Lucas 19
El Nuevo Testamento en mixe de Guichicovi (MIRNT) vs NTLH
1 Mänitä Jesús quiajptägøøyy Jericó. Mänit ñajxy cajptooty.
1 Jesus entrou em Jericó e estava atravessando a cidade.
2 Jim̱ä mäyøøjäyaꞌay hänajty tuꞌug jaꞌa xøhajpä Zaqueo. Wiindsǿṉ hänajty tiuum̱by maa jaꞌa yajnähjuudiuutpähajxiän.
2 Morava ali um homem rico, chamado Zaqueu, que era chefe dos cobradores de impostos.
3 Jaꞌa Zaqueo, jia wiꞌi yhixaam̱biä Jesús hänajty, pero cab hänajty hoy yhixaꞌañ jeꞌeguiøxpä coo hänajty jiaanc̈h tehm̱ ñaax̱ypä, møødä jäyaꞌayhajxy hänajty jiaanc̈h tehm̱ miayyä.
3 Ele estava tentando ver quem era Jesus, mas não podia, por causa da multidão, pois Zaqueu era muito baixo.
4 Mänit päyøꞌøguiä ñøcxy maa jaꞌa Jesús hänajty ñaxøꞌøwaꞌañän. Mänit piejty quepyquiøxp, nebiä Jesús jaduhṉ hoy yhíxät.
4 Então correu adiante da multidão e subiu numa figueira brava para ver Jesus, que devia passar por ali.
5 Coo jaꞌa Jesús jim̱ ñajxy, mänit yuugheeꞌpy maa jaꞌa Zaqueo hänajty yhäñaꞌayän. Mänitä Jesús miänaaṉ̃:
5 Quando Jesus chegou àquele lugar, olhou para cima e disse a Zaqueu:
6 Mänitiä jaꞌa Zaqueo miänajcy. Mänitä Jesús hoy yajtøjtägøꞌøy jootcujc.
6 Zaqueu desceu depressa e o recebeu na sua casa, com muita alegria.
7 Coo jaꞌa cuꞌug jaduhṉ yhijxy, mänit hajxy tiägøøyy mänaam̱bä cooc jaduhṉ quiaꞌa hoyyä coo jaꞌa Jesús jim̱ miejtstáꞌagät maa jaꞌa cubojpäyaꞌay cugädieejiäyaꞌay tiøjcän.
7 Todos os que viram isso começaram a resmungar: — Este homem foi se hospedar na casa de um pecador!
8 Mänitä Zaqueo tiänaayyøꞌcy. Mänitä Jesús ñämaayy:
8 Zaqueu se levantou e disse ao Senhor: — Escute, Senhor, eu vou dar a metade dos meus bens aos pobres. E, se roubei alguém, vou devolver quatro vezes mais.
9 Mänitä Jesús miänaaṉ̃:
9 Então Jesus disse:
10 Páadyhøch yaa tøø ngädaꞌagy hädaa yaabä naax̱wiin, høøc̈h jaꞌa Diosquex̱ypä, nébiøc̈hä jäyaꞌay piojpä quiädieeyhajxy jaduhṉ nyajnähwáꞌadsät. Jadúhṉhøch njoot chocy.
10 Porque o
11 Mäwiingóoṉnäbä Jesúshajxy hänajty Jerusalén. Miädóow̱äbä cuꞌugä Jesús miädiaꞌagy hänajty. Jaduhṉ hajxy hänajty miänaꞌañ cooc hänajty tøø yhabaatnä coo jaꞌa Dios jaꞌa miäjaa hänajty yajcähxøꞌøgaꞌañ.
11 Jesus contou uma parábola para os que ouviram o que ele tinha dito. Agora ele estava perto de Jerusalém, e por isso eles estavam pensando que o Reino de Deus ia aparecer logo.
12 Paadiä Jesús tiägøøyy mädiaacpä:
12 Então Jesus disse:
13 Coo hänajty tiuꞌubøgaꞌañ, mänitä mioonsä jaꞌa majcpä miøjyaax̱y. Mänitä maxiädøꞌøñ hajxy nägøx̱iä yajcøꞌødägøøyyä. Mänitä mäyøøjäyaꞌay miänaaṉ̃: “Mädúhṉ̃tiøch jäguem̱ nhidaꞌañ, myajmayǿꞌøwäp hädaa xädøꞌøñ hajxy.” Mänitä craa tiuꞌubøjcy.
13 Antes de viajar, chamou dez dos seus empregados, deu a cada um uma moeda de ouro e disse: “Vejam o que vocês conseguem ganhar com este dinheiro, até a minha volta.”
14 Jaanc̈h tehm̱ xiøøghájtäbä craa jim̱ maa jaꞌa yhamdsoo cajptän. Mänitä cuꞌugä capxy quiejxy coo hajxy hänajty quiaꞌa tsocy coo jaꞌa craa jim̱ quiopc‑hádät maa jaꞌa quiajpthajxiän.
14 — Acontece que o povo do seu país o odiava e por isso mandou atrás dele uma comissão para dizer que não queriam que aquele homem fosse feito rei deles.
15 Coo jaꞌa craa hänajty tøø tiuuṉgwiingpøjnä, mänit wyiimbijnä maa jaꞌa quiajptän. Mänitä mioonsä miøjyaax̱y jaꞌa xädøꞌøñ hajxy hänajty tøø yajcøꞌødägøꞌøyíijäbä. Yajtøwaam̱biä craa hänajty mäduhṉjaty hajxy hänajty tøø yajmayøꞌøy.
15 — O homem foi feito rei e voltou para casa. Aí mandou chamar os empregados a quem tinha dado o dinheiro, para saber quanto haviam conseguido ganhar.
16 Mänit tuꞌug miejch. Mänit miänaaṉ̃: “Wiindsǿṉ, majcjaduhṉ̃tiä jaꞌa mxädøꞌøñ tøø miayøꞌøy.”
16 O primeiro chegou e disse: “Patrão, com aquela moeda de ouro que o senhor me deu, eu ganhei dez.”
17 Mänitä craa yhadsooyy: “Jaanc̈h tehm̱ yhoy miic̈h tøø mgudiuṉ̃. Wéeṉ̃tiøch miic̈h hijty tøø nyajcøꞌødägøꞌøy. Coo hoy tøø mgudiuṉ̃, páadyhøch miic̈h nyajnähdijy coo mgopc‑hádät maa yøꞌø majcpä cajptän.”
17 — “Muito bem!” — respondeu ele. — “Você é um bom empregado! E, porque foi fiel em coisas pequenas, você vai ser o governador de dez cidades.”
18 Mänitä wiingpä miejtspä. Mänit miänaaṉ̃: “Wiindsǿṉ, mägoox̱cjaduhṉ̃tiä jaꞌa mxädøꞌøñ tøø miayøꞌøy.”
18 — O segundo empregado veio e disse: “Patrão, com aquela moeda de ouro que o senhor me deu, eu ganhei cinco.”
19 Mänitä craa yhadsóogombä: “Jim̱ miic̈h mgopc‑hadaꞌañ maa jaꞌa mägoox̱pä cajptän.”
19 — “Você vai ser o governador de cinco cidades!” — disse o patrão.
20 Mänitä wiingpä jiaac mejtspä. Mänit miänaaṉ̃: “Wiindsǿṉ, chaadsä mxädøꞌøñ. Paayyäjóotyhøch hijty nyaghity.
20 — O outro empregado chegou e disse: “Patrão, aqui está a sua moeda. Eu a embrulhei num lenço e a escondi.
21 Míic̈hhøch hijty ndsähgøøby jeꞌeguiøxpä coo miic̈h mjootmøjjä, coo miic̈h myajpädøꞌøgy maa hijty tøø mgaꞌa pädaꞌaguiän.”
21 Tive medo do senhor, porque sei que é um homem duro, que tira dos outros o que não é seu e colhe o que não plantou.”
22 Mänitä mäyøøhänaꞌc miänaaṉ̃: “Caj miic̈h hoy tøø mgudiuṉ̃. Hamdsoo miic̈h mmänaꞌañ cooc̈h njootmøjjä, cooc̈h nyajpädøꞌøgy maac̈h hijty tøø ngaꞌa pädaꞌaguiän.
22 — Ele respondeu: “Você é um mau empregado! Vou usar as suas próprias palavras para julgá-lo. Você sabia que sou um homem duro, que tiro dos outros o que não é meu e colho o que não plantei.
23 Jím̱høch nxädøꞌøñ häxøpy tøø xpiädaacä maa jaꞌa bancon, neby jaduhṉ cu miayøøyy, mädúhṉ̃tiøch hoy jäguem̱ tøø nwädity.”
23 Então por que você não pôs o meu dinheiro no banco? Assim, quando eu voltasse da viagem, receberia o dinheiro com juros.”
24 Mänitä craa jaꞌa jäyaꞌay ñämaayy jaꞌa hajxy hänajty jiiby tänaabiä: “Pøjcä yøꞌø craa yøꞌø xädøꞌøñ. Moꞌow yøꞌø craa jaꞌa xädøꞌøñ majcjaduhṉ̃tiä tøø yajmayǿꞌøyäbä.”
24 — E disse para os que estavam ali: “Tirem dele a moeda e deem ao que tem dez.”
25 Mänit hajxy yhadsooyy: “Wiindsǿṉ, tisän, xim̱ä xädøꞌøñ may miǿødäbä.”
25 Eles responderam:
26 Mänitä mäyøøhänaꞌc yhadsooyy: “Høøc̈h jaduhṉ mänaam̱b; pøṉ may møød, maas may mioꞌowaꞌañii. Pero pøṉ weeṉ̃tiä møød, pøgáaṉäxäp cøx̱iä mäduhṉ̃tiä miøødä.
26 — E o patrão disse:
27 Y jaꞌa nmädsiphøchhajxy, jaꞌa høøc̈h hajxy xxiøøghajpä, yajmíṉ hajxy yaa; yaghoꞌog hajxy yaa maac̈h nwiinduumän” ―nøm̱ä Jesús miänaaṉ̃.
27 E agora tragam aqui os meus inimigos, que não queriam que eu fosse o rei deles, e os matem na minha frente.”
28 Mänitä Jesúshajxy tiuꞌubǿjcombä. Jerusalén hajxy hänajty ñøcxy.
28 Depois de dizer isso, Jesus foi adiante deles para Jerusalém.
29 Mäwiingoom̱b hajxy hänajty maa jaꞌa cajpt hänajty metsc xiøhatiän Betfagé møødä Betania, mäwiingóṉ maa jaꞌa tuṉ hänajty xiøhatiän Olivos. Mänitä Jesús jaꞌa jiamiøød metsc
29 Quando iam chegando aos povoados de Betfagé e Betânia, que ficam perto do monte das Oliveiras, enviou dois discípulos na frente,
30 ñämaayy:
30 com a seguinte ordem:
31 Coo pøṉ xmiäyajtǿwät tii jaꞌa burro hajxy coo mmäguejøꞌøy, mänit hajxy mhadsówät cooc̈h høøc̈h jaduhṉ nmänaꞌañ.
31 Se alguém perguntar por que vocês estão fazendo isso, digam que o Mestre precisa dele.
32 Mänitä burro hajxy hoy jiaanc̈h paady nebiä Jesús hänajty tøø miänaꞌañän.
32 Eles foram e acharam tudo como Jesus tinha dito.
33 Jim̱ä burro hajxy hänajty miäguejøꞌøy, mänit hajxy ñämaayyä jaꞌa cuburrohajxy:
33 Quando estavam desamarrando o jumentinho, os donos perguntaram: — Por que é que vocês estão desamarrando o animal?
34 Mänit hajxy yhadsooyy:
34 Eles responderam: — O Mestre precisa dele.
35 Mänitä burro hajxy yajnøcxy maa jaꞌa Jesúsän. Mänitä wyit hajxy piädaacy burronähgøxp. Mänitä Jesús hajxy yajpejty burronähgøxp.
35 Então eles levaram o jumentinho para Jesus, puseram as suas capas sobre o animal e ajudaram Jesus a montar.
36 Mänitä cuꞌugä wyit hajxy tiägøøyy najtswidsøøbiä tuꞌhaam maa jaꞌa Jesús hänajty ñaxøꞌøwaꞌañän.
36 Conforme ele ia passando, o povo estendia as suas capas no caminho.
37 Olivostuṉmøjcä tuꞌu hänajty ñaxøꞌøy. Coo hajxy miejtsnä maa jaꞌa wiinmänacän, mänitä Jesús jiamiøødhajxy tiägøøyy yaax̱pä jojpä jeꞌeguiøxpä coo hajxy hänajty xiooṉdaꞌagy. Nämayyä Jesús jiamiøødhajxy hänajty. Jaduhṉ hajxy hänajty yaꞌaxy coo jaꞌa Dios miøjjä jiaanc̈hä, coo hajxy hänajty tøø yhix̱y jaꞌa hoy‑yagjuøøñäjatypä jaꞌa Jesús hänajty tøø yajcähxǿꞌøguiäbä:
37 Quando Jesus chegou perto de Jerusalém, na descida do monte das Oliveiras, uma grande multidão de seguidores ia com ele. E eles, cheios de alegria, começaram a louvar a Deus em voz alta por tudo o que tinham visto.
38 ―Møj jaanc̈h hädaa gobiernä; Diosquex̱y hädaaduhṉ. Møj jaanc̈hä Dios jim̱ tsajpootypä; ween hajxy jim̱ xiooṉdaꞌagy ―nøm̱ hajxy hänajty yaꞌaxy.
38 Eles diziam: — Que Deus abençoe o Rei que vem em nome do Senhor! Paz no céu e
39 Jim̱ä fariseoshajxy hänajty näjeꞌe piadänaꞌay. Mänitä Jesús hajxy ñämaayy:
39 Aí alguns fariseus que estavam no meio da multidão disseram a Jesus: — Mestre, mande que os seus seguidores calem a boca!
40 Mänitä Jesús yhadsooyy:
40 Jesus respondeu:
41 Coo jaꞌa Jesús hänajty jim̱ miedsaaṉnä Jerusalén, coo jaduhṉ ñäheebøøyy, mänit tiägøøyy jøøbiä.
41 Quando Jesus chegou perto de Jerusalém e viu a cidade, chorou com pena dela
42 Mänit miänaaṉ̃:
42 e disse:
43 Haxøøg hajxy jiadaꞌañ yhabetaꞌañ. Medsaam̱bä miädsiphajxy. Mänit hajxy jiuhguraajøꞌøwaꞌañii piquiä.
43 Pois chegarão os dias em que os inimigos vão cercá-la com rampas de ataque, e vão rodeá-la, e apertá-la de todos os lados.
44 Cab hajxy yajmäjädaꞌagaꞌañii. Yaghoꞌogáaṉäp hajxy jaduhṉ. Mänitä quiajpthajxy quiuhdägoyyaꞌañ. Paady hajxy jaduhṉ jiadaꞌañ yhabetaꞌañ cooc̈h hajxy jaduhṉ xquiaꞌa tsogaꞌañ.
44 Eles destruirão completamente você e todos os seus moradores. Não ficará uma pedra em cima da outra, porque você não reconheceu o tempo em que Deus veio para salvá-la.
45 Coo jaꞌa Jesús miejch cajptooty, mänit tiägøøyy tsajtøgooty. Mänit tiägøøyy høxquejxpädsøøm̱bä pønjaty jiiby juuby tooꞌp.
45 Jesus entrou no pátio do Templo e começou a expulsar dali os vendedores.
46 Mänit miänaaṉ̃:
46 Ele lhes disse:
47 Najxpäxøø jaꞌa Jesús hänajty jiiby yajnähixøꞌøy tsajtøgooty. Pero jaꞌa teedywiindsøṉhajxy møødä ley‑yajnähixøøbiähajxy, quiojyquiapxytiuum̱by hajxy hänajty nebiä Jesús hajxy yaghóꞌogät, møødä cuꞌugwiindsøṉhajxy.
47 Jesus ensinava no pátio do Templo todos os dias. Os chefes dos sacerdotes, os mestres da Lei e os líderes do povo queriam matá-lo.
48 Pero cab hajxy hänajty ñajuøꞌøy neby hajxy jiatcǿꞌøwät jeꞌeguiøxpä coo jaꞌa cuꞌug jaꞌa Jesús miädiaꞌagy hajxy hänajty jiaanc̈h tehm̱ miämädoonaayyä.
48 Mas não achavam jeito de fazer isso, pois todos o escutavam com muita atenção.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.