Lucas 6
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs VC
1 Te ɨɨⁿ nduu cùu‑xi nduu ndetatú ñáyiu ñùhu Jesús ichi ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ta yǎha‑gá ndɨhɨ‑güedé ɨɨⁿ xichi núú cáá trìú, te ní ngüíta‑güedé sàhnú‑güedé yoco trìú‑áⁿ te ndɨhɨ ndaha‑güedé quɨ́ɨ́ⁿ‑güedě quéé trìú tá xèxi‑güedé cuáháⁿ.
1 Em dia de sábado, Jesus atravessava umas plantações; seus discípulos iam colhendo espigas {de trigo}, as debulhavam na mão e comiam.
2 Te ɨɨⁿ ǔú cue tée cùu fariséú ní xáhaⁿ‑güedě xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá:
2 Alguns dos fariseus lhes diziam: Por que fazeis o que não é permitido no sábado?
3 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé:
3 Jesus respondeu: Acaso não tendes lido o que fez Davi, quando teve fome, ele e os seus companheiros;
4 Chi ní quɨ́hu ndíi vehe Yá Ndiǒxí, te ní queheⁿ ndíi pàá ní cuu íí ndécú‑ǎⁿ nǐ dácǎhñu ndíi cue tée xìca cuu ndɨhɨ ndíi ní xexi ndíi ndɨhɨ‑güedé, te ñá túú tàú ndíi sá dúcáⁿ càda ndíi ni cùu, chi mee‑ni cuè dútú tàú‑güedé caxi‑güedé pàá‑áⁿ ní cùu —cachí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
4 como entrou na casa de Deus e tomou os pães da proposição e deles comeu e deu de comer aos seus companheiros, se bem que só aos sacerdotes era permitido comê-los?
5 Te ní xáhaⁿ tùcu‑gá:
5 E ajuntou: O Filho do Homem é senhor também do sábado.
6 Te ɨngá nduu dɨu‑ni nduu ndètatú ñáyiu cuánguɨhu Jèsús xɨtɨ́ veñúhu dànehé‑gá ñáyiu. Te xíáⁿ ndécú ɨ̀ɨⁿ tée cùhú ní yíchí nihnu ɨɨⁿ xio ndaha cùha‑dé.
6 Em outro dia de sábado, Jesus entrou na sinagoga e ensinava. Achava-se ali um homem que tinha a mão direita seca.
7 Te cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, ndɨhɨ cue tée cùu fariséú ndéhé‑güedě nǔu cada tátna ñaha Jèsús xii tée cùhú‑áⁿ nduu ndètatú‑güedé‑áⁿ cuèndá níhí‑güedě nàcuáa cada‑güedé cacáⁿ cuéchi‑güedé cuèndá‑gá.
7 Ora, os escribas e os fariseus observavam Jesus para ver se ele curaria no dia de sábado. Eles teriam então pretexto para acusá-lo.
8 Dico Jèsús sa ní cutnùní iní‑gá nàcuáa sàni iní‑güedé, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii tée cùhú ndaha‑xi‑áⁿ:
8 Mas Jesus conhecia os pensamentos deles e disse ao homem que tinha a mão seca: Levanta-te e põe-te em pé, aqui no meio. Ele se levantou e ficou em pé.
9 Te dǎtnùní Jèsús ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú cuè ñáyiu xǐndecu‑áⁿ, te xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
9 Disse-lhes Jesus: Pergunto-vos se no sábado é permitido fazer o bem ou o mal; salvar a vida, ou deixá-la perecer.
10 Te dǎtnùní ní ndacoto‑gá núǔ‑yu nchaá‑yu, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii tée cùhú ndaha‑xi‑áⁿ:
10 E relanceando os olhos sobre todos, disse ao homem: Estende tua mão. Ele a estendeu, e foi-lhe restabelecida a mão.
11 Te cue tée xǐndecu‑áⁿ sǔúní nǐ cudééⁿ‑güedě sá dúcáⁿ nǐ quide tátna Jèsús tée cùhú‑áⁿ, te ní ngüíta‑güedé ndátnǔhu‑güedé nǔu nása cada ñaha‑güedě xii‑gá.
11 Mas eles encheram-se de furor e indagavam uns aos outros o que fariam a Jesus.
12 Te sátá dúcáⁿ nǐ cuu te ní xica Jèsús cuáháⁿ‑gá xɨtɨ́ yucu cuèndá yàcáⁿ cáháⁿ ndɨhɨ‑gá Tǎtá‑gǎ Dútú Ndiǒxí, te nɨ niú ní cáháⁿ ndɨhɨ ñaha‑gǎ.
12 Naqueles dias, Jesus retirou-se a uma montanha para rezar, e passou aí toda a noite orando a Deus.
13 Te sátá nǐ túndaá, te ní cana‑gá nchaa cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní cáxi‑gá úxúú tnàhá‑güedé, te cue tée‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑gǎ sá dɨ́ú‑güedě cuu‑güedé cue tée quɨ́hɨ́ⁿ cáháⁿ tnúhu‑gá núú ñǎyiu.
13 Ao amanhecer, chamou os seus discípulos e escolheu doze dentre eles que chamou de apóstolos:
14 Te duha xǐnani ndɨ ùxúú cue tée‑áⁿ. Té Xǐmú, àdi Pelú chi úú dɨ̀u‑dé, ndɨhɨ ñaní‑dé té Ndrǐxí, ndɨhɨ té Jàcobó, ndɨhɨ té Juàá, ndɨhɨ té Lìpé, ndɨhɨ té Bartolòmé,
14 Simão, a quem deu o sobrenome de Pedro; André, seu irmão; Tiago, João, Filipe, Bartolomeu,
15 ndɨhɨ té Màteú, ndɨhɨ té Mǎxí, ndɨhɨ té Jàcobó déhe té Àlfeú, ndɨhɨ ɨngá té Xǐmú tée ní cundɨhɨ cue tée canànistá,
15 Mateus, Tomé, Tiago, filho de Alfeu; Simão, chamado Zelador;
16 ndɨhɨ té Jùdás ñaní té Jàcobó, ndɨhɨ té Jùdás Iscàrioté tée ní sáá nduu nǐ sáha cuèndá ñáhá xìi Jesús núú cuè tée cùu úhú iní ñáhá xìi‑gá, duha xǐnani cuè tée ní cáxi Jèsús ní xica cuu ndɨhɨ‑gá.
16 Judas, irmão de Tiago; e Judas Iscariotes, aquele que foi o traidor.
17 Te Jèsús cuánuu‑gá yucu núú nǐ sáá‑gá‑áⁿ, te ní ngava‑gá ɨɨⁿ núú ndàá ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te xíáⁿ nǐ ngúnutnɨ́ɨ‑gá. Te xíáⁿ ndécú dàva‑gá cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ndɨhɨ vài ñáyiu ndètu ñahá‑yu xii‑gá, te ñáyiu‑áⁿ věxi‑yu nchaa ñuú cáá dìstritú Jùdeá, ndɨhɨ ñuú Jerusàlén, te ndècu ñáyiu véxi ndàa yuhu lamár yatni ñuú Tìrú, ndɨhɨ ñuú Sìdón. Te nchaa ñáyiu‑áⁿ nǐ quexìó‑yu cuìní‑yu cundedóho‑yu nchaa tnúhu càháⁿ Jèsús, ndɨhɨ cuèndá sá cuìní‑yu ndúha‑yu nchaa cuéhé tnàhá‑yu.
17 Descendo com eles, parou numa planície. Aí se achava um grande número de seus discípulos e uma grande multidão de pessoas vindas da Judéia, de Jerusalém, da região marítima, de Tiro e Sidônia, que tinham vindo para ouvi-lo e ser curadas das suas enfermidades.
18 Te tnàhá ñáyiu yɨ̀hɨ ñaha espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha.
18 E os que eram atormentados dos espíritos imundos ficavam livres.
19 Te nchaá‑yu cuìní‑yu dacàá‑yu ndahá‑yu tendàhá‑yu Jèsús ní cùu cuendá sá nǐ níhǐ‑yu tnúhu sá ndècu ndɨhɨ‑gá tnúhu ndee ìní quídé tǎtna‑gá nchaa ñáyiu cùhú.
19 Todo o povo procurava tocá-lo, pois saía dele uma força que os curava a todos.
20 Te Jèsús ní ndacoto‑gá núú cuè tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní xáhaⁿ‑gǎ:
20 Então ele ergueu os olhos para os seus discípulos e disse: Bem-aventurados vós que sois pobres, porque vosso é o Reino de Deus!
21 ’Váha táhú nchaa nchòhó ñáyiu ío cuìní cundedóho tnúhu Yá Ndiǒxí chi ío vii ío váha cuu iní‑ndó.
21 Bem-aventurados vós que agora tendes fome, porque sereis fartos! Bem-aventurados vós que agora chorais, porque vos alegrareis!
22 ’Váha táhú nchaa nchòhó ñáyiu na cùu úhú iní ñáhá tnàha ñáyiu‑xi, chi sáá nduu te vá dáñá‑gǎ‑yu quɨ́hu‑ndo vèñúhu, te cúcuèhé ñáhǎ‑yu xii‑ndo, te cachí‑yu sá ñà dɨ́ú ñǎyiu váha cùu‑ndo, te ducaⁿ càda ñahá‑yu xii‑ndo sǎ cuèndá yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo.
22 Bem-aventurados sereis quando os homens vos odiarem, vos expulsarem, vos ultrajarem, e quando repelirem o vosso nome como infame por causa do Filho do Homem!
23 Te òré ducaⁿ na càda ñahá‑yu xii‑ndo te cudɨ́ɨ́ víhí‑ní ìní‑ndó cùndecu‑ndo, chi sáá nduu ndùu táhú‑ndó sǎ ǐo váha càa ndecu andɨu cundecu ndɨhɨ‑ndo nduu na nasaá‑ndó yàcáⁿ cundecu‑ndo, chi dɨu‑ni ducaⁿ nǐ xóo cada ñaha cuè ñaní tnáhǎ‑yu xii cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ní xíndecu ndéé sanaha.
23 Alegrai-vos naquele dia e exultai, porque grande é o vosso galardão no céu. Era assim que os pais deles tratavam os profetas.
24 ’Te ndàhú ní cuu nchaa ñáyiu cuica ñà túú sàndáá iní ñáhá xìi Yá Ndiǒxí, chi vitna ío váha ndècú‑yu, dico sáá nduu te nduu ndàhú‑yu.
24 Mas ai de vós, ricos, porque tendes a vossa consolação!
25 ’Te ndàhú ní cuu tucu nchaa ñáyiu ñá túú tnàhí ná cúmǎní xii‑xi vitna, chi sáá nduu quìní‑yu tnúndòho tnúhu ndàhú.
25 Ai de vós, que estais fartos, porque vireis a ter fome! Ai de vós, que agora rides, porque gemereis e chorareis!
26 ’Te ndàhú ní cuu nchaa ñáyiu na càháⁿ váha dava‑gá ñáyiu cuèndá‑xi, chi ducaⁿ nǐ xóo cáháⁿ váha‑yu cuèndá nchaa cue tée ní xóo dandàhú ñáhá xìi ñáyiu ndéé sanaha, chi ní cachí‑güedé sá càháⁿ‑güedé tnúhu Yá Ndiǒxí te ñá ndàá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
26 Ai de vós, quando vos louvarem os homens, porque assim faziam os pais deles aos falsos profetas!
27 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii nchaa ñáyiu xǐndecu‑áⁿ:
27 Digo-vos a vós que me ouvis: amai os vossos inimigos, fazei bem aos que vos odeiam,
28 Te cácáⁿ táhú‑ndó nǔú Yǎ Ndiǒxí cuèndá ñáyiu càháⁿ úhú ñáhá xìi‑ndo, ndɨhɨ cuèndá ñáyiu tèe ñaha cuéchi neñùú xii‑ndo.
28 abençoai os que vos maldizem e orai pelos que vos injuriam.
29 Te núu ní canìhá‑yu xii‑ndo ɨ̀ɨⁿ xito te cuìní tucú‑yu canìhá‑yu, te daña‑ndo na cànihá‑yu, àdi núu na quèndeé‑yu dóó ndíxí ndòdo‑ndo, ndɨhɨ dúhnú‑ndó, te daña‑ndo na cànehé‑yu quɨ́hɨ́ⁿ.
29 Ao que te ferir numa face, oferece-lhe também a outra. E ao que te tirar a capa, não impeças de levar também a túnica.
30 Te núu xìcáⁿ‑yu ɨɨⁿ sá nándɨ̌hɨ‑yu núú‑ndó te cuáñaha‑ndo, àdi quendeé‑yu ɨɨⁿ ndachìuⁿ‑ndo, te vá nándàcáⁿ‑ndó nǔǔ‑yu.
30 Dá a todo o que te pedir; e ao que tomar o que é teu, não lho reclames.
31 Te nchaa sá vǎha cuìní‑ndó càda tnaha ñáyiu‑ndo, te cada‑ndo tnàhá‑ndó ndɨ̀hɨ́‑yu.
31 O que quereis que os homens vos façam, fazei-o também a eles.
32 ’Chi núu nchòhó ná cùu iní‑ndó mèe‑ni ñáyiu cùu iní ñáhá xìi‑ndo, te vá càchí‑ndó sǎ ǐo váha quìde‑ndo, chi tnàhá nchaa ñáyiu ndècu ichi cuehé ichi duha ducaⁿ xǐquidé‑yu.
32 Se amais os que vos amam, que recompensa mereceis? Também os pecadores amam aqueles que os amam.
33 Àdi mee‑ni ñáyiu quìde ñaha sá vǎha xii‑ndo quìde váha‑ndǒ‑yu, te vá càchí‑ndó sǎ ǐo váha quìde‑ndo, chi tnàhá nchaa ñáyiu ndècu ichi cuehé ichi duha ducaⁿ xǐquidé‑yu.
33 E se fazeis bem aos que vos fazem bem, que recompensa mereceis? Pois o mesmo fazem também os pecadores.
34 Àdi mee‑ni ñáyiu sàni iní‑ndó nàcoto ñaha xii‑ndo cuáñaha‑ndo ɨ̀ɨⁿ sá xìcáⁿ‑yu núú‑ndó, te vá cání ìní‑ndó sǎ ǐo quìde váha‑ndo, chi tnàhá ñáyiu ndècu ichi cuehé ichi duha dàsaⁿ nuú‑yu ɨɨⁿ sá néhé vǎha‑yu, te ndètu cahnu‑ná‑yu nacoto ñaha ñáyiu ní sáha nùú‑yu‑áⁿ.
34 Se emprestais àqueles de quem esperais receber, que recompensa mereceis? Também os pecadores emprestam aos pecadores, para receberem outro tanto.
35 Dico nchòhó xíní ñùhu‑xi cuu iní‑ndó ñǎyiu cùu úhú iní ñáhá xìi‑ndo, te cada‑ndo sǎ vǎha sá cúú‑xǐ‑yu, te cuáñaha nùu‑ndo ɨɨⁿ sá ná ndɨ̌hɨ‑yu te núu xìcáⁿ‑yu núú‑ndó, te vá cúndètu‑ndo nacoto ñahá‑yu xii‑ndo. Te ducaⁿ te ío‑gá cuéhé nǐhí‑ndó cùndecu ndɨhɨ‑ndo, te cuu ndisa‑ndo děhe Dútú Ndiǒxí, chi ío càhnu iní‑gá sá cúú‑xí nchàa ñáyiu ñá túú ndàcáⁿ táhú nǔú‑gǎ cuèndá nchaa sá vǎha quìde‑gá, ndɨhɨ sá cúú‑xí nchàa ñáyiu ndècu ichi cuehé ichi duha.
35 Pelo contrário, amai os vossos inimigos, fazei bem e emprestai, sem daí esperar nada. E grande será a vossa recompensa e sereis filhos do Altíssimo, porque ele é bom para com os ingratos e maus.
36 Te cunduu càhnu iní nchòhó tucu dàtná càhnu iní Tǎtá‑ó Dǔtú Ndiǒxí.
36 Sede misericordiosos, como também vosso Pai é misericordioso.
37 ’Te vá càháⁿ cuèhé‑ndó cuèndá sá quídé tnàha ñáyiu‑ndo, te ducaⁿ te Yá Ndiǒxí ñá túú nà tnúhu cúñaha‑gǎ xii‑ndo. Te vá cǔñaha‑ndo xìi ñáyiu sá quɨ̀hɨ́ⁿ‑yu ɨɨⁿ xichi núú ùhú núú ndàhú ndohó‑yu cuèndá nchaa sá ñà túú vǎha quìdé‑yu, te ducaⁿ te Yá Ndiǒxí vá cǔñaha‑gǎ xii‑ndo sǎ tnàhá‑ndó quɨ̌hɨ́ⁿ‑ndó ɨ̀ɨⁿ xichi núú ùhú núú ndàhú ndoho‑ndo. Te chí cádá càhnu iní nchaa sá quídě‑yu, te ducaⁿ te Yá Ndiǒxí cada càhnu iní ñáhá‑gǎ xii‑ndo tùcu.
37 Não julgueis, e não sereis julgados; não condeneis, e não sereis condenados; perdoai, e sereis perdoados;
38 Te chí cuǎñaha xìi ñáyiu núu ná cúú sǎ xíní ñùhú‑yu, te dàtná chitu ɨ̀ɨⁿ yicá súúní xìdó coyo‑ná, ducaⁿ tàxi Yá Ndiǒxí xii‑ndo. Te nánicuáa na càda‑ndo cada váha‑ndo sǎ cúú‑xí tnàha ñáyiu‑ndo, te dɨu‑ni ducaⁿ càda ñaha Yá Ndiǒxí xii‑ndo —càchí Jèsús xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
38 dai, e dar-se-vos-á. Colocar-vos-ão no regaço medida boa, cheia, recalcada e transbordante, porque, com a mesma medida com que medirdes, sereis medidos vós também.
39 Te dǎtnùní ní cani‑gá ɨɨⁿ cuèndú núǔ‑yu nàcuáa tecú tnùní‑yu tnúhu‑gá, te xǎhaⁿ‑gǎ:
39 Propôs-lhes também esta comparação: Pode acaso um cego guiar outro cego? Não cairão ambos na cova?
40 Te ni ɨ̀ɨⁿ landú yɨ́hɨ́ scuèlá ñá túú cùnuu‑gá‑güexi dàcúúxí mèstrú‑güexi, te ndéé nǔu na cùtúha váha‑güexi, te dǎtnùní nútnahá‑güexi tée dànehé ñáhá xìi‑güexi.
40 O discípulo não é superior ao mestre; mas todo discípulo perfeito será como o seu mestre.
41 ’Te na càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ nchàa cuéchi quìde ñáyiu cùu‑xi datná ɨɨⁿ mihi lǐhli. ¿Te ná cuèndá ndéhé‑ndó ɨ̀ɨⁿ sá ñà túú vǎha quìde tnaha ñáyiu‑ndo, te mee‑ndo vìhi‑gá quídé‑ndó‑í? Te sá dúcáⁿ quìde‑ndo te cada iní‑ndó sǎ ndéhé‑ndó dàtná ɨɨⁿ mihi lǐhli ñùhu núú tnàha ñáyiu‑ndo, te mee‑ndo ñùhu ɨɨⁿ mihi cahnu‑gá núú‑ndó.
41 Por que vês tu o argueiro no olho de teu irmão e não reparas na trave que está no teu olho?
42 Te núu na nàcanu ichi‑ndo tnaha ñáyiu‑ndo cuèndá sá ñà túú quìde váha‑yu ndècú‑yu te mee‑ndo vìhi‑gá quídé‑ndó ñá, te cada iní‑ndó sǎ xǎhaⁿ‑ndo xìí‑yu sá nátàva‑ndo mihi líhli ñùhu núǔ‑yu, te mihi càhnu ñuhu núú méé‑ndó ñà túú quìde cuendá‑ndó. ¡Te sá dúcáⁿ quìde‑ndo te ío dàndahú‑ndó mèe‑ndo sá quídé ndǎá‑ndó te ñá ndàá sá quídé ndǎá‑ndó! Te xìni ñuhu‑xi díhna‑gá daña‑ndo nchàa sá ñà túú vǎha quìde‑ndo, te dǎtnùní ducaⁿ te cutnùní váha iní‑ndó nàcuáa nacanu ichi‑ndo tnàha ñáyiu‑ndo.
42 Ou como podes dizer a teu irmão: Deixa-me, irmão, tirar de teu olho o argueiro, quando tu não vês a trave no teu olho? Hipócrita, tira primeiro a trave do teu olho e depois enxergarás para tirar o argueiro do olho de teu irmão.
43 ’Te ñá túú nì ɨɨⁿ yutnu váha te quiní‑ó cùuⁿ sávìdí sá ñà túú vǎha, te ni ɨ̀ɨⁿ yutnu sá ñà túú vǎha, te quiní‑ó cùuⁿ sávìdí váha, chi mee‑ni sǎvìdí sá ñà túú vǎha cùuⁿ.
43 Uma árvore boa não dá frutos maus, uma árvore má não dá bom fruto.
44 Te ndɨ dɨ́ɨ́ⁿ nǔú yutnu xìní‑ó nǎ yutnu cùu‑xi cuendá sá sǎvìdí‑xi, chi ñá túú xìní‑ó cùuⁿ ngúxí ɨɨⁿ tnu ìñu, te ni ñà túú xìní‑ó cùuⁿ ndéhé yoho yàha stilé dɨ́quɨ́ ɨɨⁿ yoho yàha cutexínu.
44 Porquanto cada árvore se conhece pelo seu fruto. Não se colhem figos dos espinheiros, nem se apanham uvas dos abrolhos.
45 Te nchaa ñáyiu váha iní‑xi càháⁿ‑yu tnúhu váha, chi dɨu‑ni tnúhu váha tnàhí‑áⁿ ñúhú ìní‑yu, te nchaa ñáyiu ñá túú vǎha iní‑xi càháⁿ cuèhé‑yu, chi dɨu‑ni tnúhu cuèhé tnàhí‑áⁿ ñúhú ìní‑yu, chi nchaa sá ñúhú ìní‑yu te xíǎⁿ càháⁿ‑yu.
45 O homem bom tira coisas boas do bom tesouro do seu coração, e o homem mau tira coisas más do seu mau tesouro, porque a boca fala daquilo de que o coração está cheio.
46 ’¿Te ná cuèndá càchí‑ndó sǎ yǔhú cúù‑í Yaá cúú Xǐtohó‑ndó te ñá túú quìde‑ndo nchaa nacuáa càháⁿ‑í‑i?
46 Por que me chamais: Senhor, Senhor... e não fazeis o que digo?
47 Te na càchí tnúhu‑í xii‑ndo cuèndá ñáyiu tùha ñaha xii‑í, chi ñáyiu‑áⁿ sácǔndedóho‑yu nchaa tnúhu càháⁿ‑í te tnɨ̀ɨ́‑yu.
47 Todo aquele que vem a mim ouve as minhas palavras e as pratica, eu vos mostrarei a quem é semelhante.
48 Te ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu dàtná ɨɨⁿ tée ní dácáá ɨ̀ɨⁿ vehe, chi tée‑áⁿ dǐhna‑gá ní xete‑dé ndéé ní tnahá‑dé yúú cáxíⁿ te dǎtnùní ní tava‑dé cimièntú‑xi, te òré ní cuuⁿ dáú, te ní ndee ndute ñuhu, te ní ndacáⁿ‑xi ndéé núú cáá vèhe‑áⁿ, dico ñá túú ní ndàcu‑xi cuido‑xi, te ducaⁿ chi tée ní dácáá vèhe‑áⁿ nǐ tava‑dé cimièntú‑xi núú yǔú cáxíⁿ. Duha sǎtnahá‑xi cùu nchaa ñáyiu sàcúndedóho tnúhu càháⁿ‑í te tnɨ̀ɨ́‑yu.
48 É semelhante ao homem que, edificando uma casa, cavou bem fundo e pôs os alicerces sobre a rocha. As águas transbordaram, precipitaram-se as torrentes contra aquela casa e não a puderam abalar, porque ela estava bem construída.
49 Te ñáyiu sàcúndedóho tnúhu càháⁿ‑í te ñá túú tnɨ̀ɨ́‑yu, ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu dàtná ɨɨⁿ tée ní dácáá ɨ̀ɨⁿ vehe, te ñá túú ní tàva‑dé cimièntú‑xi, te òré ní cuuⁿ dáú, te ní ndee ndute ñuhu, te ní ndacáⁿ‑xi ndéé núú cáá vèhe‑áⁿ, te íí‑ni ní xido‑xi vehe‑áⁿ cuèndá sá ñà túú ní quène cimientú‑xi. Duha sǎtnahá‑xi cùu nchaa ñáyiu sàcúndedóho tnúhu‑í te ñá túú cuìní‑yu tnɨɨ́‑yu —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
49 Mas aquele que as ouve e não as observa é semelhante ao homem que construiu a sua casa sobre a terra movediça, sem alicerces. A torrente investiu contra ela, e ela logo ruiu; e grande foi a ruína daquela casa.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.