞌats je̱ꞌe̱ veꞌe yakꞌamo̱tunajxtuva, veꞌem tseꞌe xjávat ax joꞌn toꞌk juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam du̱kajaanchjaꞌvip veꞌem tseꞌe xjávat ax joꞌn je̱ kupa̱ꞌmu̱n pa̱kmojkpa.
17 Mas, se a pessoa que pecou não ouvir essas pessoas, então conte tudo à igreja. E, se ela não ouvir a igreja, trate-a como um pagão ou como um cobrador de impostos.
18 ’Tyú̱vam xa a̱ts miitseꞌe nna̱a̱jmada: Juuꞌts miitseꞌe je̱ jayu myakjajtjidup je̱tseꞌe du̱tóndat, veꞌem tseꞌe yꞌijtnit; je̱ts juuꞌ miitseꞌe je̱ jayu mkayakjajtjidup je̱tseꞌe du̱tóndat, veꞌem tseꞌe yꞌijtpat.
18 — Eu afirmo a vocês que isto é verdade: o que vocês proibirem na terra será proibido no céu, e o que permitirem na terra será permitido no céu.
19 ’Nnu̱u̱jmiduvapts a̱ts miitseꞌe je̱ts pa̱n nu̱me̱jtsk miitseꞌeda yaja naxviijn toꞌk je̱ vinmaꞌyu̱n xjaye̱pta ku veꞌe juuꞌ xꞌamó̱tuda, mmo̱ꞌo̱jadapts miits je̱ꞌe̱ veꞌe juuꞌ veꞌe mꞌamó̱tudup a̱ts je̱ nTeeꞌ, juuꞌ veꞌe je̱m tsapjo̱o̱tm.
19 — E afirmo a vocês que isto também é verdade: todas as vezes que dois de vocês que estão na terra pedirem a mesma coisa em oração, isso será feito pelo meu Pai, que está no céu.
20 Ku̱x pa̱n joma xa veꞌe je̱ jayu nu̱me̱jtsk ukpu̱ nu̱toojk ñayꞌamókajada a̱ts ka̱jx, je̱ꞌe̱ ma̱a̱ttats a̱tseꞌe nꞌit.
20 Porque, onde dois ou três estão juntos em meu nome, eu estou ali com eles.
21 Vanꞌit tseꞌe je̱ Pedro o̱jts je̱ Jesús du̱ꞌamo̱tutu̱va:
21 Então Pedro chegou perto de Jesus e perguntou: — Senhor, quantas vezes devo perdoar o meu irmão que peca contra mim? Sete vezes?
22 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús yꞌatso̱o̱jvji:
22 — Não! — respondeu Jesus. — Você não deve perdoar sete vezes, mas setenta e sete vezes.
23 ’Tun vinko̱pk je̱ꞌe̱ veꞌe je̱tseꞌe xto̱kinme̱e̱ꞌkxtat je̱ jayu juuꞌ veꞌe mmuto̱kintoojnju̱dup. Ku̱x juuꞌ xa veꞌe je̱ Nteꞌyam tyuump, veꞌemts je̱ꞌe̱ veꞌe ax joꞌn toꞌk je̱ yakkutojkpa juuꞌ veꞌe du̱yo̱ju̱va̱a̱ꞌnuvaamp je̱ tyoompata̱jk juuꞌ veꞌe muyó̱jijidup.
23 Porque o
24 Ku veꞌe du̱kuve̱jtꞌukvaandi, vanꞌit tseꞌe du̱yakna̱jkxti toꞌk juuꞌ veꞌe tukmuyó̱jijup je̱ meen juuꞌ veꞌe yaknu̱mutoomp miijl joojnt am.
24 Logo no começo trouxeram um que lhe devia milhões de moedas de prata.
25 Ax kaꞌa tseꞌe je̱ toompa du̱tima̱a̱da pa̱n ti veꞌe tyukkuvé̱tup je̱ yo̱j, je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe je̱ vyintsá̱n vyaajñ je̱tseꞌe yakto̱o̱ꞌku̱t ma̱a̱t je̱ yꞌónu̱k je̱ ñu̱da̱ꞌa̱x, nay veꞌempa veꞌe nu̱jom yakto̱o̱ꞌkká̱xu̱t juuꞌ veꞌe yꞌixp jyayejpp, veꞌem tseꞌe ku̱du̱kuvejt je̱ yo̱j.
25 Mas o empregado não tinha dinheiro para pagar. Então, para pagar a dívida, o seu patrão, o rei, ordenou que fossem vendidos como escravos o empregado, a sua esposa e os seus filhos e que fosse vendido também tudo o que ele possuía.
26 Vanꞌit tseꞌe je̱ toompa du̱vinko̱xkteni je̱ vyintsá̱n je̱tseꞌe jidu̱ꞌu̱m du̱munooꞌkxtk: “Vintsá̱n, tonu̱ je̱ maaꞌyu̱n, jaaꞌkꞌaꞌíxu̱ jave̱e̱ꞌn je̱ts a̱ts mitseꞌe nu̱jom nmukuvé̱tu̱t.”
26 Mas o empregado se ajoelhou diante do patrão e pediu: “Tenha paciência comigo, e eu pagarei tudo ao senhor.”
27 Vanꞌit tseꞌe je̱ vyintsá̱n tyukmo̱ꞌtji je̱tseꞌe je̱ yo̱j du̱me̱e̱ꞌkxji, naspa̱ka tseꞌe du̱yaktaajñ.
27 — O patrão teve pena dele, perdoou a dívida e deixou que ele fosse embora.
28 ’Ax ku tseꞌe je̱ toompa cha̱a̱ꞌn, vanꞌit tseꞌe du̱ma̱a̱tnavyaatji toꞌk je̱ myumutoompa juuꞌ veꞌe tukmuyó̱jijup je̱ meen juuꞌ veꞌe yaknu̱mutoomp mó̱kupx xa̱a̱j. Vanꞌit tseꞌe du̱majch je̱p yo̱ꞌktup je̱tseꞌe du̱yukpeejn, je̱tseꞌe du̱nu̱u̱jmi: “¡Mukuve̱tu̱ a̱ts juuꞌ a̱tseꞌe xtukmuyó̱jip!”
28 O empregado saiu e encontrou um dos seus companheiros de trabalho que lhe devia cem moedas de prata. Ele pegou esse companheiro pelo pescoço e começou a sacudi-lo, dizendo: “Pague o que me deve!”
29 Vanꞌit tseꞌe je̱ muyo̱j je̱ yo̱ju̱va̱a̱ꞌmpa du̱vinko̱xkteni je̱tseꞌe du̱munooꞌkxtk: “Tonu̱ je̱ maaꞌyu̱n, jaaꞌkꞌaꞌíxu̱ jave̱e̱ꞌn je̱ts a̱ts mitseꞌe nu̱jom nmukuvétu̱t.”
29 — Então o seu companheiro se ajoelhou e pediu: “Tenha paciência comigo, e eu lhe pagarei tudo.”
30 Ax kaꞌats je̱ꞌe̱ veꞌe du̱kuvu̱jk, yakjapyoxu̱nta̱kpa̱a̱jmju tseꞌe vanꞌit paat kuunumeꞌe myukuvé̱tju̱t.
30 — Mas ele não concordou. Pelo contrário, mandou pôr o outro na cadeia até que pagasse a dívida.
31 Ku veꞌe je̱ vyiijnk mumutoompa du̱ꞌixti vintso̱ veꞌe jyatki, ñu̱tsaachvinmaaydu tseꞌe jadoꞌk je̱ mutoompa, vanꞌit tseꞌe o̱jts je̱ vyintsá̱n du̱vaajnjada nu̱jom vintso̱ veꞌe jyajty ñajxy.
31 Quando os outros empregados viram o que havia acontecido, ficaram revoltados e foram contar tudo ao patrão.
32 Vanꞌit tseꞌe je̱ vintsá̱n du̱nu̱ke̱jxi je̱ toompa je̱tseꞌe jidu̱ꞌu̱m du̱nu̱u̱jmi: “¡Mits, ko̱ꞌo̱y toompa! Nme̱e̱ꞌkxji xa a̱ts mitseꞌe je̱ myo̱j ku a̱tseꞌe xmunooꞌkxtk,
32 Aí o patrão chamou aquele empregado e disse: “Empregado miserável! Você me pediu, e por isso eu perdoei tudo o que você me devia.
33 veꞌemts mitseꞌe ku̱xtukmo̱ꞌtpa je̱ mmujatyooꞌ ax joꞌn a̱ts mitseꞌe ntukma̱ꞌt.”
33 Portanto, você deveria ter pena do seu companheiro, como eu tive pena de você.”
34 O̱o̱y tseꞌe tyunꞌe̱jkji je̱ vintsá̱n, je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe du̱yakjapyoxu̱nta̱kpa̱a̱jmji vanꞌit paat ku veꞌe nu̱jom je̱ yo̱j du̱kuvé̱tu̱t.
34 — O patrão ficou com muita raiva e mandou o empregado para a cadeia a fim de ser castigado até que pagasse toda a dívida.
35 ’Nay veꞌem tseꞌe a̱ts je̱ nTeeꞌ, juuꞌ veꞌe je̱m tsapjo̱o̱tm, kaꞌats je̱ꞌe̱ veꞌe mto̱kinme̱e̱ꞌkxju̱duvat pa̱n kaꞌa veꞌe toꞌk aaj toꞌk jo̱o̱t xto̱kinme̱e̱ꞌkxta je̱ mꞌutsta je̱ mꞌajchta je̱ts je̱ mꞌutsta je̱ mtsa̱ꞌa̱da.
35 E Jesus terminou, dizendo:
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.