Atos 10
Ya̱ʼa̱ tseʼe je̱ nam ko̱jtstán juuʼ veʼe je̱ Nteʼyamˍ xyaktaajnjimdu je̱ nMa̱j Vintsá̱namda Jesucristo ka̱jx (MTONT) vs NTLH
1 Je̱m tseꞌe cesaréait kyajpu̱n ka̱jxm vyeꞌna toꞌk je̱ tojpa juuꞌ veꞌe du̱nu̱vintsá̱nip nu̱mó̱kupx je̱ tojpata̱jk, Cornelio je̱ꞌe̱ veꞌe xya̱a̱j. Itáliait je̱ꞌe̱ veꞌe xya̱a̱j toꞌk ja̱ka̱ꞌa̱ je̱ tojpa juuꞌ veꞌe je̱ Cornelio kya̱ꞌmip.
1 Na cidade de Cesareia havia um homem chamado Cornélio, que era comandante de um batalhão romano chamado “Batalhão Italiano”.
2 Vyinjaꞌvip vyintsa̱ꞌkipts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Nteꞌyam ma̱a̱t nu̱jom je̱ jya̱a̱jn je̱ tya̱jk, yajkpap tseꞌe o̱o̱y je̱ meen je̱tseꞌe je̱ israeejlit jayu yaktukputa̱ka, ijtpts je̱ꞌe̱ veꞌe tyuntsapka̱ts.
2 Ele era um homem religioso; ele e todas as pessoas da sua casa adoravam a Deus. Cornélio ajudava muito os judeus pobres e orava sempre a Deus.
3 Toꞌk nax tseꞌe, toojk yaaxp joꞌn vyeꞌna xu̱u̱ju̱n, je̱tseꞌe je̱ Cornelio yakꞌixji toꞌk je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌaangeles. Je̱ꞌe̱ tseꞌe nu̱ta̱jkiju joma veꞌe vyeꞌna je̱tseꞌe ña̱ꞌmu̱xji:
3 Um dia, ali pelas três horas da tarde , Cornélio teve uma visão. Ele viu claramente um anjo de Deus, que chegou perto dele e disse: — Cornélio!
4 Vanꞌit tseꞌe je̱ Cornelio ma̱j du̱vinꞌix je̱ ángeles, o̱o̱y tseꞌe tyuntsa̱ꞌki, je̱tseꞌe du̱ꞌamo̱tutu̱vi:
4 Ele ficou olhando para o anjo e, com muito medo, perguntou: — O que é, senhor? O anjo respondeu: — Deus aceitou as suas orações e a ajuda que você tem dado aos pobres e ele não esqueceu você.
5 Paké̱xu̱ts nꞌit je̱ yaaꞌtya̱jkta je̱m Jope je̱tseꞌe du̱yakmé̱tstat je̱ Simón juuꞌ veꞌe du̱xa̱a̱jivap Pedro.
5 Agora mande alguns homens até a cidade de Jope para buscarem o homem chamado Simão Pedro.
6 Je̱meꞌe ñamyayju̱ je̱ aku̱ko̱o̱ꞌtspa Simón tya̱kꞌam. Je̱m maaxy na̱paꞌam je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ jayu chu̱u̱na.
6 Ele está hospedado na casa de outro Simão, um curtidor de couros que mora na beira do mar.
7 Ku veꞌe je̱ ángeles ña̱jkxni juuꞌ veꞌe muko̱jtsju, vanꞌit tseꞌe je̱ Cornelio du̱vatsa̱a̱jv nu̱me̱jtsk je̱ tyoompa je̱ts toꞌk je̱ tojpa juuꞌ veꞌe toꞌk aaj toꞌk jo̱o̱t mutoojnjup.
7 Quando o anjo foi embora, Cornélio imediatamente chamou dois empregados e um soldado que estava a seu serviço e que era um homem religioso.
8 Vanꞌit tseꞌe du̱tukmumaajntykti juuꞌ veꞌe toojnju ko̱jtsju je̱tseꞌe du̱pake̱jxti je̱m jópeit kyajpu̱n ka̱jxm.
8 Cornélio contou a eles tudo o que havia acontecido e mandou que fossem a Jope.
9 Ax je̱ kuꞌóxit tseꞌe, je̱e̱nats je̱ꞌe̱ veꞌe tooꞌ aajy vye̱ꞌnada, myutá̱midinupeꞌe je̱m Jope, vanꞌit tseꞌe je̱ Pedro pyejt je̱m azotea niꞌkxm tsapko̱jtspa,
9 No dia seguinte, ao meio-dia, Pedro subiu ao terraço para orar. Enquanto isso, os homens vinham pelo caminho, já perto de Jope.
10 o̱o̱yeꞌe tyunyuꞌa̱a̱ꞌkju̱ vyeꞌna je̱tseꞌe tyunkayuvaꞌañ. Ax namvaat tseꞌe je̱ kaaky je̱ to̱jkx yꞌavaada, vanꞌit tseꞌe vaꞌajts yakꞌixji
10 Pedro ficou com fome e quis comer alguma coisa. Enquanto o almoço estava sendo feito, ele teve uma visão.
11 je̱ tsapjo̱o̱tmit it yꞌavaꞌach je̱tseꞌe je̱m tso̱ cha̱a̱ꞌn je̱ꞌe̱ juuꞌ veꞌe ke̱ꞌxp ax joꞌn toꞌk je̱ ma̱ja̱ vit, maktaaxk esquina tseꞌe tsum, je̱tseꞌe ñu̱ka̱daꞌakyju̱.
11 Viu o céu aberto e uma coisa parecida com um grande lençol amarrado pelas quatro pontas, que descia até o chão.
12 Je̱m tseꞌe vit jo̱o̱tm nu̱may je̱ tá̱nu̱k, je̱ eey je̱ tíku̱ts: je̱m tseꞌe juuꞌ veꞌe maktaaxk tékax, je̱mpa tseꞌe juuꞌ veꞌe je̱ tyiints du̱tukyo̱ꞌydup, nay je̱mpa tseꞌe je̱ je̱yyva tá̱nu̱k.
12 Dentro daquilo havia todos os tipos de animais de quatro patas, de animais que se arrastam pelo chão e de aves.
13 Vanꞌit tseꞌe toꞌk je̱ ayook du̱mo̱tu:
13 Então Pedro ouviu uma voz, que dizia:
14 Vanꞌit tseꞌe je̱ Pedro yꞌatsa̱a̱jv:
14 Pedro respondeu: — De jeito nenhum, Senhor! Eu nunca comi nenhuma coisa que a
15 Vanꞌit tseꞌe je̱ ayook du̱mó̱tunuva, je̱tseꞌe yaknu̱u̱jmi:
15 A voz falou de novo com ele:
16 Toojk nax tseꞌe veꞌem jyajty je̱e̱jyji je̱e̱jyji, vanꞌit tseꞌe je̱ vit pyata̱jkinuva je̱tseꞌe ña̱jkxnuva je̱m tsapjo̱o̱tm.
16 Isso aconteceu três vezes. Em seguida a coisa que parecia um lençol foi levada de volta para o céu.
17 Pyayo̱ꞌyp tseꞌe je̱ Pedro vyeꞌna pa̱n ti veꞌe ñu̱ka̱jtsp juuꞌ veꞌe yakꞌixju, vanꞌit tseꞌe jye̱ꞌydi je̱ yaaꞌtya̱jkta juuꞌ veꞌe je̱ Cornelio ke̱jxju̱du, yꞌamo̱tutú̱vidup tseꞌe je̱ jayu vye̱ꞌnada je̱tseꞌe du̱nu̱jávadat pa̱n joma veꞌe chu̱u̱na je̱ aku̱ko̱o̱ꞌtspa Simón. Ax veꞌem tseꞌe jye̱ꞌydi je̱ꞌe̱ tya̱kꞌaajy.
17 Pedro começou a perguntar a si mesmo o que aquela visão queria dizer. E naquele momento os homens que Cornélio havia mandado já tinham se informado sobre onde ficava a casa de Simão e estavam na porta.
18 Vanꞌit tseꞌe du̱ꞌamo̱tutú̱vidi pa̱n je̱peꞌe toꞌk je̱ yaaꞌtya̱jk juuꞌ veꞌe Simón du̱xa̱a̱j, juuꞌ veꞌe du̱xa̱a̱jivap Pedro.
18 Eles chamaram alguém da casa e perguntaram: — Por acaso um homem chamado Simão Pedro está hospedado aqui?
19 Je̱ꞌe̱na tseꞌe je̱ Pedro pyayo̱ꞌyp vyeꞌna juuꞌ veꞌe yakꞌixju, vanꞌit tseꞌe je̱ Espíritu Santo ña̱ꞌmu̱xji:
19 Pedro ainda estava pensando na visão, quando o Espírito Santo disse: — Escute! Estão aí três homens procurando você.
20 Té̱nats, vánu̱ku̱, je̱tseꞌe xma̱a̱dadat. Kaꞌa tseꞌe xtivinmáyu̱t, a̱ts ya̱ꞌa̱ veꞌe tu̱nke̱xta.
20 Agora apronte-se, desça e vá com eles. Vá tranquilo porque fui eu que mandei que eles viessem aqui.
21 Vanꞌit tseꞌe je̱ Pedro vyajntyk joma veꞌe vye̱ꞌnada je̱ yaaꞌtya̱jkta juuꞌ veꞌe je̱ Cornelio ke̱jxju̱du, je̱tseꞌe jidu̱ꞌu̱m du̱nu̱u̱jmidi:
21 Então Pedro desceu e disse aos homens: — Eu sou a pessoa que vocês estão procurando. Por que vieram aqui?
22 Vanꞌit tseꞌe yꞌatso̱o̱vdi:
22 Eles responderam: — Nós fomos mandados pelo comandante Cornélio. Ele é um homem bom,
23 Vanꞌit tseꞌe je̱ Pedro yakta̱jkijidi je̱p tu̱jkp je̱tseꞌe je̱ tsooj je̱m myataandi. Je̱ kuꞌóxit tseꞌe je̱ Pedro du̱ma̱a̱didi, je̱meꞌe je̱ utsta je̱ ajchta juuꞌ veꞌe tsu̱u̱nidup je̱m jópeit kyajpu̱n ka̱jxm juuꞌ veꞌe mujatyooꞌijidu.
23 Então Pedro convidou os homens para entrarem, e os hospedou ali naquela noite. No dia seguinte Pedro se aprontou e foi com eles, e alguns irmãos que moravam em Jope também foram.
24 Je̱ kuꞌóxit tseꞌe jye̱ꞌydi je̱m Cesarea. Je̱m tseꞌe je̱ Cornelio yꞌaꞌíxjada vyeꞌna je̱m tya̱kꞌam ma̱a̱t je̱ jyuuꞌtta je̱ myugoꞌokta je̱ts juuꞌ veꞌe mya̱a̱tnayjaꞌvijidup.
24 No outro dia chegaram à cidade de Cesareia. Cornélio e os parentes e amigos mais íntimos que ele tinha convidado já estavam esperando Pedro.
25 Ku veꞌe je̱ Pedro jye̱ꞌy, vanꞌit tseꞌe je̱ Cornelio je̱ Pedro du̱ꞌana̱jkxi je̱tseꞌe du̱vinko̱xkteni, je̱tseꞌe du̱ꞌukvinjavavaajñ du̱ꞌukvintsa̱ꞌa̱gavaajñ.
25 Quando Pedro ia entrando, Cornélio veio ao seu encontro, ajoelhou-se e curvou a cabeça diante dele.
26 Ax jidu̱ꞌu̱m tseꞌe je̱ Pedro ña̱ꞌmu̱xji:
26 Mas Pedro fez com que ele se levantasse e disse: — Fique de pé, pois eu sou apenas um homem como você.
27 Namvaateꞌe du̱ma̱a̱tnakyá̱tsju̱, vanꞌit tseꞌe du̱yakta̱jki je̱p tu̱jkp joma veꞌe amoka vye̱ꞌnada nu̱may je̱ jayu.
27 Enquanto conversava com Cornélio, Pedro entrou na casa e encontrou muita gente reunida ali.
28 Vanꞌit tseꞌe je̱ Pedro ña̱ꞌmu̱xjidi:
28 Então disse a todos: — Vocês sabem muito bem que a religião dos judeus não permite que eles façam amizade com não judeus ou entrem nas casas deles. Mas Deus me mostrou que eu não devo chamar ninguém de impuro ou de sujo.
29 Paatyts a̱tseꞌe jatyji tu̱nmín, kaꞌats a̱tseꞌe je̱ it nyaknajxy je̱ts a̱tseꞌe tooꞌva̱jkp mpayo̱ꞌo̱yu̱t, je̱ꞌe̱ts a̱tseꞌe nnu̱javavaampy pa̱n ti a̱tseꞌe xtuknu̱ke̱jxip.
29 Por isso, quando vocês me chamaram, eu vim de boa vontade. Agora quero saber por que foi que vocês mandaram me chamar.
30 Vanꞌit tseꞌe je̱ Cornelio yꞌatsa̱a̱jv:
30 Cornélio respondeu: — Três dias atrás, às três horas da tarde, eu estava orando aqui em casa. De repente, um homem vestido com roupas brancas apareceu na minha frente
31 Jidu̱ꞌu̱mts a̱tseꞌe xnu̱u̱jmi: “Cornelio, mka̱tsꞌamo̱tunajxjup xa veꞌe je̱ Nteꞌyam ku veꞌe mtsapka̱ts, jaaꞌmyéts je̱ꞌe̱ veꞌe du̱jayep vintso̱ veꞌe je̱ jayu xputa̱ka pa̱n pa̱n jatyeꞌe katihꞌijtu̱xju̱dup.
31 e disse: “Cornélio, Deus ouviu as suas orações e lembrou do que você tem feito para ajudar os pobres.
32 Nu̱ké̱xats je̱m jópeit kyajpu̱n ka̱jxm je̱ Simón juuꞌ veꞌe du̱xa̱a̱jivap Pedro. Je̱m tseꞌe ñamyayju̱ je̱ aku̱ko̱o̱ꞌtspa Simón tya̱kꞌam, je̱m maaxy na̱paꞌam je̱ꞌe̱ veꞌe chu̱u̱na.” Jidu̱ꞌu̱mts a̱tseꞌe xnu̱u̱jmi.
32 Mande alguém até Jope a fim de buscar Simão, que também é chamado de Pedro. Ele está hospedado na casa de Simão, o curtidor, que mora na beira do mar.”
33 Ax paatyts a̱ts mitseꞌe jatyji nnu̱ke̱jxi. O̱y tseꞌe tu̱xtún ku veꞌe toꞌk aaj tu̱mmets. Ax u̱xyamts a̱a̱tseꞌe yaja je̱ Nteꞌyam vyinkujk, je̱ꞌe̱ a̱a̱tseꞌe nꞌamo̱tunaxuvaampy pa̱n juuꞌ veꞌe je̱ Ma̱ja̱ Vintsá̱n tu̱mtukpavaꞌañju̱ je̱ts a̱a̱tseꞌe xtuknu̱jávat.
33 Então eu mandei chamar você logo, e você fez muito bem em vir. Agora estamos todos reunidos aqui na presença de Deus, prontos para ouvir o que o Senhor mandou você dizer.
34 Vanꞌit tseꞌe je̱ Pedro vyaajñ:
34 Então Pedro começou a falar. Ele disse: — Agora eu sei que, de fato, Deus trata a todos de modo igual,
35 yꞌo̱yjaꞌvip je̱ꞌe̱ veꞌe o̱pya̱na pa̱n pa̱neꞌe vinjaꞌvijup vintsa̱ꞌkijup je̱tseꞌe du̱tún juuꞌ je̱ꞌe̱ veꞌe cha̱jkp.
35 pois ele aceita todos os que o temem e fazem o que é direito, seja qual for a sua raça.
36 Je̱ Nteꞌyam xa veꞌe je̱ yꞌayook je̱ israeejlit jayu du̱tuknu̱ke̱jx. Ya̱ o̱y ka̱ts ya̱ o̱y ayookts je̱ꞌe̱ veꞌe ku veꞌe je̱ jayu yakvaajñja je̱ Jesucristo jye̱ꞌe̱, je̱ꞌe̱ pa̱neꞌe nu̱jom je̱ jayu du̱nu̱vintsá̱nip je̱tseꞌe je̱ jayu du̱yaknamyujo̱tꞌó̱yaja je̱ Nteꞌyam ma̱a̱t.
36 Vocês conhecem a mensagem que Deus mandou ao povo de Israel, anunciando a boa notícia de paz por meio de Jesus Cristo, que é o Senhor de todos.
37 O̱y miitseꞌe xnu̱jávada je̱ts ya̱ ayookeꞌe vaꞌkxtk je̱m judéait yꞌit jo̱o̱tm, je̱meꞌe galiléait yꞌit jo̱o̱tm cho̱o̱ꞌntk, tá̱vani tseꞌe je̱ Yakna̱pe̱jtpa Juan je̱ jayu du̱vaajnjada vyeꞌna je̱tseꞌe vyinmayu̱mpijttinit, je̱ kyo̱ꞌo̱y joojntykinda du̱maso̱o̱ktinit, je̱tseꞌe ña̱pé̱ttat.
37 Vocês sabem o que aconteceu em toda a terra de Israel, começando na Galileia, depois que João pregou a sua mensagem a respeito do batismo.
38 Je̱ Jesús, je̱ nazarétit jayu, je̱ꞌe̱ tseꞌe je̱ Nteꞌyam vyinko̱o̱n je̱tseꞌe du̱jaye̱jpnit je̱ Espíritu Santo je̱ts je̱ kutojku̱n, je̱ꞌe̱ tseꞌe je̱ yꞌo̱y je̱ꞌe̱ du̱toon je̱tseꞌe du̱yakjo̱tka̱daakni nu̱jom pa̱n pa̱n jatyeꞌe je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvap yaktsaachpaatju̱dup vyeꞌna. Veꞌem je̱ꞌe̱ veꞌe du̱tuujn ku̱x ijtpeꞌe je̱ Nteꞌyam je̱ꞌe̱ ma̱a̱t.
38 Sabem também como Deus derramou o Espírito Santo sobre Jesus de Nazaré e lhe deu poder. Jesus andou por toda parte fazendo o bem e curando todos os que eram dominados pelo Diabo, porque Deus estava com ele.
39 Nꞌixts a̱a̱ts je̱ꞌe̱ veꞌe nu̱jom juuꞌ veꞌe je̱ Jesús tyoon kyo̱jts je̱m judéait yꞌit jo̱o̱tm je̱ts je̱m jerusaleenit kyajpu̱n ka̱jxm. Vanꞌit tseꞌe je̱ jé̱mit jayu je̱ Jesús du̱yakjayꞌo̱o̱ꞌkjidi ku veꞌe du̱yakjacryuuzpe̱jtjidi.
39 Nós somos testemunhas de tudo o que ele fez na terra de Israel, inclusive em Jerusalém. E depois o mataram, pregando-o numa cruz.
40 Ax je̱ Nteꞌyamts je̱ꞌe̱ veꞌe yakjoojntykpa̱jkjinuva kutoojk xa̱a̱j je̱tseꞌe du̱yaknu̱ke̱ꞌxnata̱jki joojntyk je̱ja a̱a̱ts nvinkujk.
40 Pedro continuou: — Porém Deus ressuscitou Jesus no terceiro dia e também fez com que ele aparecesse a nós.
41 Ka jé̱jap xa je̱ꞌe̱ veꞌe du̱yaknu̱ke̱ꞌxnata̱jki nu̱jom je̱ jayu vyinkujk, je̱e̱jyji veꞌe a̱a̱ts nvinkujk, je̱ꞌe̱ veꞌe ku a̱a̱tseꞌe je̱ Nteꞌyam xvinka̱a̱jn jé̱mani je̱ts a̱a̱tseꞌe je̱ jayu nvaajnjadat juuꞌ a̱a̱tseꞌe nꞌix nmo̱tu. Nma̱a̱tkaay nma̱a̱tꞌook a̱a̱ts je̱ꞌe̱ veꞌe ku veꞌe tá̱vani jyoojntykpa̱jknuva vyeꞌna.
41 Ele não foi visto por todo o povo, mas somente por nós, que somos as testemunhas que Deus já havia escolhido. Nós comemos e bebemos com ele depois que Deus o ressuscitou.
42 Je̱ Nteꞌyam a̱a̱tseꞌe xtukpavaan je̱ts a̱a̱tseꞌe je̱ jayu nvaajnjadat je̱ o̱y ka̱ts je̱ o̱y ayook, je̱ts a̱a̱tseꞌe je̱ tu̱va̱ko̱jtsu̱n mpá̱mu̱t je̱ts je̱ꞌe̱ veꞌe du̱pa̱a̱m je̱ts je̱ Jesuusjyameꞌe du̱to̱kimpayo̱ꞌynup pa̱n pa̱n jatyeꞌe joojntykidup je̱ts pa̱n pa̱n jatyeꞌe a̱a̱ꞌkanda.
42 Jesus nos mandou anunciar o evangelho ao povo e testemunhar que ele foi posto por Deus como Juiz dos vivos e dos mortos.
43 Ñu̱ko̱jtstuts ya̱ꞌa̱ veꞌe nu̱jom je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌayook ko̱jtsnajxpata̱jkta, veꞌemeꞌe vyaandi je̱ts nu̱jom pa̱n pa̱n jatyeꞌe du̱jaanchjaꞌvidup je̱ Jesús, yakme̱e̱ꞌkxjadapts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ tyó̱kinda.
43 Todos os profetas falaram a respeito de Jesus, dizendo que os que creem nele recebem, por meio dele, o perdão dos pecados.
44 Ko̱jtspna tseꞌe je̱ Pedro vyeꞌna ku veꞌe je̱ Espíritu Santo du̱nu̱ka̱daaky pa̱n pa̱n jatyeꞌe du̱ꞌamo̱tunajxtup vyeꞌna.
44 Quando Pedro ainda estava falando, o Espírito Santo desceu sobre todos os que estavam ouvindo a mensagem.
45 Je̱ israeejlit jáyuda juuꞌ veꞌe du̱jaanchjaꞌvidup je̱ Jesús je̱ts juuꞌ veꞌe je̱ Pedro mya̱a̱tje̱ꞌydu, atu̱va ato̱ki tseꞌe tyaandi ku̱xeꞌe je̱ Nteꞌyam du̱pu̱u̱jm je̱ Espíritu Santo je̱m je̱ jayu jyaꞌvin ka̱jxmda pa̱n pa̱n jatyeꞌe ka je̱ israeejlit jáyuvap,
45 Os judeus seguidores de Jesus que tinham vindo de Jope com Pedro ficaram admirados por Deus ter derramado o dom do Espírito Santo sobre os não judeus.
46 yꞌamo̱tunajxtup tseꞌe ku veꞌe du̱ko̱tsta je̱ ayook juuꞌ veꞌe kyavinmó̱tudup je̱tseꞌe je̱ Nteꞌyam du̱yakmá̱jada du̱yakjaanchada.
46 Pois eles ouviam os não judeus falarem em línguas estranhas e louvarem a grandeza de Deus. Então Pedro disse:
47 Vanꞌit tseꞌe je̱ Pedro vyaajñ:
47 — Estas pessoas receberam o Espírito Santo como nós também recebemos. Será que alguém vai proibir que sejam batizadas com água?
48 Vanꞌit tseꞌe je̱ Pedro du̱pavaajñ je̱tseꞌe ña̱pé̱ttat je̱ꞌe̱ ka̱jx je̱tseꞌe nu̱java tyánu̱t je̱ts je̱ Jesucristo je̱ꞌe̱ veꞌe pyana̱jkxuvaandup. Vanꞌit tseꞌe je̱ Pedro du̱munooꞌkxtkti je̱tseꞌe jame̱jtsk jatoojk xa̱a̱j jyaaꞌkma̱a̱ttánjadat.
48 Então mandou que aquelas pessoas fossem batizadas em nome de Jesus Cristo. E elas pediram a Pedro que ficasse ali alguns dias.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.