Mateus 15

Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Te sátá dúcáⁿ te ɨɨⁿ ǔú cue tée cùu fariséú ní quee‑güedé ñuú Jerusàlén, ndɨhɨ cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés ní quexìo‑güedé núú ndécú Jèsús, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá:
1 Então alguns fariseus e alguns mestres da Lei vieram de Jerusalém para falar com Jesus e lhe perguntaram:
2 —¿Ná cuèndá cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑n ñá túú nàquete‑güedé ndaha‑güedé òré caxi‑güedé nàcuáa ní cachí cue ñaní tnáhá‑ó nǐ xíndecu ndéé sanaha‑i? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
2 — Por que é que os seus discípulos comem sem lavar as mãos, desobedecendo assim aos ensinamentos que recebemos dos antigos?
3 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Te nchòhó tucu, ¿ná cuèndá ñá túú quìde‑ndo nacuáa ní cachí Yǎ Ndiǒxí cada‑ndo, núu da nàcuáa ta quìde cue tée ñuyíú‑a quìde‑ndo‑i?
3 Jesus respondeu:
4 Te Yá Ndiǒxí càchí‑gá núú tùtú‑gá: “Canehe‑ndo sǎ yɨ́ñùhu núú tǎtá‑ndó ndɨ̀hɨ núú nǎná‑ndó”, càchí‑gá. Te càchí tucu‑gá ɨngá xichi núú tùtú‑gá: “Nchaa ñáyiu na càháⁿ úhú tǎtá‑xi àdi náná‑xi te cahni ñaha‑güedě xií‑yu”, duha càchí‑gá núú tùtú‑gá.
4 Pois Deus disse: “Respeite o seu pai e a sua mãe!” E disse também: “Que seja morto aquele que amaldiçoar o seu pai ou a sua mãe!”
5 Dico nchòhó càchí‑ndó sǎ cuè ñáyiu chi cuu cúñàhá‑yu xii tǎtǎ‑yu àdi nánǎ‑yu: “Vá cúú chìndee ñaha‑ndɨ́ xii‑n, chi sá táxí‑ndɨ̌ xii‑n ni cùu, xíǎⁿ ní nduu cuèndá Yǎ Ndiǒxí”, cuu duha cúñaha ñǎyiu xii tǎtǎ‑yu àdi nánǎ‑yu càchí‑ndó.
5 Mas vocês ensinam que, se alguém tem alguma coisa que poderia usar para ajudar os seus pais, em sinal de respeito, mas diz: “Eu dediquei isto a Deus”,
6 Te càchí‑ndó sǎ cuè ñáyiu ducaⁿ na cǔñaha xìi tátá‑xi àdi náná‑xi te ñá túú‑gǎ tàú‑yu chindèé‑yu ni tǎtǎ‑yu ni nǎnǎ‑yu. Te ducaⁿ quìde‑ndo chi ní dáquéé tɨ̌hú‑ndó nàcuáa ní cachí Yǎ Ndiǒxí cada‑ndo, te mee‑ni nàcuáa ta quìde cue tée ñuyíú‑a véxi nchìcúⁿ nihnu‑ndo quìde‑ndo.
6 então não precisa ajudar os seus pais. Assim vocês desprezam a mensagem de Deus para seguir os seus próprios ensinamentos.
7 ¡Te nchòhó cúú‑ndó ñǎyiu ío dàndahú méé‑xí, chi càchí‑ndó sǎ quídé ndǎá‑ndó te ñá ndàá sá quídé ndǎá‑ndó! Te ní quee ndáá‑xi nàcuáa ní chídó tnùní ndíi Chàiá tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha nǔú tùtú‑gá núú càháⁿ‑xi nàcuáa ní cáháⁿ‑gá cuèndá‑ndó, te duha ní cachí‑gá:
7 Hipócritas! Isaías estava certo quando disse a respeito de vocês o seguinte:
8 — ausente —
8 “Deus disse:
9 Duha ní chídó tnùní ndíi Chàiá núú tùtú Yǎ Ndiǒxí nàcuáa ní cáháⁿ‑gá cuèndá‑ndó —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
9 A adoração deste povo é inútil,
10 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue ñáyiu: —Chí táquìxi ndehe iha, te cundedóho váha‑ndo tnǔhu na càháⁿ‑í, te ío váha cuáha‑ndo cuèndá.
10 Jesus chamou a multidão e disse:
11 Nchaa sá xéxí‑ndó chi ñá túú nǎ quídé‑xí ìní‑ndó, dico nchaa sá cuèhé sá dúhá sàni iní‑ndó càháⁿ‑ndó nchàa xíǎⁿ quídé‑xí ndècu cuéchi‑ndo —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
11 Não é o que entra pela boca que faz com que alguém fique
12 Te cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní sáháⁿ‑güedé ndéé núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Véxi‑ndɨ́ càchí tnúhu‑ndɨ́ xii‑n sǎ cuè tée cùu fariséú ñá túú cùu váha iní‑güedé cuèndá tnúhu ní cáháⁿ‑n —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
12 Então os discípulos chegaram perto dele e disseram: — Sabe que os
13 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Nchaa ñáyiu ñá túú cùu cuendá Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí cuíta nihnú‑yu, chi ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu dàtná nchaa cúhú sǎ ñà túú nàndɨ́hɨ te tnùhu ñáyiu.
13 Jesus respondeu:
14 Te vá cádá cuèndá‑ndó nàcuáa càháⁿ cue tée‑áⁿ, chi cùu‑güedé dàtná cue ñáyiu cuàá sácuǐta nehe tnàha. Te nchòhó xìní‑ndó sǎ nǔu ɨɨⁿ ñáyiu cuàá ná cuítá nèhe tucú‑yu ɨngá ñáyiu cuàá, te ndɨ ndùú‑yu quée‑yu déhvá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
14 Não se preocupem com os fariseus. São guias cegos. E, quando um cego guia outro, os dois acabam caindo num buraco.
15 Te té Pèlú ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Cachí tnúhu xii‑ndɨ́ nàcuáa quèe‑xi tnúhu ní cáháⁿ‑n‑ǎⁿ —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
15 Então Pedro pediu: — Explique para nós aquilo que o senhor disse antes.
16 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ: —¿Náa tnàhá nchòhó ñá túú ní tècú tnùní‑ndó nàcuáa ndùu tnúhu ní cáháⁿ‑í núú ñǎyiu‑ǎⁿ ñǎ?
16 Jesus disse:
17 Nchaa sá xéxǐ‑yu cuánguee‑xi xɨtɨ́‑yu, te dǎtnùní náyǎha ñaha‑xi xìí‑yu.
17 O que entra pela boca vai para o estômago e depois sai do corpo.
18 Dico nchaa tnúhu cuèhé tnúhu duha càháⁿ‑yu xíǎⁿ véxi quene‑xi iní‑yu, te dɨu nchaa xíǎⁿ quídé‑xí ndècu cuéchi‑yu.
18 Mas o que sai da boca vem do coração. É isso que faz com que a pessoa fique impura.
19 Te iní‑yu‑áⁿ cácú nìhnu nchaa sá cuèhé sá dúhá, chi sàni cuehé sání dùha iní‑yu, te sàhní‑yu tnàha ñáyiú‑yu, te cue tée càháⁿ ndɨhɨ‑güedé ñáyiu dɨ̀hɨ́ te ñá dɨ́ú ñàdɨhɨ́‑güedé cúǔ‑yu. Te dɨu‑ni ducaⁿ quìde cue ñáyiu dɨ̀hɨ́ càháⁿ ndɨhɨ́‑yu cue tée te ñá dɨ́ú yɨ̀ɨ́‑yu cùu‑güedé, te cuěi tée te cuěi ñadɨ̀hɨ́ mee‑ni ìchi dɨ́ɨ́ ìní cúdɨ̌ɨ́ ìní‑yu cundecú‑yu, te dùhu ndachiuⁿ tnahá‑yu, te dàcuandehndé‑yu, te càháⁿ cuèhé‑yu cuèndá tnàha ñáyiú‑yu.
19 Porque é do coração que vêm os maus pensamentos, os crimes de morte, os adultérios, as imoralidades sexuais, os roubos, as mentiras e as calúnias.
20 Te nchaa xíǎⁿ quídé‑xí ndècu cuéchi‑yu, dico ñá dɨ́ú sǎ ñà túú ndàhá‑yu dàtná ní cachí cue tée ndéé sanaha, chi xíǎⁿ ñá túú quìde‑xi cuendá ngúndecu cuéchi‑yu —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
20 São essas coisas que fazem com que alguém fique impuro. Mas comer sem lavar as mãos não torna ninguém impuro.
21 Te Jèsús ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá ní sáá‑gá yucu cue tée ñuú Tìrú, ndɨhɨ yucu cue tée ñuú Sìdón.
21 Jesus saiu dali e foi para a região que fica perto das cidades de Tiro e de Sidom .
22 Te ɨɨⁿ ñadɨ̀hɨ́ ñaha cùu ñaní tnáhá ñǎyiu canàneá ndécú yàtni‑aⁿ xíáⁿ, te níhi ta càháⁿ‑aⁿ ní quexìo núú ndécú Jèsús, te xǎhaⁿ‑aⁿ xìi‑gá: —¡Mèstrú, ñaní tnáhá ndǐi Dàvií, cundàhú iní ñáhá xìi‑í cada tátna‑n děhe yoco‑ǐ! Chi yɨ̀hɨ ñaha espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha xii‑xi te ío dàndoho ñaha‑xi —cachí‑aⁿ xǎhaⁿ xìi‑gá.
22 Certa mulher cananeia, que morava naquela terra, chegou perto dele e gritou: — Senhor,
23 Dico Jèsús ñá túú tnàhí ni cǎháⁿ‑gá, te cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní sáháⁿ‑güedé núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Cúñaha xìi ñaha‑áⁿ ná nùhú‑aⁿ, chi ío níhi càháⁿ‑aⁿ nchìcúⁿ ñáhá‑áⁿ xìi‑o —cachí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
23 Mas Jesus não respondeu nada. Então os discípulos chegaram perto dele e disseram: — Mande essa mulher embora, pois ela está vindo atrás de nós, fazendo muito barulho!
24 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Yá Ndiǒxí ní tendaha ñàha‑gá xii‑í véxi‑í mee‑ni ñùú núú xǐndecu cue ñáyiu isràél, chi ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu dàtná cue mběé cue quɨtɨ ní xíta, chi ta xǐta nihnú‑yu cuáháⁿ —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
24 Jesus respondeu:
25 Te ñadɨ̀hɨ́‑áⁿ nǐ sáháⁿ‑aⁿ ndéé núú Jèsús ní ngüɨ́ñɨ́ xɨ́tɨ́‑áⁿ, te xǎhaⁿ‑aⁿ xìi‑gá: —¡Mèstrú, chindee ñàha xii‑í! —càchí‑aⁿ xǎhaⁿ‑aⁿ xìi‑gá.
25 Então ela veio, ajoelhou-se aos pés dele e disse: — Senhor, me ajude!
26 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑aⁿ: —Vá cúú chìndee‑í cue ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél, chi ɨɨⁿ‑ni cùu‑xi núu na quèheⁿ‑o paá cúú cuèndá cue landú te cuáha‑o ìná caxi‑dɨ —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑aⁿ.
26 Jesus disse:
27 Dico ñaha‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑aⁿ xìi‑gá: —Ndáá càháⁿ‑n, dico cue iná chi nàdatacá‑güedɨ sá ngóyó yùhu cóhó xǐtohó‑güedɨ —càchí‑aⁿ xǎhaⁿ‑aⁿ xìi‑gá.
27 — Sim, senhor, — respondeu a mulher — mas até mesmo os cachorrinhos comem as migalhas que caem debaixo da mesa dos seus donos.
28 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑aⁿ: —¡Yòhó ñaha cùhú déhe‑xi, ío váha sàndáá iní ñáhá‑n xìi‑í! Te na càda‑í nàcuáa cuìní‑n —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑aⁿ. Te òré‑ni‑áⁿ nǐ ndúha déhe‑aⁿ.
28 — Mulher, você tem muita fé! — disse Jesus. — Que seja feito o que você quer! E naquele momento a filha dela ficou curada.
29 Te sátá dúcáⁿ nǐ cuu te Jèsús ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá ní yáha‑gá yuhu làgúná distrìtú Galìleá, te cuásaá‑gá ɨɨⁿ tɨndúú te xíáⁿ nǐ ngóo‑gá.
29 Jesus saiu dali e foi até o lago da Galileia. Depois subiu um monte e sentou-se ali.
30 Te xíáⁿ núcǒo‑gá ní quexìo cuéhé víhí ñǎyiu, te ndècá‑yu ñáyiu yacua, ndɨhɨ ñáyiu ní yíchí ɨɨⁿ xio ndaha‑xi, ndɨhɨ ñáyiu cuàá, ndɨhɨ ñáyiu ñɨ̀hɨ́, te vài dava‑gá cue ñáyiu cùhú tnàhá dava‑gá núú cuěhé ndécǎ‑yu ní quexìo núú ndécú‑gǎ. Te ní taxi ndecu ñàhá‑yu núú Jèsús te ní quide tátna ñaha‑gǎ xií‑yu te ní ndúha‑yu.
30 E foram até Jesus grandes multidões levando coxos, aleijados, cegos, mudos e muitos outros doentes, que eram colocados aos seus pés. E ele curou todos.
31 Te nchaa ñáyiu xǐndecu‑áⁿ ǐo ní cuñúhu‑yu sá dúcáⁿ nǐ xiní‑yu ní cuu ní nacáháⁿ nchaa ñáyiu ñɨ̀hɨ́, ndɨhɨ cuèndá sá nǐ ndúha nchaa cue ñáyiu yacua, ndɨhɨ cuèndá sá nǐ ndúha cue ñáyiu ní yíchí ɨɨⁿ xio ndaha‑xi, ndɨhɨ cuèndá sá nǐ ndúha núú cuè ñáyiu cuàá. Te nchaá‑yu ní cachí‑yu sá ǐo càhnu cuu Yá Ndiǒxí Yaá cúú Ndiǒxí cue ñáyiu isràél.
31 O povo ficou admirado quando viu que os mudos falavam, os aleijados estavam curados, os coxos andavam e os cegos enxergavam. E todo o povo louvou ao Deus de Israel.
32 Te Jèsús ní cana‑gá cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Yúhú cúndàhú iní‑í nchaa ñáyiu‑a, chi sa ní cuu úní nduu ndècu ndɨhɨ ñahá‑yu xii‑o ìha, te ñá túú tnàhí‑gá sá cáxǐ‑yu, te ñá túú cuìní‑í natendaha‑ǐ‑yu núhú tnámǎ‑yu vehé‑yu, chi ná ndèé cuáháⁿ cuneé‑yu docó ichi —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
32 Jesus chamou os seus discípulos e disse:
33 Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —¿Te ndèé níhí‑ó sǎ cuǎñaha‑o càxi nchaa ñáyiu‑a, te ío cuéhě‑yu te ñá túú nǎ ìó iha chi cùu‑xi xɨtɨ́ yucu‑i? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
33 Os discípulos perguntaram: — Como vamos encontrar, neste lugar deserto, comida que dê para toda essa gente?
34 Te Jèsús ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú‑güedě, te xǎhaⁿ‑gǎ: —¿Ná daha‑gá pàá ndécú ndɨ̀hɨ‑ndo‑i? —cachí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Ndècu ndɨhɨ‑ndɨ́ úsá‑gá tnàhá pàá ndɨhɨ ɨɨⁿ ǔú‑gá chácá —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
34 — Quantos pães vocês têm? — perguntou Jesus. — Sete pães e alguns peixinhos! — responderam eles.
35 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii nchaa ñáyiu sá ná ngǒo‑yu nchaá‑yu, te ní ngóo‑yu.
35 Aí Jesus mandou o povo sentar-se no chão.
36 Te ní queheⁿ‑gá ndɨ ùsá pàá‑áⁿ ndɨ ɨɨⁿ ǔú‑gá chácá‑ǎⁿ, te ní ndacáⁿ táhú‑gǎ núú Yǎ Ndiǒxí, te dǎtnùní ní táhú cuèchi‑gá pàá‑áⁿ ndɨhɨ chácá‑ǎⁿ te ní sáñaha‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní dácǎhñu‑güedé nchaa ñáyiu‑áⁿ.
36 Depois pegou os sete pães e os peixes e deu graças a Deus. Então os partiu e os entregou aos discípulos, e eles os distribuíram ao povo.
37 Te nchaá‑yu ní xexí‑yu ní ndahá xɨtɨ́‑yu. Te sátá nǐ túhú cóhǒ‑yu te ní nadatàcá‑güedé nchaa sá nǐ quendóo, te ní chítú ǔsá tnàhá tɨ́dihi mee‑ni sǎ nǐ quendóo‑áⁿ.
37 Todos comeram e ficaram satisfeitos; e os discípulos ainda encheram sete cestos com os pedaços que sobraram.
38 Te núú ncháá ñǎyiu ní xexi te ní xínu cúmí mǐl mee‑ni cuè tée chi dɨu‑ni cue tée‑áⁿ nǐ quɨ́úndehu, te dɨ̀ɨⁿ cue ñáyiu dɨ̀hɨ́ ndɨhɨ cue landú.
38 Os que comeram foram quatro mil homens, sem contar as mulheres e as crianças.
39 Te sátá dúcáⁿ te Jèsús ní dándácá ñàha‑gá xií‑yu, te cuánguee‑gá bàrcú cuáháⁿ‑gá yucu cue tée ñuú Màgdalá.
39 Então Jesus mandou o povo embora, subiu no barco e foi para a região de Magadã .

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.