Atos 15

Ya̱ʼa̱ tseʼe je̱ nam ko̱jtstán juuʼ veʼe je̱ Nteʼyamˍ xyaktaajnjimdu je̱ nMa̱j Vintsá̱namda Jesucristo ka̱jx (MTONT) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Vanꞌit tseꞌe jye̱ꞌydi je̱m Antioquía je̱ yaaꞌtya̱jkta juuꞌ veꞌe je̱m Judea tso̱o̱ꞌndu je̱tseꞌe du̱tukꞌixꞌukvaandi je̱ jaanchjaꞌvivata̱jkta. Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe vyaandi:
1 Chegaram a Antioquia alguns homens da Judeia e começaram a ensinar aos irmãos: “A menos que sejam circuncidados, conforme exige a lei de Moisés, vocês não poderão ser salvos”.
2 Ax je̱ Pablo ma̱a̱t je̱ Bernabé, je̱ꞌe̱ tseꞌe vaandu je̱ts kaꞌa je̱ꞌe̱ veꞌe veꞌem du̱paaꞌty du̱ꞌake̱e̱ga. Je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe ma̱kk du̱ma̱a̱tnakyo̱jtsvintso̱o̱jvjidi. Kaꞌa tseꞌe du̱ko̱jtsꞌo̱ꞌyidi. Vanꞌit tseꞌe yakpa̱a̱mdi je̱ Pablo ma̱a̱t je̱ Bernabé ma̱a̱t je̱ utsta je̱ ajchta juuꞌ veꞌe vyinko̱o̱ndu, je̱tseꞌe ña̱jkxtat je̱m Jerusalén je̱tseꞌe je̱m du̱ko̱jtsꞌó̱yadat, je̱ꞌe̱ veꞌe na̱jkx du̱tukma̱a̱tko̱jtsmókta je̱ kuká̱tsivata̱jk ma̱a̱t je̱ꞌe̱ pa̱n pa̱n jatyeꞌe du̱nu̱vinténidup je̱ jaanchjaꞌvivata̱jk juuꞌ veꞌe je̱mda.
2 Paulo e Barnabé discordaram deles e discutiram energicamente. Por fim, a igreja decidiu enviar Paulo e Barnabé a Jerusalém, acompanhados de alguns irmãos de Antioquia, para tratar dessa questão com os apóstolos e presbíteros.
3 Je̱ꞌe̱da veꞌe pake̱jxju̱du je̱ jaanchjaꞌvivata̱jk pa̱n pa̱n jatyeꞌe nayꞌamojkijidup je̱m Antioquía.
3 A igreja, portanto, enviou seus representantes a Jerusalém. No caminho, eles pararam na Fenícia e em Samaria para visitar os irmãos e contaram que os gentios também estavam sendo convertidos, o que muito alegrou a todos.
4 Ku veꞌe je̱ Pablo ma̱a̱t je̱ Bernabé jye̱ꞌydi je̱m Jerusalén, o̱y tseꞌe kyuva̱jkjidi pa̱n pa̱n jatyeꞌe je̱m nayꞌamojkijidup, je̱ꞌe̱ ma̱a̱t tseꞌe vyeꞌniva je̱ kuká̱tsivata̱jk je̱ts je̱ꞌe̱ pa̱n pa̱n jatyeꞌe du̱nu̱vinténidup je̱ jaanchjaꞌvivata̱jk. Vanꞌit tseꞌe du̱tukmumaajntykti nu̱jom juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam tyoon je̱ꞌe̱ ma̱a̱t.
4 Quando chegaram a Jerusalém, foram bem recebidos pela igreja, pelos apóstolos e presbíteros, e relataram tudo que Deus havia feito por meio deles.
5 Vanꞌit tseꞌe tyénidi je̱ fariséoda juuꞌ veꞌe du̱jaanchjaꞌvidup je̱ Jesucristo, je̱tseꞌe vyaandi:
5 Contudo, alguns dos irmãos que pertenciam à seita dos fariseus se levantaram e disseram: “É necessário que os convertidos gentios sejam circuncidados e guardem a lei de Moisés”.
6 Vanꞌit tseꞌe ñayꞌamojkijidi je̱ kuká̱tsivata̱jk ma̱a̱t pa̱n pa̱n jatyeꞌe du̱nu̱vinténidup je̱ jaanchjaꞌvivata̱jk je̱tseꞌe du̱ko̱jtsmóktat, du̱payo̱ꞌo̱ydat.
6 Os apóstolos e presbíteros se reuniram para decidir a questão.
7 Jékani tseꞌe du̱ko̱tsta vyeꞌna, vanꞌit tseꞌe je̱ Pedro tyeni, je̱tseꞌe vyaajñ:
7 Depois de uma longa discussão, Pedro se levantou e se dirigiu a eles, dizendo: “Irmãos, vocês sabem que, há muito tempo, Deus me escolheu dentre vocês para falar aos gentios a fim de que eles pudessem ouvir as boas-novas e crer.
8 Je̱ Nteꞌyam, juuꞌ veꞌe du̱ꞌixp du̱nu̱jaꞌvip je̱ jayu je̱ jyo̱o̱t je̱ jyaꞌvin, je̱ꞌe̱ tseꞌe du̱vinko̱o̱mpa juuꞌ veꞌe ka je̱ israeejlit jáyuvap, yaknu̱ke̱ꞌxnata̱jki tseꞌe ku veꞌe du̱pa̱a̱jmji je̱m jyaꞌvin ka̱jxmda je̱ Espíritu Santo, veꞌem ax joꞌn je̱ꞌe̱ veꞌe du̱pu̱u̱jm yam u̱u̱ꞌm njaꞌvin ka̱jxmamda je̱ Espíritu Santo.
8 Deus conhece o coração humano e confirmou que aceita os gentios ao lhes dar o Espírito Santo, como o deu a nós.
9 Tso̱jkju̱duvap xa je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Nteꞌyam, veꞌem ax joꞌn je̱ Nteꞌyam u̱u̱ꞌm xtso̱jkumda joꞌn. Je̱ꞌe̱ tseꞌe je̱ jyaꞌvinda yakvaatsu̱xju̱du ku̱x jyaanchjaꞌvidup je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Jesucristo, veꞌem ax joꞌn u̱u̱ꞌm ya̱ njaꞌvinamda du̱yakvaach ku veꞌe je̱ Jesucristo njaanchjaꞌviꞌukvaꞌnumdi.
9 Não fez distinção alguma entre nós e eles, pois purificou o coração deles por meio da fé.
10 ¿Ax tya̱jx tseꞌe xꞌixuvaꞌanda joma vaateꞌe je̱ Nteꞌyam juuꞌ du̱kuvu̱k, je̱tseꞌe je̱ jaanchjaꞌvivata̱jk xtuknu̱jokuvaꞌanda juuꞌ veꞌe ni u̱u̱ꞌma xkaꞌo̱ꞌyixumju̱dup je̱tseꞌe nkutyoꞌnumdat je̱tseꞌe ni je̱ nju̱jpit jáyuvamda kyaꞌo̱ꞌyixjidi je̱tseꞌe ku̱du̱kutyoondi?
10 Então por que agora vocês provocam a Deus, sobrecarregando os discípulos gentios com um jugo que nem nós nem nossos antepassados conseguimos suportar?
11 Je̱ꞌe̱ tseꞌe njaanchjaꞌvimdup je̱ts je̱ Ma̱ja̱ Vintsá̱n Jesucristo je̱ myaaꞌyu̱n ka̱jxeꞌe njaye̱jpumda je̱ joojntykin juuꞌ veꞌe xa̱ꞌma ka̱jx ijtp, je̱ts nay je̱ꞌe̱ je̱ myaaꞌyu̱n ka̱jxeꞌe du̱jaye̱jptuvat je̱ joojntykin juuꞌ veꞌe xa̱ꞌma ka̱jx ijtp pa̱n pa̱n jatyeꞌe ka je̱ israeejlit jáyuvap.
11 Cremos que todos, nós e eles, somos salvos da mesma forma, pela graça do Senhor Jesus”.
12 Ku veꞌe je̱ Pedro veꞌem vyaajñ, vanꞌit tseꞌe yꞌamo̱ꞌtka̱jxti je̱tseꞌe du̱ꞌamo̱tunajxti ku veꞌe je̱ Bernabé ma̱a̱t je̱ Pablo tyukmumaajntykjidi je̱ mú̱jit nu̱jaꞌvin je̱ts je̱ mú̱jit atu̱va juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam tyoon je̱ꞌe̱ ma̱a̱tta ku veꞌe yꞌo̱tsta je̱m je̱ jayu yꞌit jo̱o̱tmda pa̱n pa̱n jatyeꞌe ka je̱ israeejlit jáyuvap.
12 Todos ouviram em silêncio enquanto Barnabé e Paulo lhes relatavam os sinais e maravilhas que Deus havia realizado por meio deles entre os gentios.
13 Ku veꞌe kyo̱jtska̱jxti, vanꞌit tseꞌe je̱ Santiago vyaajñ:
13 Quando terminaram de falar, Tiago se levantou e disse: “Irmãos, ouçam-me!
14 Ta̱ xa veꞌe je̱ Simón Pedro xtukmumaajntykumda vintso̱ veꞌe je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌayook yakvaajnjiꞌukvaandi pa̱n pa̱n jatyeꞌe ka je̱ israeejlit jáyuvap, je̱ Nteꞌyamts je̱ꞌe̱ veꞌe du̱vinko̱o̱nduva je̱tseꞌe yꞌijttuvat je̱ꞌe̱ je̱ jyayu.
14 Pedro lhes falou sobre como Deus visitou primeiramente os gentios para separar dentre eles um povo para si.
15 Navyaatjup ya̱ꞌa̱ veꞌe ax joꞌn du̱jatyaandi je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌayook ko̱jtsnajxpata̱jkta. Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe du̱jatyaandi:
15 E isso está em pleno acordo com o que disseram os profetas. Como está escrito:
16 Ku xa veꞌe tyónju̱t je̱ ayook juuꞌ veꞌe je̱p Kunuuꞌkx Jatyán ku̱jxp,
16 ‘Depois disso voltarei e restaurarei a tenda caída de Davi. Reconstruirei suas ruínas e a restaurarei,
17 Je̱ꞌe̱ ka̱jxts a̱tseꞌe veꞌem ntónu̱t
17 para que o restante da humanidade busque o Senhor, incluindo os gentios, todos os que chamei para serem meus. O Senhor falou,
18 Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe je̱ Ma̱ja̱ Vintsá̱n vyaajñ, juuꞌ veꞌe du̱kutyoomp ti veꞌe kya̱jtsp.
18 aquele que tornou essas coisas conhecidas desde a eternidade’.
19 Vanꞌit tseꞌe je̱ Santiago jyaaꞌkvaajñ:
19 “Portanto, considero que não devemos criar dificuldades para os gentios que se convertem a Deus.
20 Je̱ꞌe̱jyji veꞌe cha̱jkp je̱tseꞌe nnu̱jaꞌyimdat je̱ts kaꞌa veꞌe du̱ja̱ꞌkxtat je̱ tsuꞌuts juuꞌ veꞌe yaktukvintsa̱ꞌkip juuꞌ veꞌe ka je̱ Nteꞌyamap, kaꞌa veꞌe je̱ ka̱ts du̱tukma̱a̱tjayé̱ptat je̱ yaaꞌy je̱ ta̱ꞌa̱x juuꞌ veꞌe ka pú̱kap jyaye̱jptup, kaꞌa veꞌe du̱ja̱ꞌkxtat je̱ tá̱nu̱k tsuꞌuts juuꞌ veꞌe yuktsumꞌo̱o̱ꞌkp, je̱ts kaꞌa veꞌe du̱ja̱ꞌkxtat je̱ nu̱u̱ꞌpu̱n.
20 Ao contrário, devemos escrever a eles dizendo-lhes que se abstenham de alimentos oferecidos a ídolos, da imoralidade sexual, da carne de animais estrangulados e do sangue.
21 Ku̱x jé̱mani veꞌe jyé̱jada ka̱kkajpu̱n pa̱n pa̱n jatyeꞌe du̱ꞌavaꞌnidup je̱ Moisés je̱ jyatyán, je̱ꞌe̱ veꞌe ku veꞌe je̱ na̱k yaktukvinkó̱tsada je̱p tsaptu̱jkp vimpo̱o̱ꞌkxtku̱n xa̱a̱j.
21 Pois essas leis de Moisés são pregadas todos os sábados nas sinagogas judaicas em todas as cidades há muitas gerações”.
22 Vanꞌit tseꞌe je̱ kuka̱tsivata̱jk je̱ts pa̱n pa̱n jatyeꞌe du̱nu̱vinténidup je̱ jaanchjaꞌvivata̱jk ma̱a̱t nu̱jom pa̱n pa̱n jatyeꞌe nayꞌamojkijidup, je̱ꞌe̱ tseꞌe du̱vinko̱o̱ndu aje̱ꞌe̱jyjida je̱tseꞌe du̱ke̱jxti je̱m Antioquía, je̱tseꞌe du̱ma̱a̱dadat je̱ Pablo ma̱a̱t je̱ Bernabé. Vyinko̱o̱ndu veꞌe je̱ Judas juuꞌ veꞌe du̱xa̱a̱jivap Barsabás, je̱ts je̱ Silas, ñu̱má̱jidup je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ jaanchjaꞌvivata̱jk ma̱a̱tta.
22 Então os apóstolos e presbíteros e toda a igreja em Jerusalém escolheram representantes e os enviaram a Antioquia da Síria, com Paulo e Barnabé, para informar sobre essa decisão. Os homens escolhidos eram dois líderes entre os irmãos: Judas, também chamado Barsabás, e Silas.
23 Je̱ꞌe̱ tseꞌe tyukmuke̱jxidu je̱ na̱k juuꞌ veꞌe jidu̱ꞌu̱m vaamp: “A̱a̱ts, je̱ Nteꞌyam je̱ kyuká̱tsivada je̱ts pa̱n pa̱n jatyeꞌe du̱nu̱vinténidup je̱ jaanchjaꞌvivata̱jk, ma̱a̱t je̱ utsta je̱ ajchta, máyam a̱a̱tseꞌe je̱ Dios ntuknu̱kex je̱ utsta je̱ ajchta ma̱a̱t je̱ utsta je̱ tsa̱ꞌa̱da juuꞌ veꞌe ka je̱ israeejlit jáyuvap je̱m Antioquía je̱ts je̱m siiriait je̱ts cilíciait yꞌit jo̱o̱tmda.
23 Esta foi a carta que levaram: “Nós, os apóstolos e presbíteros, e seus irmãos em Jerusalém, escrevemos esta carta aos irmãos gentios em Antioquia, Síria e Cilícia. Saudações.
24 Nmo̱tu a̱a̱tseꞌe je̱ ka̱ts je̱ts na̱jkxtu veꞌe je̱m je̱ jayu juuꞌ veꞌe yaja tso̱o̱ꞌndu. Akuja̱a̱xkup je̱ꞌe̱ veꞌe ña̱jkxti, kaꞌats a̱a̱ts je̱ꞌe̱ veꞌe nvintso̱nu̱u̱jmidi. Je̱ꞌe̱ tseꞌe mvinmaꞌyu̱nmo̱o̱jyju̱dup je̱ꞌe̱ ka̱jx juuꞌ veꞌe kyo̱jtstup je̱tseꞌe mko̱jtsjo̱tmootskajada ku veꞌe vyaꞌanda je̱ts tun vinko̱pk je̱ꞌe̱ veꞌe je̱tseꞌe myakpa̱a̱jmjadat je̱ ixtaꞌnu̱n je̱tseꞌe xniꞌkxmadat xko̱jmadat je̱tseꞌe je̱ Moisés je̱ pyavaꞌnu̱n xkutyóndat.
24 “Soubemos que alguns homens, que daqui saíram sem nossa autorização, têm perturbado e inquietado vocês com seu ensino.
25 Je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe ku̱x a̱a̱tseꞌe tu̱nko̱jtsmúk, o̱yts a̱a̱tseꞌe njava je̱ts aꞌa̱a̱tsji veꞌe tu̱nvinká̱n je̱tseꞌe na̱jkx mkuꞌíxjada. Je̱ꞌe̱ tseꞌe du̱ma̱a̱dadap je̱ Bernabé je̱ts je̱ Pablo, je̱ utsta je̱ ajchta juuꞌ veꞌe o̱o̱y ntuntso̱jkumdup
25 Portanto, depois de chegarmos a um consenso, resolvemos enviar-lhes alguns representantes com nossos amados irmãos Barnabé e Paulo,
26 je̱tseꞌe ñapya̱a̱jmjidi je̱m kutsa̱ꞌa̱ga jo̱o̱tm je̱ nMa̱ja̱ Vintsá̱namda Jesucristo ka̱jx.
26 que têm arriscado a vida pelo nome de nosso Senhor Jesus Cristo.
27 Ax ntuknu̱ke̱jxtup tseꞌe je̱ Judas ma̱a̱t je̱ Silas, je̱ꞌe̱da veꞌe aviinm ahꞌam mvaꞌnu̱xjadap je̱tseꞌe mtukvinjávajadat.
27 Estamos enviando Judas e Silas para confirmarem pessoalmente o que aqui escrevemos.
28 Yꞌo̱yjaꞌvi xa veꞌe je̱ Espíritu Santo je̱ts veꞌempa a̱a̱ts, je̱ts kaꞌa a̱a̱tseꞌe ntuknu̱jóku̱t je̱ choꞌox je̱ꞌe̱, ya̱ꞌa̱jyji veꞌe cha̱jkp je̱tseꞌe yaktónu̱t:
28 “Pois pareceu bem ao Espírito Santo e a nós não impor a vocês nenhum peso maior que estes poucos requisitos:
29 Kaꞌa tseꞌe xja̱ꞌkxtat juuꞌ veꞌe yaktukvintsa̱ꞌkip juuꞌ veꞌe ka je̱ Nteꞌyamap, kaꞌa tseꞌe xja̱ꞌkxtat je̱ nu̱u̱ꞌpu̱n, kaꞌa tseꞌe xja̱ꞌkxtat je̱ tá̱nu̱k tsuꞌuts juuꞌ veꞌe yuktsumꞌo̱o̱ꞌkp, je̱ts kaꞌa tseꞌe je̱ ka̱ts xtukma̱a̱tjayé̱ptat je̱ yaaꞌy je̱ ta̱ꞌa̱x juuꞌ veꞌe ka pú̱kap mjaye̱jptup. Pa̱n kaꞌa tseꞌe xtonda ya̱ kyo̱ꞌo̱y je̱ꞌe̱, o̱yts je̱ꞌe̱ veꞌe juuꞌ veꞌe mtoondup. Dios ma̱a̱teꞌe mtaandini.”
29 abstenham-se de comer alimentos oferecidos a ídolos, de consumir o sangue ou a carne de animais estrangulados, e de praticar a imoralidade sexual. Farão muito bem se evitarem essas coisas. “Que tudo lhes vá bem.”
30 Ku veꞌe yakpake̱jxti, vanꞌit tseꞌe ña̱jkxti je̱m Antioquía. Je̱m tseꞌe du̱yaknayꞌamojkijidi je̱ jaanchjaꞌvivata̱jk je̱tseꞌe je̱ na̱k du̱tukka̱ta̱jkidi.
30 Os mensageiros partiram de imediato para Antioquia, onde reuniram os irmãos e entregaram a carta.
31 Ku veꞌe je̱ na̱k du̱tukvinko̱jtsidi je̱ utsta je̱ ajchta ma̱a̱t je̱ utsta je̱ tsa̱ꞌa̱da, o̱o̱yts je̱ꞌe̱ veꞌe tyunxo̱o̱jntkti je̱tseꞌe jyo̱tꞌamá̱jidi.
31 Houve grande alegria em toda a igreja no dia em que leram essa mensagem animadora.
32 Kyo̱jtsnajxtup tseꞌe je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌayook je̱ Judas ma̱a̱t je̱ Silas, je̱ꞌe̱ tseꞌe du̱ko̱jtsjidup je̱ jaanchjaꞌvivata̱jkta may viijn je̱tseꞌe du̱ko̱jtsmá̱kkidi.
32 Então Judas e Silas, ambos profetas, encorajaram e fortaleceram os irmãos com muitas palavras.
33 Ku veꞌe je̱ it ñajxy, vanꞌit tseꞌe je̱ utsta je̱ ajchta yakmaso̱o̱ktini je̱tseꞌe vyimpijttinit je̱m Jerusalén, veꞌem tseꞌe du̱nu̱u̱jmidi je̱ts máyameꞌe je̱ Dios du̱mo̱ꞌo̱dat je̱ utsta je̱ ajchta ma̱a̱t je̱ utsta je̱ tsa̱ꞌa̱da juuꞌ veꞌe je̱mda.
33 Permaneceram ali algum tempo, e depois os irmãos os enviaram em paz de volta à igreja de Jerusalém.
34 Ax je̱ Silas, je̱m Antioquíaji tseꞌe tyaajñ ma̱a̱t je̱ Pablo je̱ts je̱ Bernabé.
34 Silas, porém, resolveu permanecer ali.
35 Je̱m tseꞌe je̱ jayu du̱tukꞌixti du̱tukkaꞌamaaydi je̱ Ma̱ja̱ Vintsá̱n je̱ kya̱ts je̱ yꞌayook, nu̱may tseꞌe juuꞌ veꞌe veꞌem tukputa̱jkijidu, je̱ o̱y ka̱ts je̱ o̱y ayook du̱tukꞌíxtuva.
35 Paulo e Barnabé ficaram em Antioquia. Eles e muitos outros ensinavam e pregavam a palavra do Senhor naquela cidade.
36 Jaaꞌknajx tseꞌe je̱ it. Vanꞌit tseꞌe je̱ Pablo du̱nu̱u̱jmi je̱ Bernabé:
36 Algum tempo depois, Paulo disse a Barnabé: “Voltemos para visitar cada uma das cidades onde pregamos a palavra do Senhor, para ver como os irmãos estão indo”.
37 Cho̱jkts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Bernabé je̱tseꞌe du̱ma̱a̱dat je̱ Juan juuꞌ veꞌe du̱xa̱a̱jivap Marcos;
37 Barnabé queria levar João Marcos,
38 ax kaꞌa tseꞌe je̱ Pablo du̱ꞌo̱yjava je̱tseꞌe du̱ma̱a̱dadat ku̱x maso̱o̱kjidinu veꞌe je̱m Panfilia je̱ts kaꞌa veꞌe yꞌukputa̱jkijidini.
38 mas Paulo se opôs, pois João Marcos tinha se separado deles na Panfília, não prosseguindo com eles no trabalho.
39 Kaꞌa tseꞌe du̱ko̱jtsꞌo̱ꞌyidi, je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe ka̱kje̱ꞌe̱ je̱ tyooꞌ du̱pa̱jkti. Je̱ Bernabé, mya̱a̱tna̱jkxts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Juan Marcos je̱tseꞌe je̱m barco jo̱o̱tm ña̱jkxti je̱m Chipre;
39 O desentendimento entre eles foi tão grave que os dois se separaram. Barnabé levou João Marcos e navegou para Chipre.
40 je̱ Pablo, je̱ Sílasts je̱ꞌe̱ veꞌe vyo̱o̱v. Ku veꞌe je̱ utsta je̱ ajchta du̱munooꞌkxtkti je̱ Ma̱ja̱ Vintsá̱n je̱tseꞌe du̱yakꞌítu̱t je̱ myaaꞌyu̱n ma̱a̱t, vanꞌit tseꞌe je̱ Pablo ma̱a̱t je̱ Silas cho̱o̱ꞌndi,
40 Paulo escolheu Silas e partiu, e os irmãos o entregaram ao cuidado gracioso do Senhor.
41 je̱meꞌe ña̱jkxti siiriait je̱ts cilíciait yꞌit jo̱o̱tmda. Je̱m tseꞌe je̱ Pablo je̱ jaanchjaꞌvivata̱jk du̱ko̱jtsmá̱kki.
41 Então ele viajou por toda a Síria e Cilícia, fortalecendo as igrejas de lá.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.