Hebreus 6
Ya̱ʼa̱ tseʼe je̱ nam ko̱jtstán juuʼ veʼe je̱ Nteʼyamˍ xyaktaajnjimdu je̱ nMa̱j Vintsá̱namda Jesucristo ka̱jx (MTONT) vs NVT
1 Je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe, vaꞌan tseꞌe du̱toonkimda je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌayook je̱tseꞌe veꞌem o̱y nmu̱jaꞌvimdat juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam cha̱jkp. Ka je̱ꞌe̱jyap tseꞌe ntoonkimdap juuꞌ veꞌe yaktukꞌíxumdu ku veꞌe je̱ Cristo njaanchjaꞌviꞌukvaꞌnumdi, ku̱x je̱peꞌe o̱o̱y juuꞌ jatyeꞌe tso̱jkjup je̱tseꞌe jyaaꞌkyaknu̱jávat. Ka je̱ꞌe̱jyap tseꞌe ntoonkimdap vintso̱ veꞌe du̱tsa̱k je̱tseꞌe je̱ jayu du̱maso̱o̱ktinit je̱ kyo̱ꞌo̱y joojntykinda je̱tseꞌe veꞌem kyatsaachpaaꞌttat xa̱ꞌma ka̱jx, vintso̱ veꞌe du̱tsa̱k je̱tseꞌe je̱ Nteꞌyam yakjaanchjávat,
1 Portanto, deixemos de lado os ensinamentos básicos a respeito de Cristo e sigamos em frente, alcançando a maturidade em nosso entendimento. Certamente não precisamos lançar novamente os alicerces, ou seja, o arrependimento das obras mortas, a fé em Deus,
2 je̱ jayu ña̱pé̱ttat, je̱ts pa̱n pa̱n jatyeꞌe du̱nu̱vinténidup je̱ jaanchjaꞌvivata̱jk, je̱ꞌe̱ tseꞌe je̱ jayu du̱tuknu̱kó̱ndap je̱ kya̱ꞌa̱j. Ka je̱ꞌe̱jyap tseꞌe njaanchjaꞌvimdap je̱ts joojntykpa̱jktinuvapeꞌe je̱ o̱o̱ꞌkpata̱jk je̱tseꞌe yakto̱kimpayo̱ꞌydinit, je̱meꞌe juuꞌ veꞌe yakmo̱o̱ydinup je̱ joojntykin juuꞌ veꞌe xa̱ꞌma ka̱jx ijtp, je̱m tseꞌe juuꞌ veꞌe yakmo̱o̱ydinup je̱ tsaachpaatu̱n juuꞌ veꞌe xa̱ꞌma ka̱jx ijtnup.
2 o batismo, a imposição de mãos, a ressurreição dos mortos e o julgamento eterno.
3 Vaꞌan du̱toonkimda vintso̱ veꞌe o̱y nmu̱jaꞌvimdat juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam cha̱jkp. Ax veꞌem tseꞌe ntoꞌnumdat pa̱n vaampeꞌe je̱ Nteꞌyam.
3 Se Deus permitir, avançaremos para um maior entendimento.
4 Kaꞌa tseꞌe yꞌukꞌo̱ꞌyini je̱tseꞌe pa̱n du̱yakvinmayu̱mpítu̱t je̱ jayu juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam du̱ko̱o̱ꞌkjaanchjaꞌvidinup. Je̱ Nteꞌyameꞌe je̱ vinmaꞌyu̱n mo̱o̱jyju̱du juuꞌ veꞌe tyú̱vam, ñu̱jaꞌviduts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ maaꞌyu̱n juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam je̱ jayu tyoojnjip, jyaye̱jptu tseꞌe je̱ Espíritu Santo je̱m jyaꞌvin ka̱jxmda,
4 Pois é impossível trazer de volta ao arrependimento aqueles que já foram iluminados, que já experimentaram as dádivas celestiais e se tornaram participantes do Espírito Santo,
5 ñu̱jaꞌviduts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ts o̱y je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Nteꞌyam je̱ kya̱ts je̱ yꞌayook, tukka̱daakju̱du tseꞌe je̱ ma̱kkin juuꞌ veꞌe miimpnum.
5 que provaram a bondade da palavra de Deus e os poderes do mundo por vir,
6 Pa̱n kyo̱o̱ꞌkjaanchjaꞌvidinup tseꞌe je̱ Nteꞌyam, kaꞌa tseꞌe yꞌukꞌo̱ꞌyini je̱tseꞌe pa̱n du̱yakvinmayu̱mpijttinuvat je̱ jayu, ku̱x je̱ꞌe̱ veꞌe viinm du̱toondup ax joꞌn ku̱du̱yakcruuzpe̱jttinuva jadoꞌk nax je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌOnu̱k.
6 e que depois se desviaram. Sim, é impossível trazê-los de volta ao arrependimento, pois, ao rejeitar o Filho de Deus, eles voltaram a pregá-lo na cruz, expondo-o à vergonha pública.
7 Je̱ naax juuꞌ veꞌe du̱ꞌokta̱a̱tsp je̱ na̱a̱j vinnaajknáx tyuꞌuj je̱tseꞌe yakvinyuꞌuj yakvintún je̱tseꞌe tya̱ꞌmixju̱ o̱y, je̱ Nteꞌyamts je̱ꞌe̱ veꞌe du̱kunooꞌkxp.
7 Quando a terra absorve a chuva que cai e produz uma boa colheita para o lavrador, recebe a bênção de Deus.
8 Ax pa̱n tum je̱ ápit tseꞌe pojtu̱kp je̱ts je̱ viijnk aajy ojts, kaꞌats je̱ꞌe̱ veꞌe tyun, naxtó̱yupts je̱ꞌe̱ veꞌe.
8 Mas, se a terra produz espinhos e ervas daninhas, para nada serve, sendo logo amaldiçoada e, por fim, queimada.
9 Utsta ajchta utsta tsa̱ꞌa̱da, juuꞌ a̱tseꞌe o̱o̱y ntuntso̱jktup, ó̱yam a̱tseꞌe veꞌem tu̱nka̱ts, nayjaꞌvijinupts a̱tseꞌe tyu̱va je̱ts nu̱yojk o̱y je̱ꞌe̱ veꞌe juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam mtoꞌnu̱xjadap, veꞌem ax joꞌn du̱tuujnja pa̱n pa̱n jatyeꞌe yaktsa̱a̱kp.
9 Amados, embora estejamos falando dessa forma, na realidade não cremos que se aplique a vocês. Temos certeza de que estão destinados às coisas melhores que pertencem à salvação.
10 Pyaatyp yꞌake̱e̱guip xa je̱ꞌe̱ veꞌe juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam tyuump, kaꞌats je̱ꞌe̱ veꞌe du̱jaaꞌtyó̱ki je̱ yꞌo̱y je̱ꞌe̱ juuꞌ miitseꞌe mtoondu je̱tseꞌe xtuknu̱jaꞌvidi je̱ts mtso̱jktu veꞌe je̱ Nteꞌyam ku veꞌe je̱ jyayu xputa̱jkidi. U̱xyam paat tseꞌe veꞌem xtonda.
10 Pois Deus não é injusto; não se esquecerá de como trabalharam arduamente para ele e lhe demonstraram seu amor ao cuidar do povo santo, como ainda fazem.
11 O̱o̱y a̱a̱tseꞌe ntuntsa̱k je̱ts miitseꞌe nu̱toꞌk nu̱toꞌk veꞌem xjaaꞌktóndat vanꞌit paat ku veꞌe je̱ Jesucristo myiinnuvat.
11 Nosso desejo é que vocês continuem a mostrar essa mesma dedicação até o fim, para que tenham plena certeza de sua esperança.
12 Kaꞌats a̱a̱tseꞌe ntsa̱k je̱tseꞌe mnooxꞌo̱o̱ꞌktat, je̱ꞌe̱ veꞌe mtóndap ax joꞌn je̱ꞌe̱da pa̱n pa̱n jatyeꞌe je̱ Nteꞌyam du̱jaanchjaꞌvidup je̱tseꞌe ta̱m ñaajkꞌítjada je̱ꞌe̱ ma̱a̱t, je̱ꞌe̱ tseꞌe du̱jaye̱jptinup je̱ o̱ꞌyin juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam tyukvinvaꞌnip nu̱jom je̱ꞌe̱da pa̱n pa̱n jatyeꞌe du̱toondup juuꞌ je̱ꞌe̱ veꞌe cha̱jkp.
12 Assim, não se tornarão displicentes, mas seguirão o exemplo daqueles que, por causa de sua fé e perseverança, herdarão as promessas.
13 Ku xa veꞌe je̱ Nteꞌyam je̱ vaandu̱k du̱yaktaajñ ma̱a̱t je̱ Abraham, viinm tseꞌe ñaajknajxji ku̱x kaꞌa veꞌe pa̱n viijnk du̱nu̱ma̱ja pa̱n ka̱jxeꞌe ku̱du̱pu̱u̱jm je̱ vaandu̱k.
13 Considerem a promessa de Deus a Abraão. Uma vez que não havia ninguém superior por quem jurar, Deus jurou por si mesmo. Disse ele:
14 Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe vyaajñ: “Vaampam xa a̱tseꞌe je̱ts o̱o̱y a̱ts mitseꞌe ntunkunooꞌkxu̱t je̱tseꞌe nu̱may je̱ tsaan je̱ ko̱o̱j xjayé̱pu̱t.” Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe vyaajñ.
14 “Certamente o abençoarei e multiplicarei grandemente seus descendentes”.
15 Toꞌk aaj toꞌk jo̱o̱t tseꞌe je̱ Abraham du̱ꞌaꞌix je̱tseꞌe je̱ Nteꞌyam du̱kutyónu̱t je̱ ayook juuꞌ veꞌe tukvinvaꞌniju. Ax kyutyoon tseꞌe.
15 Então Abraão esperou com paciência, e recebeu o que lhe fora prometido.
16 Ku xa veꞌe je̱ jayu pa̱n du̱yaknaxta, je̱ꞌe̱ tseꞌe du̱yaknajxtup pa̱neꞌe nu̱yojk du̱nu̱má̱jip je̱ts kaꞌa je̱ꞌe̱ veꞌe viinm. Ax ku tseꞌe pa̱n tu̱du̱yaknaxta, kaꞌa tseꞌe je̱ viijnk ka̱ts yꞌukyo̱o̱nnit.
16 Quando a pessoa faz um juramento, invoca alguém maior que ela. E, sem dúvida, o juramento implica uma obrigação.
17 Ku̱x tseꞌe je̱ Nteꞌyam du̱tsa̱k je̱tseꞌe je̱ jayu vaꞌajts du̱nu̱jávadat je̱ts ni je̱ vinꞌita veꞌe kyatíku̱tsu̱t juuꞌ veꞌe kyo̱jts, je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe ñaajknajxji ku veꞌe vyaajñ je̱ts kyutyónupeꞌe.
17 Deus também se comprometeu por meio de um juramento, para que os herdeiros da promessa tivessem plena convicção de que ele jamais mudaria de ideia.
18 Ya̱ me̱jtsk viijn tseꞌe juuꞌ veꞌe katiktsp, mutoꞌk viijn ku veꞌe je̱ Nteꞌyam viinm vyaajñ, je̱ts mume̱jtsk viijn ku veꞌe ñaajknajxji, ax kaꞌa tseꞌe je̱ Nteꞌyam tyaaya, ya̱ me̱jtsk viijn tseꞌe yaktoon je̱tseꞌe o̱o̱y ntunjo̱tꞌamá̱jimdat, u̱u̱ꞌmda, je̱ jayu juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam yꞌixp jyayejpp. Njaanchjaꞌvimdup tseꞌe je̱ts tónjup kó̱tsjup je̱ꞌe̱ veꞌe juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam xtukvinvaꞌnimdu.
18 A promessa e o juramento não podem ser mudados, pois é impossível que Deus minta. Portanto, nós que nele nos refugiamos estamos firmemente seguros ao nos apegarmos à esperança posta diante de nós.
19 Ku̱x veꞌem ax joꞌn je̱ pojxu̱n jo̱ꞌku̱n jyeꞌya joma veꞌe je̱ naax juuꞌ veꞌe je̱p na̱paꞌtkup je̱tseꞌe toꞌk viijn du̱yakꞌit je̱ barco, veꞌem tseꞌe nꞌijtumda je̱ Nteꞌyam ma̱a̱t je̱ꞌe̱ ka̱jx ku veꞌe nnu̱jaꞌvimda je̱ts xyaktso̱o̱kumdu veꞌe je̱ Jesucristo, juuꞌ veꞌe ijtp je̱m tsapjo̱o̱tm.
19 Essa esperança é uma âncora firme e confiável para nossa alma. Ela nos conduz até o outro lado da cortina, para o santuário interior.
20 Je̱m tseꞌe tya̱jki je̱tseꞌe yꞌit je̱ Nteꞌyam ma̱a̱t, je̱m joma veꞌe xnu̱ténimda. Ax veꞌem tseꞌe tyeeꞌta̱jki, xa̱ꞌma ka̱jxts je̱ꞌe̱ veꞌe tyeeꞌinit, teeꞌ je̱ꞌe̱ veꞌe juuꞌ veꞌe du̱nu̱vintsa̱nika̱jxp je̱ teeꞌta̱jkta, veꞌem je̱ꞌe̱ veꞌe ax joꞌn je̱ Melquisedec.
20 Jesus já entrou ali por nós. Ele se tornou nosso eterno Sumo Sacerdote, segundo a ordem de Melquisedeque.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.