Mateus 15
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs ARIB
1 Te sátá dúcáⁿ te ɨɨⁿ ǔú cue tée cùu fariséú ní quee‑güedé ñuú Jerusàlén, ndɨhɨ cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés ní quexìo‑güedé núú ndécú Jèsús, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá:
1 Então chegaram a Jesus uns fariseus e escribas vindos de Jerusalém, e lhe perguntaram:
2 —¿Ná cuèndá cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑n ñá túú nàquete‑güedé ndaha‑güedé òré caxi‑güedé nàcuáa ní cachí cue ñaní tnáhá‑ó nǐ xíndecu ndéé sanaha‑i? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
2 Por que transgridem os teus discípulos a tradição dos anciãos? pois não lavam as mãos, quando comem.
3 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Te nchòhó tucu, ¿ná cuèndá ñá túú quìde‑ndo nacuáa ní cachí Yǎ Ndiǒxí cada‑ndo, núu da nàcuáa ta quìde cue tée ñuyíú‑a quìde‑ndo‑i?
3 Ele, porém, respondendo, disse-lhes: E vós, por que transgredis o mandamento de Deus por causa da vossa tradição?
4 Te Yá Ndiǒxí càchí‑gá núú tùtú‑gá: “Canehe‑ndo sǎ yɨ́ñùhu núú tǎtá‑ndó ndɨ̀hɨ núú nǎná‑ndó”, càchí‑gá. Te càchí tucu‑gá ɨngá xichi núú tùtú‑gá: “Nchaa ñáyiu na càháⁿ úhú tǎtá‑xi àdi náná‑xi te cahni ñaha‑güedě xií‑yu”, duha càchí‑gá núú tùtú‑gá.
4 Pois Deus ordenou: Honra a teu pai e a tua mãe; e, Quem maldisser a seu pai ou a sua mãe, certamente morrerá.
5 Dico nchòhó càchí‑ndó sǎ cuè ñáyiu chi cuu cúñàhá‑yu xii tǎtǎ‑yu àdi nánǎ‑yu: “Vá cúú chìndee ñaha‑ndɨ́ xii‑n, chi sá táxí‑ndɨ̌ xii‑n ni cùu, xíǎⁿ ní nduu cuèndá Yǎ Ndiǒxí”, cuu duha cúñaha ñǎyiu xii tǎtǎ‑yu àdi nánǎ‑yu càchí‑ndó.
5 Mas vós dizeis: Qualquer que disser a seu pai ou a sua mãe: O que poderias aproveitar de mim é oferta ao Senhor; esse de modo algum terá de honrar a seu pai.
6 Te càchí‑ndó sǎ cuè ñáyiu ducaⁿ na cǔñaha xìi tátá‑xi àdi náná‑xi te ñá túú‑gǎ tàú‑yu chindèé‑yu ni tǎtǎ‑yu ni nǎnǎ‑yu. Te ducaⁿ quìde‑ndo chi ní dáquéé tɨ̌hú‑ndó nàcuáa ní cachí Yǎ Ndiǒxí cada‑ndo, te mee‑ni nàcuáa ta quìde cue tée ñuyíú‑a véxi nchìcúⁿ nihnu‑ndo quìde‑ndo.
6 E assim por causa da vossa tradição invalidastes a palavra de Deus.
7 ¡Te nchòhó cúú‑ndó ñǎyiu ío dàndahú méé‑xí, chi càchí‑ndó sǎ quídé ndǎá‑ndó te ñá ndàá sá quídé ndǎá‑ndó! Te ní quee ndáá‑xi nàcuáa ní chídó tnùní ndíi Chàiá tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha nǔú tùtú‑gá núú càháⁿ‑xi nàcuáa ní cáháⁿ‑gá cuèndá‑ndó, te duha ní cachí‑gá:
7 Hipócritas! bem profetizou Isaias a vosso respeito, dizendo:
8 — ausente —
8 Este povo honra-me com os lábios; o seu coração, porém, está longe de mim.
9 Duha ní chídó tnùní ndíi Chàiá núú tùtú Yǎ Ndiǒxí nàcuáa ní cáháⁿ‑gá cuèndá‑ndó —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
9 Mas em vão me adoram, ensinando doutrinas que são preceitos de homem.
10 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue ñáyiu: —Chí táquìxi ndehe iha, te cundedóho váha‑ndo tnǔhu na càháⁿ‑í, te ío váha cuáha‑ndo cuèndá.
10 E, clamando a si a multidão, disse-lhes: Ouvi, e entendei:
11 Nchaa sá xéxí‑ndó chi ñá túú nǎ quídé‑xí ìní‑ndó, dico nchaa sá cuèhé sá dúhá sàni iní‑ndó càháⁿ‑ndó nchàa xíǎⁿ quídé‑xí ndècu cuéchi‑ndo —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
11 Não é o que entra pela boca que contamina o homem; mas o que sai da boca, isso é o que o contamina.
12 Te cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní sáháⁿ‑güedé ndéé núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Véxi‑ndɨ́ càchí tnúhu‑ndɨ́ xii‑n sǎ cuè tée cùu fariséú ñá túú cùu váha iní‑güedé cuèndá tnúhu ní cáháⁿ‑n —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
12 Então os discípulos, aproximando-se dele, perguntaram-lhe: Sabes que os fariseus, ouvindo essas palavras, se escandalizaram?
13 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Nchaa ñáyiu ñá túú cùu cuendá Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí cuíta nihnú‑yu, chi ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu dàtná nchaa cúhú sǎ ñà túú nàndɨ́hɨ te tnùhu ñáyiu.
13 Respondeu-lhes ele: Toda planta que meu Pai celestial não plantou será arrancada.
14 Te vá cádá cuèndá‑ndó nàcuáa càháⁿ cue tée‑áⁿ, chi cùu‑güedé dàtná cue ñáyiu cuàá sácuǐta nehe tnàha. Te nchòhó xìní‑ndó sǎ nǔu ɨɨⁿ ñáyiu cuàá ná cuítá nèhe tucú‑yu ɨngá ñáyiu cuàá, te ndɨ ndùú‑yu quée‑yu déhvá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
14 Deixai-os; são guias cegos; ora, se um cego guiar outro cego, ambos cairão no barranco.
15 Te té Pèlú ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Cachí tnúhu xii‑ndɨ́ nàcuáa quèe‑xi tnúhu ní cáháⁿ‑n‑ǎⁿ —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
15 E Pedro, tomando a palavra, disse-lhe: Explica-nos essa parábola.
16 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ: —¿Náa tnàhá nchòhó ñá túú ní tècú tnùní‑ndó nàcuáa ndùu tnúhu ní cáháⁿ‑í núú ñǎyiu‑ǎⁿ ñǎ?
16 Respondeu Jesus: Estai vós também ainda sem entender?
17 Nchaa sá xéxǐ‑yu cuánguee‑xi xɨtɨ́‑yu, te dǎtnùní náyǎha ñaha‑xi xìí‑yu.
17 Não compreendeis que tudo o que entra pela boca desce pelo ventre, e é lançado fora?
18 Dico nchaa tnúhu cuèhé tnúhu duha càháⁿ‑yu xíǎⁿ véxi quene‑xi iní‑yu, te dɨu nchaa xíǎⁿ quídé‑xí ndècu cuéchi‑yu.
18 Mas o que sai da boca procede do coração; e é isso o que contamina o homem.
19 Te iní‑yu‑áⁿ cácú nìhnu nchaa sá cuèhé sá dúhá, chi sàni cuehé sání dùha iní‑yu, te sàhní‑yu tnàha ñáyiú‑yu, te cue tée càháⁿ ndɨhɨ‑güedé ñáyiu dɨ̀hɨ́ te ñá dɨ́ú ñàdɨhɨ́‑güedé cúǔ‑yu. Te dɨu‑ni ducaⁿ quìde cue ñáyiu dɨ̀hɨ́ càháⁿ ndɨhɨ́‑yu cue tée te ñá dɨ́ú yɨ̀ɨ́‑yu cùu‑güedé, te cuěi tée te cuěi ñadɨ̀hɨ́ mee‑ni ìchi dɨ́ɨ́ ìní cúdɨ̌ɨ́ ìní‑yu cundecú‑yu, te dùhu ndachiuⁿ tnahá‑yu, te dàcuandehndé‑yu, te càháⁿ cuèhé‑yu cuèndá tnàha ñáyiú‑yu.
19 Porque do coração procedem os maus pensamentos, homicídios, adultérios, prostituição, furtos, falsos testemunhos e blasfêmias.
20 Te nchaa xíǎⁿ quídé‑xí ndècu cuéchi‑yu, dico ñá dɨ́ú sǎ ñà túú ndàhá‑yu dàtná ní cachí cue tée ndéé sanaha, chi xíǎⁿ ñá túú quìde‑xi cuendá ngúndecu cuéchi‑yu —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
20 São estas as coisas que contaminam o homem; mas o comer sem lavar as mãos, isso não o contamina.
21 Te Jèsús ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá ní sáá‑gá yucu cue tée ñuú Tìrú, ndɨhɨ yucu cue tée ñuú Sìdón.
21 Ora, partindo Jesus dali, retirou-se para as regiões de Tiro e Sidom.
22 Te ɨɨⁿ ñadɨ̀hɨ́ ñaha cùu ñaní tnáhá ñǎyiu canàneá ndécú yàtni‑aⁿ xíáⁿ, te níhi ta càháⁿ‑aⁿ ní quexìo núú ndécú Jèsús, te xǎhaⁿ‑aⁿ xìi‑gá: —¡Mèstrú, ñaní tnáhá ndǐi Dàvií, cundàhú iní ñáhá xìi‑í cada tátna‑n děhe yoco‑ǐ! Chi yɨ̀hɨ ñaha espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha xii‑xi te ío dàndoho ñaha‑xi —cachí‑aⁿ xǎhaⁿ xìi‑gá.
22 E eis que uma mulher cananéia, provinda daquelas cercania, clamava, dizendo: Senhor, Filho de Davi, tem compaixão de mim, que minha filha está horrivelmente endemoninhada.
23 Dico Jèsús ñá túú tnàhí ni cǎháⁿ‑gá, te cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní sáháⁿ‑güedé núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Cúñaha xìi ñaha‑áⁿ ná nùhú‑aⁿ, chi ío níhi càháⁿ‑aⁿ nchìcúⁿ ñáhá‑áⁿ xìi‑o —cachí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
23 Contudo ele não lhe respondeu palavra. Chegando-se, pois, a ele os seus discípulos, rogavam-lhe, dizendo: Despede-a, porque vem clamando atrás de nós.
24 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Yá Ndiǒxí ní tendaha ñàha‑gá xii‑í véxi‑í mee‑ni ñùú núú xǐndecu cue ñáyiu isràél, chi ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu dàtná cue mběé cue quɨtɨ ní xíta, chi ta xǐta nihnú‑yu cuáháⁿ —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
24 Respondeu-lhes ele: Não fui enviado senão às ovelhas perdidas da casa de Israel.
25 Te ñadɨ̀hɨ́‑áⁿ nǐ sáháⁿ‑aⁿ ndéé núú Jèsús ní ngüɨ́ñɨ́ xɨ́tɨ́‑áⁿ, te xǎhaⁿ‑aⁿ xìi‑gá: —¡Mèstrú, chindee ñàha xii‑í! —càchí‑aⁿ xǎhaⁿ‑aⁿ xìi‑gá.
25 Então veio ela e, adorando-o, disse: Senhor, socorre-me.
26 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑aⁿ: —Vá cúú chìndee‑í cue ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél, chi ɨɨⁿ‑ni cùu‑xi núu na quèheⁿ‑o paá cúú cuèndá cue landú te cuáha‑o ìná caxi‑dɨ —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑aⁿ.
26 Ele, porém, respondeu: Não é bom tomar o pão dos filhos e lançá-lo aos cachorrinhos.
27 Dico ñaha‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑aⁿ xìi‑gá: —Ndáá càháⁿ‑n, dico cue iná chi nàdatacá‑güedɨ sá ngóyó yùhu cóhó xǐtohó‑güedɨ —càchí‑aⁿ xǎhaⁿ‑aⁿ xìi‑gá.
27 Ao que ela disse: Sim, Senhor, mas até os cachorrinhos comem das migalhas que caem da mesa dos seus donos.
28 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑aⁿ: —¡Yòhó ñaha cùhú déhe‑xi, ío váha sàndáá iní ñáhá‑n xìi‑í! Te na càda‑í nàcuáa cuìní‑n —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑aⁿ. Te òré‑ni‑áⁿ nǐ ndúha déhe‑aⁿ.
28 Então respondeu Jesus, e disse-lhe: ó mulher, grande é a tua fé! seja-te feito como queres. E desde aquela hora sua filha ficou sã.
29 Te sátá dúcáⁿ nǐ cuu te Jèsús ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá ní yáha‑gá yuhu làgúná distrìtú Galìleá, te cuásaá‑gá ɨɨⁿ tɨndúú te xíáⁿ nǐ ngóo‑gá.
29 Partindo Jesus dali, chegou ao pé do mar da Galiléia; e, subindo ao monte, sentou-se ali.
30 Te xíáⁿ núcǒo‑gá ní quexìo cuéhé víhí ñǎyiu, te ndècá‑yu ñáyiu yacua, ndɨhɨ ñáyiu ní yíchí ɨɨⁿ xio ndaha‑xi, ndɨhɨ ñáyiu cuàá, ndɨhɨ ñáyiu ñɨ̀hɨ́, te vài dava‑gá cue ñáyiu cùhú tnàhá dava‑gá núú cuěhé ndécǎ‑yu ní quexìo núú ndécú‑gǎ. Te ní taxi ndecu ñàhá‑yu núú Jèsús te ní quide tátna ñaha‑gǎ xií‑yu te ní ndúha‑yu.
30 E vieram a ele grandes multidões, trazendo consigo coxos, aleijados, cegos, mudos, e outros muitos, e lhos puseram aos pés; e ele os curou;
31 Te nchaa ñáyiu xǐndecu‑áⁿ ǐo ní cuñúhu‑yu sá dúcáⁿ nǐ xiní‑yu ní cuu ní nacáháⁿ nchaa ñáyiu ñɨ̀hɨ́, ndɨhɨ cuèndá sá nǐ ndúha nchaa cue ñáyiu yacua, ndɨhɨ cuèndá sá nǐ ndúha cue ñáyiu ní yíchí ɨɨⁿ xio ndaha‑xi, ndɨhɨ cuèndá sá nǐ ndúha núú cuè ñáyiu cuàá. Te nchaá‑yu ní cachí‑yu sá ǐo càhnu cuu Yá Ndiǒxí Yaá cúú Ndiǒxí cue ñáyiu isràél.
31 de modo que a multidão se admirou, vendo mudos a falar, aleijados a ficar sãos, coxos a andar, cegos a ver; e glorificaram ao Deus de Israel.
32 Te Jèsús ní cana‑gá cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Yúhú cúndàhú iní‑í nchaa ñáyiu‑a, chi sa ní cuu úní nduu ndècu ndɨhɨ ñahá‑yu xii‑o ìha, te ñá túú tnàhí‑gá sá cáxǐ‑yu, te ñá túú cuìní‑í natendaha‑ǐ‑yu núhú tnámǎ‑yu vehé‑yu, chi ná ndèé cuáháⁿ cuneé‑yu docó ichi —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
32 Jesus chamou os seus discípulos, e disse: Tenho compaixão da multidão, porque já faz três dias que eles estão comigo, e não têm o que comer; e não quero despedi-los em jejum, para que não desfaleçam no caminho.
33 Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —¿Te ndèé níhí‑ó sǎ cuǎñaha‑o càxi nchaa ñáyiu‑a, te ío cuéhě‑yu te ñá túú nǎ ìó iha chi cùu‑xi xɨtɨ́ yucu‑i? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
33 Disseram-lhe os discípulos: Donde nos viriam num deserto tantos pães, para fartar tamanha multidão?
34 Te Jèsús ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú‑güedě, te xǎhaⁿ‑gǎ: —¿Ná daha‑gá pàá ndécú ndɨ̀hɨ‑ndo‑i? —cachí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Ndècu ndɨhɨ‑ndɨ́ úsá‑gá tnàhá pàá ndɨhɨ ɨɨⁿ ǔú‑gá chácá —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
34 Perguntou-lhes Jesus: Quantos pães tendes? E responderam: Sete, e alguns peixinhos.
35 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii nchaa ñáyiu sá ná ngǒo‑yu nchaá‑yu, te ní ngóo‑yu.
35 E tendo ele ordenado ao povo que se sentasse no chão,
36 Te ní queheⁿ‑gá ndɨ ùsá pàá‑áⁿ ndɨ ɨɨⁿ ǔú‑gá chácá‑ǎⁿ, te ní ndacáⁿ táhú‑gǎ núú Yǎ Ndiǒxí, te dǎtnùní ní táhú cuèchi‑gá pàá‑áⁿ ndɨhɨ chácá‑ǎⁿ te ní sáñaha‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní dácǎhñu‑güedé nchaa ñáyiu‑áⁿ.
36 tomou os sete pães e os peixes, e havendo dado graças, partiu-os, e os entregava aos discípulos, e os discípulos á multidão.
37 Te nchaá‑yu ní xexí‑yu ní ndahá xɨtɨ́‑yu. Te sátá nǐ túhú cóhǒ‑yu te ní nadatàcá‑güedé nchaa sá nǐ quendóo, te ní chítú ǔsá tnàhá tɨ́dihi mee‑ni sǎ nǐ quendóo‑áⁿ.
37 Assim todos comeram, e se fartaram; e do que sobejou dos pedaços levantaram sete alcofas cheias.
38 Te núú ncháá ñǎyiu ní xexi te ní xínu cúmí mǐl mee‑ni cuè tée chi dɨu‑ni cue tée‑áⁿ nǐ quɨ́úndehu, te dɨ̀ɨⁿ cue ñáyiu dɨ̀hɨ́ ndɨhɨ cue landú.
38 Ora, os que tinham comido eram quatro mil homens além de mulheres e crianças.
39 Te sátá dúcáⁿ te Jèsús ní dándácá ñàha‑gá xií‑yu, te cuánguee‑gá bàrcú cuáháⁿ‑gá yucu cue tée ñuú Màgdalá.
39 E havendo Jesus despedido a multidão, entrou no barco, e foi para os confins de Magadã.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.