Mateus 17
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs VC
1 Te núú ìñú nduu sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Jèsús, te ní xica‑gá cuásaá‑gá ɨɨⁿ yucu dùcúⁿ, te ndèca‑gá té Pèlú, ndɨhɨ té Jàcobó, ndɨhɨ té Juàá ñaní té Jàcobó‑áⁿ cuǎsaá. Te úní tnàhí‑ni cue tée‑áⁿ ndécá‑gǎ cuásaá.
1 Seis dias depois, Jesus tomou consigo Pedro, Tiago e João, seu irmão, e conduziu-os à parte a uma alta montanha.
2 Te yucu‑áⁿ ndécú‑gǎ ní nadáma núú‑gǎ ndɨhɨ dóó‑gǎ, te núú‑gǎ súúní dàtásaⁿ‑xi dàtná quídé‑xí nǔú nchǐcanchii, te dóó‑gǎ súúní nǐ nduu cuìxíⁿ dàtná cáá ñùhú cuìxíⁿ.
2 Lá se transfigurou na presença deles: seu rosto brilhou como o sol, suas vestes tornaram-se resplandecentes de brancura.
3 Te òré‑ni‑áⁿ nǐ xiní‑güedé ndíi Moìsés ndɨhɨ té Èliás nútnɨ̌ɨ‑güedé ndɨhɨ‑gá ndátnǔhu ndɨhɨ ñaha‑güedě xii‑gá.
3 E eis que apareceram Moisés e Elias conversando com ele.
4 Te té Pèlú ní xáhaⁿ‑dě xii Jèsús: —Mèstrú, ¡váha ní cuu sá ndécú‑ó ìha vitna! Te núu cuìní‑n, te na dàcaa‑ndɨ́ úní tnàhá vehe tnuvixiⁿ, te ɨɨⁿ cuu cuèndá‑n, te ɨɨⁿ cuu cuèndá té Moìsés, te ɨɨⁿ cuu cuèndá té Èliás —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
4 Pedro tomou então a palavra e disse-lhe: Senhor, é bom estarmos aqui. Se queres, farei aqui três tendas: uma para ti, uma para Moisés e outra para Elias.
5 Te nɨni dùcaⁿ caháⁿ té Pèlú ní quexìo ɨɨⁿ vícó nǔú ndécú‑güedě ní dádǎhu ñaha‑xi xìi‑güedé te súúní chàhnchí. Te xɨtɨ́ vícó‑ǎⁿ nǐ tecú ní cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí, te xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Tée‑a cùu‑dé Déhe‑í tée ío cùu iní‑í, te ío cùdɨ́ɨ́ ìní‑í‑dé, te cundedóho‑ndo nchàa tnúhu càháⁿ‑dé —duha ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
5 Falava ele ainda, quando veio uma nuvem luminosa e os envolveu. E daquela nuvem fez-se ouvir uma voz que dizia: Eis o meu Filho muito amado, em quem pus toda minha afeição; ouvi-o.
6 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí ní tecú dóho cue tée xìca cuu ndɨhɨ Jesús te ío ní yùhú‑güedé, te ní ngüɨ́ñɨ́ xɨ́tɨ́‑güedě te ní nuu núú‑güedě ndàa núú ñúhú.
6 Ouvindo esta voz, os discípulos caíram com a face por terra e tiveram medo.
7 Te Jèsús cuáháⁿ‑gá núú xǐndecu cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní tendaha ñàha‑gá, te xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Chí ndácuɨ̌ñɨ́, vá yùhú‑ndó —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
7 Mas Jesus aproximou-se deles e tocou-os, dizendo: Levantai-vos e não temais.
8 Te òré ní ndanehe núú‑güedě, te ñá túú‑gǎ ní xìní‑güedé cue tée úú‑áⁿ chi mee‑nǎ Jèsús.
8 Eles levantaram os olhos e não viram mais ninguém, senão unicamente Jesus.
9 Te òré cuánuu ndɨhɨ ñaha Jèsús xii‑güedé tɨndúú‑ǎⁿ, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Vá yǒo cúñaha‑ndo nì ɨɨⁿ sá nǐ xiní‑ndó nǔú nì sáá‑ó‑á, te cuu cáháⁿ‑ndó dico ndéé ná yǎha ndoto yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo sá cùú‑í —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
9 E, quando desciam, Jesus lhes fez esta proibição: Não conteis a ninguém o que vistes, até que o Filho do Homem ressuscite dos mortos.
10 Te cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Cuìní‑ndɨ́ cachí tnúhu‑n nǎ cuèndá cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés càchí‑güedé sá dǐhna‑gá té Èliás quixi, te dǎtnùní quixi Yaá tendaha Yǎ Ndiǒxí quixi ñuyíú‑a —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
10 Em seguida, os discípulos o interrogaram: Por que dizem os escribas que Elias deve voltar primeiro?
11 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Ndáá sá códó nùu ɨɨⁿ tée quixi‑dé te cada‑dé dàtná ní quide té Èliás te tée‑áⁿ cada ndáá‑dé nchaa nàcuáa cùu.
11 Jesus respondeu-lhes: Elias, de fato, deve voltar e restabelecer todas as coisas.
12 Te na càchí tnúhu‑í xii‑ndo vìtna sá sà ní quixi tée ní quide dàtná ní xóo cada té Èliás, te cue ñáyiu ñá túú ní cùtnuní iní‑yu sá dɨ́ú‑dě, te ní quide ñàhá‑yu xii‑dé nchaa nàcuáa ní quixi iní méě‑yu, te dɨu‑ni ducaⁿ càda ñaha tucú‑yu xii yúhú Tée cùu ñaní tnáhǎ‑yu nchaá‑yu, chi dandòho ñahá‑yu xii‑í —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
12 Mas eu vos digo que Elias já veio, mas não o conheceram; antes, fizeram com ele quanto quiseram. Do mesmo modo farão sofrer o Filho do Homem.
13 Te cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní cutnùní iní‑güedé sá cuèndá ndíi Juàá tée ní xóo dacuàndute ñaha xii ñáyiu ní cáháⁿ‑gá.
13 Os discípulos compreenderam, então, que ele lhes falava de João Batista.
14 Te Jèsús ní nasáá‑gá ndɨhɨ cue tée ní sáá ndɨhɨ‑gá tɨndúú‑ǎⁿ núú xǐndecu vài ñáyiu, te ní quexìo ɨɨⁿ tée núú‑gǎ ní ngüɨ́ñɨ́ xɨ́tɨ́‑dě, te xǎhaⁿ‑dě xii‑gá:
14 E, quando eles se reuniram ao povo, um homem aproximou-se deles e prostrou-se diante de Jesus,
15 —Mèstrú, cundàhú iní déhe‑í chi tnàhá‑dé cuéhé xǐyɨ̀hɨ́, te ío dàndoho ñaha‑xi xii‑dé, te ní cuu vài xito daquée ñaha‑xi nǔú ñùhú xii‑dé, te ní cuu vài tucu xito dangaunihnu ñaha‑xi ndute xii‑dé.
15 dizendo: Senhor, tem piedade de meu filho, porque é lunático e sofre muito: ora cai no fogo, ora na água...
16 Te sa ndèca‑í‑dé ní quixi núú cuè tée xìca cuu ndɨhɨ‑n dico ñá túú ní ndàcu‑güedé cada tátna ñaha‑güedě xii‑dé —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
16 Já o apresentei a teus discípulos, mas eles não o puderam curar.
17 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii nchaa ñáyiu xǐndecu‑áⁿ: —Nchaa nchòhó ñáyiu ndècu ñuyíú‑a, ío sàá iní‑ndó chi ñá túú cuìní‑ndó quɨ̀ndáá iní‑ndó Yǎ Ndiǒxí, te ní cuu vài nduu quide ndee iní‑í nchaa sá quídé‑ndó. ¿Te ná ndéé ama vá dúcáⁿ‑gǎ cada‑ndo‑i? Te chí cándèca tée cùhú‑áⁿ táquìxi iha —cachí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
17 Respondeu Jesus: Raça incrédula e perversa, até quando estarei convosco? Até quando hei de aturar-vos? Trazei-mo.
18 Te Jèsús ní tenàá‑gá espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha yɨ̀hɨ ñaha xii tée‑áⁿ, te ní quee ñaha‑xi xìi‑dé, te òré‑ni‑áⁿ nǐ ndúha‑dé.
18 Jesus ameaçou o demônio e este saiu do menino, que ficou curado na mesma hora.
19 Te sátá dúcáⁿ te òré ndécú mèe Jesús ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní xícáⁿ tnúhú‑güedě núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Cachí tnúhu xii‑ndɨ́ ná cuèndá ñá túú ní ndàcu‑ndɨ́ queñuhu‑ndɨ́ espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha yɨ̀hɨ ñaha xii tée‑ǎⁿ —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
19 Então os discípulos lhe perguntaram em particular: Por que não pudemos nós expulsar este demônio?
20 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Te ñá túú ní ndàcu‑ndo, chi ñá túú sàndáá ndisa iní‑ndó Yǎ Ndiǒxí. Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ nǔu nchòhó quɨ́ndáá ndisa iní‑ndó Yǎ Ndiǒxí cuědìcó luha lií dàtná lǐhli ndɨ́quɨ́ⁿ yutnu nàni mostázá, te ducaⁿ te cuu cúñaha‑ndo xìi ɨɨⁿ tɨndúú xocuɨ̀ñɨ́‑xi núú ndécú‑xí te xocuɨ̀ñɨ́‑xi. Te nchaa núú sǎ vǎha ndacu‑ndo càda‑ndo te núu na quɨ̀ndáá iní ndisa‑ndo Yǎ Ndiǒxí.
20 Jesus respondeu-lhes: Por causa de vossa falta de fé. Em verdade vos digo: se tiverdes fé, como um grão de mostarda, direis a esta montanha: Transporta-te daqui para lá, e ela irá; e nada vos será impossível.
21 Te xìni ñuhu‑xi sá ǐo cáháⁿ ndɨhɨ‑ndo‑gǎ te ñá túú tnàhí ná caxi‑ndo cǎháⁿ ndɨhɨ‑ndo‑gǎ, te ducaⁿ te ndacu‑ndo quèñuhu‑ndo espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha yɨ̀hɨ ñaha xii ñáyiu, dàtná cúú espíritú sá yɨ́hɨ́ ñàha xii tée‑ǎⁿ ní cùu —cachí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
21 Quanto a esta espécie de demônio, só se pode expulsar à força de oração e de jejum.
22 Te nɨni xìca cuu Jesús ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá distrìtú Galìleá, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo sáá ɨɨⁿ nduu te cuáha cuèndá ñáhá‑güedě xii‑í núú cuè tée cùu úhú iní ñáhá,
22 Enquanto caminhava pela Galiléia, Jesus lhes disse: O Filho do Homem deve ser entregue nas mãos dos homens.
23 te cahni ñaha‑güedě xii‑í dico nduu úní sá cùú‑í te ndoto‑í —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te sá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé, te ío ní ndɨ́hú iní‑güedé.
23 Matá-lo-ão, mas ao terceiro dia ressuscitará. E eles ficaram profundamente aflitos.
24 Te òré ní quexìo Jesús ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ñuú Capèrnaúm, te cue tée quìde cobrá díhúⁿ cuèndá veñúhu ní sáháⁿ‑güedé ní cáháⁿ ndɨhɨ‑güedé té Pèlú, te xǎhaⁿ‑güedě: —¿Chǎhu mèstrú‑ndó ǔú díhúⁿ sǎ nání drǎcmá cuèndá veñúhu ǎⁿ ñǎhá? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé.
24 Logo que chegaram a Cafarnaum, aqueles que cobravam o imposto da didracma aproximaram-se de Pedro e lhe perguntaram: Teu mestre não paga a didracma?
25 Te té Pèlú ní xáhaⁿ‑dě: —Chǎhu‑dé —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé. Te té Pèlú cuánguɨhu‑dé xɨtɨ́ vehe núú ndécú Jèsús, te díhna‑gá ní cáháⁿ‑gá, te xǎhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Xǐmú, ¿nása sàni iní‑n, ná cúú ñǎyiu quìde cobrá ñáhá cuè tée yɨ̀ndaha ñáyiu ndècu ñuyíú‑a cuèndá nchaa sá ndúú yǎhu ñuú‑güedé ndɨhɨ cuèndá nchaa díhúⁿ sǎ ngàútnàha, cue ñáyiu ñuú‑güedé ǎⁿ cuè ñáyiu véxi xica quìde cobrá‑güedé? —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
25 Paga sim, respondeu Pedro. Mas quando chegaram à casa, Jesus preveniu-o, dizendo: Que te parece, Simão? Os reis da terra, de quem recebem os tributos ou os impostos? De seus filhos ou dos estrangeiros?
26 Te té Pèlú ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Cue ñáyiu véxi xica quìde cobrá‑güedé —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá. Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Te núu ducaⁿ te cue ñáyiu ñuú‑güedé ñá túú nǎ chǎhu‑yu te núu ducaⁿ.
26 Pedro respondeu: Dos estrangeiros. Jesus replicou: Os filhos, então, estão isentos.
27 Dico cuèndá sá vǎ yǒo dasàtú‑ó ìní‑xi, te cuàháⁿ làgúná te dàquée‑n sǎ tnɨ́ɨ́‑n chǎcá xɨtɨ́ ndute, te chácá dǐhnanuu na tàva‑n te cundehe‑n yùhu‑dɨ, chi yɨ̀hɨ ɨɨⁿ díhúⁿ cuìxíⁿ. Te díhúⁿ‑ǎⁿ canehe‑n quɨ̌hɨ́ⁿ cháhu‑n cuèndá‑í ndɨhɨ cuèndá‑n, chi díhúⁿ‑ǎⁿ sa tnahá quéyǎhu cuèndá‑ó ndɨ̀ ndúú‑ó —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
27 Mas não convém escandalizá-los. Vai ao mar, lança o anzol, e ao primeiro peixe que pegares abrirás a boca e encontrarás um estatere. Toma-o e dá-o por mim e por ti.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.