Lucas 6

Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Te ɨɨⁿ nduu cùu‑xi nduu ndetatú ñáyiu ñùhu Jesús ichi ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ta yǎha‑gá ndɨhɨ‑güedé ɨɨⁿ xichi núú cáá trìú, te ní ngüíta‑güedé sàhnú‑güedé yoco trìú‑áⁿ te ndɨhɨ ndaha‑güedé quɨ́ɨ́ⁿ‑güedě quéé trìú tá xèxi‑güedé cuáháⁿ.
1 Aconteceu que, num sábado, passando Jesus pelas searas, os seus discípulos colhiam e comiam espigas, debulhando-as com as mãos.
2 Te ɨɨⁿ ǔú cue tée cùu fariséú ní xáhaⁿ‑güedě xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá:
2 E alguns dos fariseus lhes disseram: Por que fazeis o que não é lícito aos sábados?
3 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé:
3 Respondeu-lhes Jesus: Nem ao menos tendes lido o que fez Davi, quando teve fome, ele e seus companheiros?
4 Chi ní quɨ́hu ndíi vehe Yá Ndiǒxí, te ní queheⁿ ndíi pàá ní cuu íí ndécú‑ǎⁿ nǐ dácǎhñu ndíi cue tée xìca cuu ndɨhɨ ndíi ní xexi ndíi ndɨhɨ‑güedé, te ñá túú tàú ndíi sá dúcáⁿ càda ndíi ni cùu, chi mee‑ni cuè dútú tàú‑güedé caxi‑güedé pàá‑áⁿ ní cùu —cachí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
4 Como entrou na casa de Deus, tomou, e comeu os pães da proposição, e os deu aos que com ele estavam, pães que não lhes era lícito comer, mas exclusivamente aos sacerdotes?
5 Te ní xáhaⁿ tùcu‑gá:
5 E acrescentou-lhes: O Filho do Homem é senhor do sábado.
6 Te ɨngá nduu dɨu‑ni nduu ndètatú ñáyiu cuánguɨhu Jèsús xɨtɨ́ veñúhu dànehé‑gá ñáyiu. Te xíáⁿ ndécú ɨ̀ɨⁿ tée cùhú ní yíchí nihnu ɨɨⁿ xio ndaha cùha‑dé.
6 Sucedeu que, em outro sábado, entrou ele na sinagoga e ensinava. Ora, achava-se ali um homem cuja mão direita estava ressequida.
7 Te cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, ndɨhɨ cue tée cùu fariséú ndéhé‑güedě nǔu cada tátna ñaha Jèsús xii tée cùhú‑áⁿ nduu ndètatú‑güedé‑áⁿ cuèndá níhí‑güedě nàcuáa cada‑güedé cacáⁿ cuéchi‑güedé cuèndá‑gá.
7 Os escribas e os fariseus observavam-no, procurando ver se ele faria uma cura no sábado, a fim de acharem de que o acusar.
8 Dico Jèsús sa ní cutnùní iní‑gá nàcuáa sàni iní‑güedé, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii tée cùhú ndaha‑xi‑áⁿ:
8 Mas ele, conhecendo-lhes os pensamentos, disse ao homem da mão ressequida: Levanta-te e vem para o meio; e ele, levantando-se, permaneceu de pé.
9 Te dǎtnùní Jèsús ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú cuè ñáyiu xǐndecu‑áⁿ, te xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
9 Então, disse Jesus a eles: Que vos parece? É lícito, no sábado, fazer o bem ou o mal? Salvar a vida ou deixá-la perecer?
10 Te dǎtnùní ní ndacoto‑gá núǔ‑yu nchaá‑yu, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii tée cùhú ndaha‑xi‑áⁿ:
10 E, fitando todos ao redor, disse ao homem: Estende a mão. Ele assim o fez, e a mão lhe foi restaurada.
11 Te cue tée xǐndecu‑áⁿ sǔúní nǐ cudééⁿ‑güedě sá dúcáⁿ nǐ quide tátna Jèsús tée cùhú‑áⁿ, te ní ngüíta‑güedé ndátnǔhu‑güedé nǔu nása cada ñaha‑güedě xii‑gá.
11 Mas eles se encheram de furor e discutiam entre si quanto ao que fariam a Jesus.
12 Te sátá dúcáⁿ nǐ cuu te ní xica Jèsús cuáháⁿ‑gá xɨtɨ́ yucu cuèndá yàcáⁿ cáháⁿ ndɨhɨ‑gá Tǎtá‑gǎ Dútú Ndiǒxí, te nɨ niú ní cáháⁿ ndɨhɨ ñaha‑gǎ.
12 Naqueles dias, retirou-se para o monte, a fim de orar, e passou a noite orando a Deus.
13 Te sátá nǐ túndaá, te ní cana‑gá nchaa cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní cáxi‑gá úxúú tnàhá‑güedé, te cue tée‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑gǎ sá dɨ́ú‑güedě cuu‑güedé cue tée quɨ́hɨ́ⁿ cáháⁿ tnúhu‑gá núú ñǎyiu.
13 E, quando amanheceu, chamou a si os seus discípulos e escolheu doze dentre eles, aos quais deu também o nome de apóstolos:
14 Te duha xǐnani ndɨ ùxúú cue tée‑áⁿ. Té Xǐmú, àdi Pelú chi úú dɨ̀u‑dé, ndɨhɨ ñaní‑dé té Ndrǐxí, ndɨhɨ té Jàcobó, ndɨhɨ té Juàá, ndɨhɨ té Lìpé, ndɨhɨ té Bartolòmé,
14 Simão, a quem acrescentou o nome de Pedro, e André, seu irmão; Tiago e João; Filipe e Bartolomeu;
15 ndɨhɨ té Màteú, ndɨhɨ té Mǎxí, ndɨhɨ té Jàcobó déhe té Àlfeú, ndɨhɨ ɨngá té Xǐmú tée ní cundɨhɨ cue tée canànistá,
15 Mateus e Tomé; Tiago, filho de Alfeu, e Simão, chamado Zelote;
16 ndɨhɨ té Jùdás ñaní té Jàcobó, ndɨhɨ té Jùdás Iscàrioté tée ní sáá nduu nǐ sáha cuèndá ñáhá xìi Jesús núú cuè tée cùu úhú iní ñáhá xìi‑gá, duha xǐnani cuè tée ní cáxi Jèsús ní xica cuu ndɨhɨ‑gá.
16 Judas, filho de Tiago, e Judas Iscariotes, que se tornou traidor.
17 Te Jèsús cuánuu‑gá yucu núú nǐ sáá‑gá‑áⁿ, te ní ngava‑gá ɨɨⁿ núú ndàá ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te xíáⁿ nǐ ngúnutnɨ́ɨ‑gá. Te xíáⁿ ndécú dàva‑gá cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ndɨhɨ vài ñáyiu ndètu ñahá‑yu xii‑gá, te ñáyiu‑áⁿ věxi‑yu nchaa ñuú cáá dìstritú Jùdeá, ndɨhɨ ñuú Jerusàlén, te ndècu ñáyiu véxi ndàa yuhu lamár yatni ñuú Tìrú, ndɨhɨ ñuú Sìdón. Te nchaa ñáyiu‑áⁿ nǐ quexìó‑yu cuìní‑yu cundedóho‑yu nchaa tnúhu càháⁿ Jèsús, ndɨhɨ cuèndá sá cuìní‑yu ndúha‑yu nchaa cuéhé tnàhá‑yu.
17 E, descendo com eles, parou numa planura onde se encontravam muitos discípulos seus e grande multidão do povo, de toda a Judeia, de Jerusalém e do litoral de Tiro e de Sidom,
18 Te tnàhá ñáyiu yɨ̀hɨ ñaha espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha.
18 que vieram para o ouvirem e serem curados de suas enfermidades; também os atormentados por espíritos imundos eram curados.
19 Te nchaá‑yu cuìní‑yu dacàá‑yu ndahá‑yu tendàhá‑yu Jèsús ní cùu cuendá sá nǐ níhǐ‑yu tnúhu sá ndècu ndɨhɨ‑gá tnúhu ndee ìní quídé tǎtna‑gá nchaa ñáyiu cùhú.
19 E todos da multidão procuravam tocá-lo, porque dele saía poder; e curava todos.
20 Te Jèsús ní ndacoto‑gá núú cuè tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní xáhaⁿ‑gǎ:
20 Então, olhando ele para os seus discípulos, disse-lhes:
21 ’Váha táhú nchaa nchòhó ñáyiu ío cuìní cundedóho tnúhu Yá Ndiǒxí chi ío vii ío váha cuu iní‑ndó.
21 Bem-aventurados vós, os que agora tendes fome, porque sereis fartos.
22 ’Váha táhú nchaa nchòhó ñáyiu na cùu úhú iní ñáhá tnàha ñáyiu‑xi, chi sáá nduu te vá dáñá‑gǎ‑yu quɨ́hu‑ndo vèñúhu, te cúcuèhé ñáhǎ‑yu xii‑ndo, te cachí‑yu sá ñà dɨ́ú ñǎyiu váha cùu‑ndo, te ducaⁿ càda ñahá‑yu xii‑ndo sǎ cuèndá yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo.
22 Bem-aventurados sois quando os homens vos odiarem e quando vos expulsarem da sua companhia, vos injuriarem e rejeitarem o vosso nome como indigno, por causa do Filho do Homem.
23 Te òré ducaⁿ na càda ñahá‑yu xii‑ndo te cudɨ́ɨ́ víhí‑ní ìní‑ndó cùndecu‑ndo, chi sáá nduu ndùu táhú‑ndó sǎ ǐo váha càa ndecu andɨu cundecu ndɨhɨ‑ndo nduu na nasaá‑ndó yàcáⁿ cundecu‑ndo, chi dɨu‑ni ducaⁿ nǐ xóo cada ñaha cuè ñaní tnáhǎ‑yu xii cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ní xíndecu ndéé sanaha.
23 Regozijai-vos naquele dia e exultai, porque grande é o vosso galardão no céu; pois dessa forma procederam seus pais com os profetas.
24 ’Te ndàhú ní cuu nchaa ñáyiu cuica ñà túú sàndáá iní ñáhá xìi Yá Ndiǒxí, chi vitna ío váha ndècú‑yu, dico sáá nduu te nduu ndàhú‑yu.
24 Mas ai de vós, os ricos! Porque tendes a vossa consolação.
25 ’Te ndàhú ní cuu tucu nchaa ñáyiu ñá túú tnàhí ná cúmǎní xii‑xi vitna, chi sáá nduu quìní‑yu tnúndòho tnúhu ndàhú.
25 Ai de vós, os que estais agora fartos! Porque vireis a ter fome.
26 ’Te ndàhú ní cuu nchaa ñáyiu na càháⁿ váha dava‑gá ñáyiu cuèndá‑xi, chi ducaⁿ nǐ xóo cáháⁿ váha‑yu cuèndá nchaa cue tée ní xóo dandàhú ñáhá xìi ñáyiu ndéé sanaha, chi ní cachí‑güedé sá càháⁿ‑güedé tnúhu Yá Ndiǒxí te ñá ndàá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
26 Ai de vós, quando todos vos louvarem! Porque assim procederam seus pais com os falsos profetas.
27 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii nchaa ñáyiu xǐndecu‑áⁿ:
27 Digo-vos, porém, a vós outros que me ouvis: amai os vossos inimigos, fazei o bem aos que vos odeiam;
28 Te cácáⁿ táhú‑ndó nǔú Yǎ Ndiǒxí cuèndá ñáyiu càháⁿ úhú ñáhá xìi‑ndo, ndɨhɨ cuèndá ñáyiu tèe ñaha cuéchi neñùú xii‑ndo.
28 bendizei aos que vos maldizem, orai pelos que vos caluniam.
29 Te núu ní canìhá‑yu xii‑ndo ɨ̀ɨⁿ xito te cuìní tucú‑yu canìhá‑yu, te daña‑ndo na cànihá‑yu, àdi núu na quèndeé‑yu dóó ndíxí ndòdo‑ndo, ndɨhɨ dúhnú‑ndó, te daña‑ndo na cànehé‑yu quɨ́hɨ́ⁿ.
29 Ao que te bate numa face, oferece-lhe também a outra; e, ao que tirar a tua capa, deixa-o levar também a túnica;
30 Te núu xìcáⁿ‑yu ɨɨⁿ sá nándɨ̌hɨ‑yu núú‑ndó te cuáñaha‑ndo, àdi quendeé‑yu ɨɨⁿ ndachìuⁿ‑ndo, te vá nándàcáⁿ‑ndó nǔǔ‑yu.
30 dá a todo o que te pede; e, se alguém levar o que é teu, não entres em demanda.
31 Te nchaa sá vǎha cuìní‑ndó càda tnaha ñáyiu‑ndo, te cada‑ndo tnàhá‑ndó ndɨ̀hɨ́‑yu.
31 Como quereis que os homens vos façam, assim fazei-o vós também a eles.
32 ’Chi núu nchòhó ná cùu iní‑ndó mèe‑ni ñáyiu cùu iní ñáhá xìi‑ndo, te vá càchí‑ndó sǎ ǐo váha quìde‑ndo, chi tnàhá nchaa ñáyiu ndècu ichi cuehé ichi duha ducaⁿ xǐquidé‑yu.
32 Se amais os que vos amam, qual é a vossa recompensa? Porque até os pecadores amam aos que os amam.
33 Àdi mee‑ni ñáyiu quìde ñaha sá vǎha xii‑ndo quìde váha‑ndǒ‑yu, te vá càchí‑ndó sǎ ǐo váha quìde‑ndo, chi tnàhá nchaa ñáyiu ndècu ichi cuehé ichi duha ducaⁿ xǐquidé‑yu.
33 Se fizerdes o bem aos que vos fazem o bem, qual é a vossa recompensa? Até os pecadores fazem isso.
34 Àdi mee‑ni ñáyiu sàni iní‑ndó nàcoto ñaha xii‑ndo cuáñaha‑ndo ɨ̀ɨⁿ sá xìcáⁿ‑yu núú‑ndó, te vá cání ìní‑ndó sǎ ǐo quìde váha‑ndo, chi tnàhá ñáyiu ndècu ichi cuehé ichi duha dàsaⁿ nuú‑yu ɨɨⁿ sá néhé vǎha‑yu, te ndètu cahnu‑ná‑yu nacoto ñaha ñáyiu ní sáha nùú‑yu‑áⁿ.
34 E, se emprestais àqueles de quem esperais receber, qual é a vossa recompensa? Também os pecadores emprestam aos pecadores, para receberem outro tanto.
35 Dico nchòhó xíní ñùhu‑xi cuu iní‑ndó ñǎyiu cùu úhú iní ñáhá xìi‑ndo, te cada‑ndo sǎ vǎha sá cúú‑xǐ‑yu, te cuáñaha nùu‑ndo ɨɨⁿ sá ná ndɨ̌hɨ‑yu te núu xìcáⁿ‑yu núú‑ndó, te vá cúndètu‑ndo nacoto ñahá‑yu xii‑ndo. Te ducaⁿ te ío‑gá cuéhé nǐhí‑ndó cùndecu ndɨhɨ‑ndo, te cuu ndisa‑ndo děhe Dútú Ndiǒxí, chi ío càhnu iní‑gá sá cúú‑xí nchàa ñáyiu ñá túú ndàcáⁿ táhú nǔú‑gǎ cuèndá nchaa sá vǎha quìde‑gá, ndɨhɨ sá cúú‑xí nchàa ñáyiu ndècu ichi cuehé ichi duha.
35 Amai, porém, os vossos inimigos, fazei o bem e emprestai, sem esperar nenhuma paga; será grande o vosso galardão, e sereis filhos do Altíssimo. Pois ele é benigno até para com os ingratos e maus.
36 Te cunduu càhnu iní nchòhó tucu dàtná càhnu iní Tǎtá‑ó Dǔtú Ndiǒxí.
36 Sede misericordiosos, como também é misericordioso vosso Pai.
37 ’Te vá càháⁿ cuèhé‑ndó cuèndá sá quídé tnàha ñáyiu‑ndo, te ducaⁿ te Yá Ndiǒxí ñá túú nà tnúhu cúñaha‑gǎ xii‑ndo. Te vá cǔñaha‑ndo xìi ñáyiu sá quɨ̀hɨ́ⁿ‑yu ɨɨⁿ xichi núú ùhú núú ndàhú ndohó‑yu cuèndá nchaa sá ñà túú vǎha quìdé‑yu, te ducaⁿ te Yá Ndiǒxí vá cǔñaha‑gǎ xii‑ndo sǎ tnàhá‑ndó quɨ̌hɨ́ⁿ‑ndó ɨ̀ɨⁿ xichi núú ùhú núú ndàhú ndoho‑ndo. Te chí cádá càhnu iní nchaa sá quídě‑yu, te ducaⁿ te Yá Ndiǒxí cada càhnu iní ñáhá‑gǎ xii‑ndo tùcu.
37 Não julgueis e não sereis julgados; não condeneis e não sereis condenados; perdoai e sereis perdoados;
38 Te chí cuǎñaha xìi ñáyiu núu ná cúú sǎ xíní ñùhú‑yu, te dàtná chitu ɨ̀ɨⁿ yicá súúní xìdó coyo‑ná, ducaⁿ tàxi Yá Ndiǒxí xii‑ndo. Te nánicuáa na càda‑ndo cada váha‑ndo sǎ cúú‑xí tnàha ñáyiu‑ndo, te dɨu‑ni ducaⁿ càda ñaha Yá Ndiǒxí xii‑ndo —càchí Jèsús xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
38 dai, e dar-se-vos-á; boa medida, recalcada, sacudida, transbordante, generosamente vos darão; porque com a medida com que tiverdes medido vos medirão também.
39 Te dǎtnùní ní cani‑gá ɨɨⁿ cuèndú núǔ‑yu nàcuáa tecú tnùní‑yu tnúhu‑gá, te xǎhaⁿ‑gǎ:
39 Propôs-lhes também uma parábola: Pode, porventura, um cego guiar a outro cego? Não cairão ambos no barranco?
40 Te ni ɨ̀ɨⁿ landú yɨ́hɨ́ scuèlá ñá túú cùnuu‑gá‑güexi dàcúúxí mèstrú‑güexi, te ndéé nǔu na cùtúha váha‑güexi, te dǎtnùní nútnahá‑güexi tée dànehé ñáhá xìi‑güexi.
40 O discípulo não está acima do seu mestre; todo aquele, porém, que for bem-instruído será como o seu mestre.
41 ’Te na càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ nchàa cuéchi quìde ñáyiu cùu‑xi datná ɨɨⁿ mihi lǐhli. ¿Te ná cuèndá ndéhé‑ndó ɨ̀ɨⁿ sá ñà túú vǎha quìde tnaha ñáyiu‑ndo, te mee‑ndo vìhi‑gá quídé‑ndó‑í? Te sá dúcáⁿ quìde‑ndo te cada iní‑ndó sǎ ndéhé‑ndó dàtná ɨɨⁿ mihi lǐhli ñùhu núú tnàha ñáyiu‑ndo, te mee‑ndo ñùhu ɨɨⁿ mihi cahnu‑gá núú‑ndó.
41 Por que vês tu o argueiro no olho de teu irmão, porém não reparas na trave que está no teu próprio?
42 Te núu na nàcanu ichi‑ndo tnaha ñáyiu‑ndo cuèndá sá ñà túú quìde váha‑yu ndècú‑yu te mee‑ndo vìhi‑gá quídé‑ndó ñá, te cada iní‑ndó sǎ xǎhaⁿ‑ndo xìí‑yu sá nátàva‑ndo mihi líhli ñùhu núǔ‑yu, te mihi càhnu ñuhu núú méé‑ndó ñà túú quìde cuendá‑ndó. ¡Te sá dúcáⁿ quìde‑ndo te ío dàndahú‑ndó mèe‑ndo sá quídé ndǎá‑ndó te ñá ndàá sá quídé ndǎá‑ndó! Te xìni ñuhu‑xi díhna‑gá daña‑ndo nchàa sá ñà túú vǎha quìde‑ndo, te dǎtnùní ducaⁿ te cutnùní váha iní‑ndó nàcuáa nacanu ichi‑ndo tnàha ñáyiu‑ndo.
42 Como poderás dizer a teu irmão: Deixa, irmão, que eu tire o argueiro do teu olho, não vendo tu mesmo a trave que está no teu? Hipócrita, tira primeiro a trave do teu olho e, então, verás claramente para tirar o argueiro que está no olho de teu irmão.
43 ’Te ñá túú nì ɨɨⁿ yutnu váha te quiní‑ó cùuⁿ sávìdí sá ñà túú vǎha, te ni ɨ̀ɨⁿ yutnu sá ñà túú vǎha, te quiní‑ó cùuⁿ sávìdí váha, chi mee‑ni sǎvìdí sá ñà túú vǎha cùuⁿ.
43 Não há árvore boa que dê mau fruto; nem tampouco árvore má que dê bom fruto.
44 Te ndɨ dɨ́ɨ́ⁿ nǔú yutnu xìní‑ó nǎ yutnu cùu‑xi cuendá sá sǎvìdí‑xi, chi ñá túú xìní‑ó cùuⁿ ngúxí ɨɨⁿ tnu ìñu, te ni ñà túú xìní‑ó cùuⁿ ndéhé yoho yàha stilé dɨ́quɨ́ ɨɨⁿ yoho yàha cutexínu.
44 Porquanto cada árvore é conhecida pelo seu próprio fruto. Porque não se colhem figos de espinheiros, nem dos abrolhos se vindimam uvas.
45 Te nchaa ñáyiu váha iní‑xi càháⁿ‑yu tnúhu váha, chi dɨu‑ni tnúhu váha tnàhí‑áⁿ ñúhú ìní‑yu, te nchaa ñáyiu ñá túú vǎha iní‑xi càháⁿ cuèhé‑yu, chi dɨu‑ni tnúhu cuèhé tnàhí‑áⁿ ñúhú ìní‑yu, chi nchaa sá ñúhú ìní‑yu te xíǎⁿ càháⁿ‑yu.
45 O homem bom do bom tesouro do coração tira o bem, e o mau do mau tesouro tira o mal; porque a boca fala do que está cheio o coração.
46 ’¿Te ná cuèndá càchí‑ndó sǎ yǔhú cúù‑í Yaá cúú Xǐtohó‑ndó te ñá túú quìde‑ndo nchaa nacuáa càháⁿ‑í‑i?
46 Por que me chamais Senhor, Senhor, e não fazeis o que vos mando?
47 Te na càchí tnúhu‑í xii‑ndo cuèndá ñáyiu tùha ñaha xii‑í, chi ñáyiu‑áⁿ sácǔndedóho‑yu nchaa tnúhu càháⁿ‑í te tnɨ̀ɨ́‑yu.
47 Todo aquele que vem a mim, e ouve as minhas palavras, e as pratica, eu vos mostrarei a quem é semelhante.
48 Te ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu dàtná ɨɨⁿ tée ní dácáá ɨ̀ɨⁿ vehe, chi tée‑áⁿ dǐhna‑gá ní xete‑dé ndéé ní tnahá‑dé yúú cáxíⁿ te dǎtnùní ní tava‑dé cimièntú‑xi, te òré ní cuuⁿ dáú, te ní ndee ndute ñuhu, te ní ndacáⁿ‑xi ndéé núú cáá vèhe‑áⁿ, dico ñá túú ní ndàcu‑xi cuido‑xi, te ducaⁿ chi tée ní dácáá vèhe‑áⁿ nǐ tava‑dé cimièntú‑xi núú yǔú cáxíⁿ. Duha sǎtnahá‑xi cùu nchaa ñáyiu sàcúndedóho tnúhu càháⁿ‑í te tnɨ̀ɨ́‑yu.
48 É semelhante a um homem que, edificando uma casa, cavou, abriu profunda vala e lançou o alicerce sobre a rocha; e, vindo a enchente, arrojou-se o rio contra aquela casa e não a pôde abalar, por ter sido bem-construída.
49 Te ñáyiu sàcúndedóho tnúhu càháⁿ‑í te ñá túú tnɨ̀ɨ́‑yu, ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu dàtná ɨɨⁿ tée ní dácáá ɨ̀ɨⁿ vehe, te ñá túú ní tàva‑dé cimièntú‑xi, te òré ní cuuⁿ dáú, te ní ndee ndute ñuhu, te ní ndacáⁿ‑xi ndéé núú cáá vèhe‑áⁿ, te íí‑ni ní xido‑xi vehe‑áⁿ cuèndá sá ñà túú ní quène cimientú‑xi. Duha sǎtnahá‑xi cùu nchaa ñáyiu sàcúndedóho tnúhu‑í te ñá túú cuìní‑yu tnɨɨ́‑yu —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
49 Mas o que ouve e não pratica é semelhante a um homem que edificou uma casa sobre a terra sem alicerces, e, arrojando-se o rio contra ela, logo desabou; e aconteceu que foi grande a ruína daquela casa.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.