Lucas 10
Isthmus Mixe NT (MIR_TBL) vs NTLH
1 Mänitä Jesús jäyaꞌay jiaac wiimbiiyy nädägøøghiiꞌxcumajc. Mänit hajxy metscaty metscaty quiejxøꞌcä majaty jaꞌa Jesús hänajty ñøcxaꞌañän.
1 Depois disso o Senhor escolheu mais setenta e dois dos seus seguidores e os enviou de dois em dois a fim de que fossem adiante dele para cada cidade e lugar aonde ele tinha de ir.
2 Mänit hajxy ñämaayyä: ―Nämayyä jäyaꞌayhajxy jia mäbøgaꞌañ; jeꞌeds caꞌa hijp pøṉ jaꞌa Diosmädiaꞌagy yajwáꞌxäp. Mänuuꞌxtaꞌag jaꞌa Dios hajxy coo jaꞌa Diosmädiaꞌagy‑yajwaꞌxpä jiaac quéxät.
2 Antes de os enviar, ele disse:
3 Nøcx hajxy. Mnigwieendähadǿøjäp hajxy. Caꞌawiindøyhänaꞌc‑hagujc hajxy mwäditaꞌañ.
3 Vão! Eu estou mandando vocês como ovelhas para o meio de lobos.
4 Cabä xuumy hajxy mmänǿcxät, ni xädøꞌøñ. Tuꞌtehṉgä cøꞌøg hajxy mmänǿcxät. Cab hajxy pøṉ mwiindänaaxiǿbät tuꞌhaam.
4 Não levem bolsa, nem sacola, nem sandálias. E não parem no caminho para cumprimentar ninguém.
5 Coo hajxy muum maa mhamejtstáꞌagät, myajpóoꞌxäp jaꞌa cudøjc hajxy. “Weenä Dios hajxy xmioꞌoy jaꞌa hoyhajt jaꞌa weenhajt.” Jaduhṉ hajxy mnämáꞌawät.
5 Quando entrarem numa casa, façam primeiro esta saudação: “Que a paz esteja nesta casa!”
6 Pø hojiäyaꞌay jaꞌa cudøjc‑hajxy jaduhṉ, mänitä Dios jiaanc̈h móꞌowät jaꞌa hoyhajty jaꞌa weenhajt; pø caj, cab hajxy jaduhṉ mioꞌowǿøjät. Y cab hajxy jim̱ mnäꞌägä mähmǿꞌøwät.
6 Se um homem de paz morar ali, deixem a saudação com ele; mas, se o homem não for de paz, retirem a saudação.
7 Cab hajxy tøjc‑tøjc mwädítät. Jim̱ hajxy mnäꞌägädä hídät maa hajxy hänajty tøø mmejtstaꞌaguiän. Jim̱ hajxy mmähuꞌug mmägáyät. Jeꞌe hajxy jaduhṉ mhúꞌugäp mgáyäp tijaty hajxy jaduhṉ xmiooby. Hawiinmats jaduhṉ coo hajxy jaduhṉ xmióꞌowät, jeꞌeguiøxpä coo hajxy mwiinguex̱iä.
7 Fiquem na mesma casa e comam e bebam o que lhes oferecerem, pois o trabalhador merece o seu salário. Não fiquem mudando de uma casa para outra.
8 Homiädyii cajptä hajxy jaduhṉ xtiøjmóꞌowät, mgáyäp hajxy jaduhṉ tijaty hajxy xmiooby.
8 — Quando entrarem numa cidade e forem bem-recebidos, comam a comida que derem a vocês.
9 Myajmøcpǿgäp jaꞌa paꞌamjäyaꞌay hajxy maa jaꞌa cajptän. Jaduhṉ hajxy mnämáꞌawät: “Tøø miäwiingooṉnä coo jaꞌa Dios jaꞌa miäjaa yajcähxøꞌøgaꞌañ jaꞌa mijtscøxpä.”
9 Curem os doentes daquela cidade e digam ao povo dali: “O
10 Pero homiädyii cajptä hajxy jaduhṉ xquiaꞌa tøjmóꞌowät, callejooty hajxy nøcxy myaꞌaxy:
10 Porém, quando entrarem numa cidade e não forem bem-recebidos, vão pelas ruas, dizendo:
11 “Hädaa cajpt yaabä, cabä quiuhdujthajxy yhoyyä. Paady højts ndecy nwiinwobaꞌañ. Jaduhṉä hijxtahṉd miähmǿꞌøwät coo jaꞌa mguhdujthajxy quiaꞌa hoyyä. Mjahmiédsäp hajxy jaduhṉ coo miäwiingooṉnä coo jaꞌa Dios jaꞌa miäjaa yajcähxøꞌøgaꞌañ jaꞌa mijtscøxpä.”
11 “Até a poeira desta cidade que grudou nos nossos pés nós sacudimos contra vocês! Mas lembrem disto: o Reino de Deus chegou até vocês.”
12 Tøyhájthøch jaduhṉ nmänaꞌañ, coo jaꞌa naax̱wiimbä hänajty wyiimbidaꞌañ, maas hanax̱iä jaꞌa cajpt jaduhm̱bä chaac̈hpøgaꞌañ quejee jaꞌa Sodomacajpt jecy chaac̈hpøjquiän.
12 E Jesus disse mais isto:
13 ’Mjaanc̈h tehm̱ chaac̈hpøgaam̱b hajxy pønjaty jim̱ tsänaaby Corazíncajptooty møødä Betsaidacajptooty. Maas hanax̱iä hajxy mdsaac̈hpøgaꞌañ quejee jaꞌa jäyaꞌayhajxy jecy chaac̈hpøjquiän, jaꞌa hajxy jecy tsänáayyäbä Tirocajptooty møødä Sidóncajptooty. Coo jeꞌe hajxy cu yhijxy jaꞌa hijxtahṉd nej mijts mja hix̱iän, cu ñajtshixøøyy jaꞌa yhaxøøgcuhdujt hajxy; cu jiøøyy cu xiuuꞌch hajxy jaduhṉ.
13 Jesus continuou:
14 — ausente —
14 No Dia do Juízo, Deus terá mais pena de Tiro e de Sidom do que de vocês, Corazim e Betsaida!
15 Y mijts jim̱ tsänaabiä Capernaum, haagä jiiby mijts mhädaꞌagaꞌañ møjcuꞌuhaam. Cab hajxy jim̱ mnøcxaꞌañ tsajpootyp neby hajxy mdijjiän.
15 E você, cidade de Cafarnaum, acha que vai subir até o céu? Pois será jogada no
16 Mänitä Jesús ñämaayy jaꞌa jiamiøødhajxy jaꞌa nädägøøghiiꞌxcumajcpä: ―Pønjaty mijts mmädiaꞌagy xyhamädoowhíjtäp, jaanä jadúhṉhøch nmädiaꞌagy hajxy xyhamädoow̱híjtäbä. Pero pønjaty mijts mmädiaꞌagy xquiaꞌa hamädoow̱híjtäp, ni høøc̈h nmädiaꞌagy hajxy xquiaꞌa hamädoow̱híjtäbä; ni jaꞌa nDéedyhøch miädiaꞌagy xquiaꞌa hamädoow̱híjtäbä, jaꞌac̈h tøø xquiéx̱iäbä.
16 Então disse aos discípulos:
17 Mänitä nädägøøghiiꞌxcumajcpähajxy tiuꞌubøjcy Diosmädiaꞌagy‑yajwaꞌxpä. Cujecy hajxy wyiimbijtägajch. Jaanc̈h tehm̱ jiootcujc hajxy hänajty. Mänit hajxy miänaaṉ̃: ―Wiindsǿṉ, høxtä jaꞌa møjcuꞌu højts nmädiaꞌagy hajxy tøø xmiäbøjcä jaꞌa miic̈hcøxpä.
17 Os setenta e dois voltaram muito alegres e disseram a Jesus: — Até os demônios nos obedeciam quando, pelo poder do nome do senhor, nós mandávamos que saíssem das pessoas!
18 Mänitä Jesús miänaaṉ̃: ―Tøyhajt jaduhṉ. Nhíjxhøch jaꞌa Satanás coo jim̱ quiahy tsajpootyp. Nebiä wädsucän jaduhṉ jiatcøøyy.
18 Jesus respondeu:
19 Huuc mädow̱ hajxy, tøøc̈h mijts jaꞌa mäjaa nmoꞌoy coo mijts tsahṉ̃dy myajtéenät møødä caaꞌpty, y coo jaꞌa møjcuꞌu hajxy mgaꞌa yajmäjädáꞌagät; y cab hajxy nej mjadaꞌañ.
19 Escutem! Eu dei a vocês poder para pisar cobras e escorpiões e para, sem sofrer nenhum mal, vencer a força do inimigo.
20 Paady hajxy mxooṉdáꞌagät coo jaꞌa mxøøhajxy jim̱ yhity cujaay tsajpootyp. Cab jaduhṉ ñejpiä pø tøø jaꞌa møjcuꞌu jaꞌa mmädiaꞌagyhajxy xmiäbøjcä.
20 Porém não fiquem alegres porque os espíritos maus lhes obedecem, mas sim porque o nome de cada um de vocês está escrito no céu.
21 Mänitä Jesús jiaanc̈h tehm̱ yajxooṉdaacpøjcä jaꞌa Dioshespíritu. Mänitä Jesús miänaaṉ̃: ―Teedy, míic̈häts jim̱ Wiindsøṉhajp tsajpootyp møød hädaa yaabä naax̱wiin. Chojpy miic̈h mjoot jaduhṉ coo jaꞌa hajxy caꞌa høxpøcypiä wyiinjuǿꞌøwät tijaty jaꞌa hajxy høxpøcypiä tøø mgaꞌa yajwiinjuøꞌøy. Páadyhøch miic̈h hoy nnänøm̱y.
21 Naquele momento, pelo poder do Espírito Santo, Jesus ficou muito alegre e disse:
22 Mänitä Jesús ñämaayy jaꞌa jiamiøødhajxy: ―Tøøc̈h nDeedy jaꞌa cuhdujt xquiøx̱y moꞌoy. Cábøch pøṉ xñajuøꞌøy pǿṉhøch høøc̈h, jagóoyyøch nDeedy jaduhṉ xñajuøꞌøy. Y jagóoyyøch nDeedy nnajuøøbiä. Ñajuøøby hajxy jeꞌebä pønjátyhøch tøø nyajnähdijy coo hajxy ñajuǿꞌøwät.
22 — O meu Pai me deu todas as coisas. Ninguém sabe quem é o Filho, a não ser o Pai; e ninguém sabe quem é o Pai, a não ser o Filho e também aqueles a quem o Filho quiser mostrar quem o Pai é.
23 Mänitä Jesús jaꞌa jiamiøød wyiinheeꞌppejty jaꞌa hajxy nämajmetspä. Mänit hajxy hawiing ñämaayyä: ―Jootcujc hajxy jaduhṉ mhídät jeꞌeguiøxpä cooc̈h mijts jaꞌa hijxtahṉd may tøø nyajnähixøꞌøy.
23 Então Jesus virou-se para os discípulos e disse só para eles:
24 Tøyhájthøch jaduhṉ nmänaꞌañ. Jaꞌa Diosmädiaꞌagy‑yajwaꞌxpähajxy møødä gobiernähajxy, nämay hajxy jia hixaaṉ̃ tijaty mijts mhijxyp. Nämay hajxy jia mädow̱aaṉ̃ tijaty mijts mmädooby.
24 Eu afirmo a vocês que muitos
25 Mänitä ley‑yajnähixøøbiä tuꞌug tiänaayyøꞌcy. Mänitä Jesús hoy miäyajtøy: ―Wiindsǿṉ, tiic̈h ngudiúnäp nébiøch cøjxtaꞌaxiøø njugyhádät nebiä Dios jiugyhatiän. Paadiä Jesús jaduhṉ ñämaayyä, näꞌä mädiaꞌagyhixáaṉäp hänajty jeꞌe waam̱b hänajty yhadsowaꞌañ.
25 Um mestre da Lei se levantou e, querendo encontrar alguma prova contra Jesus, perguntou: — Mestre, o que devo fazer para conseguir a vida eterna?
26 Mänitä Jesús yhadsooyy: ―Neby jaduhṉ jim̱ myiṉ̃ cujaay maa jaꞌa leyän. Neby jaduhṉ mwiinjuøꞌøy.
26 Jesus respondeu:
27 Mänitä ley‑yajnähixøøbiä yhadsooyy: ―Jaduhṉ jim̱ myiṉ̃ maa jaꞌa leyän coo jaꞌa Dios mwiingudsähgǿꞌøwät hamuumduꞌjoot. Jaanä jaduhṉ jim̱ myiim̱bä coo hopiøṉä mdsógät mbaꞌhäyówät nebiä mniꞌx nebiä mgopc mdsoquiän.
27 O homem respondeu: — “Ame o Senhor, seu Deus, com todo o coração, com toda a alma, com todas as forças e com toda a mente. E ame o seu próximo como você ama a você mesmo.”
28 Mänitä Jesús miänaaṉ̃: ―Hoy jaduhṉ tøø mhadsoy; coo jaduhṉ mgudiúnät, mänit jim̱ mnǿcxät tsajpootyp.
28 — A sua resposta está certa! — disse Jesus. — Faça isso e você viverá.
29 Pero yajcumayaam̱bä ley‑yajnähixøøbiä hänajty. Mänit miänáaṉgumbä: ―Pøṉ jaduhṉ mnänøøm̱by cooc̈h hopiøṉä ndsógät nbaꞌhäyówät.
29 Porém o mestre da Lei, querendo se desculpar, perguntou: — Mas quem é o meu próximo?
30 Mänitä Jesús yhadsóogumbä: ―Nhuuc yajmøødmädiáꞌagyhøch mädiaꞌagy tuꞌug, nej miic̈h jaduhṉ hoy mwiinjuǿꞌøwät. Jiibiä jäyaꞌay hänajty tuꞌug yhädaꞌagy Jericó. Jerusalén hänajty tøø chohṉdaꞌagy. Tuꞌhaamhädaacpä jaꞌa meeꞌtspä piaaty. Cøjx jaduhṉ miéeꞌtsäxä møødä wyit. Mänit hoyhoy wiobhoꞌcä. Nebiä hoꞌogypiän hajxy jaduhṉ ñähgueecy.
30 Jesus respondeu assim:
31 Mänit teedywiindsǿṉ tuꞌug ñajxy. Coo jaꞌa mähdiøjc jaduhṉ yhijxy, cab jaduhṉ tiänaaxiøjpy. Jiuhyohy jaduhṉ.
31 Acontece que um sacerdote estava descendo por aquele mesmo caminho. Quando viu o homem, tratou de passar pelo outro lado da estrada.
32 Jaduhṉdsä tsajtøjcueendähajpä tuꞌug ñajxpä; jaduhṉ jeꞌe jiuhyohbiä.
32 Também um
33 Mänitä Samariabäyaꞌay tuꞌug ñajxpä. Coo jaduhṉ yhijxy, mänitä hojioot miøødhajty.
33 Mas um
34 Mänitä mähdiøjc chooyøøyy aceitehaam møødä vinohaam. Mänit yhamäguijty withaam maa hänajty tøø jiotiän. Mänitä yhamdsoo jäyujcøxp yujtsehṉ̃. Mänitä mähdiøjc hoy ñajtsømøꞌøyii maa jaꞌa mejtstaactän. Mänit jim̱ yhijxä.
34 Então chegou perto dele, limpou os seus ferimentos com azeite e vinho e em seguida os enfaixou. Depois disso, o samaritano colocou-o no seu próprio animal e o levou para uma pensão, onde cuidou dele.
35 Cujaboomä Samariabäyaꞌay jaꞌa cudøjc plataxädøꞌøñ metsc miooyy. Mänit ñämaayy: “Tuṉä mayhajt, huuc cueendähat yøꞌø mähdiøjc. Mäduhṉ̃tiä xädøꞌøñ mjaac yajtuṉ̃, mänítøch jaduhṉ nmoodiägátsät cooc̈h nwiimbijtägátsät.”
35 No dia seguinte, entregou duas moedas de prata ao dono da pensão, dizendo:
36 Mänitä Jesús jaꞌa ley‑yajnähixøøbiä miäyajtøøyy: ―Pøṉ maas hoyhänaꞌc tøø piädsøm̱y yøꞌø nädägøøgpähajxy.
36 Então Jesus perguntou ao mestre da Lei:
37 Mänitä ley‑yajnähixøøbiä yhadsooyy: ―Jaꞌa hänaꞌc hojioot møødhájtäbä. Mänitä Jesús miänaaṉ̃: ―Nøcx, y jaduhṉ miic̈h hojioot mmøødhájpät.
37 — Aquele que o socorreu! — respondeu o mestre da Lei. E Jesus disse:
38 Mänitä Jesúshajxy tiuꞌubǿjcumbä. Mänit hajxy miejch wiingcajptooty. Mänitä Jesús yajtøjtägøøyyä jaꞌa toꞌoxiøjc tuꞌug jaꞌa xøhajpä Marta.
38 Jesus e os seus discípulos continuaram a sua viagem e chegaram a um povoado. Ali uma mulher chamada Marta o recebeu na casa dela.
39 Jim̱ä Marta piuhdoꞌoxy hänajty tuꞌug jaꞌa xøhajpä María. Mänitä María jaꞌa Jesús wyiinhøxtaacy. Yhamädoow̱hidaam̱by hänajty jeꞌe waam̱baty jaꞌa Jesús hänajty miädiaꞌagaꞌañ.
39 Maria, a sua irmã, sentou-se aos pés do Senhor e ficou ouvindo o que ele ensinava.
40 Pero wyiꞌi jioodhadǿøtsäp jaꞌa Marta tiuuṉg hänajty. Mänitä Jesús ñämaayy: ―Wiindsǿṉ, nej miic̈h jaduhṉ mnijiäwøꞌøyii cooc̈h nbuhdoꞌoxy jaꞌa tuuṉg tøø xyajmänähgueegøꞌøy. Huuc nämaꞌaw weenc̈h xpiuhbety.
40 Marta estava ocupada com todo o trabalho da casa. Então chegou perto de Jesus e perguntou: — O senhor não se importa que a minha irmã me deixe sozinha com todo este trabalho? Mande que ela venha me ajudar.
41 Mänitä Jesús yhadsooyy: ―Marta, Marta, madiuꞌu miic̈h mwiꞌi tiajy mwiꞌi miay.
41 Aí o Senhor respondeu:
42 Tuꞌtuꞌuyyä jaduhṉ yhawiinmatsä. Hoyyä mbuhdoꞌoxy jaduhṉ quiudiuṉ̃. Cabä María jaꞌa cuhdujt jaduhṉ pøṉ piøgáaṉäxä cooc̈h nmädiaꞌagy jaduhṉ xyhamädoow̱híjtät.
42 mas apenas uma é necessária! Maria escolheu a melhor de todas, e esta ninguém vai tomar dela.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.