1 Coríntios 1
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NVT
1 Yúhú té Pǎblú ní cáháⁿ ñáhá Yǎ Ndiǒxí xii‑í cuèndá sá càháⁿ‑í tnúhu Xítohó Jesucrìstú núú ñǎyiu, chi ducaⁿ nǐ cachí Yǎ Ndiǒxí cunduu. Te càdúha‑í tutú‑a ndɨhɨ té Sǒstenés tée ndècu ndɨhɨ‑o ichi Xítohó Jesucrìstú
1 Eu, Paulo, chamado para ser apóstolo de Cristo Jesus pela vontade de Deus, escrevo esta carta, com nosso irmão Sóstenes,
2 cuèndá daquìxi‑í ndaha nchòhó ñáyiu xǐndecu ichi Yá Ndiǒxí ndécú ñùú Còrintú, chi nchòhó cúú‑ndó ñǎyiu cùu cuendá Yǎ Ndiǒxí cuèndá sá ndécú ndɨ̀hɨ‑ndo Xítohó Jesucrìstú. Te dɨu‑ni‑ndo cùu‑ndo ñáyiu ní cáháⁿ ñáhá Yǎ Ndiǒxí cuèndá cundecu yɨñùhu‑ndo núú‑gǎ, ndɨhɨ nchaa dava‑gá ñáyiu ndècu nchaa xichi, ñáyiu càchí sá ǐo càhnu cuu Xítohó Jesucrìstú. Te Yaá‑áⁿ cúú‑gǎ Xítohó‑yu, te dɨu‑ni‑gá cúú‑gǎ Xítohó nchoo tùcu.
2 à igreja de Deus em Corinto, àqueles que ele santificou por meio de Cristo Jesus. Vocês foram chamados por Deus para ser seu povo santo junto com todos que, em toda parte, invocam o nome de nosso Senhor Jesus Cristo, Senhor deles e nosso.
3 Te xìcáⁿ táhù‑í núú Tǎtá‑ó Dǔtú Ndiǒxí ndɨhɨ núú Xǐtohó Jesucrìstú sá ndɨ̀ nduú‑gá ío na chìndee chitúu ñaha‑gǎ xii‑ndo, te ío váha cuu iní‑ndó cùndecu‑ndo.
3 Que Deus, nosso Pai, e o Senhor Jesus Cristo lhes deem graça e paz.
4 Te ducaⁿ‑ni ǐo ndàcáⁿ táhù‑í núú Yǎ Ndiǒxí cuèndá‑ndó, chi mee‑gǎ ío chìndee chitúu ñaha‑gá xii‑ndo sǎ cuèndá Xítohó Jesucrìstú.
4 Sempre agradeço a meu Deus por vocês e pela graça que ele lhes tem dado em Cristo Jesus.
5 Te cuèndá sá ndécú‑ndó ndɨ̀hɨ Xítohó Jesucrìstú, núu xíǎⁿ Yǎ Ndiǒxí ío chìndee ñaha‑gá xii‑ndo sàá dɨ́quɨ́‑ndó nàcuáa cáháⁿ‑ndó, ndɨhɨ nàcuáa cùtnuní iní‑ndó,
5 Por meio dele Deus os enriqueceu em tudo, em toda capacidade de expressão e em todo entendimento.
6 chi tnúhu sá ni nǐhí‑ndó cuèndá Xítohó Jesucrìstú ní quée‑xi iní‑ndó.
6 A mensagem a respeito de Cristo de fato se firmou em vocês,
7 Te xíǎⁿ nǔu nchaa sá vǎha ñá túú tnàhí cùmání xii‑ndo chi Yá Ndiǒxí ío chìndee ñaha‑gá. Te ducaⁿ quìde‑gá nɨni nchòhó nɨ yùhu nɨ iní‑ndó ndètu‑ndo sáá nduu quìxi tucu Xítohó Jesucrìstú.
7 uma vez que nenhum dom espiritual lhes falta enquanto esperam ansiosamente pela volta de nosso Senhor Jesus Cristo.
8 Te Yá Ndiǒxí ducaⁿ‑ni ǐo chindee ñàha‑gá xii‑ndo cuèndá sá vǎ yǒo teñaha cuěchi nduu na quìxi tucu Xítohó Jesucrìstú.
8 Ele os manterá firmes até o fim, para que estejam livres de toda a culpa no dia de nosso Senhor Jesus Cristo.
9 Te nchaa sá càháⁿ Yǎ Ndiǒxí dacuɨtɨ́í quìde‑gá, te dɨu‑gá cúú‑gǎ Yaá ní cáháⁿ ñáhá xìi‑ndo cuendá cuu ɨɨⁿnuu‑ndo ndɨ̀hɨ Déhe‑gá Xítohó Jesucrìstú Yaá cúú Xǐtohó‑ó.
9 Deus é fiel, e ele os convidou a ter comunhão com seu Filho Jesus Cristo, nosso Senhor.
10 Te nchòhó ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑í ichi Xítohó Jesucrìstú càháⁿ‑í dóho‑ndo sǎ vǎ ndɨ̀ dɨ́ɨ́ⁿ càni iní‑ndó, te ío cuu ɨɨⁿnuu‑ndo cùndecu‑ndo, te ɨɨⁿ‑ni càni iní‑ndó, te ɨɨⁿ‑ni càda‑ndo chi ducaⁿ cuìní‑gá cunduu.
10 Irmãos, suplico-lhes em nome de nosso Senhor Jesus Cristo que vivam em harmonia uns com os outros e ponham fim às divisões entre vocês. Antes, tenham o mesmo parecer, unidos em pensamento e propósito.
11 Te duha càháⁿ‑í dóho nchòhó ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑í ichi Xítohó Jesucrìstú, chi cue ñáyiu vehe té Clòé ní cachí tnúhu‑yu xii‑í sá ñà túú cùu ɨɨⁿnuu‑ndo ndecu‑ndo.
11 Pois alguns membros da família de Cloe me informaram dos desentendimentos entre vocês, meus irmãos.
12 Te duha ndùu tnúhu ní níhì‑í nàcuáa cùu ndecu‑ndo, chi dava‑ndo càchí‑ndó: “Yúhú cúù‑í cuèndá té Pǎblú.” Te dava‑ndo càchí‑ndó: “Yúhú cúù‑í cuèndá té Àpolós.” Te dava‑ndo càchí‑ndó: “Yúhú cúù‑í cuèndá té Pèlú.” Te dava tucu‑ndo càchí‑ndó: “Yúhú cúù‑í cuèndá Xítohó Jesucrìstú”, duha càchí‑ndó.
12 Refiro-me ao fato de alguns dizerem: “Eu sigo Paulo”, enquanto outros afirmam: “Eu sigo Apolo”, ou “Eu sigo Pedro”, ou ainda, “Eu sigo Cristo”.
13 Te vá dúcáⁿ cǎháⁿ‑ndó chi ñá túú nǎ daha Xítohó Jesucrìstú ndécú chi ɨɨⁿdìi‑ni‑gá. Te ñá dɨ́ú yǔhú té Pǎblú ní xǐhí‑í núú cùrúxí sá cuèndá‑ndó, te ni ñà túú ní sàndute‑ndo cuendá sá yǔhú cuu cuèndá ñáhà‑í xii‑ndo.
13 Acaso Cristo foi dividido? Será que eu, Paulo, fui crucificado em favor de vocês? Alguém foi batizado em nome de Paulo?
14 Te táxǎhu xii Yá Ndiǒxí chi ñá dɨ́ú nchàa‑ndo ni dacuandute‑í, chi té Crìspú‑ni ndɨhɨ té Gǎyú‑ni ní dácuándùte‑í‑güedé.
14 Graças a Deus, não batizei nenhum de vocês, exceto Crispo e Gaio,
15 Te xíǎⁿ nǔu vá cúú tnàhí cáháⁿ‑ndó sǎ nǐ sandute‑ndo sǎ cúú cuèndá ñáhà‑í xii‑ndo.
15 de modo que ninguém pode dizer que foi batizado em meu nome.
16 Te ní ndacu tucu iní‑í sá tnàhá tucu ñáyiu cùu ndɨ mee té Èstéfanás ní dácuándùte‑í, te dɨu‑ná ñáyiu‑áⁿ te sànuu sá ñà túú‑gǎ nágá ñáyiu ni dàcuandute‑í.
16 Sim, também batizei a família de Estéfanas, mas não me lembro de ter batizado mais ninguém.
17 Te Xítohó Jesucrìstú ñá túú ní tèndaha ñaha‑gá xii‑í sá dácuàndute‑í ñáyiu, chi ní tendaha ñàha‑gá xii‑í sá càháⁿ‑í tnúhu‑gá núǔ‑yu, tnúhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑ó. Te ñá túú càháⁿ‑í dàtná càháⁿ ñáyiu túha. Te ducaⁿ quìde‑í cuèndá sá nchòhó quɨ́ndáá váha iní‑ndó tnǔhu sá càháⁿ nàcuáa ní xíhí Xítohó Jesucrìstú núú cùrúxí. Chi núu na càháⁿ‑í dàtná càháⁿ ñáyiu túha te nchòhó vá quɨ̀ndáá iní‑ndó tnǔhu‑áⁿ nàcuáa tàú‑xi cunduu.
17 Pois Cristo não me enviou para batizar, mas para anunciar as boas-novas, e não com palavras de sabedoria humana, para que a cruz de Cristo não perca seu poder.
18 Te nchaa ñáyiu ta xǐta nihnu cuáháⁿ càchí‑yu sá ñà túú nàndɨ́hɨ tnúhu sá càháⁿ nàcuáa ní xíhí Xítohó Jesucrìstú núú cùrúxí, dico sá cúú‑xí nchòo ñáyiu sa ní naníhí tàhú, chi tnúhu‑áⁿ cúú‑xí ɨ̀ɨⁿ tnúhu sá nǐ taxi Yá Ndiǒxí ndécú ndɨ̀hɨ‑o cuendá ndacu‑gá cada‑gá nchaa nàcuáa cuìní‑gá iní‑ó,
18 A mensagem da cruz é loucura para os que se encaminham para a destruição, mas para nós que estamos sendo salvos ela é o poder de Deus.
19 te quèe ndáá‑xi nàcuáa càháⁿ‑gá núú tùtú‑gá núú càchí‑xi:
19 Como dizem as Escrituras: “Destruirei a sabedoria dos sábios e rejeitarei a inteligência dos inteligentes”.
20 Te xíǎⁿ cútnùní iní‑ó sǎ ncháá ñǎyiu sàni iní‑xi sá ǐo túha ndècu ñuyíú‑a, ndɨhɨ nchaa cue tée dàcuaha ñaha xií‑yu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, ndɨhɨ nchaa ñáyiu ío váha sàá dɨ́quɨ́‑xi càháⁿ cuèndá nchaa sá ìó ñuyíú‑a, te nchaa ñáyiu‑áⁿ càchí Yǎ Ndiǒxí sá ñà túú nàndɨ́hɨ nchaa sá xìní tnùní‑yu sá cúú‑xí‑gǎ.
20 Diante disso, onde ficam os sábios, os eruditos e os argumentadores desta era? Deus fez a sabedoria deste mundo parecer loucura.
21 Te Yá Ndiǒxí ío váha cùtnuní iní‑gá nàcuáa quìde‑gá, chi ñá túú dàña‑gá cundecu ndɨhɨ ñàhá‑yu xii‑gá sá cuèndá nchaa sá nǐ sáá dɨ́quɨ́ méě‑yu, te ducaⁿ quìde‑gá chi cuìní‑gá sá cúndèdóho‑yu tnúhu sá sání ìní‑yu ñá túú nàndɨ́hɨ. Te sá cuèndá tnúhu‑áⁿ te naníhí tàhú‑yu te núu na quɨ̀ndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá.
21 Visto que Deus, em sua sabedoria, providenciou que o mundo não o conhecesse por meio de sabedoria humana, usou a loucura de nossa pregação para salvar os que creem.
22 Te cue ñáyiu isràél cuìní‑yu quiní‑yu sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada, te cue ñáyiu grìégú nchìcúⁿ nihnú‑yu nchaa sá dácuàha ñáyiu ío túha.
22 Pois os judeus pedem sinais, e os gentios buscam sabedoria.
23 Dico nchoo yɨ̀hɨ‑o cáháⁿ‑ó nǔú ñǎyiu sá Xǐtohó Jesucrìstú ní xíhí‑gá núú cùrúxí. Te cue ñáyiu isràél ñá túú tnàhí tnàhá iní‑yu cundedóho‑yu tnúhu‑áⁿ. Te cue ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél càchí‑yu sá ñà túú vědana nàndɨ́hɨ tnúhu‑áⁿ.
23 Assim, quando pregamos que o Cristo foi crucificado, os judeus se ofendem, e os gentios dizem que é tolice.
24 Dico sá cúú‑xí nchàa ñáyiu ní cáháⁿ ñáhá Yǎ Ndiǒxí chi cuěi cùú‑yu ñáyiu isràél àdi ñá túú cùú‑yu, dico ñáyiu‑áⁿ càchí‑yu sá sǎ cuèndá Xítohó Jesucrìstú cútnùní iní‑yu sá ǐo càhnu cuu Yá Ndiǒxí te ndècu ndɨhɨ‑gá nchaa sá xìní tnùní‑gá.
24 Mas, para os que foram chamados para a salvação, tanto judeus como gentios, Cristo é o poder de Deus e a sabedoria de Deus.
25 Te sá quídé Yǎ Ndiǒxí càchí ñáyiu ñuyíú‑a sá ñà túú nàndɨ́hɨ, dico xíǎⁿ ío‑gá nándɨ̌hɨ dàcúúxí sǎ sání ìní méě‑yu. Te sá nǐ xíhí Xítohó Jesucrìstú núú cùrúxí, xíǎⁿ càchí ñáyiu sá ñǎ túú ní nìhí ndéé Yǎ Ndiǒxí cada‑gá sá nǐ sani iní‑gá cada‑gá. Dico sá dúcáⁿ nǐ quide Yá Ndiǒxí, xíǎⁿ cúú‑xí sǎ ǐo‑gá ní níhí ndéé‑gǎ ní quide‑gá ɨɨⁿ sá nǐ sani iní‑gá dàcúúxí sǎ sání ìní méé ñǎyiu ñuyíú‑a.
25 Pois a “loucura” de Deus é mais sábia que a sabedoria humana, e a “fraqueza” de Deus é mais forte que a força humana.
26 Te nchòhó ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑í ichi Xítohó Jesucrìstú, chí dándàcu iní nàcuáa ndècu‑ndo cútnàhá ní cáháⁿ ñáhá Yǎ Ndiǒxí xii‑ndo, chi sacú‑ni‑ndo tǔha dàcúúxí ñǎyiu ñá túú ndècu ichi‑gá. Te ducaⁿ sàcú‑ni‑ndo tàxi tnuní‑ndó, te dɨu‑ni ducaⁿ sàcú‑ndó nèhe ñáyiu sá yɨ́ñùhu núú‑ndó.
26 Lembrem-se, irmãos, de que poucos de vocês eram sábios aos olhos do mundo ou poderosos ou ricos quando foram chamados.
27 Te ñáyiu ñá túú ndècu ichi Yá Ndiǒxí càchí‑yu sá ñà túú tnàhí túha dava‑gá tnàha ñáyiú‑yu, dico dava ñáyiu ñá túú tǔha‑áⁿ càháⁿ ñáhá Yǎ Ndiǒxí xií‑yu cundecú‑yu ichi‑gá, te cundecu ndɨhɨ ñaha‑gǎ xií‑yu, te ducaⁿ dàndóo canúǔ‑yu nchaa ñáyiu càchí sá ǐo túha. Te càháⁿ tucu‑gá ñáyiu càchí dava‑gá ñáyiu sá ñà túú tnàhí tàú cunuu cùndecú‑yu ichi‑gá, te ducaⁿ cùndecu ndɨhɨ ñaha‑gá xií‑yu, te dàndóo canúǔ‑yu nchaa ñáyiu càchí sá táxí tnùní.
27 Pelo contrário, Deus escolheu as coisas que o mundo considera loucura para envergonhar os sábios, assim como escolheu as coisas fracas para envergonhar os poderosos.
28 Te ducaⁿ Yǎ Ndiǒxí càháⁿ‑gá ñáyiu ñá túú tnàhí cùnuu cundecu ndɨhɨ‑gá, ndɨhɨ ñáyiu quèe tɨ́hú nǔú dàva‑gá tnàha ñáyiu‑xi, ndɨhɨ ñáyiu càchí‑yu sá ñà túú vědana nàndɨ́hɨ, nchaa ñáyiu‑áⁿ càháⁿ‑gá cundecu ndɨhɨ‑gá, te ducaⁿ quìde‑gá cuèndá dàndóo canúǔ‑yu nchaa ñáyiu càchí sá ǐo cùnuu.
28 Deus escolheu coisas desprezadas pelo mundo, tidas como insignificantes, e as usou para reduzir a nada aquilo que o mundo considera importante.
29 Te núu xíǎⁿ ni ɨ̀ɨⁿ ñáyiu vá cúú càchí‑yu sá ǐo càhnu cuú‑yu núú Yǎ Ndiǒxí.
29 Portanto, ninguém jamais se orgulhe na presença de Deus.
30 Dico nchòhó chi mee Yǎ Ndiǒxí ní quide‑gá ndécú‑ndó ndɨ̀hɨ Xítohó Jesucrìstú, te Xítohó Jesucrìstú ní quide‑gá ní cutnùní iní‑ó sǎ Yǎ Ndiǒxí cúú‑gǎ Yaá ndécú ndɨ̀hɨ nchaa sá xìní tnùní‑gá. Te dɨu‑ni Xítohó Jesucrìstú ní quide‑gá cuèndá sá nchóó vǎ cúndècu‑gá cuéchi‑o nǔú Yǎ Ndiǒxí, te ducaⁿ cùndecu yɨñuhu‑o núú‑gǎ, te nduu táhú‑ó cùndecu‑o ndɨhɨ‑gá nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ.
30 Foi por iniciativa de Deus que vocês estão em Cristo Jesus, que se tornou a sabedoria de Deus em nosso favor, nos declarou justos diante de Deus, nos santificou e nos libertou do pecado.
31 Te sá dúcáⁿ quìde‑gá nǔu xíǎⁿ xíní ñùhu‑xi cada‑o nacuáa càháⁿ‑xi núú tùtú Yǎ Ndiǒxí núú càchí‑xi: “Vá càchí‑ndó sǎ méé‑ndó ǐo càhnu cuu‑ndo, chi cachí‑ndó sǎ Yàá cúú Xǐtohó‑ndó ǐo càhnu cuu‑gá”, duha càchí‑xi núú tùtú‑gá.
31 Portanto, como dizem as Escrituras: “Quem quiser orgulhar-se, orgulhe-se somente no Senhor”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Coríntios 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.