Atos 16
El Nuevo Testamento en mixe de Guichicovi (MIRNT) vs NVT
1 Mänitä Pablohajxy jim̱ ñøcxy Derbe. Coo hajxy jim̱ tiuꞌubǿjcumbä, mänit hajxy jim̱ ñǿcxcumbä Listra. Jim̱ä craa hajxy tuꞌug hoy piaady. Timoteo jaꞌa craa hänajty xiøhaty. Miäbøjpiä Timoteo jaꞌa Diosmädiaꞌagy hänajty. Jaꞌa Timoteo jaꞌa tiajjä, judía hänajty jeꞌe. Jaanä miäbøjpiä Diosmädiaꞌagy hänajty jeꞌebä. Jaꞌa Timoteo jaꞌa tieediä, caꞌa hänajty jeꞌe jiudíosä.
1 Paulo foi primeiro a Derbe e depois a Listra, onde havia um jovem discípulo chamado Timóteo. A mãe dele era uma judia convertida, e o pai era grego.
2 Quiumaabiä mäbøjpädøjcä Timoteo hajxy hänajty, jaꞌa hajxy hänajty jim̱ tsänaabiä Listra møød jim̱ Iconio.
2 Os irmãos em Listra e em Icônio o tinham em alta consideração,
3 Mänitä Pablo jaꞌa Timoteo ñämaayy coo hänajty miøødwäditaꞌañ. Pero cahnä Timoteo hänajty yajcircuncidarhaty. Mänitä Pablo jaꞌa Timoteo yajcircuncidarhajtä, jaduhṉä judíoshajxy jaduhṉ quiaꞌa jootmáꞌadät. Hix̱, ñajuøøbiä judíoshajxy hänajty nägøx̱iä coo jaꞌa Timoteo hänajty quiaꞌa yajcircuncidarhatyñä. Coo jaꞌa Timoteo jaꞌa tieedy hänajty quiaꞌa judíosä, paadiä Timoteo hänajty quiaꞌa yajcircuncidarhatyñä.
3 de modo que Paulo pediu que ele os acompanhasse em sua viagem. Em respeito aos judeus da região, providenciou que Timóteo fosse circuncidado antes de partirem, pois todos sabiam que o pai dele era grego.
4 Mänitä Pablohajxy tiägøøyy wädijpä cajpt‑cajpt møødä Silas møødä Timoteo. Majaty hajxy hänajty wiädity, jim̱ä mäbøjpädøjc hajxy hänajty yajmädoyhaty waam̱batiä Dioswiinguex̱ypähajxy hänajty tøø yhaneꞌemiän, møødä tsajtøjc‑wiindsøṉhajxy, jaꞌa hajxy hänajty jim̱ hijpä Jerusalén.
4 Em toda cidade por onde passavam, instruíam os irmãos a seguirem as decisões tomadas pelos apóstolos e presbíteros em Jerusalém.
5 Jaanä jaduhṉä Pablo jaꞌa mäbøjpädøjc hajxy hänajty quiapxmøcpøjpä wiinduhm̱yhagajpt, paadiä mäbøjpädøjcä Diosmädiaꞌagy hajxy hänajty hoy jiaac tehm̱ miäbøcy. Møød hajxy hänajty jiaac tehm̱ miayøꞌøy jabom̱‑jabom̱.
5 Assim, as igrejas eram fortalecidas na fé e cresciam em número a cada dia.
6 Pero cabä Pablo cuhdujt hajxy choj mooyyä jaꞌa Dioshespíritäm coo jaꞌa Diosmädiaꞌagy hajxy jim̱ nøcxy yajwaꞌxy Asia. Paady hajxy jim̱ jiaac wädijty Frigia møød jim̱ Galacia.
6 Em seguida, Paulo e Silas viajaram pela região da Frígia e da Galácia, pois o Espírito Santo os impediu de pregar a palavra na província da Ásia.
7 Mänit hajxy jim̱ miejch maa jaꞌa naax̱ hänajty xiøhatiän Misia. Mänit hajxy jia mänaaṉ̃ coo hajxy jim̱ ñǿcxät maa jaꞌa naax̱ hänajty xiøhatiän Bitinia. Pero cabä Jesús yhEspíritu jaduhṉ miänaaṉ̃ coo hajxy jim̱ ñǿcxät.
7 Então, chegando à fronteira da Mísia, tentaram ir para o norte, em direção à Bitínia, mas o Espírito de Jesus não permitiu.
8 Coo hajxy jim̱ ñaxøøyy Misia, mänit hajxy jim̱ miejch maa jaꞌa cajpt hänajty xiøhatiän Troas.
8 Assim, seguiram viagem pela Mísia até o porto de Trôade.
9 Mänitcoodsä Pablo jäyaꞌay tuꞌug wyiinhijxy. Jim̱ hänajty chooñ maa jaꞌa naax̱ hänajty xiøhatiän Macedonia. Tänaaby hänajty jaduhṉ. Mänitä Pablo ñämaayyä: “Huuc tuṉä mayhajt, jam̱ højtsä Diosmädiaꞌagy yajwiingapxǿøyyäc jim̱ Macedonia.” Jaduhṉä Pablo miänuuꞌxtaacä.
9 Naquela noite, Paulo teve uma visão, na qual um homem da Macedônia em pé lhe suplicava: “Venha para a Macedônia e ajude-nos!”.
10 Coo jaꞌa Pablo jaduhṉ wyiinhijxy, mänit højts jaduhṉ nwiinmaayy coo højts jim̱ njaanc̈h nǿcxät Macedonia. Jaduhṉ højts hänajty nwiinjuøꞌøy coo højtsä Dios hänajty tøø xwyiinguex̱y coo højtsä Diosmädiaꞌagy jim̱ nøcxy nyajwaꞌxy.
10 Então decidimos partir de imediato para a Macedônia, concluindo que Deus nos havia chamado para anunciar ali as boas-novas.
11 Mänit højts hoy nbarcotägøꞌøy. Mänit højts jim̱ ndsohṉ̃ Troas. Mänit højts nnøcxy mejyhawiimb maa jaꞌa naax̱ hänajty xiøhatiän Samotracia. Mejyhagujcä naax̱ jaduhṉ. Cujaboom højts jadähooc nbarcotägǿøguiumbä. Mänit højts njaac nøcxy mejyhawiimb maa jaꞌa cajpt hänajty jaduhṉ xiøhatiän Neápolis. Coo højts jim̱ nmejch mejyhawiimb, mänit højts nbarcopädsøøm̱nä.
11 Embarcamos em Trôade e navegamos diretamente para a ilha de Samotrácia e, no dia seguinte, chegamos a Neápolis.
12 Mänit højts nnǿcxcumbä maa jaꞌa cajpt hänajty jaduhṉ xiøhatiän Filipos, jim̱ Macedonia‑naax̱paꞌa. Jim̱ä Rómabä jäyaꞌayhajxy hänajty nämay chänaꞌay. Jim̱ højts jaduhṉ maxiøø nhijnä.
12 Dali, alcançamos Filipos, cidade importante dessa região da Macedônia e colônia romana, e ali permanecemos vários dias.
13 Coo jaꞌa pooꞌxxiøø yhabaaty, mänit højts jim̱ nnøcxy møjnøøbaꞌa, jim̱ cajptpaꞌa. Jim̱ä judíos jaꞌa Dios hajxy hänajty nax̱y piaꞌyaꞌaxy. Jim̱ä toꞌoxiøjc‑hajxy hänajty näjeꞌe tøø yhamugøꞌøy. Mänit højts jim̱ nhøxtaacy. Mänit højtsä jäyaꞌay ndägøøyy yajmøødmädiaacpä jaꞌa Diosmädiaꞌagy, jaꞌa hajxy hänajty tøø yhamugǿꞌøyäbä. Haagä toꞌoxiøjc hajxy hänajty jeꞌe.
13 No sábado, saímos da cidade e fomos à margem do rio, onde esperávamos encontrar um lugar de oração. Sentamo-nos e começamos a conversar com algumas mulheres ali reunidas.
14 Tuꞌjäyaꞌay hänajty xiøhaty Lidia. Jim̱ hänajty chooñ maa jaꞌa cajpt hänajty xiøhatiän Tiatira. Hucywyit hänajty tiooꞌpy, jaꞌa hojiatypä. Wyiingudsähgøøbiä Lidia jaꞌa Dios hänajty. Mänitä Dios jaꞌa Lidia yajmäbøjcy waam̱batiä Pablo hänajty yajnähixøꞌøy.
14 Uma delas era uma mulher temente a Deus chamada Lídia, da cidade de Tiatira, comerciante de tecido de púrpura. Enquanto ela nos ouvia, o Senhor lhe abriu o coração, e ela aceitou aquilo que Paulo estava dizendo.
15 Mänitä Lidiahajxy hoy ñäbety nägøx̱iä mäduhṉ̃tiä hajxy hänajty jim̱ yhity maa jaꞌa tiøjcän. Mänit højtsä Lidia xñämaayy:
15 Foi batizada, junto com sua família, e pediu que nos hospedássemos em sua casa. “Se concordam que creio de fato no Senhor, venham ficar em minha casa”, disse ela, e insistiu até que aceitamos.
16 Wiinghooc højts hänajty jim̱ nnøcxy maa jaꞌa Dios hajxy hänajty piaꞌyaꞌaxiän. Tuꞌhaamnøcxpä, jim̱ højtsä cäxyiihänaꞌc tuꞌug hoy nbaady. Cudoogøꞌøy hänajty jeꞌeduhṉ. Jaꞌa haxøøgpä hänajty miøød. Cuwiinmahñdy hänajty jeꞌeduhṉ. Cøx̱iä hänajty jaduhṉ ñajuøꞌøy tijaty hänajty jadáaṉäp tunáaṉäp. Majiatiä xädøꞌøñ hänajty ñämec̈hii coo hänajty jaduhṉ cøx̱iä ñajuøꞌøy. Coo xädøꞌøñ hänajty mioꞌoyii, cøx̱iä wyiindsǿṉ hänajty mioodiägach, mäduhṉ̃tiä hänajty quianarhaty.
16 Certo dia, enquanto íamos ao lugar de oração, veio ao nosso encontro uma escrava possuída por um espírito pelo qual ela predizia o futuro. Com suas adivinhações, ganhava muito dinheiro para seus senhores.
17 Mänit højtsä cäxyiihänaꞌc xpiaduꞌubøjcy høx̱haam. Mänit tiägøøyy yaax̱pä jojpä:
17 Ela seguia Paulo e a nós, gritando: “Estes homens são servos do Deus Altíssimo e vieram anunciar como vocês podem ser salvos!”.
18 Maxiøø højtsä quix̱y jaduhṉ xpiawädijty yáax̱äp wáaṉäp. Coo jaꞌa Pablo jaduhṉ chíjpänä coo jaꞌa quix̱y jaduhṉ wyiꞌi yaꞌaxy, mänitä Pablo ñäwaꞌwiimbijty. Mänitä Pablo jaꞌa haxøøgpä yhøxquejxy:
18 Isso continuou por vários dias, até que Paulo, indignado, se voltou e disse ao espírito dentro da jovem: “Eu ordeno em nome de Jesus Cristo que saia dela”. E, no mesmo instante, o espírito a deixou.
19 Coo jaꞌa quix̱iä wyiindsøṉhajxy jaduhṉ yhijxy coo jaꞌa quix̱y hänajty jaduhṉ tøø ñähwaꞌac̈hii, mänit hajxy jaduhṉ ñajuøøyy coo jaꞌa quix̱y hänajty jaduhṉ quiaꞌa canarhadaaṉnä, møød coo xädøꞌøñ hajxy hänajty quiaꞌa moꞌowáaṉänä. Mänitä Pablohajxy miajtsä møødä Silas. Mänit hajxy yajnøcxä hagujc.
19 Quando os senhores da escrava viram que suas expectativas de lucro haviam sido frustradas, agarraram Paulo e Silas e os arrastaram à presença das autoridades, na praça do mercado.
20 Mänit hajxy jaduhṉ ñäxøꞌøwøøyyä:
20 “Estes judeus estão tumultuando a cidade!”, gritaram para os magistrados.
21 Wiingcuhdujt højts xjia wiꞌi yajnähixøꞌøwáaṉäm. Cab hajxy hawiinmats nmäbǿjcämät, jeꞌeguiøxpä coo hajxy jim̱ ndsóhṉäm Roma ―nøm̱ä Pablohajxy ñänøøm̱ä.
21 “Eles ensinam costumes que nós, romanos, não podemos seguir, pois contrariam nossas leis!”
22 Mänitä Pablohajxy ñäbädøꞌcä jaꞌa cúꞌugäm. Mänitä cuduuṉghajxy miänaaṉ̃ coo jaꞌa Pablo jaꞌa wyithajxy yajtsíjjäxät, møød coo hajxy wiobhoꞌogǿøjät pax̱yhaam.
22 Logo, uma multidão revoltada se juntou contra Paulo e Silas, e os magistrados ordenaram que os dois fossem despidos e açoitados com varas.
23 Coo jaꞌa Pablohajxy hänajty tøø wiobhoꞌogyii, mänit hajxy hoy chumyii. Mänitä tsum̱yjiäyaꞌagwieendähajpä yhanehm̱ä coo jaꞌa Pablohajxy hoy cwieendähadǿøjät.
23 Depois de serem severamente açoitados, foram lançados na prisão. O carcereiro recebeu ordens para não os deixar escapar,
24 Mänit hajxy hoy piädaꞌagyii hadsihx̱tuum jiiby pujxtøgooty. Puꞌuyhawaꞌadsootiä tiecyhajxy jaduhṉ yhameꞌmújcäxä.
24 por isso os colocou no cárcere interno, prendendo-lhes os pés no tronco.
25 Cuptsuhm̱dä hänajty jaduhṉ, jiibiä Pablo jaꞌa Dios hajxy hänajty piaꞌhøy piaꞌyaꞌaxy. Jiibiä miädsum̱yjiäyaꞌayhajxy hänajty jaduhṉ yhamädoow̱hity.
25 Por volta da meia-noite, Paulo e Silas oravam e cantavam hinos a Deus, e os outros presos ouviam.
26 Mänitä hujx møc ñajxy. Høxtä tsäyuuyy jaꞌa pujxtøjc jaduhṉ. Cøjxä tøghaaw jaduhṉ yhawaꞌac̈h. Møødä cadena jaduhṉ cøjx pioty maa jaꞌa tsum̱yjiäyaꞌayhajxy hänajty jaduhṉ quiuxochän.
26 De repente, houve um forte terremoto, e até os alicerces da prisão foram sacudidos. No mesmo instante, todas as portas se abriram e as correntes de todos os presos se soltaram.
27 Coo jaꞌa tsum̱yjiäyaꞌagwieendähajpä miaꞌabiädøꞌcy, mänit jaduhṉ yhijxy coo jaꞌa tøghagøꞌøw hänajty jaduhṉ tøø quiøx̱y hawaꞌac̈h. Mänit jaduhṉ miänaaṉ̃ cooc tyijy jaꞌa tsum̱yjiäyaꞌayhajxy tøø quiøx̱y päyøꞌøgy. Mänitä espada jiuuꞌty. Niyaghoꞌogáaṉäp hänajty jaduhṉ hamdsoo jeꞌeguiøxpä coo hajxy cu piäyøꞌcy.
27 Quando o carcereiro acordou, viu as portas da prisão escancaradas. Imaginando que os prisioneiros haviam escapado, puxou a espada para se matar.
28 Mänitä Pablo yaax̱y:
28 Paulo, porém, gritou: “Não se mate! Estamos todos aqui!”.
29 Jaanc̈h tehm̱ chähgøøby hänajty jeꞌeduhṉ. Høxtä tsäyuuby hänajty jeꞌeduhṉ. Mänitä jøøn hoy quioṉ̃. Päyøꞌøguiä tiøjtägǿøguiumbä. Mänitä Pablohajxy hoy wyiinjijcädaꞌagyii møødä Silas.
29 O carcereiro mandou que trouxessem luz e correu até o cárcere, onde se prostrou, tremendo de medo, diante de Paulo e Silas.
30 Mänit hajxy yhøxwoobädsøøm̱ä pujxtøgooty. Mänit hajxy miäyajtøøw̱ä:
30 Então ele os levou para fora e perguntou: “Senhores, que devo fazer para ser salvo?”.
31 Mänitä Pablohajxy yhadsooyy:
31 Eles responderam: “Creia no Senhor Jesus, e você e sua família serão salvos”.
32 Mänitä tsum̱yjiäyaꞌagwieendähajpä jaꞌa Dioscapxy jaꞌa Diosmädiaꞌagy hajxy hoy yajwiingapxøꞌøyii mäduhṉ̃tiä hajxy hänajty jim̱ yhity maa jaꞌa jiøøn maa jaꞌa tiøjcän. Jaꞌa Pablohajxy jaduhṉ mäyajwiingapxøøyy.
32 Então pregaram a palavra do Senhor a ele e a toda a sua família.
33 Moṉ̃ñä hänajty jaduhṉ. Mänitä Pablohajxy hoy yajtsiꞌiyii møødä Silas majaty hajxy hänajty jaduhṉ tøø chaac̈høꞌøyän. Jaꞌa tsum̱yjiäyaꞌagwieendähajpä jaduhṉ mäyajtsiiw̱. Mänit hajxy nägøx̱iä hoy ñäbety mäduhṉ̃tiä hajxy hänajty jiiby yhity maa jaꞌa jiøøn maa jaꞌa tiøjcän.
33 Mesmo sendo tarde da noite, o carcereiro cuidou deles e lavou suas feridas. Em seguida, ele e todos os seus foram batizados.
34 Mänitä Pablohajxy jim̱ wioonøcxä maa jaꞌa craa tiøjcän. Mänit hajxy yajcaayy yaghuucä. Jaanc̈h tehm̱ xiooṉdaac jaꞌa craahajxy jaduhṉ jeꞌeguiøxpä coo jaꞌa Dioscapxy jaꞌa Diosmädiaꞌagy hajxy hänajty tøø miäbøcy.
34 Depois, levou-os para sua casa e lhes serviu uma refeição, e ele e toda a sua família se alegraram porque creram em Deus.
35 Coo jiobøøyy, mänitä cuduuṉgä policía hajxy quiejxy maa jaꞌa pujxtøjcän. Mänitä policía jaꞌa tsum̱yjiäyaꞌagwieendähajpä hajxy hoy ñämaꞌay coo jaꞌa Pablohajxy ween yhøxmac̈hii møødä Silas.
35 Na manhã seguinte, os magistrados mandaram os guardas ordenarem ao carcereiro: “Solte estes homens!”.
36 Mänitä Pablo hoy ñämaadiägachii:
36 Então o carcereiro mandou dizer a Paulo: “Os magistrados disseram que você e Silas estão livres. Vão em paz”.
37 Mänitä Pablo jaꞌa policía ñämaayy:
37 Paulo, no entanto, respondeu: “Eles nos açoitaram publicamente sem julgamento e nos colocaram na prisão, e nós somos cidadãos romanos. Agora querem que vamos embora às escondidas? De maneira nenhuma! Que venham eles mesmos e nos soltem”.
38 Mänitä cuduuṉghajxy hoy yhawáaṉäxä waam̱batiä Pablo hänajty tøø miänaꞌañ. Coo jaꞌa cuduuṉghajxy jaduhṉ miädooyy coogä Pablohajxy hänajty jim̱ xiønax̱y Roma, mänit hajxy chähgøøbiøjcy.
38 Os guardas relataram isso aos magistrados, que ficaram assustados por saber que Paulo e Silas eram cidadãos romanos.
39 Mänitä Pablohajxy hoy ñämaꞌayii møødä Silas:
39 Foram até a prisão e lhes pediram desculpas. Então os trouxeram para fora e suplicaram que deixassem a cidade.
40 Coo jaꞌa Pablohajxy piujxtøjpädsøøm̱y, mänit hajxy jim̱ ñøcxy maa jaꞌa Lidia tiøjcän. Mänitä mäbøjpädøjc‑hajxy jim̱ yhamugøøyy. Mänit hajxy quiapxmøcpøjcä jaꞌa Pablo. Mänitä Pablohajxy jim̱ chohṉnä møødä Silas.
40 Quando Paulo e Silas saíram da prisão, voltaram à casa de Lídia. Ali se encontraram com os irmãos e os encorajaram mais uma vez. Depois, partiram.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.