Lucas 10

Isthmus Mixe NT (MIR_TBL) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Mänitä Jesús jäyaꞌay jiaac wiimbiiyy nädägøøghiiꞌxcumajc. Mänit hajxy metscaty metscaty quiejxøꞌcä majaty jaꞌa Jesús hänajty ñøcxaꞌañän.
1 Depois disso, o Senhor escolheu outros setenta e dois discípulos e os enviou adiante, dois a dois, às cidades e aos lugares que ele planejava visitar.
2 Mänit hajxy ñämaayyä: ―Nämayyä jäyaꞌayhajxy jia mäbøgaꞌañ; jeꞌeds caꞌa hijp pøṉ jaꞌa Diosmädiaꞌagy yajwáꞌxäp. Mänuuꞌxtaꞌag jaꞌa Dios hajxy coo jaꞌa Diosmädiaꞌagy‑yajwaꞌxpä jiaac quéxät.
2 Estas foram suas instruções: “A colheita é grande, mas os trabalhadores são poucos. Orem ao Senhor da colheita; peçam que ele envie mais trabalhadores para seus campos.
3 Nøcx hajxy. Mnigwieendähadǿøjäp hajxy. Caꞌawiindøyhänaꞌc‑hagujc hajxy mwäditaꞌañ.
3 Agora vão e lembrem-se de que eu os envio como cordeiros no meio de lobos.
4 Cabä xuumy hajxy mmänǿcxät, ni xädøꞌøñ. Tuꞌtehṉgä cøꞌøg hajxy mmänǿcxät. Cab hajxy pøṉ mwiindänaaxiǿbät tuꞌhaam.
4 Não levem dinheiro algum, nem bolsa de viagem, nem um par de sandálias extras. E não se detenham para cumprimentar ninguém pelo caminho.
5 Coo hajxy muum maa mhamejtstáꞌagät, myajpóoꞌxäp jaꞌa cudøjc hajxy. “Weenä Dios hajxy xmioꞌoy jaꞌa hoyhajt jaꞌa weenhajt.” Jaduhṉ hajxy mnämáꞌawät.
5 “Quando entrarem numa casa, digam primeiro: ‘Que a paz de Deus esteja nesta casa’.
6 Pø hojiäyaꞌay jaꞌa cudøjc‑hajxy jaduhṉ, mänitä Dios jiaanc̈h móꞌowät jaꞌa hoyhajty jaꞌa weenhajt; pø caj, cab hajxy jaduhṉ mioꞌowǿøjät. Y cab hajxy jim̱ mnäꞌägä mähmǿꞌøwät.
6 Se os que vivem ali forem gente de paz, a bênção permanecerá; se não forem, a bênção voltará a vocês.
7 Cab hajxy tøjc‑tøjc mwädítät. Jim̱ hajxy mnäꞌägädä hídät maa hajxy hänajty tøø mmejtstaꞌaguiän. Jim̱ hajxy mmähuꞌug mmägáyät. Jeꞌe hajxy jaduhṉ mhúꞌugäp mgáyäp tijaty hajxy jaduhṉ xmiooby. Hawiinmats jaduhṉ coo hajxy jaduhṉ xmióꞌowät, jeꞌeguiøxpä coo hajxy mwiinguex̱iä.
7 Permaneçam naquela casa e comam e bebam o que lhes derem, pois quem trabalha merece seu salário. Não fiquem mudando de casa em casa.
8 Homiädyii cajptä hajxy jaduhṉ xtiøjmóꞌowät, mgáyäp hajxy jaduhṉ tijaty hajxy xmiooby.
8 “Quando entrarem numa cidade e ela os receber bem, comam o que lhes oferecerem.
9 Myajmøcpǿgäp jaꞌa paꞌamjäyaꞌay hajxy maa jaꞌa cajptän. Jaduhṉ hajxy mnämáꞌawät: “Tøø miäwiingooṉnä coo jaꞌa Dios jaꞌa miäjaa yajcähxøꞌøgaꞌañ jaꞌa mijtscøxpä.”
9 Curem os enfermos e digam-lhes: ‘Agora o reino de Deus chegou até vocês’.
10 Pero homiädyii cajptä hajxy jaduhṉ xquiaꞌa tøjmóꞌowät, callejooty hajxy nøcxy myaꞌaxy:
10 Mas, se uma cidade se recusar a recebê-los, saiam pelas ruas e digam:
11 “Hädaa cajpt yaabä, cabä quiuhdujthajxy yhoyyä. Paady højts ndecy nwiinwobaꞌañ. Jaduhṉä hijxtahṉd miähmǿꞌøwät coo jaꞌa mguhdujthajxy quiaꞌa hoyyä. Mjahmiédsäp hajxy jaduhṉ coo miäwiingooṉnä coo jaꞌa Dios jaꞌa miäjaa yajcähxøꞌøgaꞌañ jaꞌa mijtscøxpä.”
11 ‘Limpamos de nossos pés até o pó desta cidade em sinal de reprovação. E saibam disto: o reino de Deus chegou!’.
12 Tøyhájthøch jaduhṉ nmänaꞌañ, coo jaꞌa naax̱wiimbä hänajty wyiimbidaꞌañ, maas hanax̱iä jaꞌa cajpt jaduhm̱bä chaac̈hpøgaꞌañ quejee jaꞌa Sodomacajpt jecy chaac̈hpøjquiän.
12 Eu lhes garanto que, no dia do juízo, até Sodoma será tratada com menos rigor que aquela cidade.
13 ’Mjaanc̈h tehm̱ chaac̈hpøgaam̱b hajxy pønjaty jim̱ tsänaaby Corazíncajptooty møødä Betsaidacajptooty. Maas hanax̱iä hajxy mdsaac̈hpøgaꞌañ quejee jaꞌa jäyaꞌayhajxy jecy chaac̈hpøjquiän, jaꞌa hajxy jecy tsänáayyäbä Tirocajptooty møødä Sidóncajptooty. Coo jeꞌe hajxy cu yhijxy jaꞌa hijxtahṉd nej mijts mja hix̱iän, cu ñajtshixøøyy jaꞌa yhaxøøgcuhdujt hajxy; cu jiøøyy cu xiuuꞌch hajxy jaduhṉ.
13 “Que aflição as espera, Corazim e Betsaida! Porque, se nas cidades de Tiro e Sidom tivessem sido realizados os milagres que realizei em vocês, há muito tempo seus habitantes teriam se arrependido e demonstrado isso vestindo panos de saco e jogando cinzas sobre a cabeça.
14 — ausente —
14 Eu lhes digo que, no dia do juízo, Tiro e Sidom serão tratadas com menos rigor que vocês.
15 Y mijts jim̱ tsänaabiä Capernaum, haagä jiiby mijts mhädaꞌagaꞌañ møjcuꞌuhaam. Cab hajxy jim̱ mnøcxaꞌañ tsajpootyp neby hajxy mdijjiän.
15 E você, Cafarnaum, será elevada até o céu? Não, descerá até o lugar dos mortos”.
16 Mänitä Jesús ñämaayy jaꞌa jiamiøødhajxy jaꞌa nädägøøghiiꞌxcumajcpä: ―Pønjaty mijts mmädiaꞌagy xyhamädoowhíjtäp, jaanä jadúhṉhøch nmädiaꞌagy hajxy xyhamädoow̱híjtäbä. Pero pønjaty mijts mmädiaꞌagy xquiaꞌa hamädoow̱híjtäp, ni høøc̈h nmädiaꞌagy hajxy xquiaꞌa hamädoow̱híjtäbä; ni jaꞌa nDéedyhøch miädiaꞌagy xquiaꞌa hamädoow̱híjtäbä, jaꞌac̈h tøø xquiéx̱iäbä.
16 Então ele disse aos discípulos: “Quem aceita sua mensagem também me aceita, e quem os rejeita também me rejeita. E quem me rejeita também rejeita aquele que me enviou”.
17 Mänitä nädägøøghiiꞌxcumajcpähajxy tiuꞌubøjcy Diosmädiaꞌagy‑yajwaꞌxpä. Cujecy hajxy wyiimbijtägajch. Jaanc̈h tehm̱ jiootcujc hajxy hänajty. Mänit hajxy miänaaṉ̃: ―Wiindsǿṉ, høxtä jaꞌa møjcuꞌu højts nmädiaꞌagy hajxy tøø xmiäbøjcä jaꞌa miic̈hcøxpä.
17 Quando os setenta e dois discípulos voltaram, relataram com alegria: “Senhor, até os demônios nos obedecem pela sua autoridade!”.
18 Mänitä Jesús miänaaṉ̃: ―Tøyhajt jaduhṉ. Nhíjxhøch jaꞌa Satanás coo jim̱ quiahy tsajpootyp. Nebiä wädsucän jaduhṉ jiatcøøyy.
18 Então ele lhes disse: “Vi Satanás caindo do céu como um relâmpago!
19 Huuc mädow̱ hajxy, tøøc̈h mijts jaꞌa mäjaa nmoꞌoy coo mijts tsahṉ̃dy myajtéenät møødä caaꞌpty, y coo jaꞌa møjcuꞌu hajxy mgaꞌa yajmäjädáꞌagät; y cab hajxy nej mjadaꞌañ.
19 Eu lhes dei autoridade para pisarem sobre cobras e escorpiões, e sobre todo o poder do inimigo. Nada lhes causará dano.
20 Paady hajxy mxooṉdáꞌagät coo jaꞌa mxøøhajxy jim̱ yhity cujaay tsajpootyp. Cab jaduhṉ ñejpiä pø tøø jaꞌa møjcuꞌu jaꞌa mmädiaꞌagyhajxy xmiäbøjcä.
20 Mas não se alegrem porque os espíritos impuros lhes obedecem; alegrem-se porque seus nomes estão registrados no céu”.
21 Mänitä Jesús jiaanc̈h tehm̱ yajxooṉdaacpøjcä jaꞌa Dioshespíritu. Mänitä Jesús miänaaṉ̃: ―Teedy, míic̈häts jim̱ Wiindsøṉhajp tsajpootyp møød hädaa yaabä naax̱wiin. Chojpy miic̈h mjoot jaduhṉ coo jaꞌa hajxy caꞌa høxpøcypiä wyiinjuǿꞌøwät tijaty jaꞌa hajxy høxpøcypiä tøø mgaꞌa yajwiinjuøꞌøy. Páadyhøch miic̈h hoy nnänøm̱y.
21 Naquele momento, Jesus foi tomado da alegria do Espírito Santo e disse: “Pai, Senhor dos céus e da terra, eu te agradeço porque escondeste estas coisas dos que se consideram sábios e inteligentes e as revelaste aos que são como crianças. Sim, Pai, foi do teu agrado fazê-lo assim.
22 Mänitä Jesús ñämaayy jaꞌa jiamiøødhajxy: ―Tøøc̈h nDeedy jaꞌa cuhdujt xquiøx̱y moꞌoy. Cábøch pøṉ xñajuøꞌøy pǿṉhøch høøc̈h, jagóoyyøch nDeedy jaduhṉ xñajuøꞌøy. Y jagóoyyøch nDeedy nnajuøøbiä. Ñajuøøby hajxy jeꞌebä pønjátyhøch tøø nyajnähdijy coo hajxy ñajuǿꞌøwät.
22 “Meu Pai me confiou todas as coisas. Ninguém conhece verdadeiramente o Filho, a não ser o Pai, e ninguém conhece verdadeiramente o Pai, a não ser o Filho e aqueles a quem o Filho escolhe revelá-lo”.
23 Mänitä Jesús jaꞌa jiamiøød wyiinheeꞌppejty jaꞌa hajxy nämajmetspä. Mänit hajxy hawiing ñämaayyä: ―Jootcujc hajxy jaduhṉ mhídät jeꞌeguiøxpä cooc̈h mijts jaꞌa hijxtahṉd may tøø nyajnähixøꞌøy.
23 Então, em particular, ele se voltou para os discípulos e disse: “Felizes os olhos que veem o que vocês viram.
24 Tøyhájthøch jaduhṉ nmänaꞌañ. Jaꞌa Diosmädiaꞌagy‑yajwaꞌxpähajxy møødä gobiernähajxy, nämay hajxy jia hixaaṉ̃ tijaty mijts mhijxyp. Nämay hajxy jia mädow̱aaṉ̃ tijaty mijts mmädooby.
24 Eu lhes digo: muitos profetas e reis desejaram ver o que vocês têm visto e ouvir o que vocês têm ouvido, mas não puderam”.
25 Mänitä ley‑yajnähixøøbiä tuꞌug tiänaayyøꞌcy. Mänitä Jesús hoy miäyajtøy: ―Wiindsǿṉ, tiic̈h ngudiúnäp nébiøch cøjxtaꞌaxiøø njugyhádät nebiä Dios jiugyhatiän. Paadiä Jesús jaduhṉ ñämaayyä, näꞌä mädiaꞌagyhixáaṉäp hänajty jeꞌe waam̱b hänajty yhadsowaꞌañ.
25 Certo dia, um especialista da lei se levantou para pôr Jesus à prova com esta pergunta: “Mestre, o que preciso fazer para herdar a vida eterna?”.
26 Mänitä Jesús yhadsooyy: ―Neby jaduhṉ jim̱ myiṉ̃ cujaay maa jaꞌa leyän. Neby jaduhṉ mwiinjuøꞌøy.
26 Jesus respondeu: “O que diz a lei de Moisés? Como você a entende?”.
27 Mänitä ley‑yajnähixøøbiä yhadsooyy: ―Jaduhṉ jim̱ myiṉ̃ maa jaꞌa leyän coo jaꞌa Dios mwiingudsähgǿꞌøwät hamuumduꞌjoot. Jaanä jaduhṉ jim̱ myiim̱bä coo hopiøṉä mdsógät mbaꞌhäyówät nebiä mniꞌx nebiä mgopc mdsoquiän.
27 O homem respondeu: “‘Ame o Senhor, seu Deus, de todo o seu coração, de toda a sua alma, de toda a sua força e de toda a sua mente’ e ‘Ame o seu próximo como a si mesmo’”.
28 Mänitä Jesús miänaaṉ̃: ―Hoy jaduhṉ tøø mhadsoy; coo jaduhṉ mgudiúnät, mänit jim̱ mnǿcxät tsajpootyp.
28 “Está correto!”, disse Jesus. “Faça isso, e você viverá.”
29 Pero yajcumayaam̱bä ley‑yajnähixøøbiä hänajty. Mänit miänáaṉgumbä: ―Pøṉ jaduhṉ mnänøøm̱by cooc̈h hopiøṉä ndsógät nbaꞌhäyówät.
29 O homem, porém, querendo justificar suas ações, perguntou a Jesus: “E quem é o meu próximo?”.
30 Mänitä Jesús yhadsóogumbä: ―Nhuuc yajmøødmädiáꞌagyhøch mädiaꞌagy tuꞌug, nej miic̈h jaduhṉ hoy mwiinjuǿꞌøwät. Jiibiä jäyaꞌay hänajty tuꞌug yhädaꞌagy Jericó. Jerusalén hänajty tøø chohṉdaꞌagy. Tuꞌhaamhädaacpä jaꞌa meeꞌtspä piaaty. Cøjx jaduhṉ miéeꞌtsäxä møødä wyit. Mänit hoyhoy wiobhoꞌcä. Nebiä hoꞌogypiän hajxy jaduhṉ ñähgueecy.
30 Jesus respondeu com uma história: “Certo homem descia de Jerusalém a Jericó, quando foi atacado por bandidos. Eles lhe tiraram as roupas, o espancaram e o deixaram quase morto à beira da estrada.
31 Mänit teedywiindsǿṉ tuꞌug ñajxy. Coo jaꞌa mähdiøjc jaduhṉ yhijxy, cab jaduhṉ tiänaaxiøjpy. Jiuhyohy jaduhṉ.
31 “Por acaso, descia por ali um sacerdote. Quando viu o homem caído, atravessou para o outro lado da estrada.
32 Jaduhṉdsä tsajtøjcueendähajpä tuꞌug ñajxpä; jaduhṉ jeꞌe jiuhyohbiä.
32 Um levita fazia o mesmo caminho e viu o homem caído, mas também atravessou e passou longe.
33 Mänitä Samariabäyaꞌay tuꞌug ñajxpä. Coo jaduhṉ yhijxy, mänitä hojioot miøødhajty.
33 “Então veio um samaritano e, ao ver o homem, teve compaixão dele.
34 Mänitä mähdiøjc chooyøøyy aceitehaam møødä vinohaam. Mänit yhamäguijty withaam maa hänajty tøø jiotiän. Mänitä yhamdsoo jäyujcøxp yujtsehṉ̃. Mänitä mähdiøjc hoy ñajtsømøꞌøyii maa jaꞌa mejtstaactän. Mänit jim̱ yhijxä.
34 Foi até ele, tratou de seus ferimentos com óleo e vinho e os enfaixou. Depois, colocou o homem em seu jumento e o levou a uma hospedaria, onde cuidou dele.
35 Cujaboomä Samariabäyaꞌay jaꞌa cudøjc plataxädøꞌøñ metsc miooyy. Mänit ñämaayy: “Tuṉä mayhajt, huuc cueendähat yøꞌø mähdiøjc. Mäduhṉ̃tiä xädøꞌøñ mjaac yajtuṉ̃, mänítøch jaduhṉ nmoodiägátsät cooc̈h nwiimbijtägátsät.”
35 No dia seguinte, deu duas moedas de prata ao dono da hospedaria e disse: ‘Cuide deste homem. Se você precisar gastar a mais com ele, eu lhe pagarei a diferença quando voltar’.
36 Mänitä Jesús jaꞌa ley‑yajnähixøøbiä miäyajtøøyy: ―Pøṉ maas hoyhänaꞌc tøø piädsøm̱y yøꞌø nädägøøgpähajxy.
36 “Qual desses três você diria que foi o próximo do homem atacado pelos bandidos?”, perguntou Jesus.
37 Mänitä ley‑yajnähixøøbiä yhadsooyy: ―Jaꞌa hänaꞌc hojioot møødhájtäbä. Mänitä Jesús miänaaṉ̃: ―Nøcx, y jaduhṉ miic̈h hojioot mmøødhájpät.
37 O especialista da lei respondeu: “Aquele que teve misericórdia dele”. Então Jesus disse: “Vá e faça o mesmo”.
38 Mänitä Jesúshajxy tiuꞌubǿjcumbä. Mänit hajxy miejch wiingcajptooty. Mänitä Jesús yajtøjtägøøyyä jaꞌa toꞌoxiøjc tuꞌug jaꞌa xøhajpä Marta.
38 Jesus e seus discípulos seguiram viagem e chegaram a um povoado onde uma mulher chamada Marta os recebeu em sua casa.
39 Jim̱ä Marta piuhdoꞌoxy hänajty tuꞌug jaꞌa xøhajpä María. Mänitä María jaꞌa Jesús wyiinhøxtaacy. Yhamädoow̱hidaam̱by hänajty jeꞌe waam̱baty jaꞌa Jesús hänajty miädiaꞌagaꞌañ.
39 Sua irmã, Maria, sentou-se aos pés de Jesus e ouvia o que ele ensinava.
40 Pero wyiꞌi jioodhadǿøtsäp jaꞌa Marta tiuuṉg hänajty. Mänitä Jesús ñämaayy: ―Wiindsǿṉ, nej miic̈h jaduhṉ mnijiäwøꞌøyii cooc̈h nbuhdoꞌoxy jaꞌa tuuṉg tøø xyajmänähgueegøꞌøy. Huuc nämaꞌaw weenc̈h xpiuhbety.
40 Marta, porém, estava ocupada com seus muitos afazeres. Foi a Jesus e disse: “Senhor, não o incomoda que minha irmã fique aí sentada enquanto eu faço todo o trabalho? Diga-lhe que venha me ajudar!”.
41 Mänitä Jesús yhadsooyy: ―Marta, Marta, madiuꞌu miic̈h mwiꞌi tiajy mwiꞌi miay.
41 Mas o Senhor respondeu: “Marta, Marta, você se preocupa e se inquieta com todos esses detalhes.
42 Tuꞌtuꞌuyyä jaduhṉ yhawiinmatsä. Hoyyä mbuhdoꞌoxy jaduhṉ quiudiuṉ̃. Cabä María jaꞌa cuhdujt jaduhṉ pøṉ piøgáaṉäxä cooc̈h nmädiaꞌagy jaduhṉ xyhamädoow̱híjtät.
42 Apenas uma coisa é necessária. Quanto a Maria, ela fez a escolha certa, e ninguém tomará isso dela”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.