Hebreus 9
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs VC
1 Te tnúhu sá nǐ cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí ndéé díhna cùu‑xi cuendá nàcuáa cada ñáyiu isràél chiñuhu ñàhá‑yu xii‑gá, ndɨhɨ cuèndá vehe‑gá caa ñuyíú‑a.
1 A primeira aliança, na verdade, teve regulamentos rituais e seu santuário terrestre.
2 Te ñáyiu isràél ní dácáǎ‑yu vehe Yá Ndiǒxí, te vehe‑áⁿ nǐ cuu‑xi vehe dóó te ní xúhuⁿ nehu xɨ̀tɨ́‑xi. Te cuàrtú díhna ní xínani‑xi cuàrtú ní cuu íí, te xíáⁿ nǐ xíndecu ɨɨⁿ sá ndèé dité‑xi sá nǐ cándodó ɨ̀ɨⁿ caa candíl núú dìté‑xi, te ní xínutnɨ́ɨ ɨɨⁿ mèsá ní xóo códó pàá ní xóo nduu táhú Yǎ Ndiǒxí.
2 Consistia numa tenda: a parte anterior encerrava o candelabro e a mesa com os pães da proposição; chamava-se Santo.
3 Te cuàrtú cúú ùú ní xínani‑xi cuàrtú ní cuu íí víhí‑gǎ.
3 Atrás do segundo véu achava-se a parte chamada Santo dos Santos.
4 Te xɨtɨ́ cuàrtú‑áⁿ nǐ xínutnɨ́ɨ ɨɨⁿ sá nǐ cuáha mee‑ni dǐhúⁿ cuàáⁿ te núú xǐǎⁿ ní xóo cahmi‑güedé dúsa sá sàháⁿ tnámí. Te dɨu‑ni xíáⁿ nǐ xíndecu tucu ɨɨⁿ càjá ní cuu mee‑ni dǐhúⁿ cuàáⁿ te xɨtɨ́ càjá‑áⁿ nǐ xúhuⁿ ɨɨⁿ lǐtu ní cuáha mee‑ni dǐhúⁿ cuàáⁿ, te xɨtɨ́ lǐtu‑áⁿ nǐ xúhuⁿ mànáá sá nǐ xóo caxí‑yu dàvá‑áⁿ. Te dɨu‑ni xɨtɨ́ càjá‑áⁿ nǐ xúhuⁿ tnudìi ndíi Àrón sá nǐ saa itá‑xi, ndɨhɨ yúú sǎ nǐ xíndeé tnúhu ní cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí nàcuáa cada ñáyiu. Te duha ní xínani càjá‑áⁿ: Càjá sá ñúhú tnǔhu ní cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí sá cúú‑xí ñǎyiu, duha ní xínani‑xi.
4 Aí estava o altar de ouro para os perfumes, e a Arca da Aliança coberta de ouro por todos os lados; dentro dela, a urna de ouro contendo o maná, a vara de Aarão que floresceu e as tábuas da aliança;
5 Te núú càjá‑áⁿ nǐ cándodó ǔú tnàhá sá nǐ cadúha‑yu, te xíǎⁿ cáá‑xí dàtná cáá espíritú xínú cuèchi núú Yǎ Ndiǒxí. Te cuèndá úú xíǎⁿ ní cutnùní iní‑yu sá ǐo càhnu cuu Yá Ndiǒxí, te sá nǐ cadúha‑yu‑áⁿ ndèé ndíxíⁿ‑xi, te ndíxíⁿ‑xi‑áⁿ dǎhu‑xi xio xio núú quídé càhnu iní Yǎ Ndiǒxí nchaa yícá cuěchi ñáyiu, dico vá cúú‑gǎ cáháⁿ‑í cuèndá nchaa dava‑gá xíǎⁿ vitna.
5 em cima da arca, os querubins da glória estendendo a sombra de suas asas sobre o propiciatório. Mas não é aqui o lugar de falarmos destas coisas pormenorizadamente.
6 Te nchaa xíǎⁿ ní xíndecu xɨtɨ́ vehe Yá Ndiǒxí, te cue dútú nǐ xóo quɨ́hu‑güedé ɨɨⁿ nduu ɨɨⁿ nduu xɨtɨ́ cuàrtú díhna ní xóo cada‑güedé nàcuáa tàú‑güedé cada‑güedé sá cúú‑xí Yǎ Ndiǒxí.
6 Assim sendo, enquanto na primeira parte do tabernáculo entram continuamente os sacerdotes para desempenhar as funções,
7 Te cuàrtú cúú ùú‑áⁿ chi mee‑ni dǔtú cúnùu ní xóo quɨ́hu‑dé ɨɨⁿ xito‑ni ndɨ tnahá cuíá. Te ndɨ tnahá òré ducaⁿ nǐ xóo quɨ́hu dútú cúnùu‑áⁿ te ní xóo canehe‑dé nɨ́ñɨ́ nǐ xóo quɨ́hu ní xóo nduu táhú Yǎ Ndiǒxí. Te ducaⁿ nǐ xóo cada dútú‑ǎⁿ cuèndá sá Yǎ Ndiǒxí cada càhnu iní‑gá nchaa yícá cuěchi mee‑dě, ndɨhɨ nchaa yícá cuěchi ñáyiu.
7 no segundo entra apenas o sumo sacerdote, somente uma vez ao ano, e ainda levando consigo o sangue para oferecer pelos seus próprios pecados e pelos do povo.
8 Te sá dúcáⁿ mèe‑ni dútú cúnùu ní xóo quɨ́hu‑dé xɨtɨ́ cuàrtú ní cuu íí‑gǎ‑áⁿ, xíǎⁿ Espíritú Yǎ Ndiǒxí quídé‑xí cùtnuní iní‑ó sǎ nɨ̀ni ducaⁿ ní xíndecu vehe‑áⁿ nǐ xóo cadá‑yu nàcuáa ní xóo cúñaha Yǎ Ndiǒxí cadá‑yu. Te xíǎⁿ cútnùní sá vǎtá sàá‑gá nduu cǎháⁿ ndɨhɨ́‑yu Yá Ndiǒxí nàcuáa tàú‑xi cunduu.
8 Com o que significava o Espírito Santo que o caminho do Santo dos Santos ainda não estava livre, enquanto subsistisse o primeiro tabernáculo.
9 Te sá dúcáⁿ nǐ xíndecu vehe‑áⁿ, ndɨhɨ sá dúcáⁿ nǐ xóo cada nchaa cue dútú‑ǎⁿ, xíǎⁿ cútnùní iní‑ó nàcuáa quìde Yá Ndiǒxí vitna, chi nchaa quɨtɨ ní xóo cahni cue dútú‑ǎⁿ nǐ xóo nduu táhú Yǎ Ndiǒxí, ndɨhɨ nchaa dava‑gá sá nǐ xóo nduu táhú‑gǎ ñá túú ní quìde‑xi nacuáa nduu ndoo nduu nine iní cue ñáyiu nàcuáa cutnùní iní‑yu sá ñà túú‑gǎ cuéchi‑yu ndècu núú Yǎ Ndiǒxí.
9 Isto é também uma figura que se refere ao tempo presente, sinal de que os dons e sacrifícios que se ofereciam eram incapazes de justificar a consciência daquele que praticava o culto.
10 Te sá dúcáⁿ nǐ xóo cada nchaa dútú‑ǎⁿ nǐ níhí tnáhá‑xí ndɨ̀hɨ nchaa tnúhu sá dánèhé ñáhá xìi ñáyiu ná cúú sǎ cáxǐ‑yu ndɨhɨ ná cúú sǎ cúú còhó‑yu ndɨhɨ nàcuáa ndàhá‑yu. Te tnúhu‑áⁿ nǐ cuu‑xi mee‑ni sǎ nǐ sanu ichi ñaha xìí‑yu nàcuáa cundecú‑yu ñuyíú‑a. Te tnúhu‑áⁿ nǐ nàndɨ́hɨ‑xi ndéé ní sáá nduu nǐ nadama Yá Ndiǒxí tnúhu‑áⁿ cuèndá sá vǎ dúcáⁿ‑gǎ cadá‑yu cundecú‑yu.
10 Culto que consistia unicamente em comidas, bebidas e abluções diversas, ritos materiais que só podiam ter valor enquanto não fossem instituídos outros mais perfeitos.
11 Te Xítohó Jesucrìstú ní quixi‑gá ñuyíú‑a, te dɨu‑gá cúú‑gǎ Yaá cúú dǔtú cúnùu, te xíǎⁿ nǔu quìde‑gá nchaa sá vǎha sá cúú‑xí‑ó. Te vitna ní nucúndecu‑gá núú ǐo vii ío váha càa, te núú ndécú‑gǎ‑áⁿ ñà túú cùu‑xi ɨɨⁿ vehe sá nǐ dácáá cuè tée ñuyíú‑a.
11 Porém, já veio Cristo, Sumo Sacerdote dos bens vindouros. E através de um tabernáculo mais excelente e mais perfeito, não construído por mãos humanas {isto é, não deste mundo},
12 Te cada iní‑ó sǎ Xǐtohó Jesucrìstú cuánguɨhu‑gá xɨtɨ́ cuàrtú núú nǐ cuu íí víhí dàtná ní xóo cada dútú cúnùu ní xíndecu ndéé sanaha, chi ní nucúndecu‑gá núú ndécú Yǎ Ndiǒxí. Dico ñá túú ni quìde‑gá dàtná ní xóo cada dútú cúnùu ní xíndecu ndéé sanaha, chi dútú‑ǎⁿ òré ní xóo quɨ́hu‑dé xɨtɨ́ cuàrtú ní cuu íí‑gǎ‑áⁿ, te ní xóo canehe‑dé nɨ́ñɨ́ chìvá ndɨhɨ nɨ́ñɨ́ chěhlu ní xóo quɨ́hu. Dico Xítohó Jesucrìstú chi nɨ́ñɨ́ méé‑gǎ ní satɨ ní xíhí‑gá núú cùrúxí, te xíǎⁿ duuⁿ duuⁿ cuáháⁿ‑gá ní nucúndecu‑gá núú ndécú Yǎ Ndiǒxí. Te sá dúcáⁿ nǐ quide‑gá xíǎⁿ ní naníhí tàhú‑ó.
12 sem levar consigo o sangue de carneiros ou novilhos, mas com seu próprio sangue, entrou de uma vez por todas no santuário, adquirindo-nos uma redenção eterna.
13 Te nchaa ñáyiu ní xóo cada nàcuáa vá cúú‑gǎ‑yu ñáyiu ní cuu íí, ñáyiu‑áⁿ nǐ xóo códó ñáhá cuè dútú nɨ̌ñɨ́ ndɨcutu, ndɨhɨ nɨ́ñɨ́ chìvá, ndɨhɨ yáá cùñú chěhlu quɨtɨ sàhni‑güedé cuèndá nduu íí tucú‑yu.
13 Pois se o sangue de carneiros e de touros e a cinza de uma vaca, com que se aspergem os impuros, santificam e purificam pelo menos os corpos,
14 ¡Dico nɨ́ñɨ́ Xǐtohó Jesucrìstú chi ío‑gá nándɨ̌hɨ‑xi sá cúú‑xí nchòo ñáyiu xǐndecu vitna! Te cuèndá nɨ́ñɨ́‑gǎ‑áⁿ, chi Espíritú Yǎ Ndiǒxí sá ndécú nchàa nduu nchaa quɨ́ú nǐ cuu ɨɨⁿnuu‑xi ndɨ̀hɨ Xítohó Jesucrìstú sá cúú cùú‑gá cuèndá cuu‑gá dàtná ɨɨⁿ táhú sǎ cúú‑xí Yǎ Ndiǒxí cuěi cùu‑gá Yaá ñá túú tnàhí cuéchi‑xi, te ní satɨ nɨ́ñɨ́‑gǎ te ní xíhí‑gá. Te cuèndá xíǎⁿ ní cutnùní iní‑ó sǎ Yǎ Ndiǒxí ní quide càhnu iní‑gá nchaa sá ñà túú vǎha ní quide‑o, te ní nduu ndoo ní nduu nine iní‑ó. Te ducaⁿ nǐ nduu ndoo ní nduu nine iní‑ó cuèndá sá ndácú‑ó cùnu cuechi‑o núú Yǎ Ndiǒxí Yaá ndécú nchàa nduu nchaa quɨ́ú.
14 quanto mais o sangue de Cristo, que pelo Espírito eterno se ofereceu como vítima sem mácula a Deus, purificará a nossa consciência das obras mortas para o serviço do Deus vivo?
15 Te Xítohó Jesucrìstú ní quide ndáá‑gá núú Yǎ Ndiǒxí cuèndá cue ñáyiu ndècu ñuyíú‑a. Te cuèndá xíǎⁿ Yǎ Ndiǒxí cada‑gá ɨngá núú sǎ vǎha sá cúú‑xǐ‑yu dàtná ní cachí‑gá, te ducaⁿ càda‑gá sá cuèndá nchaa ñáyiu ní cáháⁿ‑gá cundecu ndɨhɨ‑gá, chi ñáyiu‑áⁿ nduu táhǔ‑yu cundecu ndɨhɨ váha ñàhá‑yu xii‑gá nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ chi ducaⁿ nǐ cachí‑gá, te ducaⁿ chi Xítohó Jesucrìstú ní xíhí‑gá núú cùrúxí cuèndá sá Yǎ Ndiǒxí cada càhnu iní‑gá nchaa yícá cuěchi‑yu, nchaa cuéchi sá nǐ quidé‑yu cútnàhá ní cunuu tnúhu sá nǐ cáháⁿ‑gá díhna.
15 Por isso ele é mediador do novo testamento. Pela sua morte expiou os pecados cometidos no decorrer do primeiro testamento, para que os eleitos recebam a herança eterna que lhes foi prometida.
16 Te nchoo xìní‑ó sǎ nǔu ɨɨⁿ tée na càdúha ɨɨⁿ tutú nàcuáa cada ñáyiu dàcáhñu‑yu nchaa sá ndécú ndɨ̀hɨ‑dé, te tutú‑áⁿ xíní ñùhu‑xi ndéé ná yǎha nduu cùú‑dé.
16 Porque, onde há testamento, é necessário que intervenha a morte do testador.
17 Te ñá túú tàú‑xi cada ñáyiu nàcuáa càháⁿ‑xi núú tùtú‑áⁿ nɨni ndècu tée ní cadúha, dico sátá ná yǎha cuú‑dé te cadá‑yu nàcuáa càháⁿ‑xi.
17 Um testamento só entra em vigor depois da morte do testador. Permanece sem efeito enquanto ele vive.
18 Te cuěi tnúhu ní cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí ndéé díhna nàcuáa cada váha‑gá ñáyiu, te dɨu‑ni ndɨhɨ nɨ́ñɨ́ nǐ cundáá‑xi chi ní sahni‑güedé quɨtɨ te ní satɨ nɨ́ñɨ́‑güedɨ.
18 Por essa razão, nem mesmo o primeiro testamento foi inaugurado sem uma efusão de sangue.
19 Te ndíi Moìsés ní cáháⁿ ndodo ndíi núú nchàa ñáyiu nàcuáa ní cachí Yǎ Ndiǒxí cadá‑yu, te nàcuáa‑ni ndùu tnúhu ní chídó tnùní ndíi núú tùtú ndíi ní cáháⁿ ndíi, te ní dácá ndǐi ndute nɨ́ñɨ́ chěhlu ndɨhɨ nɨ́ñɨ́ chìvá lǐhli, te ní queheⁿ ndíi ɨɨⁿ dité yutnu nàni hisópó ndɨhɨ luha idi tɨcuèhé, te ní chindóyo ndíi nɨ́ñɨ́‑ǎⁿ. Te ní sódó ndíi núú tùtú ndèé tnúhu Yá Ndiǒxí sá nǐ chídó tnùní ndíi‑áⁿ, te tnàhá cue ñáyiu xǐndecu‑áⁿ nǐ chúcú ndǐi.
19 Moisés, ao concluir a proclamação de todos os mandamentos da lei, em presença de todo o povo reunido, tomou o sangue dos touros e dos cabritos imolados, bem como água, lã escarlate e hissopo, aspergiu com sangue não só o próprio livro, como também todo o povo,
20 Te ní xáhaⁿ ndǐi Moìsés xií‑yu: “Cuèndá nɨ́ñɨ́‑a ní cundáá sá Yǎ Ndiǒxí cada ñaha‑gǎ xii‑ndo sǎ vǎha chi ducaⁿ nǐ cachí‑gá cada‑gá sá cúú‑xí‑ndó”, duha ní xáhaⁿ ndǐi xií‑yu.
20 dizendo: Este é o sangue da aliança que Deus contraiu convosco {Ex 24,8}.
21 Te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ quide tucu ndíi ní chúcú ndǐi nɨ́ñɨ́ vehe‑gá ndɨhɨ nchaa sá nándɨ̌hɨ‑güedé òré chíñùhu‑güedé Yǎ Ndiǒxí ndécú xɨ̀tɨ́ vehe‑gá‑áⁿ.
21 E da mesma maneira aspergiu o tabernáculo e todos os objetos do culto.
22 Te tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés càchí‑xi sá méé‑ní nɨ̌ñɨ́ chucu‑güedě nchaa sá cǎnehe chìuⁿ‑güedé òré chíñùhu‑güedé Yǎ Ndiǒxí, te sacú‑nǎ te ndɨhɨ ndoo nchaa xíǎⁿ chucu‑güedě nɨ́ñɨ́ ni cùu. Te dacuɨtɨ́í nǐ xini ñuhu‑xi sǎ cátɨ́ nɨ̌ñɨ́ cuèndá ducaⁿ càda cahnu iní Yǎ Ndiǒxí nchaa yícá cuěchi ñáyiu.
22 Aliás, conforme a lei, o sangue é utilizado, para quase todas as purificações, e sem efusão de sangue não há perdão.
23 Te sá cuèndá sá nǐ xíhí Xítohó Jesucrìstú núú cùrúxí, xíǎⁿ ñá túú‑gǎ cuéchi‑o ndècu núú Yǎ Ndiǒxí. Te cuèndá nchaa sá nǐ xɨ́hɨ xɨtɨ́ vehe‑gá sá nǐ dácáá ñǎyiu isràél xíǎⁿ cútnùní iní‑ó nàcuáa quìde‑xi núú ndécú‑gǎ. Te dacuɨtɨ́í nǐ xini ñuhu‑xi sǎ cáhní‑güedě cue quɨtɨ ní cachí Yǎ Ndiǒxí cuèndá nduu íí nchaa sá nǐ xɨ́hɨ xɨtɨ́ vehe‑gá‑áⁿ. Te cuěi ducaⁿ nǐ sahni‑güedé cue quɨtɨ‑áⁿ dico ñá túú ní quìde‑xi nacuáa ngúndecu váha‑o nǔú Yǎ Ndiǒxí. Dico Xítohó Jesucrìstú ní xíhí‑gá, te sá nǐ xíhí‑gá xíǎⁿ ní quide‑gá nàcuáa ngúndecu váha‑o nǔú Yǎ Ndiǒxí.
23 Se os meros símbolos das realidades celestes exigiam uma tal purificação, necessário se tornava que as realidades mesmo fossem purificadas por sacrifícios ainda superiores.
24 Te Xítohó Jesucrìstú cuándaa‑gá andɨu nǔú ndécú Yǎ Ndiǒxí càháⁿ ndàhú‑gá cuèndá‑ó, te Xítohó Jesucrìstú chi ñá dɨ́ú ɨ̀ɨⁿ vehe ní dácáá cuè tée ñuyíú‑a cuánguɨhu‑gá. Te vehe Yá Ndiǒxí sá nǐ dácáá cuè ñáyiu isràél ñuyíú‑a ndéé sanaha, ndɨhɨ nchaa nàcuáa ní xóo cada‑güedé xɨtɨ́ vehe‑gá‑áⁿ xíǎⁿ cútnùní iní‑ó nàcuáa quìde‑xi núú ndécú‑gǎ.
24 Eis por que Cristo entrou, não em santuário feito por mãos de homens, que fosse apenas figura do santuário verdadeiro, mas no próprio céu, para agora se apresentar intercessor nosso ante a face de Deus.
25 Te dútú cúnùu núú ñǎyiu isràél ní xóo quɨ́hu‑dé núú cuìá núú cuìá xɨtɨ́ cuàrtú ní cuu íí víhí‑gǎ‑áⁿ, te ní xóo canehe‑dé nɨ́ñɨ́ nǐ xóo quɨ́hu xɨtɨ́ cuàrtú‑áⁿ dico ñá dɨ́ú nɨ̌ñɨ́ méé‑dě. Dico Xítohó Jesucrìstú chi ñá túú dùcaⁿ ni quide‑gá chi ɨɨⁿ xito‑ni ní satɨ nɨ́ñɨ́‑gǎ te ní xíhí‑gá.
25 E não entrou para se oferecer muitas vezes a si mesmo, como o pontífice que entrava todos os anos no santuário para oferecer sangue alheio.
26 Chi núu ni xǐhí‑gá nuu núu te ndéé cútnàhá ní ngáva ñuyíú ducaⁿ ngüǐta‑gá cada‑gá ní cùu, te vitna ta ndɨ̀hɨ nduu cuáháⁿ ní quixi‑gá ñuyíú‑a ní xíhí‑gá ɨɨⁿ xito‑ni cuèndá cuu‑gá dàtná ɨɨⁿ táhú sǎ cúú‑xí Yǎ Ndiǒxí, te ducaⁿ nǐ quide‑gá cuèndá sá vǎ cúndècu‑gá cuéchi ñáyiu núú Yǎ Ndiǒxí.
26 Do contrário, lhe seria necessário padecer muitas vezes desde o princípio do mundo; quando é certo que apareceu uma só vez ao final dos tempos para destruição do pecado pelo sacrifício de si mesmo.
27 Te nchoo cuè ñáyiu ñuyíú‑a chi ɨɨⁿ xito‑ni cuú‑ó te dǎtnùní ducaⁿ te cada ndáá Yǎ Ndiǒxí cuéchi‑o.
27 Como está determinado que os homens morram uma só vez, e logo em seguida vem o juízo,
28 Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu Xítohó Jesucrìstú chi ɨɨⁿ xito‑ni ní xíhí‑gá cuèndá sá vǎ cúndècu‑gá cuéchi ñáyiu núú Yǎ Ndiǒxí, te ducaⁿ nǐ cuu ní xíhí‑gá chi mee‑gǎ ducaⁿ nǐ cachí‑gá cunduu. Te quixi tucu Xítohó Jesucrìstú ñuyíú‑a dico ñá dɨ́ú‑gǎ sá cádá‑gǎ cuèndá sá vǎ cúndècu‑gá cuéchi ñáyiu núú Yǎ Ndiǒxí, chi quixi‑gá nacuaca‑gá nchaa ñáyiu ndètu ñaha xii‑gá cuèndá cundecú‑yu ndɨhɨ‑gá nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ.
28 assim Cristo se ofereceu uma só vez para tomar sobre si os pecados da multidão, e aparecerá uma segunda vez, não porém em razão do pecado, mas para trazer a salvação àqueles que o esperam.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.