Mateus 21
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs NAA
1 Te òré sa ta cùyatni Jesús ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ñuú Jerusàlén, te ní quexìo‑gá ndɨhɨ‑güedé yatni vií‑nǎ ñuú Bètfagé, te xíáⁿ cáá yùcu nani Olívú. Te ní ndatnúhu‑gá ndɨhɨ úú cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá,
1 Quando se aproximaram de Jerusalém e chegaram a Betfagé, ao monte das Oliveiras, Jesus enviou dois discípulos,
2 te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Chí cuàháⁿ ñuú cáá yàtni yacáⁿ, te òré quexìo‑ndo yacáⁿ te nanihí‑ndó ɨ̀ɨⁿ búrru dɨ̀hɨ́ ndètnɨ́ɨ‑dɨ ndɨhɨ déhe‑dɨ, te nandaxi‑ndo‑güèdɨ te candeca‑ndo‑güèdɨ quixi.
2 dizendo-lhes:
3 Te núu ìó ñáyiu dàdahaⁿ ñaha xii‑güedɨ, te cúñaha‑ndo xìí‑yu sá yǔhú Yaá xícá cùu ndɨhɨ‑ndo xini ñuhu‑í‑güedɨ, te ndɨ̌hɨ‑ni natendaha‑ǐ‑güedɨ núhú‑güedɨ cúñaha‑ndo —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
3 E, se alguém disser alguma coisa, respondam: “O Senhor precisa deles.” E logo ele deixará que vocês tragam os animais.
4 Te ducaⁿ nǐ cuu chi ní quee ndáá‑xi nàcuáa ní chídó tnùní ɨɨⁿ tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha nǔú tùtú‑gá núú càchí‑xi:
4 Ora, isto aconteceu para se cumprir o que foi dito por meio do profeta:
5 Duha ní chídó tnùní ɨɨⁿ tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha nǔú tùtú‑gá.
5 “Digam à filha de Sião: Eis que o seu Rei vem até você, humilde, montado em jumenta, e num jumentinho, cria de animal de carga.”
6 Te cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní xica‑güedé cuáháⁿ‑güedé, te ní quide‑güedé nàcuáa ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé cada‑güedé.
6 Indo os discípulos e tendo feito como Jesus lhes havia ordenado,
7 Te ní ndexìo‑güedé ndécá‑güedě ɨɨⁿ bǔrru dɨ̀hɨ́ ndɨhɨ déhe‑dɨ, te ní sacáⁿ ndodo‑güedé dóó‑güedě sátá‑güedɨ, te dǎtnùní cuásaá Jèsús sátá ɨɨⁿ‑dɨ ní ngódó ñàha‑gá xii‑dɨ.
7 trouxeram a jumenta e o jumentinho. Então puseram em cima deles as suas capas, e sobre elas Jesus montou.
8 Te ío cuéhé ñǎyiu ta sàcáⁿ‑yu dóǒ‑yu ichi cuáháⁿ‑gá cuèndá núú dǒǒ‑yu‑áⁿ yǎha‑gá ndɨhɨ quɨtɨ yòdo‑gá. Te davá‑yu xèhndé‑yu ndaha yùtnu ñúú tá sàcáⁿ‑yu cuáháⁿ.
8 E a maior parte da multidão estendeu as suas capas no caminho, e outros cortavam ramos de árvores, espalhando-os pelo caminho.
9 Te nchaa ñáyiu yòdonuu núú‑gǎ ndɨhɨ nchaa ñáyiu nchìcúⁿ ndàa sátá‑gǎ ní ngüíta‑yu níhi càháⁿ‑yu, te càchí‑yu: —¡Ío càhnu cuu Yaá cúú ñàní tnáhá ndǐi Dàvií! ¡Te Yá Ndiǒxí ío na chìndee ñaha‑gá chi cùu‑gá Yaá ní tendaha Yǎ Ndiǒxí véxi quìde núú‑gǎ! ¡Te ndéé nchaa sá ìó andɨu na càchí‑xi sá ǐo càhnu cuu‑gá! —duha càchí‑yu.
9 E as multidões, tanto as que iam adiante dele como as que o seguiam, clamavam: “Hosana ao Filho de Davi! Bendito o que vem em nome do Senhor! Hosana nas maiores alturas!”
10 Te òré cuánguɨhu Jèsús ñuú Jerusàlén, te nchaa ñáyiu ñuú‑áⁿ nǐ ngüíta‑yu xǐcuáá‑yu, te davá‑yu ní ngüíta‑yu xǐtnàhá‑yu: —¿Yoo cùu tée‑ǎⁿ? —càchí‑yu xǐtnàhá‑yu.
10 E, quando Jesus entrou em Jerusalém, toda a cidade se alvoroçou. E perguntavam: — Quem é este?
11 Te davá‑yu xǐtnàhá‑yu: —Tée‑ǎⁿ cúú‑dě Jèsús tée càháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí, te cùu‑dé tée ñuú Nazàrét ñuú yɨ́ndèhu distritú Galìleá —càchí‑yu xǐtnàhá‑yu.
11 E as multidões respondiam: — Este é o profeta Jesus, de Nazaré da Galileia!
12 Te Jèsús cuánguɨhu‑gá xɨtɨ́ veñúhu càhnu sá ǐo cùnuu, te xɨtɨ́ veñúhu‑áⁿ xǐndecu ñáyiu quìde ndáhú nádìcó‑yu, ndɨhɨ ñáyiu xǐsaaⁿ, te nchaá‑yu ní queñuhu ñaha Jèsús xií‑yu quehé, te ní dándùá‑gá mèsá nchaa ñáyiu dàma díhúⁿ, ndɨhɨ nchaa xìlé sácǒo nchihi ñáyiu dìco lómá xǐndecu xɨtɨ́ veñúhu‑áⁿ.
12 Jesus entrou no templo e expulsou todos os que ali vendiam e compravam. Derrubou as mesas dos cambistas e as cadeiras dos que vendiam pombas.
13 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu: —Núú tùtú Yǎ Ndiǒxí càháⁿ‑xi nàcuáa ní cáháⁿ‑gá, te ní cachí‑gá: “Vehe‑í cúú‑xí nǔú càháⁿ ndɨhɨ ñaha ñǎyiu xii‑í”, duha ní cáháⁿ‑gá càchí‑xi núú tùtú‑gá. Dico nchòhó quídé‑ndó vèhe‑gá vehe ñadúhú —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
13 E disse-lhes:
14 Te xíáⁿ ndécú Jèsús ní quexìo cue tée cuàá ndɨhɨ cue tée yacua, te ní quide tátna ñaha‑gǎ xii‑güedé te ní ndúha‑güedé.
14 Cegos e coxos se aproximaram de Jesus, no templo, e ele os curou.
15 Te cue dútú cúnùu ndɨhɨ cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés ní xiní‑güedé ní quide Jèsús sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada, te ndèdóho tucu‑güedé níhi xǐcáháⁿ cue landú xɨtɨ́ veñúhu càhnu sá ǐo cùnuu‑áⁿ, te càchí‑güexi: “Ío càhnu cuu Yaá cúú ñàní tnáhá ndǐi Dàvií”, càchí‑güexi. Te ní cudééⁿ‑güedě,
15 Mas, quando os principais sacerdotes e os escribas viram as maravilhas que Jesus fazia e as crianças que gritavam no templo: “Hosana ao Filho de Davi!”, ficaram indignados e perguntaram a Jesus:
16 te ní xáhaⁿ‑güedě xii Jèsús: —¿Ndèdóho‑n nàcuáa càháⁿ cue landú‑ǎⁿ ñǎ? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá. Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Ndèdóho‑í, te nchòhó náa ñá túú dàcuaha‑ndo núú tùtú Yǎ Ndiǒxí núú càháⁿ‑xi cuèndá cue landú‑ǎⁿ, te duha càchí‑xi:Duha càchí‑xi núú tùtú‑gá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
16 — Você está ouvindo o que estão dizendo? Jesus respondeu:
17 Te xíáⁿ nǐ dándǒo ñaha Jèsús xii‑güedé, te ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá ñuú Bètaniá, yàcáⁿ ní xíndecu‑gá niú‑áⁿ.
17 E, deixando-os, saiu da cidade e foi para Betânia, onde passou a noite.
18 Te nduu tněé‑áⁿ nehé‑ni cuáháⁿ tucu Jèsús ñuú Jerusàlén, te ichi ñùhu‑gá ní xíhí‑gá docó.
18 Cedo de manhã, ao voltar para a cidade, Jesus teve fome.
19 Te ní xiní‑gá ɨɨⁿ yutnu ngǔxí nútnɨ̌ɨ ɨɨⁿ xio yuhu ìchi, te ní xica‑gá cuáháⁿ ndéhé‑gǎ nǔu ndèé sávìdí‑xi, dico ñá túú nǎ ndèé chi mee‑ni ndàha‑xi ndeé. Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii yutnu ngǔxí‑áⁿ: —¡Vitna te vá ɨ́ɨ́ⁿ ndùu‑gá cuuⁿ sávìdí‑n! —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑xi. Te òré‑ni‑áⁿ nǐ yíchí yutnu ngǔxí‑áⁿ.
19 E, vendo uma figueira à beira do caminho, aproximou-se dela, mas não encontrou nada, a não ser folhas. Então Jesus disse à figueira: E a figueira secou imediatamente.
20 Te sá dúcáⁿ nǐ cuu ní xiní cue tée xìca cuu ndɨhɨ Jesús, te ío ní cuñúhu‑güedé, te ní xícáⁿ tnúhú‑güedě núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑güedě: —¿Ná cuèndá ndéé dàcáⁿ ío ndɨ̌hɨ ní yíchí yutnu ngǔxí‑ǎⁿ‑i? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
20 Quando os discípulos viram isso, ficaram admirados e disseram: — Como a figueira secou depressa!
21 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ nǔu nchòhó quɨ́ndáá ndisa iní‑ndó Yǎ Ndiǒxí, te vá cání ɨ̀ɨⁿ cani úú iní‑ndó, te ñá dɨ́ú‑ní sǎ nǐ quide‑í‑a ní xiní‑ndó ndàcu‑ndo cada‑ndo, chi ndéé tɨ́ndúú‑a xocuɨ̀ñɨ́‑xi núú ndécú‑xí te núu cúñaha‑ndo sǎ xócuɨ̀ñɨ́‑xi te quɨ́hɨ́ⁿ‑xi quée‑xi xɨtɨ́ làmár. Te dɨu ducaⁿ càda‑xi te núu na quɨ̀ndáá iní‑ndó.
21 Ao que Jesus lhes disse:
22 Te nchaa sá ná càcáⁿ‑ndó nǔú Yǎ Ndiǒxí òré càháⁿ ndɨhɨ‑ndo‑gǎ te taxi‑gá te núu sàndáá ndisa iní‑ndó sǎ táxí‑gǎ sá xìcáⁿ‑ndó nǔú‑gǎ —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
22 E tudo o que pedirem em oração, crendo, vocês receberão.
23 Te Jèsús cuánguɨhu‑gá xɨtɨ́ veñúhu càhnu sá ǐo cùnuu danehé‑gá ñáyiu, te xíáⁿ ndécú‑gǎ ní quexìo cue dútú cúnùu ndɨhɨ cue tée cùu sacuéhé nǔú ñǎyiu isràél, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Cuìní‑ndɨ́ cachí tnúhu‑n xìi‑ndɨ́ nása ndùu tnúhu ndee ìní ndécú ndɨ̀hɨ‑n núu quìde‑n nándɨ sá quídé‑n, ¿te yoo ducaⁿ nǐ taxi tnúhu ndee ìní‑áⁿ xii‑n‑i? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
23 Jesus entrou no templo e, quando já estava ensinando, os principais sacerdotes e os anciãos do povo se aproximaram dele e perguntaram: — Com que autoridade você faz estas coisas? E quem lhe deu esta autoridade?
24 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Yúhú tnàhá‑í cuìní‑í cácáⁿ tnúhu‑í ɨɨⁿ sá càcáⁿ tnúhu‑í núú‑ndó, te núu na càchí tnúhu‑ndo te cachí tnúhu‑í xii‑ndo yòo ní taxi tnúhu ndee ìní duha quìde‑í.
24 Jesus respondeu:
25 Te chí càchí tnúhu xii‑í yoo ní táúchíúⁿ nǐ dácuándùte ndíi Juàá ñáyiu, ¿Yá Ndiǒxí ǎⁿ cuè tée ñuyíú‑a ní táúchíúⁿ dùcaⁿ ní quide ndíi?, te chí càchí tnúhu —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ní ngüíta‑güedé xǐtnàha‑güedé: —¿Nása cúñaha‑o? Chi núu na cǔñaha‑o sǎ Yǎ Ndiǒxí ní táúchíúⁿ dùcaⁿ ní quide ndíi Juàá ñá, te quesaha‑dě: “¿Ná cuèndá ñá túú ní sàndáá iní‑ndó tnǔhu ní cáháⁿ ndíi vàíⁿ?”, quesaha‑dě.
25 De onde era o batismo de João: do céu ou dos homens? E eles discutiam entre si: — Se dissermos: “Do céu”, ele nos dirá: “Então por que não acreditaram nele?”
26 Te núu na cǔñaha‑o sǎ cuè ñáyiu ñuyíú‑a ní táúchíúⁿ dùcaⁿ ní quide ndíi ña, te cudééⁿ ñǎyiu núú‑ó, chi nchaá‑yu càchí‑yu sá Yǎ Ndiǒxí ní xáhaⁿ‑gǎ xii ndíi sá càháⁿ ndíi tnúhu‑gá núú ñǎyiu —càchí‑güedé xǐtnàha‑güedé.
26 Mas, se dissermos: “Dos homens”, é de temer o povo. Porque todos consideram João um profeta.
27 Te ní xáhaⁿ‑güedě xii Jèsús: —Ñá túú xìní‑ndɨ́ yoo ní táúchíúⁿ dùcaⁿ ní dácuándùte ndíi Juàá ñáyiu —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá. Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Te núu ducaⁿ te ni yǔhú vá càchí tnúhu‑í xii‑ndo yòo ní taxi tnúhu ndee ìní duha quìde‑í —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
27 Então responderam a Jesus: — Não sabemos. E ele, por sua vez, lhes disse:
28 Te Jèsús ní xáhaⁿ tùcu‑gá xii‑güedé: —Na càni‑í ɨɨⁿ cuèndú núú‑ndó nàcuáa tecú tnùní‑ndó tnǔhu càháⁿ‑í. Ɨɨⁿ tée ndècu úú déhe‑dé, te ní xáhaⁿ‑dě xii déhe‑dé tée sacuéhé‑gǎ: “Yòhó déhe‑í, véxi‑í càháⁿ ndàhú‑í núú‑n nǔu vá cúndèe iní‑n cuǎnùndaha ñaha‑n xii‑í cada chìuⁿ‑o núú nǐ xitu‑í yoho yàha stilé”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
28 — O que vocês acham? Um homem tinha dois filhos. Chegando-se ao primeiro, disse: “Filho, vá hoje trabalhar na vinha.”
29 Te ní xáhaⁿ děhe‑dé xii‑dé: “Vá quɨ̀hɨ́ⁿ‑í cada chìuⁿ‑í núú chíúⁿ‑n”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii tǎtá‑dě. Dico cuèé ní nacani iní‑dé te ní sáháⁿ‑dé ní quide chìuⁿ‑dé núú chíúⁿ tǎtá‑dě.
29 Ele respondeu: “Não quero ir.” Mas depois, arrependido, foi.
30 Te tée‑áⁿ nǐ sáháⁿ tucu‑dé ní xáhaⁿ‑dě xii déhe‑dé té lǐhli‑gá nǔu vá cúndèe iní‑dé cuánùndaha ñaha‑dé, te ní xáhaⁿ děhe‑dé‑áⁿ xii‑dé: “Cuu cuánùndaha ñaha‑í xii‑n”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě. Dico ñá túú ní sǎháⁿ‑dé cada chìuⁿ‑dé.
30 Dirigindo-se ao outro filho, o pai disse a mesma coisa. Ele respondeu: “Sim, senhor.” Mas não foi.
31 Te vitna chí càháⁿ nǔu ndědacàa cue tée úú‑áⁿ nǐ quide‑güedé sá cuìní tǎtá‑güedě —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Tée cùu sacuéhé‑gǎ, tée ní cáháⁿ ndɨhɨ‑dé díhna —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá. Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ ncháá cuè tée cuihna ìní‑xi quìde cobrá ñáhá xìi ñáyiu cuèndá impuèstú, ndɨhɨ cue ñáyiu dɨ̀hɨ́ xǐndecu ichi dɨ́ɨ́ ìní yáchí‑gá ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xii cue tée‑áⁿ ndɨhɨ cue ñáyiu dɨ̀hɨ́‑áⁿ dàcúúxí nchòhó.
31 Qual dos dois fez a vontade do pai? Eles responderam: — O primeiro. Então Jesus disse:
32 Chi ndíi Juàá tée ní xóo dacuàndute ñaha xii ñáyiu ní cáháⁿ ndíi nàcuáa cadá‑yu cundecú‑yu, dico nchòhó chi ñá túú cuìní‑ndó quɨ̀ndáá iní‑ndó nàcuáa ní cáháⁿ ndíi, dico cue tée cuihna ìní‑xi quìde cobrá ñáhá xìi ñáyiu cuèndá impuèstú, ndɨhɨ cue ñáyiu dɨ̀hɨ́ xǐndecu ichi dɨ́ɨ́ ìní, chi sàndáá iní‑güedé ndɨhɨ́‑yu tnúhu ní cáháⁿ ndíi. Te nchòhó cuěi ndèhe‑ndo sá sàndáá iní cue ñáyiu‑áⁿ nchaa tnúhu ní cáháⁿ ndíi, dico ñá túú cuìní‑ndó ndìxi cuéchi iní‑ndó cuèndá nchaa sá cuèhé sá dúhá quìde‑ndo cuendá tnɨɨ‑ndo tnǔhu ní cáháⁿ ndíi —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
32 Porque João veio até vocês no caminho da justiça, e vocês não acreditaram nele; no entanto, os publicanos e as prostitutas acreditaram. Vocês, porém, mesmo vendo isso, não se arrependeram depois para acreditar nele.
33 Te xǎhaⁿ tùcu Jesús xii‑güedé: —Cundedóho‑ndo na càni tucu‑í ɨngá cuèndú núú‑ndó cuèndá tecú tnùní‑ndó tnǔhu càháⁿ‑í. Ɨɨⁿ tée ní nacúxi‑dé mee‑ni yòho yaha stilé núú ñúhú‑dě, te ní chidoco‑dě cuèndá sá vǎ cúú dàñú, te ní cadúha‑dé núú quíhní‑dě ndéhé yoho yàha stilé‑áⁿ òré ná cùu, te ní cadúha‑dé ɨɨⁿ xíto dùcúⁿ núú cáúndòdo cue tée coto nchaa yoho yàha stilé‑áⁿ. ’Te ní sáá ɨɨⁿ nduu quèe‑dé quɨ́ngaca cuu xica‑dě te ní dándǒo ndaha‑dě sá nǐ xitu‑dé‑áⁿ xii ɨɨⁿ ǔú cue tée xìní tnáhá ndɨ̀hɨ‑dé cuèndá cada chìuⁿ‑güedé, te ní ndatnúhu‑güedé sá òré ná cúú te cuu cuèndá dava‑güedé, te ducaⁿ te ní quee‑dé cuáháⁿ‑dé.
33 — Escutem outra parábola. Havia um homem, dono de terras, que plantou uma vinha. Pôs uma cerca em volta dela, construiu nela um lagar, edificou uma torre e arrendou a vinha a uns lavradores. Depois, ausentou-se do país.
34 Te sátá nǐ sáá nduu nǐ cuu ndéhé nchaa yoho yàha stilé sá nǐ xitu‑dé‑áⁿ, te ní xáhaⁿ‑dě xii ɨɨⁿ ǔú cue tée xìnu cuechi núú‑dě: “Chí cuàháⁿ cácáⁿ‑ndó sǎ cúú cuèndá‑í núú cuè tée ní dándǒo ndàha‑í nchaa yoho yàha stilé sá nǐ xitu‑í”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
34 Quando chegou o tempo da colheita, o dono da vinha mandou os seus servos aos lavradores, para receber os frutos que cabiam a ele.
35 Te cue tée ní dándǒo ndaha‑dě nchaa yoho yàha stilé sá nǐ xitu‑dé‑áⁿ nǐ tnɨɨ‑güedé cue tée xìnu cuechi núú‑dě‑áⁿ, te ɨɨⁿ‑dé ní cani‑güedé, te ɨɨⁿ‑dé ní sahni ñaha‑güedě, te ɨngá‑dé ní sáñaha‑güedě yúú.
35 Mas os lavradores, agarrando os servos, espancaram um, mataram outro e apedrejaram ainda outro.
36 Te tée ní xitu yoho yàha stilé‑áⁿ nǐ tendaha‑dě tɨtnɨ́‑gá tucu cue tée xìnu cuechi núú‑dě cuáháⁿ‑güedé cuángácáⁿ‑güedé sá cúú cuèndá‑dé núú cuè tée ní dándǒo ndaha‑dě sá nǐ xitu‑dé‑áⁿ, dico dɨu‑ni ducaⁿ nǐ quide ñaha cuè tée‑áⁿ xii cue tée xìnu cuechi núú‑dě‑áⁿ.
36 O dono enviou ainda outros servos em maior número; e os lavradores fizeram a mesma coisa com eles.
37 ’Te tée cùu xítohó nchaa yoho yàha stilé‑áⁿ nǐ sani iní‑dé: “Váha‑gá nǔu tendaha‑ǐ déhe‑í‑a núhú‑dé, chi òré quiní ñáhá‑güedě xii‑dé te canehe‑güedé sá yɨ́ñùhu núú‑dě”, duha ní sani iní‑dé. Te ní tendaha‑dě déhe‑dé cuánuhú‑dé.
37 Por último, o dono da vinha enviou-lhes o seu próprio filho, pensando: “O meu filho eles respeitarão.”
38 Dico òré ní xiní cue tée quìde chiuⁿ‑áⁿ děhe tée cùu xítohó nchaa yoho yàha stilé‑áⁿ, te ní xítnàha‑güedé: “Tée‑ǎⁿ tée véxi nduu táhú ñuhu‑a ndɨhɨ nchaa sá cáá nǔú‑xi, dico cahni‑o‑dě te mee‑o ndùu táhú‑ó sǎ ndúú tǎhú‑dě”, càchí‑güedé xǐtnàha‑güedé.
38 Mas os lavradores, vendo o filho, disseram uns aos outros: “Este é o herdeiro; venham, vamos matá-lo e ficar com a herança dele para nós.”
39 Te ní tnɨɨ‑güedé tée‑áⁿ te ndèca ñaha‑güedé cuáháⁿ ɨɨⁿ xio yuhu ñùhu‑áⁿ, te ní sahni ñaha‑güedě xii‑dé —duha cuáháⁿ cuèndú ní cani Jèsús núú‑güedě.
39 E, agarrando-o, lançaram-no fora da vinha e o mataram.
40 Te ní xáhaⁿ tùcu Jesús xii‑güedé: —¿Te nchòhó sa cùtnuní iní‑ndó nǎsa cada ñaha xǐtohó ñuhu‑áⁿ xii cue tée‑áⁿ ñǎ? —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
40 Quando, pois, vier o dono da vinha, que fará àqueles lavradores?
41 Te cue tée‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Tée cùu xítohó ñuhu‑áⁿ nǔhú‑dé, te vá cúndàhú iní‑dé cue tée cuihna ìní‑xi‑áⁿ chi cahni ñaha‑dě xii‑güedé, te dàndóo ndaha‑dě ñuhu‑dé xii cue tée cùtnuní iní‑dé cada ndáá cuèndá ndɨ tnahá cúúⁿ nděhé nchaa yoho yàha stilé sá nǐ xitu‑dé‑áⁿ te cuáñaha‑güedě xii‑dé sá cúú cuèndá‑dé —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
41 Eles responderam: — Fará perecer horrivelmente aqueles malvados e arrendará a vinha a outros lavradores que lhe entregarão os frutos no tempo certo.
42 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Te nchòhó, náa ñá túú dàcuaha‑ndo núú tùtú Yǎ Ndiǒxí núú càchí‑xi:Duha càchí‑xi núú tùtú‑gá.
42 Então Jesus perguntou:
43 Te duha càháⁿ‑í chi Yá Ndiǒxí cada‑gá te vá nìhí‑ndó tnǔhu ndee ìní cundecu ndɨhɨ‑ndo cuèndá ndɨ́hu ndaha ñàha‑gá xii‑ndo, chi tnúhu ndee ìní‑áⁿ cundecu ndɨhɨ cue ñáyiu cada ndáá cuèndá ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xií‑yu.
43 — Portanto, eu lhes digo que o Reino de Deus será tirado de vocês e entregue a um povo que lhe produza os respectivos frutos.
44 Te yúú sǎ cúnùu‑áⁿ cúú‑xí yǔhú, te nchaa ñáyiu ñá túú tnɨ̀ɨ tnúhu‑í cùú‑yu dàtná ɨɨⁿ ñáyiu ndùá núú yǔú‑ǎⁿ te tnàhnú duúⁿ‑yu, àdi núu na tàú ñáhá‑xí xìí‑yu, te dacàchi duuⁿ ñaha‑xi —cachí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
44 Todo o que cair sobre esta pedra ficará em pedaços; e aquele sobre quem ela cair ficará reduzido a pó.
45 Te sá dúcáⁿ ndùu cuendú ní cani Jèsús te cue tée cùu dútú cúnùu‑áⁿ, ndɨhɨ cue tée cùu fariséú ní cutnùní iní‑güedé sá cuèndá‑güedé ní cáháⁿ‑gá.
45 Os principais sacerdotes e os fariseus, ouvindo estas parábolas, entenderam que Jesus falava a respeito deles;
46 Te ní cuiní‑güedé tnɨɨ ñaha‑güedě xii‑gá òré‑áⁿ dico ñá túú ní cùyɨɨ‑güedé, chi ní yùhú‑güedé cue ñáyiu, chi ní cutnùní iní‑yu sá cúú‑gǎ ɨɨⁿ tée càháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí.
46 e, embora quisessem prendê-lo, tinham medo das multidões, porque estas o consideravam como profeta.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.