Marcos 10

Isthmus Mixe NT (MIR_TBL) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Mänitä Jesús jim̱ chóhṉgumbä Capernaum. Mänit ñøcxy Judea‑naaxooty, jaꞌa xøøbädsøm̱yhaampiä, jim̱ Jordán‑møjnøøhawiimb. Mänitä jäyaꞌay may ñäméjtsägumbä. Mänitä Jesús tiägǿøguiumbä yajnähixøøbiä, neby hänajty nax̱y yajnähixøꞌøyhatiän.
1 Então Jesus deixou Cafarnaum e foi para a região da Judeia, a leste do rio Jordão. Mais uma vez, multidões se juntaram ao seu redor e, como de costume, ele as ensinava.
2 Mänitä fariseodøjc‑hajxy näjeꞌe miejch. Mänitä Jesús hajxy miäyajtøøyy: ―Nej, miim̱bä cuhdujt jaduhṉä coo jäyaꞌayhajxy ñiyhøxmadsǿøjädä. Paadiä Jesús jaduhṉ miäyajtøøw̱ä, hijxmadsáaṉäp hänajty jaduhṉ waam̱b hänajty yhadsowaꞌañ.
2 Alguns fariseus vieram e tentaram apanhar Jesus numa armadilha com a seguinte pergunta: “Deve-se permitir que um homem se divorcie de sua mulher?”.
3 Mänitä Jesús yajtøødägajch: ―Nej, jaduhṉä Moisés jecy quiujahyyä coo hajxy mniyhøxmadsǿøjädä.
3 Jesus respondeu: “O que Moisés disse na lei a respeito do divórcio?”.
4 Mänitä fariseoshajxy yhadsooyy: ―Jaduhṉä Moisés jecy quiujahy coogä cuhdujt jaduhṉ myiṉ̃ coo jäyaꞌayhajxy ñiyhøxmadsǿøjät.
4 “Ele o permitiu”, responderam os fariseus. “Disse que um homem poderia dar à esposa um certificado de divórcio e mandá-la embora.”
5 Mänitä Jesús miänáaṉgumbä: ―Coo mijts mjaanc̈h tehm̱ quiuhxex̱ä, paadiä Moisés jaꞌa cuhdujt jaduhṉ jecy yejcy coo mdoꞌoxiøjc hajxy mhøxmádsät.
5 Jesus, porém, disse: “Moisés escreveu esse mandamento porque vocês têm o coração duro,
6 Mänaa jaꞌa naax̱wiimbä jecy yhawijy tiøøꞌxtaꞌaguiän, mänitä Dios jäyaꞌay metsc quiunuuꞌxy yaꞌadioꞌoxy.
6 mas ‘Deus os fez homem e mulher’ desde o princípio da criação.
7 Coo jaꞌa Dios jaꞌa jäyaꞌay jaduhṉ jecy quiunuuꞌxy yaꞌadioꞌoxy, paadiä yaꞌadiøjc jaduhṉ tioꞌoxiøjwiingpǿgät. Jaduhṉ hajxy jaduhṉ yhíjnät nebiä tuꞌqueꞌexpän. Hawiingøøby hajxy jaduhṉ. Cab hajxy wioow̱híjtänä jaꞌa tiaj jaꞌa tiéediäm.
7 ‘Por isso o homem deixa pai e mãe e se une à sua mulher,
8 — ausente —
8 e os dois se tornam um só’. Uma vez que já não são dois, mas um só,
9 Pønjatiä Dios jaduhṉ tøø quiunuuꞌxy coo hajxy ñimiøødtsänaꞌawøød nämetsc, cab hajxy jaduhṉ ñiyhøxmadsǿøjät ―nøm̱ä Jesús miänaaṉ̃.
9 que ninguém separe o que Deus uniu”.
10 Mänitä Jesúshajxy tiøjtägøøyy møødä jiamiøødtøjc. Mänitä Jesús jadähooc miäyajtøøw̱ä jaꞌa jiamiøød waam̱batiä Jesús jaꞌa fariseodøjc hänajty tøø miøødmädiaꞌagy.
10 Mais tarde, quando Jesus estava em casa com seus discípulos, eles tocaram no assunto outra vez.
11 Mänitä Jesús yhadsooyy: ―Pøṉä tioꞌoxiøjc høxmajtsp, y mänitä wiingtoꞌoxiøjc wyiingpøcy, miägädiehbiä tioꞌoxiøjc jaduhṉ. Haxøøg jaduhṉ jiatcøꞌøy.
11 Jesus respondeu: “Quem se divorcia de sua esposa e se casa com outra mulher comete adultério contra ela.
12 Jaanä jaduhṉduhm̱bä, coo jaꞌa toꞌoxiøjc ñihyhap yhøxmádsät, y coo wiingyaꞌadiøjc wyiingpǿgät, jaduhṉä ñihyhap miägädiehbiä. Jaanä haxøøg jeꞌeduhṉ jiatcøøbiä ―nøm̱ä Jesús miänaaṉ̃.
12 E, se a mulher se divorcia do marido e se casa com outro homem, comete adultério”.
13 Mänitä Jesús pigänaꞌc mejtstägøøg yajnämejtsä, coo hajxy ween quiunuuꞌxyii. Coo jaꞌa Jesús jiamiøød hajxy jaduhṉ yhijxy cooc tyijy jaꞌa Jesús hänajty yhadsibaꞌañii, mänitä pigänaꞌcä tiajhajxy yhadújcäxä coo jaꞌa Jesús hajxy jaduhṉ quiaꞌa nänǿcxät.
13 Certo dia, trouxeram crianças para que Jesus pusesse as mãos sobre elas, mas os discípulos repreendiam aqueles que as traziam.
14 Coo jaꞌa Jesús jaduhṉ yhijxy coo jaꞌa pigänaꞌc‑hajxy hänajty wyiꞌi yhadugyii, mänitä Jesús jaꞌa jiamiøød yhojy: ―Caꞌa yøꞌø pigänaꞌc hajxy mwiꞌi yhaducy. Wéenhøch hajxy jaduhṉ xñämiṉ̃. Coo mijtsä Diosmädiaꞌagy jaduhṉ mmäbǿgät neby hädaa pigänaꞌc‑hajxy miäbøquiän, mänit mijtsä Dios jaduhṉ xyhuunghádät.
14 Ao ver isso, Jesus ficou indignado com os discípulos e disse: “Deixem que as crianças venham a mim. Não as impeçam, pois o reino de Deus pertence aos que são como elas.
15 Hix̱, jaꞌa pigänaꞌc‑hajxy, cab hajxy tii quiaꞌa näꞌä mäbøcy. Tsipcøxp hajxy jaduhṉ ñäꞌägä mäbøcy. Jaduhṉds jeꞌe, coo mijts mmäbǿgät nebiä pigänaꞌc‑hajxy miäbøquiän, mänit hajxy jaduhṉ mjugyhádät cøjxtaꞌaxiøø nebiä Dios jiugyhatiän. Tøyhajt jaduhṉ ―nøm̱ä Jesús miänaaṉ̃.
15 Eu lhes digo a verdade: quem não receber o reino de Deus como uma criança de modo algum entrará nele”.
16 Mänitä Jesús jaꞌa pigänaꞌc tiägøøyy cunuuꞌxpä tuꞌugjaty‑tuꞌugjaty. Cøꞌønähgájpäp hajxy hänajty.
16 Então tomou as crianças nos braços, pôs as mãos sobre a cabeça delas e as abençoou.
17 Mänitä Jesús jim̱ chohṉ̃. Jim̱ hänajty tiuꞌuyoꞌoyñä, mänitä Jesús jäyaꞌay tuꞌug päyøꞌøguiä ñajtspaadøøyyä. Mänit wyiinjijcädaacä. Mänit ñämaayyä: ―Wiindsǿṉ, mjaanc̈h tehm̱ yhoyhänaꞌc miic̈h. Nébiøch ngudiúnät cooc̈h cøjxtaꞌaxiøø njugyhádät nebiä Dios jiugyhatiän ―nøm̱ä Jesús miäyajtøøw̱ä.
17 Quando Jesus saía para Jerusalém, um homem veio correndo em sua direção, ajoelhou-se diante dele e perguntou: “Bom mestre, que devo fazer para herdar a vida eterna?”.
18 Mänitä Jesús yhadsooyy: ―Tiic̈h miic̈h jaduhṉ coo xñämaꞌay cooc̈h nhoyhänaꞌcä. Ni pøṉ jaduhṉ quiaꞌa hoyhänaꞌcä. Jagooyyä Dios tuꞌuquiä yhoyhänaꞌcä.
18 “Por que você me chama de bom?”, perguntou Jesus. “Apenas Deus é verdadeiramente bom.
19 Mnajuøøby miic̈h jaduhṉ nebiatiä Moisés cuhdujt jecy yejcy, túhm̱äts. “Cab hajxy mniyaghoꞌogǿøjät. Cabä wiingtoꞌoxiøjc hajxy mmøødtsänáꞌawät. Cab hajxy mméedsät. Cab hajxy mhøhṉdáꞌagät. Cab hajxy mmäméedsät høhṉdaꞌagymiädiaꞌagyhaam. Mwiingudsähgǿꞌøwäbä mdajjä mdeedy hajxy” ―nøm̱ä Jesús miänaaṉ̃.
19 Você conhece os mandamentos: ‘Não mate. Não cometa adultério. Não roube. Não dê falso testemunho. Não engane ninguém. Honre seu pai e sua mãe’.”
20 Mänitä Jesús ñämáayyägumbä: ―Pero Wiindsǿṉ, homiänáajøch jaduhṉ ngudiuṉ̃. Múutsnøc̈hä hoguiuhdujt nmädsohṉdaacy ―nøm̱ä Jesús ñämaayyä.
20 O homem respondeu: “Mestre, tenho obedecido a todos esses mandamentos desde a juventude”.
21 Mänitä Jesús jaꞌa craa wyiinheeꞌppejty. Jiaanc̈h tehm̱ chójcäbä craa hänajty jeꞌe. Mänitä Jesús miänaaṉ̃: ―Tuꞌtuꞌuyyä mgaꞌa cøx̱y cudiuṉ̃. Nøcx cøx̱y toog tijaty jim̱ mmøød, jaduhṉds mmóꞌowät pønjaty hajxy häyoob. Coo jaduhṉ mgudiúnät, mänit jim̱ mnǿcxät Dioswiinduum. Jim̱ miic̈hä hoybä weenbä mbáadät tsajpootyp. Hoorä, høøc̈h paduꞌubǿjcäc.
21 Com amor, Jesus olhou para o homem e disse: “Ainda há uma coisa que você não fez. Vá, venda todos os seus bens e dê o dinheiro aos pobres. Então você terá um tesouro no céu. Depois, venha e siga-me”.
22 Coo jaꞌa craa jaduhṉ ñämaayyä, mänit jiootmadiägøøyy. Mänit wyiimbijnä tájjäp máayyäp. Hix̱, jaanc̈h tehm̱ miäyøø hänajty jeꞌe.
22 Ao ouvir isso, o homem ficou desapontado e foi embora triste, pois tinha muitos bens.
23 Jim̱ä Jesús jaꞌa jiamiøødhajxy hänajty piadänaꞌay. Mänitä Jesús wyiinheeꞌppejty. Mänit miänaaṉ̃: ―Jaanc̈h tehm̱ chip jaduhṉ coo yøꞌø mäyøødøjc‑hajxy jim̱ ñǿcxät Dioswiinduum. Tehm̱ tiøyhajt jaduhṉ.
23 Jesus olhou ao redor e disse a seus discípulos: “Como é difícil os ricos entrarem no reino de Deus!”.
24 Coo jaꞌa Jesús jaduhṉ miänaaṉ̃, jiaanc̈h tehm̱ yagjuøøyy jaꞌa jiamiøødhajxy jaduhṉ. Mänitä Jesús miänáaṉgumbä: ―Mäguꞌughajpädøjc, pønjatiä xiädøꞌøñ hajxy hajoodhajp, jaanc̈h tehm̱ chip jaduhṉ coo hajxy jim̱ ñǿcxät Dioswiinduum.
24 Os discípulos se admiraram de suas palavras. Mas Jesus disse outra vez: “Filhos, entrar no reino de Deus é muito difícil.
25 Maas paquiä camello tuꞌug jiiby ñaxǿꞌøwät xuhñdyjutooty quejee jaꞌa mäyøøhänaꞌc‑hajxy jim̱ tiägǿꞌøwät Dioswiinduum.
25 É mais fácil um camelo passar pelo buraco de uma agulha que um rico entrar no reino de Deus”.
26 Coo jaꞌa Jesús jaduhṉ miänáaṉgumbä, mänitä jiamiøødhajxy maas hanax̱iä yagjuǿøguiumbä. Mänitä Jesús miäyajtøøw̱ä: ―Pøṉxädaꞌaduhṉ jaanc̈h tøy nähwaꞌadsaam̱b.
26 Perplexos, os discípulos perguntaram: “Então quem pode ser salvo?”.
27 Mänitä Jesús wyiinheeꞌppéjcumbä. Mänit miänaaṉ̃: ―Jaꞌa jäyaꞌayhajxy, cab hajxy hamdsoojoot hoy yajniñähwaꞌadsǿøjät. Pero Dios, jeꞌeds mäyajnähwaatsp. Hotyiijä Dios jaduhṉ jiaty.
27 Jesus olhou atentamente para eles e respondeu: “Para as pessoas isso é impossível, mas não para Deus. Para Deus, tudo é possível”.
28 Mänitä Pedro jaꞌa Jesús ñämaayy: ―Huuc mädow̱, coo højts miic̈h nbaduꞌubøjcy, cøjx højts nnähgueꞌegy tijaty højts hijty nmøød.
28 Então Pedro começou a falar: “Deixamos tudo para segui-lo”.
29 Mänitä Jesús yhadsooyy: ―Pønjaty cøx̱iä tøø ñähgueꞌegy jaꞌa høøc̈hcøxpä møødä Diosmädiaꞌagyquiøxpä, maas may hajxy jaduhṉ jiaac paadaꞌañ hädaa yaabä naax̱wiin tijaty hajxy hänajty tøø ñähgueꞌegy tøø yhøxyoꞌoy, tiøjc, piuhyaꞌay, piuhdoꞌoxy, tiaj tieedy, yhuung, ñaax̱. Møød jim̱ hajxy ñøcxaꞌañ tsajpootyp. Jim̱ hajxy jaduhṉ homiänaajä yhidaꞌañ, hoy hajxy hänajty yaa tøø jia tsaac̈hpøcy jaꞌa høøc̈hcøxpä hädaa yaabä naax̱wiin. Tøyhajt jaduhṉ.
29 Jesus respondeu: “Eu lhes garanto que todos que deixaram casa, irmãos, irmãs, mãe, pai, filhos ou propriedades por minha causa e por causa das boas-novas
30 — ausente —
30 receberão em troca, neste mundo, cem vezes mais casas, irmãos, irmãs, mães, filhos e propriedades, com perseguição, e, no mundo futuro, terão a vida eterna.
31 Pønjatiä møjtuuṉg jädaꞌahaty caꞌa møød, nämay hajxy miøjtägøꞌøwaꞌañ. Pero pønjatiä møjtuuṉg jädaꞌahaty ja møød, nämayyä tiuuṉghajxy piøgáaṉäxä ―nøm̱ä Jesús miänaaṉ̃.
31 Contudo, muitos primeiros serão os últimos, e muitos últimos serão os primeiros”.
32 Mänitä Jesúshajxy jim̱ tiuꞌubøjcy møødä jiamiøødtøjc. Jerusalén hajxy hänajty ñøcxaꞌañ. Jawyiinä Jesús hänajty yoꞌoy. Mayyä jäyaꞌayhajxy hänajty pianøcxy møødä Jesús jiamiøødhajxy, jaꞌa hajxy hänajty nämajmetspä. Jaanc̈h tehm̱ yagjuøøby hajxy hänajty. Høxtä tsähgøøby hajxy hänajty. Mänitä Jesús jaꞌa jiamiøød hawiing wioonøcxy. Mänitä Jesús tiägøøyy mädiaacpä nebiaty hänajty jiadaꞌañ yhabetaꞌañ:
32 Por esse tempo, subiam para Jerusalém, e Jesus ia à frente. Os discípulos estavam muito admirados, e o povo que os seguia tinha grande temor. Jesus chamou os Doze à parte e, mais uma vez, começou a descrever tudo que estava prestes a lhe acontecer.
33 ―Huuc mädow̱ hajxy, yam̱ hajxy nnǿcxäm Jerusalén. Coo hajxy jim̱ ngoodáaṉäm, mänítøc̈hä teedywiindsøṉhajxy xyajcøꞌødägøꞌøwaꞌañ, møødä hänaꞌcä Diosmädiaꞌagy hajxy jim̱ yajnähixøøbiä tsajtøgooty, høøc̈h jaꞌa Diosquex̱ypä. Mänítøch hajxy jaduhṉ xyajnähdijaꞌañ cooc̈h hajxy xyaghoꞌogaꞌañ. Mänítøch hajxy xyajcøꞌødägøꞌøwaꞌañ jaꞌa hänaꞌc‑hajxy jim̱ tsohm̱bä Roma.
33 “Ouçam”, disse ele. “Estamos subindo para Jerusalém, onde o Filho do Homem será traído e entregue aos principais sacerdotes e aos mestres da lei. Eles o condenarão à morte e o entregarão aos gentios.
34 Madiúꞌujøch hajxy xchaac̈htiunaꞌañ. Xñäxiꞌigáam̱bøch hajxy. Xwyiinwoonáam̱bøch hajxy. Xwyiingutsujøꞌøwáam̱bøch hajxy. Xwiobhoꞌogáam̱bøch hajxy. Mänítøch hajxy xjia yaghoꞌogaꞌañ. Pero cudägøøgxǿøyyøch njujypiøjtägatsaꞌañ, ―nøm̱ä Jesús miänaaṉ̃.
34 Zombarão dele, cuspirão nele, o açoitarão e o matarão, mas depois de três dias ele ressuscitará.”
35 Mänitä Jesús wyiinguwaꞌagøøyyä jaꞌa Santiago møødä Juan. Jaꞌa Zebedeo yhuunghajxy hänajty jeꞌe. Mänit hajxy miänaaṉ̃: ―Wiindsǿṉ, huuc tuṉä mayhajt jaꞌa højtscøxpä.
35 Então Tiago e João, filhos de Zebedeu, vieram e falaram com ele: “Mestre, queremos que nos faça um favor”.
36 Mänitä Jesús yhadsooyy: ―Tii mayhájthøch ndúnäp.
36 “Que favor é esse?”, perguntou ele.
37 Mänitä Santiagohajxy miänáaṉgumbä: ―Coo miic̈h hänajty tøø mmøjtägøꞌøy, coo hänajty tøø mdägøꞌøy hanehm̱bä, mänit højts cuhdujt xmióꞌowät coo højts jim̱ nhäñáꞌawät miic̈hä mnähmøjc, hahooyhaampiä møød hanajtyhaampiä.
37 Eles responderam: “Quando o senhor se sentar em seu trono glorioso, queremos nos sentar em lugares de honra ao seu lado, um à sua direita e outro à sua esquerda”.
38 Mänitä Jesús yhadsóogumbä: ―Mijts, cab hajxy mnajuøꞌøy tii hajxy jaduhṉ mnänøøm̱by. Nej, mmeeꞌxtúgäp hajxy jaduhm̱bä nébiøch ndsaac̈hpøgáꞌañänä.
38 Jesus lhes disse: “Vocês não sabem o que estão pedindo! São capazes de beber do cálice que beberei? São capazes de ser batizados com o batismo com que serei batizado?”.
39 Mänitä Santiagohajxy yhadsooyy: ―Nmeeꞌxtúgäp højts jaduhṉ. Mänitä Jesús miänáaṉgumbä: ―Jaduhṉ mijts mjaanc̈h tsaac̈hpøgaam̱bä nébiøch ndsaac̈hpøgaꞌañän. Tøyhajt jaduhṉ.
39 “Somos!”, responderam eles. Então Jesus disse: “De fato, vocês beberão do meu cálice e serão batizados com o meu batismo.
40 Pero cábøc̈hä cuhdujt jaduhṉ nmøødä coo mijtsä cuhdujt nmóꞌowät coo hajxy jim̱ mhäñáꞌawät høøc̈hä nnähmøjc mänáajøch hänajty tøø ndägøꞌøyän hanehm̱bä. Dios jaꞌa cuhdujt møød pøṉ yajnähdijaam̱by coo hajxy jim̱ yhäñáꞌawät. Jeꞌedshajxy jaduhṉ jim̱ häñaꞌawaam̱b ―nøm̱ä Jesús miänaaṉ̃.
40 Não cabe a mim, no entanto, dizer quem se sentará à minha direita ou à minha esquerda. Esses lugares serão daqueles para quem eles foram preparados”.
41 Coo Jaha Jesús jiamiøødhajxy jaduhṉ miädooyy, jaꞌa hajxy hänajty jaac nämajcpä, mänitä Santiagohajxy miäjootmaꞌtä møødä Juan.
41 Quando os outros dez discípulos ouviram o que Tiago e João haviam pedido, ficaram indignados.
42 Mänitä Jesús miøjyaax̱y jaꞌa hajxy hänajty jaac nämajcpä. Mänitä Jesús miänaaṉ̃: ―Jaꞌa gobiernähajxy, møødä hänaꞌc‑hajxy yaa møjtuuṉgmøødpä hädaa yaabä naax̱wiin, jaꞌa hänáꞌcätshajxy jaduhṉ yaa hanehm̱b. Mnajuøøby hajxy jaduhṉ, túhm̱äts.
42 Então Jesus os reuniu e disse: “Vocês sabem que os que são considerados líderes neste mundo têm poder sobre o povo, e que os oficiais exercem sua autoridade sobre os súditos.
43 Pero mijts, cab hajxy mbøc‑juǿꞌøwät coo møjtuuṉg hajxy mmøødhádät. Pøṉä jioot tsojp coo wyiingudsähgøꞌøwǿøjät, weenä jioot piädaꞌagy coo jiamiøød piuhbédät.
43 Entre vocês, porém, será diferente. Quem quiser ser o líder entre vocês, que seja servo,
44 — ausente —
44 e quem quiser ser o primeiro entre vocês, que se torne escravo de todos.
45 Høøc̈hpaady, høøc̈h jaꞌa Diosquex̱ypä, mäbuhbéjpøch jaduhṉ yaa tøø ngädaꞌagy. Høxtä nnähhoꞌtuꞌudáam̱biøc̈hä jäyaꞌayhajxy nägøx̱iä. Cábøch jaduhṉ nmänaꞌañ cooc̈hä jäyaꞌayhajxy xpiuhbédät.
45 Pois nem mesmo o Filho do Homem veio para ser servido, mas para servir e dar sua vida em resgate por muitos”.
46 Mänitä Jesúshajxy quiooꞌty maa jaꞌa cajpt hänajty xiøhatiän Jericó. Coo hajxy jim̱ chóhṉgumbä, mayyä jäyaꞌay hajxy piaduꞌubøjcä. Jim̱ä wiinds hänajty tuꞌug yhäñaꞌay tuꞌhaam. Bartimeo hänajty xiøhaty. Timeo jaꞌa tieedy hänajty xiøhaty. Xädøꞌøñyujwaam̱bä Bartimeo hänajty.
46 Então chegaram a Jericó. Quando Jesus e seus discípulos saíam da cidade, uma grande multidão os seguiu. Um mendigo cego chamado Bartimeu, filho de Timeu, estava sentado à beira do caminho.
47 Coo jaꞌa Bartimeo jaduhṉ miädooyy coo hänajty jeꞌe Jiesúsä, jaꞌa hänajty tsohm̱bä Nazaret, mänitä Bartimeo møc yaax̱y: ―Jesús, David miic̈h jecy mhaphajt mdeedyhajt. Høøc̈h näxúuꞌtsäc.
47 Quando Bartimeu soube que Jesus de Nazaré estava perto, começou a gritar: “Jesus, Filho de Davi, tenha misericórdia de mim!”.
48 Mänitä Bartimeo yhojmujcä nämay coo cu yhamooṉ̃. Pero cab jaduhṉ ñäꞌä hamooṉ̃. Tehṉgajnä maas møc tiägøøyy yaax̱pä: ―Jesús, miic̈hä David jecy mhaphajt mdeedyhajt. Høøc̈h näxúuꞌtsäc.
48 Muitos lhe diziam aos brados: “Cale-se!”. Ele, porém, gritava ainda mais alto: “Filho de Davi, tenha misericórdia de mim!”.
49 Mänitä Jesús tiänaaxiøjpy. Mänit miänaaṉ̃ coo jaꞌa Bartimeo miøjyaꞌaxǿøjät. Mänitä Bartimeo tuꞌjäyaꞌay ñämaayyä: ―Xooṉdaꞌag, tänaayyøꞌøg. Xim̱ä Jesús xmiøjyaꞌaxy.
49 Quando Jesus o ouviu, parou e disse: “Falem para ele vir aqui”. Então chamaram o cego. “Anime-se!”, disseram. “Venha, ele o está chamando!”
50 Mänitä Bartimeo paquiä tiänaayyøꞌcy. Mänitä yoṉ̃wit yajniñähnajptuutä. Mänitä Jesús päyøꞌøguiä hoy wyiingumedsøꞌøy.
50 Bartimeu jogou sua capa para o lado, levantou-se de um salto e foi até Jesus.
51 Mänitä Jesús jaꞌa Bartimeo miäyajtøøyy: ―Tii mayhajt jaduhṉ myajtunáaṉäp. Mänitä Bartimeo yhadsooyy: ―Wiindsǿṉ, høøc̈h yaghijxǿꞌcäc.
51 “O que você quer que eu lhe faça?”, perguntou Jesus. O cego respondeu: “Rabi,
52 Mänitä Jesús miänaaṉ̃: ―Jaꞌa hoy, tisän coo quiaꞌa cabä. Cooc̈hä nmädiaꞌagy tøø xmiäbøjcä, paady tøø mhijxøꞌnø. Tuuṉä Jesús jaduhṉ ñäꞌä mänaaṉ̃, mänitiä Bartimeo jiaanc̈h hijxøꞌcy. Mänitä Jesús piaduꞌubøjnä.
52 Jesus lhe disse: “Vá, pois sua fé o curou”. No mesmo instante, o homem passou a ver e seguiu Jesus pelo caminho.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.