1 Coríntios 11
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs ARA
1 Te chí cánchìcúⁿ nihnu cada‑ndo nchàa nacuáa quìde‑í nchìcúⁿ nihnu‑í nchaa nàcuáa quìde Xítohó Jesucrìstú.
1 Sede meus imitadores, como também eu sou de Cristo.
2 Te nchòhó ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑í ichi Xítohó Jesucrìstú càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ ǐo cùdɨ́ɨ́ ìní‑í, chi ndàcu iní ñáhá‑ndó xìi‑í, te quìde‑ndo nchaa nacuáa ní dánèhé ñáhà‑í xii‑ndo.
2 De fato, eu vos louvo porque, em tudo, vos lembrais de mim e retendes as tradições assim como vo-las entreguei.
3 Te cuìní‑í sá nchòhó cutnùní iní‑ndó sǎ ɨ̀ɨⁿdii‑ni Yá Ndiǒxí cúú‑gǎ Yaá cúnùu taxi tnuní ñáhá xìi Xítohó Jesucrìstú, te ducaⁿ Xǐtohó Jesucrìstú ɨɨⁿdìi‑ni‑gá cúnùu taxi tnuní‑gá nchaa cue tée, te nchaa cue tée dɨu‑ni mee‑güedě cúnùu‑güedé táxí tnùní‑güedé ñadɨ̀hɨ́‑güedé.
3 Quero, entretanto, que saibais ser Cristo o cabeça de todo homem, e o homem, o cabeça da mulher, e Deus, o cabeça de Cristo.
4 Te núu nchoo cuè tée na dàdáhu‑o dɨ̌quɨ́‑ó òré càháⁿ‑ó nǔú ñǎyiu tnúhu sá dácàhu iní ñáhá Yǎ Ndiǒxí xii‑o àdi oré càháⁿ ndɨhɨ‑o‑gǎ, te ɨɨⁿ sácáⁿnǔú cúú‑xí te núu ducaⁿ na càda‑o dadáhu‑o dɨ̌quɨ́‑ó.
4 Todo homem que ora ou profetiza, tendo a cabeça coberta, desonra a sua própria cabeça.
5 Dico núu ñáyiu dɨ̀hɨ́ vá dádǎhu‑yu dɨ́quɨ̌‑yu òré càháⁿ ndɨhɨ́‑yu Yá Ndiǒxí, àdi oré càháⁿ‑yu tnúhu sá dácàhu iní ñáhá‑gǎ xií‑yu núú tnàhá ñáyiú‑yu, te sácáⁿnǔú cúú‑xí te núu vá dádǎhu‑yu dɨ́quɨ̌‑yu, chi ɨɨⁿ‑ni cùu‑xi te núu na dèté ndɨɨ́‑yu dɨ́quɨ̌‑yu.
5 Toda mulher, porém, que ora ou profetiza com a cabeça sem véu desonra a sua própria cabeça, porque é como se a tivesse rapada.
6 Te núu ñá túú cuìní cue ñáyiu dɨ̀hɨ́ dàdáhu‑yu dɨ́quɨ̌‑yu te váha‑gá sá ná dèté ndɨɨ́‑yu dɨ́quɨ̌‑yu. Te núu cùcahaⁿ núǔ‑yu sá dèté dɨ́quɨ̌‑yu te váha‑gá sá ná dàdáhu‑yu dɨ́quɨ̌‑yu.
6 Portanto, se a mulher não usa véu, nesse caso, que rape o cabelo. Mas, se lhe é vergonhoso o tosquiar-se ou rapar-se, cumpre-lhe usar véu.
7 Te nchoo cuè tée vá cúú dàdáhu‑o dɨ̌quɨ́‑ó òré càháⁿ ndɨhɨ‑o Yǎ Ndiǒxí ni òré càháⁿ‑ó tnǔhu sá dácàhu iní ñáhá‑gǎ xii‑o nǔú ñǎyiu chi díhna‑gá‑ó nǐ cadúha ñaha Yǎ Ndiǒxí xii‑o, te ní taxi ndecu‑gá nchaa sá xìní tnùní‑ó dàtná ndécú nchàa sá xìní tnùní méé‑gǎ. Te ducaⁿ nǐ quide‑gá chi cuìní‑gá sá nchóó càda‑o nacuáa cáháⁿ nchaa dava‑gá ñáyiu sá ǐo càhnu cuu‑gá, te cue ñáyiu dɨ̀hɨ́ quídě‑yu nàcuáa cunuu nchòo cue tée.
7 Porque, na verdade, o homem não deve cobrir a cabeça, por ser ele imagem e glória de Deus, mas a mulher é glória do homem.
8 Te Yá Ndiǒxí ní cadúha‑gá tée, dico ñá dɨ́ú yɨ̀quɨ naha ñadɨhɨ́ ní quènehe‑gá ní cadúha‑gá tée chi yɨquɨ naha tée ní quenehe‑gá ní cadúha‑gá ñadɨ̀hɨ́.
8 Porque o homem não foi feito da mulher, e sim a mulher, do homem.
9 Te sá cuèndá tée ducaⁿ nǐ cadúha‑gá ñadɨ̀hɨ́‑áⁿ te ñá dɨ́ú sǎ cuèndá ñadɨ̀hɨ́ ní càdúha‑gá tée.
9 Porque também o homem não foi criado por causa da mulher, e sim a mulher, por causa do homem.
10 Núu xíǎⁿ tàú‑xi sá ncháá ñǎyiu dɨ̀hɨ́ dàdáhu‑yu dɨ́quɨ̌‑yu cuèndá ducaⁿ cùtnuní sá ñà túú cùnuú‑yu dàtná cúnùu nchoo cue tée. Te ducaⁿ xìni ñuhu‑xi cadá‑yu sá cuèndá nchaa espíritú xínú cuèchi núú Yǎ Ndiǒxí.
10 Portanto, deve a mulher, por causa dos anjos, trazer véu na cabeça, como sinal de autoridade.
11 Te vitna nchoo ñǎyiu ndècu ichi Xítohó Jesucrìstú, vá càchí‑ó sǎ cuè tée ñá túú xìni ñuhu‑güedé cue ñáyiu dɨ̀hɨ́ chindee ñàhá‑yu, te ni vǎ càchí‑ó sǎ cuè ñáyiu dɨ̀hɨ́ ñá túú xìni ñuhú‑yu cue tée chindee ñàha‑güedé xií‑yu.
11 No Senhor, todavia, nem a mulher é independente do homem, nem o homem, independente da mulher.
12 Te ɨɨⁿ yɨquɨ naha tée ní queñuhu Yá Ndiǒxí ní cadúha‑gá ñadɨ̀hɨ́, dico vitna chi ñáyiu dɨ̀hɨ́ dácàcú‑yu tée. Te tée, ñadɨ̀hɨ́ ní cadúha Yá Ndiǒxí, te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ cadúha‑gá nchaa dava‑gá sá ìó.
12 Porque, como provém a mulher do homem, assim também o homem é nascido da mulher; e tudo vem de Deus.
13 Te mee‑ndo càda cuendá‑ndó te núu ndùu váha‑xi sá vǎ dádǎhu cue ñáyiu dɨ̀hɨ́ dɨ́quɨ̌‑yu òré càháⁿ ndɨhɨ́‑yu Yá Ndiǒxí àdi ñáhá.
13 Julgai entre vós mesmos: é próprio que a mulher ore a Deus sem trazer o véu?
14 Te nchaa ñáyiu càháⁿ‑yu sá ñà túú ndùu váha‑xi sá cuè tée cunduu nàni idi dɨ́quɨ́‑güedě, chi ɨɨⁿ sácáⁿnǔú cúú‑xí càchí‑yu.
14 Ou não vos ensina a própria natureza ser desonroso para o homem usar cabelo comprido?
15 Te nchaa ñáyiu dɨ̀hɨ́ ñáyiu nàni idi dɨ́quɨ́‑xi càchí ñáyiu sá ɨ̀ɨⁿ sá vǎha cùu‑xi sá cúú‑xǐ‑yu sá dúcáⁿ nàni idi dɨ́quɨ̌‑yu. Te ducaⁿ chi Yá Ndiǒxí ní cachí‑gá sá dúcáⁿ cùnduú‑yu cuèndá quɨdáhu‑xi dɨ́quɨ̌‑yu.
15 E que, tratando-se da mulher, é para ela uma glória? Pois o cabelo lhe foi dado em lugar de mantilha.
16 Te núu ìó ñáyiu cuìní dacàá cuèndú cuèndá sá nǐ cáháⁿ‑í‑a, te na cùnahá‑yu sá ncháá nchǔhú cue tée càháⁿ tnúhu Xítohó Jesucrìstú dɨu‑ni ducaⁿ sàni iní‑ndɨ́ cada nchaa ñáyiu dɨ̀hɨ́. Te dɨu‑ni ducaⁿ sàni iní nchaa ñáyiu ndècu ichi‑gá.
16 Contudo, se alguém quer ser contencioso, saiba que nós não temos tal costume, nem as igrejas de Deus.
17 Te nchòhó ñá túú quìde váha‑ndo ndècu‑ndo núu xíǎⁿ duha na càháⁿ‑í dóho‑ndo, chi nchòhó òré tàcá‑ndó ñá túú quìde váha‑ndo chi ñá túú chìndee tnaha‑ndo cada‑ndo sá vǎha, chi da nàdatuhú iní tnáhá‑ndó nàcuáa ndècu‑ndo.
17 Nisto, porém, que vos prescrevo, não vos louvo, porquanto vos ajuntais não para melhor, e sim para pior.
18 Te díhna‑gá na càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ nìhí‑í tnúhu sá òré tàcá‑ndó quìde‑ndo nacuáa ní cáháⁿ Xítohó Jesucrìstú, te ñá túú cùu ɨɨⁿnuu‑ndo oré ducaⁿ quìde‑ndo nacuáa ní cáháⁿ‑gá. Te dava sá càháⁿ ñáyiu sàndáá iní‑í te dava ñáhá.
18 Porque, antes de tudo, estou informado haver divisões entre vós quando vos reunis na igreja; e eu, em parte, o creio.
19 ¡Te ndáá sá dúcáⁿ tnàhí cada‑xi vá cúú ɨ̀ɨⁿnuu‑ndo cuendá ducaⁿ cùtnuní nǔu ndědacàa‑ndo sandáá ndisa iní‑ndó tnǔhu Xítohó Jesucrìstú te ndědacàa‑ndo ñáhá!
19 Porque até mesmo importa que haja partidos entre vós, para que também os aprovados se tornem conhecidos em vosso meio.
20 Te ndɨ tnahá òré tàcá‑ndó quìde‑ndo datná ní quide Xítohó Jesucrìstú cútnàhá ní cudìni‑gá ndɨhɨ cue tée ní xica cuu ndɨhɨ‑gá, te ñá túú quìde‑ndo nacuáa tàú‑xi cunduu chi cùtexínu‑ni quìde‑ndo.
20 Quando, pois, vos reunis no mesmo lugar, não é a ceia do Senhor que comeis.
21 Chi òré tàcá‑ndó quìde‑ndo nacuáa ní cachí Xítohó Jesucrìstú, te dava‑ndo ngǒdó núú‑ndó dǐhna‑gá‑ndó xèxi‑ndo sá néhé‑ndó te ñá túú sǎ cúndètu tnaha‑ndo, te ñá túú càháⁿ tnáhá‑ndó nǔu xíǎⁿ dava‑ndo ñà túú xèxi‑ndo ndahá xɨtɨ́‑ndó, te dava‑ndo xìdó‑ndó quìde‑ndo chi xǐni‑ndo.
21 Porque, ao comerdes, cada um toma, antecipadamente, a sua própria ceia; e há quem tenha fome, ao passo que há também quem se embriague.
22 Te vá dúcáⁿ càda‑ndo chi càa vehe‑ndo núú dúcáⁿ càxi‑ndo coho‑ndo cada‑ndo ndéé ndahá xɨtɨ́‑ndó, chi sá dúcáⁿ quìde‑ndo te dàquee tɨ́hú‑ndó nchàa dava‑gá ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑ndo ichi Yá Ndiǒxí, te dàndóo canúú‑ndó nchàa ñáyiu ndàhú sá dúcáⁿ quìde‑ndo. ¡Núu xíǎⁿ vá cúú càchí‑í sá cúú‑ndó ñǎyiu quìde váha chi ñá túú quìde váha‑ndo sǎ dúcáⁿ quìde‑ndo ndecu‑ndo!
22 Não tendes, porventura, casas onde comer e beber? Ou menosprezais a igreja de Deus e envergonhais os que nada têm? Que vos direi? Louvar-vos-ei? Nisto, certamente, não vos louvo.
23 Te dàtná‑ni ní dánèhé ñáhá Xǐtohó Jesucrìstú xii‑í te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ dánèhé ñáhà‑í xii‑ndo, chi dɨu‑ni niú cútnàhá ní sáha cuèndá ñáhá ndǐi Jùdás Iscàrioté xii‑gá núú cuè tée cùu úhú iní ñáhá nǐ queheⁿ‑gá pàá,
23 Porque eu recebi do Senhor o que também vos entreguei: que o Senhor Jesus, na noite em que foi traído, tomou o pão;
24 te ní ndacáⁿ táhú‑gǎ núú Yǎ Ndiǒxí, te ní táhú cuèchi‑gá, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá: “Chí quéhéⁿ pàá‑a caxi‑ndo te cada iní‑ndó sǎ cúú‑xí dàtná yɨquɨ cùñú‑í, chi yúhú cuú‑í sácuèndá‑ndó. Te ducaⁿ‑ni càda‑ndo cundecu‑ndo cuendá ndacu iní ñáhá‑ndó xìi‑í”, càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
24 e, tendo dado graças, o partiu e disse: Isto é o meu corpo, que é dado por vós; fazei isto em memória de mim.
25 Te sátá nǐ yáha ní xexi‑güedé pàá sá nǐ sáñaha‑gǎ, te ní queheⁿ‑gá tàsáⁿ ñúhú ndùdí ndéhé yoho yàha stilé, te ní ndacáⁿ táhú tùcu‑gá núú Yǎ Ndiǒxí. Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá: “Chí cóhó ndùdí ndéhé yoho yàha stilé‑a, te cada iní‑ndó sǎ cúú‑xí dàtná nɨ́ñɨ̀‑í, te cuèndá nɨ́ñɨ̀‑í sá cátɨ́ òré cuú‑í cutnùní ndáá sá Yǎ Ndiǒxí cada‑gá ɨngá núú sǎ vǎha sá cúú‑xí ñǎyiu. Te ndɨ tnahá òré coho‑ndo ndùdí ndéhé yoho yàha stilé‑áⁿ te ndacu iní ñáhá‑ndó xìi‑í, te ducaⁿ‑ni càda‑ndo cundecu‑ndo”, cachí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
25 Por semelhante modo, depois de haver ceado, tomou também o cálice, dizendo: Este cálice é a nova aliança no meu sangue; fazei isto, todas as vezes que o beberdes, em memória de mim.
26 Te ndɨ tnahá òré xéxí‑ndó pàá te xìhi‑ndo ndudí ndéhé yoho yàha stilé, te xíǎⁿ dátǔu‑ndo nǔú ñǎyiu sá Xǐtohó Jesucrìstú ní xíhí‑gá cuèndá‑yu, te ducaⁿ‑ni càda‑ndo cundecu‑ndo ndéé ná sàá nduu quìxi tucu Xítohó Jesucrìstú.
26 Porque, todas as vezes que comerdes este pão e beberdes o cálice, anunciais a morte do Senhor, até que ele venha.
27 Te dava‑ndo ñà túú quìde‑ndo nacuáa cuìní Yǎ Ndiǒxí cada‑ndo òré xéxí‑ndó pàá ndɨhɨ òré xíhí‑ndó ndùdí ndéhé yoho yàha stilé, te sá dúcáⁿ quìde‑ndo‑áⁿ te cucuéchi xii‑ndo chi ñá túú nèhe‑ndo sá yɨ́ñùhu sá cúú‑xí yɨ̀quɨ cuñú Xítohó Jesucrìstú, te ni ñà túú nèhe‑ndo sá yɨ́ñùhu sá cúú‑xí nɨ̌ñɨ́‑gǎ.
27 Por isso, aquele que comer o pão ou beber o cálice do Senhor, indignamente, será réu do corpo e do sangue do Senhor.
28 Te ío váha cada cuèndá‑ndó te núu ndècu váha iní‑ndó nǔú Xǐtohó Jesucrìstú òré cúmǎní‑gǎ caxi‑ndo pàá ndɨhɨ òré cúmǎní‑gǎ coho‑ndo ndùdí ndéhé yoho yàha stilé. Te núu ndècu váha iní‑ndó nǔú‑gǎ te caxi‑ndo te coho‑ndo.
28 Examine-se, pois, o homem a si mesmo, e, assim, coma do pão, e beba do cálice;
29 Te dava nchòhó ñá túú sàni váha iní‑ndó cuèndá yɨquɨ cùñú Xítohó Jesucrìstú te xèxi‑ndo paá te xìhi‑ndo ndudí ndéhé yoho yàha stilé, te nacháhu‑ndo sǎ dúcáⁿ ñà túú sàni váha iní‑ndó.
29 pois quem come e bebe sem discernir o corpo, come e bebe juízo para si.
30 Te dɨu sá dúcáⁿ quìde‑ndo núu xíǎⁿ vài‑ndo cuhú, te ío ndàhú ndécú‑ndó, te dava ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑ndo sa ní xíhí‑yu.
30 Eis a razão por que há entre vós muitos fracos e doentes e não poucos que dormem.
31 Dico núu ío váha sáha‑o cuèndá nàcuáa ndècu‑o núú Yǎ Ndiǒxí, te vá dúcáⁿ dàndoho ñaha‑gá xii‑o.
31 Porque, se nos julgássemos a nós mesmos, não seríamos julgados.
32 Te òré ndéhé Yǎ Ndiǒxí sá ñà túú quìde ndáá‑ó ndècu‑o te dàndoho ñaha‑gá xii‑o. Te ducaⁿ quìde‑gá cuèndá sá vǎ cuǐta nihnu‑o, chi núu ñáhá te cuíta nihnu‑o ndɨ̀hɨ nchaa ñáyiu ndècu ichi cuehé ichi duha.
32 Mas, quando julgados, somos disciplinados pelo Senhor, para não sermos condenados com o mundo.
33 Te núu xíǎⁿ càháⁿ‑í dóho nchaa nchòhó ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑í ichi Xítohó Jesucrìstú sá òré tacá‑ndó càda‑ndo nacuáa ní quide Xítohó Jesucrìstú cútnàhá ní cudìni‑gá ndɨhɨ cue tée ní xica cuu ndɨhɨ‑gá, te cundetu tnàha‑ndo nduu nchaa‑ndo te dǎtnùní ducaⁿ càda‑ndo.
33 Assim, pois, irmãos meus, quando vos reunis para comer, esperai uns pelos outros.
34 Te núu dava‑ndo xìhí‑ndó dòcó te caxi duuⁿ‑ndo vèhe‑ndo te dǎtnùní natacá‑ndó, cuèndá òré natacá‑ndó te vá cádá‑ndó ɨ̀ɨⁿ sá ñà túú tàú‑ndó càda‑ndo cuendá sá vǎ dándòho ñaha Yá Ndiǒxí xii‑ndo. Te òré quixi coto ñaha‑ǐ xii‑ndo te dàvá‑áⁿ cachí tnúhu‑í xii‑ndo nchàa dava‑gá sá cúmǎní.
34 Se alguém tem fome, coma em casa, a fim de não vos reunirdes para juízo. Quanto às demais coisas, eu as ordenarei quando for ter convosco.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Coríntios 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.