Lucas 20

Ya̱ʼa̱ tseʼe je̱ nam ko̱jtstán juuʼ veʼe je̱ Nteʼyamˍ xyaktaajnjimdu je̱ nMa̱j Vintsá̱namda Jesucristo ka̱jx (MTONT) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Toꞌk naxeꞌe je̱ Jesús je̱ nu̱may jayu du̱yakꞌixpu̱k vyeꞌna je̱p ma̱ja̱ tsaptu̱jkp je̱tseꞌe du̱vaajnjidi je̱ o̱y ka̱ts je̱ o̱y ayook, vanꞌit tseꞌe jye̱ꞌydi je̱ teeꞌta̱jk je̱ vyintsa̱nda ma̱a̱t je̱ tsaptu̱jkpit yakꞌixpa̱jkpata̱jk je̱ts je̱ israeejlit je̱ myú̱jit jáyuda,
1 Certo dia, quando Jesus ensinava o povo e anunciava as boas-novas no templo, os principais sacerdotes, os mestres da lei e os líderes do povo se aproximaram dele
2 je̱tseꞌe du̱nu̱u̱jmidi:
2 e perguntaram: “Com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu esse direito?”.
3 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús yꞌatso̱o̱jvjidi:
3 “Primeiro, deixe-me fazer uma pergunta”, respondeu ele.
4 ¿Pa̱n tseꞌe je̱ Juan je̱ kutojku̱n mo̱o̱jyju je̱tseꞌe je̱ jayu du̱yakna̱pé̱tu̱t, je̱ Nteꞌyameꞌe, ukpu̱ je̱ jayu veꞌe?
4 “A autoridade de João para batizar vinha do céu ou era apenas humana?”
5 Ax vanꞌit tseꞌe du̱ko̱jtsmojkti. Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe ñavyaajnjidi:
5 Eles discutiram a questão entre si: “Se dissermos que vinha do céu, ele perguntará por que não cremos em João.
6 Ax pa̱n vaꞌnumdup tseꞌe je̱ts je̱ jayu veꞌe je̱ kutojku̱n mo̱o̱jyju, xkaꞌtsꞌo̱o̱ꞌkumdapts u̱u̱ꞌm ya̱ꞌa̱ veꞌe ya̱ nu̱may jayu ku̱x nayjaꞌvijidinup ya̱ꞌa̱ veꞌe tyu̱va je̱ts je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌayook ko̱jtsnajxpa je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Juan yꞌijt.
6 Mas, se dissermos que era apenas humana, seremos apedrejados pela multidão, pois todos estão convencidos de que João era profeta”.
7 Vanꞌit tseꞌe yꞌatso̱o̱vdi je̱ts kaꞌa veꞌe du̱nu̱jávada je̱ts pa̱n pa̱neꞌe je̱ kutojku̱n mo̱o̱jyju je̱ Juan je̱tseꞌe je̱ jayu du̱yakna̱pé̱tu̱t.
7 Por fim, responderam a Jesus que não sabiam.
8 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xjidi:
8 E Jesus replicou: “Então eu também não direi com que autoridade faço essas coisas”.
9 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús du̱vaajnji je̱ jáyuda ya̱ tukmuꞌaꞌixmojkin:
9 Em seguida, Jesus se voltou para o povo e contou a seguinte parábola: “Um homem plantou um vinhedo e o arrendou a alguns lavradores. Depois, partiu para um lugar distante, onde passou um longo tempo.
10 Ku tseꞌe je̱ tsaaydum tok aats du̱paaty, vanꞌit tseꞌe toꞌk je̱ kyuká̱tsiva du̱kejx joma veꞌe je̱ yoova toompa je̱tseꞌe du̱ꞌamó̱tuvu̱t pa̱n juuꞌ veꞌe tukka̱daakjup. Ax vanꞌit tseꞌe je̱ yoova toompa du̱tsiiꞌkti je̱tseꞌe veꞌemji du̱yakvimpijttini.
10 Na época da colheita da uva, enviou um de seus servos para receber sua parte da produção. Os lavradores atacaram o servo, o espancaram e o mandaram de volta, de mãos vazias.
11 Vanꞌit tseꞌe je̱ kam je̱ vyintsá̱n du̱ke̱jxnuva jadoꞌk je̱ kyuká̱tsiva; ax nay vanxú̱pjyam tseꞌe du̱tsiiꞌktuva je̱tseꞌe du̱jomtoondi du̱titoondi, kaꞌa tseꞌe du̱timo̱o̱ydi, je̱tseꞌe du̱pake̱jxtini.
11 Então o dono da propriedade enviou outro servo, mas eles também o insultaram, o espancaram e o mandaram de volta, de mãos vazias.
12 Jyaaꞌkke̱jx tseꞌe jadoꞌk je̱ tsaaydum kam je̱ vyintsá̱n jadoꞌk je̱ kyuká̱tsiva; ax yakxa̱ꞌa̱jkiduva tseꞌe je̱ yoova toompa je̱tseꞌe du̱pavo̱jptini.
12 Enviou ainda um terceiro, e eles o feriram e o expulsaram do vinhedo.
13 ’Vanꞌit tseꞌe je̱ tsaaydum kam je̱ vyintsá̱n vyaajñ: “¿Tis a̱ts vineꞌe ntónup? Vaꞌan xa a̱ts nꞌiteꞌe du̱kexu̱ a̱ts ya̱ nꞌónu̱k juuꞌ a̱tseꞌe o̱o̱y ntuntsa̱jkp. Ax kuts je̱ꞌe̱ veꞌe du̱ꞌíxtat, vyintsa̱ꞌa̱gadapts ijk je̱ꞌe̱ vineꞌe.”
13 “‘Que farei?’, disse o dono do vinhedo. ‘Já sei; enviarei meu filho amado. Certamente eles o respeitarão.’
14 Ax ku tseꞌe je̱ yoova toompa du̱ꞌixti, vanꞌit tseꞌe ñavyaajnjidi: “Ya̱ꞌa̱ xa veꞌe tukka̱dakká̱xjup ya̱ tsaaydum kam. Vaꞌan du̱yakꞌo̱o̱ꞌkumda je̱tseꞌe nje̱ꞌe̱imdat ya̱ tsaaydum kam.”
14 “No entanto, quando os lavradores viram o filho, disseram uns aos outros: ‘Aí vem o herdeiro da propriedade. Vamos matá-lo e tomar posse desta terra!’.
15 Vanꞌit tseꞌe du̱yakpítsumdini je̱m tsaaydum kam jo̱o̱tm je̱tseꞌe du̱yakꞌo̱o̱ꞌkti.
15 Então o arrastaram para fora do vinhedo e o mataram. “O que vocês acham que o dono do vinhedo fará com eles?”, perguntou Jesus.
16 Je̱tseꞌe jyaaꞌkvaajñ:
16 “Ele virá, matará os lavradores, e arrendará o vinhedo a outros.” “Que isso jamais aconteça!”, disseram os que o ouviam.
17 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús je̱ jáyuda du̱vinꞌix, je̱tseꞌe du̱nu̱u̱jmidi:
17 Jesus olhou para eles e perguntou: “Então o que significa esta passagem das Escrituras: ‘A pedra que os construtores rejeitaram se tornou a pedra angular’?
18 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús jyaaꞌkvaajñ:
18 Quem tropeçar nessa pedra será despedaçado, e aquele sobre quem ela cair será reduzido a pó”.
19 Ku veꞌe je̱ teeꞌta̱jk je̱ vyintsa̱nda ma̱a̱t je̱ tsaptu̱jkpit yakꞌixpa̱jkpata̱jk du̱ꞌamo̱tunajxti, vanꞌit tseꞌe du̱ꞌukmatsuvaandi tun jatyji je̱ Jesús ku̱x ñu̱jaꞌvidu veꞌe je̱ts je̱ꞌe̱ ka̱jxeꞌe ya̱ tukmuꞌaꞌixmojkin du̱ka̱jts; ax kaꞌa tseꞌe veꞌem du̱toondi ku̱x cha̱ꞌkidupeꞌe je̱ nu̱may jayu.
19 Os mestres da lei e os principais sacerdotes queriam prender Jesus ali mesmo, pois perceberam que eles eram os lavradores maus a que Jesus se referia. No entanto, tinham medo da reação do povo.
20 Yꞌukꞌíxtidup tseꞌe pa̱n vintso̱ veꞌe ku̱yꞌo̱ꞌyi je̱tseꞌe je̱ Jesús ku̱du̱pa̱a̱mdi je̱m je̱ yakkutojkpa kya̱ꞌm, je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe du̱ꞌukke̱jxti je̱ ka̱tsu̱va̱a̱ꞌmpa juuꞌ veꞌe natyijju̱dup je̱ts tu̱v je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ jyáyuvinda je̱ jyoojntykinda, yꞌukꞌíxtidu veꞌe pa̱n vintso̱ veꞌe ku̱du̱yakko̱jtstó̱kidi je̱ Jesús.
20 Esperando uma oportunidade, os líderes enviaram espiões que fingiam ser pessoas sinceras. Tentaram fazer Jesus dizer algo que pudesse ser relatado ao governador romano, de modo que ele fosse preso.
21 Je̱tseꞌe du̱ꞌamo̱tutú̱vidi:
21 Disseram: “Mestre, sabemos que o senhor fala e ensina o que é certo, não se deixa influenciar por outros e ensina o caminho de Deus de acordo com a verdade.
22 ¿Yakjajtypeꞌe u̱u̱ꞌm je̱ mpavaꞌnu̱namda je̱tseꞌe je̱ kupa̱ꞌmu̱n yakmo̱ꞌo̱t je̱ yakkutojkpa César, ukpu̱ kaꞌa veꞌe?
22 Então, diga-nos: É certo pagar impostos a César ou não?”.
23 Ax ñu̱jaꞌvi tseꞌe je̱ Jesús vintso̱ veꞌe je̱ ko̱ꞌo̱y jo̱o̱t du̱jaye̱pta, je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe du̱nu̱u̱jmidi:
23 Jesus percebeu a hipocrisia deles e disse:
24 Tukꞌixta a̱ts toꞌk je̱ meen.
24 “Mostrem-me uma moeda de prata. De quem são a imagem e o título nela gravados?”. “De César”, responderam.
25 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xjidi:
25 “Então deem a César o que pertence a César, e deem a Deus o que pertence a Deus”, disse ele.
26 Ax kaꞌa tseꞌe yꞌo̱ꞌyixjidi pa̱n vintso̱ veꞌe ku̱du̱yakko̱jtstó̱kidi ku veꞌe kya̱ts yꞌijt je̱ja je̱ jayu vyinkujk; atu̱va ato̱ki tseꞌe du̱tuktaandi je̱ yꞌatso̱ꞌvu̱n, je̱tseꞌe yꞌamo̱ꞌttini.
26 Eles não conseguiam apanhá-lo em nada que ele dizia diante do povo. Em vez disso, admiraram-se de sua resposta e se calaram.
27 Je̱meꞌe je̱ saduceota̱jk juuꞌ veꞌe je̱ Jesús du̱nu̱je̱ꞌydu. (Je̱ saduceota̱jk tseꞌe vaandup je̱ts kaꞌa veꞌe je̱ o̱o̱ꞌkpata̱jk yꞌukjoojntykpa̱jktinuvat jadoꞌk nax.) Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús du̱ꞌamo̱tutú̱vidi:
27 Então vieram a Jesus alguns saduceus, líderes religiosos que afirmam não haver ressurreição dos mortos,
28 ―Yakꞌixpa̱jkpa, veꞌemeꞌe je̱ Moisés du̱jatyaajñ je̱ts pa̱n o̱o̱ꞌkpeꞌe toꞌk je̱ yaaꞌtya̱jk je̱tseꞌe je̱ ñu̱da̱ꞌa̱x du̱masa̱ꞌa̱k je̱tseꞌe kaꞌa pa̱n yꞌónu̱k, je̱ o̱o̱ꞌkpa je̱ yꞌuts tseꞌe du̱pá̱kup je̱ kuꞌa̱a̱ꞌk ta̱ꞌa̱xta̱jk je̱tseꞌe je̱ yꞌónu̱k jyé̱jat, ax je̱ myutoꞌk mix ónu̱k tseꞌe taannup ax joꞌn je̱ yꞌajch je̱ yꞌónu̱k ku̱yꞌijt.
28 e perguntaram: “Mestre, Moisés nos deu uma lei segundo a qual se um homem morrer e deixar a esposa sem filhos, o irmão dele deve se casar com a viúva e ter um filho que dará continuidade ao nome do irmão.
29 Ax nu̱vuxtojtu̱k tseꞌe yꞌijtti je̱ uts je̱ ajch. Ta̱ꞌa̱xpa̱jk tseꞌe je̱ ko̱o̱p ónu̱k, vanꞌit tseꞌe yꞌo̱o̱ꞌkni. Kaꞌa tseꞌe je̱ ñu̱da̱ꞌa̱x je̱ yꞌónu̱k du̱yakje̱ji.
29 Numa família havia sete irmãos. O mais velho se casou e morreu sem deixar filhos.
30 Vanꞌit tseꞌe je̱ myutoꞌk uts du̱pu̱jk je̱ kuꞌa̱a̱ꞌk ta̱ꞌa̱xta̱jk, kaꞌava tseꞌe je̱ yꞌónu̱kta jye̱ji, je̱tseꞌe yꞌo̱o̱ꞌknuva.
30 O segundo irmão se casou com a viúva, mas também morreu.
31 Vanꞌit tseꞌe je̱ myume̱jtsk uts du̱pa̱jkpa je̱ kuꞌa̱a̱ꞌk ta̱ꞌa̱xta̱jk. Nay veꞌempa tseꞌe jyajttuva je̱ utsta juuꞌ veꞌe taandu, o̱o̱ꞌkka̱jxtinu tseꞌe nu̱vuxtojtu̱k je̱ yaaꞌtya̱jk. Ax ni pa̱na tseꞌe je̱ yꞌónu̱k du̱katukyakje̱ji je̱ ta̱ꞌa̱xta̱jk.
31 Então o terceiro irmão se casou com ela. O mesmo aconteceu aos sete irmãos, que morreram sem deixar filhos.
32 U̱xꞌo̱o̱k tseꞌe je̱ ta̱ꞌa̱xta̱jk yꞌo̱o̱ꞌknuva.
32 Por fim, a mulher também morreu.
33 Ax kuuk tseꞌe je̱ o̱o̱ꞌkpata̱jk jyoojntykpa̱jktinuvat jadoꞌk nax, ¿pá̱nu̱kts vineꞌe tyu̱va du̱nu̱da̱ꞌa̱xap je̱ ta̱ꞌa̱xta̱jk?, ku̱x vaꞌan nu̱vuxtojtu̱keꞌe du̱pa̱jkti.
33 Diga-nos, de quem ela será esposa na ressurreição? Afinal, os sete se casaram com ela”.
34 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús yꞌatso̱o̱jvjidi:
34 Jesus respondeu: “O casamento é para pessoas deste mundo.
35 ax je̱ꞌe̱da pa̱n pa̱n jatyeꞌe du̱vinmajtsju̱dup je̱tseꞌe jyoojntykpa̱jktinuvat jadoꞌk nax ku veꞌe je̱ nam it cho̱o̱ꞌndu̱ku̱t, kaꞌa tseꞌe yꞌukyaaꞌvya̱jktinit kaꞌa tseꞌe yꞌukta̱ꞌa̱xpa̱jktinit,
35 Mas, na era futura, aqueles que forem considerados dignos de ser ressuscitados dos mortos não se casarão nem se darão em casamento,
36 je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌónu̱k xa je̱ꞌe̱ veꞌeda. Kaꞌats je̱ꞌe̱ veꞌe yꞌukꞌo̱ꞌyixjidinit je̱tseꞌe yꞌo̱o̱ꞌktat ku̱x veꞌem xa je̱ꞌe̱ veꞌe yꞌijttinit ax joꞌn je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌaangeles.
36 e nunca mais morrerão. Nesse sentido, serão como os anjos. São filhos de Deus e filhos da ressurreição.
37 Ax je̱ꞌe̱ ku veꞌe je̱ o̱o̱ꞌkpata̱jk jyoojntykpa̱jktinuvat jadoꞌk nax, mko̱jtstuts miits je̱ꞌe̱ veꞌe je̱p Kunuuꞌkx Jatyán ku̱jxp juuꞌ veꞌe je̱ Moisés jyaay, joma veꞌe je̱ Nteꞌyam myuko̱jtsji je̱m ápit ku̱p akojkm. Je̱p tseꞌe du̱ka̱ts je̱ts je̱ Ma̱ja̱ Vintsa̱neꞌe du̱Nteꞌyamip je̱ Abraham, je̱ Isaac, ma̱a̱t je̱ Jacob.
37 “Agora, quanto a haver ressurreição dos mortos, o próprio Moisés provou isso quando escreveu a respeito do arbusto em chamas. Ele se referiu ao Senhor como ‘o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó’.
38 Je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe, Ntyeꞌyamivapts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ jayu je̱ Nteꞌyam pa̱n pa̱n jatyeꞌe jaanchjaꞌvijidu ku veꞌe yꞌo̱o̱ꞌktini; kaꞌa tseꞌe je̱ jyo̱o̱tta je̱ jyaꞌvinda yꞌa̱a̱ꞌka, joojntykidupts je̱ꞌe̱ veꞌeda. Je̱ Nteꞌyam je̱ kyutojku̱n ka̱jx tseꞌe nu̱jom jyoojntykada.
38 Portanto, ele é o Deus dos vivos, e não dos mortos, pois para ele todos vivem”.
39 Je̱meꞌe je̱ tsaptu̱jkpit yakꞌixpa̱jkpada juuꞌ veꞌe na̱ꞌmu̱xju̱du:
39 “Mestre, o senhor disse bem!”, comentaram alguns mestres da lei.
40 Ax je̱ jayu juuꞌ veꞌe du̱tsoꞌoxpa̱jktup je̱ Jesús, ni pa̱na tseꞌe kyo̱o̱ꞌknayjaꞌvijini je̱tseꞌe juuꞌ du̱jaaꞌkꞌamo̱tutú̱vat.
40 E ninguém mais teve coragem de lhe fazer perguntas.
41 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xjidi:
41 Então Jesus lhes perguntou: “Por que se diz que o Cristo é filho de Davi?
42 Viinm xa veꞌe je̱ David du̱jatyaajñ je̱p Salmo ku̱jxp:
42 Afinal, o próprio Davi escreveu no Livro de Salmos: ‘O Senhor disse ao meu Senhor, Sente-se no lugar de honra à minha direita
43 namvaat a̱tseꞌe nyakvintó̱kida pa̱n pa̱n jatyeꞌe mtsoꞌoxpa̱jkju̱dup.”
43 até que eu humilhe seus inimigos, e os ponha debaixo de seus pés’.
44 Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe je̱ David vyaajñ je̱ts je̱ Mya̱ja̱ Vintsá̱n je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Cristo. Ax veꞌem tseꞌe, vaꞌajts tseꞌe yaknu̱java je̱ts ka je̱ chaan je̱ kyo̱o̱jjyap je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Cristo, je̱ Mya̱ja̱ Vintsa̱mpa je̱ꞌe̱ veꞌe.
44 Uma vez que Davi chamou o Cristo de ‘meu Senhor’, como ele pode ser filho de Davi?”.
45 Ax nu̱jom tseꞌe je̱ jayu yꞌamo̱tunáxjada vyeꞌna ku veꞌe je̱ Jesús du̱nu̱u̱jmidi je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk:
45 Então, enquanto as multidões o ouviam, Jesus se voltou para seus discípulos e disse:
46 ―Myakkó̱pkadapeꞌe o̱o̱y je̱ tsaptu̱jkpit yakꞌixpa̱jkpata̱jkta ku̱x mvinꞌa̱a̱ꞌnuvaajnju̱dup miits je̱ꞌe̱ veꞌe. Je̱ꞌe̱ xa veꞌe du̱muvidu̱tuvaandup je̱ ya̱a̱jnit vit je̱tseꞌe du̱tso̱kta je̱tseꞌe yakko̱jtspo̱o̱ꞌkxtat je̱ vintsa̱ꞌkin ma̱a̱t je̱p maaꞌy ja̱a̱tp. Tum je̱ꞌe̱ veꞌe cho̱jktup je̱tseꞌe du̱tuktsa̱a̱nadat je̱ tsu̱u̱jntku̱n juuꞌ veꞌe tum o̱o̱jyit je̱p tsaptu̱jkp je̱ts joma veꞌe je̱ ma̱ja̱ kay je̱ ma̱ja̱ uuꞌk.
46 “Cuidado com os mestres da lei! Eles gostam de se exibir com vestes longas e de receber saudações respeitosas quando andam pelas praças. E como gostam de sentar-se nos lugares de honra nas sinagogas e à cabeceira da mesa nos banquetes!
47 Je̱ tya̱jk paat tseꞌe du̱pa̱jkjada juuꞌ jatyeꞌe yꞌíxtup jyaye̱jptup je̱ kuꞌa̱a̱ꞌk ta̱ꞌa̱xta̱jkta; ax jek tseꞌe chapko̱tsta, veꞌem tseꞌe du̱kayaknu̱ke̱ꞌxnata̱kavaꞌanda je̱ kyo̱ꞌo̱y je̱ꞌe̱ juuꞌ veꞌe tyoondup. Je̱ꞌe̱ tseꞌe nu̱yojk je̱ tsaachpaatu̱n yakmo̱o̱ydinup.
47 No entanto, tomam posse dos bens das viúvas de maneira desonesta e, depois, para dar a impressão de piedade, fazem longas orações em público. Por causa disso, serão duramente castigados”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.