Lucas 20
Ya̱ʼa̱ tseʼe je̱ nam ko̱jtstán juuʼ veʼe je̱ Nteʼyamˍ xyaktaajnjimdu je̱ nMa̱j Vintsá̱namda Jesucristo ka̱jx (MTONT) vs VC
1 Toꞌk naxeꞌe je̱ Jesús je̱ nu̱may jayu du̱yakꞌixpu̱k vyeꞌna je̱p ma̱ja̱ tsaptu̱jkp je̱tseꞌe du̱vaajnjidi je̱ o̱y ka̱ts je̱ o̱y ayook, vanꞌit tseꞌe jye̱ꞌydi je̱ teeꞌta̱jk je̱ vyintsa̱nda ma̱a̱t je̱ tsaptu̱jkpit yakꞌixpa̱jkpata̱jk je̱ts je̱ israeejlit je̱ myú̱jit jáyuda,
1 Num daqueles dias, Jesus ensinava no templo e anunciava ao povo a boa nova. Chegaram os príncipes dos sacerdotes e os escribas com os anciãos,
2 je̱tseꞌe du̱nu̱u̱jmidi:
2 e falaram-lhe: Dize-nos: com que direito fazes essas coisas, ou quem é que te deu essa autoridade?
3 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús yꞌatso̱o̱jvjidi:
3 Jesus respondeu: Também eu vos farei uma pergunta.
4 ¿Pa̱n tseꞌe je̱ Juan je̱ kutojku̱n mo̱o̱jyju je̱tseꞌe je̱ jayu du̱yakna̱pé̱tu̱t, je̱ Nteꞌyameꞌe, ukpu̱ je̱ jayu veꞌe?
4 Respondei-me: o batismo de João era do céu ou dos homens?
5 Ax vanꞌit tseꞌe du̱ko̱jtsmojkti. Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe ñavyaajnjidi:
5 Eles começaram a raciocinar entre si, dizendo: Se dissermos: Do céu, ele dirá: Por que razão, pois, não crestes nele?
6 Ax pa̱n vaꞌnumdup tseꞌe je̱ts je̱ jayu veꞌe je̱ kutojku̱n mo̱o̱jyju, xkaꞌtsꞌo̱o̱ꞌkumdapts u̱u̱ꞌm ya̱ꞌa̱ veꞌe ya̱ nu̱may jayu ku̱x nayjaꞌvijidinup ya̱ꞌa̱ veꞌe tyu̱va je̱ts je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌayook ko̱jtsnajxpa je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Juan yꞌijt.
6 Se, porém, dissermos: Dos homens, todo o povo nos apedrejará, porque está convencido de que João era profeta.
7 Vanꞌit tseꞌe yꞌatso̱o̱vdi je̱ts kaꞌa veꞌe du̱nu̱jávada je̱ts pa̱n pa̱neꞌe je̱ kutojku̱n mo̱o̱jyju je̱ Juan je̱tseꞌe je̱ jayu du̱yakna̱pé̱tu̱t.
7 Responderam por fim que não sabiam de onde era.
8 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xjidi:
8 Replicou-lhes também Jesus: Nem eu vos direi com que direito faço estas coisas.
9 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús du̱vaajnji je̱ jáyuda ya̱ tukmuꞌaꞌixmojkin:
9 Então Jesus propôs-lhes esta parábola: Um homem plantou uma vinha, arrendou-a a vinhateiros e ausentou-se por muito tempo para uma terra estranha.
10 Ku tseꞌe je̱ tsaaydum tok aats du̱paaty, vanꞌit tseꞌe toꞌk je̱ kyuká̱tsiva du̱kejx joma veꞌe je̱ yoova toompa je̱tseꞌe du̱ꞌamó̱tuvu̱t pa̱n juuꞌ veꞌe tukka̱daakjup. Ax vanꞌit tseꞌe je̱ yoova toompa du̱tsiiꞌkti je̱tseꞌe veꞌemji du̱yakvimpijttini.
10 No tempo da colheita, enviou um servo aos vinhateiros para que lhe dessem do produto da vinha. Estes o feriram e o reenviaram de mãos vazias.
11 Vanꞌit tseꞌe je̱ kam je̱ vyintsá̱n du̱ke̱jxnuva jadoꞌk je̱ kyuká̱tsiva; ax nay vanxú̱pjyam tseꞌe du̱tsiiꞌktuva je̱tseꞌe du̱jomtoondi du̱titoondi, kaꞌa tseꞌe du̱timo̱o̱ydi, je̱tseꞌe du̱pake̱jxtini.
11 Tornou a enviar outro servo; eles feriram também a este, ultrajaram-no e despediram-no sem coisa alguma.
12 Jyaaꞌkke̱jx tseꞌe jadoꞌk je̱ tsaaydum kam je̱ vyintsá̱n jadoꞌk je̱ kyuká̱tsiva; ax yakxa̱ꞌa̱jkiduva tseꞌe je̱ yoova toompa je̱tseꞌe du̱pavo̱jptini.
12 Tornou a enviar um terceiro; feriram também este e expulsaram-no.
13 ’Vanꞌit tseꞌe je̱ tsaaydum kam je̱ vyintsá̱n vyaajñ: “¿Tis a̱ts vineꞌe ntónup? Vaꞌan xa a̱ts nꞌiteꞌe du̱kexu̱ a̱ts ya̱ nꞌónu̱k juuꞌ a̱tseꞌe o̱o̱y ntuntsa̱jkp. Ax kuts je̱ꞌe̱ veꞌe du̱ꞌíxtat, vyintsa̱ꞌa̱gadapts ijk je̱ꞌe̱ vineꞌe.”
13 Disse então o senhor da vinha: Que farei? Mandarei meu filho amado; talvez o respeitem.
14 Ax ku tseꞌe je̱ yoova toompa du̱ꞌixti, vanꞌit tseꞌe ñavyaajnjidi: “Ya̱ꞌa̱ xa veꞌe tukka̱dakká̱xjup ya̱ tsaaydum kam. Vaꞌan du̱yakꞌo̱o̱ꞌkumda je̱tseꞌe nje̱ꞌe̱imdat ya̱ tsaaydum kam.”
14 Vendo-o, porém, os vinhateiros discorriam entre si e diziam: Este é o herdeiro; matemo-lo, para que se torne nossa a herança.
15 Vanꞌit tseꞌe du̱yakpítsumdini je̱m tsaaydum kam jo̱o̱tm je̱tseꞌe du̱yakꞌo̱o̱ꞌkti.
15 E lançaram-no fora da vinha e mataram-no. Que lhes fará, pois, o dono da vinha?
16 Je̱tseꞌe jyaaꞌkvaajñ:
16 Virá e exterminará estes vinhateiros e dará a vinha a outros. A estas palavras, disseram: Que Deus não o permita!
17 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús je̱ jáyuda du̱vinꞌix, je̱tseꞌe du̱nu̱u̱jmidi:
17 Mas Jesus, fixando o olhar neles, disse-lhes: Que quer dizer então o que está escrito: A pedra que os edificadores rejeitaram tornou-se a pedra angular {Sl 117,22}?
18 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús jyaaꞌkvaajñ:
18 Todo o que cair sobre esta pedra ficará despedaçado; e sobre quem ela cair, este será esmagado!
19 Ku veꞌe je̱ teeꞌta̱jk je̱ vyintsa̱nda ma̱a̱t je̱ tsaptu̱jkpit yakꞌixpa̱jkpata̱jk du̱ꞌamo̱tunajxti, vanꞌit tseꞌe du̱ꞌukmatsuvaandi tun jatyji je̱ Jesús ku̱x ñu̱jaꞌvidu veꞌe je̱ts je̱ꞌe̱ ka̱jxeꞌe ya̱ tukmuꞌaꞌixmojkin du̱ka̱jts; ax kaꞌa tseꞌe veꞌem du̱toondi ku̱x cha̱ꞌkidupeꞌe je̱ nu̱may jayu.
19 Naquela mesma hora os príncipes dos sacerdotes e os escribas procuraram prendê-lo, mas temeram o povo. Tinham compreendido que se referia a eles ao propor essa parábola.
20 Yꞌukꞌíxtidup tseꞌe pa̱n vintso̱ veꞌe ku̱yꞌo̱ꞌyi je̱tseꞌe je̱ Jesús ku̱du̱pa̱a̱mdi je̱m je̱ yakkutojkpa kya̱ꞌm, je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe du̱ꞌukke̱jxti je̱ ka̱tsu̱va̱a̱ꞌmpa juuꞌ veꞌe natyijju̱dup je̱ts tu̱v je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ jyáyuvinda je̱ jyoojntykinda, yꞌukꞌíxtidu veꞌe pa̱n vintso̱ veꞌe ku̱du̱yakko̱jtstó̱kidi je̱ Jesús.
20 Puseram-se então a observá-lo e mandaram espiões que se disfarçassem em homens de bem, para armar-lhe ciladas e surpreendê-lo no que dizia, a fim de o entregarem à autoridade e ao poder do governador.
21 Je̱tseꞌe du̱ꞌamo̱tutú̱vidi:
21 Perguntaram-lhe eles: Mestre, sabemos que falas e ensinas com retidão e que, sem fazer acepção de pessoa alguma, ensinas o caminho de Deus segundo a verdade.
22 ¿Yakjajtypeꞌe u̱u̱ꞌm je̱ mpavaꞌnu̱namda je̱tseꞌe je̱ kupa̱ꞌmu̱n yakmo̱ꞌo̱t je̱ yakkutojkpa César, ukpu̱ kaꞌa veꞌe?
22 É-nos permitido pagar o imposto ao imperador ou não?
23 Ax ñu̱jaꞌvi tseꞌe je̱ Jesús vintso̱ veꞌe je̱ ko̱ꞌo̱y jo̱o̱t du̱jaye̱pta, je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe du̱nu̱u̱jmidi:
23 Jesus percebeu a astúcia e respondeu-lhes:
24 Tukꞌixta a̱ts toꞌk je̱ meen.
24 Mostrai-me um denário. De quem leva a imagem e a inscrição? Responderam: De César.
25 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xjidi:
25 Então lhes disse: Dai, pois, a César o que é de César e a Deus o que é de Deus.
26 Ax kaꞌa tseꞌe yꞌo̱ꞌyixjidi pa̱n vintso̱ veꞌe ku̱du̱yakko̱jtstó̱kidi ku veꞌe kya̱ts yꞌijt je̱ja je̱ jayu vyinkujk; atu̱va ato̱ki tseꞌe du̱tuktaandi je̱ yꞌatso̱ꞌvu̱n, je̱tseꞌe yꞌamo̱ꞌttini.
26 Assim não puderam surpreendê-lo em nenhuma de suas palavras diante do povo. Pelo contrário, admirados da sua resposta, tiveram que calar-se.
27 Je̱meꞌe je̱ saduceota̱jk juuꞌ veꞌe je̱ Jesús du̱nu̱je̱ꞌydu. (Je̱ saduceota̱jk tseꞌe vaandup je̱ts kaꞌa veꞌe je̱ o̱o̱ꞌkpata̱jk yꞌukjoojntykpa̱jktinuvat jadoꞌk nax.) Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús du̱ꞌamo̱tutú̱vidi:
27 Alguns saduceus - que negam a ressurreição - aproximaram-se de Jesus e perguntaram-lhe:
28 ―Yakꞌixpa̱jkpa, veꞌemeꞌe je̱ Moisés du̱jatyaajñ je̱ts pa̱n o̱o̱ꞌkpeꞌe toꞌk je̱ yaaꞌtya̱jk je̱tseꞌe je̱ ñu̱da̱ꞌa̱x du̱masa̱ꞌa̱k je̱tseꞌe kaꞌa pa̱n yꞌónu̱k, je̱ o̱o̱ꞌkpa je̱ yꞌuts tseꞌe du̱pá̱kup je̱ kuꞌa̱a̱ꞌk ta̱ꞌa̱xta̱jk je̱tseꞌe je̱ yꞌónu̱k jyé̱jat, ax je̱ myutoꞌk mix ónu̱k tseꞌe taannup ax joꞌn je̱ yꞌajch je̱ yꞌónu̱k ku̱yꞌijt.
28 Mestre, Moisés prescreveu-nos: Se alguém morrer e deixar mulher, mas não deixar filhos, case-se com ela o irmão dele, e dê descendência a seu irmão.
29 Ax nu̱vuxtojtu̱k tseꞌe yꞌijtti je̱ uts je̱ ajch. Ta̱ꞌa̱xpa̱jk tseꞌe je̱ ko̱o̱p ónu̱k, vanꞌit tseꞌe yꞌo̱o̱ꞌkni. Kaꞌa tseꞌe je̱ ñu̱da̱ꞌa̱x je̱ yꞌónu̱k du̱yakje̱ji.
29 Ora, havia sete irmãos, o primeiro dos quais tomou uma mulher, mas morreu sem filhos.
30 Vanꞌit tseꞌe je̱ myutoꞌk uts du̱pu̱jk je̱ kuꞌa̱a̱ꞌk ta̱ꞌa̱xta̱jk, kaꞌava tseꞌe je̱ yꞌónu̱kta jye̱ji, je̱tseꞌe yꞌo̱o̱ꞌknuva.
30 Casou-se com ela o segundo, mas também ele morreu sem filhos.
31 Vanꞌit tseꞌe je̱ myume̱jtsk uts du̱pa̱jkpa je̱ kuꞌa̱a̱ꞌk ta̱ꞌa̱xta̱jk. Nay veꞌempa tseꞌe jyajttuva je̱ utsta juuꞌ veꞌe taandu, o̱o̱ꞌkka̱jxtinu tseꞌe nu̱vuxtojtu̱k je̱ yaaꞌtya̱jk. Ax ni pa̱na tseꞌe je̱ yꞌónu̱k du̱katukyakje̱ji je̱ ta̱ꞌa̱xta̱jk.
31 Casou-se depois com ela o terceiro. E assim sucessivamente todos os sete, que morreram sem deixar filhos.
32 U̱xꞌo̱o̱k tseꞌe je̱ ta̱ꞌa̱xta̱jk yꞌo̱o̱ꞌknuva.
32 Por fim, morreu também a mulher.
33 Ax kuuk tseꞌe je̱ o̱o̱ꞌkpata̱jk jyoojntykpa̱jktinuvat jadoꞌk nax, ¿pá̱nu̱kts vineꞌe tyu̱va du̱nu̱da̱ꞌa̱xap je̱ ta̱ꞌa̱xta̱jk?, ku̱x vaꞌan nu̱vuxtojtu̱keꞌe du̱pa̱jkti.
33 Na ressurreição, de qual deles será a mulher? Porque os sete a tiveram por mulher.
34 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús yꞌatso̱o̱jvjidi:
34 Jesus respondeu: Os filhos deste mundo casam-se e dão-se em casamento,
35 ax je̱ꞌe̱da pa̱n pa̱n jatyeꞌe du̱vinmajtsju̱dup je̱tseꞌe jyoojntykpa̱jktinuvat jadoꞌk nax ku veꞌe je̱ nam it cho̱o̱ꞌndu̱ku̱t, kaꞌa tseꞌe yꞌukyaaꞌvya̱jktinit kaꞌa tseꞌe yꞌukta̱ꞌa̱xpa̱jktinit,
35 mas os que serão julgados dignos do século futuro e da ressurreição dos mortos não terão mulher nem marido.
36 je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌónu̱k xa je̱ꞌe̱ veꞌeda. Kaꞌats je̱ꞌe̱ veꞌe yꞌukꞌo̱ꞌyixjidinit je̱tseꞌe yꞌo̱o̱ꞌktat ku̱x veꞌem xa je̱ꞌe̱ veꞌe yꞌijttinit ax joꞌn je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌaangeles.
36 Eles jamais poderão morrer, porque são iguais aos anjos e são filhos de Deus, porque são ressuscitados.
37 Ax je̱ꞌe̱ ku veꞌe je̱ o̱o̱ꞌkpata̱jk jyoojntykpa̱jktinuvat jadoꞌk nax, mko̱jtstuts miits je̱ꞌe̱ veꞌe je̱p Kunuuꞌkx Jatyán ku̱jxp juuꞌ veꞌe je̱ Moisés jyaay, joma veꞌe je̱ Nteꞌyam myuko̱jtsji je̱m ápit ku̱p akojkm. Je̱p tseꞌe du̱ka̱ts je̱ts je̱ Ma̱ja̱ Vintsa̱neꞌe du̱Nteꞌyamip je̱ Abraham, je̱ Isaac, ma̱a̱t je̱ Jacob.
37 Por outra parte, que os mortos hão de ressuscitar é o que Moisés revelou na passagem da sarça ardente {Ex 3,6}, chamando ao Senhor: Deus de Abraão, Deus de Isaac, Deus de Jacó .
38 Je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe, Ntyeꞌyamivapts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ jayu je̱ Nteꞌyam pa̱n pa̱n jatyeꞌe jaanchjaꞌvijidu ku veꞌe yꞌo̱o̱ꞌktini; kaꞌa tseꞌe je̱ jyo̱o̱tta je̱ jyaꞌvinda yꞌa̱a̱ꞌka, joojntykidupts je̱ꞌe̱ veꞌeda. Je̱ Nteꞌyam je̱ kyutojku̱n ka̱jx tseꞌe nu̱jom jyoojntykada.
38 Ora, Deus não é Deus dos mortos, mas dos vivos; porque todos vivem para ele.
39 Je̱meꞌe je̱ tsaptu̱jkpit yakꞌixpa̱jkpada juuꞌ veꞌe na̱ꞌmu̱xju̱du:
39 Alguns dos escribas disseram, então: Mestre, falaste bem.
40 Ax je̱ jayu juuꞌ veꞌe du̱tsoꞌoxpa̱jktup je̱ Jesús, ni pa̱na tseꞌe kyo̱o̱ꞌknayjaꞌvijini je̱tseꞌe juuꞌ du̱jaaꞌkꞌamo̱tutú̱vat.
40 E já não se atreviam a fazer-lhe pergunta alguma.
41 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xjidi:
41 Jesus perguntou-lhes: Como se pode dizer que Cristo é filho de Davi?
42 Viinm xa veꞌe je̱ David du̱jatyaajñ je̱p Salmo ku̱jxp:
42 Pois o próprio Davi, no livro dos Salmos, diz: Disse o Senhor a meu Senhor: Senta-te à minha direita,
43 namvaat a̱tseꞌe nyakvintó̱kida pa̱n pa̱n jatyeꞌe mtsoꞌoxpa̱jkju̱dup.”
43 até que eu ponha os teus inimigos por escabelo dos teus pés {Sl 109,1}.
44 Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe je̱ David vyaajñ je̱ts je̱ Mya̱ja̱ Vintsá̱n je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Cristo. Ax veꞌem tseꞌe, vaꞌajts tseꞌe yaknu̱java je̱ts ka je̱ chaan je̱ kyo̱o̱jjyap je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Cristo, je̱ Mya̱ja̱ Vintsa̱mpa je̱ꞌe̱ veꞌe.
44 Portanto, Davi o chama de Senhor! Como, pois, é ele seu filho?
45 Ax nu̱jom tseꞌe je̱ jayu yꞌamo̱tunáxjada vyeꞌna ku veꞌe je̱ Jesús du̱nu̱u̱jmidi je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk:
45 Enquanto todo o povo o ouvia, disse a seus discípulos:
46 ―Myakkó̱pkadapeꞌe o̱o̱y je̱ tsaptu̱jkpit yakꞌixpa̱jkpata̱jkta ku̱x mvinꞌa̱a̱ꞌnuvaajnju̱dup miits je̱ꞌe̱ veꞌe. Je̱ꞌe̱ xa veꞌe du̱muvidu̱tuvaandup je̱ ya̱a̱jnit vit je̱tseꞌe du̱tso̱kta je̱tseꞌe yakko̱jtspo̱o̱ꞌkxtat je̱ vintsa̱ꞌkin ma̱a̱t je̱p maaꞌy ja̱a̱tp. Tum je̱ꞌe̱ veꞌe cho̱jktup je̱tseꞌe du̱tuktsa̱a̱nadat je̱ tsu̱u̱jntku̱n juuꞌ veꞌe tum o̱o̱jyit je̱p tsaptu̱jkp je̱ts joma veꞌe je̱ ma̱ja̱ kay je̱ ma̱ja̱ uuꞌk.
46 Guardai-vos dos escribas, que querem andar de roupas compridas e gostam das saudações nas praças públicas, das primeiras cadeiras nas sinagogas e dos primeiros lugares dos banquetes;
47 Je̱ tya̱jk paat tseꞌe du̱pa̱jkjada juuꞌ jatyeꞌe yꞌíxtup jyaye̱jptup je̱ kuꞌa̱a̱ꞌk ta̱ꞌa̱xta̱jkta; ax jek tseꞌe chapko̱tsta, veꞌem tseꞌe du̱kayaknu̱ke̱ꞌxnata̱kavaꞌanda je̱ kyo̱ꞌo̱y je̱ꞌe̱ juuꞌ veꞌe tyoondup. Je̱ꞌe̱ tseꞌe nu̱yojk je̱ tsaachpaatu̱n yakmo̱o̱ydinup.
47 que devoram as casas das viúvas, fingindo fazer longas orações. Eles receberão castigo mais rigoroso.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.