Lucas 20
Isthmus Mixe NT (MIR_TBL) vs VC
1 Jiibiä Jesús jaꞌa cuꞌug jaꞌa Diosmädiaꞌagy hänajty yajnähixøꞌøy tsajtøgooty, mänitä Jesús ñämejtsä jaꞌa teedywiindsøṉhajxy møødä ley‑yajnähixøøbiähajxy møødä copc‑hajpähajxy.
1 Num daqueles dias, Jesus ensinava no templo e anunciava ao povo a boa nova. Chegaram os príncipes dos sacerdotes e os escribas com os anciãos,
2 Mänit hajxy miänaaṉ̃: ―Pøṉä cuhdujt tøø xmioꞌoy coo jaꞌa cuꞌug tøø mhøxquejxpädsøm̱y tsajtøgooty, y coo tøø mdägøꞌøy yajnähixøøbiä.
2 e falaram-lhe: Dize-nos: com que direito fazes essas coisas, ou quem é que te deu essa autoridade?
3 Mänitä Jesús miänaaṉ̃: ―Chaads mijts nmäyajtøwaam̱bä. Mhadsówäp hajxy jaduhṉ:
3 Jesus respondeu: Também eu vos farei uma pergunta.
4 Coo jaꞌa Juan hijty wiädity mäyajnäbejpä, pøṉ jaduhṉ quejx, Dios tøgä jäyaꞌayä. Cab hajxy ñäꞌä hadsooyy.
4 Respondei-me: o batismo de João era do céu ou dos homens?
5 Mänit hajxy tiägøøyy yajcapxiøøbiä: ―Neby hajxy nnäꞌä hadsóow̱ämät; coo hajxy nmänáaṉämät coo jaꞌa Dios quiejxy, mänit yhadsowaꞌañ: “Tii hajxy coo mgaꞌa mäbøjcä.”
5 Eles começaram a raciocinar entre si, dizendo: Se dissermos: Do céu, ele dirá: Por que razão, pois, não crestes nele?
6 Y coo hajxy nmänáaṉämät coo jäyaꞌay quiejxy, mänitä cuꞌug hajxy xquiuhgáꞌtsämät. Hix̱, haagä mänaam̱b hajxy jaduhṉ coo jaꞌa Juan tøø quiexyíijäm jaꞌa Dios.
6 Se, porém, dissermos: Dos homens, todo o povo nos apedrejará, porque está convencido de que João era profeta.
7 Mänit hajxy yhadsooyy coo hajxy quiaꞌa najuøꞌøy pøṉä Juan quejx mäyajnäbejpä.
7 Responderam por fim que não sabiam de onde era.
8 Mänitä Jesús miänaaṉ̃: ―Ni høøc̈h ngaꞌa nägapxaꞌañ pǿṉhøch jaꞌa cuhdujt tøø xmioꞌoy.
8 Replicou-lhes também Jesus: Nem eu vos direi com que direito faço estas coisas.
9 Mänitä Jesús jaꞌa cuꞌug tiägøøyy møødmädiaacpä: ―Jaduhṉä jäyaꞌay tsaatypcam̱ piädaacy maa jaꞌa ñaax̱än. Mänit yhadooꞌtujcy. Mänit tiuꞌubøjcy. Jäguem̱ ñøcxy. Jegaam̱b hänajty jim̱.
9 Então Jesus propôs-lhes esta parábola: Um homem plantou uma vinha, arrendou-a a vinhateiros e ausentou-se por muito tempo para uma terra estranha.
10 Coo jaꞌa tsaatyptuc yhabaaty, mänitä mioonsä tuꞌug quiejxy coo jaꞌa tsaatypcam̱ piuhmoꞌowǿøjät. Mänitä mioonsä quioxhóꞌcäxä. Caj tii yajmäwiimbijtä.
10 No tempo da colheita, enviou um servo aos vinhateiros para que lhe dessem do produto da vinha. Estes o feriram e o reenviaram de mãos vazias.
11 Mänitä mioonsä tuꞌug quiéjxcumbä. Jaduhṉä mähdiøjc quioxhóꞌcägombä. Haxøøgjaty jaduhṉ ñämaayyä. Ni jeꞌe tii quiaꞌa mooyyä.
11 Tornou a enviar outro servo; eles feriram também a este, ultrajaram-no e despediram-no sem coisa alguma.
12 Mänitä wiingpä jiaac quéjxcombä. Nähdsäbit cuhdsäbit jaꞌa mähdiøjc piädáacänä.
12 Tornou a enviar um terceiro; feriram também este e expulsaram-no.
13 Mänitä cudsaatypcam̱ miänaaṉnä: “Nébiøch nnäꞌä jatcǿꞌøwät. Tøøc̈h cham̱ nnajuøꞌøy. Hädaa nhúunghøch, njaanc̈h tehm̱ chójpiøch njaanc̈h tehm̱ piaꞌhäyóobiøch hädaa. Nhuuc quéx̱yhøch hädaa. Coo yhøxcabǿøjät, wehṉdä wyiingudsähgøꞌøwǿøjät.” Mänitä yhuung quiejxy.
13 Disse então o senhor da vinha: Que farei? Mandarei meu filho amado; talvez o respeitem.
14 Coo yhøxcajpä, mänit hajxy tiägøøyy ñiñämáayyäbä, jaꞌa tsaatypcam̱ hajxy hänajty hajoodiujpä: “Jaꞌa cudsaatypcam̱ yhuung yøꞌø. Coo yøꞌø tieedy jaduhṉ yhóꞌogät, yøꞌø mähmøꞌøwaam̱b cudsaatypcam̱. Tsøg hajxy yaghóꞌcäm neby hajxy jaduhṉ nmämähmǿøyyämät.”
14 Vendo-o, porém, os vinhateiros discorriam entre si e diziam: Este é o herdeiro; matemo-lo, para que se torne nossa a herança.
15 Mänitä cudsaatypcam̱ yhuung yhøxwijtspädsǿøm̱äxä. Mänit hajxy yaghoꞌcy. Mänitä Jesús yajtøøyy: ―Nebiä cudsaatypcam̱ jiatcøꞌøwaꞌañ coo yhuung yaghóꞌcäxä.
15 E lançaram-no fora da vinha e mataram-no. Que lhes fará, pois, o dono da vinha?
16 Nøcxaam̱b yaghoꞌtägatsaꞌañ jaꞌa yhuung tøø yaghóꞌcäxäbä. Mänitä wiinghänaꞌc jaꞌa tsaatypcam̱ yaghajoodiugaꞌañ. Coo jaꞌa cuꞌughajxy jaduhṉ miädooyy, mänit hajxy miänaaṉ̃: ―Ni jaꞌa Dios jaduhṉ quiaꞌa mänáꞌanät.
16 Virá e exterminará estes vinhateiros e dará a vinha a outros. A estas palavras, disseram: Que Deus não o permita!
17 Mänitä Jesús jaꞌa cuꞌug wyiinheeꞌppejty. Mänit miänaaṉ̃: ―Nej mijts jaꞌa Diosmädiaꞌagy myajmädiaꞌagytiägøꞌøy coo miänaꞌañ:(Jesús hamdsoo niñänøøm̱ä nebiä tsaajän jeꞌeguiøxpä coo hänajty quiaꞌa tsocy quiaꞌa meeꞌxyíijäm jaꞌa cuꞌug. Pero moꞌowáaṉäbä Jesús hänajty møjtuuṉg.)
17 Mas Jesus, fixando o olhar neles, disse-lhes: Que quer dizer então o que está escrito: A pedra que os edificadores rejeitaram tornou-se a pedra angular {Sl 117,22}?
18 Mänitä Jesús miänáaṉgumbä: ―Pøṉ jaduhṉ cáꞌawäp yøꞌø tsaanähgøxp, tägóyyäp jaduhṉ. Y coo pøṉ ñähgahbedǿøjät yøꞌø tsaa, tägóyyäp jeꞌebä.
18 Todo o que cair sobre esta pedra ficará despedaçado; e sobre quem ela cair, este será esmagado!
19 Mänitiä jaꞌa Jesús jia madsaaṉä jaꞌa teedywiindsøṉhajxy møødä ley‑yajnähixøøbiähajxy. Ñajuøøby hajxy hänajty coo hajxy hänajty tøø miädiaꞌagyii. Pero cabä Jesús ñäꞌä majtsä jeꞌeguiøxpä coo jaꞌa cuꞌug hänajty chähgøꞌøyíijäm jaꞌa teedywiindsøṉhajxy.
19 Naquela mesma hora os príncipes dos sacerdotes e os escribas procuraram prendê-lo, mas temeram o povo. Tinham compreendido que se referia a eles ao propor essa parábola.
20 Mänitä hänaꞌc hajxy yajnähdijy coo hajxy ñibiädaꞌagǿøjät nebiä hoyhänaꞌcän. Nǿcxäp hajxy miädoy nebiaty jaꞌa Jesús hänajty miädiaꞌagaꞌañ. Coo jaꞌa Jesús quiapxtägóyyät, mänit hajxy ñäxøꞌøwøꞌøwaꞌañ maa jaꞌa gobernadorän.
20 Puseram-se então a observá-lo e mandaram espiões que se disfarçassem em homens de bem, para armar-lhe ciladas e surpreendê-lo no que dizia, a fim de o entregarem à autoridade e ao poder do governador.
21 Mänitä Jesús hajxy miäyajtøøyy: ―Wiindsǿṉ, nnajuøøby højts coo miic̈hä tøyhajt myajnähixøꞌøy jaꞌa Diosmädiaꞌagy. Hopiøṉä miic̈h mmøødmädiaꞌagy; y caj miic̈h pøṉ mmøjpädaꞌagy, hoy pøṉ møjtuuṉg jia møødä.
21 Perguntaram-lhe eles: Mestre, sabemos que falas e ensinas com retidão e que, sem fazer acepção de pessoa alguma, ensinas o caminho de Deus segundo a verdade.
22 Højtsä tøyhajt móoyyäc. Coo højtsä gobiernä hänajty xyagjuy xyajmoꞌonaꞌañ, nej, hoyyädaꞌa jaduhṉ coo højts njúyädä.
22 É-nos permitido pagar o imposto ao imperador ou não?
23 Pero ñajuøøbiä Jesús hänajty coo hänajty jia yajcapxtägoyyaꞌañii. Mänit miänaaṉ̃: ―Tiic̈h hajxy coo xjia wiꞌi jiøjcapxøꞌøwaꞌañ.
23 Jesus percebeu a astúcia e respondeu-lhes:
24 Høøc̈hä xädøꞌøñ tuꞌug yaghíjxäc. Pøṉ yhajahñax̱y yøꞌøduhṉ, pøṉ xiøø yøꞌøduhṉ. Mänit hajxy yhadsooyy: ―Jaꞌa gobiernä.
24 Mostrai-me um denário. De quem leva a imagem e a inscrição? Responderam: De César.
25 Mänitä Jesús miänáaṉgombä: ―Pues, mmóꞌowäp jaꞌa gobiernä hajxy tijaty yøꞌø jieꞌehajpy. Y mmóꞌowäbä Dios hajxy tijaty yøꞌø jieꞌehajpy.
25 Então lhes disse: Dai, pois, a César o que é de César e a Deus o que é de Deus.
26 Cabä Jesús hajxy hänajty hoy yajcapxtägoyyaꞌañ cuꞌughagujc. Yagjuøøyy hajxy jaduhṉ coo hoy yhadsooyy. Y cab hajxy waam̱b miänaaṉnä.
26 Assim não puderam surpreendê-lo em nenhuma de suas palavras diante do povo. Pelo contrário, admirados da sua resposta, tiveram que calar-se.
27 Mänitä Jesús ñämejtsä jaꞌa saduceoshajxy näjeꞌe, jaꞌa hajxy jaduhṉ mänaam̱bä cooc tyijy ni pøṉ quiaꞌa jujypiøgaꞌañ. Mänitä Jesús hajxy ñämaayy:
27 Alguns saduceus - que negam a ressurreição - aproximaram-se de Jesus e perguntaram-lhe:
28 ―Wiindsǿṉ, jaduhṉdsä Moisés jecy quiujahy, cooc jaꞌa yaꞌadiøjc hänajty tuꞌug tøø yhoꞌogy, y cooc jaꞌa yaamgtoꞌoxy jaꞌa huung quiaꞌa møødä, mänítägä quiapy wyiingpǿgät, nébiägä yhuung jaduhṉ miähmǿꞌøwät jaꞌa piuhyaꞌaguiøxpä.
28 Mestre, Moisés prescreveu-nos: Se alguém morrer e deixar mulher, mas não deixar filhos, case-se com ela o irmão dele, e dê descendência a seu irmão.
29 Jaduhṉä hänaꞌc‑hajxy hänajty, näjuxtujc tuꞌqueꞌex. Jaꞌa craa møjpä, mänit jia pøjcy. Mänit yhoꞌcy. Nituꞌugtä yhuung quiaꞌa mähmøøyy.
29 Ora, havia sete irmãos, o primeiro dos quais tomou uma mulher, mas morreu sem filhos.
30 Mänitä jiødsøm̱y jaꞌa yaamgtoꞌoxy jia wiingpǿjcombä. Mänit jeꞌe yhóꞌcombä. Nituꞌugtä yhuung quiaꞌa mähmøøbiä.
30 Casou-se com ela o segundo, mas também ele morreu sem filhos.
31 Mänitä yaamgtoꞌoxy jaꞌa quiapy jia wiingpǿjcombä jatuꞌug. Jaanä jaduhṉ yhóꞌcombä. Nägøx̱iä jaꞌa yaamgtoꞌoxy jaꞌa quiapy jia møødtsänaayy jaꞌa näjuxtujpä; cøjx hajxy yhoꞌogy, y ni pøṉ yhuung quiaꞌa mähmøøyy.
31 Casou-se depois com ela o terceiro. E assim sucessivamente todos os sete, que morreram sem deixar filhos.
32 Mänitä yaamgtoꞌoxy jiaag hoꞌpä.
32 Por fim, morreu também a mulher.
33 Hoorä, coo hajxy hänajty tøø jiujypiøjnä, pøṉä toꞌoxiøjc tøyhajt møødtsänaꞌawaam̱b jaꞌa näjuxtujpä, jim̱ tsajpootyp.
33 Na ressurreição, de qual deles será a mulher? Porque os sete a tiveram por mulher.
34 Mänitä Jesús yhadsooyy: ―Hädaa yaabä naax̱wiin, pøjp huucp jaꞌa jäyaꞌayhajxy yaa.
34 Jesus respondeu: Os filhos deste mundo casam-se e dão-se em casamento,
35 Pero pønjaty jujypiøgaam̱b, pønjaty nøcxaam̱b tsajpootyp, cab hajxy jim̱ piøgaaṉnä yhuꞌugaaṉnä.
35 mas os que serão julgados dignos do século futuro e da ressurreição dos mortos não terão mulher nem marido.
36 Cab hajxy mänaa yhoꞌtägatsaaṉnä. Coo hajxy hänajty tøø jiujypiøjnä, jaduhṉ hajxy miähmøꞌøwaaṉnä nebiä Dioshuungän, nebiä Diosmoonsän.
36 Eles jamais poderão morrer, porque são iguais aos anjos e são filhos de Deus, porque são ressuscitados.
37 Hamdsoo jaꞌa Moisés hajxy xyajnähixǿøyyäm coo jaꞌa hoꞌogyjiäyaꞌayhajxy jiujypiøgaꞌañ, jiiby maa jaduhṉ myiṉ̃än coo jaꞌa hujtshuung hänajty tioy tuꞌug. Jaduhṉ jiiby myiim̱bä coo jaꞌa Dios wyiingudsähgøꞌøyíijäm jaꞌa Abraham møødä Isaac møødä Jacob.
37 Por outra parte, que os mortos hão de ressuscitar é o que Moisés revelou na passagem da sarça ardente {Ex 3,6}, chamando ao Senhor: Deus de Abraão, Deus de Isaac, Deus de Jacó .
38 Cabä Dios wyiingudsähgøꞌøyíijäm jaꞌa hoꞌogypiähajxy. Jaꞌa jujcyjiäyaꞌayhajxy, jeꞌeds hajxy jaduhṉ wiingudsähgøøby jaꞌa Dios.
38 Ora, Deus não é Deus dos mortos, mas dos vivos; porque todos vivem para ele.
39 Mänitä ley‑yajnähixøøbiähajxy näjeꞌe miänaaṉ̃: ―Wiindsǿṉ, yajxóṉ miic̈h jaduhṉ mmädiaꞌagy.
39 Alguns dos escribas disseram, então: Mestre, falaste bem.
40 Cabä Jesús hajxy waam̱b ñämaañä jeꞌeguiøxpä coo hajxy hänajty chähgøøñä.
40 E já não se atreviam a fazer-lhe pergunta alguma.
41 Mänitä Jesús miänaaṉ̃: ―Tii hajxy coo mmänaꞌañ cooc jaꞌa David yhuunghaty jaꞌa Diosquex̱y.
41 Jesus perguntou-lhes: Como se pode dizer que Cristo é filho de Davi?
42 Hamdsoo jaꞌa David miänaaṉ̃ maa jaꞌa Salmos quiujahyyän:
42 Pois o próprio Davi, no livro dos Salmos, diz: Disse o Senhor a meu Senhor: Senta-te à minha direita,
43 — ausente —
43 até que eu ponha os teus inimigos por escabelo dos teus pés {Sl 109,1}.
44 Coo jaꞌa David jaꞌa Diosquex̱y hamdsoo ñämaayy “wiindsǿṉ”, nébiäts jaduhṉ ñäꞌä huunghádät.
44 Portanto, Davi o chama de Senhor! Como, pois, é ele seu filho?
45 Jim̱ä cuꞌughajxy hänajty nägøx̱iä miämädoonaꞌay, mänitä Jesús ñämaayy jaꞌa jiamiøødhajxy:
45 Enquanto todo o povo o ouvia, disse a seus discípulos:
46 ―Caꞌa yøꞌø ley‑yajnähixøøbiä miädiaꞌagy hajxy mmäbøjcä. Yoṉ̃witmøød hajxy wyiꞌi wiädity jeꞌeguiøxpä coo hajxy wyiꞌi yajcumayaꞌañ. Jaduhṉä jioothajxy jia tsocy coo hajxy jim̱ wyiingudsähgøꞌøwǿøjät halaplaaz. Jiiby hajxy yhäñaꞌawaꞌañ maa jaꞌa häñaabiejt yajxoṉjatypän jiiby tsajtøgooty, chaads jim̱ maa jaꞌa xøø jiadyiijän.
46 Guardai-vos dos escribas, que querem andar de roupas compridas e gostam das saudações nas praças públicas, das primeiras cadeiras nas sinagogas e dos primeiros lugares dos banquetes;
47 Y piǿjcäbä yaamgtoꞌoxy jaꞌa tiøjc hajxy. Wiꞌi yajcumayaam̱b hajxy, paady hajxy wyiꞌi Dyiospaꞌyaꞌaxy jejcyjiaty. Hanax̱iä hajxy chaac̈htiunaꞌañii.
47 que devoram as casas das viúvas, fingindo fazer longas orações. Eles receberão castigo mais rigoroso.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.